...nic, nic, nic

Moderátor: rosada

...nic, nic, nic

Nový příspěvekod rosada » pát 13. črc 2012 10:51:42



.... včera jsem málem zemřel - nic, měl jsem zážitek, tááák ... - nic, nic, nic
... někdo mě nepřesvědčí, že je to něco, ...


Takový malý úklid nebo velký úklid?
Dá se to pustit z anglickými titulky s automatickým překladem do češtiny, je to sice kostrbaté, ale dá se tomu porozumět.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 10:22:05

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 08. úno 2016 19:38:36

Mooji - Vrať se tam, kde jsi Nula



Silent Retreat
Buď tím, čím jsi byl, než jsi se narodil.
23. května 2015 1. sezení
Vrať se tam, kde jsi Nula.
Tazatel: Namaste Guruji. Mooji: Namaste.
Když jsi citoval Ramanu (Ramana Maharshi)
Vzpomněl jsem si na něco velmi důležitého v mém životě.
Když mi bylo asi sedm,
byl tu jistý moment, kdy jsem cítil,
že tu přemýšlelo ego.
Předtím zde nebylo nic.
M: Žádné ego.
T: A pamatuji se, že mi bylo velmi dobře.
Poté byl můj život nepřetržité snažení
někým být.

P: Potřebuji tvou pomoc, protože se tam chci vrátit.
Mooji: Ano.
T: Proto tu jsem.
M: Ano.
T: Nechci ztratit svou příležitost.
M: Ano.
T: Chci s tebou zůstat.
M: Ano.
V tom samém místě, kde jsi byl
a všiml si, že se dostavilo ego.
V tom samém místě, kde jsi byl
a všiml si, rozeznal ego,
něco se tu nyní dostavilo
a vstoupilo to do života.
A vykresluje to sama sebe jako to, kým jsem.
A někdy je tu zdánlivý mix,
někdy to dokáži vidět jasně.
Z toho místa rozeznání
jsi pozoroval také fungování mysli
a uvědomil sis: "Tohle vlastně nejsem já."
Ale jak rosteme,
staneme se někdy více úslužní
této energii, této identitě
a ona vstoupila do rodiny tvého pocitu identity.
A způsobilo to spoustu potíží.
Ale musel jsi bojovat, abys udržel jistou jasnost.
Nyní říkáš: "Chci se vrátit."
Ale nemůžeš se vrátit do dětství.
Nemůžeš se vrátit tam, kde ti bylo sedm.
Musíš se vrátit tam, kde je ti nula.
Vrátit se tam, kde ti bylo sedm,
je velmi, velmi obtížné.
Potřebuješ hypnózu.
Ale vrátit se tam, kde ti bylo nula,
nezabere žádný čas. A je to velmi jednoduché.
Nepotřebuješ jít do stavu,
kde jsi byl nejranější osobností.
Musíš jít do místa, kde osobností nejsi.
A to je tady.
Je to zdroj tvé samotné existence.
A nebude to bolestivé.
Lidé mají pocit: "Ó můj Bože, musím učinit tak velikou oběť
něco učinit." Ale není to bolest.
Je to veliká radost.
Je to veliká radost, protože
začneš znovu vidět,
jaká spousta bludů
se odehrávala,
jako by byla skutečná.
A není skutečná.
Jak se tam dostat?
Nuže, pochopit, že
dokonce i požadavek se tam vrátit,
přichází
z nedokončeného já.
Toho, kdo je stvořené bytí.
To, co je skutečně pravdivé
se nikdy nepohnulo.
Vždy jsi tím byl.
Když vše ostatní odpadne,
toto zůstane.
Když vše ostatní odpadne, toto zůstane.
Zatímco vše ostatní se zjevuje,
toto zůstává.
Předtím, než se cokoliv objeví, toto zůstává.
Je to tvé neměnné Já.
Dokonce ani ego bez toho nedokáže žít.
Dokonce ani mysl bez toho nemůže být.
Protože je to zdroj všech věcí.
A ten veliký objev, veliká novina je,
že je to to, kdo jsi.
Je to to, čím již jsi.
Zbytek je pouhá maska,
která před to byla nasazena.
A my žijeme, jako bychom byli tou maskou.
Ego je maska Boha.
Jsi tu a snímáš svou masku.
Ano.
Když odkládáš svou masku,
mysl říká: "Och, budeš odhalen,
budeš zesměšněn,
nebudeš nic, nemáš žádnou tvář."
Ale něco již nyní ví:
"Poslouchal jsem tě natisíckrát.
A tisíckrát jsem byl poblouzněn.
Nyní tě již neposlouchám."
Pouze jen objevuješ, že nemůžeš stvořit své Já.
Můžeš stvořit falešné já.
Můžeš stvořit verzi sama Sebe.
Ale nemůžeš stvořit skutečnost svého Já,
protože to je svaté a neměnné.
A ty jsi sem přišel, abys toto objevil
a objevil jeho stálost.
A že všechny věci, vše ostatní
je pouze pomíjející a proměnné,
přechodné, nestálé.
A že tvé Bytí je nezničitelné.
A být si tohoto vědom celým svým srdcem.
Proto jsi tu.
Ego je maska Boha
a my žijeme, jako bychom byli tou maskou.
Tvé Bytí je nezničitelné.
Být si tohoto vědom celým svým srdcem. Proto jsi tu.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. úno 2016 22:30:25

