Jednoduše to

Moderátor: rosada

Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. lis 2011 14:26:54

"Mooji Jednoduše to

Převzato z http://mozaika.bloguje.cz/158364-jednoduse-to-uryvek-ze-satsangu.php

Mooji: Opravdové já je neměnné pozadí, podkládající měnící se svět jevů. Je to jen neosobní Vědomí, neměnné a blažené. V zakusitelném stavu září jako čistý, subjektivní, vědomý pocit "já jsem". Tato "já jsem-nost" je neosobní a je totožná s vědomím – polem uvědomování. Je to přímé vyjádření čisté subjektivity. Šri Nisargadatta Maharadž, velký mudrc, to popisuje jako dveře, které se houpají jedním směrem do projevu a druhým směrem do nekonečnosti. Toto to krásně vyjadřuje. Všechny události se zjevují jako pohyby ve vědomí a jsou v něm rozeznávány touto vědomou přítomností "já jsem", toto je "svědek" neboli uvědomovací princip, kterým jsme, zatímco zde je tělo.

Otázka: Takže jsme tělem nebo v těle nebo něčím odděleným? Protože... (tazatel začal rozebírat nějaké zkušenosti a pozorování...)

M: Ponech to prosím teď být, prostě zůstaň otevřený, dovolující nechat ve vědomí slyšet to, co je říkáno, bez snahy spojovat kteroukoli konkrétní myšlenku nebo představu s tím, co je slyšeno – nech jednoduše poslouchání ať se prostě "stane", tak jak je. Ty jsi ZA poslouchající myslí. Sleduj myšlenku "já" – toto není pravé "já jsem". Ta se objeví, když se neosobní "já jsem" ztotožní s tělem, což je zpravidla nástroj, skrz který se toto "já jsem" s pomocí vitální (oživující) síly projevuje. Tato identifikace dává vzniknout egu neboli individualitě - pocitu "já". Čili jak vidíš, pocit individuality nemůže existovat bez podpory neosobního vědomí a ego tudíž musí být samo také proměnlivým vyjádřením tohoto tvůrčího vědomí. A v tuto chvíli se pouze chová jako podmíněné vědomí, které věří, že je tělem a myslí. Dále vyvstává znalost "jinakosti" (něčeho druhého, od nás odlišného) a základní pud se bránit nebo chránit se... vyvstává pocit "tohle mám rád", "tohle nemám rád" společně s hodnoceními, strachy, touhami, připoutanostmi a celá ta hra vzájemných vztahů a protikladů. My, jakožto individualita/bytost jsme fascinováni zakoušením a jsme na něm závislí, což je přirozené a samo o sobě to není nic "špatného", pokud je to viděno jako hra či vyjádření vědomí v projevu, kterým jsme. Ale viděno z perspektivy individuality, s celým jejím osobním soukromým programem - Velký problém ! (Smích...)

Teď poslouchej, není tu vůbec nic, co by se mělo "udělat" a nikdo, kdo by měl něco udělat nebo změnit. Pouze se musí stát změna v porozumění a vše bude v pořádku. Vše je Jedno. Vezměme si jako příklad třeba vysunovací anténu od rádia, je to jedna věc – to reprezentuje Absolutno. Povytáhni nebo vysuň jednu část – objeví se neosobní "já jsem"; je to ale stále jedna věc. Povytáni ji víc – vyraší myšlenka "já"/individualita a zároveň se zapojí do hry zosobněný projev/svět. Jednota projevující se jako projev a neprojev, dva aspekty jedné Skutečnosti. Taková je hra v divadle vědomí. Jsi konečný svědek; Šťastný, nedotčený a úplný. To jsi Ty! Není to nic osobního. Není to kompliment, věř mi.

O: Prosím mohl bys zopakovat tu část o "divadle vědomí"?

M: Ne! Nebudu to opakovat. Právě teď, buď pozorný, otevřený a přítomný ale zároveň neutrální, bez toho aby se tvá pozornost hnala za nebo skončila u nějaké jednotlivé myšlenky. Toto je pozice, kam tě zvu. Důvěřuj svému intuitivnímu poslouchání. Je to tvá mysl, objevující se jako bdělý hledající, který usiluje o dosažení přesnosti a pak je chycen s pocitem, že propásl něco zásadního. V tomto případě to je jemná forma odporu či vyhýbání se.

Má rada je: pokud to propásnete, tak to prostě nechte být. Vše je nyní v pořádku. Opravdové "ty" je zde za tím vším, bezúsilně pozorující; odtamtud je pociťováno vyvstávání pocitu ztrácení a nacházení a je odloženo jako "ne-skutečné" – "neti neti", jak říká mudrc. Ty, jakožto vědomí nejsi nějaký konkrétní pocit.

Myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí jako vlny hrající si na hladině oceánu. Nech ať vše přichází a odchází samo od sebe, to je pro vlny přirozené. Oceán, voda, vlny – vše jedno a to samé. Zůstaň pouze jako svědek. Pro vědomí není nic ztraceno nebo nalezeno nebo dobré či zlé. Je to neposkvrněný základ oproti kterému tančí stín mysli/světa jmen a tvarů tanec své zdánlivé existence.

O: Ale Mooji, zcela jistě je to bdělost, která nás ujišťuje, že to chápeme správně, díky které se můžeme vyhnout neporozumění; obzvlášť když toto vše je pro mne nové, stejně tak spousta knih a učitelů poukazuje na bdělost jako nutnou kvalitu nebo schopnost pro duchovní růst.

M: Toto je pravda, jen pokud zde opravdu je "někdo", kdo bude používat toto pochopení. Ale pokud budete opravdově pátrat, tento "někdo"; "osoba" či "individualita nebude nalezena! Vše je pouze vědomí - "ty", "já", mluvení, poslouchání, satsang, každý zde, vše – vše je vědomí; toto je nádherné odhalení! Vědomí hovořící s vědomím o vědomí skrze vědomí. Jak jednoduché! Ale jak matoucí to je, pokud je to hledáno skrze ego-mysl.

Podívej se, poukazuji tam, kde jsi právě teď, zůstat s tím, nic víc, ale tvá mysl přistála v nějakém bodě, kde jí to fakt moc zajímá. Ve chvíli kdy si byl zaneprázdněn snahou to uchopit, prošvihnul si všechno ostatní – toto je nazýváno hrou zvanou "mája" (kosmická iluze). Je to jako když si čteš knihu o exotickém ovoci a reggae hudbě běhěm toho, co kráčíš jamajským ovocným trhem! (smích...) Jeden zenový mistr, který se jmenoval Bankei řekl: "Je to jako muž, kterému upadl do moře meč přes palubu lodi a on si označuje na boku lodi místo, kde mu meč spadl do vody." (velký smích...)

O: Právě teď, jak to říkáš, vše se zastavilo. Nemohu myslet. Nejsou zde žádné myšlenky. To je úžasné!

M: A co je tím, co si to uvědomuje?

O: Nic...Já.

M: Já – nic, pozorující zastavenou mysl. Když se mysl zastaví, dá se tomu ještě vůbec říkat mysl?
(pauza...)

M: A teď?

O: Ticho a klid.

M: Pro koho?

O: Zde...pro mne.

M: Pro tebe? Jsi si jistý? Co, kde a jak přesně v tom "ty" vypadáš?

O: Ne já; jen ticho a hluboký klid a opravdový pocit vděčnosti. Je to správně?

M: Ty mi to řekni.

O: Ano. Vděčnost za to, že jsem to slyšel a viděl tak jasně. Děkuji ti.

M: Nemáš zač. Já děkuje samo sobě. Nádhera!"
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 10. úno 2016 21:39:11

Mooji - Zůstaň otevřený (Stay Open)




(Mooji:) Nechte své činy konat. Nepředpovídejte je. Neplánujte, co budete dělat. To je velká past a dusí spontaneitu život, která je jeho podstatou!

Pokoušet se život zformovat tak, aby uspokojil vaše představy a fantazie je něco jako umírání. Je to dušení. Je to nepřirozené a chybí v tom radost.

(H:) Potřeba být připraveni a očekávat všechny ty budoucí věci, tohle nás učí jako způsob života.

(M:) Ano.

(H:) A způsob, jak fungovat.

(M:) Je tolik nedorozumění a... Je to jako kdybychom si vzali prášek, nějaký prášek na depresi, abychom dostali depresi. Prášek určitého podmiňování, ten vám přivodí depresi a předsudky a strach a posuzování a slabost. Ale to je skoro obecný model, kterému se zdá věříme, to jsou pravidla, podle kterých žijeme. Ale ve skutečnosti vás o něco okrádají.

Život lidské bytosti může být ohromně silný a mocný. Inspirující a plný radosti a inspiraci cítím jako velmi, velmi mocný ukazatel. Protože naše životy se navzájem dotýkají. Ono to... my se prolínáme, dovnitř, skrz a přes sebe. A tak to, co vysíláme a vyzařujeme skrze sebe, jako naše vlastní světlo a ze zdroje našeho vlastního Já, je klíčové.

A náš duševní stav, psychický stav tlumí toto světlo, nebo tak nějak blokuje to světlo v jeho původní kvalitě. Rozumíte. Nemyslím, že to světlo se dá zničit. Ale může to, jako když zatáhnete závěs, může to bránit slunci. Příliš mnoho uvažování, příliš mnoho podmiňování způsobí zatmění nebo zakrytí, zastínění čistého světla našeho Bytí.

A jak zůstáváme dál v tom stavu, tak upadáme do stavu spánku, nebo se zdá, že nám je jedno, že máme takovou hloubku, neprozkoumané oblasti našeho vlastního bytí.

A to je dar Života, že bychom měli objevit sami sebe, zkoumat a vidět, že ve všech oblastech, kde se v našem Bytí pohybujeme, je to krásné světlo, je zde to božské Já.

Ten pocit plnosti, harmonie je tam.

A je to zde vnímáno jako smutek, že toto všechno v nás zůstává nejvíc neprozkoumáno.

Takže bych moc rád pokračoval v povzbuzování lidských bytostí, protože vím, že jsou opravdu velmi mocným projevem Boha. A že mohou, my, oni, my, já, ty, to je stejné, dál zůstat otevření, tak, abychom... Zůstat otevřený je univerzální klíč. Protože jestli nebudete otevření, nepohnete se. Něco ve vás prostě vyschne.

Ale být otevřený, což je samo o sobě aspektem světla, umožňuje, že to, co se může projevit jako milost a síla a moudrost a radost a to všechno, se stane tím nejdůležitějším, co může být projeveno, poznáno, rozpoznáno v tomto světě.

Tak budiž pozdraveno lidstvo za svoji vrozenou sílu. Ať je ještě více projevena s boží pomocí.

Být otevřený, což je samo o sobě aspektem světla, umožňuje, že to, co se může projevit jako Milost a Síla. A Moudrost a Radost se stane tím nejpodstatnějším.

(Hudba)

Život lidské bytosti může být ohromně silný a mocný, inspirující a plný radosti. Zůstat otevřený je univerzální klíč. Budiž pozdraveno lidstvo za svoji vrozenou sílu, která ještě bude objevena. S boží pomocí.
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 09. bře 2016 16:45:19

MOOJI _ INTERNET SEEKER



T: Tuhle otázku asi nebudeme nahrávat, ale řekni nějaké úvodní poselství, tak na dvě minuty.

M: A na co to bude? Proč? Protože, když po mně chceš úvodní poselství, je to pro mě těžké.
Začnu přemýšlet, proč to vlastně říkám, abych jen tak nemluvil.

T: Dobře, ulehčím ti to. Dejme tomu, že se dívám na youtube a hledám něco o osvícení na internetu. Řekněme, že na googlu hledám osvícení, a najdu tebe. Co mi sdělíš? Slyšel jsem o osvícení, nevím přesně, co to je, viděl jsem spoustu informací na wikipedii
hodně učitelů, hodně textů, spoustu náboženství a filozofie a teď jsem se dostal sem. Co mi řekneš? Mně, který hledá osvícení?

M: Aha, tak za prve, když hledáme osvícení, tak je to jen proto, že napřed si myslíme, že ještě osvícení nejsme.

Jinak by se ta otázka, jak mohu dosáhnout osvícení, neobjevila.

Ale když už tu je ten pocit, že nejsem osvícený, že nejsem svobodný, teprve potom se objeví otázka, jak mohu být svobodný,
jak mohu být osvícený.

Beru tyto dva pojmy jako synonymní, svobodu a osvícení.

A co to vůbec znamená osvícení? Takže musíme začít už tady. Co to znamená osvícení?

Tak, jak to chápu, co mohu říct je, že osvícení znamená objevit vaši původní, čistou podstatu. To, kdo jste.


Předtím, než jste začali mít o sobě představu, která není pravdivá.
A proto jste začali trpět, mít zmatek, mít klamné představy.
Tak pokud osvícení, tak, jak tento termín používáte vy, znamená být osvobozený ze stavu, kde nejste osvícení,
což je představa, kterou o sobě máte, jakýkoliv koncept, který o sobě máte.

Jestli je tento koncept vnímán jako nějaké omezení, a vy tímto omezením trpíte a přejete si se od tohoto omezení osvobodit, pak bych vám řekl, že už jste svobodní, že už jste to, co je, protože to, co je, nemůže nikdy nebýt.

Proto se to uvádí jako to, co je. Ne jako to, co je někdy. Ne jako to, co bude. Ne jako to, co kdysi bylo.

Ale to, co je.

Cokoliv jiného, co můžete vnímat, nebo na co můžete myslet, není stálé. Je to myšlenka, vjem, pocit, který se děje v prostoru vašeho vědomí. Proto to není stálé. Je to pocit. A jeho vlastností je, že není stálý, A proto se objevuje a mizí. Dovolte mu objevit se a zmizet1 Ale neidentifikujte se s tím ani s ničím jiným, co se vynoří jako vjem nebo jako zážitek. Nic s vámi nezůstane.

Nic, čeho se můžete chopit, s vámi nemůže věčně zůstat. A až dospějete tam, kde budete šťastni, že jste se osvobodili od svazku s něčím jiným, protože to "s" znamená dva, to znamená, že je tam nejméně ještě něco druhého, třetího, čtvrtého... A potom příjdete na to, že bez toho prvního tam nemůže být žádný druhý.

A přijďte na to, jestli ten domnělý první je sám skutečná věc, jestli je to předmět.

A potom bych řekl: "Buďte vítáni,
toto je začátek opravdového hledání,
a takové hledání musí skončit nějakým objevem."
Toto je příležitost a pozvánka na satsang.
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. bře 2016 17:05:34

ODHALTE TO,

PROSÍM


Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Jana » ned 03. dub 2016 11:01:04



Mooji - Prázdnota je univerzální (Emptiness Is Universal)

Tohle se vám bude asi líbit.

:)
Uživatelský avatar
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9013
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. dub 2016 16:48:40

Mooji - Objevte jednotu Univerza



(Mooji:) Oheň pronásledování a utrpení právě hoří v různých částech světa, a pak některé části jsou zelené a krásné a některé jsou ničeny, některá místa jsou budována a některá bourána a lidé umírají, lidé se rodí a celý ten kotel existence se vaří naráz. Nikdy nebyla doba, kdy by svět byl stejný pro všechny, v jednom stejném stavu. Je to jako když oheň vzplane tady a pak se něco krásného objeví tady a pak je to něčím zbořeno a něco se postaví tady a pak to místo, které dlouho trpělo, se uzdraví a je obnoveno a překypuje hojností a je nádherné a pak je znovu zničeno... takhle to chodí, to není nic... není to fenomén 21. století, není to ani fenomén 20. století. To celé je hra lidské existence na této planetě a je velmi těžké dívat se na to jako osoba se soucitem a slitováním a jen odpouštět, tohle je velmi těžké. A všiml jsem si, že to není... lidské bytosti samy jsou tak komplexní psychologické identity, že samy o sobě jsou jako planety v malém měřítku Taky vybuchují a jsou vyléčeny a zkrásní a procházejí krásnými obdobími a procházejí soužením a všechno toto, všechen ten pohyb můžete znásobit mnoha miliony. Toto dynamické pole existence je pulzem existence na této planetě, tak to je. A kdo ví, také existují jiné planety. Nemusí nás to zajímat, ale také my začínáme sami zažívat, že je tu život odjinud, bylo by směšné to nepřipustit, že v tomto úžasném vesmíru, v nekonečných galaxiích, že bychom byli jediné bytosti, které existují. Totiž, to je směšné! Občas to vypadá, že se to stále snažíme popírat, i když je to čím dál tím víc viditelnější. Ale o tom teď nechci mluvit.


To, co chci říct, je, že v tomto kotli existence, se všemi jeho kontrasty, jeho nejistotami, jeho nadějemi a touhami, jeho krásami a ošklivostmi, je ticho, je tam síla, je tam čistota, je tam krása, ale nenalézá se ve věcech.


Musí to být nalezeno ve vás! Začíná to hledáním v sobě. A na okamžik se může zdát, že je to sobecké poslání obrátit pozornost tak moc do sebe, ale ve skutečnosti jste jako, tak nějak jako průkopník svého vlastního ducha a jdete tam a něco se ve vás stane, osobnost rozkvete do Přítomnosti a Přítomnost je nekonečněkrát moudřejší než osobnost.

A když se Přítomnost probudí nebo projeví, má sílu začít měnit život, dokonce i v jevech, Přítomnost, probuzená Přítomnost je požehnáním a světlem pro svět. Vnímám to jako opravdový dar člověka a možnou výzvu, můžeme to nazývat různě, a když mluvíme o lidské evoluci, tak nemůžeme pominout, že tím nejvyšším projevem evoluce musí být transformace od pouhé osobnosti k čisté Přítomnosti.

Když lidská bytost objeví Přítomnost, začíná opravdu přicházet domů, protože domov nemusí být jen fyzické místo. Doma je tam, kde jste zpátky na své správné pozici, jste zpátky ve svém Srdci.

Jste živou bytostí, plnou lásky, soucitu, moudrosti a porozumění a nikdo nedokáže ocenit to pochopení, je to živá síla. A tohle dělá tuto planetu, nebo jakoukoliv jinou planetu kdekoliv jinde, krásnou. Nejsou to jen stromy, stromy jsou pozadí, řeky jsou pozadí, ale skutečný život se žije v těchto tělech a v interakci mezi bytostmi jako možnost, příležitost ukázat dar života a dar lásky, dar objevování skutečné... objevování vesmírné jednoty. Tohle je něco.

Takže já sám se moc nezajímám o pokusy zastavit nějakou konkrétní válku. Chápu, že se to může jevit jako trochu tvrdé, to, co říkám, ale já vidím skrze to. Soucit je zde, láska je zde a pomocná ruka, jestli je to užitečné, tam bude také. Ale tahle fantazie, že zastavíte všechny války bez opravdového pochopení vaší skutečné přirozenosti, bude i nadále jen fantazií. Tohle není smutná předpověď o životě, je to moudrost a je to výzva k možnostem, které tu máme, i v našich nejtemnějších chvílích.

Světlo lásky, pravdy, Boha, je stále zde a jde o to je nalézt. Nemusíme za ním cestovat celé míle fyzické vzdálenosti, je to vnitřní záležitost.

Musíme začít směřovat dovnitř, strávili jsme velmi dlouhý čas směřováním ven, abych tak řekl, ve vztahu k našemu tělesnému pocitu sebe. A teď musíme obrátit pozornost dovnitř. Na této planetě jsou moudří učitelé a moudří průvodci, vždycky tu byli. A jestli ve vás roste potřeba skutečně objevovat, ne objevovat podle vás, podle vašich představ, ne bránit nebo představovat své vlastní myšlenky, ale jednoduše být dostatečně k dispozici, aby měl život prostor projevit se, pak začnete cítit, protože tohle je to, co nakonec přijde, že se stanete natolik citliví, že uslyšíte ten hlas, který je tu stále.

Naslouchat a být vnímavý a komunikativní k vnitřnímu Bytí. To je náš nespolehlivější průvodce a náš nejpravdivější průvodce, náš nejshovívavější a nejkrásnější průvodce.

Toto požehnání životu, světu a našim mezilidským vztahům je stále přítomno v probuzené mysli. Nejste schopni uvažovat negativně nebo škodlivě o žádné bytosti.

Děje se to automaticky, že vaše srdce plane láskou a porozuměním a podporuje spravedlivý život, spravedlnost, ale ne tu fundamentalistickou spravedlnost, to ne, ale spravedlnost, která je tak otevřená, tak globální, tak všezahrnující, tak liberální, tak neohrožující, tak krásná. Tohle... nechť svět znovu dojde k naplnění tohoto, tohle je moje malé požehnání, jestli to v tomto životě něco znamená.

Namaste.
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 15. dub 2016 17:57:55

Mooji - Kdo pozoruje pozorujícího




Tazatel: Zdravím tě znovu.

Mooji: Ahoj.

T: To, co jsi tu právě popsal, zní velmi filosoficky. Důvod, proč to říkám je, že říkáš: "Být si vědom toho kdo si je vědom."
A znovu tvrdíš, že je tu ale něco, co si je vědomo i toho a pak říkáš, že je něco, co si je vědomo i tohoto a tehdy to vypadá jako bludný kruh, nikdy to nekončí. Je tu něco...

M: Ve skutečnosti to není kruh.

T: Je to něco realistického? Nebo je to jen jakási fantazie nebo představa?

M: Ano. Ne, není. Je to velmi, velmi, velmi... Je to nejspíš ta nejlepší rada, kterou uslyšíš ve svém životě, pokud ji přijmeš s vážností. Je to ta nejlepší rada, kterou uslyšíš. Nemám čas ztrácet čas s filosofiemi, pokud je to pouze proto, aby si toho užívala vaše mysl. To, o čem tu hovořím, když k vám promlouvám, přichází přímo z této samotné prázdnoty.
Otázka je, dovolíte si uvnitř toto následovat? To, nač poukazuji, je to, co již tak je. Nežádám vás, abyste se pouštěli do nějakých konstrukcí nebo použili svou představivost, abyste vytvořili nějakou ideu. Poukazuji přímo na to, co již je takové, jaké je právě teď, žádné dosažení něčeho. Jednoduše místo rozpoznání toho, co už tady je, což není proces, ve kterém se možná pocit procesu může objevit, může povstat, nicméně to je také pozorováno. Opravdu vás znovu seznamuji s vaším původním viděním,
které existuje přede všemi fenomény, které se manifestují, které mohou být přítomny pouze proto, že je tu toto původní vidění.
Směřuji vás k tomuto, abyste toto rozpoznali. Nechci dokonce ani říci, abyste to ctili, protože to už je, co to je. Takže...rozumíš mi? O to jde..

T: Ale když je to tak zřejmé, proč je tomu tak, proč se to tedy jeví tak obtížné, když je to tak zřejmé?

M: Nevím, jestli chci použít slovo "zřejmé" v tvém případě. Je to zřejmé pro mne. Právě teď je to pro mne zřejmé. Ale tobě se to jeví, jeví se to jako ne tolik zřejmé. Ale to proto, že k tobě nepromlouvám jako ty a já.

Promlouvám z místa, které je vlastně mimo tebe a mne, k tomuto společnému vidění, o kterém vím, že tu je, z kterého vystupují slova, proudí z něj koncepty. Ale není to ona emanace, jen to tu prostě je. Takže k tomuto já promlouvám, ne k tvé mysli.

Nevěř mysli, která chce vykonávat instrukce, nebo z tohoto udělat nějaké cvičení. Poukazuji přímo na toto. Pokud tu je, zkusme a spatřeme, pokud je tu dokonce síla pozorovat, nejsi si vědom toho, že pozoruješ? Možná jsi nikdy takovou otázku neslyšel, takže mysl to ihned zhodnotí jako:
"Víš, pozorovat pozorování, to je fakt velký, velký..." Ale to je pouze reakce. Ve skutečnosti, již tomu tak je. Právě teď víš, že jsi vědomý a že prožíváš život skrze vědomí.

Je to pravda nebo ne? Také víš, že tam jsi a najednou přichází spánek a ty to cítíš. Něco to pozoruje. Není to pravda?
Vidíš? Takže dokonce i kdyby se ztrácelo vědomí, je tu něco, co pozoruje vědomí, které ztrácí svou sílu. Jaké tvoření k tomu potřebuješ? Jaká je to filosofie? Toto je pouze poukázání na něco, co je tak jednoduché. Dokonce nechci použít slovo "jednoduché",
protože to je jistá kvalita. A toto je kvalita bez kvalit.

T: Takže to není něco, čeho je třeba dosáhnout, nebo něco takového?

M: Nuže toto je má otázka pro tebe! Můžeš toho dosáhnout nebo to může být jednoduše rozpoznáno? To, co je již tady.

T: Tak jaký je celý smysl satsangu?

M: Toto rozpoznat, takže si přestaneš dělat starosti o jiné věci. Takže projev celého tvého života je osvobozen, aby se mohl vyjádřit tak, jak je mu souzeno a ty si to můžeš pro změnu užít, spíše než tím trpět.


V současnosti tím trpíš. Jednoduše proto, že jsi to obklíčil všemi možnými chorými vmyšlenými představami o tom, výklady něčeho,
co je tvou původní nevinností. Je to jednoduše to, co to je.

Bylo to tu před počátky, protože počátky jsou v tom pozorovány, jak se objevují.
A ty jsi ten pozorovatel. Vyzývám tě k tomu, protože ty bys k tomu rád použil 17 kroků. Ukazuji ti přímo a říkám:

"Ne, ne, kápni božskou! Proč předstíráš, že je tomu jinak?" Jak můžeš říci: "Já trpím...a tohleto.. ...a proč tohle nedokážu?" A tak dále... A pro mne, jak to uvnitř vnímám, to představuje trpící stav. Protože nejsi šťastný, když se cítíš být vyloučený nebo plný obav kvůli něčemu. Takže říkám, teď začni pozorovat nebo rozpoznej, že dokonce tvůj strach je představa, která není. Nic to není. Je to proměnlivé, není to stálé.


Něco je stálé, dokonce i mimo koncept stálosti. Může to být jednodušší než tohle? Nevím.
Takže když se toho chopí tvá mysl, překroutí to možná do nějaké filosofie, nebo do něčeho takového.

"Ó ano.." A ty se v tom budeš rochnit. Ale já poukazuji přímo. A účel a hodnota této přímosti je, že jakmile je to rozpoznáno, něco jakoby prostě zatlačilo. Nyní používám popisy. Ale je tu pocit, jisté rozpoznání, které nemohu vymezit, abych řekl, že k tomu vede nějaká cesta. Setkávám se s tím napřímo. Již to existuje.
O zbytek se nestarám. Vyhazuju to.. Odhazuji ve skutečnosti celý vesmír. Tato odvaha, abych tak řekl, je tu, když uvidíš zdroj, odkud vesmír pramení.

A pramení ze mne. A to není... ...není to nic pyšného, není v tom žádná arogance. Můžeš to zrovna tak dosvědčit, pokud dovolíš, aby se toto vidění v tobě objevilo. Satsang je pouze místo, kde je ti neustále připomínáno to, o čem si představuješ, že jsi od toho oddělen, až dokud tato iluze neskončí.

T: Vážím si toho, co říkáš, ale zní to, jako že toto rozpoznání musí být zformováno do návyku. Je tomu tak?

M: Pak tě ihned žádám, abys zjistil, čí návyk to je? A tobě se tato otázka nelíbí. Jsi hluboce podrážděn mou otázkou.
Chceš, abych ti to předal způsobem: "Dobrá, dobrá, pokud smícháš tohle a tohle, získáš tohle."

Ale já tě ve skutečnosti vrhám kompletně do tvého vlastního nitra.

Čí je to návyk, o kterém mluvíš: "Ó ano, musím vyvinout tento návyk."
Ale čí je to návyk? Můžeš to prosím zjistit?
Čí je to návyk?
Žádné domněnky, protože ve skutečnosti vše, co považujeme za vědění, jsou povětšinou domněnky, které jsme si přisvojili.
Co povstává z tvého okamžitého a přímého pozorování? Nepodíváš se. Je příliš jednoduché jíst z jiného talíře.
Sám se podívej, takže z toho nebude nepolknuté jídlo. Podívej se a spatři.Odkud se opravdu díváš? Místo, kde se objevuje dokonce Bůh. Zní to jako rouhání? Prověř to a uvidíš. Může být cokoliv věděno, pokud tam nejsi? Jsi dokonce dříve než vědění,
protože znáš vědění a znáš nevědomost. Jsi si vědomý pravdy a nepravdy na úrovni pojmů.

Ale nekoncepční Pravda, té si nejsi vědom.

Ty jsi tato nekoncepční Pravda.

Proto jsi Pravda, mimo představu pravdy. Když uvidíš, že dokonce slovo "pravda" již není potřeba. Ale možná na jistou chvíli něco,
nějaká skrytá záhadná síla ve vesmíru ti ji upírá, protože možná když ji rozpoznáš předčasně, mohla by se u tebe vyvinout arogance.
To je vše, co mohu říci, protože ty jsi To!

T: Tak jak je možné, že ty to rozpoznáš a já ne?

M: No...to nevím. (smích) Má námitka je, že já ti ukazuji, že to rozpoznáváš, ale ty máš prostě pocit, že tomu tak není.
A jednoho dne propukneš ve smích. Doufám, že tam budu, abych to s tebou mohl sdílet, jak opravdu směšné se to může jevit,
a přesto jak zároveň tento nedostatek rozpoznání způsobuje nesmírnou bolest. A nejen bolest, ale ve skutečnosti zvěrstva
jsou vykonávána ve jménu tohoto falešného "já", s kterým jsi v této chvíli identifikován.
Takže je v tvém zájmu a zájmu všech bytostí na této planetě, aby jste zjistili, oč vás žádám, abyste zjistili.


T: Děkuji ti, Mooji.

M: Rádo se stalo.
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 24. dub 2016 7:29:47

Mooji - Vy si určujete svoji realitu



Když to budeš milovat, nebudeš tomu říkat zodpovědnost, bude to tvou radostí.
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 24. dub 2016 8:07:02

23:34

Máme představu, že abychom mohli žít v tomto světě, tak nemůžeme zůstat ve svém srdci.

A to není pravda!
Návštěvník
 

Re: Jednoduše to

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 27. dub 2016 4:56:54

Mooji - Postrčení z Neznámého do Neznámého

Návštěvník
 

Další

Zpět na Mooji

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron