Osvoboď své srdce

Moderátor: rosada

Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod ros » pát 29. srp 2014 22:39:53




Asi bych to přeložila: Osvoboď své srdce :)
ros
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod rosada » pát 12. zář 2014 22:05:53

Toto video je záznamem, tzv spontánního satsangu, kdy Mooji v kruhy svých blízkých se rozhovoří na duchovní téma.
Lidé z jeho okolí s tím zřejmě počítají a mají kameru vždy při ruce :)
Tyto rozpravy jsou trochu jiné než ty z veřejných setkání.



Tak jsem zatím přeložila první 3 minuty. Někdy příště bude zase další kousek.
Pokud budete chtít něco okomentovat, založte na to prosím jiné vlákno, ať tady můžu navazovat s překládáním. Ráda s Vámi o tom podiskutuju, ale jinde.

0:00
Kdybych měl nazvat kapitolu v knize, nazval bych ji Znamenitost nic-nevědění. Znamenitost nic-nevědění. Protože jedině v takovém stavu mír, který tu je, je naprosto jistý, naprosto uspokojující. Uspokojující natolik, že zůstává tichý. Tichost je už zde, ta spokojenost nepřináší ticho.
Někdy říkáme, že Pravda je jednoduchá. Ale někdy se ptám, když o tom mluvíme tímto chybným způsobem, zda je Pravda jednoduchá nebo složitá. Možná i toto je kmenová perspektiva, protože to je za jednoduchostí či složitostí. Tak to není. Není to v kategoriích souvztažných protikladů. Rozumíte? To je důležité, co právě teď říkám. Protože někdy říkáme: „To je tak jednoduché! Všechno je tak jednoduché!“ A takto naše mysl pracuje: „Mooji řekl, že je to jednoduché, takže takhle to bude fungovat.“ Ale ono to nefunguje, jenom to je. Ani složité, ani jednoduché. Nijak to nezapadá do způsobu, jakým lidská mysl pracuje. Mysl je nástrojem k interpretaci, k zaznamenání změn a rozmanitosti a k přemýšlení. To co nazývám Vědomím, to není v žádné kategorii. Sama mysl je kategorií. Sama mysl a osobnost (resp. pocit osobnosti) – vzájemně provázané. Ale Vědomí není součásti této základní (atomické) struktury.

Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod rosada » pát 03. říj 2014 22:57:17

Takže trochu skok na
20:28 - tam je střih takže není jisté, zda to navazuje na předchozí. To "porozumíte" si můžete vztáhnout na to co Mooji vykládá, na co poukazuje obecně.
Pokud tomu porozumíte, všechny pochyby a otázky zmizí. Kde si budete klást otázky typu :“ …Oh, někdy má mysl…“?, - už tu nebude ten zvyk. Je konec, to je konec! Když naleznete to, co nezabere ani minutu, dokonce ani sekundu, nezabere to ani sekundu. Nikoho jsem neslyšel o tom mluvit.
Dotaz dívky z publika: někdy je přetrvávající zmatení, které nějak …
Mooji: Jednoduše ty nemáš čas, na to být zmatená. Tady není čas na to být zmatený.
Dotaz: a co ticho?
Mooji: Proč Buddha odpovídal?
Víte, možná se dostáváte k přesnějšímu porozumění mě, možná v jiném časovém okně, protože já jsem zde jenom teď. Rozumíte? Nemůžu odpovědět někdy později. Nejbližší lidé se mě stále často ptají:“ Co zítra? … Co budeme dělat dnes později?“ Jste se mnou celý čas a nevíte, že nevím o tom nic nevím, nevím nic o zítřku, nikdy jsem neviděl zítřek. Nevím to. Já chci radši vědět, kde je vrchol hry, právě teď. Nechci vědět o zítřku, zítřek pro mě neexistuje. Kdyby existoval, musel by tu být teď. Sledujete mě? Jste aspoň trochu na mé vlně? Protože ostatní je pro mě jenom výmluva. Jen výmluva, protože nejste připravení pro to, co právě je. Jsme stále na cestě k tomu, co je. Nikdy nestačí to, co je teď. Ale to vám zabere čas. Někdy vám to něco dá (luskne prsty), někdy něco vezme (luskne prsty). Ale co nezabere žádný čas? Říkáš: „někdy jsem zmatená“. Já nemám čas být zmatený. Já nemám čas být zmatený. Být zmatený to zabere čas. A něco potřebuješ. Já nemám nic. Já k vám nemluvím v hádankách nebo příbězích, říkám to upřímně, jak to je, jak jen to slova mohou vyjádřit mou pravdu.
A proto na Vás čekám, proč na Vás musím čekat? Všichni, řekněte mi, proč na Vás musím čekat. Proč nemůžeme být spolu nyní v tomto čase nebo žádném čase. Můžeme být všichni spolu? Přišli jsme společně, tak proč tu nejsme všichni společně?
Naše těla jsou v tomto čase tady spolu, ale my nejsme tady spolu ve stejném čase - nebo bezčasí? Čekám na každého. Jenom, když jste prázdní, tak na vás nemusím čekat. Sledujete mě nebo ne? Takže to je stopa, jak byste mohli být ve svém vlastním životě. Vy na něco čekáte. A když na něco čekáte, nejste přítomní. Ta věc, na kterou čekáte, čeká ona na Vás?
Vy musíte něco s něčím udělat, já nemusím udělat nic s ničím.
A co říkám? Setkejme se. Setkejme se. Ale potřebujeme k tomu termín? Termín znamená: teď ne.
Sledujete mě? Setkejme se! Vy říkáte „Kdy?“ – „Teď“. Teď neznamená žádný termín. Termín znamená „později“. Celý váš život je „později“ Čekání, až se něco stane. Co čekáte, že se stane? SELF nemůže stát. Čekáte na to, co se nemůže stát, až se to stane. Tak kdy se to stane?
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Jarda Malej » pát 03. říj 2014 23:41:27

Tohle je mimořádně výživná promluva, a sama o sobě by i mohla stačit.
Díky za ty výpisky.


:)
Jarda Malej
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod rosada » stř 29. črc 2015 15:19:13

Někdo byl pilnější než já, takže tady je to s titulkama.
Svůj překlad a titulky jsem nesrovnávala. Ale pokud bude mít někdo chuť to porovnat, dejte případně vědět

Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Jana » čtv 06. srp 2015 4:52:22

0:01 - 0:05
Zveme vás, abyste si vychutnali toto
intimní spontánní povídání s Moojim. ¶
0:05 - 0:09
Je to ukázka z "Nových sérií Satsangů",
které budou spuštěny v dubnu 2014
0:09 - 0:12
Pro více informací: www.mooji.org/talks
0:13 - 0:17
Osvoboď své srdce
0:25 - 0:27
(Mooji:) Musíme si přečíst kapitolu v knize
0:27 - 0:29
"Dokonalost ve vědění ničeho."
0:33 - 0:35
"Dokonalost ve vědění ničeho."
0:36 - 0:40
Protože... pouze v takovém stavu
0:40 - 0:46
je tento mír, který tam je, tak uklidňující,
0:46 - 0:49
tak, tak... naprosto
0:52 - 0:56
spokojení - natolik spokojení, abyste byli v klidu.
0:57 - 0:59
A já ani nevím, jestli to je, víte...
0:59 - 1:00
Ten klid je tam.
1:00 - 1:02
Spokojenost nepřinesla klid.
1:03 - 1:04
(Pauza)
1:21 - 1:22
Občas jsme si povídali,
1:22 - 1:25
že Pravda je jednoduchá a tak.
1:25 - 1:27
Ale občas se ptám na toto -
1:27 - 1:29
jestli se díváme špatným směrem,
1:29 - 1:30
když takhle mluvíme -
1:30 - 1:33
že Pravda je jednoduchá nebo složitá.
1:33 - 1:37
Možná je tohle také rodový pohled,
1:37 - 1:40
protože je to za hranicí jednoduchosti nebo složitosti.
1:40 - 1:42
O tom to není.
1:42 - 1:46
Není to v kategorii vzájemných rozdílů.
1:47 - 1:49
Rozumíte? Tohle je velmi důležité, myslím -
1:49 - 1:51
to, co teď říkám.
1:51 - 1:53
Protože, víte, někdy říkám,
1:53 - 1:55
je to velmi jednoduché, vše je to velmi jednoduché.
1:55 - 1:58
A možná, vzhledem k tomu, jak mysl funguje,
1:58 - 2:00
přemýšlí takto: "Mooji řekl jednoduché,
2:00 - 2:03
takže tak to prostě funguje.
2:03 - 2:08
Ale Pravda nefunguje. Prostě jen je.
2:09 - 2:13
A není ani složitá ani jednoduchá, víte?
2:13 - 2:15
Nezapadá do způsobu,
2:15 - 2:18
kterým funguje lidská mysl, což je...
2:18 - 2:21
že mysl je jako nástroj
2:21 - 2:27
pro interpretaci a pro měření změn nebo rozdílů
2:27 - 2:30
a pro spekulaci.
2:30 - 2:33
A o čem já mluvím, jako vědomí,
2:33 - 2:35
není v žádné kategorii.
2:35 - 2:38
Mysl je sama o sobě kategorie.
2:38 - 2:42
Mysl sama...a osoba,
2:42 - 2:45
ten pocit osoby, oba jsou propojeni dohromady.
2:45 - 2:50
A vědomí není součástí téhle
2:51 - 2:54
atomové struktury - není to struktura.
2:58 - 3:00
(Tazatel:) Tak, Mooji, když řekneš "jednoduché",
3:00 - 3:03
pro mysl to vždy znamená nic nedělat.
3:03 - 3:06
Takže si myslím, že pro mne by bylo užitečné
3:06 - 3:08
nepouštět se do komplikovaného myšlení...
3:08 - 3:09
(Mooji:) Prosím, zopakuj to, neslyšel jsem.
3:09 - 3:14
(Tazatel:) Když řekneš "jednoduché", mysl to pochopí takto:
3:14 - 3:15
"Nemusím dělat nic."
3:15 - 3:17
Takže by mi pomohlo, kdybys
3:17 - 3:20
vysvětlil rozdíl mezi složitým a jednoduchým.
3:20 - 3:24
"Jednoduché" pro mou mysl znamená:
3:24 - 3:25
"Nemusím nic dělat."
3:25 - 3:27
a to je to, na co chceš poukázat, ne?
3:27 - 3:27
(Mooji:) Ano.
3:27 - 3:30
Ale vidíš? To je začátek dotazování.
3:30 - 3:33
Protože, i když řekneš,
3:33 - 3:36
že: "Má mysl nemusí nic dělat."
3:36 - 3:37
nebo cokoli, ne?
3:39 - 3:43
Dotazování není vlastně cíleno na tvou mysl, ale na tebe.
3:43 - 3:46
Kdo jsi ty, kdo mluví a stejně tak říká "má mysl" ?
3:47 - 3:49
Když mluvíme o mysli,
3:49 - 3:50
okamžitě, pro mne,
3:50 - 3:53
mysl sama o sobě je jev.
3:58 - 4:01
Když mluvím o "mé mysli", pozornost okamžitě směřuje
4:01 - 4:04
ke slovu "má" ... podle mě více než k mysli.
4:05 - 4:07
Rozumíš?
4:07 - 4:09
Mnohokrát... lidé říkají: "Víš, má mysl..."
4:09 - 4:12
a směruje to k mysli, abychom tu mysl našli,
4:12 - 4:13
kam se mysl ubírá.
4:13 - 4:14
Ale když řekneš "má mysl",
4:14 - 4:16
můj zájem směřuje přímo k "tobě".
4:16 - 4:18
Kdo jsi "ty"?
4:18 - 4:20
Protože cokoliv mysl je,
4:20 - 4:22
bere si slova od tebe.
4:23 - 4:25
Tak kdo jsi ty?
4:26 - 4:29
To, co říká: "Má mysl okamžitě,..", víš,
4:29 - 4:32
"má pocit jako, že nemusím nic dělat."
4:32 - 4:34
Tak kdo je potom "já"?
4:35 - 4:38
A protože nejsme zvyklí
4:38 - 4:42
se nějak dotazovat na ono "já",
4:43 - 4:45
vždy se spíše ptáme
4:45 - 4:48
co si "já" myslí nebo co si "já" představuje,
4:48 - 4:49
nebo co "já" chce,
4:49 - 4:52
což je druhotné k tomuto "já".
4:53 - 4:57
Vidíš, tohle všechno jsou skutečně
4:59 - 5:02
základní otázky... Ani dokonce nevím,
5:02 - 5:05
o čem všichni tito lidé mluví,
5:05 - 5:08
na tomhle světě. Víte?
5:09 - 5:12
"Jasně, víš, a Ježíš přichází,
5:12 - 5:14
a udělá všechny tyhlety věci."
5:14 - 5:15
A já si říkám, wow,
5:15 - 5:17
já tuhle mysl znám.
5:17 - 5:19
Znám tyto světy.
5:19 - 5:21
Znám tyto světy. Jsou částmi...
5:21 - 5:25
jsou částmi úžasného typu matrice
5:25 - 5:29
duchovního druhu, jako proudu, víš?
5:30 - 5:33
Protože Muslimové mají
5:34 - 5:36
vztah s Bohem
5:36 - 5:38
a Křesťané mají vztah
5:38 - 5:40
s Bohem skrze Ježíše Krista
5:42 - 5:45
Buddhisté mají svůj vztah
5:45 - 5:46
s Buddhou a
5:46 - 5:51
Hindové... skrze Krišnu
5:52 - 5:55
a uctívače Višny
5:55 - 5:58
a uctívače Šivy.
5:58 - 6:01
A všichni mají tyhle věci, které jsou skutečné
6:01 - 6:04
a lidé mají zážitky
6:04 - 6:05
a sedí s Šívou
6:05 - 6:07
a prochází všemi temito věcmi,
6:07 - 6:08
a setkání s Ježíšem,
6:08 - 6:10
který mluví o všech těch věcech a...
6:10 - 6:12
Kde se tyto světy střetly?
6:12 - 6:13
Kde mají vchod?
6:13 - 6:15
Kde se setkávají...jako jeden?
6:15 - 6:16
Protože vypadají více...
6:16 - 6:21
dokonce i proroci vypadají, že se dohadují
6:21 - 6:23
s jinými proroky v myslích lidí
6:23 - 6:25
a je to jako, víte, je to neargumentovatelné.
6:25 - 6:26
Kam jdete?
6:26 - 6:28
A já se musím vrátit a říct,
6:28 - 6:30
ale kdo jsi TY?
6:32 - 6:35
"Ježíš mě vzal, abych tě spatřil" - jako koho?
6:35 - 6:37
Kdo jsi, koho Ježíš rozpoznal?
6:38 - 6:40
Jak tě Ježíš rozpoznal?
6:40 - 6:42
Tebe jako co Ježíš rozpoznal?
6:44 - 6:47
Může tě rozpoznat jako něco jiného než
6:47 - 6:49
způsobem, kterým rozpoznal sám sebe?
6:51 - 6:54
Mám na mysli - jsi z jiného materiálu?
6:55 - 6:58
že on si myslí, "Já jsem syn Boží",
6:58 - 7:00
ale ty jsi něco jiného? Ty půjdeš do pekla." ?
7:01 - 7:03
Chci říct, mohl by Ježíš opravdu...
7:03 - 7:05
v jakém vztahu je s tebou Ježíš?
7:07 - 7:09
Jakým způsobem prorok Mohammed -
7:09 - 7:12
jakým způsobem se k tobě vztahuje?
7:12 - 7:15
Nebo jak tě Krišna oslovuje?
7:16 - 7:18
Ty nazýváš sebe něčím, takže tohle je...
7:19 - 7:20
O můj Bože.
7:21 - 7:22
(pauza)
7:31 - 7:33
Jak se dostat z tohohle snu -
7:33 - 7:36
probouzejícího se snu a spícího snu?
7:37 - 7:41
Snem míním představu tvoření,
7:41 - 7:43
představu živoucí síly,
7:43 - 7:45
představu existence -
7:46 - 7:50
v čase - jako budoucnost, minulost a současnost -
7:50 - 7:54
a identitu, víte.
7:54 - 7:57
Musí za tím něco být, něco,
7:58 - 8:00
kde jsou tyhle věci viděny.
8:00 - 8:03
Protože, kam musíš jít, abys
tyto věci dokázal?
8:03 - 8:05
Právě dnešek je dost dobrý.
8:05 - 8:07
Kde je dnes včerejšek?
8:08 - 8:10
Kde je dnes včerejšek?
8:12 - 8:15
A když přijde zdánlivý zítřek,
8:15 - 8:18
kde tam bude tento okamžik?
8:19 - 8:23
Kde jsou obrazy dneška, zítřka?
8:23 - 8:26
Kde jsou včerejší obrazy v tobě dnes?
8:27 - 8:30
Včera, stejně tak, byl tu okamžik,
8:30 - 8:32
který byl velmi stručný
8:32 - 8:34
nebo velmi jemný nebo hluboký,
8:34 - 8:35
nebo velmi agresivní, nebo něco takového -
8:35 - 8:39
měl jistým způsobem dopad na tvé bytí,
8:39 - 8:41
víš? Kde je to teď ?
8:41 - 8:44
Kde to je? Kde je včerejšek?
8:44 - 8:46
Jaký je čas? Třičtvrtě na devět.
8:46 - 8:48
Co je třičtvrtě na devět včerejška?
8:53 - 8:56
Mluvíme o minulosti - odkud to přišlo?
8:56 - 8:58
Kde si uchováváš svou minulost?
8:58 - 9:02
Kde je ta minulost, které dáváme tolik
9:02 - 9:05
důležitosti a důvěryhodnosti?
9:07 - 9:11
Myslím, že když se lidská bytost
začne dotazovat trošku tímto způsobem,
9:11 - 9:15
musí na konci tohoto dotazování převládnout jasnost.
9:18 - 9:19
Víte?
9:19 - 9:21
Říkám tyhle věci pořád dokola.
9:21 - 9:23
Nevím, jestli jsem jen neúspěšný misionář
9:23 - 9:25
nebo co, protože
9:28 - 9:32
jsem nepřišel z těchto kruhů, zvláště,
9:32 - 9:36
ve svém náboženském kostýmu.
9:38 - 9:41
Nebyl jsem myslitel. Nejsem myslitel.
9:42 - 9:45
Víte? Nevyrostl jsem mezi debatami a myšlením
9:45 - 9:47
a průzkumem svého nitra a meditacemi.
9:47 - 9:50
Nikdy bych to nedělal... Byl jsem spíše sportovec.
9:55 - 9:58
Nikdy jsem nečetl knihy -
9:58 - 10:00
Velmi jednoduchý typ.
10:00 - 10:03
Sledovat filmy, číst komiksy a
10:03 - 10:04
dělat hlouposti,
10:05 - 10:08
dělat spoustu sportů a tak.
10:11 - 10:16
A jak radikálně se tento život změnil,
10:17 - 10:21
že o těchto věcech můžeme mluvit.
10:22 - 10:27
A tak... myslím si, něco se tu stalo.
10:29 - 10:32
Kráčíte směrem na sever a skončíte na východě.
10:32 - 10:34
"Co se ti stalo?"
10:34 - 10:36
Řekl jsem: "Víte, vlastně ani nevím."
10:36 - 10:38
Ale něco se odehrálo,
10:38 - 10:40
něco tady uvnitř
10:40 - 10:45
přeorientování směru.
10:45 - 10:48
A já teď mluvím o těchto věcech.
10:48 - 10:49
Nesedím tu a nemluvím o bojových uměních
10:49 - 10:52
nebo umění, nebo žádném z umění
10:52 - 10:55
nebo žádné filosofii.
10:56 - 10:59
Jen prostě nějak
11:03 - 11:06
přináším uvědomění, pozornost k tomuto,
11:07 - 11:09
co jsem našel, ze všech tě rozdílných subjektů
11:09 - 11:11
v lidském království,
11:11 - 11:14
toto je převládající:
11:15 - 11:18
Co je vaší nezbytnou podmínkou?
11:22 - 11:25
Protože vše bylo tímto ohněm spáleno.
11:33 - 11:34
Víte.
11:42 - 11:46
A vy musíte být silní,
abyste mohli být na tomto...
11:46 - 11:48
Když řeknu, že musíte být silní,
11:48 - 11:51
abyste mohli být na tomto světě,
o jakém světě to mluvím?
11:51 - 11:54
O světě, který se žije v mysli,
11:55 - 11:59
světě, který je světem lidských bytostí
11:59 - 12:03
které mají vztah s jinými lidskými bytostmi v životě
12:03 - 12:08
a ideologií a jejich osobní mytologií
12:08 - 12:11
a identitě - tato interakce, která se děje
12:11 - 12:13
na burze, zvané existence.
12:13 - 12:17
To je to, co říkám. Je to velmi komplexní.
12:23 - 12:27
Protože kdo nás poslal právě sem?
12:29 - 12:30
Víte.
12:31 - 12:35
Když nás čekali naši rodiče -
12:35 - 12:37
když s vámi byla matka těhotná -
12:37 - 12:39
očekávala dítě,
12:39 - 12:42
ale očekávala konkrétně vás?
12:45 - 12:47
A kdo přesně jste vy?
12:49 - 12:50
Stále se měníte.
12:51 - 12:53
Někdy jste modří, někdy zelení,
12:53 - 12:57
někdy žlutí, někdy bez světla,
12:57 - 13:02
někdy hnědí, někdy růžoví.
13:02 - 13:05
Kdo jsme - dítě našich rodičů?
13:12 - 13:16
Ani neumíme zůstat v klidu. Nemůžeme být klidní.
13:18 - 13:21
A něco stále vaří, stále se hýbe.
13:21 - 13:26
Ale je tu to, co to také nějak pozoruje,
13:26 - 13:30
ten měnící se aspekt - proměnlivost -
13:30 - 13:33
a sleduje to z místa neměnnosti.
13:33 - 13:35
Jinak by měnící se nemohlo být
13:35 - 13:37
vnímáno jako měnící se,
13:37 - 13:41
ne pro neměnné.
13:44 - 13:46
Když někdo takto uvažuje,
13:47 - 13:49
všechny subjekty, všechny rozdíly,
13:49 - 13:51
opravdu všechny se vytratí.
13:52 - 13:54
Protože sem přijít nemohou.
13:56 - 13:58
Je tu místo, kde se svět zastaví.
13:58 - 14:00
Za tuto bránu se nemohou dostat.
14:03 - 14:06
Je tu místo, kde se člověk zastaví.
14:06 - 14:09
Za tuto bránu nemůže jít.
14:10 - 14:11
A vy jste tady.
14:12 - 14:14
(Pauza)
14:24 - 14:27
Ale když řeknu, že musíme být silní pro tento svět...
14:30 - 14:32
Jsme v našich osobních světech,
14:32 - 14:35
ale také jsme svým způsobem ve společném světě.
14:35 - 14:37
Protože všechny individuality - jak říkám,
14:37 - 14:40
je to ten stejný člověk, ten stejný svět,
14:40 - 14:44
vnímán v každém trošku jinak.
14:44 - 14:47
Ale je to jako když jsi
14:47 - 14:49
v anglicky mluvícím světě
14:49 - 14:52
a můžeš mluvit s každým, kdo mluví anglicky.
14:52 - 14:53
Můžeme si dopisovat.
14:55 - 14:58
Víte? Můžeme si povídat.
14:58 - 14:59
A když najdeme tlumočníka,
14:59 - 15:00
můžeme se domlouvat s lidmi
15:00 - 15:02
také v jiných jazycích.
15:02 - 15:03
Příjdete na to, že jsou stejní -
15:03 - 15:05
je to ten stejný člověk.
15:09 - 15:13
Ale potřebujete kód, abyste s ním mohli pracovat.
15:22 - 15:23
Nevím, proč tyto typy diskuzí
15:23 - 15:25
produkují tolik radosti.
15:25 - 15:27
Možná je to jejich smysl.
15:32 - 15:35
A odkud ta radost přichází?
15:35 - 15:38
Z nepřítomnosti osoby.
15:38 - 15:42
Opravdové pozorování Pravdy odstraní osobu.
15:42 - 15:45
Když je osoba odstraněna, je tu čistá radost.
15:45 - 15:47
A tam, kde je čistá radost,
15:47 - 15:49
tam jste v přítomnosti Boha,
15:49 - 15:50
v samotné svatosti.
15:52 - 15:54
Protože radost je Boží vůně.
15:55 - 15:56
Mír je Boží vůně.
15:57 - 15:59
Láska je Boží vůně.
16:00 - 16:01
Takže když je osoba pryč,
16:01 - 16:03
ta smradlavá malá osůbka,
16:04 - 16:07
tehdy jste ve vůni svatosti.
16:08 - 16:09
Vidíte?
16:10 - 16:12
Chytili jste ho.
16:12 - 16:13
(Pauza)
16:29 - 16:30
(Tazatel:) Mooji?
16:30 - 16:31
(Mooji:) Hmm?
16:33 - 16:37
(Tazatel:) Poslední dny, možná včera a dnes,
16:37 - 16:39
se něco cítí být trošku rozhozené.
16:39 - 16:41
A dotazování, zkouší...
16:41 - 16:45
Zkouším něco chytit, ale je to jako...
16:45 - 16:46
ten okamžik je...
16:48 - 16:51
něco je chyceno a opravdu drženo
16:51 - 16:54
a rozptyluje a je tu mír.
16:57 - 16:59
Je to, jako když něco utíká a já nemůžu...
17:00 - 17:02
je to velmi zdánlivé a nějak se to
17:02 - 17:04
ukazuje v různých podobách a....
17:04 - 17:07
(Mooji:) Ale pro mě, okamžitě -
17:07 - 17:10
okamžitě něco utíká a znovu se objevuje
17:10 - 17:11
v různých zdánlivých...
17:11 - 17:14
O nic z toho se nestarám.
17:15 - 17:16
Co s tím mám co dělat?
17:16 - 17:19
Chce to pobíhat? Nech to pobíhat.
17:19 - 17:21
Co si to ode mne vezme?
17:21 - 17:22
Co si to vezme od tebe?
17:22 - 17:24
Vůbec nic. Co si to od tebe vezme?
17:26 - 17:30
(Tazatel:) Pozornost a nakonec znovu víru...
17:30 - 17:32
(Mooji:) Ale jak si tohle může vzít? Nemůže.
17:33 - 17:36
Může o to žádat, ale nemůže si to vzít.
17:37 - 17:40
Jsi to ty, kdo tomu věnuje pozornost,
17:40 - 17:41
jen ze zvyku.
17:42 - 17:43
Musíš uznat svou sílu.
17:43 - 17:46
Nemůžeš prostě jen stále věci odkládat a říkat:
17:46 - 17:48
"Protože se objevila tahle věc,
17:48 - 17:50
znamená to, že jsem roztržitá."
17:50 - 17:52
Ne, kvůli tomuhle nejsi.
17:57 - 18:00
Proč odmítáš svou sílu
18:00 - 18:02
uznat sama sebe?
18:02 - 18:04
Uznáváš vše ostatní -
18:04 - 18:05
něco mimo, externího.
18:05 - 18:06
"Podívej na tohle, tohle se teď děje.
18:06 - 18:08
Proč se to děje, Mooji? Proč se tohle děje?"
18:08 - 18:09
Já říkám: "Co?"
18:09 - 18:10
"Tohle, Mooji."
18:10 - 18:13
Mě to ale nezajímá.
Co ty? Chci vidět tebe.
18:13 - 18:15
Ne ukazovat mi tuhle věc nebo tam tu,
18:15 - 18:17
slyšet o tomhle a tamtom.
18:17 - 18:18
Na světě je tolik věcí,
18:18 - 18:21
proč se musím dívat na tuhle?
18:21 - 18:22
Ale chci potkat tebe.
18:24 - 18:27
Protože Bůh se zjevil v tomto těle.
18:31 - 18:32
Zdá se, že tu něco brání.
18:32 - 18:35
Já říkám: "Proč?"....
Jak by něco mohlo bránit Bohu?
18:36 - 18:38
Pak vidím, že síly byly použity špatně,
18:38 - 18:42
když věnuješ pozornost věcem, které jsou opravdu
18:48 - 18:50
ve své podstatě malé hodnoty.
18:50 - 18:53
Mají jen hodnotu, která je jim dána.
18:53 - 18:55
Může mít věc hodnotu sama o sobě?
18:55 - 18:56
Má zlato hodnotu samo o sobě?
18:56 - 18:59
Kdyby tu nebyla lidská bytost, mělo by zlato hodnotu?
19:01 - 19:01
Hm?
19:03 - 19:05
Tvrdilo by snad zlato: "Víš,
19:05 - 19:08
jsem 22 karátové zlato. Ty jsi jen 18 karátové.
19:08 - 19:10
Ha ha ha! Jsem nad zlato?"
19:11 - 19:14
Ne. Pro koho? Jste to vy, kdo mu dáváte hodnotu.
19:19 - 19:21
Cokoli si ceníte, cokoli chcete,
19:21 - 19:23
tomu dáváte hodnotu.
19:25 - 19:27
První průzkumníci chodívali do jedné země,
19:27 - 19:31
kde zjistili, že mají zlato a směňují zlato za co?
19:32 - 19:35
Za spoustu jiných drobných zbytečností.
19:36 - 19:39
Dají ti zrcadlo. "Podívej, můžeš vidět svůj obličej."
"Ách!"
19:39 - 19:40
"Vezmu si tvé zlato."
19:40 - 19:42
"Jasně, jasně. Vezmi si ho, vezmi!"
19:42 - 19:44
"Mockrát díky."
19:47 - 19:49
Smějící se: "Podívejte na ně, podívejte."
19:50 - 19:54
"Ó, můj Bože, dal mi něco mystického!"
19:55 - 19:57
Jaký to hlupák. Vzal si všechno mé zlato
19:57 - 20:00
a dal mi tohle. Úžasné!
20:00 - 20:02
Wow! Chtěl bych vědět, jestli je tu místo,
20:02 - 20:04
kde toho můžeš získat víc."
20:05 - 20:06
A pak víc a víc přichází.
20:06 - 20:08
"Ó, podívejte. Zrcadla."
20:08 - 20:11
"Ha! Zlato - vemte si všechno zlato, co chcete.
20:12 - 20:15
Vy si vážíte tohohle. Oni si váží tamtoho.
20:17 - 20:19
Má ta věc hodnotu sama o sobě?
20:19 - 20:21
Ne, ta hodnota je v tobě.
20:30 - 20:32
Jestli jste to opravdu pochopili,
20:32 - 20:35
všechny vaše otázky a pochyby by zmizely.
20:35 - 20:38
Je to tak? Proč byste se chodili ptát:
20:38 - 20:39
"Víš, někdy má mysl..."
20:39 - 20:42
Nemuseli byste. Je to skončené. Je to skončené.
20:43 - 20:46
Když jste našli to, co nezabere ani jednu...
20:46 - 20:49
ne jednu minutu, ne ani jednu sekundu.
20:49 - 20:51
Nevezme to ani jednu sekundu.
20:52 - 20:55
Neslyšel jsem o tom nikoho mluvit.
20:55 - 20:58
(Tazatel:) Jen, jako by tu byl
20:58 - 21:01
doznívající zmatek, že tak nějak...
21:01 - 21:03
(Mooji:) Řekněme, že nemáte čas být zmatení.
21:03 - 21:04
Co nevezme žádný čas?
21:04 - 21:06
Není tu žádný čas pro zmatek.
21:07 - 21:09
(Tazatel:) Odpověděla bych: "Ticho."
21:09 - 21:10
(Mooji:) Prosím?
21:10 - 21:12
(Tazatel:) Odpověděla bych: "Ticho."
21:12 - 21:15
(Mooji:) Proč by ses obtěžovala s odpovědí?
21:20 - 21:25
Víte, možná jen začínáte být se mnou
21:25 - 21:27
trošku obeznámení.
21:29 - 21:31
Možná, že jsme v rozdílných časoprostorech.
21:32 - 21:36
Protože já jsem tu pouze teď.
21:37 - 21:38
Rozumíte?
21:41 - 21:43
Nemohu odpovědět pro pozdější moment.
21:44 - 21:46
Mí nejbližší, víte -
21:46 - 21:49
někdy se mě stále ptají: "Co bude zítra?
21:49 - 21:50
Co budeš chtít dělat v průběhu dne,
21:50 - 21:52
nebo co bys chtěl..."
21:52 - 21:54
Říkám: "Jste se mnou celou dobu
21:54 - 21:55
a stále nevíte,
21:55 - 21:56
že o těchto věcech nic nevím.
21:56 - 21:57
Nevím nic o zítřku.
21:57 - 22:02
Nikdy jsem ho neviděl. Neznám ho.
22:04 - 22:07
Takže více toužím vědět,
22:09 - 22:13
kde je vrchol této hry právě teď?
22:13 - 22:14
Nechci o tom vědět zítra.
22:14 - 22:17
Zítřek pro mne neexistuje.
22:17 - 22:19
Jestli existuje, musí to být tady a teď.
22:19 - 22:23
Chápete? Jste alespoň trochu na mé vlnové délce?
22:23 - 22:26
Protože zbytek je pro mne pouze výmluva.
22:26 - 22:27
Pouze výmluva,
22:27 - 22:31
protože nechcete být tím, co je.
22:31 - 22:34
Jsme vždy pouze na cestě k tomu, co je.
22:34 - 22:37
Nejste nikdy dostatečně to, co je.
22:37 - 22:39
Tak proto potřebujete čas.
22:39 - 22:41
Takže čas (lusknutí) vám to dá.
22:41 - 22:42
Chcete něco od času?
22:42 - 22:44
(Lusknutí) Vemte si trošku tohohle.
22:44 - 22:45
Ale co nevezme čas?
22:45 - 22:48
Říkáte: "Ale je tu něco, co vytváří zmatek."
22:48 - 22:50
Nemám čas být zmatený.
22:52 - 22:54
Nemám čas být zmatený.
22:54 - 22:56
Abyste byli zmatení, potřebujete nějaký čas.
22:57 - 22:59
A potřebujete nějakou věc.
22:59 - 23:00
Já nemám nic.
23:03 - 23:05
A nechápejte mě tak, že vykládám
23:05 - 23:07
nějaký druh hříčky nebo nějakou hádanku
23:07 - 23:08
nebo nějakou novinu.
23:08 - 23:10
Mluvím k vám tak upřímně,
23:10 - 23:13
jak slova mohou vyjádřit...mou pravdu.
23:16 - 23:19
Takže z toho důvodu na vás musím čekat.
23:19 - 23:22
Proč na vás musím čekat?
23:23 - 23:27
Všichni mi říkáte, že na vás musím počkat.
23:31 - 23:33
Proč nemůžeme být společně v přítomnosti -
23:33 - 23:35
nebo bez času, společně?
23:37 - 23:40
"Já-já-já... cítím tolik..." Vidíte?
23:42 - 23:45
Jednoho dne můžeme dorazit společně,
23:45 - 23:47
můžeme tu jen společně být.
23:47 - 23:48
Můžeme tu být společně?
23:48 - 23:50
Naše těla jsou spolu ve stejném čase,
23:50 - 23:54
ale jsme i my společně ve stejném čase, nebo
bezčasovosti?
23:54 - 23:57
Já musím čekat na každého.
23:58 - 24:01
Jen když jste prázdní, nemusím na vás čekat.
24:02 - 24:04
Chápete nebo ne?
24:04 - 24:05
(Tazatel:) Ano.
24:08 - 24:11
(Mooji:) Takže vodítkem je, jací jste ve svém životě.
24:12 - 24:14
Na něco čekáte.
24:15 - 24:16
A když na něco čekáte,
24:16 - 24:18
nejste přítomní.
24:20 - 24:22
A ta věc, na kterou čekáte -
24:22 - 24:24
čeká i ona na vás?
24:34 - 24:36
Chcete s něčím něco udělat.
24:36 - 24:39
Já nemusím dělat nic s ničím.
24:53 - 24:56
A co říkám? Potkejme se.
24:58 - 25:02
Potkejme se. Ale potřebujeme snad domluvit schůzku?
25:03 - 25:08
Schůzka znamená "Teď ne." Rozumíte?
25:09 - 25:11
Potkejme se.
25:12 - 25:14
Vy řeknete: "Kdy?"
25:14 - 25:18
Já řeknu: "Teď." To nepotřebuje žádnou schůzku.
25:19 - 25:21
Schůzka znamená "později".
25:23 - 25:25
Celý váš život je "později".
25:26 - 25:28
Čekání na něco, co se stane.
25:29 - 25:33
To, na co čekáte, že se stane, se samo o sobě stát nemůže.
25:34 - 25:38
Čekáte na něco, co se nemůže stát, že se stane.
25:39 - 25:41
Takže kdy se to stane?
25:45 - 25:48
Tohle bude jedno z mých nej videí na YouTube.
25:49 - 25:51
Pro toho, kdo
25:54 - 25:58
má oči, aby to viděl, mysl, která to vidí.
26:03 - 26:06
I když se pokusíte soustředit, už je pozdě.
26:08 - 26:10
I když se snažíte soustředit na to, co říkám,
26:10 - 26:14
zkoušíte porozumět, už je pozdě,
26:15 - 26:18
protože vaše snaha je již spatřena
26:18 - 26:21
v TOM, co je věčné.
26:21 - 26:24
A TEN, který vidí vaši snahu
26:24 - 26:26
se o vaši snahu nezajímá,
26:26 - 26:27
dokonce ani o vás.
26:32 - 26:35
A teď, jsou tato slova urážlivá?
26:36 - 26:38
Někdo by se jimi cítil uražený.
26:42 - 26:46
Protože mysl chce konat: "Tak co budu dělat?"
26:47 - 26:50
Řekl jsem, že dělání vezme čas, bejby.
26:55 - 26:57
Co nevezme čas?
26:59 - 27:03
Co je to, co nemusíte dělat, nebo vrátit zpět?
27:12 - 27:14
V Anglii Angličané říkají:
27:14 - 27:16
"Jak se máte?" (Doslova: "Jak děláte?")
27:16 - 27:17
Já nedělám.
27:18 - 27:21
(Smích)
27:25 - 27:27
(Pauza)
27:41 - 27:43
Tak okamžitě -
27:44 - 27:48
víc okamžité než okamžité - je co?
27:50 - 27:54
No tak. Víc okamžité, než okamžité.
27:58 - 28:01
Žádný čas na vztah.
28:04 - 28:05
Žádný čas na rozchod.
28:08 - 28:10
Žádný čas na setkání.
28:14 - 28:16
Žádný čas na setkání!
28:18 - 28:22
Co pak? Co teď?
28:24 - 28:28
Musíte mě odmítnout nebo příjmout.
28:30 - 28:31
(Tazatel:) Já tě přijímám.
28:32 - 28:33
(Mooji:) Už to tak je.
28:34 - 28:39
Vidíš, TO mne nemůže příjmout ani zamítnout.
28:39 - 28:40
Že je to tak?
28:40 - 28:43
Snažím se vám ukázat, kde jsme se nikdy neoddělili.
28:50 - 28:52
Máte rádi rychlost?
28:54 - 28:56
Protože, když takhle mluvím, najednou vidíte -
28:56 - 29:00
"Můj Bože. Jsem tak pomalý. Jsem tak pomalý,
29:00 - 29:03
protože vše, co se mě týká, vezme nějaký čas.
29:03 - 29:06
Vše, co se mě týká, zabere čas.
29:06 - 29:10
Abych potkal Boha, to vezme snad ještě víc času.
29:10 - 29:11
Můj Bože, potřebuji spoustu času."
29:11 - 29:13
Lidé říkají: "Potřebuji víc času.
29:14 - 29:16
Potřebuji víc času."
29:17 - 29:19
Co nevezme žádný čas?
29:23 - 29:26
Čas je území ignorace.
29:35 - 29:38
A nezkoušejte a nic nedělejte,
protože to už je špatně.
29:38 - 29:40
To, co zkoušíte udělat, vezme čas.
29:41 - 29:43
Co nezabere čas?
29:49 - 29:53
Je tu již velmi silný reflex, že možná
29:53 - 29:55
jakmile si řeknete, že jakmile takhle konverzace skončí,
29:55 - 29:58
což nemění nic na tom, co je,
29:59 - 30:02
sklouzne to zpět do: "Jo, jasný, víš...dobře.
30:02 - 30:04
Uf, můžu znova dýchat,
30:05 - 30:07
protože jsem zpět v ignoranci."
30:09 - 30:11
Vrátíte se zpět do časoprostoru, protože
30:11 - 30:14
jsme si na čas zvykli. Je to pohodlné.
30:14 - 30:17
"Jo. Kdy chceš zítra vyrazit, Mooji?
30:17 - 30:19
V sedm? Ok, budu tady za deset sedm."
30:19 - 30:23
To je náš život. Slečna "Za deset sedm."
30:26 - 30:28
Ale co nevezme čas?
30:30 - 30:35
Buďte v tom, jako to, co nevezme žádný čas.
30:36 - 30:38
A teď, copak uděláte s mými slovy,
30:38 - 30:40
když to řeknu?
30:43 - 30:46
Kdo přijímá tato slova?
30:48 - 30:50
Kdo na ně reaguje?
30:59 - 31:02
Pouze jen odrážejí něco,
31:02 - 31:04
co není čas.
31:06 - 31:09
Otevírají něco, aby vám ukázala, co není čas.
31:09 - 31:12
Ale není to od vás oddělené.
31:13 - 31:15
To je ta záhada.
31:20 - 31:24
V jakémkoli kruhu, ve kterém teď sedíte, ve vesmíru,
ve světě,
31:24 - 31:26
lidé diskutují, bytosti diskutují tyto věci.
31:27 - 31:30
To, o čem tu právě mluvím.
31:30 - 31:33
To je to, co musíte slyšet. To vám říkám.
31:34 - 31:36
Přemýšlím, jestli o tom máte ponětí nebo ne.
31:37 - 31:41
Ano. To, co nevezme čas.
31:42 - 31:44
Ostatní: " My chceme dělat tohle
31:44 - 31:46
a my to musíme dělat a zkusit se to do toho dostat
31:46 - 31:48
a zkusit to a prozkoumat, co je uvnitř atomu."
31:48 - 31:50
Vy? Sbohem!
31:58 - 32:00
Vy jste časoví investoři.
32:04 - 32:07
Sdílení času. Ne, ne, ne.
32:08 - 32:11
Co nevezme čas?
32:23 - 32:26
Tohle jsou dobré zprávy, to vám říkám.
32:26 - 32:28
Tohle jsou dobré zprávy.
32:28 - 32:32
Osvoboďte své srdce. Osvoboďte své srdce.
32:33 - 32:38
Dostaňte se z toho ven...této místnosti utrpení
32:39 - 32:44
a projekcí, fantazie a deziluze.
32:49 - 32:51
Co nevezme čas?
32:56 - 32:59
Když na to příjdete, jste již v lásce.
33:00 - 33:02
Není třeba čas k lásce.
33:04 - 33:06
Láska neví o čase nic.
33:10 - 33:14
Mír. Mír neví o čase nic.
33:15 - 33:18
Radost. Radost neví o čase nic.
33:20 - 33:23
Moudrost. Nic o čase.
33:24 - 33:28
Božství. Nic o čase.
33:29 - 33:32
"Bezčasový, věčný" říkají.
33:34 - 33:38
Ale kdo se zhroutí v tom, co říkám?
33:48 - 33:50
Něco ve vás tomu okamžité rozumí, vidíte to?
33:50 - 33:54
Když k vám mluvím, něco ve vás již okamžitě rozumí.
33:54 - 33:56
Nemusí se vůbec nic učinit, pravda?
33:56 - 33:59
Něco okamžitě ví, o čem mluvím.
33:59 - 34:02
Víte? A má v sobě radost.
34:03 - 34:04
Může říkat po stovky let:
34:04 - 34:07
"Zkouším to propustit mému já."
34:12 - 34:15
Ale dnes je tu dostatek milosti,
34:15 - 34:18
abych mluvil a slyšel sám sebe ve stejný čas,
34:19 - 34:25
abych mluvil a slyšel sám sebe okamžitě, bez zpoždění.
34:29 - 34:32
Jakmile jste to jednou zaslechli ve vašem srdci,
34:32 - 34:35
nemůžete být ošáleni časem.
34:35 - 34:37
Nemůžete být ošáleni časem.
34:37 - 34:40
To je důvod, proč pokaždé, když slyším lidi mluvit:
34:40 - 34:41
"Mooji, ty problémy..."
34:41 - 34:44
Už jsi v časoprostoru, zlato.
Nemám na tebe čas.
34:45 - 34:47
Jsem tu s tebou na krátký čas,
34:48 - 34:50
abych tě představil věčnosti.
34:53 - 34:56
Jednoho dne odejdu. Nevím, kdy ten den nastane -
34:56 - 34:59
může to být jeden den ve věčnosti - odejdu.
34:59 - 35:01
Opustím časoprostor.
35:06 - 35:08
Dokud máme trošku času, neplýtvejte jím.
35:08 - 35:10
Využijte ho, abyste našli věčnost.
35:13 - 35:14
(Dlouhá pauza)
35:47 - 35:47
Vidíte,
35:47 - 35:49
toto musíte zaznamenat jako ten nejdůležitější rozhovor,
35:49 - 35:52
jaký může lidská bytost mít,
35:52 - 35:56
ale pouze, když je mu porozuměno.
35:57 - 35:59
Jen když je mu porozuměno
35:59 - 36:01
a když je pochopeno uvnitř srdce.
36:01 - 36:04
Je to ta nejvíce hluboká věc, kterou uslyšíte
36:04 - 36:06
v lidském království.
36:10 - 36:13
Kdo rozumí tomu, co říkám, uvnitř srdce?
36:13 - 36:14
(Tazatel:) Já
36:14 - 36:15
(Mooji:) Velmi dobře.
36:20 - 36:23
(Tazatel:) Má to v těle tolik reflexí.
36:23 - 36:24
(Mooji:) Prosím?
36:25 - 36:28
(Tazatel:) Má to v těle tolik reflexí.
36:28 - 36:28
(Mooji:) Ano.
36:31 - 36:35
Bude to mít velký dopad a spoustu účinků,
36:36 - 36:38
protože,když je to pochopeno,
36:39 - 36:43
Pravda žehná všechny aspekty vyjádření
36:43 - 36:45
ve světě forem -
36:45 - 36:47
ten dopad.
36:51 - 36:56
Protože já vidím ten zbytek. Když jsi jednou takto prozřel,
36:56 - 36:59
zbytek je trik, je to trik mysli.
36:59 - 37:01
Když si v mysli vytvoříte postoj,
37:01 - 37:03
musíte hrát podle pravidel mysli
37:03 - 37:05
a pravidlo mysli je čas,
37:05 - 37:08
snažení a identita.
37:09 - 37:12
A pak se motáte v kruhu na tom kolotoči...
37:12 - 37:15
není to vlastně kolotoč,
37:15 - 37:18
pro docela malou chvíli.
37:18 - 37:23
Protože to vytváří čas, produkuje čas, prodává čas,
37:24 - 37:30
prodává snahu, prodává víru, prodává koncepty,
37:31 - 37:36
prodává dualitu, prodává vzdálenost,
37:36 - 37:40
prodává oddělenost, prodává sliby.
37:41 - 37:44
Zkouší prodat Boha, prodat pravdu.
37:47 - 37:52
Ale já ukazuji přímo na to, co není v bublině
37:52 - 37:55
této deziluze.
37:57 - 38:01
Takže "Co bychom teď měli udělat?"
s tím nemá nic společného.
38:03 - 38:05
Neni to něco, co se dělá.
38:09 - 38:12
Nyní, slyšíte to ve své hlavě, ve svém srdci,
38:12 - 38:16
nebo ve všem - ve všem, o čem můžete říci,
že jste to vy?
38:16 - 38:18
Do jaké části to směřuje?
38:18 - 38:19
(Tazatel:) Všude.
38:19 - 38:21
(Mooji:) Všude. Děkuji.
38:21 - 38:23
Všude.
38:31 - 38:32
O něčem jsme si povídali.
38:32 - 38:35
Někdy si trošku povídám s Arjunou.
38:35 - 38:36
Někdy jsme používali
38:36 - 38:39
kousek dřeva, které kupujeme
38:39 - 38:44
a povídá se, že se mu říká talanizové dřevo.
38:44 - 38:47
Poprvé jsem se naučil tento termín v Anglii.
38:49 - 38:50
Talanizové dřevo.
38:50 - 38:52
Je to dřevo, které vypadá jako každé jiné dřevo.
38:52 - 38:56
Takto ho koupíte, ale dáte ho do země a ono neshnije.
38:57 - 39:00
Žádný hmyz tam nedokáže žít, ano?
39:00 - 39:04
Jen to prostě neshnije, ano? - říkají.
39:05 - 39:07
Jak je to možné?
39:07 - 39:10
Protože dám obyčejný kousek dřeva
39:10 - 39:12
a talanizové dřevo dohromady
39:12 - 39:14
a pak to první, když ho dáte do země,
39:14 - 39:16
po roce a tak
39:16 - 39:18
ho můžete prostě vzít a zlomit rukou.
39:18 - 39:21
Ale talanizové je stále stejné.
39:21 - 39:23
Pak jsem slyšel o procesu výroby -
39:23 - 39:25
nevím, jestli je to pravda.
39:25 - 39:27
Možná je tu někdo, kdo je víc technicky
39:29 - 39:32
znalý tohoto procesu, než já.
39:32 - 39:34
Ale říkají, že dají dřevo,
39:34 - 39:36
obyčejné dřevo, do komory,
39:36 - 39:40
jakoby do velké trubky.
39:42 - 39:46
A potom tahleta trubka, vytvoří...
39:46 - 39:48
vysají všechen vzduch.
39:48 - 39:51
Vyvolají... prostě vysají všechen vzduch.
39:51 - 39:55
Takže byla-li ve dřevě jakákoli vlhkost,
39:56 - 39:59
když to zesílí, jde to ven (zvuk sání)
39:59 - 40:00
a vysává vše ven.
40:00 - 40:04
A tehdy je uvnitř ohromné napětí,
40:04 - 40:06
uvnitř tohoto vakuua.
40:07 - 40:11
A pak, na druhém konci, vypustí tuto kapalinu
40:12 - 40:14
a když ji vypustí (zvuk sání)
40:14 - 40:17
Nahradí to vše, co bylo prve vysáto.
40:17 - 40:19
Tak nějak.
40:19 - 40:20
A to je vtaženo zpět
40:20 - 40:23
společně s touto speciální chemikálií,
40:23 - 40:28
která dělá to dřevo...dává onu dlouhověkost.
40:29 - 40:31
A všechny ty roky nazpět...
40:31 - 40:34
zasáhlo to něco v mé mysli.
40:35 - 40:38
Jo. Modlil jsem se k Bohu: "Talanizuj mě."
40:38 - 40:40
(Smích)
40:40 - 40:43
Rozumíte? Rozumíte této modlitbě?
40:43 - 40:44
(Obecenstvo:) Ano.
40:44 - 40:46
(Mooji:) Jo. Talanizuj mě.
40:48 - 40:52
Dej mne do svého vakuua. Vysaj všechny mé hovadiny. Ano?
40:52 - 40:54
(zvuk sání)
40:54 - 40:56
A propusť Sebe. (rychlý zvuk sání)
40:56 - 40:58
(smích)
40:58 - 41:00
Talanizuj mě.
41:01 - 41:05
Mnoho, mnoho let zpět. Takový to mělo dopad.
41:08 - 41:09
Jak dlouho to potrvá?
41:17 - 41:20
Aby byl člověk talanizován,
41:20 - 41:24
je to opět jev. Hmm?
41:25 - 41:28
Protože pravda nepotřebuje nic talanizovat.
41:29 - 41:31
Rozumíte? Ona je.
41:31 - 41:33
Talanizování zabere nějaký čas.
41:34 - 41:38
I kdyby sekundu - microsekundu - je to konec.
41:39 - 41:41
Pravda tohle nebere.
41:42 - 41:43
Proč?
41:43 - 41:47
Protože je to již všude stejné.
41:50 - 41:52
Proto vám říkám,
41:52 - 41:58
že když můj mistr promluvil - okamžité probuzení.
42:01 - 42:06
A pak vám říkám já.... dokonce ani ne okamžité.
42:12 - 42:14
Co nevezme čas?
42:15 - 42:21
Takže můžete říci, porozumění možná vezme nějaký čas, trošku času.
42:21 - 42:27
Okamžitě, aby byl rozpoznáno věčné, je to tak?
42:27 - 42:32
Okamžitě, aby byl rozpoznán Věčný.
42:34 - 42:36
A kam to pak zapadne?
42:37 - 42:41
Vývoj, námaha a utrpení.
42:41 - 42:44
A "Prosím pomoz." ...a tyhlety věci.
42:45 - 42:46
Má to nějaké místo?
42:48 - 42:50
Říkám: "Ano, má to své místo."
42:50 - 42:53
Je to také hra dynamického vědomí,
42:53 - 42:56
které se projevuje také jako čas
42:56 - 42:59
a změna, identita -
protože tohle potřebuje identitu.
42:59 - 43:02
Jen identita se v čase může vyvíjet.
43:03 - 43:06
Mohla by proběhnout evoluce, kdyby nebyla entita?
43:08 - 43:12
Musí tu být jistá forma
a pak můžete mít evoluci.
43:13 - 43:15
Tohle je ta forma.
43:15 - 43:20
A tato forma, možno říci, se vyvíjí
skrze přirozený biologický proces růstu a rozkladu.
43:21 - 43:24
Mysl se vyvíjí, také vývojově,
43:24 - 43:28
skrze inteligenci, zážitky a učení se, atd.
43:29 - 43:31
Ale ten nejniternější, vyvíjí se nějak?
43:32 - 43:34
Ten Dokonalý?
43:36 - 43:39
Ale jak víte, že existuje Dokonalý?
43:40 - 43:42
Možná je to také jen koncept.
43:42 - 43:46
Jak můžete dokázat, že je Dokonalý?
Dobře, zapomeňte Dokonalého.
43:46 - 43:52
Prostě řekněme, že vše, co vidíte je nedokonalé.
43:55 - 44:00
Co vám dává schopnost vědět, že je to nedokonalé?
44:00 - 44:03
Protože je to předmětem změny.
44:03 - 44:05
Když je vše předmětem změny,
44:05 - 44:09
neměli byste ani koncept změny.
44:10 - 44:11
Není to tak?
44:12 - 44:16
Můžete pouze vnímat to, co se mění,
44:16 - 44:20
protože je tu TO, co je neměnné.
44:23 - 44:25
Ale neměnné nemůžete spatřit.
44:26 - 44:29
Můžete to pouze vědět,
díky uvědomí toho, co je proměnlivé.
44:31 - 44:32
Když víte, co je proměnlivé,
44:32 - 44:36
okamžitě je tu to, co je neměnné.
44:40 - 44:43
Možná je toho pro dnešek dost.
44:43 - 44:47
Více než tohle dnes nepotřebujete slyšet.
44:48 - 44:49
(Tazatel:) Díky.
44:49 - 44:50
(Mooji:) Hmm?
44:51 - 44:52
(Tazatel:) Děkuji.
44:52 - 44:54
(Mooji:) Děkuji. Děkuji.
45:06 - 45:07
(Dlouhá pauza)
45:17 - 45:19
Příliš mnoho lásky, hm?
45:19 - 45:22
Spousta lásky, spousta míru, spousta prostoru,
45:22 - 45:24
spousta radosti, spousta světla,
45:28 - 45:30
spousta svatosti
45:33 - 45:36
spousta dokonalosti, spousta Boha.
45:37 - 45:39
Spousta, spousta, spousta.
45:41 - 45:42
To je to, co musím říci.
45:48 - 45:53
Když se mne zeptáte, jaké je mé vnímání:
Spousta, spousta, spousta.
45:53 - 45:55
Je to spousta pravdy, spousta štěstí,
45:55 - 45:58
spousta spokojenosti, spousta světla, spousta míru,
45:58 - 46:01
spousta radosti, spousta věčnosti.
46:02 - 46:04
(Tazatel:) Cítíme to.
46:04 - 46:06
(Mooji se směje)
46:07 - 46:12
(Mooji:) A infikuje vás to -
46:14 - 46:18
odstraní "vás" a nechá pouze věčnost.
46:19 - 46:24
Zanechá "vás" jen trošku.
Proč si trošku "vás" neužít...a také i trošku "vás"?
46:24 - 46:27
Proč trošku nemít? Žádná újma.
46:31 - 46:34
Vy bez "vás" a vy s "vámi".
46:35 - 46:37
Dříve jsem říkal vy bez "vás".
46:37 - 46:39
Nejdříve dosáhněte vás bez "vás"
46:39 - 46:42
a pak můžete mít "vás" zpět.
46:43 - 46:45
Nechte ho se projet.
46:45 - 46:49
Vy bez "vás" a vy s "vámi"...jestli chcete.
46:50 - 46:52
Žádná újma.
46:55 - 46:57
Spousta.
46:59 - 47:01
Spousta štěstí.
47:04 - 47:06
Slyšeli jste někdy někoho takto mluvit?
47:06 - 47:10
"Spousta štěstí, spousta radosti, spousta lásky" ?
47:14 - 47:15
(Přítel:) Ano.
47:15 - 47:16
(Mooji:) Ano? Koho?
47:16 - 47:17
(Přítel:) Tebe.
47:17 - 47:19
(Mooji:) (směje se) Pojďme, celý svět.
47:19 - 47:22
Celý svět může vypít tolik radosti,
47:22 - 47:25
tak mnoho štěstí, kolik jen chce.
47:26 - 47:29
Ale musí být nejprve trošku prázdný,
47:29 - 47:32
protože nemůžete naplnit plný pohár.
47:36 - 47:38
Plno radosti.
47:48 - 47:52
Dnes, když jsem četl dopis od toho člověka,
47:52 - 47:54
který psal o... někdo psal o...
47:54 - 47:57
ó, museli vidět naše videa na YouTube nebo co
47:57 - 47:59
a cítili se velmi zasažení a chtěli mluvit...
47:59 - 48:02
ó, poslali všechny ty biblické zprávy,
48:02 - 48:05
které našli ve Zjeveních
48:07 - 48:09
a nějaké gospely atd.
48:09 - 48:12
odsuzující zprávy - víte -
48:12 - 48:15
o tom, že půjdeme do pekla - "Půjdete do pekla"
a podobné věci.
48:16 - 48:19
A někdy cítím bolest v mém srdci.
48:22 - 48:25
A řekl jsem, dobrá. Dobře.
48:27 - 48:31
Jestliže bych se mohl mýlit -
48:31 - 48:33
jestli se mýlím
48:33 - 48:38
a pak také vedu ostatní do této nesprávnosti,
48:40 - 48:44
pak to zastavte
48:45 - 48:49
a obraťte každého na správnou cestu,
jestli se mýlím.
48:50 - 48:52
Musím to podat takto: " ... jestli se mýlím."
48:54 - 48:59
A já vám tu povídám: "Spousta radosti, spousta míru,
48:59 - 49:02
spousta lásky, spousta radosti,
49:02 - 49:04
spousta svobody,
49:06 - 49:08
spousta soucitu,
49:08 - 49:12
spousta všeho, spousta života,
49:13 - 49:17
spousta věčnosti, spousta nekonečnosti.
49:17 - 49:18
Spousta, spousta.
49:27 - 49:31
Protože, co jiného mohu říci, než tyto věci.
49:31 - 49:32
Nemohu říct nic jiného.
49:32 - 49:34
Nevím, jak říct něco jiného.
49:35 - 49:37
Jak mohu říci něco jiného?
49:39 - 49:40
(Přítel:) Proč bys měl?
49:40 - 49:41
(Mooji:) Hm?
49:41 - 49:42
(Přítel:) Proč bys měl?
49:45 - 49:48
(Mooji:) Někdy mohu, proč ne? Proč to nezkusím?
49:55 - 49:58
Někdy to zkusím a mluvím o něčem jiném,
49:58 - 50:01
ale všechno to "něco jiné" je to samé.
50:01 - 50:03
(Smích)
50:06 - 50:09
Protože to není to něco jiného -
není tu nic jiného.
50:12 - 50:13
Není žádné "jiné"
50:14 - 50:16
(Dlouhá pauza)
50:28 - 50:30
Pak tak nějak,
50:30 - 50:33
když jsem tady ve společnosti...
50:34 - 50:36
vaší společnosti v Sanze,
50:37 - 50:39
tehdy to miluje...být tu.
50:40 - 50:42
Miluje to svou vlastní Sanghu.
50:44 - 50:49
Když to nalezte ty, jež to uctívají -
50:50 - 50:51
- kteří mají lásku pro pravdu,
50:52 - 50:54
pro Nejvyššího...
50:54 - 50:57
...tehdy nezná žádné hranice,
50:58 - 51:01
ale pouze je zalévá láskou,
51:02 - 51:04
protože má dokonalou výmluvu, aby tak činil.
51:05 - 51:06
(Smích)
51:11 - 51:12
Nevím.
51:15 - 51:19
A chodí ve všech formách - všech formách.
51:19 - 51:23
Vidím lásku Boha, sílu Ducha Svatého,
a věcí,
51:23 - 51:27
které pracují v tolika různých vyjádřeních.
51:32 - 51:38
Ale.... dodává svou milost spousty různými způsoby,
51:38 - 51:42
ve formách zázraků a mnoha způsoby.
51:48 - 51:50
A jsou dobré. Vše je dobré.
51:53 - 51:58
Ale tento způsob je velmi krásný -
52:01 - 52:03
všeobjímající,
52:06 - 52:11
cesta prázdnoty a ne bytí něčím.
52:11 - 52:12
Protože, kdekoli je něco,
52:12 - 52:14
tam bude soutěživost,
tam bude srovnávání,
52:14 - 52:17
tam budou přednosti,
tam budou odmítání,
52:17 - 52:20
tam bude válka,
tam bude konflikt.
52:23 - 52:26
Ale, když je tu ta svatá prázdnota,
52:28 - 52:33
pak může plnost...ta opravdová plnost...
52:33 - 52:37
....se může sama ukázat, protože nebude poskvrněna
52:38 - 52:42
deziluzemi ega. Nemůže to udělat,
52:45 - 52:47
jestli to tak můžete říci.
52:57 - 52:59
A vy jste tak plni radosti,
52:59 - 53:00
že se vám ani nechce do postele.
53:00 - 53:02
Nemůžete spát, i když je vaše tělo unavené.
53:02 - 53:06
Nevědíce, co to znamená,
že je tělo unavené nebo "jsem unavený."
53:06 - 53:07
(Dlouhá pauza)
53:37 - 53:41
Aaaach. Ano, ano, ano, ano, ano.
53:49 - 53:52
Nevím, kdy toto tělo zemře,
53:53 - 53:55
ale někdy...
53:57 - 54:02
cítím, že trošku více času v něm by bylo oceněno,
54:02 - 54:07
abych prodloužil tuto radost ve sdílení tohoto poukazování.
54:09 - 54:10
Ale
54:15 - 54:18
to na mně nezávisí -
54:21 - 54:23
jestli to tak mohu říci.
54:23 - 54:25
(Dlouhá pauza)
56:07 - 56:11
A vy víte, že tohle vše je pouze hra, nebo ne?
56:12 - 56:14
Musí to být hra.
56:18 - 56:21
Každý den svěží - kdo píše tuto hru?
56:23 - 56:25
(Tazatel:) (Nesrozumitelné).
56:25 - 56:28
(Mooji:) Hm? Tuto hru... Onen Nekonečný.
56:29 - 56:31
Každý den se tato hra hraje
56:32 - 56:34
a každá postava v ní má svou roli,
56:34 - 56:36
dokonce i viry mají svou roli.
56:38 - 56:42
Dokonce i červi. Když půjdete do břicha Země,
najdete tam tvory,
56:42 - 56:46
a každý z nich hraje svou roli dokonale.
56:53 - 56:56
Každý, dokonce i hovnivál,
56:59 - 57:01
dokonce i tasemnice,
57:11 - 57:13
blecha, všechno.
57:14 - 57:18
Každý má roli, kterou hraje
v této veliké hře.
57:18 - 57:22
Veliké hře vědomí,
velikém snu vědomí.
57:24 - 57:28
Žádné zkoušení. Na první dobrou.
57:36 - 57:38
Napoprvé.
57:45 - 57:49
A protože tu nejsou žádné zkoušky, můžete jen relaxovat,
57:49 - 57:53
protože cokoli, co děláte, je již součástí té hry.
57:56 - 57:59
Líbí se vám to? Je to moc pěkné, že?
58:01 - 58:05
Nemůžete udělat nic špatně.
I vaše mysl je v té hře.
58:05 - 58:07
(Tazatel:) To je taková úleva.
58:07 - 58:10
(Mooji:) Ano. I vaše mysl je v té hře.
58:10 - 58:13
Jediná věc je, že to musíte vědět.
58:18 - 58:20
Je tu něco, co v té hře není,
58:20 - 58:22
ale i vaše mysl je v té hře.
58:27 - 58:30
Takže můžete jen relaxovat, nechte ji hrát.
58:30 - 58:32
Jediná věc - neidentifikujte se s ní.
58:32 - 58:37
Pamatujte, jste jen poslední pozorovatel toho všeho.
58:44 - 58:46
Kdo je na balkóně, sledující tohle všechno.
58:46 - 58:49
Nejvyšší Pán vesmíru.
58:54 - 58:56
A vy.
59:05 - 59:09
On ví, co říkám.
(ukazuje na někoho)
59:21 - 59:22
Vy všichni víte,
59:27 - 59:30
ale nyní to bylo velice ujasněno.
59:37 - 59:39
Obojí - vaše tělo i vaše mysl
59:39 - 59:40
a vaše emoce -
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Jana » čtv 20. srp 2015 14:47:15

Mysl je hmotou – Srdce je podstatou.
Mysl je formou – Srdce je bez formy.
Mysl je časem – Srdce je věčností.

Mooji
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 21. srp 2015 15:32:52

Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 10. úno 2016 6:54:28

Za obrazem dvou ptáků



0:05 - 0:08
Mooji
0:11 - 0:15
Londýn
0:16 - 0:19
Za obrazem dvou ptáků
0:19 - 0:22
Silent Intensive
(Tichý intenzivní retreat)
0:22 - 0:24
10. listopadu 2014
1. sezení
0:24 - 0:25
(Hudba se ztišuje)
0:25 - 0:27
Už jsem vám říkal
0:27 - 0:29
o jednom obrazu, který jsem viděl
0:29 - 0:31
před pár lety v Indii.
0:31 - 0:33
Je tam...
0:33 - 0:36
Je to takhle,
jsou tam dva ptáčci
0:36 - 0:38
na stromě.
0:39 - 0:40
A jeden z nich
0:40 - 0:42
staví hnízdo,
0:42 - 0:45
(Mooji dělá zvuky)
staví hnízdo,
0:45 - 0:47
a pak přímo nad ním,
na jiné větvi
0:47 - 0:49
je další ptáček,
0:49 - 0:51
který se jen dívá.
0:51 - 0:54
Je tam jeden ptáček,
který staví hnízdo
0:54 - 0:55
a nad ním
0:55 - 0:57
je další ptáček,
0:57 - 0:59
vypadá úplně stejně,
0:59 - 1:01
ale jenom se dívá.
1:01 - 1:04
Nic nestaví.
1:05 - 1:07
Ten, co staví hnízdo,
1:07 - 1:09
je osobnost,
1:09 - 1:11
aspekt osobnosti vědomí.
1:11 - 1:12
Buduje život,
1:12 - 1:13
dělá věci,
1:13 - 1:15
tvoří všechny ty věci,
1:15 - 1:16
- takhle.
1:16 - 1:18
A
1:19 - 1:20
ten ptáček nad ním
1:20 - 1:21
je jako vyšší Já.
1:21 - 1:23
Je to čistší aspekt
sebe,
1:23 - 1:25
který jen pozoruje.
1:25 - 1:28
A ty mi připomínáš,
když takhle mluvíš,
1:28 - 1:31
kvůli tomuto,
1:31 - 1:32
který je
1:32 - 1:34
jen Bytím.
1:34 - 1:36
V jehož přítomnosti
1:36 - 1:39
vnímání
prvního ptáčka,
1:39 - 1:40
toho aktivního,
1:40 - 1:42
všechno, co dělá,
1:42 - 1:44
se děje
1:44 - 1:45
z pohledu tohoto
1:45 - 1:48
druhého ptáčka,
abych tak řekl.
1:48 - 1:51
Takže teď jsme
v tomto stadiu,
1:51 - 1:53
kde ty,
pocit toho...
1:53 - 1:55
Toho prvního ptáčka,
1:55 - 1:56
který staví,
1:56 - 1:58
má hodně identity.
1:58 - 1:59
Víš -
1:59 - 2:01
"Já chci udělat tohle."
"Já potřebuju udělat tamto."
2:01 - 2:03
"Tohle mi patří."
"Tamto patří tobě."
2:03 - 2:05
Chápeš -
"Na co se to díváš?"
2:05 - 2:06
(Mooji mumlá)
2:06 - 2:07
Je takový.
2:07 - 2:08
Má spoustu "mě", spoustu "já",
2:08 - 2:10
spoustu osobnosti v sobě.
2:10 - 2:13
Ten ptáček vzadu
a nad ním
2:13 - 2:15
nemá žádnou identitu.
2:15 - 2:16
Žádnou nepotřebuje.
2:16 - 2:18
Není v tom zainteresovaný.
2:18 - 2:19
Jenom
2:19 - 2:21
sleduje.
2:21 - 2:24
Neposuzuje.
2:24 - 2:25
Jenom sleduje.
2:26 - 2:29
A přesto z něj vychází
velká moudrost
2:29 - 2:31
a vhled.
2:31 - 2:33
Je nějak spojený
2:33 - 2:35
s tím aktivním ptáčkem
2:35 - 2:38
(Mooji dělá zvuky)
- ts ts ts ts - takhle.
2:38 - 2:40
Nejdříve musíte rozpoznat
2:40 - 2:42
tyto dva aspekty
v sobě.
2:43 - 2:45
Vidíme to,
nebo ne?
2:46 - 2:48
Hm, známe
pocit toho aktivního.
2:49 - 2:51
Ale vlastně,
2:53 - 2:56
oni ve skutečnosti
nejsou dva.
2:57 - 2:59
Je to prostě tak,
že hrají dva.
2:59 - 3:02
Jako kapela s jedním hudebníkem
hraje spoustu věcí,
3:02 - 3:06
ale uvnitř této osobnosti
3:06 - 3:09
je pozorovací princip.
3:09 - 3:11
Něco prostě jen pozoruje.
3:11 - 3:12
A ty si uvědomuješ
3:12 - 3:15
toto pozorování.
3:15 - 3:17
Kam dáváte
3:17 - 3:20
nejvíc pozornosti
a energie?
3:20 - 3:22
Do aktivního principu,
3:22 - 3:24
do toho aktivního
3:25 - 3:28
nebo do toho neutrálního?
3:31 - 3:34
Řeknu vám ještě něco víc
o tom obrazu s ptáčky.
3:35 - 3:36
Takže je tam ptáček,
3:36 - 3:39
který staví hnízdo,
3:39 - 3:41
a nad ním
3:41 - 3:42
je další ptáček,
3:42 - 3:45
který jen pozoruje.
3:46 - 3:49
Ale to, co nevidíte,
3:49 - 3:51
je, že něco
3:51 - 3:55
pozoruje oba ptáčky.
3:58 - 4:00
Ještě nic neříkej.
4:00 - 4:04
Něco sleduje oba ptáčky.
4:04 - 4:07
A není to pták.
4:07 - 4:11
Ale ptáci z toho
místa pocházejí.
4:13 - 4:14
Do té doby,
4:14 - 4:16
co se identifikujete
4:16 - 4:18
s osobností
4:18 - 4:19
a s identitou
4:19 - 4:21
toho, kdo ví,
vědoucího,
4:21 - 4:24
vědoucí je trochu
jako most
4:24 - 4:26
mezi osobností
4:26 - 4:27
a Absolutnem,
4:27 - 4:30
stavem Absolutna.
4:31 - 4:33
Takže je tady potenciál -
4:33 - 4:34
a já mám rád,
4:34 - 4:37
co říká Šrí Nisargadatta
Maharadž.
4:37 - 4:38
Říká:
4:38 - 4:40
"Pocit "Já jsem",
4:40 - 4:42
což je ten pták,
který se dívá,
4:42 - 4:43
svědek,
vědoucí,
4:43 - 4:45
"je jako dveře,
4:45 - 4:49
které se otvírají jedním směrem
ke všemu projevenému
4:49 - 4:51
a opačným směrem
4:51 - 4:54
k nekonečnu."
4:55 - 4:58
Ty dveře nejsou nekonečno,
4:58 - 5:01
ale otvírají se směrem k nekonečnu.
5:01 - 5:03
Co sleduje
5:03 - 5:05
tyto dveře,
5:06 - 5:08
jejich pohyb
5:09 - 5:12
a jejich možné procházení?
5:13 - 5:15
To je To.
5:15 - 5:18
A vše je To.
5:18 - 5:20
Ale jen vzácně
5:21 - 5:22
se najde Bytost,
5:22 - 5:23
která vstoupí
5:23 - 5:27
do tohoto náhledu
Absolutna.
5:28 - 5:29
Normálně, k vystoupení,
5:29 - 5:33
a většina duchovních
disciplín a praxí
5:33 - 5:36
má vytvořit posun
5:36 - 5:39
od osobnosti k Přítomnosti,
5:40 - 5:42
vytvořit posun
5:42 - 5:45
od aktivního malého
stavitele hnízda
5:45 - 5:48
k pozorujícímu.
5:49 - 5:51
A přece jsou spojeni
5:52 - 5:55
skrze pozorujícího.
5:55 - 5:57
Vidíš?
5:57 - 5:59
Ale za nimi
5:59 - 6:01
je to, co nemá žádný tvar.
6:01 - 6:04
Nemá žádný druh.
6:05 - 6:08
Hm? Nemá žádný druh.
6:08 - 6:10
Nebylo to nikdy zrozeno.
6:11 - 6:13
Nemůže to zemřít.
6:13 - 6:16
Nevyvíjí se.
6:16 - 6:18
Nikam to nejde.
6:18 - 6:21
Odnikud to nepřichází.
6:21 - 6:23
Jsme si toho vědomi?
6:23 - 6:26
Někdo?
6:26 - 6:28
Ano.
6:30 - 6:34
To je přirozený stav.
6:34 - 6:36
Něco pozoruje oba ptáky
6:36 - 6:38
a není to pták,
6:38 - 6:42
ale ptáci z toho místa pocházejí
6:42 - 6:48
(Hraje hudba)
7:10 - 7:14
(Zpívá Soham)
Kdo může vidět
7:17 - 7:20
milost toho
7:24 - 7:29
toho všeho, toho všeho, toho všeho.
7:31 - 7:35
Všechno toto je To.
7:37 - 7:41
Ten, kdo vidí,
7:44 - 7:48
se nepotřebuje rmoutit.
7:51 - 7:55
Všechno toto ví.
7:58 - 8:02
To všechno, to všechno, to všechno
8:05 - 8:09
To všechno je To
8:13 - 8:17
Oddanost ve tvém srdci
8:20 - 8:22
Dva ptáci,
8:22 - 8:25
kteří ti přinášejí
8:26 - 8:30
otevřenost, prostornost
8:32 - 8:36
a lásku.
8:39 - 8:43
Jeden už je svobodný
8:46 - 8:50
Jeden už je svobodný
8:52 - 8:57
Jeden už je svobodný
8:59 - 9:04
Jeden už je svobodný
9:06 - 9:10
Hmm hmm hmmmm
9:12 - 9:14
Hmm hmm hmmmm
9:16 - 9:18
Za dvěma ptáky je jeden,
9:18 - 9:20
který nemá žádný tvar,
9:20 - 9:22
který nemá žádný druh,
9:22 - 9:24
nikdy se nenarodil,
9:24 - 9:25
nemůže zemřít,
9:25 - 9:27
nikam nejde,
9:27 - 9:29
odnikud nepřichází.
9:29 - 9:32
Jsme si toho vědomi?
9:34 - 9:36
(Hudba se ztišuje)
9:38 - 9:41

"V Božím domě nemohou být dva"
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 15. úno 2016 6:59:13

Mooji - Neučená cesta (The Untaught Way - Mooji)



Neučená cesta
0:18 - 0:23
Možná jsme byli podmíněni věřit,
0:24 - 0:30
že ten perfektní stav bytí je složitý,
0:30 - 0:32
je vzdálený, je oddělený.
0:33 - 0:38
A tak musí být vyvinuto velké úsilí, aby byl dosažen.
0:42 - 0:50
Dával jsem příklad, že jednou se jedna z našich žen ze Sangy procházela v parku, v místním parku,
0:50 - 0:54
a viděla jednu dívku, která vypadala velmi šťastně.
0:54 - 0:57
Usmívala se sama k sobě a tak...
0:57 - 0:59
A ona k ní byla přirozeně přitahována.
0:59 - 1:01
Myslela si, že musí určitě něco slavit...
1:01 - 1:02
"Ahoj," řekla.
1:02 - 1:05
"Ahoj, jak se máš?"
1:05 - 1:13
"Vypadáš moc šťastně, ráda bych věděla, proč jsi tak šťastná.
Slavíš něco?
1:14 - 1:21
A ona řekla: "Ano, ano, dnes jsem zjistila, že budu žít už jen 5 dalších životů.
1:23 - 1:26
Předtím se zdálo, že jich bude asi 15,
nepamatuju si, jaké to bylo číslo.
1:26 - 1:28
Ale teď jen pět.
1:29 - 1:32
A naše dívka řekla: "Ah, co? Pět životů?
1:33 - 1:36
To je hrozná představa.
1:36 - 1:44
Já nechci čekat ani 5 hodin. Cítím, že už nemůžu čekat ani 5 hodin a ty pět životů, ohromné! "
1:46 - 1:48
Je pravda vzdálena pět životů?
1:48 - 1:50
Je vzdálena pět hodin?
1:50 - 1:52
Je vzdálena pět minut?
1:52 - 1:55
Je vzdálena pět sekund?
1:55 - 1:57
Je vzdálena?
2:01 - 2:04
Jsme tu, abychom tohle zjistili.
2:04 - 2:07
Říkám - zjistit, ne jenom uvěřit.
2:08 - 2:10
Víra je dobrá, má svou sílu.
2:12 - 2:16
Síla víry nemůže být podceňována.
2:16 - 2:21
Sám Ježíš Kristus řekl: "Všechny věci jsou možné pro toho, kdo věří."
2:23 - 2:27
Ale já poukazuji na něco, co nevyžaduje víru.
2:33 - 2:40
Jen dostatečnou důvěru následovat to, na co je poukazováno.
2:41 - 2:45
Protože, když je pravda vně vás
2:45 - 2:48
a vy musíte někam jít, abyste ji získali,
2:48 - 2:53
pak se budete po celý svůj život bát, že ji můžete ztratit.
2:55 - 2:59
Musí to být něco, co je vám tak přirozené,
3:00 - 3:04
že vlastně zjistíte, že to nemohlo být nikdy ztraceno,
3:05 - 3:10
"Jen jsem snil, že jsem to ztratil."
3:11 - 3:15
A teď jsem se probudil k pravdě.
3:16 - 3:18
Že to, co je, nemůže být ztraceno.
3:18 - 3:21
Nemůže to být dokonce ani nelezeno.
3:21 - 3:27
Tato slova pro vás mohou být trošku matoucí,
ukážu vám, proč.
3:30 - 3:36
V mometně, kdy je to nalezeno,
dualita končí.
3:37 - 3:39
Hledač je absorbován.
3:43 - 3:48
Hledající se nestane nálezcem,
3:48 - 3:50
ale je absorbován
3:51 - 3:53
v samotné pravdě.
3:55 - 4:00
Nechci tomu přidávat žádné dramatické obrazy,
4:00 - 4:03
protože je to to nejpřirozenější,
jak jsem předtím říkal.
4:03 - 4:05
Je to to nejpřirozenější.
4:05 - 4:10
Přesto to může být manifestováno různými způsoby.
4:11 - 4:14
Jako prudké, vášnivé odhalení,
4:14 - 4:16
jako exploze,
4:16 - 4:17
jako imploze,
4:19 - 4:22
skoro jako by se nic nestalo.
4:22 - 4:26
Mohou tam být slzy nebo smích, křik
4:27 - 4:30
nebo také jednoduše ticho.
4:31 - 4:34
Protože Já není událost.
4:37 - 4:40
Není to událost.
4:42 - 4:48
Událostí je jen rozpoznání toho, to je událost.
4:49 - 4:52
Vždycky to bylo
4:53 - 4:54
tady.
4:55 - 4:58
Zdroj tohoto manifestovaného světa.
5:03 - 5:06
A tak se teď vraťme zpět.
5:09 - 5:10
Já.
5:10 - 5:16
Pocit "já" vyvstává spontánně,
5:16 - 5:18
puls "já".
5:21 - 5:24
Je to neučený způsob,
5:25 - 5:27
skrze který víte, že existujete.
5:28 - 5:30
Puls "Já jsem".
5:30 - 5:32
"Já jsem".
5:36 - 5:38
Kdo je to "Já", které jsem?
5:41 - 5:43
Není to osobnost.
5:45 - 5:48
Osobnost je rozvíjení, konstrukce
5:49 - 5:52
pozorována z místa samotného "Já jsem".
5:57 - 6:07
Síla nezaujatého pozorování vyvstává uvnitř a ze samotného "Já jsem".
6:07 - 6:13
Včera jsem mluvil o ilustraci - obrázku, který jsem viděl jednou v Indii -
6:13 - 6:15
těchto dvou ptáků na stromě.
6:15 - 6:19
Jeden z nich je zaneprázdněný stavěním hnízda
6:19 - 6:22
a druhý sedí na větvi nad ním a dívá se.
6:22 - 6:23
Jen se dívá.
6:24 - 6:26
Neúčastní se.
6:28 - 6:33
A tak je to, jako by tito dva ptáci byli dva aspekty jedné věci.
6:33 - 6:40
A vy znáte tohoto ptáka, toho, co staví hnízdo.
Že je to tak? Toho známe.
6:40 - 6:44
Dělá, buduje život,
6:45 - 6:47
jde ven pro červy,
6:48 - 6:49
připravuje se,
6:50 - 6:54
a známe také toho, který pozoruje.
6:56 - 7:01
Po dlouhou dobu jste neviděli z místa vašeho vlastního pozorování.
7:01 - 7:08
Nebyli jste si plně vědomi, že je ve vás také síla, která je netknuta, nesmíchána,
7:08 - 7:13
v jejímž světle funguje i toto činné tělo.
7:14 - 7:17
Ale nějak roste...roste ve vás vědomí,
7:17 - 7:22
ten prostor, odkud se děje pozorování vašich dynamických aktivit.
7:22 - 7:24
Jsme s tím zajedno? Známe to?
7:25 - 7:26
Děkuji.
7:26 - 7:30
To už je místo "Já jsem".
7:31 - 7:35
"Já jsem" nějak...
7:37 - 7:42
Fungování v těle, identifikace vyvstala pro tělo,
7:42 - 7:43
že "já jsem tělo"
7:45 - 7:49
Asi první chyba, první koncept,
7:49 - 7:54
první lež, první pád - já jsem tělo.
7:54 - 7:57
Ale je to úmyslná chyba.
7:58 - 8:04
Aby mohl být život manifestován tak různorodým způsobem.
8:04 - 8:06
Já jsem tělo.
8:06 - 8:10
A jakmile pocit "já jsem tělo" byl upevněný,
8:10 - 8:15
pak mohly být vsypány další představy a podmínění,
8:15 - 8:19
skrze díru, dveře, skrze tuto identitu "já jsem tělo".
8:19 - 8:24
A z toho vyvstala identita, kterou nazýváme osoba nebo osobnost.
8:25 - 8:28
Osobnost má tolik věcí, co dělat a adresovat.
8:29 - 8:30
Tolik vztahů,
8:30 - 8:32
je to nestálý stav.
8:33 - 8:38
Ale přesto je toto všechno pozorováno z hlubšího místa uvnitř vás samých.
8:38 - 8:42
Druhý pták - pojďme mluvit takhle.
8:44 - 8:47
Včera přišel jeden moc milý účastník a řekl:
8:48 - 8:50
"Jsem si vědom samotného "Já jsem",
8:50 - 8:56
ale zdá se, že je zamotáno do aktivit mysli."
8:56 - 8:59
A my tohle také známe.
8:59 - 9:03
Když se zaplete do aktivit mysli,
9:03 - 9:05
může si ponechat svou nevinnost?
9:09 - 9:13
Protože samotné "Já jsem" nemá žádnou velikost,
9:14 - 9:17
nemá žádný obraz samo o sobě.
9:18 - 9:20
Rozumíte tomu?
9:20 - 9:26
Jako když tu mám svíci, tento jeden plamen,
9:26 - 9:29
mohu z něj zapálit milióny svící,
9:29 - 9:32
bez toho, aniž by tento plamen cokoli ztratil.
9:32 - 9:34
Chápete? Že je to tak?
9:34 - 9:41
Z plamene "Já jsem", můžete říct, se tyto síly pohybují.
9:41 - 9:47
A jsou pozorovány z nezmenšeného, nezmenšitelného "Já jsem".
9:47 - 9:55
Ale co děje je, že jakmile rozvine fascinaci s jakýmkoli objektem své projekce,
9:55 - 9:58
vytvoří něco jako mračno v "Já jsem."
9:58 - 10:01
Jako mléko přidané do vody vytvoří něco jako mračno.
10:01 - 10:03
Rozumíte tomu takhle?
10:04 - 10:08
Pak se to může jevit jako: "Ano, jsem zmatený, nevím, kam jdu..."
10:08 - 10:15
a všechny tyto myšlenky vyplouvají v poli samotného "Já jsem."
10:15 - 10:19
Ale teď je vám připomenuto, že i všechno tohle je pozorováno,
10:19 - 10:23
dokonce i ta nejjemnější věc je pozorovatelná.
10:23 - 10:26
Jsou některé pocity, které jsou tak jemné,
10:26 - 10:30
nejsou pro ně žádná jména, v žádném jazyce.
10:30 - 10:32
Jsou tak jemné.
10:35 - 10:37
Čím jsou tyto jemnosti pozorovány?
10:37 - 10:42
Jsou pozorovány také ve sféře samotného "Já jsem".
10:43 - 10:47
Jsou některé pozorovatelné věci, o kterých nemůžete mluvit.
10:47 - 10:48
Nestojí to za to.
10:50 - 10:52
Nestojí to za to.
10:52 - 10:54
Zůstaňte tišší.
10:54 - 10:57
Protože je toho víc, co přijde.
10:57 - 11:05
Ale u některých bytostí zájem o tyto věci zmizel.
11:06 - 11:09
Nijak zvlášť je to nezajímá.
11:09 - 11:18
Když pocit "Já jsem" odmítne poslat sílu
11:18 - 11:22
různým jevům, které v něm vyvstávají
11:22 - 11:25
a otočí pozornost zpět na sebe,
11:25 - 11:29
takže se v sobě marinuje.
11:31 - 11:34
A vůně, která vychází z tohoto marinování,
11:35 - 11:36
je mír,
11:37 - 11:38
radost,
11:40 - 11:41
láska,
11:44 - 11:47
pocit harmonie a jednoty bytí,
11:49 - 11:51
přirozené štěstí.
11:53 - 11:57
Pocit kontaminace odchází.
11:58 - 12:01
Klaustrofobie v bytí se rozptýlí
12:02 - 12:05
a pocit "Já jsem" září sám o sobě.
12:05 - 12:07
Nemíchaná přítomnost.
12:11 - 12:16
Nejvíce úsilí nebo práce v duchovní oblasti
12:17 - 12:25
je přemístit, vytáhnout pocit bytí ze stavu osoby do přítomnosti.
12:26 - 12:27
Chápete?
12:28 - 12:33
Protože v určitém bodě začneme jako osoby trpět.
12:33 - 12:37
Zdá se to rozmanité, ale je to klaustrofóbní.
12:39 - 12:41
Není tam žádný kyslík.
12:42 - 12:47
Protože osoba je primárně připoutaná k vnějším jevům.
12:50 - 12:55
Její práce je kombinování sebe sama s nestálostí,
12:55 - 12:58
s nestálými projevy.
13:01 - 13:04
Ale život je navržený tak krásně,
13:05 - 13:10
jako živoucí síla, která...
13:14 - 13:22
Zkušenosti se dějí, aby postrčili bytí ke svému vlastnímu středu.
13:23 - 13:26
A to může být tolika způsoby.
13:26 - 13:28
Musíte tohle vědět, když tu jste.
13:30 - 13:34
To, co je, nemůže být ztraceno,
nemůže to být ani nalezeno.
13:35 - 13:41
Hledající nebude tím, kdo nalezne,
ale bude absorbovaný do samotné Pravdy.
To je nejpřirozenější.
13:42 - 13:49
Přesto se může projevovat mnoha způsoby,
jako vášnivý objev,
jako exploze,

13:49 - 13:56
jako imploze,
jako by se nic nestalo.
13:56 - 14:02
Já není událost.
Událostí je pouze pochopení toho.
14:02 - 14:09
Vždy to bylo - zde - jako Zdroj tohoto projeveného světa.
14:09 - 14:17

Ze Satsangu V srdci "Já jsem"
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 18. úno 2016 14:04:06

Kdo tě může omezit?



"Světlo přichází z tvého Srdce"

Tak, jak jste tady, uvědomujete si, že je tady vaše tělo. Smysly fungují, přirozeně. Samy o sobě nepotřebují žádné řízení. Uvědomte si to. Teď jen pocit přítomnosti. Jen pocit přítomnosti. Jste tady. Jsem tady, takhle. Nic víc, nic míň. Kdyby nějaká myšlenka snad vyvstala, je to pouhý vzruch, jenom pohyb. Nemusíte ji sledovat. Vy jste prostorem, rozlehlostí, v níž jsou vnímány všechny pohyby. Vy se nepohybujete, nesledujete. Jenom jste. Neodpočíváte, nepracujete, neležíte, jednoduše jste tady. A všimněte si, že nečekáte na příští, na další pocit, na další zážitek. To nejste... to nejste vy. Uvědomujete si zvuky, které přicházejí a odcházejí. Není v nich nic osobního. Nevyvstávají pro vás. Jen pohyby v poli vědomí, to je vše. Nejste ani konající, ani nekonající, ani neodcházíte, ani nepřicházíte. Jste neohraničené Já, nezměrné. Nikdy jste jím nezačali být. Nemělo to žádný počátek. Nemá to žádný konec. Není tam čeho se bát. Není tam žádné další. Nečekáte, abyste se tím stali. Jste nad formou. Vnímajíce čas, jste nad časem. Vnímajíce tvary, jste nad tvary. Vnímajíce aktivitu, jste nad aktivitou. Vnímajíce představy, jste nad představami. A přece nic vás nedefinuje, ani neomezuje. Nedržte se žádného obrazu, jste nad obrazy. Nespojujte se s žádnou formou. Nejste učení, nejste žák. Ani mistr. Ani vysoko, ani nízko. Nad mužem, nad ženou. Jako čistý prostor vědomí. Bezčasový, nad představou bezčasovosti. Nepředstavujete si to, je to jen potvrzováno. Nevěříte tomu, je to pouze potvrzováno. Všechny představy, všechny koncepty, jako růst, vyvíjet se, stát se něčím, všechny jsou daleko, daleko od vás. Ani nezačínáte, ani nekončíte. Nejste křehcí. Nejste květina. Nejste žádný tvar, a přesto toto všechno je ve vás vnímáno. Nemáte žádné hranice, žádný konec. Podívejte se a spatřete to sami. Nepotřebujete si to představovat. Není tu nic k učení. Pociťujte ten pocit plnosti, ticha a rozlehlosti. Všechny otázky přicházejí z oblasti mysli, to vás teď nezajímá. (Zpěv ptáků a zvuky aut) Naslouchejte zvukům, které přicházejí. Kde přistanou? Kdo je slyší? Plují jako mraky tímto rozlehlým prostorem čistého vědomí. A opět, nečekáte. Není potřeba. Nejste ani rychlí, ani pomalí, ani uvnitř, ani venku. A přesto naplno jste. Pozorujíce smysly, jste nad smysly. Pozorujíce myšlenky, jste nad myšlenkami. Pozorujíce mysl, jste nad myslí. Pozorujíce pocity, jste nad pocity. Pozorujíce čas, jste nad časem. Pozorujíce změnu, jste nad změnou. Jste svým Já, bez úsilí. Nic z vašeho Já, se nedá uchovat. Nemůžete být uchováni, ani obsáhnuti. Nejste předmět. Tělo je předmět. Pozorujíce tělo, jste nad tělem. Pozorujíce nálady, jste nad náladou. Pozorujíce paměť, jste nad pamětí. Pozorujíce intelekt, jste nad intelektem. Pozorujíce dech, jste nad dechem. Pozorujíce ticho, jste nad tichem. Pozorujíce prostor, jste nad prostorem. A přesto nikdo vás nemůže najít. Funkce vnímání povstává spontánně a pokračuje bez vaší vědomé angažovanosti. Všimněte si toho. A přesto vaše povšimnutí nejde žádným směrem, ani na sever, ani na jih, ani na východ, ani na západ. Nejste ani nahoře, ani dole. Jakoby všude. V prostoru tvého Bytí se všechny projevené podoby objevují, povstávají a rozpouštějí se v nekonečném prostoru Bytí. Toto je ve vás pozorováno. Nemáte žádnou barvu, žádný tvar, žádný vzor. Buďte si toho vědomi. A přesto jste také tady, v tomto těle, také zažíváte. Jevíte se jako něco, co je proměnlivé, a přesto jste nad změnami. Kdo vás může omezit? Jevíte se jako ten, kdo myslí, a přesto jste svědkem myšlení. Kdo jste? Jste mimo výšku a šířku, bezváhoví. Věnujte pozornost tomu prostoru, kde není žádné čekání, žádné očekávání, žádná definice. Definovat znamená omezit, avšak vy jste rozlehlí a neomezení. Za chvíli uslyšíte zvuk zvonku a ten vám oznámí, že toto sezení je u konce. Ale ať máte oči otevřené nebo zavřené, nebude to znamenat žádný rozdíl pro váš vnitřní stav. Vůbec nic jste nevytvořili. To, čím jste, nemůže nikdy skončit. Ale to, čím se zdáte být. se bude měnit. (Zvonek) Óm Namah Šivaja (Hudba) mooj
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod láska » ned 21. úno 2016 2:47:29

MOOJI - nejlepší mantra: dekuji
láska
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Jana » ned 21. úno 2016 16:03:19



I když se vám teď něco zdá jako trest, ve skutečnosti to je požehnání, které jen v tomto čase nedokážeme ocenit.

Často děkujeme tomu nesprávnému. Jen tomu, kdo nám dělá dobře v ten okamžik. Děkuješ vždy jen za všechny ty své čokoládíčkové okamžiky.

Ale tomu, co tě leští, ždímá, rozemílá, tomu díky neřekneš.

Ale právě to mění tvoje bytí a přináší to do tvé zkušenosti moudrost, chápeš?

Bože, přijmi ode mne prosím zpět mojí bolest.
Děkuji, žes mi skrze ni přinesl pochopení.
Vím, že pochopení je nejsnazší cesta k lásce.
A vím, že láska mou duši pozvedá a přibližuje k Tobě.
Děkuji.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. bře 2016 21:04:31

Mooji - Lenochova cesta k osvícení



Lenochova cesta k osvícení
Co chutná dobře, co nechutná dobře - všechno je povoleno. Všechno je ok.
Ale já jsem nad tím.
Jsem ve svém původním domově.
Když je to pro vás takhle, pak věci jako znovuzrození, osud, karma a osvobození pro vás nic neznamenají.
Vůbec nic to pro vás neznamená.
Stále budete říkat: "Příští týden chci jít do Neapole navštívit přátele."
Ale nic to neznamená.
Může se to stát, možná nemusí...
Ale nic to pro vás neznamená. Nic nedrží.
Jsi v tomto těle? Ano, jsem v tomhle těle.
V tomto těle také, jsem i ve všech dalších tělech.
Jsem ten, kdo mluví a jsem ten, kdo poslouchá.
Já jsem ten, kdo říká: "Eeh, Mooji, já s tebou nesouhlasím!"
Jsem i tento. Nějak...
Ale tohle nemůžeš říkat každému.
Nebudeš o tom mluvit, uchováš to tiše ve svém srdci.
Lidé se zeptají: "Jsi vegetarián?"
Řekneš: "Ano, jsem vegetarián."
Co je vegetarián? Nevíte...
Tak.
Někdy lidé - vidíte to - možná řeknete: "Stalo se to v záblesku."
"Aaaaaah, na moment jsem to viděl, je to tak."
Říkám: "Co vidí dokonce i tento záblesk?"
Jste tam dokonce i před tím zábleskem.
Záblesk byl jen zrcadlo,
které vás hodilo zpět do vašeho nekonečného Já.
Nevěnujte pozornost záblesku.

Každý je to. Všechno je to.
Ale jestli to zjistíte v tomto těle,
vy budete mít dobrý start,
protože jste tady, kde se mluví jen o této věci.
Na tomto místě vám není řečeno:
"Dnes budeme dělat púdžu. A zapálíme co nejvíce svíček."
Tady vám neříkám: "Teď půjdete
a budete zpívat, každé ráno 4.30 - 3 hodiny
a meditovat 7 hodin a jíst jeden burák. "
Vidíte? Nic tu pro vás teď neposílám.
Všechno pro vás bylo ponecháno stranou.
Jen ta prvotní zpráva je dost.
Žádné rozptýlení. Jednoduchá, jednoduchá věc.
Takže cítím, že to není špatné místo, kde teď být.

Možná to někdy nazýváme - lenochova cesta k osvícení.
Neděláme nic, jen se nějak vše děje samo o sobě.


Teď říkám - jakákoli zkušenost se stane - fajn.
Možná se to děje z vašeho vlastního satsangu.
Ale nepřikládejte tomu žádnou váhu.
Jakákoli zkušenost se stane,
nemluvte o tom jako: "Oh, stala se tahle věc a pak...včera...aaach...
otevřel se mi hrudník a vyšla tato květina..." Ouuu
Protože to také pomíjí.
To, co je svědkem toho, nemá žádný příběh.
Zůstaňte tam.
A pak říkám - odpovědnost - mluvili jsme téhle věci,
slyšel jsem to předtím.
Obvykle s sebou odpovědnost nese jakousi tíhu.
Ale slyšel jsem říkat, že
když poznáte, kdo je ten, kdo "má být" odpovědný,
a vidíte, že dokonce i to je myšlenka,
pak se odpovědnost stává - schopnost odpovědi
schopnost odpovědět úplně svěže, bez mysli.
Pak - tenhle druh odpovědnosti je ok.
To znamená, že příroda odpovídá sama.
Není tu nic těžkého, sociologického - aaah, musím udělat tohle - vidíte?
Když teď dojde k tomuto porozumění,
dokonce i po tomto oficiálním "pobytu"
něco pokračuje v žítí života skoro jako byste byli na pobytu, nějak...
Kdekoli jste, jste na pobytu.

To doopravdy znamená být uvnitř svého srdce.
Držte mysl uvnitř svého srdce.


Tak - a je to.
Můžeme říct něco víc?
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. bře 2016 10:46:30

Mooji - NEDUÁLNÍ MOUDROST, VYJÁDŘENÁ V PLNÉ SÍLE.



Vše je ten Bezmezný.
(kytarista zpívá v cízí řeči)
Po zpěvu Mooji spontánně někoho požádá,
aby otevřel a náhodně přečetl něco z knihy Avadhuta Gíta.
Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť?
Jestliže tu není žádný rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a světem.
Jestliže tu není žádný rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a bohy.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový, vše je Šiva.
Jak tu potom může být rozdíl mezi Skutečností a tím, co je neskutečné?
Není tu žádný rozdíl mezi živým a mrtvým.
Není tu žádný rozdíl mezi stejným a jiným.
Jestliže je tu pouze ten Bezčasový, vše je Šiva.
Jak potom někdo mohl mluvit o odcházení nebo přicházení?
Mooji: Ach, dobrá. Tady, podej mi ji.
Děkuji ti. Bylo to velmi příjemné.
Takže
Advahuta takto hovoří, což?
Že ani prostor, ani vzduch není skutečnost.
Takto začíná.
Ani prostor...
Prostor je ten nejjemnější
z elementů - ten nejjemnější
A velmi často
ve vyšších vyjádření
při spirituálních rozmluvách
si všimnete, že se jazyk vzdaluje
od konkrétních forem,
stává se více éterický,
více lehký.
Takže slova jako prostor a vzduch a elementy -
nyní začnou hovořit pouze o elementech.
Oheň, voda, vzduch, éter, prostor.
Tak jako teď.
Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Šiva - Čisté Vědomí.
Šiva znamená Čisté Vědomí.
Takže ani prostor, ani vzduch nejsou Skutečnost.
Ani země, ani oheň nejsou Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť? -
jestliže je tu pouze ten Bezmezný. Rozumíte?
Ke komu také promlouvá?
Ke komu promlouvá?
Kdo tu mluví,
jestliže je tu pouze ten Bezmezný?
Musí to být tak, že Bezmezný hovoří k Bezmeznému.
Není to tak?
Jinak, jak by...
Kdo popisuje Bezmezného?
Ten omezený?
Takže to musí být ten Bezmezný.
Jednoduše se takto vyjadřuje, z vlastní radosti.
Další praví:
Jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a světem...
Takže již hovoří, nyní předpokládá...
Nehovořili jsme o tom.
Nehovořili jsme o tom - neptali se vás, co si o tom myslíte.
Říká: Jestliže tu není rozdíl
mezi myšlenkou/obrazem a světem...
Copak toto může znamenat?
Žádný rozdíl... Znamená to, že myšlenka/obraz
a svět musí být jedno a to samé.
Jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a bohy...dokonce..
Takže dokonce bohové jsou jistý druh myšlenky.
Jsou jistou formou obrazu.
Tehdy se někteří lidé začnou cí*** nepohodlně.
Vidíte to?
"Dokonce bohové?"
Oni sami jsou také zformováni myšlenkou.
Z perspektivy mudrce - ne? Takto on hovoří.
Takže jestliže tu není rozdíl mezi myšlenkou/obrazem
a bohy -
jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný, vše je Šiva/Vědomí.
Vše je pouze Vědomí.
Vše jsou pouze formy Vědomí,
objevující se coby rozmanitost.
Ale všechna rozmanitost,
prach vší rozmanitosti je jedna a ta samá věc.
DNA všeho projeveného musí být Šiva.
To jest, pokud jste tomu porozuměli.
Jak by tu potom mohl být rozdíl
mezi Skutečností a neskutečným?
Kde by vůbec pocit skutečného a neskutečného...
a jaký je tam rozdíl?
Pokud je tomu porozuměno v srdci,
že je pouze Šiva-bytí,
že je pouze čiré Vědomí.
Zkusme to na okamžik a řekněme, že:
Pouze čiré Vědomí,
je tu pouze čiré Vědomí.
Tudíž každá myšlenka
je pouze hra Vědomí.
Každá forma je pouze Vědomí.
Každá osoba,
každé náboženství, každé gesto
každá akce,
všechen čas a časové oblasti
- minulost, přítomnost, budoucnost -
tisíce let nazpět, miliony let v budoucnosti,
to vše je myšlenka.
Zahrajme si tedy na okamžik tuto hru.
Vše je to myšlenka.
Ty a já -
vše myšlenka.
Toto a tamto - Och, je to jen myšlenka.
Meditace a Sadhana,
cvičení a modlitba,
to vše je myšlenka.
Blížit se, blíž, blíž k Bohu.
Jen myšlenka.
Je tu pouze ten Bezmezný.
Chceme pokračovat?
Takže, vše je hra, to také
je ten Bezmezný.
Fakt a fikce -
ne, ne, ne - všechna jsou tím Bezmezným.
Bezmezný se zjevuje jako věc
a tato věc -
manžel a žena,
ty a já, mistr - žák,
rozdílná náboženství,
rozdílné oblasti času
a rozdílná dějiště - všechny tyto věci -
rozdílné oblasti vesmíru,
planety, UFO a bytosti, žíjící v moři.
Toto vše, vše je pouze ten Bezmezný.
(chichot v pozadí)
Líbí?
(smích)
Nyní tu není žádný rozdíl
mezi živým a mrtvým.
(vzdechnutí)
Nyní se ptáme:
"Nezašel už nyní příliš daleko?"
Není tu žádný rozdíl mezi
živým a mrtvým.
Jak můžeš něco takového říci?
Protože to, co se nazývá život
je pouze ten Bezmezný.
Smrt je pouze ten Bezmezný.
Vše je to myšlenka.
Není tu žádný rozdíl mezi stejným a rozdílným.
Stejný - stejný, rozdílný - rozdílný. - Ne, není to nic, nic.
Vše je ten Bezmezný.
"Tento je velmi blízko. Ó, tam ten je velmi daleko."
- Ne, ne. Není tu žádný rozdíl.
Vše je ten Bezmezný.
(chichotání)
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Vše je Šiva-Bytí, vše je Šiva-Vědomí.
Jak pak někdo mohl mluvit o odcházení nebo přicházení?
Takže když řekneme:
"Ó, někdy zjišťuji, že když jsem velmi soustředěný ve své meditaci,
a sedím tady, a je tu pouze Jedno."
No, ono je tu jen Jedno.
Kde je "dva"?
"Někdy se cítím velmi blízko a v jednotě s Bohem.
Jindy se cítím tak oddělený."
- Ano, to je ok.
Vše je to hra Bezmezného.
Přicházení a odcházení, žití a umírání,
nebe a peklo...
"Nebe a peklo? Óóó, nebe a peklo."
- Ne, vše je ten Bezmezný.
(chichotání)
My kreslíme čáru,
my tvoříme pocit omezenosti.
Omezení a bezmeznost... jedno a to samé,
Je to jedno a to samé, ten Bezmezný.
Měli bychom pokračovat?
No, pokračovat nebo zastavit je jedno a to samé.
(smích)
Vše je ten Bezmezný. Je tomu tak?
Více a více Bezmezného.
Je to příjemná hra?
Posluchači: Ano!
M: Je velmi hezká hra, což?
Bohové a démoni - (zalknutí)
Vše ten Bezmezný.
(smích)
Dobro a zlo.
- Ne, vše je ten Bezmezný.
Chválení Boha.
Proklínání Boha!
- Kdepak. Vše je ten Bezmezný.
(smích v pozadí)
Cítíte se trošku nepohodlně?
Toť Bezmezný!
(smích)
"Ale takové věci jsou rouhání, ne?"
- Ale ne, je to ten Bezmezný.
"Nesouhlasím."
"Souhlasím."
- Ne, vše je ten Bezmezný.
Vše je Šiva.
"Nejsem zkrátka schopen se soustředit.
Někdy zkouším meditovat a má mysl začne bláznit."
- To je v pořádku, je to vše ten Bezmezný.
"Cítíval jsem se Bohu tak blízko.
Ale nyní mám pocit, že jsem opravdu ztracen."
- To je v pořádku.
Je to vše ten Bezmezný.
Ty jsi to četla, ne?
Dal jsem ti to a ty jsi to četla.
Bezmezný to četl.
"Můj nejlepší přítel - můj nejhorší nepřítel."
- Ach, vše je ten Bezmezný.
Co potom s tebou zůstane?
Ten Bezmezný!
"Je to velmi obtížné, porozumět takovým věcem."
- To nevadí.
Vše je ten Bezmezný.
Vidíte, když takto hovoříme...
Jaký to má smysl, když mudrc takto hovoří?
Kompletně zruší všechno naše roztříštěné přemýšlení.
Máme pocit, že máme právo,
protože jsme - jak tvrdím - sféře duality.
Dualita nebo nedualita jsou...?
P: Ten Bezmezný.
M: Ten Bezmezný.
Okamžité štěstí.
Okamžité štěstí.
Protože jinak se mysl snaží...
"Jo, ale podívej, zní to velmi hezky,
ale víš, že máš zodpovědnost.
A musíš to zkusit a není to jednoduché.
od Moojiho to zní jednoduše, ale není to jednoduché.
Víš, jak je to obtížné?"
Copak to je?
P: Ten Bezmezný!
M: Ten Bezmezný.
Bezmezný hraje roli mysli,
zkouší obelstít Bezmezného.
A oba, ten podvodník a ten Bezmezný
je jeden a ten samý Bezmezný.
Dostaví se myšlenka:
"Něco tu nehraje,
protože tohle je příliš jednoduché."
"Ó, toto není má zkušenost."
- To je v pořádku.
(smích)
To je přesně to, co Bezmezný chce právě teď říci:
"Není to má zkušenost.
Omlouvám se, nesouhlasím.
Všichni se smějete, jakoby jste si užívali,
ale brzy budete
zase na dně."
- To je v pořádku. Protože...?
P: Vše je ten Bezmezný.
M: Vše je ten Bezmezný.
Nejlepší Satsang!
Takže dnes Bezmezný inspiroval:
"Běž a vezmi Advahuta Gítu.
Chci o sobě něco říci,
a chci to říci sám Sobě."
(smích)
"Protože je to již dlouho
co jsem sám sobě něco takového řekl.
Protože velmi často říkám komplikované věci,
dělám ze sebe všechny tyto věci
a nechávám je jevit se jako velmi rozdílné jedna od druhé
a ony spolu bojují.
Ale dnes chci sobě něco říci,
abych se cítil velmi šťastný."
Ani prostor, ani vzduch není Skutečnost.
Ani země, ani oheň není Skutečnost.
Jestliže je tu pouze ten Bezmezný,
vše je Šiva.
Který je potom mrak a který je déšť?
Nebo jakýkoliv jiný druh?
Kde je tu významný rozdíl?
"Jo, ale víš, že komár a motýl jsou velmi rozdílní."
- Ano, ano.
Oba jsou ten Bezmezný.
Pak mysl řekne: "Ale tohle je šílené, protože
pak nemám nic na práci.
Jak mohu...Však víš, musíš překonat.
Musíš bojovat.
Musíš meditovat.
Musíš rozlišit mezi tím, co je dobré a co špatné.
Nemůžeš prostě jen přehodit přes všechno deku a pak říct,
že je vše ten Bezmezný.
To prostě není fér.
Víš kolik energie bylo potřeba,
abychom tento život brali tak vážně?
A ty se tu procházíš a mluvíš o tom,
že vše je ten Bezmezný.
Nemáš respekt pro mou tvrdou práci?"
(hysterický smích v pozadí)
"Nevadí. Tahle legrace brzo skončí."
(nekontrolovaný smích pokračuje)
(smích)
Někteří to pochopí. Někteří ne.
Ale to je v pořádku, protože...?
P: Vše je ten Bezmezný.
(smích)
(smích ustupuje)
"Zítra odjíždím."
"Opravdu? Já zůstávám."
(smích)
"Já jsem trvalý obyvatel."
- Je to ok.
Proč?
Protože...
P: Vše je ten Bezmezný.
(smích)
M: Velmi dobře.
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 20. bře 2016 10:25:05

Mooji - Slova z Mistrova Srdce

Za celou dobu, kterou jsem strávil v tomto těle, stále o tomto světě nic nevím. Neznám jeho minulost a neznám jeho budoucnost, ale nijak se tím do hloubky nezabývám. Vlastně ani neznám přítomnost. Přišel jsem sem s ničím a jako nic a jsem zde jako nic. A opustím tuto formu, což je svět, což je mé tělo, s ničím, jako nic! A na tyto věci je dobré pamatovat, protože když tyto chvíle přijdou, když ulpíváme, lpíme nebo se držíme pomíjivých věcí tohoto světa, je dobré si připomínat v hloubce našeho Bytí, že nic z toho není trvalé, ani já v současné formě, jako ten, který to miluje nebo nenávidí. Cítím, že cokoliv si vybírám, vybírám pro ty, kdo milují Boha, kdo milují Pravdu, aby jim to sloužilo. Samozřejmě se z toho těším. Co jiného dělat? Vidím tento svět jako nádherný, nádherný v jeho projevu, ale uvažující mysl ne vždy odráží tuto krásu. Ale znám toho, kdo je za myslí, znám ho víc, než intimně, toho, kdo je zde za mluveným slovem, za naslouchajícím uchem a za myslí. Já jsem TO a Já jsem Pravda.
Je dobré, opravdu je dobré pamatovat na to, kdykoliv máme chuť se chopit nějakého názoru nebo nějaké myšlenky nebo stanoviska a nazývat je vlastními, abychom se nesvazovali omezeními. Je čas, kdy se musíte postavit a stát pevně za tím, co vnímáte a co vidíte a zažíváte a čemu věříte a co milujete. Ale nenazývejte to absolutní nebo věčné, neříkejte tomu ani Pravda. Jen Bůh je pravdivý. Jen Bůh je Pravda. Nevím, proč teď zrovna tohle říkám, ale tam, odkud to přichází, je taková krása. Je tam takové ticho a rozlehlost, kéž bych to mohl sdílet.

Miluji vás.
Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 19. dub 2016 19:45:14

Mooji - Musíš vstoupit do posvátné místnosti svého srdce

Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. dub 2016 20:20:48

Zamilujte se do své svobody

Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. kvě 2016 6:04:14

Svoboda je tvou nejvyšší radostí

Návštěvník
 

Re: Osvoboď své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. čer 2016 12:21:55



[T:] Zkoušela jsem kontemplovat - je to o jistotě.
Mám identitu...Vracím se k identitě, když je nějak ohrožen můj pocit jistoty.
Zabývala jsem se tím, snažila se představit si tu nejhorší situaci, z různých úhlů,
až jsem se dostala do místa, kde -
jako by to nemělo více smysl.
Jen jsem zjistila, že jsem...

[M:] Zaujalo mě, že toto říkáš, protože když říkáš -
pokud se objeví problém týkající se jistoty nebo nejistoty nebo čehokoli
a já tě vyzval:
"Dej tedy svému strachu konkrétní obraz a přivoď ho."
Zkus, jestli to můžeš udělat z vlastní vůle.
Představ si ten nejhorší scénář.
Někteří lidé jsou v tom opravdu dobří. Mohou to skutečně "oživit."
Pro jiné je to jen trochu novinka: "Zkusím to." Ale opravdu v tom nejsou.

[T:] To je ono - když to přivedu do toho nejhoršího případu, žádný nejhorší případ není.
[M:] Ano. Žádný nejhorší případ není.
[T:] Ale pokaždé, když to přijde - a s tím i podmíněnost - jednám jako osoba, ztotožním se s tím.
A když to jen pustím, je to...
Stále se to vrací, podívám se na to,
ale je to jako by hluboce zakořeněné a pořád to vyvstává.

[M:] Něco tam je, protože, když se stále vrací ta samá stará věc,
což je obvykle ta samá stará věc...vracející se...
A pokaždé, když přijde, má své vlastní fyziologické příznaky a znaky,
má svůj pocit, energii, přítomnost problému nebo cokoli...nějaké turbulence.
Pak pokaždé v tomto momentě musíte najít, jak nejvíc můžete, ten klid, skoro se odpojit.
Ale nechte příznaky, ať se dějí.
Musíte to zkusit, protože z toho vyjde velká síla.
Nepřejte si jen, aby to skončilo.
Nechte to tam a pociťujte intenzivní identitu a toto - téměř neoddělitelné - něco tam je.
Ale je zde stále prostor, který v tom není zahrnutý.
Ale přímo v tomto momentě někdy přijde: "Ano, tak co? To mi nepomáhá!"
Tento hlas je také součástí toho.
Jen tam buďte, co nejvíce. A nechte tuto...tuto
egoistickou energii třást se.
A stále to hledejte.
Někdy se to jen zhroutí.
A něco odezní. Nemyslíte si: "Udělal jsem to." Jen to odpadne.
Jen setrvejte v pocitu bytí a pozorujte tělo,
pociťujte zranitelnost těla.
Pociťujte všechny strachy a všechny obrazy, všechny příšery přicházejí.
Nechte je přijít...a ony jsou v těle a ...
Ale stále hledejte místo, které tím není. Je právě tady, v jádru toho.
Řeknete: "Ano, ano, ale přál bych si, aby to bylo silnější nebo abych do toho mohl jakoby vstoupit.
Zůstaňte s tím tak.
Zvykněte si, že když tyto příznaky přijdou,
zkuste si sednout a přeneste je dovnitř, dovolte je..
Odložte dveře.
Zapomeňte na své vyhazovače.
Nechte je přijít.
Zbourejte své zdi.
Vyjděte na otevřený terén.
Potkejte je na světle.
Mějte tento pocit:
"Jestli se mě tyto síly chystají roztrhat, ať mě roztrhají."
Nechte je začít tělem.
Jak dlouho bude trvat, než se dostanou ke MNĚ.
A mějte tento přístup, alespoň přístup.
Setrvejte v připomínání Já.
Připomínání si Já je jako být Já.
Může se to zpočátku zdát jako nějaké konání, úsilí...
vyhnout se spojování se s něčím...s identitou nebo myšlenkou nebo touhou.
Jen samotné setrvání v neutralitě může zprvu vyžadovat určité úsilí.
Zůstat v neutralitě.
Ale pak se to stává sladší a sladší - tento pocit neutrality - a méně usilovný.
A pak uvnitř toho roste Láska.

A čím dál snadněji člověk zjistí, že cokoli se děje -
nějak - je zde prostor neutrality.
Pak - kam toto směřuje, je,
že energie už nejsou tak silné.
A dokonce, i když se reakce dějí, je v nich stále přítomno Ticho,
které není ztotožněno s reakcí, takže je zde prostor, mezera.
Toto vše je hrou vašeho vlastního sebepoznávání.
Nikdo netrpí příliš mnoha věcmi.
Přichází jich jen několik.
Ale když přijdou, příliš se jimi zaobíráme.
Dáváme jim příliš energie.
Někdy říkáte: "Ale jak bych nemohl. Ovládají energii ve mně.
Není to, že bych tam šel dobrovolně, ale něco je jakoby vtahováno."
Ale pokud se zdá, že je něco vtahováno, je jasné, že je to také pozorováno.
Zůstaňte jen v pozorování.
Stále opakuji tuhle věc - setrvejte v pozorování, ani se nehněte.
Vaše identita je pod útokem.
Naše kultura, naše podmíněnost je pod útokem.
Poznejte rozdíl mezi kulturou, podmíněností, vzděláním a Já.
Zůstaňte jako Já.
Protože, jestli pokaždé, když je vaše podmíněnost napadena,
vy se cítíte napadeni. Pak jste to také vy, kdo se bude cítit, že umírá.
Zbavte se těchto tendencí, dokud máte šanci.
Setrvejte v pozorování.
Některé pocity se zdají být hrozivé, jako by trhaly
vaše srdce.
Ale uvnitř vás je místo, které může milovat.
Možná ještě ne. Možná ještě ne.
Možná se zatím zmůžete jen na úšklebek.
Ale postupně - něco zde je - a vy můžete jen nechat své paže volně spočinout...víc a víc.
Za starých časů, staré lodě byly vyrobeny s jakousi kovovou sochou na přídi,
jako mořská panna nebo jiná socha.
Byla vždy tam na ostří.
Byla tam, na ostří větru a vodě.
A je tam strach, ale nikdy neudělala žádnou grimasu. Je stále tam.
Vaše bytí se stane také takovým.
Nechte věci přijít. A není to, že byste necítili -
jen jste Já, zůstáváte jako Já.
A tak znovu získáváte chuť pro vaše vlastní Já,
protože, když se spojujeme s tělem, přichází zranitelnost.
Ztotožníte-li se s myslí, vplíží se všechny možné druhy přecitlivělostí, podivností a tohle všechno.
Nejsou vám vlastní.
Naskytly se při cestě.
Ve vašem původním bytí nic z toho nebylo.
A vaše původní bytí je tady pořád.
Tedy - když vám řeknu: "Zvykněte si na ten sladký prostor neutrality,
naučte se vidět bez posuzování,
bez identity."

Mnohdy vám to půjde snadno, ale jsou chvíle, kdy to nepůjde,
kdy vyvstanou vásany, vyvstanou tyto tendence
a přijdou s takovou silou,
s takovou hrubostí a něco ve vás se k nim žene.
Stále hledejte místo, které se nehýbe.
Toto místo není statečné,
není silné,
není nebojácné,
jen JE.
Zvykněte si na něj.
Chvilkové reakce přijdou,
nějaký strach může přijít, ale nestane se to stereotypem.
Reakce přijdou, protože toto je živoucí bytost, jste živoucí bytosti.
Pokud vezmu tuto sklenici s vodou,
udělám tohle, chvíli s ní budu třepat a pak ji nechám, zase se ustálí, sama od sebe.
Jste živoucí bytosti, a tak pro vás mohou nastat situace,
při kterých se vám rozbuší srdce,
bušení srdce může přijít.
ale za tím vším je Ticho.
A pro vás velmi rychlé navrácení do Ticha.
Není to tak, pokud máte velmi silný egoistický zájem na identitě.
Voda zůstane v pohybu,
protože jdete do vzpomínek, do obviňování, nejistoty.
A toto jsou větší lžíce, vydrží vířit vaši vodu.
Nehněte se z místa. Toto vše je jen hrou vašeho sebepoznávání. Najděte místo, které je stálé.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Mooji

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků