Raméš Balsekar a Boží vůle

Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 03. črc 2015 13:51:06

Ramešův koncept je velmi jednoduchý a přímý. Není samozřejmě pro každého, ale tvrdit o něm, že jsou to "intelektuální blbosti" znamená spíše nepochopení a nemožnost nazření na smysl a význam tohoto konceptu, který tvoří "jádro Ramešova učení" - kdyby nějaké učení měl :-) Vezmu to trochu jinak - všechno je tak, jak je. TO je, jak JE.

Nechme teď Boží vůli stranou (chápu, že někoho mohou taková slovní spojení dráždit). Jednoduchost spočívá v tom, že všechno je tak, jak je. Co to znamená? Že v tuto chvíli, v tomto okamžiku - teď - nemůžete dělat nic jiného, než číst tato slova. Můžete si o nich myslet, že jsou to žvásty, že jsou skvělá, to je fuk, ale v tuto chvíli, v tomto aktuálním TEĎ, nemůžete dělat nic jiného, než číst toto.

Kdybyste mohli (měli) dělat něco jiného - dělali byste to (něco jiného), ale vy čtete tato slova. A tak je to okamžik od okamžiku, kus od kusu, situace od situace. Nemůžeme být nikde jinde, nijak jinak a dělat nic jiného než právě teď toto, co děláme, tak, kde jsme a v tom - dejme tomu stavu - ve kterém jsme.

Jedinou realitou (pro nás) je právě tento okamžik se všemi kulisami, které jsou k dispozici (tělo, já, svět, vztahy, city...). Co bude za minutu? TO NIKDO NEVÍ. Můžeme se domýšlet, ale nevíme to. JEDINOU nezpochybnitelnou Pravdou je tento okamžik. Je TO, jak TO JE.

Lidé se ptávají na důkaz. No, jediným důkazem je děj sám o sobě, život sám o sobě, kdyby měl být jiný, BYL BY JINÝ, ale není, je teď takový, jaký je (s těmi kulisami), kde je v tom problém? Problém bývá, že CHCEME, aby TO bylo jinak - většinou lépe (pro nás) a ono to jinak není nebo nebývá.

Proč je to ale tak, jak to je? Můžeme si vymyslet tisíc důvodů a kauzálních souvislostí, ale ve skutečnosti to NEVÍME. Nevíme, proč jsme se narodili, proč zrovna v tomto tvaru, proč jsou fyzikální zákony zrovna takové jaké jsou, proč nežijeme v desetiprostorové dimenzi - nevíme. Žijeme takhle a ať si tom myslíme co chceme, NA VĚCI JAKO TAKOVÉ TO NIC NEMĚNÍ.

JE TO, JAK TO JE, je samozřejmě také koncept, je to způsob nahlížení a směr pochopení. Pro někoho přijatelný a okamžitě realizovatelný, pro někoho ne, to je v pořádku, i tak to může být. Cokoli může být jakkoli. I to patří do - JE TO JAK TO JE.

A teď zpátky k Ramešovu konceptu Boží vůle. Tento koncept tvrdí, že vše je dané, každý okamžik (pozor, je to koncept), všechno, všechno. Kde nebo kdo jsem pak já, když o ničem nerozhoduju, když je všechno včetně mojí existence, mého ega, Boží vůlí? Pro někoho může být právě toto hlubokým nazřením okamžikem ROZPUŠTĚNÍ EGA. Ega, které neustále potřebuje mít pocit sebeidentifikace a pocit JÁ KONÁM.

To by si každý dělal bez odpovědnosti, co chtěl, že? Hodit to na Boha, to by se egu líbilo... TAK AŤ TO ZKUSÍ :-) Stejně jsou (budou) věci, tak jak jsou (budou). Svým způsobem si dělá každý, co chce už teď - nebo si to alespoň myslí (KONATEL).

Oba koncepty jsou v podstatě totožné. Nejsou Poznáním, ale mohou k němu vést. A ať už na ně budete při konci tohoto čtení mít jakýkoli názor, nic to nemění na to, že tento okamžik nemůže být jiný, než JE.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2006072501
Návštěvník
 

Raméš Balsekar a motivace

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. pro 2015 10:23:56

Když se život přijímá jako neosobní působení Celku, je to návrat k uctívání?
Ano, z hlediska oddanosti je to čisté uctívání. Z hlediska vědění je to návrat k neosobnosti.

Mně vždycky připadá, že pokud mám něco udělat, musí tu být nějaká touha nebo očekávání,
aby vytvořily motivaci pro dotyčnou činnost. Jinak je s činností konec.

Každý psycho-fyzický organismus byl promítnut s určitými charakteristikami a ty nikdy
fungovat nepřestanou.

I když chybí touha?
Ano, i bez touhy, neboť touha je motivací, která s sebou neodmyslitelně nese pocit
znepokojení. Bez motivace, která v sobě obsahuje pocit úzkosti, půjde práce mnohem
snadněji. Tělo i mysl budou činné dál. Činnost se nezastaví jen proto, že neexistující „já“
řekne „Nemám už žádnou motivaci, tak proč bych měl dál pracovat?“ Vy žádnou práci
neděláte. Psycho-fyzický organismus bude podle svých fyzických, mentálních a povahových
dispozic dále pracovat na povinnostech, na které byl naprogramován.

Vypadá to, jako by v něm byly naprogramované i touhy.
Ovšemže ano! Právě proto naslouchání tomu, co jsem říkal, může zmenšit touhy nebo
přinést náhlý záblesk poznání „Je to tak!“ Anebo to nemusí mít vůbec žádný účinek. To
působení, o kterém jste slyšel, není vůbec ve vašich rukou, není to záležitost vůle. Můžete
jen čekat a vnímat, k čemu dochází.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. pro 2018 18:13:44

Co ve skutečnosti hledáš?

Svoboda je to, co nastane, když odpadne onen arogantní a pošetilý pocit, že žijeme naše životy vlastní vůlí.

Obrázek

Návštěvníci, kteří ke mně přicházejí, překvapivě často říkají, že jsou „duchovní hledající" mnoho let a jejich neustálé dotazování se je příčinou velkého utrpení. Říkám jim, že utrpení je nejspíš výsledkem zmatku kolem toho, co hledající hledá, a jak toho chce dosáhnout. Je opět překvapivé, jak rychle toto vysvětlení s úlevou přijímají!

Co ve skutečnosti hledáte? Častou odpovědí je rozpačité: „vlastně ani nevím." Nato se zeptám, jestli to třeba není způsobeno tím, že s tím člověk ani nezačal! To návštěvníka skutečně ohromí, protože podvědomě cítí, že hledání prostě začalo, ale on to záměrně nevyvolal.

Co duchovní hledající ve skutečnosti hledá? Odpověď často vychází z toho, co vyčetl z nějakých knih nebo o čem mluvil s jinými duchovními hledajícími. Odpovědi jako „Hledám své já" nebo „Hledám v sobě Boha" nebo „Hledám pravdu" jsou ale velice nekonkrétní.

Někdy jsem překvapen jednoduchou a upřímnou odpovědí, jako např.: „Chtěl bych se cítit pohodlně sám se sebou, a vím, že to nedokážu, dokud se nebudu cítit pohodlně s ostatními." Já na to obvykle říkám, že to, co člověk hle-dá, je, TO, co překračuje uspokojení z materiálních věcí a neuspokojení z jejich nedostatku v životě - snad by se to dalo nazvat KLID nebo MÍR. Skutečný zážitek tohoto klidu nastává v hlubokém spánku a také během určitých okamžiků v bdělém stavu, když se mysl naplněná očekáváním zklidní.

Takže hledající ve skutečnosti pátrá po klidu hlubokého spánku v bdělém stavu, kdy je přemítající mysl na rozdíl od stavu spánku aktivní. Klid hlubokého spánku je způsoben tím, že ego v něm není činné - není tam přítomen pocit osobního konatelství, spojený s pocitem očekávání. Stejný vnitřní klid může nastat i v bdělém stavu, pouze za předpokladu, že nebudeme pociťovat osobní konatelství v jednáních každodenního života.

Jinými slovy, zatímco v bdělém stavu života se dějí události a dochází k jednání, vnitřní mír může nastat jedině tehdy, když je zde úplné, bezpodmínečné pře-svědčení, že za žádnými skutky, které se dějí prostřednictvím komplexů tělo-mysl, není individuální konatel.

V důsledku to znamená naprosté a bezpodmínečné přijetí „toho, co je" v jakémkoli okamžiku, z toho prostého důvodu, že neexistuje nikdo, kdo by mohl cokoli konat. Naprosté a bezpodmínečné přijetí toho, že vše, co se děje, je božské dění probíhající skrze komplex tělo-mysl, které muselo v daný okamžik a v daném místě nastat podle vůle Zdroje (nebo Boha), anebo pokud chcete podle „Kosmického řádu".

Skutečný vnitřní klid, po němž hledající pátrá, spočívá v naprostém přesvědčení, že boží vůle vládne v každém okamžiku, a proto neexistuje otázka hříchu a viny jednotlivce.

Nastolení vnitřního klidu blokuje, když si neustále opakujeme: „Neměl jsem dělat, co jsem udělal," nebo: „Neudělal jsem, co jsem udělat měl." Naprosté přijetí tří jednoduchých slov - ,,Bud' vůle Tvá" - přináší vnitřní mír.

Je to proto, že tato slova, která ve skutečnosti nepotřebují vysvětlení, znamenají, že vše se děje pouze díky boží vůli a ne protože někdo něco udělal nebo neudělal. Jinými slovy, schopnost přijmout boží vůli (což samo o sobě závisí na boží vůli!) znamená veliké osvobození od obludné zátěže hříchu a viny v mysli.

Ukázka je z knihy Raméše Balsekara, Hřích a vina.
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod vostal petr » pát 14. pro 2018 10:49:18

pokud někdo má nákou snahu něco bezpodmínečně přijímat, tak leda tak posiluje ego
vostal petr
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. pro 2018 11:13:21

pokud někdo má nákou snahu něco bezpodmínečně přijímat, tak leda tak posiluje ego

Ano. Protože jakmile se objeví snaha cokoliv pozorovaného přijímat, pořád znovu se tím aktivuje ego.

Na rozdíl od samozřejmého přijímání čehokoliv pozorovaného, ať je to cokoliv - stejně jako samozřejmě přijímáme např. fakt, že slunce u nás vychází na východě a zapadá na západě.
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod vostal petr » pát 14. pro 2018 11:39:13

Wu wei je komplexní záležitost,

uvolnění :

A) těla

B) psychiky

C) pozorování
vostal petr
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. pro 2018 13:39:43

Jde o reagování na to, co se v nás objevuje během každodenního života, třeba i při reagování v diskusi.

Ale fakt je, že neosobním pozorováním svých souhlasných i nesouhlasných reakcí se postupně zeslabuje síla ega, život je pohodovější a i meditace je snazší. Celkem pochopitelně, negování všech směrů pozorování je snazší.

:)
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod dodo » pát 14. pro 2018 18:25:43

vostal petr píše:No vono všechno pomáhá,

ale začátek duchovní cesty je (jak správně zdůraznuje Minařík a Drtikol) u "bezpříčinné radostivosti"...



Áno, určite dobrým začiatkom duchovnej cesty je bezpríčinná radostivosť.

Len jej striedanie, jedno či s "príčinnou", alebo bezpríčinnou naštvanosťou, je k ničomu.

O skutočnom uvoľnení tela v takomto duševnom stave, potom nemôže byť ani reči.
dodo
 
Příspěvky: 565
Registrován: stř 01. črc 2015 1:01:01

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod vostal petr » pát 14. pro 2018 20:11:59

Bezpříčinná naštvanost neexistuje,

alespon já jsem ji tedy nikdy nezažil a pochybuju že se někdo takovej někde najde...
vostal petr
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Jana » pát 14. pro 2018 20:19:49

vostal petr píše:Bezpříčinná naštvanost neexistuje,

alespon já jsem ji tedy nikdy nezažil a pochybuju že se někdo takovej někde najde...


Pokud někdo umí vstávat levou zadní a je samonasrštvávací, tak k bezpříčinné naštvanosti nic nepotřebuje.

Jsou to vzácní lidé, ale existují, poznáš je podle toho, že se tváří jako belzebub, nic jim není recht a pořád naštvaně žbrblaj.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11254
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod vostal petr » pát 14. pro 2018 20:31:18

Len jej striedanie, jedno či s "príčinnou", alebo bezpríčinnou naštvanosťou, je k ničomu.


No to rozhodně ne, že k ničemu není,

nebot všechny tři stavy mysli je třeba transfomovat,

bezpříčinná radostivost je jen pomůcka k té transformaci,

je jedním ze stavů mysli,

nikoliv však cíl sám o sobě...

Takže střídání stavů mysli je naopak důležité, rozhodně je důležité to nepotláčet...
vostal petr
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Jana » pát 14. pro 2018 21:01:33

vostal petr píše:
nikoliv však cíl sám o sobě......


Jako cíl vidíš co?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11254
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. pro 2018 21:48:15

vostal petr píše:Bezpříčinná naštvanost neexistuje,

alespon já jsem ji tedy nikdy nezažil a pochybuju že se někdo takovej někde najde...

Jasně. I tu zdánlivě bezpříčinnou naštvanost v nás vždycky spustí nějaká konkrétní příčina, která je důsledkem něčeho co jsme zažili v minulosti, i když se už na to nepamatujeme.
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod dodo » pát 14. pro 2018 22:35:36

vostal petr píše:
Takže střídání stavů mysli je naopak důležité, rozhodně je důležité to nepotláčet...


Keď je bytosť bezpríčinnou radostivosťou transformovaná a konečne pretransformovaná,

nedochádza už k striedaniu stavov mysle, lebo trvalá radosť, sa stáva jej prirodzeným stavom.

A ten je dôležité nepotláčať, ale ďalej rozvíjať do stavov blaženosti a.t.d....
dodo
 
Příspěvky: 565
Registrován: stř 01. črc 2015 1:01:01

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod dodo » ned 16. pro 2018 13:52:01

vostal petr píše:No vono všechno pomáhá,

ale začátek duchovní cesty je (jak správně zdůraznuje Minařík a Drtikol) u "bezpříčinné radostivosti"...



Květoslav Minařík

Proč vyvíjet radostnou náladu.

Postup k vykoupení si nemůžeme přestavit jinak, než že se musí dít přes radostné stavy. Lidé, kteří se nedovedou radovat, jsou totiž vlastně pesimističtí a tím jsou bližší představám o pekle než o nebesích.
A o nebesích víme, že to je místo radosti a na vyšším stupni dokonce blaženosti. O vykoupení pak víme, že to je stav za nebeskými stavy a nikoli za nějakým vyvrcholením zarputilosti, temné nálady a chmurných myšlenek...

Lidský stav se vyznačuje změnami. U lidí je příznačné, že kolísají od stavů doslova bláznivého nadšení až zase do zoufalství. Mezi těmito krajními duševními stavy existuje ideální rovnováha, kterou lze označit za čisté původní lidství;
toto lidství trpí tím, že onu bláznivou radostivost musí vyrovnávat následujícím zoufalstvím. Z toho vyplývá, že nevede k ničemu dobrému dát se unášet stavem lidství. Od kolébky až do hrobu se bláznivá radostivost střídá s duševními
bolestmi až zoufalstvím a tím se stává to, že člověk je jen člověkem, a to od narození až do smrti...

Řekli jsme už, že mystický cíl je za nebeskými světy, jež jsou v člověku symbolizovány radostivostí a nadsmyslovým štěstím. Radostivost i nadsmyslové štěstí se pociťuje fyzicky právě tak, jako se fyzicky pociťuje zarputilost, pesimismus, zlost a jiné negativní duševní a mentální stavy. Běžně duševně utvářený člověk však je vždy blíže k těmto negativním duševním a mentálním stavům než k stavům bezpříčinné radostivosti a dokonce sotva dokáže pochopit, proč by se neměl spíše vztekat než bezpříčinně radovat, když pro vztek má většinou bezprostřední a reálné důvody. Zde však mluvíme o mystice a o jejím cíli. Z hlediska mystiky ty bezprostřední a reálné důvody k jeho vzteku jsou totiž také relativní. I když pomineme skutečnost, že vztek člověka je vždy podložen jeho sobectvím, jeho smyslovou žádostivostí, pak nám ještě zbývá všeobecná relativita, jež zahrnuje i palčivé osobní bolesti, bolesti žhavě naléhavé a podle svých projevů skutečné. Je skutečností, že i těmto bolestem se může člověk smát. A velmi často, když už se jim směje, ukáží se samy jako relativum. Neboť na druhé straně můžeme často na druhých vidět, že pro jejich trápení už není žádný důvod a přece se ještě trápí, protože s ironií řečeno se do svého trápení zamilovali. Vždyť rozumný člověk vždy může dobře pochopit, že se život skládá z chvilek slastného a strastného prožívání. Když pochopí, je už blízek filozofickému zjištění, že je trápení stejně jako bláznivá radostivost pouze věcí ducha a že se tedy trápit nikdo nemusí, nýbrž pouze se radovat...
dodo
 
Příspěvky: 565
Registrován: stř 01. črc 2015 1:01:01

Re: Raméš Balsekar a Boží vůle

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 14. lis 2019 16:54:43



"Skutečná modlitba je něco, co se objeví jako následek vděčnosti."
Návštěvník
 


Zpět na Raméš Balsekar

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron