Stránka 2 z 2

Re: Jak najít, co hledáš

Nový příspěvekNapsal: úte 14. úno 2017 13:04:38
od Návštěvník
Někdy člověk má pocit, že se mu vytratila radost, vůle, síla a klid ze života. Skutečností je, že tyto aspekty života, aspekty Esence, stále existují a my jsme jen ztratili kontakt s nimi. Na této skupině se právě věnujeme těmto čtyřem kvalitám, vyživujeme je a otevíráme se, aby přítomnost Esence - něčeho, co nás přesahuje - se mohla projevovat v našem životě. Dále tyto kvality se budeme učit rozpoznávat a rozlišovat mezi silou skutečnou a silou falešnou, mezi vůli skutečnou a vůli falešnou apod.

Esence - aspekt síly

Síla jako aspekt esence má mnoho podob. Je podobná ohni. Někdy vzplane- to když v nenadálé situaci přesně člověk ví, co má dělat a bez přemýšlení dokáže bleskově zareagovat. Jindy hřeje jako teplo uhlíků – když člověk bez rozlobení klidně řekne ne a každý to cítí. Bohužel většinou člověk používá falešnou sílu, která vychází z osobnosti. Sílu, která vyžaduje úsilí, snahu, urputnost, agresivitu, drsnost. Když člověk používá falešnou sílu, má pocit, že musí vše vydržet, být tvrdý, zastrašovat a kvality jako citlivost, otevřenou, upřímnost jsou považovány za slabost. Avšak falešná síla vyčerpává a jak je člověk tvrdý na své okolí, tak je tvrdý i sám k sobě, potlačuje své potřeby a přání.

K tomu abychom opět mohli navázat kontakt se silou jako aspektem Esence se musíme vydat tam, kde jsme tento kontakt ztratili. Síla se v našem životě poprvé začíná manifestovat kolem věku jednoho roku, tedy v období, kdy dítě začíná chodit. V pokud potřeba dítěte po pocitu jednoty, splynutí a bezpečí nebylo doposud s matkou nasyceno, bude se bránit od matky odejít a bude se jí ještě více držet a svou vlastní sílu odmítne. V jiném případě pokud matka byla příliš zahlcující pro dítě, dítě uteče za silou do světa, ale tím přijde o kontakt a splynutí s matkou. Nastává vnitřní konflikt mezi těmito dvěma potřebami – potřeba blízkosti a potřeba síly (svobody). Avšak na úrovni esence žádný konflikt mezi jejími aspekty neexistuje. V jednu chvíli je tu síla, v jiné láska, splynutí, v další vůle.

Esence - aspekt vůle

Vůle jako aspekt esence je jako velká klidná řeka tekoucí neustále vpřed. Odhodlání, ochota být věrný sám sobě, své pravdě a stát si za tím.

Stejně jako u ostatních aspektů Esence, také u vůle je to naše osobnost, která překrucuje skutečnou podobu Vůle. Naše osobnost z Vůle často dělá něco tvrdého, orientovaného na budoucnost. Okamžik nyní je obětován pro budoucnost -kam bylo rozhodnuto, že se chceme dostat. Toto není Vůle, aspekt Esence, ale náhražka, berlička která nám dává směr a naději, že to v budoucnosti bude lepší.

Opravdová Vůle je o tom zůstávat pravdivý sám sobě. Když jsme v kontaktu s Vůlí, pak víme, co je pro nás důležité a jsme ochotni jít naším směrem a potkávat se s výzvami a obtížemi, aniž bychom to vzdávali. Hlavní je, že víme, co je pro nás důležité – nezáleží tolik na tom, jak rychle se tímto směrem pohybujeme. Opravdová Vůle neobětuje okamžik nyní pro budoucnost, také neobětuje náš směr, ani co je pro nás důležité pro nyní. Když je Vůle přítomná, jsme otevřeni k tomu potkat se s našimi pocity, nejistotami a zároveň zůstaneme v kontaktu s tím, co je pravdivé hluboko v nás. Mohli bychom to také nazvat odhodlání k tomu stát za svou pravdou.

Když jsme v tomto stavu, můžeme být otevřeni světu, aniž bychom byli manipulováni nebo rozptylováni. Starodávná moudrost Zenu se stává pravdou – „I cesta tisíci mil začíná jediným krokem a končí jediným krokem.“

Esence - aspekt radosti


Radost je přirozenou součástí lidské bytosti. Většina z nás však na ni úplně zapomněla nebo si ji netroufá prožívat. Uvěřili jsme, že radost přichází zvenčí (od partnera, po nějakém úspěchu atd.). Při spirituálním hledání potkáváme různá úskalí a bolesti, což nás může snadno odradit. Je těžké proniknout na své životní cestě do hlubších úrovní bez prožitků radostných dobrodružství.

Žij v radosti,
v lásce,
i mezi těmi, kteří nenávidí.

Žij v radosti,
a zdraví, i mezi nemocnými.

Žij v radosti,
v míru,
i mezi těmi, kteří se trápí.

Žij v radosti,
bez majetku,
jako ti, co září.

Vítěz zasévá nenávist,
protože ten, který prohrál trpí.
Zanech výher a proher
a najdi radost.

Není většího ohně než je vášeň,
není většího zločinu než je nenávist,
není většího smutku než je být oddělen,
není větší nemoci než je hlad,
a žádná jiná radost není stejná jako radost svobody.

Radost, spokojenost a důvěra
jsou tvým největším vlastnictvím
a svoboda tvou největší radostí.

Podívej se dovnitř.
Buď tichý.
Osvobozen od strachu a připoutanosti,
poznej sladkou radost této cesty.

Jaká radost, podívat se na probuzené
a být ve společnosti moudrých.

Jak dlouhá cesta je pro člověka
cestujícího s hlupákem.
Ale kdokoli, kdo následuje ty, kteří jsou na cestě,
objeví svou rodinu a je naplněn radostí.

Následuj ty, kteří září,
moudré, probuzené, milující,
protože oni ví, jak pracovat a předvídat.

Následuj je,
stejně jako následuje měsíc cestu hvězd.


(Dhammapada)

Re: Jak najít, co hledáš

Nový příspěvekNapsal: úte 14. úno 2017 13:05:59
od Návštěvník
Radost má tři úrovně. První je potěšení. Potěšení je tělesné. Druhé je štěstí. Štěstí je v mysli. Třetí je blaženost. Blaženost je duchovní. Všichni ale sdílí jednu skutečnost a to je skutečnost radosti. Radost přeložená do jazyka těla se stává potěšením, radost přijímaná tělem se stává potěšením. Radost přijímaná myslí se stává štěstím. Radost, která není přijímaná ani myslí and tělem – je přijímaná mimo tělo, mimo mysl – se stává blažeností. Existují tři vrstvy radosti.

Radost je jedinou realitou.
Radost je Bůh.
Radost je matérie, ze které je stvořena existence.

Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Nezatracuj ji. Pokud je tělesná, no a? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš a cítíš radost, užíváš si jídlo – je to Bůh – polykáš jej. Když držíš ruku ženy anebo muže, přítele či přítelkyně, kohokoli, s velikou láskou – pak cítíš v energii svého těla vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec v energii těla, když jsi rozechvěn – pak jako elektřina něco vibruje, oživuje tě – něco, co způsobuje, že se cítíš více živý než kdy před tím – to je radost. Je to Bůh přicházející skrze tvé tělo. Když posloucháš krásnou hudbu, cítíš se neskutečně šťastný – to je radost skrze tvou mysl. Díváš se na květ, aniž by ses jej dotýkal, aniž bys zapojoval svou mysl – pak přijde chvíle, kde je blaženost – jemné, tiché požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.

(Tantrická transformace)

Re: Jak najít, co hledáš

Nový příspěvekNapsal: úte 14. úno 2017 13:07:52
od Návštěvník
Esence - aspekt klidu

Klid přirozeně přijde, když najdeme svou vnitřní pravdu a když máme odvahu ji uznat. Dokud naše vnitřní skutečnost bude na nějaké úrovni v konfliktu s vnějším životem - bojuje s ní, chce ji změnit, odmítá ji anebo věří tomu, že musí získat určitou věc - pak samozřejmě klid nemůže přijít. Klid přijde, když má člověk jasno a zná svou vlastní pravdu. Vnější život možná není takový, jaký by byl pravdivý pro nás, ale pro vnitřní klid stačí, když uznáme naši vlastní pravdu.

Řekněme, že něco vně nepasuje k tvé vnitřní pravdě. Možná to nebudeš schopen hned změnit, ale když ti to bude jasné a když svou pravdu vyjádříš – pak ti to přinese klid. Ty jsi svou pravdu vyjádřil.

Nebo řekněme, že se ti někdo líbí. Ty toho člověka neznáš a tak jsi nejistý, jak toho člověka oslovit, co říct. Když ukážeš svůj zájem, vytvoří se klid a to i když ten druhý zájem mít nebude. Žil jsi svou pravdu, nic už v tobě nezůstalo. Žádné postranní myšlenky, žádné pochyby, žádné vnitřní dohadování se, žádné kalkulace. Nedostal jsi, to co jsi chtěl. Možná budeš na chvíli smutný nebo se budeš cítit odmítnutý. Ale už zároveň s tím v tobě bude růst i něco jiného. Klid totiž nezávisí na tom, jestli člověk dostane to, co chce. Závisí na tom, jestli jsme tím, kým jsme. Čím hlouběji dokážeme vidět a žít to, kým jsme, tím více se může klid manifestovat v našem životě.

A pak přijde chvíle, kdy se naše osobní pravda potkává s objektivní pravdou - s dimenzí, která vůbec není spojená s naším osobním příběhem a životem. Najednou se stáváme součástí věčného proudění energie, která stále plyne dál. S touto úrovní se potkáváme zřídkakdy a pokud se s ní potkáme, tak obvykle není úplně jednoduché vnímat, co to opravdu je.

Zajímavé je, že jednou z větších překážek k tomu, aby mohl klid být přítomen, je náš strach ze smrti. Klid je totiž přímo spojen s prostorem a prostor s prázdnotou. Zde naše osobnost se všemi mechanismy pro přežití začne panikařit. Při tom, vše co je potřeba, je jen trochu podpory k tomu, abychom mohli jet na vlnách emocí a čekat až opět vlna zmizí v oceánu – a oceán tam je neustále a bude tu i dál. Je to na nás. Můžeme se dívat na vlny anebo se můžeme dívat na oceán jako na celek, s veškerou jeho hloubkou. Pak přirozeně přijde klid.

Vnitřní klid přichází, když vidíme, co je a co není. Abychom mohli žít vnitřní klid, je třeba upustit od zažitých představ a konceptů a začít prožívat svět přímo. Vidět pravdu je velkou pomocí na cestě k vnitřnímu klidu. Naše subjektivní pravda tohoto okamžiku je bránou k pravdě objektivní a ke klidu. Vnitřní klid přichází, když je naše vnímání jasné.

„Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Neodsuzuj. Že je tělesná, tak co? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš, cítíš určitou radost, tak si užij své jídlo. Jídlo je bohem a ty ho polykáš. Když držíš ženu nebo muže za ruku, nebo přítele nebo kohokoli jiného, s velikou láskou a tvým tělem projede energetické vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec ve tvé energii těla; pokud jsi rozhýbán – jako elektřina – něco vibruje, obnovuje, osvěžuje tě. Cítíš se více živý než kdykoli předtím. Tak to je radost, Bůh, procházející tvým tělem. Když se při poslouchání hudby cítíš nadmíru šťastný, to je radost v mysli. Když se díváš na květinu, aniž by ses jí dotýkal a aniž bys zapojil svou mysl, přijde chvíle blaženosti – jemné, tiché, hluboké požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.“

(Tantrická transformace)

Klid má jen jednu chuť, která je naprosto vynikající – konečná chuť samotné existence. Musíte jen nechat odejít vše, co ruší – vše co vytváří rozruch – vše, co vytváří napětí, úzkost, utrpení; nemusíte dosáhnout cíle – to si pamatujte.

Klid je už hluboko uvnitř vás. Klid je to, z čeho jste stvořeni. Je to vaše vědomí, vaše bytí.

Ale takové je úplné šílenství lidí, že z klidu začnou dělat svůj cíl, začnou toužit po klidu. A to je největší dilema hledajícího člověka. Člověk musí pochopit tuto kontradikci. Nemůžete chtít klid, protože to chtění je rušením. Po čem člověk touží, či co chce, to je jedno. Můžete toužit po klidu, můžete toužit po moci, můžete chtít peníze nebo můžete toužit po meditaci – to je jedno – protože přirozenost touhy je pořád stejná. Je to napětí, její cíl je v budoucnosti a klid je v přítomnosti.

Klid není napětí. Klid je uvolnění stav puštění se. Ani touha po klidu tu není. Není tu žádná touha, žádná ambice, protože člověk již pochopil tu jednoduchou aritmetiku – že každá touha je konfliktní a každá ambice tě odvádí od tebe samotného.

Ve chvíli, kdy opustíš všechny touhy, všechny ambice – najednou se ocitneš sedět v klidu v chrámu svého bytí.

( Rebel)

Re: Jak najít, co hledáš

Nový příspěvekNapsal: sob 23. zář 2017 15:40:48
od Návštěvník
Osho: OBJEVUJE SE NOVÝ ČLOVĚK

Podoba nového člověka není ještě jasná, avšak horizont rudne a brzy zde bude slunce. Je ranní mlha a podoba nového člověka není zřetelná, ale přece jen je několik věcí je o novém člověku křišťálově jasných.
A to je nesmírně důležité, protože od těch dob, co se opice stala člověkem, člověk zůstal stejný. Obrovská revoluce je na cestě. Půjde daleko hlouběji, než revoluce, která se přihodila, když opice začaly chodit po zemi a staly se lidskými bytostmi.
Tato revoluční změna vytvořila mysl, tato změna vnesla dovnitř psychologii. Nyní nastane další, daleko významnější změna, která vnese dovnitř duši, a tak člověk nebude pouze psychologickou bytostí, ale rovněž bytostí duchovní.
Žijete v jedněch z nejživějších časů vůbec.
Podle mě je toto nové vědomí nejdůležitější věcí, která se dnes děje. Rád bych vám o tomto novém vědomí něco řekl, o jeho orientacích a jeho charakteristikách, protože vy tomu máte pomoci vyjít z lůna ven - protože vy tím musíte být. Nový člověk nemůže přijít odnikud, musí přijít skrze vás. Nový člověk může být zrozen pouze skrze vaše lůno. Musíte se stát lůnem.

Sbohem starému

Jestliže nový člověk uspěje, starý bude muset odejít. Starý člověk může žít jen tehdy, když je novému bráněno přijít. Nyní tomu nemůže být bráněno, protože to není pouze otázka příchodu nového člověka do existence, je to otázka přežití celé země, vědomí samotného, samotného života. Je to otázka života a smrti. Starý člověk došel k naprosté destruktivnosti. Starý člověk dosáhl konce svých možností. Nyní není žádná možnost života se starým konceptem člověka, jedině smrt.
Starý člověk se připravuje na globální sebevraždu. Starý člověk hromadí atomové bomby, vodíkové bomby, aby spáchal kolektivní sebevraždu. Je to velmi nevědomá touha. Raději než dovolit být novému člověku, by rád starý člověk zničil celou záležitost.
Musíte porozumět, musíte ochránit nové, protože nové nese s sebou celou budoucnost. A člověk došel ke stupni, kde je možný obrovský kvantový skok.

Milování světa

Starý člověk byl jino-světský, starý člověk byl proti světu. Starý člověk vždy hleděl k nebesům. Starý člověk se zajímal více o život po smrti než o život před smrtí. Zájmem nového člověka bude TENTO život, protože je-li postaráno o tento život, onen bude vyplývat sám od sebe. Jedinec se s ním nepotřebuje trápit, jedinec na něj nepotřebuje myslet.
Starý člověk se příliš zabýval Bohem. Tento zájem vycházel ze strachu. Nový člověk se nebude zajímat o Boha, nýbrž bude žít a milovat tento svět a z této lásky zakusí existenci Boha. Starý člověk byl spekulativní, nový člověk se chystá být existenciální.
Starý člověk může být přesně popsán v upanišadovém tvrzení: neti-neti, ne toto, ne toto. Starý člověk byl negativní - život-negující, život-odmítající. Nový člověk bude život-potvrzující: iti-iti, toto a toto. Zájmem starého člověka byl onen svět, zájmem nového člověka je tento, protože z tohoto se onen rodí, a jestliže se stanete příliš zaujatý oním, minete oba.
Tento okamžik musí být prožit ve své totálnosti. Tento okamžik musí být prožit ve své spontánnosti, s žádnými a priori (pozn.př.předem; zaujatě, s předsudkem) ideami. Starý člověk nesl již připravené odpovědi. Byl napěchován filozofií, náboženstvím a všemi druhy nesmyslů.
Nový člověk bude žít život bez jakéhokoli a priori závěru na něj.

Svoboda od "ismů"

Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.

Láska je příchuť

Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.

Užívání si života

Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíš říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažžení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.

Proti ortodoxii

Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěma slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.

Být rebelem

Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!

Žádná vypůjčená morálka

Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.

Vášeň pro zemi

Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materialistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.

Náboženství v přírodě

Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.

Žádná politika

Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tady teď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.

Autentičnost je radost

Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.

Tekuté struktury

Starý svět zůstával bez individuality. Nenáviděl individualitu, měl rád pouze ovce, davy - lidi chovající se stejným způsobem, kde každý následuje stejnou rutinu a stejné struktury. Nový člověk bude mít všechny druhy možností. Nový člověk bude milovat tekuté struktury. Bude lidský, bude respektovat lidské bytosti. Jeho respekt bude téměř zbožný.
Nový člověk bude muset najít nové formy společenství, důvěrnosti, intimity, sdílení záměrů, protože stará společnost nezmizí okamžitě. Bude otálet, bude navádět ke všem druhům boje proti nové společnosti - jak se vždycky děje. Má tak mnoho nezadatelných práv, nemůže to jít snadno. Půjde to jedině tehdy, když se pro ni stane nemožné setrvat v existenci. Předtím než stará společnost odejde nový člověk bude muset vytvořit nové druhy komun, nové druhy rodin, nová společenství blízkosti, intimity, sdílení záměrů.

Láska ne manželství

Nové vědomí nebude mít co do činění s institucemi jako je manželství. Nový člověk bude mít přirozenou nedůvěru k manželství jako instituci. Vztah muže a ženy má pro něj hlubokou hodnotu, pouze když je rostoucím, proudícím vztahem pro oba. Bude si málo vážit manželství jako formality nebo slibů trvalosti, které se ukazují jako vysoce nestálé. Bude milovat okamžik a prožívat ho v jeho totálnosti.
Manželství nemá žádnou budoucnost. Láska má budoucnost.
V minulosti nebyla láska realita, realitou bylo manželství. V budoucnosti láska bude skutečností a manželství se bude stávat více a více neskutečné. V minulosti se lidé vdávali jeden za druhého, od té doby se postupně začali mít rádi a milovat.
V budoucnosti se lidé budou milovat a mít rádi jeden druhého, pouze pak budou žít společně. V minulosti nejprve přišlo společné soužití, a přirozeně, když žijete společně, vzrůstá náklonnost, vzrůstá závislost. Byl to potřebný jev. Manžel potřeboval manželku, manželka potřebovala manžela, a potom děti potřebovali, aby rodiče byli spolu. Byl to, více či méně, ekonomický fenomén; ale nevycházelo to z lásky.
Budoucnost pozná odlišný druh vztahu, který je založen čistě na lásce, a který bude trvat v existenci pouze dokud bude trvat láska. A nebude touha po jeho stálosti, protože v životě není nic stálé; pouze plastické květiny jsou stálé.
Opravdové růže se rodí ráno a odchází večerem. A to je jejich krásou: jsou překrásné, když přicházejí a jsou překrásné, když jejich okvětní lístky začínají uvadat. Jejich život je překrásný, jejich zrození je překrásné, jejich smrt je překrásná, protože je zde živost. Plastická květina se nikdy nerodí, nikdy nežije, nikdy neumírá.
Manželství bylo v minulosti plastickou květinou. Nové vědomí nemůže mít žádný respekt k manželství. Bude muset vytvořit nový druh intimnosti - přátelství. A bude se muset naučit žít s nestálým fenoménem lásky a všeho ostatního.

Život s nestálostí

Potřebuje to kuráž, žít s nestálostí života, protože se pokaždé něco mění, musíš se pořád měnit. Jedinec chce zůstat stálý - vypadá to bezpečněji, více zabezpečené. To je tak, jak žil starý člověk. Starý člověk nebyl dobrodružný; celý jeho zájem byla bezpečnost. Nový člověk bude mít dobrodružného ducha; jeho zájmem nebude bezpečnost, jeho zájmem bude extáze.
Jedinec bude schopný a dostatečně odvážný říct: "Nevím, ale zajímám se o vědění. A jsem připraven vejít do jakékoliv dimenze, do jakéhokoliv dobrodružství." Nový člověk bude připraven riskovat. Starý člověk byl velmi obchodnický, nikdy připraven riskovat. Riziko bylo anatéma; jeho cílem byla bezpečnost.
Ale s bezpečností začínáte umírat. Je to pouze v dobrodružství, nepřetržitém dobrodružství, kde život roste k vyšší a vyšší plnosti, kde dosahuje k vrcholkům Himalájí.

Nedůvěra k autoritám

Nový člověk bude spontánní, nepředvídatelný, ochotný riskovat pro nové, mluvit a konat divoce a výstředně. Bude věřit, že všechno je možné a cokoliv může být vyzkoušeno. Nebude lpět na známém, bude vždy přístupný neznámému i nepoznatelnému. A nebude se obětovávat pro jakoukoliv budoucnost, protože nebude idealistou. Nebude se obětovávat pro jakékoliv abstraktní ideje, ideály, ideologie.
Bude mít důvěru ve vlastní zkušenosti a hlubokou nedůvěru k celé vnější autoritě. Nový člověk bude důvěřovat pouze své vlastní zkušenosti. Pokud něco nebude znát, nebude tomu důvěřovat. Žádná vnější autorita nemůže pomoci novému člověku. Nikdo nemůže říci: "Když to říkám, tak musíš věřit. Protože jsme vždycky věřili, tak musíš věřit. Protože naši předkové věřili, tak musíš věřit. Protože je to psáno ve védách a bibli, musíš věřit."
Nový člověk nebude mít co do činění s takovými nesmysly, nový člověk bude věřit, pouze když ON sám ví.
To je opravdová důvěra - důvěra v jedincovy vlastní možnosti, jedincův vlastní potenciální. Nový člověk bude respektovat sám sebe. Věřit ve vnější autority je neuctivé vůči vlastnímu bytí.
Toto je podle mě nejdůležitější jev, který se dnes děje. Do existence přichází nový člověk. První paprsky jsou už na horizontu. Připravujte se na přijetí nového člověka. Připravte se. Staňte se hostitelem hosta, který je právě teď s to zaklepat na vaše dveře v jakékoliv chvíli. A to je to, o čem je celá sannyas: příprava na přijetí nového člověka.
Bude to skvělé dobrodružství přijmout nového člověka. Bude to také riskantní, protože se to starému nebude líbit.
( The Secret of The Secrets, Vol.1)