Raméš Balsekar

Raméš Balsekar o přijímání a nepřijetí

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 21:58:29

Raméš Balsekar říká:

"Když světec Tukaram zpíval „Jemu bychom měli předat své starosti a obavy“, zřejmě tím mínil, že To, co Je v současném okamžiku, je neoddiskutovatelný fakt, k němuž by prostě nedošlo, kdyby to nebylo přesně to, k čemu podle vesmírného Záměru a abstraktní kosmické Zákonitosti mělo dojít... Přijmout to znamená přenechat své starosti a obavy Tomu, co je oceánem blaženosti a povzbuzení. Jinak řečeno nemusí se nám líbit, že kachna má krátké nohy, jenomže ty se nedají prodloužit bez příslušného nepohodlí pro kachnu samotnou; a totéž platí také o ošklivých nohách jeřába, které rovněž vnímáme jako nehezké. Právě tak v širší perspektivě přijímáme i svou vlastní nedokonalost jako patřičnou a správnou.

Podobný širší pohled mírní naše sklony utápět se v představách, porovnávat a kritizovat To, co v současném okamžiku Je, a vede nás k poddání se Celku všeho projeveného a jeho přirozenému chodu. Není to ponižující podrobení se ze zoufalství, ale povznášející vzdání se, vzniklé z pochopení, že snaha uplatňovat své vlastní rozhodování není nic jiného než přisvojení si subjektivity Zdroje. Když se vztahy subjekt-objekt vnímají ve správné perspektivě v důsledku vzdání se klamného pocitu, že ten, kdo jedná, jsem já, jsme schopni uvědomit si současný okamžik, v němž všechno projevené je Brahman, v němž samy sebe vnímáme jen jako pouhé součásti určené ke vnímání vesmírného dění. Druhé už nevidíme jako samostatné organismy s domnělou odpovědností, které jsou v důsledku svého nezávislého rozhodování a jednání plné úzkostí a starostí.

Ti, kdo jdou cestou bhakti, chápou docela snadno, co znamená „Tvá Vůle se staň“. Pro ty, kdo hledají vědění, znamená ´vzdání se´ přijetí, že je zcela nemožné, aby domnělá individuální entita coby třídimenzionální objekt měla nějakou nezávislou existenci, obdařenou vlastní vůlí, protože je pouze nepatrnou, i když skutečnou součástí celku veškerého projevení.

U toho, kdo hledá moudrost, nedojde k tomuto přijetí nijak snadno; příčinou je tisíce let trvající podmiňování přesvědčením, že je nezávislou entitou, odpovědnou za ´své´ jednání. Přesto nemůže než přijmout skutečnost, že celé projevení, celá oblast jevů je zpředmětněným projevem čisté Subjektivity a že tudíž nemůže existovat žádná nezávislá entita, mající vlastní vůli."


.................

"V každém okamžiku tu neuniknutelně musí existovat vzájemně spojené protiklady. Dualitu, která je základem života, mudrc přijímá a je zakotvený v míru a klidu, zatím co se vyrovnává s radostmi a trápením života úplně stejně, jako každý běžný člověk. Běžný člověk odmítá dualitu, existenci vzájemně propojených protikladů, existujících v každém okamžiku života; vybírá si jen jeden z nich a je nespokojený. Mudrc ´dualitu´ života přijímá; běžný člověk si volí jeden ze vzájemně propojených protikladů a žije v nespokojenosti ´dualismu´.

Mudrc chápe, že ať se stane cokoliv, je to záměr Zdroje, a že individuální ego nejedná. S tímto chápáním – že každé zdánlivé jednání je ve skutečnosti děním, k němuž mělo podle záměru Zdroje ve shodě s kosmickou Zákonitostí dojít, že to není aktivita nebo jednání nějakého individuálního ega – mudrc zakotvený v moudrosti nejzazšího Pochopení přijímá jakoukoliv momentální radost nebo bolest jako to, co bylo předurčeno, jako záměr Zdroje. Proto jeho mír a harmonie nejsou nikdy ničím narušeny."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Raméš Balsekar o přijímání a nepřijetí

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:00:56

Kousek dialogu mezi jedním z návštěvníků a Raméšem Balsekarem:

"Tohle pochopení přináší svobodu. Ale nikdy to nedokážu vyvolat zpětně znovu a to je hrozně frustrující. Chtěl bych vědět, jak to udělat, abych tím, že to nedokážu přivolat zpátky, nebyl tolik frustrovaný? Kam všechna ta jasnost zmizela? Nedokážu ty chvíle znovu vrátit! A tak nevím nic, jsem v temnotě, v tuposti. Co z toho bylo skutečné? Nevím, co z toho je skutečné.

Rozumím intenzitě vašeho problému. Obojí je v projevení skutečné. Frustrace se postupně rozplyne po přijetí faktu, že v projeveném nemohou existovat žádné neměnné podmínky, že všechny ty krušné i šťastné okamžiky, euforie a deprese, jsou součástí fungování Celku prostřednictvím body-mind organismu. Přijetí postupně způsobí, že euforie a deprese budou pozorovány.

Jenže já také cítím, že ty okamžiky přinášejí vědění a že si ho nedokážu odtud odnést. Je to, jako bych se vrátil někam zpátky a všechno, co bylo tam, jsem tam musel nechat.

Přijmout právě tento fakt znamená být v „Bytí“; jen přijmout, že neexistuje nic, co by tento organismus mohl udělat, aby se tam dostal.

Je to mysl, co vyžaduje zážitky míru. Je paradoxní, že dokud mysl o ty okamžiky usiluje, vzdalujete se od toho, co právě probíhá. A tak konečným slovem je přijetí, což je totéž jako vzdát se. Ať se děje cokoliv, probíhající dění je součástí chodu Celku. Pokud to zahrnuje frustraci, pak se musí přijmout frustrace. Ale mysl místo přijetí říká „Jak se z toho můžu dostat?“

Nemělo by se to také přijmout? Ty okamžiky protestu?

Ovšem, ano!

Než můžete přijmout, musíte připustit i stupeň ne-přijetí.

Ano. Všechno. To je to trápení hledajícího, o kterém mluvím.

Ale já tu frustraci nechci a to je důvod, proč se z toho nemůžu dostat.

Přijetí té frustrace představuje začátek pochopení.

To je důvod, proč se pořád vracíte k tomu, co Je.

Přesně. I to se musí stát.

To je bod, kde se džňána a bhakti setkávají, oddanost, která je aspektem vědění. Dostatečnou důvěrou, aby člověk přijal, že se to stane znovu.

V džňáně, józe vědění, slovo „akceptování“ znamená přijetí toho, co je. V bhakti, józe oddanosti, slovo „vzdát se“ znamená sklonit se před Jeho Vůlí.

Přijetí a vzdání se jsou jedno a totéž?

Přesně! Nakonec mezi těmi oběma cestami není žádný rozdíl. Závěrečnou podmínkou, která bezprostředně předchází osvícení, je v obou případech nejhlubší přesvědčení, že tu nemůže být žádné skutečné „já“, že „já“ je iluzí. Žádné „já“ nemůže přemluvit Boha, aby ho přijal. Já se musí vzdát a pak nastane Bůh.

Když v krajním zoufalství chcete hluboko v sobě svůj stav zvládnout a dostat ho pod kontrolu, nemůžete doopravdy přijmout postoj, že se o to nestaráte. A snažit se zastavit toto strachování se je totéž jako úsilí zvládnout to. Musíte sami sobě dovolit svobodu strachovat se, nechat mysl, ať uvažuje o čemkoliv, o čem uvažovat chce.
Snažíte-li se úzkost nebo depresi zastavit, zapletete se do ní ještě víc. Jaká je tedy odpověď? Je jednoduchá: vynoří-li se beznaděje nebo úzkost, dovolte, aby se objevila. Když se objeví znepokojení nebo pocit beznaděje a není tu žádná snaha něco s tím udělat, jen se to pozoruje, nejste zatahováni hlouběji do další zapletenosti. Protože věříme, že úzkost způsobuje napětí, cítíme, že nesmíme být úzkostní. Ale vy nemůžete nebýt úzkostní. Jediný způsob, jak zastavit obavy, je prostřednictvím vlastního pochopení, že základním principem života je změna, že nemůžeme mít pořád jen to, co je nám příjemné. Musíme dospět k ochotě přijmout v životě věci, které nemusí být přijatelné. To je to jediné pochopení, které nakonec zredukuje a možná i odstraní znepokojení. Ale vy nemůžete znepokojení zastavit záměrně.

Snažit se ovládnout mysl nebo snažit se ovládnout smysly znamená, že tu je jedinec, který chce z osobních důvodů něco ovládat. Pořád je tu jednotlivec, který něco chce, a proto jedná s nějakým záměrem.

Znamená to, že na samotném jednání není nic špatného. Problém je v tom, že o tom přemítáte a že sám sebe obviňujete. A tak chybou není ve skutečnosti samotné jednání, ale to, že se považujete za viníka.

Ke vzdání se může dojít jedině pochopením, že může vládnout jen Jeho Vůle.

Pravda je taková, že to, co vládlo, byla vždycky jeho Vůle. Je to Jeho Vůle, co teď vládne, a je to Jeho Vůle, co bude vládnout v budoucnosti. To je fakt. Jak dlouho potrvá, než člověk tuhle skutečnost přijme, tak dlouho bude trpět.

Ve vzdání se není žádné „já“, které by se mělo vzdát. Vzdání se nastane. Slovo „vzdát se“ se používá, když tu je dualita mezi „já“ a Bohem. Nastane-li vzdání se, pak „vůle“, kterou považuji za svou, odpadne, a je tu úplné přijetí všeho; a tak to jediné, co bude vládnout, je Jeho Vůle."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Raméš Balsekar o štěstí

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:03:23

"Štěstí není nějaký chvilkový radostný zážitek, ale naplnění, mír a harmonie v současném okamžiku. Skutečné štěstí nespočívá v dosažení nějaké pozitivní ´radosti´, ale v tom, že člověk se nikdy necítí znepokojený kvůli sobě samému, ani kvůli druhým. Mír a harmonie jsou ve skutečnosti osvobozením od nutkavého zabývání se minulostí a budoucností, je to osvobození od přízraků minulosti a iluzorních budoucích cílů. Jedině současné prožívání míru a harmonie přinese nevyvratitelné přesvědčení, že mír není nuda, jak se kdysi obával...

Nic v životě nemůže být trvalé. Změna je samým základem života. Se štěstím je tudíž automaticky spojeno i neštěstí, protože změna je nevyhnutelná. Objevuje se strádání, protože rozštěpená mysl srovnává, hodnotí a chce prožívat spokojenost a vyloučit nespokojenost. Rozštěpená mysl nedokáže přijmout, že změna přijít musí.

Když se objeví chápání „I toto pomine“, ať jde o šťastnost nebo nešťastnost, přinese to nesmírnou změnu perspektivy. Když se potom objeví nějaké pochopení, nepředpokládáte, že ti, kdo ho nemají, ho nejsou hodni, nepovažujete sebe sama za „Alláhova favorita“, protože víte, že tento stav chápání pomine a objeví se jiné stavy. A když vyvstanou jiné stavy vědomí, nebudete se cítit na dně, protože nepřišly tak úplně nečekaně. Nezpůsobí tak hluboké utrpení jako dřív. Základem tohoto přijetí tedy je, že všechno je v pohybu, že tudíž skutečným základem života je změna."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Raméš Balsekar: Pohled na funkci mysli

Nový příspěvekod Linda » čtv 14. lis 2013 16:14:48

Na mysl a její funkci existují dva diametrálně odlišné názory: lidé někdy považují mysl pouze za překážku Poznání, za něco, co zastírá vnímání Jednoty: za cosi čistě negativního, co je třeba negovat, opustit, nepoužívat, protože to s Jednotou nemá nic společného. Protože je to právě mysl, co nám brání Jednotu vnímat.

Existuje ale i druhý pohled, vycházející z prožití zkušenosti ne-duality jako všeho, co existuje: zkušenosti, že mysl je vytvořená z téže látky, jako Nestvořené, že Bůh ("Vědomí bez pohybu") na Sebe bere podobu iluzorní projevené dvojnosti ("Vědomí v pohybu") a vytváří tak ze Sebe Sama iluzi stvořeného světa, všeho, co jako iluzorně existující bytosti vnímáme. Pořád je to ale On Sám, protože nic jiného neexistuje. Ani ta často zavrhovaná mysl neexistuje jako něco odlišného od Něho; jen se tak iluzorně existujícím jedincům jeví.

Mysl funguje jako překážka Poznání jen tehdy, když ji používáme k vytváření domněle existující samostatné individuality "já", která má plno přání, spekukuje o budoucnosti a minulosti a neustále něco chce nebo nechce. Raméš Balsekar nazývá tuto formu mysli myslí přemítající, na rozdíl od mysli operující, která řeší současné úkoly v přítomném okamžiku a kterou používá i Mudrc. RB opakuje znovu a znovu, že u mudrce zanikl pouze spekulující (přemítající) způsob používání mysli - lépe řečeno jeho mysl už tímto způsobem nefunguje.

Mysl tudíž není něčím protikladným k Jednotě. Dokud žijeme, neuniknutelně vnímáme všechno vnímatelné jako obsah vědomí, čili v mysli. Je-li pozornost stále v současném okamžiku, tehdy je mysl užitečným nástrojem Božího dění v nás a skrze nás. Je nutným nástrojem Božího rozvzpomínání se na Sebe v lidských tvarech. Často je iniciováno odpověďmi Mudrců, ať už v knihách, nebo rozhovorem s nimi, tedy užíváním operující mysli. Většina Mudrců odedávna používá jako součást svého působení i mentální pojmy, vysvětlení, která lidé mohou pochopit. Cesta k Sobě Samému vede pozorným mapováním té části mysli, která Nestvořené zastírá, mapováním přemítající mysli, rozpoznáváním její činnosti u sebe sama, provázeným sebe-vzdáváním a přijímáním rozpoznaných nežádoucích obsahů mysli jako dočasně existujících tvarů Absolutna. Tím se postupně zprázdňují.

Mysl je Boží nástroj. Umožňuje jasně rozpoznávat, který druh mentální činnosti brání vstupu do brány Poznání; teprve když správně použitá mysl, kterou dávní indičtí advaitini nazývali „boddhi“, odvede svůj díl práce, když trn je vyňat pomocí trnu, je šance poznat, že jak člověk sám, tak i jeho cesta z iluze do Jednoty byly vždycky jen součástí iluze. Že tu není nikdo, kdo by se měl probudit.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Linda » ned 02. bře 2014 18:53:07

Raméš Balsekar:

"Pozoruje-li se myšlenka, když vyvstane, tak se přeruší. Nikdy se nejedná o to, jestli je pozitivní nebo negativní.

To je důvod, proč tou nejvyšším naukou je tichost. Ne jenom poklid..... A v tomto utišení je všechno, co je třeba poznat.

Je tu nejhlubší možné pochopení, že body-mind organismus, ať už vlastní, nebo jiný, nemá nic společného s činností, že to, co jedná skrze každý individuální organismus, je výhradně Podstata či Vědomí neboli Bůh.

Žádný individuální organismus nemá žádnou možnost volby. Je-li tu pevné přesvědčení, že tomu tak je, pak jen odpočíváte opodál; je tu pozorování, je tu tichost. I když povolujete vstup hlučícímu světu, je tu klid.

Ztišení se je ten nejúčinnější zprostředkovatel pro přenesení vědění, aby vědění mohlo vyvstat intuitivně. Tichost je ten nejmocnější prostředek přenosu.

Tichost – to je ztišení mysli. Je to ten nejmocnější prostředek k tomu, aby mohlo dojít k pochopení...Tichost může vzniknout jen v tu pravou chvíli, na tom pravém místě. Tichost nemůžete navodit. A když se tichost objeví, pak už není nutné žádné slovní vyjádření.

Kvalita tichosti, tichost jako taková je tou nejzákladnější věcí, když nastává osvícení. Hleďte, přítomnost osvícení znamená naprostou absenci „já“.
Dokud projevené „já“ naprosto nezmizelo, Noumenální nemůže vstoupit. Naprostá anihilace „já“ je zmlknutí a zmlknutí je osvícení.

Člověk může tuto kvalitu tichosti vstřebat od učitele, tak říkajíc nasáknout jí, pod podmínkou, že naslouchání je naprosté. Potom naslouchání vede k přijetí toho, že k ničemu nemusí dojít, k přijetí, že nic, co mysl považuje za cenné, nemusí v určitém body-mind mechanismu nastat.

Náhlé přijetí Boží Vůle, naprosté vzdání se a tichost, je všechno v jednom. Osvícení je tak vždycky náhlé, tiché, vertikální.

Stav tichosti je naší pravou přirozeností. Ramana Mahariši ho popisuje jako přirozený stav, jako stav sahadža.

Nemůžeme udělat nic kromě přijetí ´tichosti´ jako přímé cesty ke konečnému pochopení. Ale těch, kdo jsou v projevení připraveni k tomu, aby dovolili tichu působit, není mnoho.

Lao Tse říká:

Přibliž se dostatečně blízko k Prázdnu, přidržuj se Tichosti... Tento návrat k podstatě se nazývá Tichost."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Linda » pát 18. črc 2014 9:06:19

"Můžete-li jen být, buďte. Pokud ne, tak jen do toho, zabývejte se záležitostmi ostatních lidí, snažte se je řešit a napravujte je, dokud nepadnete."

RB: Vědomí mluví
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Linda » pon 18. bře 2019 10:20:26

"Čím víc je síla klamu – Májá – rozpoznávána, čím víc se jí stavíme tváří v tvář, čím víc je demaskována, tím víc se začíná sama rozplývat."

RB: Peace and Harmony in Daily Living
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Linda » stř 20. bře 2019 10:26:19

"Většina lidí má zkušenost, že rozpory, konflikty a napětí, které narušují mír a pohodu každodenního života, jsou výsledkem neustálého přemýšlení a představ o tom, co by se vzhledem k minulým zkušenostem mohlo stát v budoucnosti. Jediným řešením je pochopit, že vědomý myslící proces, ego, je výtvorem mysli rozdvojené na subjekt a objekt, které jsou ve vzájemném vztahu.

Jen když se mysli dovolí, aby fungovala svým přirozeným způsobem, což je celistvá spontánní činnost nerozdělené mysli, může člověk pozorovat tuto její činnost, z níž pramení zvláštní a mimořádná účinnost a síla. Tuto sílu, kterou jen přibližně lze charakterizovat jako přirozenou a spontánní virtuozitu, nazývá čínská taoistická filozofie ´Te´. Stav mysli, v němž činnost mysli je ´ne-aktivní´, se nazývá ´žádná mysl´ či ´postící se mysl´.

V žádném případě to není stav stupidní bezmyšlenkovitosti! Je to její protiklad, přesný opak: taková mysl je nejpozornější, je to mysl nenarušovaná žádným zpředmětňováním, žádným přemítáním, které by se během doby rozvíjelo."


RB: Peace and Harmony in Daily Living
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. bře 2020 12:35:29

Kdo jsem a o co tu jde?

Zůstal jako opařený. Takřka mávnutím proutku si uvědomil, že žije sebezničující život ruku v ruce protkaný alkoholem a drogami. Jeho mnohaleté závislosti, které ze dne na den zmizely, od té chvíle samovolně vystřídalo zcela nové nutkání. Ve stovkách duchovních knih a v meditacích začal pátrat po pravdě. Americký autor a učitel Wayne Liquorman prošel životními extrémy a osobitým způsobem dodnes veřejně mluví o svém probuzení do jednoty, které se stalo ústředním pilířem jeho „nového“ života.

Obrázek


Kým jste býval a jak byste se charakterizoval dnes?

Je mi šedesát devět a nejsem si jistý, zda na takové vyprávění máme dost času. (Směje se). Pokusím se to zjednodušit. Býval jsem byznysmen, věnoval jsem se mezinárodnímu importu a exportu zboží. K tomu jsem do svých pětatřiceti let prožíval těžkou závislost na alkoholu a na drogách, než se mi přihodil moment, o kterém bych vám rád popovídal. Odehrálo se to po čtyřech dnech strávených v naprosté opilosti a kocovině. Z ničeho nic jsem si uvědomil své nutkání konzumovat litr alkoholu a gram kokainu denně a ve chvíli uvědomění moje závislost jako mávnutím kouzelného proutku zmizela. Překvapilo mě to. Přiznal jsem si, že jsem se půlku svého života choval zcela šíleně. Vzápětí nato se odkud si vynořila velmi složitá otázka: „Jaká síla v celém Vesmíru zapříčinila to, že jsem si uvědomil svoji nevědomost?“. Až do této chvíle jsem velmi sebevědomě prohlašoval, že jsem pánem svého osudu a celý můj život držím v rukou. Jakmile mi vmžiku zmizela závislost na alkoholu i na drogách a s ní celé mé předchozí přesvědčení, postavilo mě to před úplnou záhadu. Bylo až bolestně zřejmé, že můj osud neřídím já a že je tu něco vyššího, co mě zdaleka přesahuje.

Od této chvíle jsem započal průzkum, odkud se přirozenost této síly, která mě zcela radikálně transformovala, vzala. Narazil jsem díky tomu na Dvanáct kroků anonymních alkoholiků a seznámil jsem se s mužem, který se právě vrátil z Indie a vlastnil rozsáhlou sbírku knih s duchovní tématikou. Jeho životní zkušenost se v mnohém podobala té mojí. Pozval mě, abych si jeho knihovnu prošel a vybral si z ní cokoli, co mne zaujme.

Kdy a kde jste potkal svého guru Raméše Balsekara?

Prošel jsem zhruba dvouletým intenzivním duchovním hledáním, cvičil jsem tai-chi, meditoval, četl jsem stovky knih. Moje mysl i tělo bylo zbavené závislostí a měl jsem dostatek prostoru na to, abych prozkoumával, kdo skutečně jsem a o co tu jde. Tyto dva roky předcházely momentu, kdy můj přítel obdržel leták s pozvánkou na přednášku indického mistra Raméše Balsekara. Akce stála jen jeden dolar a my jsme neměli, co ztratit, tak jsme se rozhodli na přednášku vyrazit.

Jaký jste měl pocit z vašeho prvního setkání?

Strašně jsem se na jeho přednášce nudil. Jeho proslov byl věnovaný advaitě, o které nikdy před tím na veřejnosti nemluvil. Četl pro místnost plnou lidí připravené poznámky z papíru a já jsem odtam odcházel zmatený a bez jakékoli inspirace. Nerozuměl jsem vůbec ničemu z toho, o čem mluvil. Něco mě na něm ale přece jen trochu zaujalo. Odjel jsem na služební cestu, a když jsem se vrátil, navštívil jsem ho znovu. Tentokrát přednášel soukromě u někoho doma. Vešel jsem do pokoje, posadil jsem se a v momentě, kdy se Raméš Balsekar objevil ve dveřích, začalo mi bušit srdce jako při infarktu. Nejsem příliš emotivní člověk a dost mě to překvapilo. Cítil jsem se jeho přítomností polapený. Popadla mne posedlost vidět ho znovu a znovu. Nemohl jsem se nabažit jeho energie. Stále jsem nerozuměl tomu, o čem mluvil, ale intuitivně jsem věděl, že se nacházím v přítomnosti hluboké pravdy. Taková je esence mezi guruem a žákem. Našel jsem svého Mistra.

Jaká byla jeho role ve vašem duchovním probuzení?

Nevybavuje se mi žádná konkrétní věc, na kterou bych měl poukázat. Dnes tomu rozumím tak, že vše, co se odehrálo, přispělo k tomu, co následovalo poté. Život tímto způsobem funguje. Neexistují žádné oddělené příčiny, které by na sebe nenavazovaly. Raméš Balsekar byl součástí cesty Waynea Liquormana. Nedokážu vyzdvihnout jeden moment a říct, díky tomuto se ve mně něco stalo.

Můžete sdělit víc o vaší zkušenosti s duchovním probuzením?

Ani ne. Všichni lidé na duchovní cestě jsou až posedlí, aby dosáhli osvícení. Stejně tak jsem byl i já. Ve skutečnosti není moc o čem mluvit. To, co mi bylo odhaleno, vycházelo z neduality. Ze stavu, který nelze popsat, protože nevychází z mysli. Přivádí nás to až přímo na práh mysticismu.

Cítil jste prozření do jednoty v jednom okamžiku nebo opakovaně?

Odhalení, jak se věci mají, nijak dál nepokračovalo. Objevilo se a jakoby zemřelo. Zůstalo pouze vědomí toho, že vše je v jednotě. Spíš jsem pociťoval přítomnost prázdnoty. Zkusím to uvést na jednom příkladu, abych vám to přiblížil. Chodila jste dnes celý den bez kamínku v botě?

Ano.

Jaká byla vaše zkušenost s absencí kamínku v botě?

Nebyla žádná, protože v botě kamínek nebyl.

Přesně tak. Tudíž jste si vědomá nepřítomnosti kamínku, ale kdybyste měla kamínek ve vaší botě a vytřepala byste ho ven, pak byste měla zkušenost s přítomností absence kamínku v botě. Řekla byste si: „Paráda, už nemám žádný kámen v botě!“. Rozumíte? Zažil jsem podobnou zkušenost s přítomností absence a jednoty. Absence přetrvává, kamínek tu nikdy nebyl. Neexistuje ani nikdy neexistovala žádná nezávislá entita.

Jak jste od tohoto momentu uchopil dva poznané světy, ten oddělený a advaitu?

Ptáte se z roviny člověka na cestě k poznání. Pohybovat se tam a zpět mezi dvěma světy je stav hledače pravdy. Dnes ale vím, že tu nikdy nebyly dva oddělené světy. Je tu pouze jeden.

Změnila se vám kvalita života?

Samozřejmě. Zmizel můj dřívější pocit, že já jsem za vše odpovědný.

Jakou z vašeho pohledu neseme odpovědnost za naše postoje, vztahy a dění ve společnosti?

Společnost nás staví k tomu, že jsme odpovědní za naše činy. Buď nás ocení, nebo potrestá. To však zdaleka není konzistentní. Někdy se dopustíme zlého chování a nejsme za něj potrestáni. Jindy činíme dobré skutky, ale nikdo to neocení. Co tedy odpovědnost ve skutečnosti znamená?

Někteří přednášející přirovnávají advaitu k životu ve snu. Pokud je tomu tak, jak se postavit odpovědně za utrpení lidí, chudobu, války nebo hladomor?

Vím, že někteří jednotu jako sen prezentují, ale já takový názor nezastávám. Vnímám, že tento manifestovaný svět je vyjádřením absolutna. V mém učení, Living Teaching and Advaita, jednoduše poukazujeme na to, co se děje. Existují lidé, kteří jsou velmi sociálně uvědomělí a jsou tu i ti, kteří nemají zájem ani trochu o jakákoli témata. Spíš se ptáme, kdo nebo co je zodpovědné za vytváření některých lidí odpovědnými? Je tu něco ještě většího, co nám udává všechny naše role a akce? Zároveň mé učení nedává odpovědi, pouze vede k zamyšlení a přemítání. Zve nás, abychom se zamysleli nad tím, co nás z podstaty vede k činům, dobrým i špatným, které konáme.

Raméš Balsekar byl mimo jiné prezident indické banky. Inspiroval vás i západní učitel a psycholog Ram Dass. Oba patřili ke vzdělaným mužům zároveň zdatným ve hmotném světě. Pomohla tato skutečnost k tomu, že jste jim jako bývalý byznysmen plně věřil?

To je zajímavá otázka. Ano, věřil jsem jim a dokázal jsem se s nimi ztotožnit, protože hovořili mým jazykem. Způsoby, jakými o duchovních tématech mluvili, velice silně rezonovaly s mým nastavením. Nevěřím však, že by kdykoli v historii nějaký učitel řekl, že to, co tvrdí, je pravda. Mistři jsou pouze našimi ukazateli. Pravda musí být rozpoznána námi samotnými.

Jak složité nebo jednoduché pro vás bylo opustit svět byznysu a otočit život ze zaběhnuté struktury o sto osmdesát stupňů?

Od prvního setkání s Raméšem Balsekarem jsem pokračoval v podnikání dalších devět let. Můj guru mi časem navrhl, ať začnu veřejně mluvit k lidem. Mojí ambicí však nikdy nebylo stát se duchovním učitelem. Nejdříve jsem začal vydávat knihy, protože mi to můj učitel poradil. Myslím, že rozmýšlel zcela prakticky. Věděl, že zkrátka potřebuju práci. (směje se) Vystudoval jsem kreativní psaní a znalosti z tohoto oboru byly určitě velkým benefitem. Kdybyste četli jeho první tři knihy, zjistili byste, že jeho texty byly hodně náročné a v půlce stránky jste se zcela ztráceli. S mým poznáním jsem byl schopný jeho knihy přepsat do mnohem stravitelnější podoby pro více čtenářů. Cítil jsem se velmi požehnaný tím, že jsem měl tento talent a mohl jsem jeho prostřednictvím mému učiteli sloužit. S odstupem času vidím, že my nejsme těmi, kdo opouštějí staré struktury, protože ony začnou postupně opouštět nás. Sám nastane proces, který plynule začne měnit zcela všechno.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... 2020-03-07
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. črc 2020 13:37:53

Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. črc 2020 14:26:45

RB: "Člověk se díky svému intelektu vydělil od zbytku vesmíru a začal se považovat za odděleného jednotlivce, oddělenou entitu. A právě ten samotný fakt, že se člověk považuje za oddělenou entitu, je ta nesvoboda."
Návštěvník
 

Re: Raméš Balsekar

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. črc 2020 15:30:29

RB: "S konceptem nesvobody se objevuje koncept osvobození. Kdyby se nepovažoval za spoutaného, tak se otázka osvobození vůbec neobjeví."
Návštěvník
 

Další

Zpět na Raméš Balsekar

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník