Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balsekarem

Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balsekarem

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:24:11

"V roce 1998 redaktor časopisu EnglightenNext pan Chris Parish přijel do Bombaje udělat rozhovor s Raméšem Balsekarem. Tak vznikla velmi dobře napsaná autentická výpověď, která kromě rozhovoru samotného popisuje i zajímavé okolnosti vzniku článku."

přeložil Pavel Štěpka

Euforický nihilismus Raméše Balsekara

Chris Parish

Úvod

Představte si, že byste se jednoho rána probudili v jiném světě. Jak by si vaše oči postupně přivykaly slunečnímu svitu, tak byste viděli, že to je svět v mnoha věcech podobný tomu našemu. Kolem vás by se nacházela stvoření, která by vám připadala na pohled úplně stejná jako lidské bytosti, na které jste zvyklí z vašeho světa. Sledovali byste jejich chování, jak žijí své životy, jak si povídají s ostatními, jak dělají nekonečné množství výběrů a rozhodnutí, které k životu neodmyslitelně patří. Všechno by vám připadalo tak známé a normální.

Ale v tomhle světě byste brzy objevili, že věci nejsou tak, jak vypadají. Lidské bytosti nejsou lidské bytosti, ale psychosomatické organismy tělo-mysl, které na rozdíl od jejich lidských protějšků nemají schopnost se rozhodovat nebo si vybírat. Ve skutečnosti tyto organismy nemají nic, co by se dalo nazvat svobodnou vůlí. Scénář celého jejich života je vytesán do kamene dávno předtím, než se narodí, a jim nezbývá nic jiného, než aby skrz něj prošli, reagujíce mechanicky podle svého naprogramování. Vypadá to, že tato zdánlivě lidská stvoření nejsou nic víc než stroje. Zatímco navenek vypadají podle všeho jako obyčejní, svobodně myslící lidé, zapojení do svých denních činností, tak kupodivu, když se jich zeptáte, budou trvat na tom, že vůbec nic nedělají. A jak říkají, v tom prapodivném světě neexistuje nikdo, kdo by byl jednajícím. A nikdo v něm není za nic odpovědný. Dokonce i když jedna z těch bytostí ublíží jiné, neexistují výčitky a pocity viny. Když se na to zeptáte některého z těchto organismů tělo-mysl, odpoví vám, že neexistuje nikdo, kdo by cokoliv dělal. Etika je tam neznámým konceptem. Zákony přírody jako by neplatily v tomto odvážně novém světě. Anebo spíše byly přepsány, když tyto bytosti zpozorovaly nějaké jiné zvláštní zákonitosti. Určitě vás zajímá, v jakých končinách na zeměkouli se nacházíte.

Ale vy nejste na Zemi. Přistáli jste na planetě Advaita
.
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:24:43

"Přijel jsem do Bombaje udělat rozhovor s Ramešem Balsekarem, jedním z nejznámějších žijících učitelů Advaity Vedanty. Žije v srdci tohoto obrovského, chaotického města, v jedné z exklusivních čtvrtí, nacházející se na břehu Arabského moře. Jak mě informoval řidič taxiku, tahle čtvrť je domovem mnoha významných osobností. Vrátný u vchodu do jeho domu automaticky předpokládal, že jako zápaďan musím jít na návštěvu k Rameši Balsekarovi, a nasměroval mě do nejvyššího patra budovy, kde Balsekar bydlí v prostorném a dobře situovaném bytě. Balsekar byl zdvořilý hostitel, vřele mne uvítal v dokonale upraveném tradičním indickém oděvu. Jeho vystupování bylo bystré a živé. Jen těžko jsem mohl uvěřit, že mu je osmdesát let.

Raméš Balsekar má na indického gurua poměrně nezvyklou historii. Vystudoval na západě, měl velice úspěšnou kariéru jako úředník, kterou ukončil odchodem do důchodu z pozice prezidenta Bank of India ve věku šedesáti let. I když říká, že odjakživa se přikláněl k víře v osud, jeho duchovní hledání začalo až po jeho odchodu do důchodu a rychle ho dovedlo k jeho Guru - uznávanému mistru Advaity, Šri Nisargadatta Maharadžovi. Nisargadatta byl výbušný učitel, který se stal na západě známým v roce 1970, když byla přeložena kniha jeho rozhovorů nazvaná I Am That (Já Jsem To), která se stala moderní duchovní klasikou. Během roku, kdy pro svého guru překládal každodenní rozhovory s návštěvníky, Balsekar náhle dospěl k osvícení - on sám to nazývá konečné pochopení. Nisargadatta ho před svou smrtí oprávnil učit a on od té doby sdílel jeho odkaz jako pokračovatel tohoto vysoce uznávaného učitele. Balsekar vydal mnoho knih svého učení a vedl satsangy v Evropě, USA i na různých místech v Indii. Každé ráno se konají satsangy v jeho bytě, kam přicházejí hlavně návštěvníci ze západu, kteří přijeli do Bombaje, aby se s ním mohli setkat.

Jelikož se zaměřujeme na Advaitu, chtěli jsme s Balsekarem udělat rozhovor. Za prvé, protože je známý a významný učitel Advaity, který už má i své žáky, kteří sami učí, a za druhé proto, že je mnoha lidmi považován za nástupce jednoho z nejuznávanějších učitelů Advaity moderní doby. Ale při studiu Balsekarových knih jsme si brzy uvědomili, že učí nezvyklou nebo možná výstřední formu Advaity, která vede, jak se nám zdálo, k velmi sporným a znepokojivým závěrům. I když indické myšlení je kritizováno kvůli svým sklonům k determinismu, vypadalo to, že Balsekar dovedl tento fatalismus do naprosté krajnosti. A tak nakonec touha vyjasnit si tyhle sporné body, ale i náš celkový zájem o učení Advaity mne dovedl až do Bombaje k rozmluvě s ním. A zatímco se pro nás připravovala káva, my jsme se pohodlně usazovali v obývacím pokoji a já jsem se těšil na zajímavé setkání, tak když se na to teď podívám zpětně, je mně jasné, že neexistoval žádný způsob, jak se připravit na rozhovor, který měl za okamžik přijít."
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:25:20

"Tazatel: Postupně jste se stal známým v Indii i na západě jako učitel Advaity Vedanty. Mohl by jste nám vysvětlit, co učíte?

Raméš: Lze to říci v jedné větě. Jedna věta, na které je celé moje učení založené, je: Buď vůle Tvá. Nebo jak říkají muslimové, Inšaaláh, Tak si přeje Bůh. Nebo řečeno Buddhovými slovy Události se dějí, skutky jsou konány, ale není žádný konající. Víš, základním rozporem v životě je: Já vždycky všechno dělám správně, a tak chci svou odměnu. On nebo ona vždycky dělají něco špatně, a tak by měli být potrestáni. O tom je život, není to tak?

T: No, tohle se opravdu velmi často děje.

Raméš: To je základ problému. Někdo řekne: "Tohle jsem udělal a trvám na odměně". A nebo: "On to udělal, a tak ho chci za to potrestat".

T: Na jakém základě tvrdíte, že neexistuje žádný individuální jednající?

Raméš: To je velmi prosté. Když prozkoumáš jakékoliv jednání, o kterém si myslíš, že to bylo tvoje jednání, dojdeš k závěru, že to byla reakce mozku na vnější podnět, nad kterým jsi neměl žádnou kontrolu.
Myšlenka přichází a ty nemáš žádnou kontrolu nad tím, jaká to bude myšlenka. Něco uvidíš nebo uslyšíš a nemáš žádnou kontrolu nad tím, co uvidíš nebo uslyšíš potom. Všechny tyhle věci se stanou, aniž bys nad tím měl jakoukoliv kontrolu. A co se stane potom? Mozek reaguje na myšlenku nebo na to, co jsi viděl, slyšel, ochutnal, cítil nebo se toho dotknul. Reakce tvého mozku je to, co nazýváš svým činem. Ale ve skutečnosti je to pouhý koncept (Poznámka překladatele: představa vlastního nezávislého konání je koncept. Nikoliv reakce mozku na podnět.)

T: Jaký je tedy potom rozdíl mezi myšlenkami, pocity a jednáním osvíceného a neosvíceného člověka?

Raméš: Dochází ke stejným věcem. Jediný rozdíl je v tom, že mudrc chápe, o co jde. Takže ví, že není nic, co by dělal, že všechno se pouze děje. Mudrc ví Já nic nekonám. Ale obyčejný člověk říká Já dělám to a on nebo ona zase dělají tamto. Takže chci já svou odměnu a chci, aby oni byli potrestáni. A odměna nebo trest se odvíjí od představy, že on, ona nebo já něco děláme.

T: Ze své vlastní zkušenosti chápu, že nemáme žádnou moc nad tím, jaká myšlenka nebo pocit se objeví. Ale někdy potom následuje jednání a někdy ne. A myslím tedy, že je velký rozdíl mezi tím, když se pouze objeví myšlenka, a mezi tím, když následuje jednání, které se dotkne nějakého jiného člověka.

Raméš: To, že dojde k jednání, je důsledkem reakce mozku na myšlenku. Když se stane to, že myšlenka je pouze pozorována a mozek na tu myšlenku nereaguje, tak potom k žádnému jednání nedojde.

T: Ale když jak říkáte, neexistuje žádná entita, která by rozhodla jak reagovat, tak co potom rozhoduje o tom, jestli k nějakému jednání dojde nebo nedojde?

Raméš: K jednání dojde, pokud je Boží vůlí, aby k němu došlo. Pokud to není Boží vůlí, tak potom k jednání nedojde.

T: Tvrdíte, že všechny činy, ke kterým dojde jsou Boží vůlí?

Raméš: Ano, jsou Boží vůlí.

T: Konající skrze osobu?

Raméš: Ano prostřednictvím osoby.

T: A je tedy jedno, jestli jde osvíceného nebo neosvíceného? Prostě prostřednictvím kohokoliv?

Raméš: Přesně tak. Jediný rozdíl, jak už jsem řekl, je v tom, že běžný člověk si myslí To je moje jednání, zatímco mudrc ví, že to není ničí jednání. Mudrc ví, že: "Činy jsou konány, události se dějí, ale neexistuje žádný individuální jednající". To je v zásadě jediný rozdíl. Běžný člověk si myslí, že každý jednotlivec dělá to, k čemu dochází prostřednictvím organismu tělo-mysl. Protože mudrc ví, že není nic, co by dělal, tak když dojde k tomu, že nějaké jednání někomu ublíží, udělá všechno proto, aby té osobě pomohl, ale neobjeví se u něho pocity viny.

T: Máte na mysli to, že když někdo jedná takovým způsobem, který skončí poškozením někoho jiného, tak že osoba, která to udělala, jak říkáte, organismus tělo-mysl, není za to odpovědná?

Raméš: To, co říkám, je, že víš, že já jsem to neudělal. Neříkám, že necítím lítost nad tím, pokud to někomu ublížilo. Skutečnost, že to někomu ublížilo, přinese soucit a soucit vyústí ve snahu udělat všechno, aby bolest byla utišena. Ale nebude tam pocit viny. Druhá strana toho je, že dojde k něčemu, co společnost ocení a odmění mě za to. Neříkám, že se neobjeví pocit radosti. Tak jako se objevil soucit v případě něčí bolesti, tak se může objevit radost nebo uspokojení v případě odměny. Ale nebude tam žádná pýcha."
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:26:01

"T: Ale chcete říct, že když prostě půjdu a někoho udeřím, tak to nebyl můj čin? Chtěl bych v tom mít naprosto jasno.

Raméš: Původní fakt, původní koncept zůstává: "Někoho jsi udeřil". Objevuje se však doplňující koncept, že cokoliv se stane je Boží vůle, a Boží vůle ve vztahu ke každému organismu tělo mysl je osudem tohoto organismu.

T: Takže si klidně mohu říct: "Co se dá dělat, byla to Boží vůle, že jsem to udělal. Není to moje selhání."

Raméš: Jistě. K činu dojde, protože je to osudem toho organismu tělo-mysl, a protože to je Boží vůle. A další dopady toho jednání jsou také osudem toho organismu tělo-mysl. Když dojde k dobrému jednání, tak je to osud. Například Matka Tereza. Organismus tělo-mysl, známý jako Matka Tereza, byl tak naprogramovaný, že skrze něj docházelo pouze k dobrému jednání. To bylo osudem organismu nazývaného Matka Tereza. A další dopady toho konání byly: Nobelova cena, odměny, ocenění, dary potřebným. To všechno bylo osudem organismu nazývaného Matka Tereza. Na druhou stranu existuje psychopatický organismus, který je naprogramován stejným zdrojem, tak že se skrze něj dějí jen zlé a zvrácené činy. Organismus, jehož osudem je, že se skrze něj dějí tyhle zlé a zvrácené skutky, nazývá společnost psychopatem. Ale psychopat si nevybral, že bude psychopatem. Ve skutečnosti tu není žádný psychopat, pouze psychopatický organismus tělo-mysl, jehož osudem je vytvářet zlé a zvrácené činy. A další následky těchto činů jsou rovněž osudem tohoto organismu tělo-mysl.

T: Tvrdíte, že všechno je předurčené? Že vše je předprogramované už od narození?

Raméš: Ano. Používám slovo naprogramování vzhledem k základním vlastnostem organismu tělo-mysl.
Naprogramování pro mě znamená geny plus vliv okolí. Nemohl sis vybrat rodiče, kterým se narodíš, takže sis nemohl vybrat svoje geny. Stejně tak, jako sis nemohl vybrat prostředí, do jakého se narodíš. Takže sis nemohl vybrat, jak tě tohle prostředí zformuje. A to zahrnuje prostředí doma, ve společnosti, ve škole a v kostele. Podmíněnost, kterou získáš do tří nebo čtyř let života psychologové nazývají základní podmíněností. Pak následují další vlivy, ale to, co vytváří osobnost, jsou geny plus vliv prostředí. A to já nazývám naprogramováním. Každý organismus tělo-mysl je naprogramován jedinečným způsobem. Neexistují dva stejné organismy.

T: Ano, ale není pravda, že existují dva lidé, kteří mají velmi podobné charakteristiky, a přesto se jeden chová úplně jinak, než ten druhý?

Raméš: To je pravda. A proto používám dva termíny: první je naprogramování v samotném organismu tělo-mysl, a druhý termín je osud. Osudem myslím Boží vůli ve vztahu k určitému organismu tělo-mysl, vtisknutou v momentu početí. Osudem některého početí je nebýt zrozen a v tom případě dojde k potratu. Ale nenech se zmást, tohle všechno je koncept. Je to můj koncept.

T: Tvrdíte, že to je koncept a že samozřejmě všechna slova jsou koncepty, ale jak máme vědět, jestli tento koncept reprezentuje pravdu? Já spíš inklinuji k tomu, že každý má vlastní odpovědnost, a že i když existuje jisté množství podmíněnosti, které jsme získali, tak stejně máme možnost se rozhodnout, jak budeme reagovat. Někdo svou podmíněnost dokáže překročit, zatímco jiný v ní může být chycený po celý život. Pokud to někdo dokáže, tak bych řekl, že je to díky tomu, že ten člověk chtěl svoje podmínění překročit a uspěl.

Raméš: Ale pokud k tomu dojde, došlo by k tomu, pokud by to nebyla Boží vůle? Řekněme, že jsou dva lidé. Jeden se snaží překonat svoje omezení a dokáže to a druhý nikoliv. To, co chci říci, je, že u toho, který to dokázal, i u toho, který to nedokázal, se tak stalo, protože to bylo osudem toho konkrétního organismu tělo-mysl neboli Boží vůlí.

T: Ale nemohli bychom stejně říci, že je Boží vůlí, aby každý jednotlivec měl při svém jednání svobodu volby?
Raméš: Ne. Když se tě zeptám: Čí vůle nakonec převládne? Vůle jednotlivce, nebo Boží vůle? Odpověz ze své vlastní zkušenosti, jak často tvoje vlastní vůle zvítězila?

T: No tak řekl bych, že individuální vůle rozhodně občas zvítězí.

Raméš: Nad Boží vůlí? Když něco chceš a snažíš se, abys to získal a dokážeš to, tak k tomu dojde jen proto, že tvoje vůle byla v souladu s Boží vůlí.

T: No například někdo, kdo se stane narkomanem a zůstane jím po celý svůj život. Dalo by se snadno říct, že se rozhodl jít proti Boží vůli a uspěl díky své svobodné vůli.

Raméš: Ale pochop, že jestli toto přijmeš nebo nikoliv, je také závislé na Boží vůli.

T: Já bych řekl, že tomu tak nutně nemusí být.

Raméš: Vidím, že hraješ roli ďáblova advokáta.

T: To ne, jen se snažím zjistit, co je pravda.

Raméš: Ale co je to pravda? Už jsem řekl, že cokoliv říkám, je koncept.

T: S tím souhlasím, ale všechny koncepty nejsou stejné. Některé ukazují na něco, co je pravda, a jiné můžou být úplně nepravdivé.

Raméš: Všechny koncepty se snaží na něco poukázat, ale všechno jsou to stejně jen koncepty. Správná otázka by byla, "Co je pravda, aniž by to byl koncept?"

T: No já myslím, že tvrdit, že všechno je předprogramované, že všechno je osud a že neexistuje možnost volby, vypadá jako extrémní forma redukcionismu. Pak by všechny lidské bytosti byly jako počítače, a tudíž naprosto všechno v nás by už bylo přednastavené.

Raméš: Přesně tak!

T: Ale to by mohlo vést k velmi hlubokému nezájmu o život.

Raméš: Ano, a pokud by k tomu došlo, bylo by to skvělé!

T: Opravdu? Jak by mohlo?

Raméš: Samozřejmě, že ano. Pak cokoliv, co by se stalo, by bylo přijímáno, a tak by nebylo žádné neštěstí, trápení, viny, pýcha, závist, nenávist. Co je na tom špatného?

T: A zbylo tam nějaké místo pro srdce?

Raméš: Srdcem myslíš být nešťastný, cítit se provinile?

T: Ne, ne, to nemyslím.

Raméš: A co myslíš srdcem?

T: Myslím to v nás, co není lhostejné k životu jako takovému.

Raméš: Jak už jsem ti řekl, prostřednictvím organismu tělo-mysl dojde k nějakému činu, a pokud jednotlivec zjistí, že tenhle čin někomu ublížil, tak se objeví soucit. Jak by se mohl objevit soucit, pokud by zde nebylo srdce?

T: Ale mně přijde trochu divné nejdříve někomu způsobit bolest a potom s ním soucítit. Nebylo by lepší mu raději tu bolest vůbec nezpůsobovat?

Raméš: Ale nad tím nemáš žádnou moc! Kdybys ji měl, tak bys to vůbec neudělal.

T: No, na druhou stranu, pokud někdo raději věří tomu, že má nad svým jednáním moc, než aby věřil tomu, že ji nemá, tak potom spíš neudělá něco, co by druhému ublížilo!

Raméš: Tak proč potom lidé nemají moc nad každým svým činem? Na něco se tě zeptám. Člověk má zcela zřejmě výjimečný intelekt, tak výjimečný, že dokázal poslat člověka na měsíc.

T: To je pravda.

Raméš: A také má intelekt, aby věděl, že když udělá určité věci, tak dojde k příšerným událostem. Ví, že pokud vyrobí nukleární a chemické zbraně, tak je lidé použijí a ve světě dojde k hrozným událostem. Takže tedy má intelekt - a pokud má i svobodnou vůli, tak proč to dělá? Proč uvedl svět do stavu, v němž se nachází, když má svobodnou vůli?

T: Uznávám, že situace, kterou popisujete, je šílená. Ale řekl bych, že je to hlavně proto, že lidé mají slabou vůli. A věřím, že lidé to můžou změnit, když budou chtít, když budou mít zájem.

Raméš: A proč to tedy neudělají?

T: Někteří lidé se snaží to změnit. Ale jak už jsem řekl, bohužel vypadá to tak, že většina lidí má velmi slabou vůli.

Raméš: Což znamená, že nemají svobodnou vůli!

T: To, že někdo má svobodnou vůli, ještě neznamená, že musí jednat rozumě. Jako v příkladu, o kterém jste právě mluvil a z něhož je zřejmé, že lidé si často zvolí dělat takové věci, které jsou velmi škodlivé.

Raméš: Myslíš tím, že máme svobodnou vůli zničit svět? Jestliže říkáš, že máme svobodnou vůli zničit svět, tak jinými slovy říkáš, že ničíme svět, protože to chceme udělat, že to děláme s jasným záměrem svět zničit! Svobodná vůle znamená, že chceš něco udělat.

T: Myslím, že problém je spíše v tom, že lidé příliš neuvažují nad důsledky svého jednání. Prostě jen myslí sami na sebe, aniž by přemýšleli, k čemu jejich činy povedou.

Raméš: Ale člověk je nesmírně inteligentní. Proč o tom nepřemýšlí? Moje odpověď je, protože není dáno, aby o tom přemýšlel!

T: Co myslíte tím, že mu není dáno?

Raméš: Není Boží vůlí, aby člověk přemýšlel tímto způsobem. Není Boží vůlí, aby člověk byl dokonalý. Rozdíl mezi mudrcem a běžným člověkem je ten, že mudrc přijímá to, co je, jako Boží vůli, ale, a to je důležité, to mu nebrání v tom, aby dělal to, o čem si myslí, že by se udělat mělo. A co si myslí, že by se udělat mělo, závisí na jeho naprogramování."
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:26:37

"T: Ale proč by měl mudrc dělat to, o čem si myslí, že by se udělat mělo, jak jsi právě řekl, když v první řadě chápe, že není tím, kdo myslí?

Raméš: Ptáš se na to, jak dojde k jednání? Odpovědí je, že energie uvnitř organismu tělo-mysl vyvolá jednání odpovídající naprogramování.

T: Takže jednání, jak vysvětlujete, se pouze děje prostřednictvím osoby.

Raméš: Ano, dochází k jednání. Celá podstata toho, co říkám, je slovy Buddhovými "Události se dějí, činy jsou konány".

T: Z toho, co vím o tom, co učil Buddha, vím, že i on velmi silně cítil, že jedinec je odpovědný za svoje jednání. Není to snad základem celého učení o karmě, o příčině a následku?

Raméš: Nikoliv Buddha!

T: Mám dojem, že Buddha učil o správném jednání. Velmi se soustřeďoval na lidské chování a kladl velký důraz na to, aby lidé správně usilovali a aby se změnili.

Raméš: To už jsou jen další výklady buddhismu. Buddha mluvil jasně. Kdo má kontrolu nad tím, co se děje? Bůh má kontrolu! A to je i základem všech náboženství. A když je toto základem všech náboženství, proč tedy existují náboženské války? Právě ti vykladači způsobují náboženské války! A jak by dokonce i k tomu mohlo docházet, pokud by to nebyla Boží vůle?

T: Je jasné, že věříte, že všechno co děláme, děláme, protože je Boží vůlí, abychom to dělali. Ale mám pocit, že to dává smysl jen v případě člověka, který došel na konec duchovní stezky, který došel na konec ega, protože jednání takové osoby neslouží jejím vlastním zájmům, a proto nemůže způsobovat žádné pokřivení Boží vůle. Ale do té doby, pokud se jednotlivec chová ošklivě k druhým, tak to může být jen nutkavá reakce, vycházející ze sobectví. A v tom případě by to, co říkáte, mohlo sloužit jako omluva pro nehezké a agresivní chování. Ti lidé by prostě řekli Je to Boží vůle. Tak na tom nezáleží.

Raméš: To by mohli, ale to nic nemění na tom, že je to pravda. Tvoje otázka je ve skutečnosti Proč Bůh stvořil svět takový jaký je? Ale pochop, že lidská bytost je pouhým stvořeným objektem, který je částí projevení, které vychází ze Zdroje. Takže moje odpověď je: Stvořený objekt nikdy nemůže poznat svého stvořitele! Dalo by se to přirovnat k tomu, jako kdybys nakreslil obrázek, a v tom obrázku bys nakreslil postavičku. A ta postavička by chtěla vědět za prvé, proč jsi ty jako malíř nakreslil tenhle konkrétní obrázek a za druhé, proč jsi namaloval tu postavičku tak ošklivou! Jak by mohl stvořený objekt někdy pochopit vůli svého vlastního stvořitele? Ale to ti nebrání v tom, aby jsi dělal to, co si myslíš, že bys měl dělat! Přijetí toho, že nic se nestane, pokud to není Boží vůle, žádné osobě nebrání, aby dělala to, co si myslí, že by měla dělat. Co jiného můžeš dělat?

T: Ale na základě takového uvažování, jak už jsem říkal, by mohlo být velmi snadné dojít k závěru No dobře, všechno je vůle Boha, a tak nezáleží na tom, co se stane, a potom se přestat snažit.

Raméš: Myslíš jako Proč bych tedy měl vůbec ráno vstávat z postele?

T: Ano, proč bych se měl vůbec o něco snažit?

Raméš: Na to je odpověď, že energie uvnitř tohoto organismu mysl-tělo nedovolí, aby ten organismus zůstal nečinný po delší dobu. Energie bude vytvářet každou vteřinu nějakou činnost, fyzickou nebo mentální, přesně podle naprogramování a osudu toho konkrétního organismu, což je Boží vůlí. Ale to ti nebrání, pokud si stále myslíš, že jsi jednotlivec, abys dělal, co si myslíš, že dělat máš. To, co ti říkám, ve skutečnosti znamená, že to, co si myslíš, že bys v jakékoliv situaci měl dělat, je přesně to, co Bůh chce, aby sis myslel, že máš dělat! To znamená, že přijetí Boží vůle ti nebrání v tom, abys dělal to, co si myslíš, že bys měl dělat. Chápeš? Ve skutečnosti to nemůžeš nedělat!

T: To zní jakoby podle vašeho pohledu na svět všechno, co považujeme za svou volbu, vůli a odpovědnost, bylo přeneseno z jednotlivce na Boha nebo vědomí. Chápu to správně?

Raméš: Nic se na Boha nepřenáší. Když si myslíš, že to děláš ty, co se stane? Vina, pýcha, nenávist a závist. Ale stejně to nezabrání čemukoliv, aby se to dál nedělo. Když si nemyslíš, že to děláš, tak pak nevzniká žádná vina, žádná pýcha, žádná nenávist, žádná závist! Život se stane pokojnějším.

T: Četl jsem v letáčku, který napsalo několik vašich žáků něco, co vypadá, že se k tomu vztahuje. Píše se tam: "To, co máš rád, může být jen to, co chce Bůh, abys měl rád. K ničemu nemůže dojít, pokud to není Jeho vůle".

Raméš: Ano, to je pravda.

T: Píše se tam také: Nepociťujte vinu, ani když dojde k cizoložství. Vy, Zdroj, jste vždy čistí.

Raméš: To řekl Ramana Maháriši.

T: No, jak to vidím já, tak Zdroj sice může být vždy čistý, ale jak už jsem řekl, mně to připadá, že by tohle někdo mohl používat jako ospravedlnění pro své nesvědomité chování. Může prostě říct: Nezáleží na tom, jestli se dopustím cizoložství, nezáleží na tom, jestli raním své přátele, protože události se prostě dějí. Může to sloužit jako svolení k tomu, abych jednal podle svých tužeb, prostě protože se stalo, že mám tyhle tužby.

Raméš: A není to přesně to, co se děje?

T: Ano, stává se to, jistě, jenže...

Raméš: Myslíš, že by k tomu mohlo docházet častěji?"
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:27:08

"T: Ano, mohlo by k tomu docházet častěji. Mohl bych si říct, Dobrá, nezáleží na tom, co teď udělám. Nemusím se nijak omezovat, když cítím touhu. Chápete, co mám na mysli?

Raméš: Často pokládná otázka je tahle: Když ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?

T: No, tohle je zrovna dost extrémní příklad.

Raméš: Ano, vezměme extrémní příklad.

T: Ale já myslím, že je zajímavější příklad s cizoložstvím, protože většina lidí ve skutečnosti nedokáže udělat něco takového jako postřílet jiné lidi samopalem.

Raméš: OK. Je to úplně stejné i v případě cizoložství. Psychologové a biologové na základě svých výzkumů došli k závěru, že jestli podvádíš svoji manželku, tak by ses neměl za to obviňovat.

T: No já myslím, že tenhle názor nesdílí celá věda.

Raméš: Jen říkám, že vědci postupně docházejí k tomu, co mystici tvrdili vždycky, že to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování.

T: Vím, že v některých případech tomu tak je, ale řekněme, že mám nutkání spáchat cizoložství. Mohl bych si říci No to musí být Boží vůle, a tak to bez rozpaků udělám, a nebo bych se mohl kontrolovat a nezpůsobit tak mnoho utrpení svým přátelům. Nebylo by lepší se kontrolovat?

Raméš: No a kdo ti brání aby ses kontroloval? Dělej, cokoliv chceš! Co ti brání, aby ses kontroloval? Kontroluj se!

T: No jde o, že si myslím, že je to lepší volba.

Raméš: No já si to myslím také.

T: Ale podle vašeho úhlu pohledu bych si snadno mohl říct To musí být Boží vůle, že cítím touhu, a tak bych se nekontroloval.

Raméš: Říkáš, že víš, že ses měl kontrolovat, tak proč bys to neudělal? Pokud je nějaký organismus tělo/mysl naprogramován, aby nepodváděl svou ženu, tak ať bude kdokoliv cokoliv říkat, stejně to neudělá. Pokud jsi naprogramován tak, že bys na nikoho nevztáhl ruku, začneš zabíjet lidi? Kdyby byl teď přijat zákon, že můžeš svou manželku beztrestně bít, začneš to dělat? Ne, pokud organismus tělo/mysl tak není naprogramován, a pokud tak naprogramován je, bude to dělat tak jako tak. Jak už jsem říkal, přijmout Boží vůli ti nebrání v tom, abys dělal to, co si myslíš, že bys dělat měl. Dělej to! Dělej přesně to, co si myslíš, že bys měl dělat!

T: Ale nakonec, jak můžeme vůbec vědět, jestli je to osud, nebo Boží vůle? Všechno, co víme, je, že dochází k určitým událostem. Zpětně se můžeme podívat na něco, co jsme udělali, a říci K tomu prostě došlo, a když chceme, můžeme to nazývat osudem. Ale nebylo by správnější říci, že ve skutečnosti nevíme, jestli je to osud nebo ne?

Raméš: Přesně tak. Nevíme to.

T: Ale říkat, že to nevíme, je úplně něco jiného, než říkat víme, že je to Boží vůle. Je to úplně něco jiného než tvrdit, že všechno je předurčené. Připadalo mi, že tvrdíte, že víte, že všechno je Boží vůle. Napadá mě, že my vlastně nevíme, nevíme, jestli je to Bůh, kdo rozhoduje tyto věci, takže prostě nemůžeme říci Takhle to funguje nebo Všechno je nalinkováno Bohem.

Raméš: Přesně tak, nevíme to, a to je podstata věci. Takže když chceš, můžeš klidně opustit koncept osudu a říci si, že nikdo vlastně nemůže nic vědět. V pořádku! Koncept osudu není nutný. Nakonec, když přijmeš, že cokoliv se stane, nemáš pod kontrolou, tak kdo potom zbude, aby se zabýval osudem?

T: Protože k Vám mnoho duchovních hledajících chodí pro radu ohledně duchovní stezky, chtěl bych se vás zeptat, jaká, pokud taková existuje, je smysluplná duchovní praxe vedoucí k osvícení.

Raméš: Pokud je sadhana (duchovní praxe) nezbytná, organismus tělo/mysl je naprogramován, aby dělal sadhanu.

T: Jinak řečeno, pokud k tomu má dojít, dojde k tomu?

Raméš: Přesně tak.

T: Neprosazujete ji, ani si nemyslíte, že to může být užitečné?

Raméš: Někdy se mě lidé ptají Když nic není v mých rukou, měl bych meditovat, nebo ne? Moje odpověď je velmi jednoduchá. Když rádi meditujete, tak meditujte. Pokud to rádi nemáte, nenuťte se do toho.

T: Je tedy duchovní hledání překážkou osvícení?

Raméš: Ano, hledání je největší překážkou kvůli hledajícímu. Je to právě hledající, který je překážkou, nikoliv hledání, k hledání dochází samovolně. K hledání dochází, protože organismus tělo/mysl je naprogramovaný, aby hledal to, co hledá. V případě hledání osvícení je tak organismus tělo/mysl naprogramován. Překážkou je hledající, který říká Já chci osvícení.

T: Proč tedy mnoho velkých mudrců mluvilo o důležitosti hledání? Ramana Maháriši řekl, že hledající musí toužit po osvícení tak, jak topící se člověk touží po vzduchu, tak silně a upřímně.

Raméš: Jistě. To znamená, že hledání musí dosáhnout takové intenzity. Ale také řekl Pokud chcete usilovat, pak musíte usilovat. Pokud je ale osudem, aby k úsilí nedošlo, tak k němu nedojde. To je to, co říkal Ramana Maháriši. Takže vidíš, že to, jestli hledáš nebo nehledáš, není pod tvojí kontrolou. Ať dojde k hledání Boha, nebo k hledání peněz, není to tvoje zásluha nebo tvoje pochybení.

T: V jedné své knize jste napsal, že pokud člověk může říci Nezáleží na tom, jestli v tomto organismu tělo/mysl dojde k osvícení, tak dosáhl poměrně hlubokého pochopení.

Raméš: To je pravda. Pokud dosáhne tohoto stavu, znamená to, že už tam není žádný hledající. Je to velice blízko osvícení, protože pokud tam není někdo, kdo si dělá starosti, tak potom tam už není žádný hledající.

T: Ale nemůže být výsledkem spíš extrémně hluboká lhostejnost, což není osvícení?

Raméš: Ale ta může vést k osvícení!

T: Chtěl bych se zeptat ještě na jednu věc. Často říkáte, že bychom měli přijímat to, co je.

Raméš: Ano, pokud to dokážeš, tak ano a to není ve tvé moci!"
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:28:03

"Epilog

Provrávoral jsem kolem vrátného a ocitl jsem se v rušných ulicích Bombaje. Moje mysl vířila. Jak jsem si razil cestu davem lidí, ptal jsem se sám sebe, jak může tak inteligentní a vzdělaný člověk jako Raméš Balsekar skutečně věřit, že vše je předurčeno? Že ještě před narozením je náš osud vyryt do nějaké druhu nehmotné žuly? Myslí opravdu vážně, že celý náš život, který je nekonečným proudem výběrů a rozhodnutí, spousty možností, kterými ho pro sebe utváříme, někdy lépe, někdy hůře, je od prvního nádechu hotová věc? Zatímco jsem odbočil do postranní uličky a hledal jsem kavárnu, abych si odpočinul od chaosu ulice, v mé hlavě se odvíjely problematické části našeho rozhovoru. Přemýšlel jsem: Ano "Buď vůle Tvá" je skutečně základem většiny náboženství, ale pro největší mystiky a světce, kteří taková prohlášení v minulosti učinili, odevzdanost do Boží vůle znamenala mnohem víc než pouhé přijetí, že není nic, co by někdo mohl udělat, aby ovlivnil okolnosti svého života. To, na co se tradičně odkazuje jako na Boží vůli, je to, co člověk objeví, až když úplně odloží ego, když všechny sebestředné motivy vyhasly, potom člověk zůstane odevzdaný a koná Boží vůli, ať už je to cokoliv! Odevzdanost u Ježíše, Ramakrišny nebo Ramana Mahárišiho je jedna věc. Tvrdit ale, že tohle platí pro každého, vypadá jako velmi nezvyklá nebo dokonce přímo nebezpečná forma bláznovství, kterou by člověk mohl obhajovat ty nejextrémnější druhy jednání. Balsekarova slova, že To, co si myslíte, že byste v dané situaci měli dělat ... je přesně to, co Bůh chce, aby jste si mysleli, že máte dělat, znamená, že podle něho osvícený Buddha vykonává úplně stejně Boží vůli jako seriový vrah, který útočí na svou další oběť.

Očekával jsem, že při rozhovoru projeví nějaký nesouhlas. Ale ani Balsekarovy knihy, ve kterých jsou tyhle myšlenky jasně a opakovaně vyjádřené, mě nepřipravily na setkání s ním samotným. Jak k tomu došel? A proč? Moje myšlenky se pořád znovu vracely k rozhovoru, k tomu jeho klidnému prohlášení, že i když někomu ublížíme, není třeba cítit vinu, k tomu, že nejsme odpovědní za svoje činy, k tomu, že i Hitler byl jen pouhým nástrojem, skrze který došlo k událostem, které měly nastat. K jeho ujištění, popírajícímu zdravý rozum, že nemáme možnost ovlivňovat svoje vlastní chování a ani ovlivňovat chování druhých. A všechno to kolem jeho scifi popisu každého z nás jako psychosmatického organismu tělo-mysl, který koná podle naprogramování.

Skrze smog jsem před sebou uviděl vchod do čajovny, a jak jsem vstoupil dovnitř, tak jsem s úlevou zjistil, že se jedná o klidné místo, které jsem hledal. A tam, u jednoho z mnoha prázdných stolků, v okamžiku, kdy příšerně přeslazený čaj s mlékem prošel přes moje rty, se to stalo, udeřilo mne to jako blesk. Nepil jsem čaj! Neseděl jsem u stolu! Ve skutečnosti jsem nebyl ten, kdo vstoupil do čajovny. A nebyl jsem ten, kdo byl před chvílí hodinu týrán při diskusi s tím mužem. A najednou se zdálo, že to je on, kdo má zdravý rozum. Ve skutečnosti jsem nikdy nic nedělal. Bylo to, jako by břemeno, které jsem nesl celý svůj život, bylo vyzvednuto horkovzdušným balónem do oblak, odneseno pryč, aby se už nikdy nevrátilo. Všechny ty roky, kdy jsem se trápil, abych byl lepší, upřímnější a ušlechtilejší lidskou bytostí, všechno to úsilí, které jsem vynaložil, abych se zbavil svých sklonů k povyšování, sobectví a agresivitě, všechno to bylo hloupě, nesmyslně a zbytečně založené na pro mě důležité představě, že mám svůj osud ve svých rukou, a na dětinském předpokladu, že co jsem udělal pro ostatní, má nějaký význam. Jak jsem mohl tak dlouhou dobu žít v takovém omylu? Ale počkat, to jsem nebyl já, kdo žil v omylu! A jako kdyby se rozestupovaly mraky, tak jsem jasně viděl, že to, co jsem považoval za svůj život, byl ve skutečnosti jen mechanický proces. Osoba, o které jsem si myslel, že jsem to já, byla jen stroj. A svět, o kterém jsem si myslel, že v něm žiju, nebyl jak jsem se domíval světem lidské složitosti, ale světem mechanické jednoduchosti, světem dokonalého řádu, matematická hra v pohybu od počátku času.

V okamžiku, kdy se dokonalá jednoduchost Božího plánu přede mnou začala otevírat, skrze moje žíly se jako proudy nezkrotné řeky začaly rozlévat extatické záchvěvy absolutní svobody od trápení, od starostí, od závazků, od pocitů viny. A s tím mě obklopil naprostý mír, naprosté ustání jakéhokoliv napětí, s poznáním, že bez ohledu na nejistotu, která mě čeká, bez ohledu na to, jak zdánlivě těžkým rozhodnutím budu muset čelit, můžu vždycky zůstat v klidu, protože ať se rozhodnu jakkoliv, bude to přesně to, co Bůh chce, abych udělal. Mystický pocit Neznámého, který mě tak dlouho přitahoval, se vypařil. Ostatní v kavárně se otáčeli, jak jsem se hlasitě rozesmál dlouhým břišním smíchem a přemýšlel nad tím, jaká by to byla fantastická hra života, kdyby každý pochopil, jak to ve skutečnosti je, kdyby každý mohl spatřit alespoň záblesk toho, jak svobodný by mohl být, jaké by to bylo, kdybychom všichni žili na planetě Advaita."

zdroj: http://www.turija.cz/article/10428.bliz ... eho-druhu/
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání advaitového druhu - rozhovor s R. Balseka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:30:48

"Tvoje vlastní osobní náboženství

Utišující dárek lidstvu

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to, co cítíte , že byste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
aniž byste kohokoliv obviňovali za to, co udělal,
ani sebe, ani nikoho jiného.

To vám umožní žít svůj život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.

Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.

Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat, cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom pozoruji, cokoliv co nastane, jako něco, co se děje podle Kosmického řádu,
aniž bych kohokoliv obviňoval.

Může být život jednodušší?

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:

Nezáleží na tom, jestli předtím, než zemřete, budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata, nebo o mudrce, po smrti ztotožněné vědomí obou splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom, jestli se do něho vlévá nejšpinavější voda, nebo nejčistší voda Gangy.

Ramesh S. Balsekar

25.května, 2009"

zdroj: http://www.turija.cz/page/21974.rames-balsekar/

Obrázek
Návštěvník
 


Zpět na Raméš Balsekar

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků