Osho

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 9:02:30

Návštěvník píše:Když je ošetřuješ, zabýváš se tedy i jejich osobami - tím, co právě potřebují.

Na rozdíl od mylné domněnky, že při výkonu své profese


Neošetřuju je. Mou náplní práce je především dohnat zameškanou výuku ve škole. Takže si obvykle hrajeme různé hry, které nás baví. Učím děti, že nikdy nemají dělat nic, co je nebaví.

Probuzený se Tvou osobou vůbec nezabývá, neztrácí s ní čas. Rovnou Tě z toho snového snu o Tvé osobě probouzí.


Vůbec se nezabývám osobou dítěte, jsem šťastná, když je jasné, že jeho existence je láskou.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. čer 2020 9:13:08

Jana píše: Mou náplní práce je především dohnat zameškanou výuku ve škole. Takže si obvykle hrajeme různé hry, které nás baví. Učím děti...


je ovšem pravý opak domněnky, že

Jana píše:Vůbec se nezabývám osobou dítěte


tj. tím, nakolik právě pochopilo tu zameškanou výuku, jeho zájmy, co ho baví, atd atd...

Nicméně sledovat tak naprosté nechápání souvislostí + důsledků které z nich vyplývají může být poučné alespoň pro ty, kteří to tu čtou.

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 9:28:47

Návštěvník píše:
Jana píše: Mou náplní práce je především dohnat zameškanou výuku ve škole. Takže si obvykle hrajeme různé hry, které nás baví. Učím děti...


je ovšem pravý opak domněnky, že

Jana píše:Vůbec se nezabývám osobou dítěte


tj. tím, nakolik právě pochopilo tu zameškanou výuku, jeho zájmy, co ho baví, atd atd...

Nicméně sledovat tak naprosté nechápání souvislostí + důsledků které z nich vyplývají může být poučné alespoň pro ty, kteří to tu čtou.

Obrázek


S připoutaností k mysli potkáváme osoby s jejich minulostí, příběhy a osudy, bytí uvězněné ve formě, v egu. Bez připoutanosti k mysli, s poznáním, kým jsme, se setkává jen láska s láskou. Je tady jen nekonečné volné Bytí.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 9:33:57

S připoutaností k mysli se pachtíme životem, řešíme, co jak napravit, co jak udělat.

Bez připoutanosti k mysli se projev řeší sám.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. čer 2020 9:49:00

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše: Mou náplní práce je především dohnat zameškanou výuku ve škole. Takže si obvykle hrajeme různé hry, které nás baví. Učím děti...


je ovšem pravý opak domněnky, že

Jana píše:Vůbec se nezabývám osobou dítěte


tj. tím, nakolik právě pochopilo tu zameškanou výuku, jeho zájmy, co ho baví, atd atd...

Nicméně sledovat tak naprosté nechápání souvislostí + důsledků které z nich vyplývají může být poučné alespoň pro ty, kteří to tu čtou.


S připoutaností k mysli potkáváme osoby s jejich minulostí, příběhy a osudy, bytí uvězněné ve formě, v egu. Bez připoutanosti k mysli, s poznáním, kým jsme, se setkává jen láska s láskou. Je tady jen nekonečné volné Bytí.

Vnímání a rozpoznávání obsahů mysli není připoutanost k obsahům mysli, ale všímavost a rozpoznávání smyslu toho právě vnímaného. Včetně souvislostí a důsledků, ke kterým to může vést.

Připoutanost k obsahům mysli mají zvířata... a ti lidé, kteří podléhají slepě všem svým domněnkám a nedokážou proto vnímat obsahy své mysli zcela neosobně.

Je to prostě tak, jak to je - ke každému pochopení jsou nezbytné určité zkušenosti


Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 10:01:27

Návštěvník píše:Vnímání a rozpoznávání obsahů mysli není připoutanost k obsahům mysli, ale všímavost a rozpoznávání smyslu toho právě vnímaného. Včetně souvislostí a důsledků, ke kterým to může vést.

Připoutanost k obsahům mysli mají zvířata... a ti lidé, kteří podléhají slepě všem svým domněnkám a nedokážou proto vnímat obsahy své mysli zcela neosobně.

Je to prostě tak, jak to je - ke každému pochopení jsou nezbytné určité zkušenosti


Je to trošku jinak. S připoutaností k mysli jsi tou osobou, která řeší jiné osoby a která řeší i svou osobu. Řeší své motivace, řeší své chování, kontroluje se, proč co jak dělá, posuzuje druhé i sebe, jací jsou a co si o nich musí myslet.

Bez připoutanosti k mysli je tady jen sat-čit-ánanda. Tedy to, co popisuje Maharadž: "Prožívá čistotu, ničím nezkažené blaho. Je šťasten a je si plně vědom toho, že štěstí je jeho skutečnou podstatou a že on nemusí dělat už nic a nemusí už o nic usilovat."


To, co dělají jeho plíce, jeho zažívací systém, jeho neurovegetativní systém, jeho ruce, jeho ústa, jeho hlasivky, jeho tělo, je v režii toho Nejvyššího, stejně tak jako jestli prší nebo svítí sluníčko. Není to jeho osobní záležitostí. Neřeší to.

On je tím nekonečným vědomým blaženým Bytím, nikoliv tím tělem s jeho projevem, které se objevilo a zmizelo.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. čer 2020 10:07:56

:D


Obrázek Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 10:16:16

Návštěvník píše:Vnímání a rozpoznávání obsahů mysli není připoutanost k obsahům mysli, ale všímavost a rozpoznávání smyslu toho právě vnímaného. Včetně souvislostí a důsledků, ke kterým to může vést.

Připoutanost k obsahům mysli mají zvířata... a ti lidé, kteří podléhají slepě všem svým domněnkám a nedokážou proto vnímat obsahy své mysli zcela neosobně.

Je to prostě tak, jak to je - ke každému pochopení jsou nezbytné určité zkušenosti

Bez připoutanosti k mysli to, jestli tady jsou nebo nejsou zkušenosti, k jakým souvislostem by co mohlo vést, jestli se tady objeví takový nebo makový projev, je záležitostí Všehomíra a je jasné, že to neřídí ego, osoba, individualita,

a neexituje nic, co by sat-čit-ánandu rušilo.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. čer 2020 10:31:57

Chvíli může být zajímavé pozorovat, jak někdo zcela posedlý svým přesvědčením ho potřebuje pořád znovu druhým doporučovat a obhajovat, i když se o to vůbec nikdo nezajímá.

Ale jen chvíli

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 10:38:42

Ano, není třeba si to doporučování neosobní všímavosti a ani nic jiného brát osobně.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. čer 2020 10:46:18

:phew:


Obrázek Obrázek Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Jana » ned 14. čer 2020 10:58:21

Nádherný den, Návštěvnice

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11850
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. čer 2020 21:12:18

Ticho sdílené slovy:

Život není problém


Ptáš se: Zdá se mi, že nemám žádné skutečné otázky. To je úžasný vhled! V existenci NEJSOU žádné skutečné otázky. Všechny otázky jsou falešné, neskutečné, nepodstatné, protože život není problém, co se má řešit; je to záhada, která se má prožít. Jenom blázni se pořád ptají a stále si myslí, že jim pomohou nějaké odpovědi. Žádná odpověď vám nepomůže. Každá odpověď vynoří více otázek. Podívejte se na celou historii filozofie: každá odpověď přinesla tisíce nepotřebných otázek. Nebyla to odpověď, ale byl to problém - KAŽDÁ odpověď. Z pěti tisíc let filozofování ještě nevzešla jedna jediná odpověď. Filozofie není až tak filozofií... Je to spíše "bláznofie". Je to doména bláznů! Blázni jsou skvělí filozofové, protože filozofují a filozofují... Nejprve najdou otázku, pak odpověď, pak ta odpověď přinese deset otázek a pokračují a pokračují... A spisy se stávají tlustší a tlustší. A bláznovství se stává hlubší a hlubší. Je dobré, že nemůžeš najít žádné skutečné otázky.
Říká se, že Buddha řekl, že meditujícímu se rozplynou všechny otázky. Nastává okamžik, kdy už žádná otázka nezbývá, a to je okamžik, kdy dojdete k poznání - ne k odpovědím, ale k poznání.
Poznání není odpovědí. Je to odkrytí vašeho vědomí. Nejde o to, že byste se něco dozvěděli, ale začnete zažívat život v jeho úplnosti. Není to odpověď, je to zkušenost - prožitek. A ten prožitek se postupně odkrývá. Takže to není prožitek, ale spíš prožívání. Je to proces, nikoliv událost.
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 20. čer 2020 8:49:11

Filozofující žába a stonožka


Jedna z Ezopových bajek vypráví, jak stonožka jde na ranní procházku. Má sto nohou. žába se na ni podívá a nemůže uvěřit svým očím, zamrká, dívá se znovu. Sto stop! Jak to zvládne? Který krok má být jako první, druhý, třetí, čtvrtý? Sto nohou! Pokud zapomenete číslo? Zamotá se do vlastních nohou a spadne. Spěchá k ní, zastaví stonožku a zeptá se: "Neměl bych tě zastavovat na tvé ranní procházce, ale mám velmi filozofickou otázku, která vznikla v mé mysli a nedokážu ji vyřešit. Jsem jen žába... Pouze ty mi můžeš pomoci." Stonožka říká: "Jaký je problém?" Žába vysvětluje: "Tohle je problém. Viděla jsem tvých sto nohou, spočítala jsem je a problém je, jak to zvládneš?" Stonožka řekla: "Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Opravdu jsem se nikdy nedívala a nepočítala nohy. Zkusím to a uvidíme. Jsi skvělá, jsi matematik a filozof!" Stonožka se pokusila, a představte si, co se muselo stát. Okamžitě upadla. Všech sto nohou se zamotalo do sebe. Byla velmi rozlobená na žábu a řekla: "Už nikdy nikomu takové otázky nedávej. Nech si svou filozofii pro sebe! Ty idiote - celý můj život nejen já, ale miliony stonožek s tím nemáme problém a nikdo nedopadl tak jako teď já. Teď se bojím, že se tvé otázky, kterou jsi vytvořil jsi v mé mysli, nezbavím. Možná nebudu schopna chodit vůbec. Teď mi řekni, jak se téhle otázky zbavit. Žába řekla: "Nevím. Sama jsem zmatená. Zeptala jsem se tě, protože jsi zkušená stará stonožka a chodíš každý den na procházku, pokud to nemůžeš vyřešit, jak bych mohla já? Jsem jen prostá žába. " Nevím, co se stalo. Dokážu si představit, že znovu a znovu se objevovala otázka se kterou měla celý její život problém. "Sto nohou! Dávám nohu na správné místo? "

Život si to řídí sám. Ve chvíli, kdy začnete všechno spravovat, zkazíte to. Umožněte životu jeho svobodu. Dejte lásce svobodu. A nenechte se řídit pevnými pravidly. Nepřemýšlejte o tom, zda láska je trvalá nebo nestálá. Učiňte zkušenost a hned bude jasné, jaké to je. Nepřijímejte kritéria, co je a co není pravda od ostatních. Jsou učitelé, kteří kazí celé lidstvo. Řeknou vám, jak máte chodit, kterou nohou vykročit jako první a kterou jako druhou, a pokud vykročíte v jiném pořadí, jste hříšník a spadnete do pekla.
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 23. čer 2020 22:06:18

OSHO: Neexistují žádní ďáblové


T: Někdo mi řekl, že jediní ďáblové pobíhající kolem, jsou ti, kteří jsou v našich srdcích. Myslíte, že je to pravda?
O: Neexistují žádní ďáblové. U Boha všichni ďáblové zmizeli; byly to stíny tvého Boha. Bez Boha nemůže ďábel existovat. Budete překvapeni, že víte, že slovo ďábel a slovo božský mají stejný kořen. Je to kořen sanskrtu. V sanskrtu božský je deva. Z deva vychází anglické slovo divine (božský) a devil (ďábel). Ve skutečnosti jsou ďábel a Bůh dvě strany jedné mince. Není ani Bůh a ani ďábel. Buď jste spící, nebo probuzení. Pokud spíte, pak je život bídou, utrpením, úzkostí, nesmyslný. Pokud jste probuzený, všechen neklid zmizí. Poprvé se ocitnete obklopen ohromnou krásou, blažeností, tichem, vyrovnaností. Vše, co je k tomu potřeba, je velmi jednoduché: dát stranou všechny předsudky. Člověk by neměl být křesťan, jinak k tomu momentu jasu nemůže dojít. Člověk by měl odložit komunismus, jen na chvíli. Neříkám, že to navždy odložím. Říkám, že to na okamžik odložím stranou, protože vím, že když to jednou odložíte stranou, odložili jste to navždy.

T: Proč myslíte, že to tak je?
O: Protože ta zkušenost vás tak dokonale promění, že nemusíte chodit do kostela. Celá existence se stane vaším kostelem. Nemusíte číst Bibli, zpěv ptáků, vůně květin, zvuk tekoucí vody vám dá všechna evangelia, která potřebujete. A budou živá. Nebudou to mrtvá slova vytištěná v knize. Budou živá stejně jako vy.
A pokud vaše srdce začne tančit s životem, který vás obklopuje, jaká potřeba je být křesťanem? Jaká potřeba je být muslimem? To je pro lidi, kteří spí a nikdy nic neochutnali ze života. Vaše náboženství nejsou pro zralé lidi, jsou dětinská.
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Zdeněk » sob 27. čer 2020 7:22:12

Srovnej oči té dívky s očima Osha.


Ty laskavé oči by těžko mohly vyrůstat v nehostinné atmosféře. Tohle video je hudebně nic moc, přesto má přes mil. shlédnutí s drtivě kladnou odezvou (srv. s ovocem "lásky" gramofonové desky siamského dvojčete Jana Vostál):
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. čer 2020 9:21:09

Zdeněk píše:Srovnej oči té dívky s očima Osha.


A srovnej s jejich očima oči Nisargadatty
Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 27. čer 2020 9:27:11

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Osho

Nový příspěvekod Zdeněk » sob 27. čer 2020 12:30:11

Sayadaw U Ottamasara (na rozdíl od toho tvého blbečka) opustil svůj byznys a založil centrum Thabarwa, které poskytuje přístřeší/léčí chudé a nemocné lidi. Pravda, někdy mám pocit, že ho to trápení světa už nějak zmáhá. Nicméně co jsou svědectví tak třeba tahle žena se tam vyléčila z těžké rakoviny vaječníků.

Nevěřím, že bys z Nisargadattových očí něco pochopila Jano.
Zdeněk
 
Příspěvky: 817
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Osho

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. črc 2020 22:40:34

RÁD BYCH BYL PRAVDIVÝ. CO TO VLASTNĚ JE A JAK SE TO PROJEVUJE? CÍTÍM SE JAKO BYCH BYL V ĎÁBELSKÉM KOLE. JSEM JAKO VĚZEŇ. RÁD BYCH Z TOHOTO STAVU VYSTOUPIL, ALE NEVÍM JAK.

NEJPRVE: Nejsi ve vězení, nikdo není ve vězení a nikdy nebyl. Vězněm se stáváš ve svých představách. Jsi nevědomý, určitě však nejsi vězněm. Představa vězně je sen, noční můra, která se ti zjevuje ve spánku. Cítím odlišný přístup v tom, jak stavíš tuto otázku. Pokud uvažuješ: "Jak vystoupit z vězení?", začíná tvůj boj s vězením - KTERÉ NEEXISTUJE - a obracíš se nesprávným směrem.

Takový přístup k životu mělo během staletí mnoho lidí. Proto začali s vězením bojovat. Bojovali se strážci, zápasili s žalářníkem, stavěli se na odpor systému. Bojovali se zdmi! Snažili se odstranit mříže v oknech. Chtěli utéct, zkoušeli odemknout svá vězení. Jejich zápas byl však neúspěšný, protože vlastně ve vězení nebyli. Žalářník, stráže, mříže a zámky, to všechno jsou jen představy.

Spíš hlubokým spánkem a vidíš noční můry. Hlavním tématem této otázky je, jak se probudit ze spánku. Představ si situaci:
Člověk jako opilý kráčí po chodníku vně mříží, které ho oddělují od veřejného parku, tluče na ně a křičí: "Pusťte mě ven!" Není to dojemné?

To je tvoje situace. Nejsi uzavřen, ani uvězněn. Jsi prostě jen opilý. Máš dojem, že jsi ve vězení. Je to pouze tvoje myšlenka. Já vím, jak tato myšlenka vznikla v tvé mysli: Všude se cítíš být omezován. Vězení se objevuje proto, že jsi omezován okolím. Kam se pohneš, všude tě čeká omezení. Je ti dovoleno jít jen kousíček cesty, dál se však nedostaneš. Asi někde pro tebe nachystali skrytou stěnu. Z toho si vyvodíš závěr, že stěny jsou všude okolo tebe. Jsou neviditelné, jakoby z velmi čirého skla. Skrz stěnu vidíš, ale jakmile se pohneš jakýmkoli směrem, opět a opět narážíš a nejsi schopen se dostat za určitý bod.

Proto vznikla tvoje představa o vězení a o tom, že ses stal vězněm.Tento druh omezení vzniká ve stavu spánku. Pokud spíš a ztotožňuješ se s tělem, potom omezení těla se stává tvým omezením. Ve spánku se také identifikuješ s myslí, proto i omezení mysli se stávají tvým omezením.

TY JSI VŠAK NEOMEZENÝ. Jsi neohraničený. Projev svou osobnost naprosto čistě a nebudeš cítit žádná omezení - staneš se bohem. Abys však poznal toto božství, musíš přestat bojovat s vězením, jinak se nikdy nestaneš vítězem. Budeš stále porážen. Budeš cítit stále větší zklamání, budeš ztrácet víc a více sebedůvěry a budeš si myslet, že se zdá nemožné z toho vystoupit. Začni být vědomější. Staň se bdělejším a pozornějším.

To je jediná věc, kterou musíš udělat.
Jakmile se staneš vědomějším, pocítíš, že stěny, které byly příliš blízko, se náhle budou vzdalovat. Tvoje vězení bude stále větší a větší. Čím víc se tvoje vědomí rozšíří, tím více uvidíš, že vězení už není TAK malé, a že se stále zvětšuje. Rozšířenějším vědomím a větším prostorem získáš možnost většího pohybu, bytí, žití a lásky. Potom ti bude jasná základní poučka: menší uvědomění staví stěny těsnější. Nevědomí ti postaví stěny, které se tě budou dotýkat všude. Budeš sevřen jako v malé buňce a nebudeš schopen udělat sebemenší pohyb.

Zapamatuj si tento výraz: rozšířené vědomí. Budeš-li na něj myslet, budeš se stále rozšiřovat. Jednoho dne, bude tvoje vědomí absolutní a uvnitř nebudeš cítit ani náznak stínu. Až v sobě nebudeš mít žádnou nevědomou složku, bude všechno tvoje konání vědomé. Jakmile světlo zažehne záři a ty budeš zářit vnitřním vědomím - tehdy pochopíš, že tě neomezuje ani obloha, že pro tebe neexistují žádná omezení.

Taková je dokonalá mystická zkušenost všech věků. Když Ježíš tvrdí: "Já a můj otec na nebesích jsme jedno," znamená to přesně to, co chtěl vyjádřit. Říká vlastně: "Nemám žádná omezení." Je to jiný způsob vyslovení stejné myšlenky, metafora, symbolické vyjádření skutečnosti: "Já a můj otec na nebesích nejsme dva, ale jedno - Já, žijící v tomto omezeném těle a On, zahrnující veškerou existenci, nejsme dva, ale jedno. Můj zdroj a já jsme jedno… Jsem rozlehlý jako existence sama."

Stejný význam má mystické vyjádření upanišad: "Aham Brahmásmi - Jsem Absolutno, jsem bůh." Je to dokonalý stav vědomí, kde již neexistuje ani stín nevědomí.

Podobnou myšlenku vyslovil i súfijský mistr Mansur, "Ana-el-Haqq - Já jsem Pravdou."

Tato prohlášení jsou velmi významná. Obsahem těchto slov zjednodušeně je, že jsem tak velký jako moje vědomí, nic víc, ani méně. Proto některé lidi tak přitahují drogy, protože jejich účinky rozšiřují vědomí. LSD, marihuana nebo mescalin, to jsou látky rozšiřující vědomí. Ovšemže, je to vynucená a násilná zkušenost a není vhodné ji cílevědomě realizovat. Je to chemická cesta, která nemá s duchovní cestou nic společného. UŽÍVÁNÍM TĚCHTO LÁTEK TVOJE OSOBNOST NEPOROSTE! Duchovní růst vzniká přirozeným úsilím. Není to laciná cetka. Duchovní růst není levná záležitost jako malá dávka LSD.

Aldous Huxley se velice mýlil, když věřil tomu, že dosáhl pomocí LSD stejné duchovní zkušenosti jako Kabir, Eckhart nebo Baso. Jeho zkušenost není stejná, ale je podobná. Podobnost spočívá v rozšíření vědomí. Vznikne však jiný stav vědomí. Je to násilí, páchané na tvém biologickém organizmu a chemických procesech. Budeš-li používat drogy, zůstaneš na stejné úrovni! Nebudeš prožívat duchovní růst. Jakmile vliv drogy vyprchá, budeš opět stejným, stejně malým člověkem.

Kabir se rozvíjel, protože jeho rozšiřování vědomí nebylo násilné - pracoval na něm. Proto se nemohl vrátit zpět. Jeho růst byl součástí jeho osobnosti. Stal se součástí svého bytí. Absorboval svůj růst.

Sklon k využívání drog lze však pochopit. Vždycky tady existoval. Nemá nic společného jen s moderní civilizací. Drogy provázejí lidstvo v každém věku již od véd. Člověk odjakživa cítil ohromnou chuť vyzkoušet drogy. Považuji ji však za falešnou minci. Pomocí drog jsi schopen prožít malý záblesk skutečnosti velmi nepřirozeným způsobem. Člověk hledal vždy rozšiřování, chtěl být velký.

Někdy se člověk stane velkým díky penězům - ano, peníze ti dávají také pocit rozšíření. Je to také droga. Pokud máš dostatek peněz, cítíš, že jsou pro tebe hranice neomezené - jsou hodně rozšířené. Můžeš si pořídit auto, jaké chceš. Nejsi nijak omezován. Když najednou zatoužíš po značce auta Rolls Royce, můžeš ho mít - v rozhodnutí jsi svobodný. Pokud však nemáš dost peněz, Rolls Royce si nekoupíš a budeš po něm jen toužit… vznikne tak omezení. Tvoje finanční možnosti nejsou dostačující. Nemáš v bance příslušný obnos. Cítíš to velmi nepříjemně - další zeď. Nemůžeš se za ní dostat. Auto je připraveno ke koupi, můžeš ho vidět a můžeš ho mít okamžitě - mezi tebou a autem je však stěna: zeď nedostatku peněz.

Peníze ti dávají pocit rozšíření, pocit svobody. Je to však nepravá svoboda. Můžeš rozmnožovat a hromadit věci. Ty ti však nepomůžou v tvém duchovním růstu.

Nestaneš se kvalitnějším člověkem - dovolíš si nahromadit víc věcí, tvůj život je však na stejné úrovni. Tak je to i s mocí: Jsi-li ministerský předseda nebo prezident nějaké země, pociťuješ moc. Armáda, policie, soudy, veškerá státní infrastruktura je tvoje. Hranice země jsou tvými hranicemi. Máš pocit ohromné moci. Moc je však stejná droga.

Vysvětlím ti to jinak: Politika a peníze jsou stejně silné drogy jako LSD a marihuana. Jsou však mnohem nebezpečnější. Pokud je člověk donucen si zvolit si za drogu politiku, peníze nebo LSD, pak je LSD mnohem lepší a daleko víc religióznější. Proč to tak říkám? Protože užíváním LSD ničíš jen sám sebe, ale pomocí peněz ničíš také jiné lidi. Pomocí LSD jednoduše devastuješ svůj biologický organizmus. Politikou však zničíš další milióny lidí.

Zkuste se zamyslet nad touto myšlenkou: Kdyby se Adolf Hitler oddal drogám, svět by byl mnohem lepší. Kdyby byl závislý na LSD, nebo kdyby používal jiné drogy, cítili bychom se lépe a děkovali bychom bohu za to, že zůstal sám ve svém domě zfetovaný dávkami drog. Světu by tak bylo bez něj mnohem lépe.

Peníze a politika jsou mnohem nebezpečnějšími drogami. Je to paradoxní situace: politici jsou zaměřeni proti drogám. I velmi zámožní lidé, jsou proti drogám a neradi si přiznávají, že sami také propadli drogové závislosti.Tito lidé jsou na daleko nebezpečnějším tripu, protože jejich trip ovlivňuje životy jiných lidí. Člověk může svobodně udělat, co se mu zlíbí. LSD je ve většině případů sebevražednou látkou, nikdy však nevraždí. Vždy jde o sebevraždu! Člověk může svobodně spáchat sebevraždu, protože je to jeho život. Pokud si nepřeješ žít, je to v pořádku. Peníze však slouží k vraždění. Stejně tak i politika - obojí zabíjí jiné lidi.

Neříkám vám, abyste používali drogy. Tvrdím, že jsou špatné všechny typy drog: peníze, politika, LSD, nebo marihuana. Volíte tyto možnosti, protože máte o rozšířeném vědomí zkreslené představy. Vědomí se rozšíří velmi jednoduše, velice snadno, protože VE SKUTEČNOSTI rozšířeno již je. Žiješ v iluzorních představách. Tvoje iluze je překážkou, je tvým vězením. Říkáš…"Rád bych se stal pravdivým…"

NEMŮŽEŠ SE STÁT PRAVDIVÝM RÁD ANEBO NERAD. Není to tvá volba. Pravda existuje! Jestli ji máš rád anebo nerad, je irelevantní. Můžeš zvolit lež, pravdu si však vybrat nemůžeš - pravda je stále tady. Proto Krišnamurti trvá na přijímání toho, co přichází. Pravda je již tady a nemá nic společného s tvou volbou, jestli jsi rád nebo nerad.

V okamžiku, kdy opustíš volbu, objeví se pravda. Tím, že si volíš cestu, nevidíš pravdu. Tvoje volby jsou jako filtry na tvých očích. Být rád nebo nerad je velký problém! Protože máš rád něco, co nevidíš reálně, a to, co máš nerad, taky nevidíš ve skutečném stavu. Emoce ti nasazují barevné filtry na oči a ty nevidíš skutečnou barvu.

Říkáš: "Rád bych byl pravdivým…" To je vyjádření tvé nepravdivosti. TY JSI PRAVDOU! Opusť všechna rád a nerad. Jak můžeš být nepravdivým? Bytí je pravdou. Tvoje existence je pravdou. Jsi tady - žiješ a dýcháš. Jak bys mohl být nepravdivý? Využiješ-li volby, staneš se křesťanem, hinduistou nebo mohamedánem. Pravda z tebe neudělá hinduistu, mohamedána, nebo křesťana. Svojí volbou se identifikuješ s Indií, Čínou, s Německem, ale ve skutečnosti všechno patří tobě a ty náležíš všemu. Jsi univerzální.

Dokonalost žije v tobě. Ty nejsi jen částí. Dokonalost žije v tobě jako celistvost. Jakmile volíš, máš rád, nebo nerad, jsi na falešné cestě.

Teď tvrdíš: "Rád bych byl pravdivým…" Můžeš se stát také nepravdivým ve jménu pravdy. Mám na mysli to, že lidé se stávají křesťany, protože si myslí, že křesťanství je pravdivé. Věta "Rád bych byl pravdivým…", z nich dělá křesťany. Nesnaž se, prosím, stát křesťanem nebo hinduistou. TY JSI KŘESŤANEM! PROČ se tedy stávat křesťanem? Křesťanství je tvou přirozeností. Křesťanství nemá nic společného s Ježíšem. Je to mnohem více o tobě, než o Ježíši. Křesťanství je stav jednoty uvědomění.

Nesnaž se, prosím, vyslovovat přání: "Rád bych byl pravdivým." To je způsob, jak se stát nepravdivým. Odstraň přání a buď. Nesnaž se stát něčím. Stávání se něčím znamená, stát se nepravdivým. Buď pravdivý a pozoruj odlišnost!

Touha stát se něčím, je budoucnost, zahrnuje v sobě cíl. Bytí je přítomnost a není cílem, je vždy procesem. Tak cokoli jsi v dané situaci, je to právě ono. Nesnaž se být ještě něčím. Učil ses ideálům, cílům, abys je dosáhl! Vždy jsi byl potlačován, chtěl-li ses něčím stát.

Moje celá nauka je taková: Cokoli nebo kdokoli jsi, vše je nádherné. Je to víc, než dost. Jsi právě tím. Buď a nesnaž se něčím stát!

A samozřejmě, když řekneš: "Rád bych byl pravdivý, ale co to vlastně je a jak se to projevuje?", začneš-li uvažovat v podmínkách stát se něčím, potom určitě chceš vědět, co je cílem: Co je to? Jaká je pravda, kterou se chci stát? Potom, přirozeně, když se objeví "cíl", objeví se také termín "jak" : Jak je ho možné dosáhnout? Tak funguje celá technologie, metodologie….

Já říkám TY JSI TO. Mystické upanišady tvrdí: TAT-TAT-TVAM-ASI-ASI - TO JSI TY. Ty jsi již TO. Nejde o to stát se něčím. Bůh neexistuje někde v budoucnosti. Bůh je právě zde, právě v tomto okamžiku, v tobě, všude - poněvadž jen bůh existuje, nic jiného. Vše, co existuje, je božské.

Tak tedy buď! Nezkoušej se stát něčím. Potom se spouští proces příčiny a následku. Pokud se chceš něčím stát, zákonitě se objeví otázka: Co je dokonalé? Jak se tím můžu stát? Představíš si dokonalost v podobě Krista, Buddhy, Krišny. Zvolíš si tento vzor a stáváš se jeho přesnou kopií.

Krišna nemůže být znovu opakován. Uvědomuješ si tuto jednoduchou pravdu? Krišna již nikdy nebude existovat. Uvědomuješ si prostou skutečnost, že Buddha je neopakovatelný? Každá bytost je jedinečná, dokonale ojedinělá - stejně tak i ty. Chceš-li se stát někým, budeš žít falešnou identitu, budeš žít nepravdivý život. Staneš se věrnou kopií někoho. Buď originálem! Jedině tak můžeš být sám sebou. Není kam jít, nepotřebuješ se ničím stát.

Ego však chce dosahovat cílů. Ego existuje mezi přítomností a cílem. Uvědom si zákonitosti projevu ega. Čím vyšší cíle máš, tím větší je ego. Pokud se chceš stát Kristem a jsi křesťanem, potom máš mohutné ego - možná je zbožné, není v tom však žádný rozdíl. Duchovní ego projevující oddanost je stejné jako každé jiné ego. Někdy je však daleko nebezpečnější, než obyčejná ega.

Staneš-li se křesťanem, jsi na cestě ega. Ego je duchovní vzdálenost mezi tebou a cílem. Přicházejí ke mně lidé a říkají: "Jak máme odstranit svoje ego?" Nemůžeš odstranit svoje ego, dokud nenecháš zmizet stávání se něčím. Neodstraníš ego, máš-li nějaký cíl, ideál, naději, budoucnost.

Ego existuje mezi přítomností a budoucím ideálem. Čím větší a vzdálenější ideál je, tím rozsáhlejší ego musí existovat. Má tak mnohem víc možností projevu. Proto jsou zbožní lidé egoističtější, než materialisté. Materialista nemůže mít TAKOVÝ prostor, jaký má věřící člověk. Zbožný člověk touží stát se bohem! To je nejvyšší možnost volby. Co víc si můžeš za svůj ideál vybrat? Oddaný člověk touží vstoupit do MÓKŠE, do nebe, do ráje - můžeš si představit vzdálenější břeh? Věřící člověk chce být absolutně dokonalý. Jeho ego bude existovat ve stínu této představy dokonalosti.

Dobře mi naslouchej! Neřekl jsem, aby ses stal bohem - vždy jsem tvrdil, že bohem jsi. Uvědomíš-li si to, přestane existovat prostor pro vznik ega a ego nemusí být odstraňováno. Není nezbytné toužit po cestě do nebe - ty tam již jsi. Podívej se dobře kolem sebe… už jsi v něm. Je to bytí v přítomnosti, ráj je přítomnost. Je to vlastně uvědomování si přítomnosti.

Ego bují, když máš cíle a ideály. V těchto souvislostech máš s egem tisíc problémů. Na jednu stranu je naladěno velmi dobře, protože má velké ideály. Pořád však máš pocit viny, protože vždy padneš do pocitu malosti. Tyto ideály jsou pro tebe prostě nedosažitelné. Neexistuje způsob, jak je docílit. Nemůžeš jich dosáhnout, protože jsi příliš malý. Na jednu stranu ego roste, na druhou však cítí provinění… vina je stínem ega.

Pochopil jsi tento zvláštní fenomén? Egoistická osobnost se cítí velmi provinile, když dělá jakékoli malé věci. Jsi-li egoista a kouříš cigarety, můžeš se cítit provinile. Kouření cigaret je nevinná, hloupá věc, je velmi nevinná a je stupidní. Když kouříš, nepociťuj provinění. Zbožný člověk to však tak cítí, protože v sobě nosí ego-myšlenku, že by neměl kouřit. Ideální stav nekouření a skutečnost, že kouřil, u něj vytváří dva naprosto odlišné postoje: ideál mu nabízí skvělý pocit: Jsem zbožný člověk a VÍM, že bych neměl kouřit. Zkouším kouření ukončit. Dělám, co umím…" Cítí však také, že neustále selhává. Velice těžko dosahuje ideálního stavu, protože se v něm objevuje pocit viny. Člověk, který se cítí provinile, nakazí pak každého, s kým se setká. Je to přirozené: Jak by ses mohl cítit provinile sám o sobě? Bylo by to velmi těžké, příliš tíživé.

Tak s pocitem viny kolem sebe šíří provinění na další lidi. Přenáší provinění na každého kvůli malým prohřeškům, nepodstatným věcem. Pokud nosíš dlouhé vlasy a jemu se to nelíbí, snaží se v tobě nějak vyvolat provinění. Je na tom něco? Každý člověk žije svůj život a chce-li nosit dlouhé vlasy, proč by si to neměl dovolit! Chceš-li dělat věci tak, jak je cítíš, tento člověk se v tobě snaží vyvolat provinění. Ať uděláš cokoli, vidí to jako špatné. MUSÍ to tak vidět, protože prožívá utrpení z vlastních vin. Proč by měl trpět sám? Když navodí atmosféru provinění, cítí se lépe. Nabízí se mu jediná útěcha: "nejsem sám ve člunu - někdo je tam se mnou."

Podvod spočívá v tom, že člověku jsou nabízeny ideály, které nemůže splnit. Je to velmi jemný trik: Rodiče vštěpují dítěti myšlenku: "Buď jako tento člověk". Dítě nikdy nebude jako "tento člověk". Nikdo se jím nemůže stát. Je to velmi přesný a vychytralý způsob k udržení dítěte v pocitu viny. Dítě se stále bude s ideálem porovnávat: bude si říkat, "nepřibližuji se ideálu, ve skutečnosti se mu vzdaluji!" To ho zraňuje a udržuje ho to ve stavu malosti, v depresi.

Proto je ve světě tolik utrpení. Není to jen současný stav. Devadesát procent utrpení vzniká v důsledku porovnávání své osobnosti s ideálem, který ti byl vštěpen. Nedovolí ti smát se a radovat. Člověk bez ideálů nemůže na nikoho přenést pocit viny.

Zde je jeden příběh: Jednoho večera za mnou přišel mladík a řekl: "Cítím se velmi provinile, protože jsem homosexuál. Je to nepřirozený stav." Co by se stalo, kdyby byl šel za Mahátma Gándhím, za papežem do Vatikánu nebo do Šankaračárjova Purí? Všichni tito svatí mužové by v něm vyvolali opravdovou vinu. A on se na to již připravil! Touží po tom, aby padl do rukou mučitele. Je na to připraven a sám to vítá. Dohodne si schůzku s velkými duchovními a umožní jim, aby to v něm vyvolali. Sám si tuto vinu nepřizná, potřebuje na to odborníky. Obrací se však k nesprávným lidem.

Já jsem mu řekl: "No a co! Proč mi tvrdíš, že je to nepřirozené?"
Udiveně se mě zeptal: "Copak to není nepřirozené?" Byl překvapen a nevěřil tomu.
Odpověděl jsem mu: "Jak by to mohlo být nepřirozené? Moje vysvětlení přirozenosti je následující: vše, co se stane, je přirozené. Jak by se něco nepřirozeného mohlo vůbec stát?"
Za okamžik na něm bylo vidět, že z toho zmatku vystoupil. Jeho obličej se rozjasnil. Zeptal se mě: "Není to tedy nepřirozené? Nejedná se o perverzi?" "Určitě ne!" odpověděl jsem mu.
On však namítl: "říká se, že zvířata nejsou homosexuální".
"Nemají tak vyvinutou mysl! Žijí předem daným životem. Žijí to, co jim umožňuje jejich biologický druh. Podívej se na buvola, který žvýká trávu. Buvol jí pouze určitý druh travin, nic jiného. Pokud mu dáš jídlo na vybranou, nebude si vybírat, ale bude žvýkat jen svoji trávu. Nemá jinou možnost. Jeho mozek je na příliš nízké úrovni. Člověk však má mysl velmi rozvinutou. Proto hledá nové možnosti prožívání vztahů. Člověk je jediný živočich, který hledá nové způsoby života.
Je bydlení v domech úchylka jenom proto, že tak zvířata nežijí? Je nenormální oblékání - zvířata to přece také nedělají! A co tepelně upravované jídlo? Pozveš přátele na skleničku nebo na večeři, je to také nepřirozené? Zvířata se přece nenavštěvují - vždy, když chtějí jíst, uchylují se do soukromí.
Zkus dát něco k jídlu psovi! Okamžitě s tím půjde do kouta, bude udržovat od sebe odstup a rychle to sežere. Nikdy nepozve a nezavolá svým přátelům, aby za ním přišli. To je přirozenost psa. Ty však nejsi pes, jsi mnohem vyšší bytost. Máš mnohem vyšší inteligenci, proto máš mnohem více možností. Člověk může ve svém životě udělat cokoli - je to JEHO přirozenost."

Mladík byl v tuto chvíli osvobozen. Viděl jsem jak zmizelo velké břemeno, které se tyčilo nad jeho hlavou. Nevím jistě, jak dlouho zůstal svobodný a odlehčený. Určitě se ho ujal nějaký svatý muž a vrátil ho k myšlence, že "je to nepřirozené". Svatí mužové jsou sadisté a masochisté - vyvaruj se jich! Kdekoli uvidíš mahátmu, utíkej co nejrychleji pryč, než do tvé mysli zanese semínka viny.

ČÍMKOLI MŮŽEŠ BÝT, TÍM JSI. Neexistuje žádný cíl. Nikam vlastně nesměřujeme. Oslavujeme život jednoduše tady. Bytí není cesta, je to oslava. Přemýšlej o životě jako o oslavě, jako o radosti a štěstí! Nepřikláněj se k utrpení! Nevyhledávej povinnosti a práci - měla by to být hra!

Tak se podle mě projevuje zbožnost: žádná vina, žádné ego, žádná cesta jakéhokoli druhu - být právě zde v přítomném okamžiku… být se stromy, ptáky, řekami, horami a hvězdami.

Nejsi ve vězení. Jsi v božím příbytku, jsi v božím chrámu - nenazývej to, prosím, vězením. Není to tak. Neporozuměl jsi tomu. Vysvětluješ si to nesprávně. Když mi nasloucháš, můžeš si vysvětlovat má slova také nesprávně. Vím, že se budeš snažit rozvíjet výklad mých slov. Zde mám dva příklady na toto téma…první:

Zahradník, který hovořil na klubovém setkání zahradníků, kladl důraz na kvalitnější hnojení zahrad hnojivem, které produkují starší koně,v jarním období. Během dotazů zvedla ruku žena z města. Mluvčí ji pokynul a ona se zeptala:" Říkáte, že trus starých koňů je nejlepším hnojivem. Můžete mi říci, jakého stáří má kůň dosáhnout?"

Druhý: Zaostalá žena šla se svým malým chlapcem do venkovské školy. Když se jí ptali na manžela, svěřila se, "nevím toho o otci dítěte mnoho. Procházel tímto místem a protože mě chtěl, tak ,jsme se vzali. Brzy na to jsem zjistila, že je hobosexuál."
"Myslíte homosexuál", opravili ji.
"Ne, pane, myslím hobosexuál. Byl vášnivý nenapravitelný tulák, úplně k ničemu."

Každý člověk má svou interpretaci slov. Když něco říkám, nevím, zda jsi tomu dobře porozuměl. Nevědomí každého člověka skrývá jeho vlastní interpretační slovník. Tento slovník přehodnocuje, mění a zabarvuje význam vyslovených vět.

Řekl jsem ti, abys byl svobodným. Neporozuměl jsi mi - myslel sis, že jsi ve vězení. Ano, já tvrdím "Buď svobodný!" Ty si to však hned interpretuješ tak, že jsi ve vězení. Význam slov se naprosto změnil. Já kladu důraz na větu: Buď svobodný! Ty však lpíš na myšlence obsahující slovo vězení. Řekneš tedy: "Jsem ve vězení. Jestliže z něho nevystoupím, jak můžu být svobodný?" Já ti však říkám: Buď svobodný. Pokud se osvobodíš, nebudeš ve vězení žít. Vězení si vytváříš svými zvyky, které tě činí nesvobodným.
Uvědom si, jak se význam našeho slovního vyjádření změnil - vypadá to, že je to naprosto stejný myšlenkový postup. Řekl jsem "Buď svobodný!", jaký je rozdíl mezi tím, když někdo řekne "Ano, jsem ve vězení!? Je to VELKÝ rozdíl, ohromný rozdíl. Změnila se celková souvislost myšlenkového procesu. Jde o naprosto odlišné tvrzení, když řekneš "Jsem ve vězení." V tvém případě se objeví strážce a vězeň. Pokud ti nic nedovolí, jak z toho můžeš vystoupit?" Přenášíš tak odpovědnost na někoho jiného. Když ti řeknu, "Buď svobodný!", říkám ti "Jsi odpovědný za sebe". Je to jen tvoje věc, jestli jsi svobodný nebo nikoli. Zvolíš-li si možnost být nesvobodný, potom se cítíš jako ve vězení a budeš mít svého strážce a vězně. Vybereš-li si však svobodu, strážce i vězeň se rázem rozplynou. Odlož svůj zvyk žít v nesvobodě.

Jak ho můžeš odstranit? Svoboda a vědomí jdou ruku v ruce. Čím vyšší vědomí, tím větší svoboda, nižší úroveň vědomí přináší menší svobodu. Zvířata jsou méně svobodná, protože mají nižší vědomí. Skála je ještě méně svobodná, protože nemá žádné uvědomění, nebo téměř žádné. Člověk se rozvíjí nejrychleji, alespoň na této zemi. Obyčejný člověk má svobody relativně málo, Buddha má svobodu absolutní: jeho vědomí mu to umožňuje.

Je to vlastně jen otázka stupně uvědomění. Tvoje vězení je tvořeno vrstvami tvého nevědomí. Buď vědomým a odstraníš žalář.

Uvědom si, že mysl je velmi prohnaná. Vždy si může najít způsob, jak tě oklamat. Naučila se mnoho triků. Mysl může používat jiná slova a ty nemusíš vidět rozdíl - odlišnost může být tak jemná, že se jedná téměř o synonymum. Mysl tak hraje svoje hry.

Když něco řeknu, nesnaž se, prosím, to nějak interpretovat. Naslouchej mi, co možná nejpozorněji. Nezaměňuj slova, ani čárku ve větě. Poslouchej jen to, co říkám. Nevnášej do toho svou mysl , jinak uslyšíš něco jiného. Buď vždy pozorný ke klamání mysli. Ty si to klamání pěstuješ. Nepěstuješ ho pro sebe, ale pro ostatní, Snažíš se každého oklamat, a pomalu, postupně, se mysl stane odborníkem na klam. A začne oklamávat tebe.

Jednou jsem slyšel tuto anekdotu:
Zemřel novinář. Byl to samozřejmě novinář, který měl přístup do prezidentova domu i do úřadu ministerského předsedy, kde byl vždy vítaným hostem. Nemusel si předem ani sjednávat schůzky, byl velmi významným novinářem.
Když zemřel, pospíchal do nebe - proč by měl jít do pekla? Svatý Petr ho však zastavil a řekl mu: "Počkej! My zde nechceme žádné další novináře. Máme celkový počet novinářů splněn. Potřebujeme jich jen jeden tucet - abych řekl pravdu, i ti jsou tady nepotřební, protože v nebi se žádné noviny netisknou."
Žádné noviny tady nejsou! Nikdy se tady nic nestalo. Věci plynou tak jemně, jak se tedy může stát něco nového? Co bys chtěl říci nového o životě svatých mužů, kteří sedí pod svými stromy, stromy Bódhi, a meditují. Noviny nejsou novinami, jsou však stále vydávány, jsou vydávány formálně a každý den jsou v nich napsány stále stejné zprávy… stejné jako před tím.
Nepotřebujeme žádné novináře - jdi do pekla. Tam je potřeba mnoho novinářů, protože je tam mnoho zpráv, dějí se tam samé nové věci… vím, že je plánováno vydávání nových tiskovin - slyšel jsem o tom. Jdi do pekla a tam budeš mít hodně práce a tato činnost tě uspokojí!"
Novinář však chtěl zůstat v nebi, proto odpověděl: "Udělej pro mě něco, Svatý Petře. Znám novináře…pokud dokážu přesvědčit některé z nich, aby šli do pekla, bude tu v nebi pro mě místo?"
Svatý Petr ho soucitně vzal za ruku a odvětil: "Dobře, kolik času potřebuješ k tomu, abys novináře přesvědčil?"
Novinář řekl," Dvacet čtyři hodin, jen dvacet čtyři hodin."
Svatý Petr mu tedy dovolil na dvacet čtyři hodin vstoupit do nebe. Novinář okamžitě začal šířit pověsti, že "se plánuje vydávání nejvýznamnějšího deníku, že hledají šéfredaktora, redaktory, pomocníky redaktorů - bude to pro všechny velká příležitost. Podmínkou však je, že musíš jít kvůli tomu do pekla."
Po dobu dvaceti čtyř hodin chodil a přesvědčoval. Setkal se se všemi novináři a po dvaceti čtyřech hodinách šel za Svatým Petrem se zeptat, jestli někdo z nich odešel. Svatý Petr zavřel dveře a řekl mu: "Nemusíš chodit pryč, odešli všichni!"
Novinář však odpověděl, "Ne, půjdu také - možná na tom něco je. Nebraň mi, prosím. Musím jít za nimi."
Sám se touto myšlenkou také nakazil. Když uvěří dvanáct lidí, začne potom člověk také věřit svému lživému tvrzení.

To je příklad klamavé mysli. Jsi stále víc podváděný…mysl se stane mistrem v klamání, a tebe oklame také.

Další příběh:
Žalující strana, člověk, který se objevil u soudu na pojízdném vozíku a získal velké odškodné v případu zranění při nehodě.
Rozzuřený obhájce přistoupil k vítězi na vozíku a křičel na něj: "Jste podvodník. Vím, že klamete. S boží pomocí vás budu následovat po celý život, dokud nezískám důkaz o vašem podvodu!"
Právník věděl naprosto přesně, že muž je podvodník, že pojízdný vozík použil jako divadelní pomůcku. Ten člověk byl naprosto zdráv a neměl na těle žádné poškození.
"Staň se mým hostem," odpověděl s úsměvem muž na vozíku. "Řeknu ti, co chci teď udělat. Nejprve, pojedu do Londýna pro nějaké obleky, potom pojedu na riviéru za sluníčkem a pak zajedu do Lourd pro zázrak."

Mysl je tak prohnaná, že si vždy najde cestu. Může cestovat do Lourd… Budeš-li využívat tyto triky na ostatní lidi, dříve nebo později se staneš jejich obětí také. Dej si pozor na vlastní mysl. Nedůvěřuj ji, pochybuj o ní. Jakmile o ní začneš pochybovat, je to velký okamžik. Ve chvíli, kdy přestaneš důvěřovat své mysli, začneš věřit sám sobě. Věříš-li mysli, pochybuješ o sobě a naopak.

V tom spočívá význam důvěry v Mistra. Začni mi důvěřovat: řekni si: "Poslouchám tě. Nebudu naslouchat své mysli. Poslouchal jsem svou mysl hodně dlouho. Dovedlo mě to sem a točí se to stále dokola. Mysl se vydává na stejný výlet. Je to neustálé opakování něčeho, je to monotónní hra." Řekni mi, "budu ti naslouchat."

Mistr si může dovolit zbavit tě myšlení. Jednou, až odstraníš svou mysl, nebudeš muset důvěřovat Mistrovi, protože najdeš Mistra v sobě. Vnější Mistr je jen branou ke tvému vnitřnímu Mistrovi. Přes Mistra se to stane snadno: jinak se mysl stále klame a ty nevíš, co s ní máš udělat.

Naslouchej Mistrovi, důvěřuj Mistrovi a zanedlouho zapomeneš na svou mysl. Po delším času musíš mysl odložit, protože Mistr řekne něco, co je absurdní - VŽDYCKY TO JE ABSURDNÍ! Odstraněná mysl začne umírat. Nebudeš-li důvěřovat mysli, začne umírat. Dostane tak svoje pravé místo. Právě teď mysl předstírá, že je to tvůj celý život. Je to však malý, nepatrný mechanismus, vhodný k využití. Tento mechanismus je však nebezpečný, pokud se stane tvým vládcem.

Mysl říká: "Staň se!"
Mistr tvrdí "Buď!"
Mysl říká: "Chtěj!"
Mistr tvrdí: "Raduj se!"
Mysl říká, "musíš se vydat na dlouhou cestu."
Mistr tvrdí: "Přišel jsi, jsi Saraha - už jsi vystřelil na cíl".
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Osho

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků