Cokoli můžeš pozorovat, nejsi Ty
Napsal: úte 09. úno 2016 22:01:02
Mooji - Cokoli můžeš pozorovat, nejsi Ty.
Cokoli můžeš pozorovat, nejsi Ty
[T:] Tento člověk cítí,
že mnoho věcí - vnější život - se mění - okolnosti se mění.
Ale on to pozoruje a zůstává uvnitř tichý.
Pozorujíc, že všechno přichází a odchází a neustále se mění.
Ale stále cítí, že pozorování je jako lék.
A že to není Ono.
Ačkoli se děje pozorování, cítí, že něco chybí - že to není Ono.
[M:] Ale pozorování poukazuje na všechno, co TO není.
A v poznání, co TO není, zůstává něco,
co samo o sobě nemůže být jako jev pozorováno.
Vše ostatní můžeš pozorovat jako jev.
A když je ti tohle jasné,
v určitém bodě tvá inteligence přestane
chytat jeden jev za druhým a hodí síť na celý vesmír možného vnímání.
A řekne: "Ale všechno, co si můžu uvědomovat, není TO."
Staří v Indii říkávali: [Netty netty] - není TO.
Cokoli vidím - není TO.
Cokoli si myslím, není TO.
Cokoli cítím, není TO. Vidíte?
Pak přichází také ten, kdo cítí.
Nakonec se podívá a řekne: "Tenhle taky ne."
Ten, kdo cítí nebo necítí, kdo interpretuje, kdo má rád nebo nemá rád.
Také tomuto bylo nějak dáno velmi vysoké uznání jako: "Tohle jsem já!"
Ale tohle nejsem já.
Je tu intimní vztah s identitou, což je představa, kterou o sobě mám.
Ale teď, v opravdovém vidění, je odhaleno,
že dokonce i tento pozorovatel sám o sobě je také jev.
Jak úžasné! Když je tento poslední pozorovatel, falešný pozorovatel,
omezený pozorovatel - sám pozorován jako omezení, jako jev.
Pak Ten, který zůstane - Ten, na kterého nelze ukázat,
který nemůže být vyfotografován, nemůže být popsán slovy -
Pak - To je ONO.
Takže toto dotazování ti pomáhá -
nejdříve nepřímo - ukázat ti, že všechno, co můžeš pozorovat - není TO.
Všechno, co vidíš, přichází a odchází a není TO.
Není to TO, co je trvalé. Dokonce ani "trvalé" není to správné slovo, protože TO netrvá...
Ale TO, co je bez začátku.
Co je nad všemi koncepty.
Nic z toho, co můžu jako jev pozorovat, nemůže být TO.
Takže, když tohle všechno může být pozorováno jako jev -
- teď nebo potencionálně kdykoli - je zamítnuto.
Nemůže to být původní Bytí.
Pak nějak intuitivně dojde k Poznání.
Ale nazývám to jako ne-jevové, ne-konceptuální Poznání.
Toho, na co nemůže být poukázáno a dotknuto žádným prstem.
Je to jen Já. Vědomí samo o sobě.
Takže by pro něj nemělo být složité toto pochopit.
Přestat sledovat, co produkuje mysl.
Protože všechno, co mysl produkuje -
- každá idea, myšlenka, úmysl, touha, každý obraz - je jen jev.
To, co pozoruje všechno tohle - nestranně - to je TO.
A ty jsi TO.
Cokoli můžeš pozorovat, nejsi Ty
[T:] Tento člověk cítí,
že mnoho věcí - vnější život - se mění - okolnosti se mění.
Ale on to pozoruje a zůstává uvnitř tichý.
Pozorujíc, že všechno přichází a odchází a neustále se mění.
Ale stále cítí, že pozorování je jako lék.
A že to není Ono.
Ačkoli se děje pozorování, cítí, že něco chybí - že to není Ono.
[M:] Ale pozorování poukazuje na všechno, co TO není.
A v poznání, co TO není, zůstává něco,
co samo o sobě nemůže být jako jev pozorováno.
Vše ostatní můžeš pozorovat jako jev.
A když je ti tohle jasné,
v určitém bodě tvá inteligence přestane
chytat jeden jev za druhým a hodí síť na celý vesmír možného vnímání.
A řekne: "Ale všechno, co si můžu uvědomovat, není TO."
Staří v Indii říkávali: [Netty netty] - není TO.
Cokoli vidím - není TO.
Cokoli si myslím, není TO.
Cokoli cítím, není TO. Vidíte?
Pak přichází také ten, kdo cítí.
Nakonec se podívá a řekne: "Tenhle taky ne."
Ten, kdo cítí nebo necítí, kdo interpretuje, kdo má rád nebo nemá rád.
Také tomuto bylo nějak dáno velmi vysoké uznání jako: "Tohle jsem já!"
Ale tohle nejsem já.
Je tu intimní vztah s identitou, což je představa, kterou o sobě mám.
Ale teď, v opravdovém vidění, je odhaleno,
že dokonce i tento pozorovatel sám o sobě je také jev.
Jak úžasné! Když je tento poslední pozorovatel, falešný pozorovatel,
omezený pozorovatel - sám pozorován jako omezení, jako jev.
Pak Ten, který zůstane - Ten, na kterého nelze ukázat,
který nemůže být vyfotografován, nemůže být popsán slovy -
Pak - To je ONO.
Takže toto dotazování ti pomáhá -
nejdříve nepřímo - ukázat ti, že všechno, co můžeš pozorovat - není TO.
Všechno, co vidíš, přichází a odchází a není TO.
Není to TO, co je trvalé. Dokonce ani "trvalé" není to správné slovo, protože TO netrvá...
Ale TO, co je bez začátku.
Co je nad všemi koncepty.
Nic z toho, co můžu jako jev pozorovat, nemůže být TO.
Takže, když tohle všechno může být pozorováno jako jev -
- teď nebo potencionálně kdykoli - je zamítnuto.
Nemůže to být původní Bytí.
Pak nějak intuitivně dojde k Poznání.
Ale nazývám to jako ne-jevové, ne-konceptuální Poznání.
Toho, na co nemůže být poukázáno a dotknuto žádným prstem.
Je to jen Já. Vědomí samo o sobě.
Takže by pro něj nemělo být složité toto pochopit.
Přestat sledovat, co produkuje mysl.
Protože všechno, co mysl produkuje -
- každá idea, myšlenka, úmysl, touha, každý obraz - je jen jev.
To, co pozoruje všechno tohle - nestranně - to je TO.
A ty jsi TO.