Nedělej si starosti s myslí

Moderátor: rosada

Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. zář 2015 11:26:54



0:28 - 0:30
Nedělejte si starosti s myslí
0:30 - 0:34
[M:] Po dlouhou dobu jsme byli vzděláváni a ovlivňováni,
0:34 - 0:37
abychom byli hledači a nálezci.
0:37 - 0:42
A...na této cestě jsem byl po dlouhou dobu, hledal jsem to
0:43 - 0:47
a pak nakonec "aah", našel jsem to, děkuji.
0:48 - 0:54
Ale pak - z tohoto místa pozorování tohle všechno -
0:54 - 0:59
pocit "heuréka!" je také pozorován.
1:00 - 1:12
"Ano, děkuji, to je tak skvělé, konečně mi to došlo"- je také pozorováno,
z místa, které se nemůže rozdělit.
1:13 - 1:16
Není tu ani ten, co dává, ani ten, co přijímá.
1:17 - 1:23
A tak chvíli musíme setrvat v potvrzování,
jen se to utvrzuje.
1:23 - 1:28
Protože je přirozené, že to, co můžeme nazvat "ego" nebo "identita",
1:28 - 1:32
chce oslavovat, cítí uvolnění atd.
1:34 - 1:38
Postupně, postupně se teď vytratí.
1:38 - 1:42
Nepraskne jen jako balón, který propíchnete
nebo něco takového.
1:42 - 1:46
Může stále nějak pokračovat...
1:46 - 1:50
Je to, jako když je ego vyhozeno z práce,
1:50 - 1:53
ale pořád se hlásí o práci.
1:55 - 1:59
Příští ráno je zpět za stolem
2:00 - 2:02
"Ale já jsem tě vyhodil, ne?"
2:03 - 2:07
"Ne, přemýšlel jsi o tom, ale...
2:07 - 2:09
jsem tu včas, všechno..."
2:09 - 2:14
Takže mu musíme trochu přivyknout,
přichází a odchází...
2:14 - 2:20
A určitým způsobem by nám tohle jemné napětí vlastně nemělo vadit,
2:20 - 2:24
protože když vám to moc vadí, přivádí vás to zpět do osoby,
2:24 - 2:29
přináší zpět něco, co může být zklamáno,
2:29 - 2:33
což není Vědomí, čisté Vědomí.
2:33 - 2:44
Zase je tu nějaká zbytková energie ve formě, která se trochu skrývá,
2:44 - 2:47
ale ta největší práce je udělaná,
velký řez je udělán.
2:47 - 2:50
Lupič byl chycen.
2:50 - 2:57
Ale stále to bude zkoušet, bránit se....
a to vezme trochu času postupně jen...
2:59 - 3:03
Protože, když jsi jednou našel, odkud bere svou sílu,
3:03 - 3:08
jen samotné odhalení toho tomu odstřihne šťávu.
3:08 - 3:13
Odejde to, stejně tak, jako když máme větrák,
3:13 - 3:16
vypnete ho a on se bude stále chvíli otáčet.
3:17 - 3:20
Ale šťáva je odstřižena.
3:20 - 3:24
Když vaříte nějakou kaši nebo něco,
3:25 - 3:26
nebo vaříte mléko
3:28 - 3:31
a musíte ho hlídat.
3:32 - 3:35
Ale, když ho vypnete,
3:35 - 3:37
stále bublá,
3:38 - 3:43
ale víte, že můžete jít ven a dát si kávu, je to ok,
teď už se nepřevaří, protože šťáva je odstřižena.
3:43 - 3:51
Stejně tak bude tahle věc stále hrát,
aby se ukázalo, jestli chcete "malý byznys"...
3:51 - 3:54
"Dnes malý byznys?"
3:54 - 4:00
Ale vaše připomenutí je jasné, řeknete: "Zase ty?"
nebo se prostě otočíte pryč.
4:01 - 4:13
A postupně nemůže žít bez vašeho zájmu, identity,
která přišla, protože jste byli z vašeho stavu vyrušeni.
4:15 - 4:19
A myslím, že to má své místo.
4:19 - 4:25
Protože někdy cítíme: "Ahá, jsem tam, mám to, teď můžeme plavat, všechno je fajn.
4:25 - 4:29
Po zbytek života budu žít v houpací síti...moooc dobře"
4:30 - 4:33
Ale je tu vždy nějaké napětí, zůstane tu,
4:34 - 4:40
aby procvičovalo váš "duchovní sval",
pro bystrost, bdělost, kontrolovat trošku...
4:41 - 4:48
I u mého mistra - jednou se ho někdo zeptal:
"Papaji, často mluvíš o bdělosti,
4:49 - 4:54
ale pro tebe, ve tvém případě,
musíš být bdělý?"
4:56 - 5:00
A on řekl: "Až do mého posledního dechu."
5:00 - 5:04
"Ahh, můj bože! Celá tahle práce?"
5:04 - 5:07
To není práce, není to práce.
5:07 - 5:10
Je to klidný...
5:15 - 5:16
je to radost.
5:17 - 5:19
Tato bdělost je radost.
5:21 - 5:23
Mysl řekne: "Práce. Setrvej v jejím konání..."
5:23 - 5:27
Ne, ne, není to upocená práce, je to radost.
5:27 - 5:31
Stejně jako každé ráno vstanete, vyčistíte si zuby, ráno, večer...cokoli...
5:31 - 5:37
Řeknete: "Musím tohle dělat 2x denně, za rok je to 365 dní a...ne.
5:37 - 5:39
Tohle bude dělat mysl...
5:39 - 5:43
"Tolik toho musím dělat? Kolik pasty za týden?"
Vidíte? To je mysl.
5:44 - 5:50
Takže jednoduše tak, jak je potřeba,
dotazování vlastně přijde automaticky.
5:51 - 5:56
Teď je to, jako když je dotazování strážcem Bytí.
5:56 - 6:00
Přichází spontánně. A je tak moudré.
6:03 - 6:10
Může poslouchat řadu věcí, může být v energii mnoha věcí
mluvící a pohybující se...
6:10 - 6:12
a není tím rušeno.
6:12 - 6:15
Nějaký hlas říká: "Já jsem udělal a já chci, já, já, já..."
6:15 - 6:17
může se smát spolu s ním.
6:17 - 6:23
Ale v určitém bodě přestane a řekne: "Počkej chvíli,
co teď myslíš tímto "já"?
6:24 - 6:28
Není jako policista číhající na něco.
Když řekneš "já"- áh! jaké já?
6:28 - 6:32
Ne, není takhle zaneprázdněný, je v životě úplně uvolněný.
6:32 - 6:34
Takže to není osoba,
6:34 - 6:37
je to jen vibrace, přichází spontánně.
6:37 - 6:44
A stejně tak ví, na jaké myšlenky se zaměřit,
teď je chytí,
6:46 - 6:52
Z počátku, když jsme poprvé začali s dotazováním,
začali objevovat sílu dotazování,
6:52 - 6:55
na chvíli jsme zažívali něco jako paranoidní dotazování,
6:55 - 6:58
na každou malou věc: "Kdo udělal tohle?"
6:59 - 7:02
Kdo má hlad?
7:03 - 7:04
Uvolni se trochu.
7:04 - 7:07
Kdo je uvolněný? Kdo je uvolněný?
7:07 - 7:13
Pak postupně něco jen "aaafff..o gosh..."
7:13 - 7:19
jinak sami sebe zničíte.
Jakou práci mi tu představujete?
7:19 - 7:25
A postupně, raději než chytání ryb jednu po jedné,
hodíte síť na celou věc.
7:25 - 7:30
A můžete říct: "Pro koho je tohle všechno?"
7:30 - 7:32
A rychle...
7:34 - 7:38
je to vše pozorované.
7:38 - 7:44
Tak si nedělejte hlavu s tím, že se mysl objevuje,
není to nic velkého.
7:44 - 7:48
Nechte ji mít svou chvíli.
7:48 - 7:52
Tahle identita psychologické mysli je teď na ústupu.
7:52 - 7:56
Ale vy nemusíte odpočítávat.
7:56 - 7:58
Zůstaňte v tom.
7:58 - 8:08
Jen setrvání tak, jak jste...bez jakékoli kalkulace, hodnocení...to spálí.
8:08 - 8:13
A je to krásné spalování, protože mysl je také aspekt "Já".
8:13 - 8:24
Jakmile Vědomí sestoupilo do stavu osoby,
8:24 - 8:27
mysl sestoupí spolu s ním,
8:27 - 8:32
aby doprovodila to, co můžeme nazvat entitou duše,
8:32 - 8:35
hrát část přítele a nepřítele.
8:35 - 8:43
Potřebujeme to, abychom rostli a trénovali sílu rozlišování.
8:43 - 8:50
A pak, když je práce hotová, všechno spadne do Vědomí.
8:50 - 8:55
Takže, na jedné straně se zdá, jako by vám "dávala nožku".
8:55 - 9:03
Proč? Protože si to necháte. Když už si to nenecháte, její práce končí.
9:04 - 9:07
[T:] Jak se tam můžu dostat?
[M:] Hmm?
9:07 - 9:13
[T:] Jak se tam můžu dostat?
Abych se už více nenechal (nezakopl).
9:13 - 9:18
[M:] To se stane spontánně. Ty jen setrváš jako Já.
9:18 - 9:28
Tvá pozornost zůstane pouze jako Já. Co nejvíce se marinuj v této kontemplaci, jen potvrzování znova a znova...
9:28 - 9:35
Kdykoli jde mysl ven k něčemu...na chvíli je tam síla to udělat
9:35 - 9:42
a ty jednoduše...jsi jen ve stavu rozpomínání se na Já, pozornost jen přijde, aby byla tady (v srdci).
9:42 - 9:46
Pak, po chvíli, je jedno, jestli se zdá, že pozornost někam jde,
9:46 - 9:49
síla Já je taková, že zůstává tady.
9:49 - 9:53
A když zůstane sama se sebou, pozornost nemůže odejít.
9:55 - 9:57
Protože není schopna cítit.
9:57 - 10:01
Nemůže sama za sebe myslet.
10:01 - 10:06
Myšlenka nemůže myslet samu sebe.
10:07 - 10:11
Musí hrát pro něco, co se s ní spojí.
10:12 - 10:15
A to je představa, kterou máme o tom, kdo jsme.
10:15 - 10:20
A celá věc vytvoří tuhle dynamiku.
10:20 - 10:30
V samotném Vědomí je všechno anulováno, čištěno, v jistém smyslu.
10:30 - 10:33
A přesto tato dynamika může stále hrát.
10:33 - 10:38
Ale teď je to jako had bez svých jedových zubů.
10:38 - 10:40
Je to velmi odlišné.
10:40 - 10:45
Nebojíš se. Je to, jako když to víš, znáš ho.
10:45 - 10:48
A víc než to. Jsi jen sám sebou.
10:48 - 10:51
Nemá takhle žádnou moc.
10:51 - 10:58
Psychologická hadí mysl může zastrašit jen představu, kterou o sobě máme.
10:58 - 11:00
Nemůže zastrašit vaše čisté Já.
11:00 - 11:06
Když jste přirozeně pohlceni sami v sobě, tyto síly k vám vůbec nemohou přijít,
11:06 - 11:10
nemají žádný význam.
11:10 - 11:14
A když nejste zaměstnáni bojováním s duchy,
11:14 - 11:18
pak vaše láska může proudit.
11:18 - 11:22
Vaše radost nezná žádné hranice.
11:24 - 11:30
[T:] Řekl bys, že jde o kompletní přijetí toho, co je?
11:30 - 11:37
Kompletně přijmout to, co je,
cokoli to je.
11:37 - 11:44
Úplné, plné přijetí. Ne proto, že to musíš přijmout, ale protože to je, jak to je, nedotýká se tě to.
11:44 - 11:48
[M:] Cokoli je potřeba, roste samo ze sebe. [T:] Děkuji.
11:49 - 11:53
[M:] Cokoli je potřeba, nepřichází odjinud,
11:53 - 11:55
vychází to samo ze sebe,
11:55 - 11:58
pokud chceme použít termín "potřeba",
což na chvíli můžeme.
11:58 - 12:01
Můžeme říct: Cokoli je v daný moment potřeba, je dodáno.
12:01 - 12:04
"Já" je v podstatě svým nejlepším dodavatelem.
12:04 - 12:13
Dodá všechno. Takže nemusíte chodit ven, nemusíte opustit své místo,
abyste šli někam, protože něco chybí. Nic takového.
12:13 - 12:24
To, co říkám, může znít až příliš jednoduché, dokonce naivní
pro vzdělanou mysl.
12:24 - 12:31
Protože jsme tak navyklí technice, ásanám, usilování a úspěchu (výkonu).
12:31 - 12:34
Já není vůbec chyceno v těchto věcech.
12:34 - 12:37
Jednoduše je.
12:37 - 12:38
My jsme.
12:38 - 12:44
To neznamená, že Já prosazuje nějaký druh lenosti,
12:44 - 12:48
tohle v tom není.
12:48 - 12:52
Ani není zaneprázdněno aktivitami, ani zodpovědné,
12:52 - 12:56
všechny tyto věci existují pouze v oblasti mysli,
12:56 - 12:59
ne v čistém Já.
12:59 - 13:01
Ale když setrváte v přemýšlení:
13:01 - 13:07
"Ale bez smyslu odpovědnosti, morálního hodnocení atd. co je pro nás život? "
13:07 - 13:12
No, jestli hodláte vysedávat okolo a zabývat se těmito věcmi,
nedojdete moc daleko.
13:14 - 13:19
Nějaký impuls vás řídí, vede, táhne, tlačí...
13:19 - 13:21
v určitém bodě,
13:21 - 13:25
jen abyste To našli a byli Tím,
13:25 - 13:27
raději než se o tom učili.
13:28 - 13:33
Je to čas, kdy se nechcete víc učit, nechcete víc zkušeností,
13:33 - 13:36
chcete jen být.
13:36 - 13:40
Milost pro vás vše připravila.
13:40 - 13:42
Pak je touha pouze pro Toto.
13:42 - 13:45
Nic jiného vás nebude rušit.
13:50 - 13:52
[T:] Moc děkuji.
13:52 - 13:53
[M:] Děkuji.
13:54 - 14:01
Ego je vyhozeno, ale hlásí se o práci. Musíme si zvyknout, že přichází a odchází a tohle jemné napětí by nám nemělo vadit.
14:01 - 14:08
Pokud vám to příliš vadí, vrací vás to do osoby,
přináší zpět něco, co může být zklamáno,
to, co není čisté Vědomí.
14:09 - 14:16
Ego nemůže žít bez vašeho zájmu o něj,
bez identifikace, která přišla,
protože jste byli vyrušeni ze svého pravého stavu.
14:16 - 14:20
Nějaké napětí tu vždy zůstane,
aby procvičovalo váš "duchovní sval".
14:21 - 14:26
Někdo se jednou zeptal mého mistra:
"Papaji, často mluvíš o bdělosti,
ale ty, ve tvém případě, musíš být bdělý?"
14:26 - 14:28
A on řekl: "Až do mého posledního dechu."
14:29 - 14:36
Kdykoli mysl jde ven k něčemu
ty jednodušše zůstaň v připomenutí Já.
Tam nech spočinout pozornost.
14:37 - 14:43
Video výtažek ze Satsangu DVD
"Bůh žehnej McDonalds"
Zmar Silent Retreat, Portugalsko
3. května, 2014, Setkání 1
14:43 - 14:47
Návštěvník
 

Nervozita, úzkost, strach

Nový příspěvekod Jana » úte 06. říj 2015 4:55:45



Nervozita, strach a úzkost
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. úno 2016 18:09:31

Mooji - Mysl je také aspektem Já



Záleží na síle, na hloubce vašeho hypnotického spánku, v přesvědčení, že jste tělem a podmiňováním, což dělá mysl mnohem víc dynamickou a možná i větší energií odporu, a jak se navracíte k Sobě, mysl se přestává tolik stavět na odpor. Nemůže.

Potřebuje konflikt, potřebuje kontrast, aby vytvořila dostatečné napětí pro růst a aktivitu učení a růstu.

7:41 Jak se navracíte, mysl ustupuje do energie Srdce.

Cítíte se mnohem víc jako: "Mysl, co je to mysl? Nevidím trpící mysl."

Chápete?

Teď je to jen představa. Je to teď jen slovo. Před tím to byl ďábel! Teď vlastně je to Bůh!


Víte, jak se to stalo?

(Ticho)

Výborně.



"Zpočátku, když jste osobností, rozhodně je tam mysl,

když jste Sebou,

není žádná mysl.

Není ani Já.

To, co zůstane, je beze slov."

"Jak se navracíte k Sobě,

mysl ustupuje do energie Srdce.

Žijete ve vůni samotného Bytí,

jste ve stavu pokoje."


Obrázek
Návštěvník
 

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 24. úno 2016 13:10:37




Předtím jsem říkal - žádná myšlenka není samostatně činná.
Kdyby tu nebyl ten, kdo přemýšlí, ten, kdo v ní věří,
pak by se myšlenka nemohla dokonce ani objevit.
Komu se objevují, ke komu mluví?
Máte přirozený pocit - mluví ke mně.
Ale k vám jako k čemu?

Můžete mít pocit - já jsem
a jsou některé stavy tohoto "já jsem,"
kde myšlenka může lousknout prstem
a toto "já" přijde a řekne - ano, volala jsi?

Ale je také stav "já jsem", kde - bez ohledu na to, co myšlenky dělají,
nerozkazuje, je to jen jemný pohyb,
není to nic, žádný velký problém.

Jste si vědomi myšlenky, mysli, toho, co nazýváte mysl,
jste Vědomí toho,
jste ten, kdo pozoruje mysl, není to tak, že mysl pozoruje vás.

Musíte porozumět a rozeznat, co je větší.
Myšlenka nebo pozorovatel myšlenky.
Pro některé bytosti je jedno, jaká myšlenka přijde.
Dobré myšlenky, špatné myšlenky, nádherné myšlenky,
svaté myšlenky, nesvaté myšlenky,
arogantní myšlenky, je to jedno.

Nedávají jim žádnou pozornost nebo důležitost.
A takhle, mysl v tomhle aspektu
začíná ztrácet sílu, začíná být nevýznamná.
Bytosti právě takové jako jste vy.

Včera jsem říkal - vnímáme to, co si představujeme.
Kdo tomu rozumí?

To, co vnímáte jako důležité,
to "oživíte" a budete muset žít pod vlivem toho.

Stále ukazuji velmi jednoduchý způsob,
jen setrvejte v potvrzování

- cokoli se objeví, jsem dříve než toto, pozorovatel je dříve než toto,
pozoruje vyvstávání a mizení všech věcí.

Když toto rozpozná velmi dobře,
pak se příchody a odchody stanou méně a méně významnými.
Pak se pozorování stane pasivním.
Po pasivitě, irevelancí (zbytečností),
po irelevanci, nenarušitelným mírem.

Tady mezi vámi jsou některé bytosti,
které se velmi prudce vymaňují, denně.
Co to znamená, prudce se vymaňují?
Někdy jsem řekl, že je to jako...
Říkám - stejně jako jsou všechny bytosti žijící v oceánu mokré,
všechny manifestované bytosti mají podmiňování (jsou omezeni).
Někteří z nich překonali sílu podmiňování,
jak to udělali?

Jedna obrovská síť je vržena přes všechny bytosti ve vesmíru a některé se kroutí
a vymaní se, jako ryba
skrz, jsou pryč,
uniknou tomu.

Jak to udělají?
Prostě tak.

:)
Návštěvník
 

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 13. bře 2016 16:08:04

Je možné být v obou světech (It is Possible to Be in Both Worlds ~ Mooji)


[Mooji:] To je ok. Můžeš to jen otočit tam. To je dobré.
[T:] Ahoj Mooji.

[M:] Ahoj, drahoušku.

[T:] Nemůžu uvěřit, že to dělám. Protože pokaždé, když se chci přiblížit, je tu veliký strach.

[M:] Ano, ano.
[T:] Ano, jaká byla moje otázka?
Ano. Před pár měsíci jsem po poslechu tvých videí a kontemplaci zjistila, co jsem. Jako bych to cítila v každé buňce svého těla.
Ale pak se to stalo zkušeností a jakousi vírou, skrze...a... [?]
A všimla jsem si přesunu vnímání. Ale cítím, jako bych nežila v reálném světě.
Jako bych nebyla skutečná. Nevím ani, jak to popsat. Jako by něco chybělo...víš... nebylo mi vlastní.
Já jen nechci mít víru a ... a žít život skrze nějakou vírou. Chci jen být...

[M:] Ano.

[T:] Přirozená a jen chci vidět věci, jaké skutečně jsou.

[M:] Ano.

[T:] A...

[M:] Ale není to, co se stalo? Že jsi nějak v této zkušenosti, řekněme...bylo na tom něco úplně beztížného a...jakýsi přirozený stav bytí.
Nebylo to tak? Když říkáš, že jsi to cítila v každé buňce svého těla. Co se stalo? Nebylo to něco, co bylo pociťováno jako hluboce přirozené?
Byla to víra?

[T:] Ne.

[M:] Ne, nebyla to víra. Jednoduše to bylo. Pak se možná vkradla mysl - zhodnotit to a podat o tom výklad - jaký to má význam atd.
Možná se na to něco chytlo. Ale čisté vidění a zkušenost - to nebyl žádný příběh! Bylo to jen živé...Probuzení.
A když se potom cítíš trochu odtažitá nebo něco; někteří lidé se cítí trochu otupělí nebo něco. Jiní by to popsali odlišně.
Toto "Cítím, že nejsem skutečná" není nutně špatná věc. Možná to, co považujeme za skutečné je: "Opravdu věřím ve svůj život jako toto" nebo něco.
Protože to je naše podmíněnost a zvyk. Ale možná je tu teď snad jakoby odpoutanost.
A možná, že ostatní lidé ti mohou říct: "Vypadáš trochu zvláštně (omámeně) nebo cokoli a ty začneš příliš věřit tomu, co říkají.
Raději, než abys opravdu obrátila pozornost dovnitř, ověřila to a řekla: "Ale já se cítím perfektně fajn."
Vidíš? Ne hodnocení sebe sama na základě projekcí ostatních lidí.

A vidět, že je to fajn. Protože oni nikdy neporozumí, co zažíváš. Navzdory tomu, jak moc to zkoušíš a ani bych to nezkoušel.
Aniž tě něco nemotivuje korespondovat s nimi, vidíš?
Nebudou ti rozumět, dokud tato chuť není také uvnitř jich samotných.
A také, nezkoušej demonstrovat svou spiritualitu. Drž to jako tajemství.
Ne [grimasa]... Ale pak zjistíš, že je možné být v obou světech.
Můžeš mluvit s ostatními lidmi normálně. Nemusíš "být" duchovní; můžeš s nimi mluvit.
Ale něco se bude šířit skrze tvé konverzace a tvůj kontakt. Něco se změní.
Speciálně, pokud nevidí, že zkoušíš něco dělat. Ale ty jen mluvíš ze své pravdy, svým způsobem.
A nejprve - ačkoli je větší mír dokonce i ve tvém obličeji, ve tvém výrazu - mysl, která je stále ponořená do podmíněnosti,
to nejdřív nevidí. Vidí více ohrožení.
Že: "Nejsi ten, koho mám tady. Neladíš s mým obrazem o tobě. Takže něco je s tebou špatně."
Vidíš? Musíš být silná. A rosteš do síly jen setrváním v klidu.
Přijde bod, kdy - i kdyby celý svět dohromady jednohlasně přišel, podíval se na tebe a řekl: "Ne!"
Budeš cítit: "Ok. To je ok."

"Přesto jsem. Nemohu to předat - není mým úkolem ukázat vám, kdo jsem.
To je ok." Tato síla je v tobě, vidíš?
Jinak žiješ jen pro oči ostatních lidí, kteří zřídka vnímají věci tak, jak jsou.
Je to jako bys byla v tomto světě, ale nenáležíš k němu docela stejným způsobem.
Nevlastní tě. Ale ty jsi tady. Neodmítáš ho, pohybuješ se v něm moudře.
Ne jako toužení.
Všechny bytosti, kteří se poznali v Pravdě, neudělali najednou "klu" a nezmizeli.
Dále žili v tomto těle, v Pravdě, a šli s ostatními bytostmi a mluvili s láskou a soucitem atd.
A je tu obrovská moudrost, která provází tvou cestu.
Nemusíš se připravovat, zkoumat, s kým budeš mluvit. Protože to nepřichází z mysli.
Intuitivně - něco jde a je vyjadřováno. Někdy jsi dokonce i překvapená, co vychází z tvých vlastních úst, z tvého vlastního chování.
Protože to není předpověď, nepřichází to z metodologie nebo ze strategie
nebo z vlastního vědomí. Jen to vyvstane. Je to skoro, jako by v tobě byla síla, která ví kombinaci ke každé bytosti.
Jen nějak najdeš způsob, jak s nimi být.
Takže, neomlouvej se nebo neskrývej své světlo příliš, ale ani ho nezkoušej ukazovat.
Jen...buď tichá a jdi a najdeš způsob. Najdeš správnou rovnováhu; kde se můžeš v tomto světě pohybovat a dokonce pokračovat ve své práci a tak...
Ale s jasnějším světlem, větším mírem, nemusíš zapadat do projekcí ostatních lidí.
Pomůže ti to naučit se být sama a být sama za sebe.
Postupně, jak přijmeš sama sebe, začneš stále více a více potkávat bytosti, které jsou na podobné frekvenci jako ty, vidíš?

Nemusíš chodit ven a hledat, nemusíš jít na Facebook.
Oni přijdou.
Měli jsme jednu rostlinu v mém... v Anglii ji vidíme častěji. Nazýváme ji budleja.
A ta roste - ne, nemyslím, že tu rostlinu někdo sází - roste na skalách.
Roste mezi zdivem, roste až na vršek střech.
Když ostatní rostliny chřadnou, ona je stále tam.
Vidíte? Nikdo je nezalévá, stále tam jsou.
Tato rostlina by nevyhrála žádnou soutěž krásy. Ale když je v rozpuku a kvete, ach! Přiletí všichni motýli, odkudkoli.
Přilétají. Budleja nemusí volat: "Motýli, jsem připravená!"
Ne, prostě přiletí. A tím samým způsobem - v době tvého vlastního kvetení, bytosti přijdou.
Jsou přitahováni, ne svou myslí; nějaká síla je přivádí. Toto "společenství bytí" nějak.
Není tu žádné členství. Jen...potkáváš více a více bytostí jako tyto.
A...takže tomu věř. Protože někdy, když posloucháš příliš "vnějšíma ušima", pak lidé - pokud posloucháš a posloucháš - udusí tvé světlo.
Takže dokonce, i když cítíš: "No, nikdo mi nerozumí" - no, vlastně stejně ani nikdy nerozuměli!
Nikdo ti nerozumí...
Vlastně, každý je nepoznatelný. Ale dokud nějak shromažďujeme kolem nás určité kvality, které přijímáme za své.
Pak máme pocit, že nás někdo může znát. Ale stále se měníme.
A stejně tak oni. Vidíte.
Věř tomu. Nežiješ život, jsi žita jako život.
Ve své vlastní tichosti, poznáš: "Wow, toto je zázračné. Nemusím dělat nebo vědět, kam jdu."
Nikdo nemůže vědět, kam jde! Jen si myslíme, že víme. A tak.
A přijímáme plytké projekce. Protože hloubku nemůžete pochopit, můžete jen být, takže...
Jen pokračuj, jak jsi. Víš, je to jako - používám tento příklad:
Někdy cestujete šest měsíců, pryč ze svého obvyklého místa, které nazýváte "domov." Někteří lidé šest měsíců za rok, cokoli.
A přijde čas, kdy se vrátíte domů a jdete domů. Všechno je tak, jak bylo. Všechno tu je. Sousedé, kočky, obchod na rohu, stromy se možná změnily...
Ale všechno; znáte tohle prostředí do hloubky.
Ale není to tak blízko.
Je tu odpoutanost. Lidé přijdou, aby vám řekli poslední drby, ale ty do vašeho Bytí neproniknou.
Slyšíte je v nějakém - jako by někdo mluvil přes tlusté sklo - nedostane se to opravdu dovnitř...je to krásné.
Je to, jako bych byl se vším tím familiární, ale nejsem vtažen do dramat života.
Jste si jich vědomi, ale nějak vaše hlava je nad mraky.
Ne nijak snobsky, jen nejste tak dotčeni.
V tomto příkladu je nastíněno, jak budou naše životy vyjmuty trochu víc z upoceného, lepkavého pocitu, že jsme osoby. A z této světově rozšířené sítě egocentrismu.
Jako byste museli být nějací, museli být "in"...takže pfff. Něco je z toho venku. A buďte šťastni.
Protože tomu také rozumíte. Neshlížíte na to, ale nějak je fajn být, kde jste. Je to váš čas.
A, věřte tomu. A postupně budete vidět víc a víc, že jsou tu síly, které normálně nerozpoznáváte,
ale ony jsou vaší cestě nápomocny. Nepohybuješ se jen jako entita. Je to skoro jako - když je něco hluboce pociťováno a schyluje se k pohybu,
je to, jako by přišla celá skupina pohybů, aby to vynesla (přinesla). Není to...nejsi osel.
A pohybuješ se v tomto světle. Není to fantazie. Je to norma!
Vidíš. Takže pokračuj, neposuzuj lidi a nenech je, aby posuzovali tebe. A neber jejich hodnocení, jako by to bylo něco jako výklad pravdy nebo tak něco.

[T:] Ano, bylo to, jak jsi popsal. Dokonce jsem jela do svého rodného města a všechno bylo jako dřív.

[M:] Ano.

[T:] Bylo to jen, nebylo to stejné.

[M:] Ano, ano.

[T:] Stejně tak. A bylo zde jakoby víc prostoru, ale pak jsem se cítila, víš, jako bych ztrácela půdu pod nohama, víš...že se děje něco špatného a...
Ano, ale snad, možná...

[M:] Přišla jsi do bodu, kde musíš přijmout: "Nevím vůbec nic."

[T:] Ano. Tak se cítím.

[M:] Ano. Ale raději než přemýšlet: "O můj Bože. Vůbec nic nevím."
Ffff! Pociťuj ten prostor, že nevíš vůbec nic. S tím je tu jistá univerzálnost.
"Nevím vůbec nic."
Kdo to byl? Byl to Sokrates, kdo tohle řekl? Někdo takový?
Řekl: "Vím, že nic nevím." To je, co řekl.
Ano. Co vím je, že nevím nic. A jeho nazývají moudrým. Že je to tak?
Nevíš, jaká je to obrovská svoboda.
Protože je tomu přisuzované určité stigma, kultura myšlení, že bychom měli něco vědět.
A mnohdy, dokonce i v Indii, kam jezdím, se někdy zeptáš někoho: "Jak se dostanu do tohoto místa?"
A oni neví. Ale stejně ti řeknou: "Aha! Půjdeš tady dolů, odpočíš..."
Je to, jako by ti snad ani nechtěli říct, že neví!
Někteří lidé nemohou být chyceni s představou, že neví.
A budou k vám mluvit 10 minut. "A pak půjdeš a... - Tak dobře, zabočím doleva - Ne, ne, doprava. Ale říkal jsi...Ne, můžeš jít i tudy..."
Teď řekneš: "Promiňte, já tohle nevím - Aha, ok, děkuji." A je to hotové. Proč by ses měla cítit v rozpacích a zahanbena tím, že jsi to nevěděla.
[Smích]
Když přiznáš: "Nevím", dáváš lidem krásné svolení přiznat, že oni také neví.
A pak my všichni nevíme. Jaká šťastná banda!
"Nevím vůbec nic."
[Smích]
Slyšel jsem tenhle příběh. Nevím, jestli je to pravda. Ale myslím, že to je pravda.
Říká se, že když v Austrálii - byl to myslím kapitán Cook - navštívil Austrálii. Bylo to při objevování Austrálie.
A měl tedy s sebou domorodého průvodce, který mu ukazoval okolí atd.
A uviděl tohle stvoření jdoucí - "boing, boing, boing" a řekl: "Ah! Co to je?"
A průvodce řekl: "Kangaroo" (klokan), což znamená: "Nevím."
Takže kapitán Cook: "Kangaroo" (klokan).
Jsou tu nějací Australani - slyšeli jste o tom?
"Co je tohle?" "Kangaroo."
"Ah!"

[T:] Mooji, mám moc ráda tvá povídání.

[M:] Eh?

[T:] Miluju tvá vyprávění. Miluju tvá povídání.

[M:] Má povídání.

[T:] Povídání. Jestli je takové slovo...

[M:] Velmi dobře.

[T:] Děkuji.

[M:] Děkuju má lásko.
Návštěvník
 

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod arikiran » pon 14. bře 2016 14:06:51

ahoj Jani
nevím, jesli ses někdy dívala na film o myšce MIki

tvá věta:

zůstává jí tedy její šťastná přirozenost, která je šťastná za všech okolností nezávisle na podmínkách.

mi říká, že ne

myška je zcela závislá na tom, co nakreslí Animátor...jesliže ji nakreslí štastnou, je štastná..jesliže smutnou, je smutná...

a to samé námořník Pepek..a jiné postavy...včetně mě... a protože zdá se hraješ v mém filmu... i včetně tebe...
...vxl...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » pon 14. bře 2016 20:52:41

Péťo,

"Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností."

Mooji

Jako by tady byly dvě dimenze, ale obojí je jedním. Je dost nebezpečné je popisovat jako dvě rozdílné věci, protože v tom mysl začne hledat vědu a pro toho, kdo touží po návratu Domů, se to "Doma" ještě víc vzdálí.

Lépe je vycházet z toho, že to je to nejobyčejnější, co je a je to stále tady.

arikiran píše:...myška je zcela závislá na tom, co nakreslí Animátor...jesliže ji nakreslí štastnou, je štastná..jesliže smutnou, je smutná...

a to samé námořník Pepek..a jiné postavy...včetně mě... a protože zdá se hraješ v mém filmu... i včetně tebe...


Myška a Pepek a všechny tvary, formy, všechno, co vzniká a zaniká se objevuje jako projekce v mysli, celý ten film s tím příběhem je v hlavě. V tom filmu může být myška šťastná i nešťastná.

V Srdci je vědomé Bytí. Je tady to věčné, neměnné, štěstí pravého Já, Boží království. Žádný příběh, žádný projev, žádná role...
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » pon 16. led 2017 6:35:36



Mooji - Pociťuj prostor Bytí a buď jím (Feel and Be the Space of Being)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » stř 15. úno 2017 18:59:50



Přestaň myslet a Buď
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » pát 05. kvě 2017 5:33:04

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod lklknml » ned 07. kvě 2017 22:45:17

lklknml
 

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » pon 08. kvě 2017 5:25:56

Zůstává vědomé to, co je tady pořád stejné.

Tak se známe od nepaměti. Nic z toho, co je v nás, čím jsme, nám není cizí.

A tohle je tak nesmírná krása.

Není možné si být bližší.

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod lklknml » pon 08. kvě 2017 8:02:03

nop píše:Setkávám se s tím často - že přijde někdo a o někom vysloví "odborný posudek" jakoby ho znal lépe než onen sám sebe.

Tak to je, protože funguje synchronicita.
lklknml
 

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » pon 08. kvě 2017 9:39:26

Všechny ty časoprostorové projevy jsou tou horizontální dimenzí, o které mluví Tolle.
Tedy to je všechno to, co lze nějak popsat, všechno to, co se jeví jako projev, co má formu.

Sama podstata všeho toho, Bytí samo, nemá žádnou formu, je to ta vertíkální dimenze. Při "zakotvení" v ní, není horizontální dimenze vůbec žádným problémem, protože je tady pořád jasná podstata všeho.

Dá se říct, že ta horizontála a vertikála jsou tím křížem, o kterém mluvíš. Jeho průnik je právě teď tady v té nekonečné a věčné Boží přítomnosti. Přitlučen na tenhle kříž můžeš být jen s připoutaností k představám časoprostoru, k představám, že jsme tělem, že jsme tou omezenou individualitou a ničím víc. Pak se to může jevit i tak, jako by nás Boží přítomnost opouštěla.

Ale není to možné, vždyť Bůh je tím vším, co je.

Možná spíš, než mluvit a psát o tom, by bylo lepší, přistoupit k praxi. Ve slovech, může být dost nedorozumění.

K poznání toho, kým jsme, nás může právě teď dovést Arikirian, pokud je pro nás opravdu láskou.

Bezpodmínečnou láskou, ve které si neděláme žádné nároky na nic, ve které si neklademe žádné podmínky.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » čtv 18. kvě 2017 12:11:05



Mooji - Znát své pravé Já je důležitější než kontrolovat mysl
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » čtv 18. kvě 2017 12:15:46

mo1.PNG


Teprve, až je mysl zakořeněná

mo2.PNG


v energii srdce, v Já

mo3.PNG


začíná fungovat harmonicky

mo4.PNG


Proto někdy říkám

mo5.PNG


"Udržuj svoji mysl v srdci a podobně."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » čtv 18. kvě 2017 12:30:29

moj1.PNG



moj2.PNG
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » čtv 13. črc 2017 8:22:11

Obrázek

Keep your mind inside your Heart.
This is Love, Freedom and true Life!

~ Mooji,


Udržujte svou mysl uvnitř vašeho Srdce.
Toto je láska, svoboda a pravý život!


Láska žije uvnitř toho, kdo je svobodný.

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Jana » sob 17. bře 2018 13:42:58



Mooji - Může existovat osud pro Já? (Can There Be Destiny for the Self)

:)

Vlastně jedna z nejdůležitějších věcí, které přišly, protože mnoho let zde byli lidé, kteří říkali: „Ale předpokládejme, že někdo nemá předurčeno, aby se probudil?“

Toto je velmi silné.

„Pak tu není nic, co můžete udělat, abyste se probudili.“

A když jsem před tím tuto otázku slyšel, tak jsem s ní trochu zápasil….
A pak se mi to vyjasnilo.
A má odpověď byla následující:

Nejsou osud a svobodná vůle také jen jevy?

Chápete?
Pokud jsou osud a svobodná vůle také jen jevy, tak proč si s tím děláte vůbec starost?
Nemůžete v tom prostě být.
Aby vás to dostalo, musíte být tím, kvůli komu přišly.
A kým tedy?
Pro mysl, osobnost, přišly.
Připouštíte, že jste myslí?
Protože můžete připustit:
„Já jsem mysl.“
A pokud tomu uvěříte, tak budete žít jako mysl.
Pak máte problém.

Může existovat osud pro Já?
Definovat, zdali jste samotné Já, anebo jste něco jiného, než Já.
A než si uvědomíte pravou přirozenost Já, kde je?
Než se objeví mír, kde byl?
Schovával se někde?
Jako když třeba lidé pošlou textovou zprávu a trvá to čtyři dny, než se doručí. Kde je? Někde v prostoru?
Kde je mír, než ho objevíte?
Je prostě někde jinde? Nebo vůbec neexistuje?
Začal existovat, až když jste ho objevili?
Takže to znamená, že to je samo o sobě nějaký jev. Něco takového.
Kde se nachází Já, než si ho uvědomíte?
Neexistuje?
A začne existovat, až si ho uvědomíte?
A nebo je to tak, že to tu vždycky bylo, jenom nebylo rozpoznáno?
Něco zůstalo bez povšimnutí.
Je to jako když hledáte brýle a máte je na nose.
Tohleto je špatný příklad pro Já.
Já totiž není něco, co nosíte.
Možná spíš Ono nosí vás, ať už jste čímkoliv.
Protože často se o sobě zmiňujeme, jako bychom byli nástroje: „Já jsem kanál. Jsem služebník.“
A toto v podstatě znamená: „Já jsem tělo.“
a podmiňování nebo přesvědčení.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Nedělej si starosti s myslí

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 09. lis 2018 17:37:52



Príroda a Hnev
Návštěvník
 

Další

Zpět na Mooji

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků