Probuzený

Probuzený

Nový příspěvekod Linda » ned 18. kvě 2014 15:01:08

Jak žije a reaguje Probuzený?

Raméš Balsekar říká v knihách Vědomí mluví, "Mír a harmonie v každodenním životě" a ve svých komentářích k Aštavakragítě:

"Ego je ztotožněné vědomí. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega. Když ego něco provede, je to tatáž mysl ega, která říká „To se nemělo dělat.“ Jakmile se objeví pochopení, že nemáte s egem bojovat, jen ho pozorovat, pak už ego není překážkou nebo nepřítelem. Ego je pouhá fikce. Proč byste měl bojovat s výmyslem?"

Ego pociťuje spoutanost pouze proto, že reaguje na instinktivní reakce smyslového systému. Objeví se hněv nebo strach. Žádná ´spoutanost´ tu není, dokud nezareaguje ego a nezačne si přát, aby člověk nebyl rozhněvaný nebo vyděšený, dokud s tím nechce něco udělat!

Hledání osvobození od tak zvané spoutanosti vychází z naprosto mylné představy. Tento omyl spočívá ve skutečnosti, že ego mylně považuje instinktivní biologickou reakci v lidském smyslovém systému za svou vlastní reakci. Zareagování smyslového systému na nějakou zevní událost, nad kterým dotyčné ego přirozeně nemá žádnou moc, je zcela přirozenou a biologickou reakcí, stejně jako zareagování na horko nebo zimu, což jsou rovněž vnější vlivy. Ego zaměňuje tuto biologickou reakci za svou vlastní reakci: jako biologická reakce se objeví hněv nebo strach a ego z ní udělá svůj hněv nebo svůj strach a chce to změnit. Jinak řečeno ego zareaguje na biologickou reakci a v tom spočívá spoutanost: v potřebě nebýt hněvivý, nebýt bázlivý, v potřebě být vždycky klidný a rozvážný, v potřebě být vždycky charakterním člověkem. To je ve skutečnosti ta spoutanost, z níž člověk hledá vysvobození. Hledaná svoboda je ve skutečnosti v tom, že člověk není závislý na žádných sklonech, náchylnostech nebo okolnostech.

"Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

A tak vidíme mudrce, který je obecně přijímán jako člověk s nejzazším Pochopením, jak prožívá svůj každodenní život, neustále plně zaměstnaný, a čas od času projevuje – stejně jako každý jiný obyčejný člověk – potěšení, bolest, hněv, strach, údiv, soucit a tak podobně. A přesto je vidět, že je mistrovsky zakotvený v přirozeném stavu – v míru, harmonii, a pokoře. Přirozené reakce psychosomatického organismu lze pozorovat jen čas od času; není tu žádné zaplétání se, které by vznikalo rozvíjením osobních reakcí na instinktivní zareagování.

Psychosomatický aparát reaguje na zkušenosti podle svého vlastního naprogramování. Odlišně naprogramovaný aparát zareaguje jinak a i tentýž aparát může za odlišných okolností zareagovat jinak, v závislosti na záměru Zdroje. Jinak řečeno citům, pocitům a myšlenkám se musí umožnit, aby fungovaly svým přirozeným způsobem, protože každá snaha je ovládnout může vést jedině ke zhoršení rušivého stavu. Opět je možné ocitovat Šrí Krišnu: „U moudrého člověka (mudrce) navozuje energie uvnitř psychosomatického organismu jednání v souladu s přirozenými vlastnostmi. K čemu nějaké vnější omezování? “

Návaznost je tedy zřejmá: hluboké a jasné Pochopení toho, co Je, mnohem hlubší, než je přímočaré intelektuální porozumění, vede ke skutečné pokoře coby důsledku rozdrcení vlastní vůle – pocitu samostatně jednajícího ´já´.

Co se stane, je-li tu skutečné pochopení, vycházející ze zániku jednajícího „já“? Tak dlouho, dokud existuje psychosomatický organismus, musí docházet ke smyslovým reakcím na vnější podněty, reakcím různých druhů v různém stupni. Když vyvstane hněv, člověk s poznáním si nebude myslet, že se hněvá, a nebude se pokoušet svůj hněv před ´ostatními´ ospravedlňovat. Hněv je pozorován a není tu žádné osobní egoistické zaplétání, založené na ´mně´ a ´těch ostatních´. Tak dojde k tomu, že hněv není egem nijak vyživován a přirozeným způsobem se rozplyne; a i tato skutečnost se pozoruje. Jinak řečeno myšlenky, touhy a emoce vyvstávají jako přirozené biologické reakce psychosomatického aparátu, ego je ale nenásleduje, protože tu není pocit osobně jednajícího já.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Linda » stř 21. kvě 2014 11:22:52

Čím přesně je každodenní život pro mudrce, který se musí vyrovnávat s utrpením a radostmi stejně jako každý obyčejný člověk, a přesto je – jak se zdá – zabydlený v míru a klidu? Jednoduše řečeno, pro mudrce to neznamená jeho vlastní každodenní život, ale pouze pozorování života, jak probíhá prostřednictvím jeho psychosomatického organismu. Znamená to, že dokáže plně přijmout skutečnost, že svůj život nikdo neprožívá, že život probíhá prostřednictvím každého psychosomatického organismu v souladu s kosmickou Zákonitostí nebo jednodušeji řečeno podle vesmírného Záměru.

Jinak řečeno mudrc pozoruje životní dění, přebývá v míru, v tichosti a pokojnosti, a současně je i v pohybu: je Vědomím v klidu i Vědomím v pohybu s nejhlubším Pochopením, že to jediné, co tu je, je Vědomí.

Význam pojmu Ánanda se při překládání výrazu Sat-Čit-Ánanda překládá jako ´blaženost´, zatím co téměř přesným smyslem tohoto posledního slova je ´mír´. To byl možná důvod, který přiměl Ramanu Maharišiho k výroku: „Utišení je vyšší než potěšení.“

Všechny hádanky a koány Mistrů a Buddhů, všechny sporné otázky a případy současné i minulé se vyjasnily. Všechny věci se ustálily a nezbylo nic než mír.



Prostor pro diskusi je tady
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 22. říj 2015 15:56:39

Co je to vlastně Probuzení? O čem všichni ti mudrcové mluví? K čemu nás přivádějí? O co vlastně ve skutečnosti jde?

Omkar: Ale ovlivní to skutečně Vědomí, které je stále zde?
Ramesh: Omkare, proto se také otázka netýká...

O čem vlastně mluvíme? Omkare, o čem vlastně mluvíme?

O štěstí pro Omkara a Rameshe!


To je to, o čem mluvíme! Omkar musí žít svůj život, Ramesh musí žít svůj život.

Jaký je účel a smysl života? Štěstí.

To je to, co zkoumáme.


Takže, ve středu mého zájmu je to, po čem někdo, jako jsme my, touží nejvíc. Máme to štěstí, že jsme dostatečně zaopatřeni v životě, za což bychom měli být vděčni Bohu, protože jsou miliony lidí žijících pod hranicí bídy a také máme zdravý rozum a víme, že máme úplnou svobodnou vůli, ale naše svobodná vůle je bezcenná v praxi i v teorii.
V teorii je má svobodná vůle založená na dvou faktorech, moje geny a podmíněnosti a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu. Takže, kdo měl kontrolu nad těmito dvěma faktory? Zdroj nebo Stvořitel nebo Bůh. Proto Bůh pevně stanovil tyto dvě kvality, geny a podmíněnost informacemi až do dnešního dne, v každém organismu těla a mysli, takže mi bylo naprosto jasné, nepopiratelně jasné, že to, co jsem dělal po celý svůj život podle své svobodné vůle, bylo přesně to, co Bůh očekával, že budu dělat.
Přesněji řečeno, nebyl to Ramesh, dělající cokoliv, ale byl to Bůh, jednající skrz tento lidský organismus těla a mysli a vykonávající cokoliv, k čemu mělo dojít podle Boží Vůle, Kosmického Zákona a moje geny a podmíněnosti byly pouze mechanismem k tomu, aby došlo k mému činu.

Omkar: Mám pocit, že kdyby to bylo možné přijmout, bylo by to Osvobození.

Ramesh: A, upřímně, pro mne to je Osvobození, Osvícení, Seberealizace. Protože když jsem došel k tomuto konečnému závěru, měl jsem svůj vlastní koncept Osvícení. V té chvíli jsem měl svůj vlastní koncept Osvícení. Co je pro mne Osvícení? Vyjádřím to jasně.
Osvícení znamená úplné přijmutí toho, že se všechno v tomto světě děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Jak toto dění někoho ovlivní k lepšímu či horšímu, ať už je úmysl jakýkoliv, je opět podle Boží vůle, Kosmického Zákona, skrz který organismus těla a mysli dojde k činu, který společnost považuje za tvůj čin, můj čin, jeho čin, je opět podle Boží Vůle Kosmického Zákona. Lidská bytost je neschopná sama udělat jakýkoliv čin.
Řekl jsem, toto je pro mne Osvícení.

Omkar: Je zde nějaký způsob, jak povzbudit toto přijetí?

Ramesh: To není moje starost, Omkare. (Ramesh se směje a Omkar také) To není moje starost. Jestli chceš, abych pokračoval s tím, co je moje starost, povím ti to.
Řekl jsem toto je pro mne Osvícení. A já hledám štěstí. Proto ponechme Osvícení stranou. Zajímá mne skutečnost, jaké štěstí získám pro zbytek svého života takové, které jsem neměl předtím, pokud budu schopný přijmout úplně to, že nejsem konatelem žádného činu, vše se pouze děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona skrz tento organismus těla a mysli a geny a podmíněnosti jsou mechanismem tohoto dění.
Hledám štěstí. Nyní vím, že toto štěstí nemám. Proto nejdůležitější závěr, ke kterému je potřeba dojít je to, že hlubší štěstí, které hledám, je úplně, od základu odlišné od potěšení, která jsem hledal v životě.
Po celý svůj život jsem vyhledával potěšení v mylné představě, že to je štěstí, ale nyní vím, co to potěšení je a také vím, že toto štěstí stále nemám. Proto má další otázka byla a nejdůležitější závěr, ke kterému bych měl dojít, zněl, že hlubší štěstí, které hledám, není možné nalézt v potěšeních, která přináší život. Ve skutečnosti hlubší štěstí, které hledám, není vůbec možné nalézt v běhu života.
Protože běh života znamená pouze potěšení a bolest.
Takže, toto je nejdůležitější závěr, ke kterému jsem došel a ten zní, že štěstí které hledám, je úplně nezávislé na běhu života. Může to být tedy pouze v mém postoji k životu. Pro mě ten nejdůležitější závěr. Štěstí, které hledám, nezávisí na potěšeních, které vyhledávám, ale na mém postoji k životu.

A ještě dokonce vím, vzpomeň si, moje hledání štěstí není založeno na vyhledávání potěšení a jsem schopný ho provádět, protože jsem díky Boží milosti dostatečně zaopatřený v životě. Kdybych nebyl dostatečně zaopatřený v životě, kdybych žil pod úrovní hranice bídy, asi bych nebyl schopný dojít k tomuto pevnému závěru, protože každý pod úrovní hranice bídy pouze říká - moje štěstí znamená minimum peněz pro moje minimální základní potřeby, potrava, ošacení a střecha nad hlavou. Nic jiného mě nezajímá. Toto je pro mě úplné štěstí.

Proto se nezabývám někým, kdo žije pod úrovní hranice bídy, to je Boží starost, zabývám se svým štěstím. A když mluvím o sobě, myslím tím někoho, kdo je dostatečně zaopatřený v životě a kdo musí dojít k pevnému závěru, že štěstí které hledá, nemá nic společného s během života, ale s jeho postojem k životu.

Další otázka byla jednoduchá. Jaký byl můj dosavadní postoj k životu, který mi nepřinesl štěstí?
Byla ještě jedna, obtížnější otázka. Co myslím svým postojem k životu? Postoj k životu je fráze, která by filozofy potěšila. Můžete o ní napsat stovky knih. Tak velký prostor. Ale když hledám své štěstí, co myslím svým postojem k životu? A jediný závěr, ke kterému jsem dokázal dojít, byl, že postoj k životu, který dává tak velký prostor, ve skutečnosti znamená můj postoj vůči ostatním. Když řeknu můj postoj k životu, jediné co tím mohu myslet je můj postoj vůči ostatním, kteří reprezentují zbytek světa.

Takže jaký byl můj postoj vůči ostatním, který mi nepřinesl štěstí? To bylo jednoduché. Jaký byl Omkárův postoj vůči ostatním po celý jeho život, který mu nepřinesl štěstí? Jaký je Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Rameshův postoj vůči ostatním? Na čem je založený postoj každé lidské bytosti vůči ostatním? Jednoduché, že?
Jaký je přístup každé lidské bytosti vůči ostatním, který jí nepřinesl štěstí, které hledá?

A odpověď je zřejmá. Odpověď je, že postoj každé lidské bytosti vůči ostatním je založený na podezřívavosti, rivalitě. Dokonce mezi malými bratry a sestrami je rivalita. Matka přinese domů koláč. Není to příliš velký koláč. Chci ho celý pro sebe. Ale jsou zde bratři a sestry. Takže co matka udělá? Čtyři bratři a sestry, rozdělí ho na čtyři díly. Všichni čtyři se dívají, který díl je největší. Ano či ne? To, co říkám není žádná teorie.

Proto pevný závěr, ke kterému jsem došel, je, že vztah každé lidské bytosti vůči ostatním, od začátku času, byl a je založen na rivalitě a proto není šťastná. A bylo mi jasné, že tak to musí pokračovat po další miliony let.

Proto jsem došel k závěru, že hledání štěstí v životě je ztrátou času a energie. Lidská bytost nemůže být šťastná. A věř mi, opravdu jsem odevzdal svůj intelekt. Odevzdal jsem svůj intelekt a když jsem ho odevzdal, odpověď jsem dostal zvenku, zvenku tím myslím ze Zdroje. Zněla, mýlíš se, lidská bytost může být šťastná, je zde odpověď, a ta odpověď, kterou jsem dostal zvenku, je to, co jsem ti řekl ... a to, o čem stále mluvíme.

Odpověď, kterou jsem dostal zvenku, Omkare zněla - mýlíš se, je možné, aby byl člověk šťastný, několik lidských bytostí bylo šťastných, byli nešťastní, protože znali odpověď, ale odmítli ji přijmout a ta odpověď je základem každého náboženství. To je odpověď, kterou jsem dostal.

Předtím jsem usoudil, přemýšlel jsem o tom, ne že bych o tom nepřemýšlel, že nemůže být jeden základ pro všechna náboženství, jinak by zde nebyly náboženské války po stovky let, nemůže být jeden základ, ale zde je odpověď od Boha - je zde společný základ, ale lidské bytosti ho zahodily a pak jsem přišel na čtyři nejkrásnější slova z Bible - Bud Vůle Tvá

( Thy Will Be Done, Tvá Vůle Buď Konána )


Co to znamená? Jednoduché. Nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle.

To znamená, že vše ve světě, v jakoukoliv chvíli, je přesně takové, jaké to má být podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. A také už vím, že jednota Neprojeveného se stala dualitou jakéhokoliv představitelného druhu, začínající mužem a ženou.

Jestliže toto přijmu, nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle a to, že základem Projevu je dualita začínající mužem a ženou, musím přijmout i to, že nebyla nikdy na zemi doba, kdy by byli lidé pouze dobří, krásní, vlídní, - vždy zde museli být i lidé opační.

S tímto přijmutím je zbytečné ptát se sám sebe, proč Bůh stvořil někoho, jako byl například Hitler, kvůli kterému devět milionů Židů ztratilo své životy. Odpovědí je - proto, že Bůh stvořil také Ježíše Krista a Svatého Františka a Ramakrishnu Paramahamsu a Ramanu Maharshiho ..... a ......Rameshe Balsekara. Proto jsem se také nemusel nikdy ptát, proč Bůh stvořil handicapované děti, co ty ubohé děti provedly. Odpovědí je - Bůh musel stvořit handicapované děti, protože Bůh stvořil zdravé děti.

Proto moje štěstí závisí na přijmutí všeho takového, jaké to je na obě strany a základem každého náboženství je, podle Bible - ,Bud Vůle Tvá, islám říká to samé a někdo mi říkal, že doslovný překlad slova islám je ,odevzdání se . A co může lidská bytost odevzdat Bohu jiného, než svůj pocit osobního konatelství.

Hinduistické náboženství říká tu samou věc ještě silnějším způsobem. Bible říká - ,Bud Vůle Tvá, hinduistické náboženství říká - Ty jsi konatel, Ty jsi zakusitel, Ty jsi ten kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá - to je to, s čím jsme začali - Ty jsi ten, kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá - zdá se, že Ramesh mluví, Omkar naslouchá, Omkar mluví, Ramesh naslouchá, ale kdyby jsme oba byli v hlubokém spánku nebo v bezvědomí pod vlivem sedativ, ani jeden z nás by nebyl schopný mluvit ani naslouchat ani dělat cokoliv jiného. Proto, kdo dělá to všechno? Vědomí mluví skrz jeden nástroj, naslouchá skrz druhý, mluví skrz jeden, naslouchá skrz druhý.

Proto, to podstatné, co chci říci, další důležitá otázka - předpokládejme, že jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, nikdo není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? Od začátku se zabývám hledáním štěstí - jestliže jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, ten druhý není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? A na stejnou otázku měl Buddha stejný koncept, byl jsem docela šťastný, vlastně ne opravdu šťastný, pocítil jsem nesmírnou úlevu, když jsem zjistil, že alespoň velký Buddha měl ten samý hloupý koncept, jako jsem přijal já - to, že lidská bytost není schopná sama vykonat jakýkoliv čin.

Takže, jeho koncept, co je osvícení?
Úplné přijetí konceptu, který jeho slovy, Buddhovými slovy zní - "Události se dějí, skutky jsou konány, ale není zde žádný individuální konatel jakéhokoliv činu." Toto je osvícení.


Další otázka - co pro mě toto osvícení udělá po zbytek mého života takového, že jsem to neměl předtím? Buddha řekl: ,Osvícení znamená konec utrpení. Takže, konec utrpení je štěstí, které hledám. Konec utrpení ve vztahu k tomu, co říkal Buddha, je štěstí, které hledám. A které neexistuje v potěšení a bolesti, jež přináší život.

Takže, když jsem schopný přijmout úplně to, že nejsem konatel svých činů, potom celé břemeno pýchy za své dobré, úspěšné akce, větší břemeno studu a provinilosti za své akce, které byly neúspěšné a zranily ostatní a dokonce ještě větší břemeno nenávisti vůči druhým, kteří zranili mě - celé toto břemeno zmizí. Celé břemeno úzkosti a nenávisti zmizí. A zmizení tohoto břemene pro mě automaticky znamená moje štěstí, které jak jsem si uvědomil, je klidem mysli.

Takže k tomu jsem došel. Štěstí, které hledám, štěstí, které hledala a hledá každá lidská bytost, aniž by o tom věděla, je pouze klid mysli, štěstí díky klidu mysli, a potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že staré slovo v sanskrtu, tři tisíce, pět tisíc, bůhví kolik tisíc let staré, znamená přesně, do písmene to samé. Já říkám štěstí díky klidu mysli, slovo v sanskrtu říká ,Sukha - Shanti - jestliže se jmenuješ Omkar, musel jsi už slyšet o ,Sukha - Shanti ?

Omkar: Ano

Ramesh: Štěstí díky klidu mysli ,Sukha - Shanti, a Buddha šel ke kořenu věci - na čem je založeno ,Sukha - Shanti? Na nepřítomnosti utrpení. Utrpení, způsobené nenávistí vůči sobě samému za své činy a nenávisti vůči druhým za jejich činy. Toto utrpení skončí, což znamená ,Sukha Shanti, štěstí díky klidu mysli. O.K. ?

Omkar: O.K.

Ramesh: Ale má to háček. Velmi podobný tomu, který Bůh umístil do mé svobody akce, do mé svobodné vůle - mám svobodnou vůli, ale nemám žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů. Podobně, toto je úplná ,Sukha - Shanti, ale koncept musí být přijat ÚPLNĚ !
Intelektuálně ho přijme i úplný hlupák, když to znamená ,Sukha Shanti. Přijme ho dokonce i úplný hlupák. Ale koncept nemůže pracovat, aniž je jeho přijetí úplné. Proto, jaká je Omkárova konečná otázka?

Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí, ne pouze intelektuální, toho, že nejsem konatel? Není to pravda?
Jaká je odpověd? Nevíš? Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí toho, že nejsem konatel? A Omkarova odpověd je - nevím, to je to, co bych rád věděl.

Omkar: Nevím.

Ramesh: Nevíš, co udělat?

Omkar: Ano.

Ramesh: Odpověď je mnohem jednodušší. Není nic, co Omkar může udělat. Proč? Protože není konatelem ničeho! Vidíš ten háček?

Omkar: Háček 22. ( Catch 22, román J.Hellera Hlava 22)

Ramesh: Co mohu udělat pro to, abych své intelektuální přijetí změnil v úplné přijetí? Nic! Protože nejsi konatel!
Ale co to znamená? Znamená to velmi důležitou věc. Stane se to pouze tehdy, pokud se to má stát, ne jinak. Ale nemusíš být pesimista. Protože už samotný fakt, že nejsi jedním z těch lidí, kteří žijí pod hranicí bídy, fakt, že jsi jedním z těch, kteří jsou dostatečně zaopatřeni v životě, kteří hledají štěstí jako něco překračujícího potěšení, není tvá volba, není tvé konání. I k tomu došlo podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Takže, když tě Bůh donesl tak daleko, není třeba se bát, že tě teď upustí. Proto nepovažuj svou sklenici za poloprázdnou, považuj ji za poloplnou a užij si to.

Ramesh: Ale je zde jedna oprávněná otázka. Nevykonával Omkár pravidelně v určitém rozsahu meditaci, opakování božího jména, japu?

Omkar: Pokoušel jsem se.

Ramesh: Otázka nyní je, co mám nyní udělat s těmito náboženskými praxemi, duchovními praxemi? Oprávněná otázka, že?
Jaká je odpověď? Jednoduchá. Jestliže Omkárovi přinášelo vykonávání těchto praxí potěšení, není žádný důvod, proč by se měl Omkár jakéhokoliv potěšení vzdávat. Ale jestliže se cítil nucen je vykonávat, pak se jich může klidně vzdát.

Ale je zde další oprávněná otázka a ta zní: Zatímco čekám, až se Bůh rozhodne, není zde něco, co bych mohl dělat, aby mi uběhl čas? Jestli to nazývám duchovní praxí nebo ne není podstatné. Vím, že to nemá žádný vliv na to, co se má stát. Není zde něco, co bych mohl udělat, aby mi uběhl čas? A tato otázka je, myslím, oprávněná a proto mám návrh, který nazývám osobní zkoumání. Extrémně jednoduché, protože ho ve skutečnosti nevykonáváte, pouze pozorujete, jak se děje. Osobní zkoumání.

Jestliže máte čas během dne, můžete ho provádět kdykoliv. Ale jestliže jste zaneprázdněni během dne, udělejte si na konci dne deset minut volno, sedněte si v tichosti, ale buďte spokojení, protože toto není jogová disciplína, a abyste se cítili spokojení, vyberte si to nejpohodlnější místo k sezení a jestli si k tomu, abyste byli spokojení chcete dát šálek kávy nebo sklenku irské whisky (Omkár je Ir) nebo skotské whisky, dopřejte si ji, nedělám si legraci, buďte spokojení a pak proveďte velmi jednoduché osobní zkoumání.
Z mnoha událostí během dne, ke kterým, jak si uvědomíte, pouze došlo a já s nimi neměl co do činění, byl jsem pouze součástí v kole dění, vyberte jednu událost, o které jste přesvědčeni, že to byla vaše akce. U mnoha ostatních nevím, možná nejsem konatel, ale toto je moje akce. Pak tuto akci prozkoumejte. Rozumíte, co tím myslím? U ostatních akcí nevím, ale toto je moje akce a pak ji prozkoumejte. Znovu, velmi jednoduché.

Jestliže považuji tuto akci za svoji akci, rozhodl jsem se tuto akci vykonat v určitou chvíli? Moje akce. Rozhodl jsem se ji vykonat v určitou chvíli? Pak si vzpomenete - ne, nerozhodl. Potom, vše co potřebujete udělat je si vzpomenout. Jestliže jsem se nerozhodl vykonat tuto akci v určitou chvíli, jak k této akci došlo? A vzpomenete si, že jste měli myšlenku. Došlo k myšlence. A tato myšlenka vedla k vaší akci. A pamatuj, že tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést vraha k tomu, aby spáchal vraždu a nebo tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést člověka z Microsoftu aby se stal nejbohatším mužem v zemi.

Omkar: Takže myšlenka pouze přichází do mysli.

Ramesh: A proto nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou. Proč? Protože žádná lidská bytost neměla nikdy žádnou kontrolu nad tím, jaká bude další myšlenka. Nikdo neví, jaká bude další myšlenka v té periodě bez myšlenek.
Kdyby k myšlence nedošlo, nedošlo by k vaší akci a nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou, proto to není vaše akce. A protože jste to zkoumání vykonali sami, vaše přijetí se tím musí znatelně prohloubit.
Pak vezmete další akci a další a ujišťuji vás, že pokaždé, bez výjimky, ve sto procenti případech, vaše odpověď bude, toto není moje akce, toto není moje akce, až v určitém okamžiku, v závislosti na vašem osudu, Boží Vůli, Kosmickém Zákonu, je pravděpodobné, že dojde k Božskému záblesku úplného přijetí - já prostě nemohu být konatel! A k tomuto záblesku může dojít kdykoliv.
Další možnosti - kdyby se nestalo, že jsem byl v určitou dobu na určitém místě a neuviděl něco, k mé akci by nedošlo. A nemám kontrolu nad tím, že jsem tam byl v té době a co je mnohem důležitější, nad tím, že došlo k něčemu, co jsem zahlédl nebo zaslechl nebo ucítil nebo ochutnal nebo se toho dotkl - kdyby se to nestalo, k mé akci by nedošlo. A pokaždé se tím vaše přijetí více a více prohloubí. O. K.?

Omkar: O. K.

Ramesh: Takže, nějaké další otázky? Ne v tuto chvíli?

Omkar: Ne v tuto chvíli.

Ramesh: Ale pokud nějaké otázky vyvstanou během dne, jste znovu vítán, přijďte a nějak se s nimi vypořádáme.
http://www.turija.cz/article/22044.rozm ... 8-cast-3-/
Návštěvník
 

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 06. dub 2018 18:23:05


Probuzení ze snu života

Ve snu je to sama mysl, která vytváří sen, a také zakoušejícího, zakoušené a zakoušení ve snu.Není tam žádný vztah k vnějšímu světu. A přesto existuje ve snu zakoušející, zakoušené a zakoušení.

Tento sen života není odlišný od snu, který zakoušíš ve spánku.

Celý tento svět mnohosti jevů je pouze projekcí mysli.

Takže to maže všechny smutky, že ano?
Návštěvník
 

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 28. dub 2018 8:03:06



Kdo chce, co pochopit - Ramesh Balsekar
Návštěvník
 

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. bře 2019 12:29:19

Nesnesitelné ego

Obrázek

Ramesh: Jak může nevinné ztotožnění se se jménem a formou být tak obrovskou překážkou k tomu, abys byl Bohem? Podle mého pojetí ego není pouhé ztotožnění se se jménem a formou, ale ztotožnění se se jménem a formou jako oddělenou entitou a odděleným konatelem jejích činů. Právě toto je skutečná překážka - ne pouhé ztotožnění se se jménem a formou, ale ztotožnění se se jménem a formou jako odděleným individuálním konatelem či jako individuálním konatelem odděleným od jiných individuálních konatelů. Rozumíš? Oddělovat se jakožto konatel, to je skutečný problém.

Jak se můžeš zbavit myšlenky, že jsi konatelem činů, jež se dějí skrze tuto soustavu těla a mysli? Mé pojetí je takové, že to nejprve musíš pochopit intelektuálně, a potom, díky osobní zkušenosti, přijde nevyhnutelné a bezpodmínečné přijetí toho, že nejsi jedinec, jenž by byl od druhých oddělen a konal oddělené činy.

Zprvu přijde intelektuální pochopení, že nejsi izolovaný konatel. A tato představa postupně, prostřednictvím osobní zkušenosti, zapustí hluboké kořeny, až se stane zcela a bezpodmínečně přijímaným pochopením.

Tim: Říkal jsi, že bychom mohli provádět analyzování činů a že touto praxí lze oslabovat ego.

Ramesh: Ego samo začíná s prováděním praxe a během toho procesu slábne.

Tim: To, co jsi říkal je, že otázka je někdy dána přímo Zdrojem ...

Ramesh: Otázka vyvstává! To znamená, že ego je tak slabé, že ani nemůže klást otázky. Stává se, že určitá cvičení ego ještě více posilují. V procesu, který navrhuji, ego, tak jak ho pojímám, víc a víc slábne a díky osobní zkušenosti dochází ke stále hlubšímu chápání toho, že samo nic nevykonává; ego nemůže nic vykonávat, konání se děje. Potom ego slábne víc a víc, a nakonec zaniká.

Gary: Mám problém, když nás žádáš, abychom konání analyzovali. Problém spočívá v tom, že již nevěřím, že můj rozum či cit jsou této analýzy schopny. Pozoruji svou mysl a své pocity a někdy se zdá, že to cítím opravdu tak, jak o tom mluvíš, ale pak zjistím, že ne, že mé pocity byly vlastně odlišné. Zdá se, že je ve mně něco velmi zmateného a popleteného. Nemyslím, že by bylo možné vyšetřit, zda někdo je či není konatelem.

Ramesh: Neřekl jsem, Gary, že máš pozorovat své pocity. Neřekl jsem, že máš pozorovat své myšlenky. Řekl jsem jen to, že se během dne něco přihodí, ne?

Gary: Ale jak mám vyšetřit ...

Ramesh: Jednoduše! Vezměme si prostý příklad. Půjdeš odtud a dostaneš se do nějaké neznámé hospůdky. Budeš-li na konci dne analyzovat, jak se toto konání přihodilo, zjistíš, že tě během něj napadlo pár myšlenek, nad nimiž jsi neměl žádnou kontrolu. Jaké to byly myšlenky? „Jsem hladový." „Rád bych něco jedl." „Nemám s sebou moc peněz, bylo by tedy dobré najít čistou hospůdku, kde bych dostal slušné jídlo za přijatelnou cenu." Tak se někoho zeptáš: „Je tu někde ...?" - „Jistě, zrovna za rohem."
Co se tedy stalo? Byla tu série myšlenek. Mozek odpovídal na tyto myšlenky podle okolností, nad nimiž jsi neměl žádnou moc: hlad rostl; rád bys chutné kvalitní jídlo s ohledem na své možnosti; zjistíš, žes většinu peněz nechal ve svém pokoji. Mozek reaguje na vzniklou situaci a někoho se zeptá: „Je tu někde místo, kam lze zajít ...?" Nakolik je to tedy „tvé" jednání, a nakolik je to řetězec okolností a podmínek, jež tě dovedou do oné restaurace? Tímto způsobem dojdeš k závěru: „To nebylo ´mé´ konání. Pojednou jsem pocítil hlad a v důsledku okolností, nad nimiž jsem ´já´ neměl žádnou moc, jsem byl zaveden do restaurace."

Gary: Mám dojem, že v průběhu času se to mění. Proto říkám, že nevěřím svým smyslům. Jestliže se něco děje nebo se k tomu schyluje, zdá se mi, že to mám pod kontrolou. Ale pokud se již něco přihodilo, zdá se mi, že jsem nad tím kontrolu neměl. Je jedno, o jakou věc se jedná; je to otázka času - jak to vidím v průběhu času.

Ramesh: Proto říkám „Na konci dne ..."

Gary: Pak se vždycky bude zdát, že nemám kontrolu ...

Ramesh: A to je účel.

Gary: Ale dívám-li se dopředu, pokaždé se zdá, že mám kontrolu.

Ramesh: Ano, „pokaždé se zdá". Jsi stoprocentně přesný. Pokaždé se „zdá", že „ty" máš kontrolu.

Gary: V obou případech „se zdá".

Ramesh: Nikoli. Na konci dne, když si to probereš, dojdeš k závěru, že jsi neměl žádnou kontrolu. Přišla myšlenka, zaslechl jsi nějakou narážku, nebo jsi něco uviděl. Mozek reagoval na to, co bylo viděno, slyšeno či myšleno. Takto můžeš analyzovat jakékoli konání a na konci dne zjistíš, že to vůbec nebylo „tvé" konání.

Analýza konání, jakéhokoli konání, je podle mě jediná sádhana, jediná praxe, již je třeba provádět. Takové je moje pojetí. Prováděj tuto sádhanu v tom rozsahu, jak je to pro tebe možné - a to závisí na Boží vůli a osudu dané soustavy těla a mysli. V tom rozsahu, v jakém jsi schopen tuto sádhanu provádět, dojdeš k závěru, že žádné konání není ve skutečnosti „tvým" konáním. Děje-li se to tak den za dnem, znovu a znovu, pak v určitý čas - opět, je-li to Boží vůle a osud dané soustavy těla a mysli - z velké hloubky tvého bytí vyvstane otázka: „Jestliže Gary nic nekoná, kdo je Gary?" Jak řekl Buddha: „Neexistuje nikdo, kdo by něco konal." A to je závěr, k němuž dojdeš osobní zkušeností. Jestliže Gary nic nekoná, kdo je Gary? Kdo jsem já?

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/
Návštěvník
 

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Linda » sob 16. bře 2019 20:08:06

Přijetí iluze a iluzorních jevů - Raméš Balsekar

Pravé pochopení přijímá, že neprojevené je současně obojím, že neprojevené překračuje projevené a je v projeveném imanentní, takže mezi nimi není žádný rozdíl. Jinak řečeno vnímá se, že nic není přijatelné coby skutečné a nic není nepřijatelné coby iluzorní, a výsledkem je rozvinutí jisté lhostejnosti v důsledku poznání, že dělat nějaký rozdíl mezi žádoucím a nežádoucím znamená jen zaplétat se, což nutně přináší jen utrpení.

Prožívání jednoty bytí může nepochybně proměnit vztahy člověka v jeho každodenním životě a hluboce změnit způsob, jakým přijímá život i smrt. Prožívání jednoty všeho existujícího prohlubuje soucítění, odstraňuje všechno posuzování a obviňování sebe sama či druhých a vyvolává schopnost vidět sama sebe jen jako jednoho z účinkujících ve věčném dramatu.

Skutečné pochopení přijímá všechno, co život přináší, na každou zkušenost reaguje bez jakéhokoliv odporu nebo odmítání, a ponechává mysli svobodu myslet, včetně svobody dělat si starosti! Když se dvojice protikladů přijmou jako základní princip života a jeho prožívání, nedochází k preferování a hodnocení a všechno začne být průzračné a transparentní.

Dualitu, která je základem života, mudrc přijímá a je zakotvený v míru a klidu, zatím co se vyrovnává s radostmi a trápením života úplně stejně, jako každý běžný člověk. Až do konce svého života pokračuje ve své existenci v oblasti jevů, dokonale sžitý s čímkoliv, co může nastat. Mudrc zakotvený v moudrosti nejzazšího Pochopení přijímá jakoukoliv momentální radost nebo bolest jako to, co bylo předurčeno, jako záměr Zdroje. Proto jeho mír a harmonie nejsou nikdy ničím narušeny. Bez obav přijímá všechno, co mu vstoupí do cesty, přijímá změnu jako samotný základ života, jako součást celkového dění, stále zůstává v jednotě s tím, co je podkladem všeho života a co zahrnuje člověka i přírodu jako jediný celek, jímž vesmír je.

Veškeré jednání, k němuž v tomto okamžiku dochází, je součástí toho, co v tomto okamžiku Je.

Přijmout svět smyslů i představ plně, aniž by se cokoliv preferovalo nebo odmítalo, je skutečně pravým osvícením.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... -balsekar/

Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2019 16:14:25



"Zůstávat ve svém Bytí může znamenat jediné, abyste se nenechali zatáhnout do své vlastní osobní identity."
RB
Návštěvník
 

Re: Probuzený

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. lis 2019 16:25:59

Návštěvník
 


Zpět na Raméš Balsekar

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron