1:42:42....
... Jsem tak bezcenný, že ani ďábel mě nechce...

Moderátor: rosada
Jana píše: citát z Moojiho...
1:42:42....
... Jsem tak bezcenný, že ani ďábel mě nechce...
nop píše:
Pocit vlastní ceny se vyvíjí postupně u dítěte a pokračuje do dospělosti.
Může se vyvíjet uspokojivě (protože každý člověk má svou důstojnost, schopnosti a „cenu“), nebo mohou nastat chyby a překážky harmonického vývoje, od výroku pana učitele „z tebe nic pořádného nebude“ až po ponižování lidí v kasárnách a vězeních, někde v klášterech. Některé zážitky mohou působit nenávratná poškození sebeúcty i správného cenění si vlastní bytosti (potom přicházejí psychologové s jejich „měj rád sám sebe.“)
Na druhé straně se mezi lidmi objevuje přehnané cenění sebe s domněnkou „mohu si dovolit více než druzí, dokonce na cizí účet“.
Správné hodnocení sebe je závislé na správném chování všech dalších lidí, váha deformit se vrací.
A jestli někdo považuje za výhodné, že ho ani ďábel nechce, pak vyrůstal v psychicky deformovaném okolí. Chybí mu láska, ta totiž o ničem nepochybuje a poskytuje jistotu „jsem chtěný.“
Jana píše:nop píše:
Pocit vlastní ceny se vyvíjí postupně u dítěte a pokračuje do dospělosti.....
.... láska, ta totiž o ničem nepochybuje a poskytuje jistotu „jsem chtěný.“
Mooji se ve svých promluvách o tomhle člověku zmiňuje opakovaně jako o někom, kdo způsobil v jeho duchovním vývoji radikální obrat.
Bylo to proto, že ze slov: "Jsem tak bezcenný, že ani ďábel mě nechce.." nevyzařovala žádná nespokojenost, odmítavost. Bylo v tom něco mnohem hlubšího, osvíceného, osvobozeného od potřeby se snažit být pro někoho nějak víc cenný.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník