Návštěvník píše:amiable píše:To cítění se rozvíjí postupně, prohlubováním vnitřní citlivosti k souladu nebo nesouladu pohybů, zvuků a barev
i k vyjadřování pomocí slov.Jana píše:Když jsi se sebou bezmezně šťasten, jak jen můžeš, blažený, jak jen dovedeš, vděčný, jak jen dovedeš a veškerá tvá energie tančí v jednom společném kruhu, když jsi orchestrem své vlastní energie, existuje bůh. Toto cítění úplné jednoty je to co je bůh.orog píše:Někdo to nazývá bohem, jiný jediným Bytím, které se projevuje jako Mnohé.
Samotnou zkušenost naplnění, scelení někdo nazývá štěstím a blažeností, někdo jiný míruplností. Slova jsou jen ukazatele a každý volí slova podle své schopnosti vystihnout jimi zkušenost, která je nepopsatelná. Možná by bylo míň nedorozumění, kdybychom byli tolerantní ke slovům, která používá někdo jiný a do kterých si promítáme svoje vlastní představy, co znamenají, a pak je napadáme. Je možné se i přátelsky pozeptat, jakou zkušenost se jimi ten druhý pokouší vyjádřit.
Citlivost je nezbytná I k toleranci, že člověk neodsuzuje slova jako štěstí a blaženost a spíš chce vědět, co pod tím ten druhý cítí.
Je pěkné to občas zažít i v diskusi
Čím se ta citlivost rozvíjí?...
Všímavostí ke své necitlivosti?