Poradna zdarma

Návštěvník píše:Možná je čas připomenout příspěvek, na který reagujete

Návštěvník píše:Co je to být pravdivý?
Je možné být pravdivý, když neznám pravdu?

Jak být pravdivý?

Původní otázka zněla "Co je být pravdivý?"
Jesli je možné být pravdivý, i když neznáme pravdu.

A jak být pravdivý?

Člověk je pravdivý, když přestane obelhávat sám sebe i druhé.

Zná tazatel lež? Obelhává sebe? Obelhává ostatní? Nebo hledá Pravdu?

Návštěvník píše:
Naštěstí. Jinak by na světě neexistoval nikdo kromě osvícených a lhářů.

Někteří to tak zřejmě chtějí vidět. Kdo chce být pravdivý, je pro ně lživý, má se vzdát lži.

Návštěvník píše:Jinak se nic nezměnilo, jen se ego zvětšilo o tu část, která už ví, jak je to správně.

Tak tohle je fakt pravda pravdoucí a dá se to aplikovat na fšechno a fšechny, aniž by ti někdo z nich uměl dokázat, že pravdu nemáš.

Za fším hledej ego, nikdy se nezmýlíš, když tvé ego do jakékoli odpovědi vrazí zmíňku o egu toho druhého.

Někteří to tak zřejmě chtějí vidět. Kdo chce být pravdivý, je pro ně lživý,..

Na rozdíl od nich. O tom už tu padla zmínka.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Předpoklad - být pravdivý sám k sobě (a tudíž pak i k tomu zbytku světa), je jen základní kámen pro hledání oné pravdy s velkým P..

A není to vůbec snadné. Viz praxe bdělosti a rozlišování neuvědomovaných motivací, důvodů, proč reagujeme, jak reagujeme. Dokud nás vskrytu ovládají, můžeme se nanejvýš držet svých představ o Pravdě, které jsme si udělali podle někdejší své duchovní zkušenosti. Jinak se nic nezměnilo, jen se ego zvětšilo o tu část, která už ví, jak je to správně.

Pokud praxe bdělosti je především v tom, že dotyčný, vidí druhé jako nebdělé, vidí, co všechno dělají špatně - což se tady pořád dokola dá číst, tak se jeho ego jen upevnuje.

Člověk je pravdivý, když přestane obelhávat sám sebe i druhé.
Naštěstí. Jinak by na světě neexistoval nikdo kromě osvícených a lhářů.

taky to tak vidím. Kdyby mohl být pravdivý jen ten člověk, který zná pravdu s velkým P, pak ostatní by byli lháři. To dá rozum.

Jak s tím souvisí Petřina námitka

Někteří to tak zřejmě chtějí vidět. Kdo chce být pravdivý, je pro ně lživý, má se vzdát lži.

to při nejlepší vůli nechápu

Jarda Malej píše:

Co je to být pravdivý?
Je možné být pravdivý, když neznám pravdu?

Vzdát se lži, postačí.

Mohl bys, prosím tě, blíže definovat tu "lež", o které tady píšeš?
Inteligentní člověk prý dokáže všechno vysvětlit i třináctiletému, tvrdil Einstein.

Petra píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Předpoklad - být pravdivý sám k sobě (a tudíž pak i k tomu zbytku světa), je jen základní kámen pro hledání oné pravdy s velkým P..

A není to vůbec snadné. Viz praxe bdělosti a rozlišování neuvědomovaných motivací, důvodů, proč reagujeme, jak reagujeme. Dokud nás vskrytu ovládají, můžeme se nanejvýš držet svých představ o Pravdě, které jsme si udělali podle někdejší své duchovní zkušenosti. Jinak se nic nezměnilo, jen se ego zvětšilo o tu část, která už ví, jak je to správně.

Pokud praxe bdělosti je především v tom, že dotyčný, vidí druhé jako nebdělé, vidí, co všechno dělají špatně - což se tady pořád dokola dá číst, tak se jeho ego jen upevnuje.

Návštěvník píše:A není to vůbec snadné. Viz praxe bdělosti a rozlišování neuvědomovaných motivací, důvodů, proč reagujeme, jak reagujeme. Dokud nás vskrytu ovládají, můžeme se nanejvýš držet svých představ...

Popisuje zákonitosti, podle kterých to v nás funguje
nikde nevidím, že by "viděl druhé jako nebdělé... co všechno dělají špatně"

Návštěvník píše:

Člověk je pravdivý, když přestane obelhávat sám sebe i druhé.
Naštěstí. Jinak by na světě neexistoval nikdo kromě osvícených a lhářů.

taky to tak vidím. Kdyby mohl být pravdivý jen ten člověk, který zná pravdu s velkým P, pak ostatní by byli lháři. To dá rozum.

Jak s tím souvisí Petřina námitka

Někteří to tak zřejmě chtějí vidět. Kdo chce být pravdivý, je pro ně lživý, má se vzdát lži.

to při nejlepší vůli nechápu

Tazatel tvrdil, že se obelhává? Že obelhává ostatní? Že zná lež?

Petra píše:Tazatel tvrdil, že se obelhává?

Tazatel se ptal, jak být pravdivý.
A člověk je pravdivý, když nežije ve lži, když neobelhává sebe ani druhé.

Nevím, jestli by se tak ptal někdo, kdo má pocit, že je ve všem pravdivý - ať už pravdivý je, nebo není.
Kdo se zajímá jen o Pravdu, možná nemusí tohle považovat za důležité.

Návštěvník píše:Jak s tím souvisí Petřina námitka

Někteří to tak zřejmě chtějí vidět. Kdo chce být pravdivý, je pro ně lživý, má se vzdát lži. to při nejlepší vůli nechápu

Petra jen uvedla ukázku projevů, jaké se také mohou na internetu vyskytnout.

Já přidám třeba toto, taky se to na internetu občas objevuje:

"Hej ty, přestaň vyprávět hlouposti o tom, že jsi viděl nějaké Prázdno, vyprávíš bludy, Prázdno nelze vidět. Raději se snaž zahodit své ego, své já atd., aby jsi našel Pravdu, osvícení, prozření."

nebo třeba toto:

"Hej ty, když budeš furt psát o tom, co ty jsi prožil, tak je to špatně, protože když to budeš o sobě psát, tak ti jen narůstá ego. Správně máš držet jazyk za zuby a nikdo o tom, zda jsi něco opravdu prožil, nesmí znát pravdu."

a také se může vyskytnout styl třeba takovýto:

"O tom, co bude pravda, rozhodnu já, bez ohledu na to, kdo má pravdu."

Návštěvník píše:Popisuje zákonitosti, podle kterých to v nás funguje

Popisuje to, co zpozoroval u sebe a na základě toho si myslí, že to tak musí být u všech, a tak z toho udělal zákonitost?
Nebo si to někde přečetl a ted s tím poučuje druhé, když má pocit, že něco dělají špatně?
Jaké jiné motivace by mohl mít, když to tady píše pořád dokola?

Návštěvník píše:

Petra píše:Tazatel tvrdil, že se obelhává?

Tazatel se ptal, jak být pravdivý.
A člověk je pravdivý, když nežije ve lži, když neobelhává sebe ani druhé.

No, on se ptal, jak být pravdivý, když nezná pravdu.
Z toho pohledu tvoje odpověd nedává smysl.

Petra píše:

Jarda Malej píše:

Co je to být pravdivý?
Je možné být pravdivý, když neznám pravdu?

Vzdát se lži, postačí.

Mohl bys, prosím tě, blíže definovat tu "lež", o které tady píšeš?
Inteligentní člověk prý dokáže všechno vysvětlit i třináctiletému, tvrdil Einstein.

Přiblížení se k odpovědi na otázku: "Co je to vlastně lež?"
to by Petro mohlo být plodem téhle diskuze na vlákně o pravdivosti.. při troše pozornosti a nezbytné dobré vůle.
Nechodím sem ani tak definovat konečné, definitivní pravdy, jako spíše nabízet některé z možných úhlů pohledů na daná témata.
Protože to mám za užitečnější.

Návštěvník píše:

Petra píše:

Jarda Malej píše:Vzdát se lži, postačí.

Mohl bys, prosím tě, blíže definovat tu "lež", o které tady píšeš?
Inteligentní člověk prý dokáže všechno vysvětlit i třináctiletému, tvrdil Einstein.

Přiblížení se k odpovědi na otázku: "Co je to vlastně lež?"
to by Petro mohlo být plodem téhle diskuze na vlákně o pravdivosti.. při troše pozornosti a nezbytné dobré vůle.
Nechodím sem ani tak definovat konečné, definitivní pravdy, jako spíše nabízet některé z možných úhlů pohledů na daná témata.
Protože to mám za užitečnější.

Proč se zabývat tím, co je lež, když je možno se hned zabývat tím, co je pravda?
Jaké lži se má vzdát, když o žádné neví?

Petra píše:

Návštěvník píše:Popisuje zákonitosti, podle kterých to v nás funguje

Popisuje to, co zpozoroval u sebe a na základě toho si myslí, že to tak musí být u všech, a tak z toho udělal zákonitost?
Nebo si to někde přečetl a ted s tím poučuje druhé, když má pocit, že něco dělají špatně?
Jaké jiné motivace by mohl mít, když to tady píše pořád dokola?

Teoretik to možná nemusí vědět, ale všímavá pozornost k vlastní mysli a k příčinám, proč reagujeme, jak reagujeme, je základem duchovní praxe. Nejen té buddhistické. Mluví o ní i další mistři, například Eckhart Tolle v knize Nová Země:

Tady a teď
"Možná je ve vás stále něco, co potřebuje drama a konflikty. Pravděpodobně si to zatím neuvědomujete a budete muset vyčkat na situaci nebo jen spouštěcí myšlenku, jež ve vás vyvolá reakci: někdo vás z něčeho obviní, nepoděkuje vám, naruší vám vaše soukromí, bude se vás nemístně vyptávat nebo se handrkovat o peníze… Zacloumá pak s vámi silný nával vzteku nebo strachu, možná maskovaný hněvem nebo odporem? Všimli jste si, jak váš hlas zdrsněl a získal hluboký tón? Možná jste přidali i na hlasitosti… Uvědomujete si, že v takovou chvíli se vaše mysl rozběhne na plné obrátky, aby ubránila své postavení a obhájila se před obviněním? Jinými slovy, myslíte si, že v takové vypjaté, nevědomé chvíli můžete procitnout? Jste schopni si v takovou chvíli uvědomit, že něco ve vás vstoupilo do "válečného stavu" – něco, co se cítí ohroženo a co se snaží přežít za každou cenu, něco, co potřebuje drama, aby pomocí teatrálního výstupu obhájilo svou identitu hrdiny a vítěze? Dokážete si přiznat, že je ve vás něco, co touží víc po tom, aby mělo pravdu, než po hlubokém vnitřním klidu?"

Dokážete si přiznat, že je ve vás něco, co touží víc po tom, aby mělo pravdu, než po hlubokém vnitřním klidu?

A je to možné bez ochoty začít být k sobě pravdivý?

Návštěvník píše:

Petra píše:Tazatel tvrdil, že se obelhává?

Tazatel se ptal, jak být pravdivý.
A člověk je pravdivý, když nežije ve lži, když neobelhává sebe ani druhé.

Nevím, jestli by se tak ptal někdo, kdo má pocit, že je ve všem pravdivý - ať už pravdivý je, nebo není.

Proč se zabývat tím, co je lež, když je možno se hned zabývat tím, co je pravda?

Přirozeně tady nemíním stát v cestě nikomu, kdo se chce zabývat jaksi rovnou tím co je pravda,
a nemíní se při tom zdržovat rozpoznáváním ne-pravdy.

Návštěvník píše:Dokážete si přiznat, že je ve vás něco, co touží víc po tom, aby mělo pravdu, než po hlubokém vnitřním klidu?

No právě....v době internetu a duchovních diskusních fór na něm, může být duchovní praxe třeba i taková, že se kvůlivá nonstop diskutování na internetu k vlatní dichovní praxi, k utišení, k hlubokému vnitřnímu klidu, ani nedostane. Není na to čas, chuť, pořád je nutné něco do některého fóra přihodit, jen aby diskuse jela dál.
Není nic smutnějšího, než to, když se diskuse zadrhne a stojí, neproudí dál, nikdo nic nenapíše, není na co reagovat - ach ta nastalá nečekaná situace je tak frustrující, tíživá, neúnosná.

Nebreč, dneska to nehrozí

Návštěvník píše:Teoretik to možná nemusí vědět, ale všímavá pozornost k vlastní mysli a k příčinám, proč reagujeme, jak reagujeme, je základem duchovní praxe. Nejen té buddhistické. Mluví o ní i další mistři, například Eckhart Tolle v knize Nová Země:

Tady a teď
"Možná je..."

Nebo si to někde přečetl a ted s tím poučuje druhé, když má pocit, že něco dělají špatně...