Osvoboď své srdce

[Návštěvník]

Mooji - Slova z Mistrova Srdce

Za celou dobu, kterou jsem strávil v tomto těle, stále o tomto světě nic nevím. Neznám jeho minulost a neznám jeho budoucnost, ale nijak se tím do hloubky nezabývám. Vlastně ani neznám přítomnost. Přišel jsem sem s ničím a jako nic a jsem zde jako nic. A opustím tuto formu, což je svět, což je mé tělo, s ničím, jako nic! A na tyto věci je dobré pamatovat, protože když tyto chvíle přijdou, když ulpíváme, lpíme nebo se držíme pomíjivých věcí tohoto světa, je dobré si připomínat v hloubce našeho Bytí, že nic z toho není trvalé, ani já v současné formě, jako ten, který to miluje nebo nenávidí. Cítím, že cokoliv si vybírám, vybírám pro ty, kdo milují Boha, kdo milují Pravdu, aby jim to sloužilo. Samozřejmě se z toho těším. Co jiného dělat? Vidím tento svět jako nádherný, nádherný v jeho projevu, ale uvažující mysl ne vždy odráží tuto krásu. Ale znám toho, kdo je za myslí, znám ho víc, než intimně, toho, kdo je zde za mluveným slovem, za naslouchajícím uchem a za myslí. Já jsem TO a Já jsem Pravda.
Je dobré, opravdu je dobré pamatovat na to, kdykoliv máme chuť se chopit nějakého názoru nebo nějaké myšlenky nebo stanoviska a nazývat je vlastními, abychom se nesvazovali omezeními. Je čas, kdy se musíte postavit a stát pevně za tím, co vnímáte a co vidíte a zažíváte a čemu věříte a co milujete. Ale nenazývejte to absolutní nebo věčné, neříkejte tomu ani Pravda. Jen Bůh je pravdivý. Jen Bůh je Pravda. Nevím, proč teď zrovna tohle říkám, ale tam, odkud to přichází, je taková krása. Je tam takové ticho a rozlehlost, kéž bych to mohl sdílet.

Miluji vás.

[Návštěvník]

Mooji - Musíš vstoupit do posvátné místnosti svého srdce

[Návštěvník]

Zamilujte se do své svobody

[Návštěvník]

Svoboda je tvou nejvyšší radostí

[Návštěvník]

[T:] Zkoušela jsem kontemplovat - je to o jistotě.
Mám identitu...Vracím se k identitě, když je nějak ohrožen můj pocit jistoty.
Zabývala jsem se tím, snažila se představit si tu nejhorší situaci, z různých úhlů,
až jsem se dostala do místa, kde -
jako by to nemělo více smysl.
Jen jsem zjistila, že jsem...
[M:] Zaujalo mě, že toto říkáš, protože když říkáš -
pokud se objeví problém týkající se jistoty nebo nejistoty nebo čehokoli
a já tě vyzval:
"Dej tedy svému strachu konkrétní obraz a přivoď ho."
Zkus, jestli to můžeš udělat z vlastní vůle.
Představ si ten nejhorší scénář.
Někteří lidé jsou v tom opravdu dobří. Mohou to skutečně "oživit."
Pro jiné je to jen trochu novinka: "Zkusím to." Ale opravdu v tom nejsou.
[T:] To je ono - když to přivedu do toho nejhoršího případu, žádný nejhorší případ není.
[M:] Ano. Žádný nejhorší případ není.
[T:] Ale pokaždé, když to přijde - a s tím i podmíněnost - jednám jako osoba, ztotožním se s tím.
A když to jen pustím, je to...
Stále se to vrací, podívám se na to,
ale je to jako by hluboce zakořeněné a pořád to vyvstává.
[M:] Něco tam je, protože, když se stále vrací ta samá stará věc,
což je obvykle ta samá stará věc...vracející se...
A pokaždé, když přijde, má své vlastní fyziologické příznaky a znaky,
má svůj pocit, energii, přítomnost problému nebo cokoli...nějaké turbulence.
Pak pokaždé v tomto momentě musíte najít, jak nejvíc můžete, ten klid, skoro se odpojit.
Ale nechte příznaky, ať se dějí.
Musíte to zkusit, protože z toho vyjde velká síla.
Nepřejte si jen, aby to skončilo.
Nechte to tam a pociťujte intenzivní identitu a toto - téměř neoddělitelné - něco tam je.
Ale je zde stále prostor, který v tom není zahrnutý.
Ale přímo v tomto momentě někdy přijde: "Ano, tak co? To mi nepomáhá!"
Tento hlas je také součástí toho.
Jen tam buďte, co nejvíce. A nechte tuto...tuto
egoistickou energii třást se.
A stále to hledejte.
Někdy se to jen zhroutí.
A něco odezní. Nemyslíte si: "Udělal jsem to." Jen to odpadne.
Jen setrvejte v pocitu bytí a pozorujte tělo,
pociťujte zranitelnost těla.
Pociťujte všechny strachy a všechny obrazy, všechny příšery přicházejí.
Nechte je přijít...a ony jsou v těle a ...
Ale stále hledejte místo, které tím není. Je právě tady, v jádru toho.
Řeknete: "Ano, ano, ale přál bych si, aby to bylo silnější nebo abych do toho mohl jakoby vstoupit.
Zůstaňte s tím tak.
Zvykněte si, že když tyto příznaky přijdou,
zkuste si sednout a přeneste je dovnitř, dovolte je..
Odložte dveře.
Zapomeňte na své vyhazovače.
Nechte je přijít.
Zbourejte své zdi.
Vyjděte na otevřený terén.
Potkejte je na světle.
Mějte tento pocit:
"Jestli se mě tyto síly chystají roztrhat, ať mě roztrhají."
Nechte je začít tělem.
Jak dlouho bude trvat, než se dostanou ke MNĚ.
A mějte tento přístup, alespoň přístup.
Setrvejte v připomínání Já.
Připomínání si Já je jako být Já.
Může se to zpočátku zdát jako nějaké konání, úsilí...
vyhnout se spojování se s něčím...s identitou nebo myšlenkou nebo touhou.
Jen samotné setrvání v neutralitě může zprvu vyžadovat určité úsilí.
Zůstat v neutralitě.
Ale pak se to stává sladší a sladší - tento pocit neutrality - a méně usilovný.
A pak uvnitř toho roste Láska.
A čím dál snadněji člověk zjistí, že cokoli se děje -
nějak - je zde prostor neutrality.
Pak - kam toto směřuje, je,
že energie už nejsou tak silné.
A dokonce, i když se reakce dějí, je v nich stále přítomno Ticho,
které není ztotožněno s reakcí, takže je zde prostor, mezera.
Toto vše je hrou vašeho vlastního sebepoznávání.
Nikdo netrpí příliš mnoha věcmi.
Přichází jich jen několik.
Ale když přijdou, příliš se jimi zaobíráme.
Dáváme jim příliš energie.
Někdy říkáte: "Ale jak bych nemohl. Ovládají energii ve mně.
Není to, že bych tam šel dobrovolně, ale něco je jakoby vtahováno."
Ale pokud se zdá, že je něco vtahováno, je jasné, že je to také pozorováno.
Zůstaňte jen v pozorování.
Stále opakuji tuhle věc - setrvejte v pozorování, ani se nehněte.
Vaše identita je pod útokem.
Naše kultura, naše podmíněnost je pod útokem.
Poznejte rozdíl mezi kulturou, podmíněností, vzděláním a Já.
Zůstaňte jako Já.
Protože, jestli pokaždé, když je vaše podmíněnost napadena,
vy se cítíte napadeni. Pak jste to také vy, kdo se bude cítit, že umírá.
Zbavte se těchto tendencí, dokud máte šanci.
Setrvejte v pozorování.
Některé pocity se zdají být hrozivé, jako by trhaly
vaše srdce.
Ale uvnitř vás je místo, které může milovat.
Možná ještě ne. Možná ještě ne.
Možná se zatím zmůžete jen na úšklebek.
Ale postupně - něco zde je - a vy můžete jen nechat své paže volně spočinout...víc a víc.
Za starých časů, staré lodě byly vyrobeny s jakousi kovovou sochou na přídi,
jako mořská panna nebo jiná socha.
Byla vždy tam na ostří.
Byla tam, na ostří větru a vodě.
A je tam strach, ale nikdy neudělala žádnou grimasu. Je stále tam.
Vaše bytí se stane také takovým.
Nechte věci přijít. A není to, že byste necítili -
jen jste Já, zůstáváte jako Já.
A tak znovu získáváte chuť pro vaše vlastní Já,
protože, když se spojujeme s tělem, přichází zranitelnost.
Ztotožníte-li se s myslí, vplíží se všechny možné druhy přecitlivělostí, podivností a tohle všechno.
Nejsou vám vlastní.
Naskytly se při cestě.
Ve vašem původním bytí nic z toho nebylo.
A vaše původní bytí je tady pořád.
Tedy - když vám řeknu: "Zvykněte si na ten sladký prostor neutrality,
naučte se vidět bez posuzování,
bez identity."
Mnohdy vám to půjde snadno, ale jsou chvíle, kdy to nepůjde,
kdy vyvstanou vásany, vyvstanou tyto tendence
a přijdou s takovou silou,
s takovou hrubostí a něco ve vás se k nim žene.
Stále hledejte místo, které se nehýbe.
Toto místo není statečné,
není silné,
není nebojácné,
jen JE.
Zvykněte si na něj.
Chvilkové reakce přijdou,
nějaký strach může přijít, ale nestane se to stereotypem.
Reakce přijdou, protože toto je živoucí bytost, jste živoucí bytosti.
Pokud vezmu tuto sklenici s vodou,
udělám tohle, chvíli s ní budu třepat a pak ji nechám, zase se ustálí, sama od sebe.
Jste živoucí bytosti, a tak pro vás mohou nastat situace,
při kterých se vám rozbuší srdce,
bušení srdce může přijít.
ale za tím vším je Ticho.
A pro vás velmi rychlé navrácení do Ticha.
Není to tak, pokud máte velmi silný egoistický zájem na identitě.
Voda zůstane v pohybu,
protože jdete do vzpomínek, do obviňování, nejistoty.
A toto jsou větší lžíce, vydrží vířit vaši vodu.
Nehněte se z místa. Toto vše je jen hrou vašeho sebepoznávání. Najděte místo, které je stálé.

[Jana]

Láska vše vyživuje

[Jana]

Sledujte Moojiho gestikulaci. Když mluví o rozruchu, zmatku, gestikuluje rukama kolem hlavy. Když mluví o klidu, bytí Sebou, ukazuje střed hrudníku. Tady je totiž to místo, kde je vypínač mysli a je Ticho. Tady je to místo, kde jste Sebou.

Tady je to místo osvícení, je pouze o 35 cm níž, než hlava.

Mooji:

5,52 "Jen zůstaňte tady"

Ukazuje na srdce.

6,13 "Tohle je váš klášter, ašrám, svatyně "

Ukazuje na srdce.

"Tohle je váš domov, to jste vy "

Ať jdete kamkoliv, kam vás vaše srdce a váš život zavane. Protože budete vždycky v klidu. Budete tu, abyste to pozorovali.

6,54 Všichni jste v mém srdci.

[Jana]

Mooji - Šťastnou svobodu!

O to jde!

To je to, o co jde. Vědět a Být!

Poznat Sebe, vše ostatní patří až za tohle.

Ten pocit, že je něco ostatní, je v Bytí naprosto absorbován.

A musím říct, že...

požehnaný je život toho, kdo to odhalí

v srdci člověka.

♥

Pravou podstatu jedince.

[Jana]

A pak jste super šťastní.

Super šťastní.

Toto je pro mě nejkrásnější sdílení.

Takže, šťastnou svobodu! Šťastnou svobodu.

Šťastnou svobodu.

[Jana]

Mooji - To, co hledáte, je přímo tady (What You Are Searching For Is Right Here)

[Jana]

Pouze zůstaňte v místě svého Bytí.
Vše ostatní se děje automaticky.

Opravdu bych chtěl, abyste to slyšeli ve svém srdci.

Sdílejte ze svého světla všechno, co můžete.

A tak přijde ještě víc síly.

Prostě jen žijte a mějte ve svém srdci lásku.

[Jana]

Co je to láska? (Mooji)

[Jana]

Mooji - Známe se už od doby, než začal svět (We Have Known Each Other Since...)

[Jana]

Mooji - Závislost na druhých lidech (Attachment to Other People)

[Jana]

Nečekej, až budou věci venku dokonalé.

Vrať se sem.

♥

Opusť tamto a buď tady.

♥

[Jana]

Mooji - Osvoboďte své Srdce - (Set Your Heart Free)

[Jana]

Osvoboď své srdce



Pozvánka ke svobodě