Stránka 1 z 1

Srdce mluví k srdci

Nový příspěvekNapsal: sob 12. pro 2015 14:39:40
od Jana


9:59 "Mou snahou není přesvědčit váš intelekt,

jde o to mít milostný románek s vaším srdcem."


Re: Srdce mluví k srdci

Nový příspěvekNapsal: ned 13. bře 2016 10:08:17
od Návštěvník
Osho o lásce


Bhagwane, nikdy předtím jsem necítila tolik lásky a nikdy jsem se necítila tak sama. Děkuji Ti.

Je něco velmi hlubokého v pocitu být pochopen, velmi významného. Láska s sebou vždy přináší osamění. Samota vždycky přináší lásku. Láska a samota nejsou nikdy odděleny. Lidé myslí něco jiného. Myslí, že když jsi zamilován, jak můžeš být sám? Nedělají rozdíl mezi samotou a osamělostí. Když jsi zamilován, netrpíš pocitem osamělosti. Osamělost je negativistický pojem, znamená to, že nemůžeš být bez druhých. Bojíš se být sám. Cítíš se osamělý, zbytečný, přehlížený, nikdo tě nepotřebuje. Bolí to. Naproti tomu samota je jako květina. Slovníky tvrdí, že samota a osamění (lonelliness a aloness) jsou synonyma. Nejsou. Jsou to naprosto odlišné fenomény. Osamělost je poranění a může se vyvinout v rakovinu. Na osamělost umírá více lidí, než na jakoukoliv jinou nemoc. Svět je plný osamělých lidí. A protože jsou osamělí, dělají spoustu hloupostí. Osamělý člověk se začne přejídat, jen aby se cítil více "plný". Osamělý člověk začne pít alkohol nebo brát drogy, protože na sebe chce zapomenout. Osamělost je tak škaredá, strašidelná, smrtelně vyhlížející, že před ní chce uprchnout. Osamělý člověk sedí hodiny před televizorem. Až ho pálí oči, ale kam má jít? Co má dělat? S kým komunikovat? Lidé přestávají komunikovat. Přestávají mluvit jeden s druhým: ve většině případů mluví jeden na druhého. Lidé zapomínají, jak se dotknout druhého. Žijí blízko, vedle sebe, ale nikdy se nepotkají. Dokonce i přátelé, manželé, milenci se nikdy nepotkávají. Lidé běží životem vedle sebe a doufají, že třeba zítra už se potkají. Ale to je jen naděje, to je iluze, která udržuje věci v chodu. Svět je plný osamělosti, a proto lidé utíkají k drogám, sexu a nejrůznějším zábavám, kterí jim alespoň na chvíli pomůžou zapomenout na jejich osamělost. Rány osamělosti skrýváme - za velký majetek, barvy představení, hodně peněz, ale nic z toho jizvy osamělosti nezahojí. Můžete vlastnit největší dům na světě a stejně se uvnitř budete cítit stejně osamělí, jako v malé chatrči. Lidé hledají spojence, přátele, ale protože jsou všichni osamělí, pravý vztah nedokáží navázat.

Vztah nemůže vyrůstat z potřeby. Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy na nedostatku něčeho. Jestliže je jeden člověk potřebný a druhý také, pak se budou oba snažit využít toho druhého, pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání. Nebude to soucítění, nebude to láska, přátelství, bude to oslazená hořkost. Cukr rychle vyprchá: byli to jeden a druhý osamělí, dnes jsou osamělí společně, a to bolí ještě víc. Nejsmutnější věc na světě je vidět pár, milence, kteří jsou oba osamělí.

Samota je něco naprosto jiného. Samota je květina, lotos ve vašem srdci. Je to něco pozitivního, zdravého. Je to radost být sám sebou. Radost vlastního prostoru. Když má člověk rád, je sám. Samota je nádherná. Je to požehnání. Ale cítí a vědí to jen ti, kteří milují. Protože jen láska dává odvahu k samotě. Jen láska vytváří kontext, podstatu samoty. Jen láska vás naplní tak hluboce, že nepotřebujete druhé. Láska vás naplní tak, že můžete být sami a v extázi. Láska a samota jsou dva póly stejné energie. Je dobré to pochopit, protože někdy se stává, že milenci si neposkytují navzájem prostor pro potřebnou samotu. Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii. Když jsi sám akumuluješ energii, až do okamžiku, kdy začneš přetékat - a právě to se pak stane láskou. Pak jdeš a sdílíš to se svým přítelem, s kýmkoliv, koho miluješ. Máš teď dost, aby ses podělil. Máš dokonce příliž mnoho a nemůžeš se podělit. A není to tak, že těšíš druhé - druzí těší tebe. Když je mrak těžký, musí pršet. To je prospěšné poli. Déšť je vítán, přijat. Když se květ otevře, vůně se začne šířit do okolí a je vděčna větru, který ji roznáší do všech směrů. Když je někdo sám, shromažďuje energii.

Energie je život, potěšení, rozkoš, láska. Tanec, oslava. Když je dost energie, vše je možné. Někdy se pak stane písní, jindy láskou, a jen je.li příliš mnoho energie, může se stát orgastickou. Mnoho lidí se miluje, ale nemají nejmenší ponětí o tom, co je to orgasmus. Protože jsou už vyprázdněni. Když se milují, jsou už prázdní. Nemají energii, kterou by mohli sdílet s druhým. Jejich orgasmus je nanejvýš genitální. Malá, běžná věc. Nic s duchovní úrovní. Je to jako vysmrkání. Když se vysmrkáš, cítíš se líp. Je to jako podrbat se na zádech. Je to příjemné. Jsi uspokojen. Orgasmus ale není uspokojení. Orgasmus je oslava. Orgasmus je setkání. Setkání tebe skrze jiné, se vším. Orgasmus je vždy božský. Ten druhý je dveře a ty vejdeš. Orgasmus je věc duchovní, ne sexuální. Ti, kteří považují orgasmus za problém sexuální, nic nepochopili. Nevědí nic o sexu, o orgastické zkušenosti.

Orgasmus je samádhi. To ale lidé nevědí, protože se potkávají, protože se potřebují, ne proto, že překypují energií.

Tedy (paradoxně): když miluješ, zjeví se hluboká potřeba být sám. Praví milenci jsou ti, kteří svému partnerovi poskytují dostatek svobody být sám. Brzy tak budou plni energie a mohou si ji navzájem nabídnout. Jsi-li sám, vyvstane velká touha sdílet. Všimněte si toho rytmu! Když miluješ chceš být sám. Jsi-li sám, brzy budeš chtít milovat. Milenci se setkají a rozejdou, setkají a rozejdou, je v tom rytmus. Rozchod zde není konec lásky. Rozchod je setkání se samotou a následně s krásou, radostí, energií. A když jsi pln radosti a energie, vyvstane nevyhnutelně potřeba podělit se. Radost, kterou si člověk hlídá a zadržuje, není k ničemu. Radost je větší než člověk, a proto se nedá schraňovat. Je to povodeň. Nemůžeš to zastavit. Musíš se zvednout a hledat lidi, se kterými se podělíš.


A to je to, co se stává zamilovaným i osvíceným.

Re: Srdce mluví k srdci

Nový příspěvekNapsal: sob 21. kvě 2016 18:56:33
od Návštěvník
Z hlavy do srdce a do bytí

Společnost nechce, abyste byli člověkem srdce. Společnost potřebuje hlavy, ne srdce. Když jsem byl jednou na návštěvě univerzity ve Váránasí, hovořil jsem s člověkem, který byl v té době jedním s nejslavnějších učenců Indie, dr. Hajari Prasad Dwivedim. Předsedal shromáždění, na kterém jsem se chystal promluvit, a byl také hlavou fakulty umění. Zeptal jsem se ho: „Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, proč vás nazývají hlavou, a ne srdcem?“ Řekl: „Pokládáte zvláštní otázky“ – byl to starý muž a teď už je po smrti. Řekl: „Za celý svůj život se mě nikdo nezeptal, ‚Proč vám říkají hlava, a ne srdce?“ Zamyslel se však a řekl: „Na vaší otázce je něco velmi důležitého. Přiměl jste mě uvažovat taky nad tím, proč se například lidem neříká srdce oddělení filozofie. Bylo by to opravdovější, blíže podstatě, ale říká se jim hlava.

Obrázek

“ Společnost je rozdělena na hlavy a ruce. Všimli jste si, že dělníkům se říká ruce? Chudým lidem, kteří pracují rukama, manuálním dělníkům, se říká „ruce“ a nad nimi jsou lidé, kterým se říká „hlavy“. Ale srdce úplně chybí; nikomu se neříká „srdce“. Je nesmírně důležité, když začnete pociťovat neklid v srdci, protože srdce je mnohem cennější než hlava. Hlava si všechno vypůjčila, nemá nic vlastního. Ale srdce je stále vaše. Srdce není křesťanské ani hinduistické, vaše srdce je stále existenciální. Nebylo zkorumpováno a znečištěno. Vaše srdce je stále originální. Z hlavy do srdce je to velký kvantový skok. Další krok, ze srdce do bytí, a dospěli jste domů; pouť je u konce.


Nikdo se nedokáže přesunout z hlavy přímo do bytí.


Jsou to jako dva cizinci; nejsou spolu vůbec propojeni. Nebyli dosud seznámeni! Bytí neví nic o hlavě a hlava neví nic o bytí. Žijí ve stejném domě, ale jsou si naprosto neznámí. Protože jejich funkce je natolik odlišná, že na sebe nikdy nenarazí, nikdy se nesetkají. Srdce je most. Jedna část srdce zná hlavu a jedna část srdce zná bytí. Srdce je zastávkou na půli cesty. Když směřujete k bytí, bude srdce vaší noční zastávkou. Ze srdce budete moci vidět něco z bytí – ale nikoli z hlavy; proto se z filozofů nikdy nestanou mystici. Z básníků se stávají mystici, jsou transformováni… malíři, sochaři, tanečníci, hudebníci a zpěváci jsou bytí blíže. Ale celé naší společnosti dominuje hlava, protože hlava dokáže vydělávat peníze.

Obrázek

Je velmi efektivní; stroje jsou vždycky mnohem efektivnější. Hlava dokáže naplnit všechny vaše ambice. Hlava je vychovávána vzdělávacími systémy a veškerá vaše energie se přesunuje do ní a obchází srdce. Srdce je však to nejdůležitější, protože je branou k bytí, k věčnému zdroji života. Přál bych si, aby všechny univerzity světa učily, aby si lidé uvědomovali srdce, aby byli více estetičtí, citlivější: vnímavější ke všemu, co nás obklopuje, k té nesmírné kráse, k té nesmírné radosti. Ale srdce nedokáže uspokojit egoistické touhy lidí; v tom je problém. Dokáže vám dát fantastický prožitek lásky, alchymickou změnu. Dokáže přivést to nejlepší, co máte uvnitř, k té nejzářivější a nejčistší podobě. Ale nebude vytvářet peníze, moc, prestiž – a z těchto věcí se staly cíle. Spouštějte se dál z hlavy do srdce a pak riskujte ještě víc a spusťte se ze srdce do bytí. To je samotný základ vašeho života.

Obrázek

Znám krásný příběh od Turgeněva s názvem Blázen. Jednou žil ve městě jeden muž, kterého měli všichni za největšího idiota, jaký kdy žil. Bylo jasné, že musel mít neustálé problémy. Čemukoli, co řekl, se lidé začali smát – i když říkal něco krásného a pravdivého. Ale protože lidé věděli, že je idiot, blázen, mysleli si, že cokoli řekne nebo udělá, musí být idiotské. I když citoval mudrce, lidé se mu smáli. Šel navštívit moudrého muže a řekl mu, že by chtěl spáchat sebevraždu, že už nemůže žít. „To neustálé odsuzování je příliš – už to nedokážu unést. Pomozte mi najít z toho cestu ven, nebo se zabiju.“

Obrázek

Starý mudrc se zasmál. A řekl: „To není žádný problém, neboj se. Udělej jenom jednu věc a přijď za mnou zpátky za sedm dní: začni na všechno říkat ne. Začni pochybovat nad každou věcí. Když ti někdo řekne: ‚Podívej – podívej se na západ slunce, jak je krásný!‘ okamžitě se zeptej, ‚kde je v tom jaká krása? Žádnou nevidím – dokažte to! Co je to krása? Ve světě není žádná krása, všechno je to nesmysl!‘ Trvej na důkazech; řekni: ‚Dokaž mi, kde je krása. Ať se na ni mohu podívat, ať se jí mohu dotknout. Jaká je její definice?‘ Když někdo řekne: ‚Ta hudba je extatická,‘ okamžitě mu vskoč do řeči a zeptej se: ‚Co je to extáze? Co je to hudba? Definujte jasně své pojmy. Nevěřím v žádnou extázi, je to jen bláznovství, pouhá iluze. A hudba není nic než hluk.‘ Dělej to tak se vším a po sedmi dnech se ke mně vrať. Buď negativní, ptej se na otázky, na které nelze odpovědět: Co je to krása, co je to láska, co je to extáze? Co je to život, co je to smrt, co je to Bůh?“ Po sedmi dnech se blázen vrátil k mudrci a za ním šlo mnoho lidí. Byl ověnčen a oděn do krásných šatů. A mudrc se zeptal: „Co se stalo?“ Blázen odpověděl: „To bylo magické! Teď si celé město myslí, že jsem nejmoudřejší muž na světě. Všichni si myslí, že jsem velký filozof, velký myslitel. Všechny jsem umlčel; lidé se mě začali bát. V mé přítomnosti jsou všichni zticha, protože cokoli řeknou, okamžitě to přeměním v otázku a jsem zcela negativní.

Obrázek

Váš trik funguje!“ Mudrc se zeptal: „A kdo jdou ti lidé, kteří tě následují?“ Odpověděl: „To jsou mí žáci. Chtějí se ode mě naučit, co je to moudrost!“

Tak to je. Mysl přežívá v ne, neustále opakuje ne; živí se tím, že na každou věc říká ne. Mysl je v podstatě ateistická, negativní. Neexistuje nic jako pozitivní mysl. Srdce je pozitivní.

Pouze mysl říká ne, srdce říká ano. Samozřejmě je lepší říkat ano než říkat ne, protože člověk nemůže opravdu žít a stále říkat ne. Čím více říkáte ne, tím více se scvrkáváte, uzavíráte. Čím více říkáte ne, tím méně jste živí. Lidé si možná budou myslet, že jste skvělí myslitelé, ale vy se jen scvrkáváte a umíráte; pomalu se zabíjíte.

Pokud řeknete ne lásce, jste méně, než jste byli předtím; pokud řeknete ne kráse, jste méně, než jste byli předtím. A pokud budete stále říkat ne úplně všemu, kousek po kousku budete mizet. Nakonec zůstane jen velmi prázdný život, beze smyslu, bez významu, bez radosti, bez tance, bez oslav.

Obrázek

To se děje s moderní myslí. Moderní muž řekl mnohem více ne než kdykoli předtím. Naskýtá se otázka: Jaký je smysl života? Proč vůbec žijeme? Proč žít dál? Řekli jsme ne Bohu, řekli jsme ne druhé straně, řekli jsme ne všemu, pro co člověk žil celou historii. Dokázali jsme obsahu svého srdce, že všechny hodnoty, pro které člověk žil, jsou bezcenné. Ale teď jsme v úzkých, v hluboké sklíčenosti. Život je pro nás stále více nemožný. Žijeme dál pouze proto, že jsme zbabělci; jinak jsme zničili všechny důvody žít. Žijeme dál, protože nedokážeme spáchat sebevraždu. Bojíme se smrti, tak žijeme dál. Žijeme ze strachu, ne z lásky. Je lepší být pozitivní, protože čím pozitivnější jste, tím více se přibližujete k srdci.

Obrázek

Srdce nezná negativní jazyk. Srdce se nikdy neptá: „Co je to krása?“ Raduje se z ní a v radosti ji poznává. Nedokáže ji definovat, nedokáže samu sebe vysvětlit, protože tento zážitek je nevysvětlitelný, nevyjádřitelný. Jazyk je nedostačující, nepomohou nám žádné symboly. Srdce ví, co je to láska, ale neptejte se. Mysl zná pouze otázky a srdce zná pouze odpovědi. Mysl se pořád dokola ptá, ale nedokáže odpovědět. Proto filozofie nemá odpovědi, pouze otázky, otázky a otázky. Každá otázka se pomalu mění na tisíc a jednu otázku. Srdce žádné otázky nemá – to je v jednotě s tajemstvím života – má všechny odpovědi. Ale mysl srdci nechce naslouchat; neexistuje mezi nimi žádné spojení, žádná komunikace, protože srdce zná pouze jazyk ticha. Srdce nezná žádný jiný jazyk, srdce nerozumí žádnému jinému jazyku – a mysl neví nic o tichu. Mysl je plná hluku jako příběh, který vypráví idiot, je plná zběsilosti a hluku, bez významu. Srdce význam zná. Srdce zná slávu života, obrovskou radost čiré existence. Srdce dokáže oslavovat, ale nikdy se neptá. A tak si mysl myslí, že je srdce slepé. Mysl je plná pochybností, srdce je plné důvěry; jsou to protipóly. Proto se říká, že je lepší být pozitivní než negativní. Ale pamatujte: to pozitivní je spojeno s negativním, dvě strany stejného jevu.

Obrázek

Cílem je jít až za dualitu. Cílem je jít až za ano a ne, protože vaše ano může mít význam pouze v kontextu ne; nedokáže se od ne osvobodit. Pokud se od ne osvobodí, jaký bude mít význam? Vaše ano může existovat pouze s ne; pamatujte; vaše ne může existovat pouze s ano. Jsou to opaky, ale vzájemně si na jemnohmotné úrovni pomáhají. Mezi nimi je konspirace: drží se za ruce. Vzájemně se podporují, protože nedokážou existovat odděleně. Ano má význam pouze díky ne; ne má význam pouze díky ano. A vy musíte jít až za tuto konspiraci, musíte jít za tuto dualitu. V okamžiku, kdy se začnete vzdalovat od ano a ne, prožijete své první krátké vhledy do podstaty. Proto je podstata naprosto nevyjádřitelná; nemůžete o ní říct ne, nedokážete říct ani ano. Ale pokud si budete vybírat mezi negativním a pozitivním, pak vám doporučím, abyste si zvolili pozitivní, protože je jednodušší vyklouznout z ano než vyklouznout z ne. Ne v sobě nemá příliš mnoho prostoru; je jako temná cela vězení. Ano je širší; je otevřenější, zranitelnější. Zjistíte, že je velmi obtížné vystoupit z ne. Nemáte moc prostoru, jste v něm uvězněni ze všech stran a všechny dveře a okna jsou zavřená. Ne je uzavřený prostor. Život v negativitě je ta nejhloupější věc, jakou může člověk udělat, ale miliony lidé žijí v negativitě. Zejména moderní člověk žije v negativitě. Opakuje Turgeněvův příběh, protože život v negativitě v něm vyvolává skvělý pocit; jeho ego je spokojené. Ego je vězeňská cela postavená z cihel negativity; živí se negativitou. Takže když si musíte zvolit mezi cestou negativity a pozitivity, zvolte si tu pozitivní. Budete mít alespoň o něco širší rozpětí; několik oken a několik dveří bude otevřených, budete mít k dispozici vítr, slunce a déšť. Prožijete několik záblesků otevřeného nebe, hvězd a Měsíce. Někdy k vám vítr zavane vůni květin a někdy budete rozrušeni radostí z pouhého bytí. A je jednodušší přesunout se na druhou stranu z ano. Z ne k ano a z ano na druhou stranu. Druhá strana není pozitivní ani negativní:druhá strana je božskost, druhá strana je osvícení.

Obrázek

OSHO – O emocích

Re: Srdce mluví k srdci

Nový příspěvekNapsal: pát 19. srp 2016 19:14:35
od Jana
Osho - Mizejí iluzorní lásky