Pochopení skutečné podstaty smutku

[Sem.mis]

Ano, o tom byl celý můj příspěvek - že existuje stav, kdy žádné emoce již nezažíváme, kde plus i mínus má stejnou hodnotu a ničemu "nedáváš přednost" :-) Ale k tomu stavu vede cesta. A dokud cítíme lidskou lásku nebo lidský smutek, jsme pořád ještě na té cestě. Já jsem si na své cestě již ověřila, že každé mínus mi do života přineslo plus a někdy tak velký, že jsem vděčná, že ty mínusy přišly - jinak bych nedošla určitého pochopení na základě svého osobního prožitku a zkušenosti, které mě dovedly k poznání a stavu klidu. "Zničehož nic" jsem po takovém pochopení ve stavu, kdy UŽ VÍM, tak nemusím řešit a plus a mínus ztrácí smysl. Prostě to JENOM JE, vím, že to existuje a že se to děje spoustě lidem, ale taky vím proč a že to "přejde". No a na spoustu lidí tímto působím jako skeptik :-) ačkoli jsem pouze realista. Jen ačkoli dokážu soucítit, vidím druhou stranu věci a nelituju nikoho, neb vím, že to má svůj smysl, jen dotyčný o něm neví.

Amiable píše: jádrem smutku je touha, neukojitelný hlad, ...
Domnívám se, že touha je ukazatel cesty, je to touha duše jít právě tudy, protože tahle cesta mi dá to, co potřebuji pro svůj vývoj, pro svoje poznání. Ale lidé zpracovaní společností většinou za svou touhou nejdou, protože mají do podvědomí vetknuto, že to jsou "jen pudy" nebo "sobectví" a vůbec neznají význam toho slova. Tak si spousta lidí jen ukryje touhu v sobě a jen si o tom sní... zatímco plní své povinnosti třeba celý život bez lásky, jen proto, "že se to tak dělat má", protože to dělaly generace před námi. Ale že to dělaly třeba celé generace špatně, na to přijde člověk sám, až v okamžiku poznání :-) a pak to začne dělat jinak. Smutek - jak zde bylo řečeno - zaháníme zábavou apod. Nezaháníme - jen překrýváme - jako když smrad z něčeho zkaženého v kuchyni překryjeme sprejem s růžemi :-) Smrad zmizí až tehdy, když to zkažené odstraníme z kuchyně ( ze svého života ). A i pak je možné, že ještě někomu poslouží ( jako potrava, jako poučení ) - protože všechno je k něčemu dobré.
Jádrem smutku je zklamání. Zklamání zažíváme tehdy, když máme přehnané očekávání a neumíme brát věci takové, jaké jsou. Již předem máme "připravený scénář", podle kterého by se něco mělo odvíjet a ono se to pak odvíjí jinak. Jsme zklamaní a smutní, že nám nevyšly naše plány. Proč nám nevyjdou naše plány? Protože neznáme protějšek, neznáme situaci - jen si namlouváme, že to známe a na základě špatných informací děláme mylné závěry a nereálné plány. Nejhorší na tom je, že ani nechceme kolikrát pravdu znát a přemalujeme si jí "svými barvami", aby se nám hodila. Pak se ale vůbec nesmíme divit, když vše dopadne jinak, než jak jsme plánovali :-) Bolí to - bolí probuzení ze lži, z naší vlastní. Pravda nebolí, pravda jen JE, a my jí buď přijmeme nebo před ní zavíráme oči. A otevřete pak po letech oči ze tmy do jasného slunce ... to fakt bolí. Tak to vidím já :-)

[Pelvan]

Ahoj

Zeptal se mne jeden známý:

"A depresi podle vás vytváří kdo?"

Podle mé pracovní teorie si depresi vytváříme sami tím, že jsme vzdáleni svojí myslí od Boha a od své vnitřní přirozenosti.

Ale jsem zvědavý i na názory dalších lidí, tak to sem píši.

A zdravím

[Pelvan]

Píši sem, co jsem odpověděl tomu svému známému:

Depresi si podle mne vytváříme sami tím, že si klademe nesmyslné cíle na základě nesprávných předpokladů a docházíme pak ke zcela zcestným výsledkům, z čehož jsme zákonitě zklamáni.
A místo toho, abychom pocítili vděčnost za projevení skutečného stavu věcí, tak jako trucovité děti stále dokola děláme ty samé nesmyslné úkony a dostáváme se tím do stále větších a větších problémů.
A pak nevíme jak dál a máme tu depresi.

[Jana]

Ahoj

Zeptal se mne jeden známý:

"A depresi podle vás vytváří kdo?"

Zdravím Tě, Pelvane.

Bavit se o depresi s člověkem, který právě trpí depresí, je pohyb na dost tenkém ledě.

Asi nemůže být nic depresivnějšího pro člověka trpícího depresí, než myšlenka, že si svou depresi způsobuje sám.

Depresi si podle mne vytváříme sami tím, že si klademe nesmyslné cíle na základě nesprávných předpokladů a docházíme pak ke zcela zcestným výsledkům, z čehož jsme zákonitě zklamáni.
A místo toho, abychom pocítili vděčnost za projevení skutečného stavu věcí, tak jako trucovité děti stále dokola děláme ty samé nesmyslné úkony a dostáváme se tím do stále větších a větších problémů.
A pak nevíme jak dál a máme tu depresi.

Tohle téma mě zajímá.

Sarana poradil bytosti trpící depresí, ať se soustředí na vnímání tělesných pocitů od temene hlavy po paty a ta bytost říká, že jí to pomáhá vracet se do přítomnosti.

Rosada, když se vrátila od Moojiho, tak tuhle bytost objala jako Mooji, a ona bytost byla rázem v Bytí, kterého se žádné deprese nedotýkají.

Rosada říkala: "Tohle je tady pořád:"

Jenže když se v mysli vynoří představa osoby, která nesplňuje představy a uvěříme tomu, že jsme tou osobou, tak to Bytí samo, jako by nebylo.

Nělteří se snaží osvobodit se od té své osoby sebevraždou. Ale velkým darem pro lidstvo jsou bytosti, které nalezly vysvobození ze svých depresí a trápení a mohou se o svou zkušenost podělit.

[Jana]

[miroslav]

Smutek, deprese, zklamání jsou pojmy označující každý něco úplně jiného. Tady na tom vlákně se to trochu plete. Možná proto, že "jdou" někdy spolu.

Smutek není ani deprese ani zklamání. Je to zastavení. Záleží, jak ho prožíváme. Smutek může být i krásný.
Deprese je dvojího druhu
1. fyziologicky podmíněná - podobně jako třeba nedostatek hormonu štítné žlázy a pod. Dá se léčit (udržovat rovnováhu) antidepresivy třetí generace. Tento druh deprese se také nazývá depresivní porucha.
2. psychologicky podmíněná - příčinou a řešením je zhruba to, co popisuje Pelvan

Zklamání je také zase něco úplně jiného. Z hlediska duchovní cesty je velice nápomocné, napomáhá zmoudření.

[Pelvan]

Ahoj Jano


Děkuji Ti za odpověď, které moc nerozumím:

Sarana poradil bytosti trpící depresí, ať se soustředí na vnímání tělesných pocitů od temene hlavy po paty a ta bytost říká, že jí to pomáhá vracet se do přítomnosti.

Rosada, když se vrátila od Moojiho, tak tuhle bytost objala jako Mooji, a ona bytost byla rázem v Bytí, kterého se žádné deprese nedotýkají.

Rosada říkala: "Tohle je tady pořád:"

Jenže když se v mysli vynoří představa osoby, která nesplňuje představy a uvěříme tomu, že jsme tou osobou, tak to Bytí samo, jako by nebylo.

Tady tomu naštěstí rozumím:

...velkým darem pro lidstvo jsou bytosti, které nalezly vysvobození ze svých depresí a trápení a mohou se o svou zkušenost podělit.

Přišla mi do rukou kniha jedné takové bytosti. Je to kniha od Franka J. Kinslowa "Tajemství kvantového života".
Frank v ní popisuje svůj životní příběh a způsob, jak se ze svých problémů nakonec dostal.
Na straně 33 tam Frank radí položit sám sobě následující otázku:
"Odkud přijde (moje) další myšlenka?"
Pomocí této otázky se autor knihy dopracoval ke vnímání svého čistého uvědomění.


Zdravím


PS
Ta videa jsou hmotařská hlavně o práškách, se domnívám.

[Pelvan]

Ahoj miroslave

Děkuji Ti za reakci, nejde mi o kategorizaci potíží.
Zajímá mne, co mám dělat, když se necítím zrovna úplně dobře.

Zdravím


PS
https://dusevni-zdravi-a-psychologie.zd ... o-deprese/

[Jana]

Ahoj Jano


Děkuji Ti za odpověď, které moc nerozumím:

Sarana poradil bytosti trpící depresí, ať se soustředí na vnímání tělesných pocitů od temene hlavy po paty a ta bytost říká, že jí to pomáhá vracet se do přítomnosti.

Rosada, když se vrátila od Moojiho, tak tuhle bytost objala jako Mooji, a ona bytost byla rázem v Bytí, kterého se žádné deprese nedotýkají.

Rosada říkala: "Tohle je tady pořád:"

Jenže když se v mysli vynoří představa osoby, která nesplňuje představy a uvěříme tomu, že jsme tou osobou, tak to Bytí samo, jako by nebylo.

Nerozumím, čemu nerozumíš. Jestli principu na jakém to funguje?

Deprese je vazba na představu minulosti, úzkostné stavy jsou vazbou na představu budoucnosti. Přítomnost bez jakýchkoliv představ je osvobozující od úzkosti i depresí.

A přítomnost je tady, pokud nejsme duchem někde jinde, pokud duchem nebloudíme v představách minulosti nebo budoucnosti, pořád.

Frank radí položit sám sobě následující otázku:
"Odkud přijde (moje) další myšlenka?"
Pomocí této otázky se autor knihy dopracoval ke vnímání svého čistého uvědomění.

Díky

[Pelvan]

Ahoj Jano

Nerozumím, čemu nerozumíš.

Nevěděl jsem, kdo to je ten Sarana, ale už jsem si ho našel.
viewtopic.php?f=356&t=8358&hilit=Sarana
viewtopic.php?f=354&t=8355

Musím si toho mnicha Saranu přečíst asi ještě několikrát, je to hodně vymakané.

"Odkud přijde další myšlenka?"
Tuhle větu si někdy zpívám a trochu mne to uklidňuje.

Zdravím