Vše je tichost



"Ty jsi Neznámý".

Mooji čte dopis: "Miluji ticho, ale žiji jako majitel domu - jak ticho udržet?"

Bylo by to považováno za nedostatek náklonnosti a neplnění svých povinností, když jsi potichu?

Vše je Tichost.

Je to legrační, protože někdy jak jsme... ...naše mysl se noří do tichosti a někdy to druhým připadá, že se chováte podivně. Začnete se chodit procházet v noci. Chodíte spát velmi pozdě. Jste celkem šťastní, když jste sami. Smějete se bezdůvodně, někdy také bezdůvodně pláčete. A oni si o vás dělají veliké starosti. (smích)

Takže někdy je velmi dobré mít svůj vlastní pokoj. Je tu tichost, kterou často vyjadřujeme jako sedět o samotě, mít vypnutý telefon, zavřený počítač, zapálené vonné tyčinky možná sedět v klidu... ...v jisté póze, či tak něco. A říkáme, že nebudeme mluvit. A dokonce nebudeme přemýšlet. Někteří lidé se umí rozhodnout: "Nebudu přemýšlet." A nepřemýšlí. A je tu tichost, která je objevena. Nikdo ji nedělá. Nikdo "nedělá" tichost.

Je to jednoduše tichost Bytí. A prostě tu je.

I když ústa hovoří nebo se tělo pohybuje, tato tichost se nemění. A to je to opravdové Ticho.

Někdy, když máme fyzické ticho, ticho, které se rozhodneme sdílet, je pomoc držet se na okamžik mimo dosah rozptýlení, takže se vaše pozornost může usadit v přirozeném Tichu.

A v tomto přirozeném Tichu končí všechny rozdíly.

Není tu již více "já" a tichost. Jsou Jedním. Někdy dokonce více než to. "Já" také zmizí. Když "Já" zmizí, pak také jméno "tichost" zmizí. Proto říkám: Ticho dokonce i mimo koncept Ticha. A toto Ticho je tu také teď a tady. Je v jádru našeho vlastního Bytí. Není tu žádná fyzická vzdálenost k tomuto jádru. Není to otázka míry v daném smyslu.

Ale vypadá to, jakoby toto Ticho bylo zastíněno fascinací pro naší identitu coby individuality. Jistá pozornost také vychází z této tichosti, z tohoto prostoru Bytí. A monitoruje projevený svět a projevenou identitu. A tak tichost, vrozená tichost Bytí je tím zastíněna. Ticho nepřichází a neodchází. To pozornost je ta, která odchází, aby se dotkla toho, co není v tichosti. Ve skutečnosti není pravdivé, co jsem právě řekl, protože vše je Ticho. Zprvu, když začneme, když jste vtaženi do nitra na cestu uvnitř, cestu sebe-objevení, cestu domů, jestli to chcete nazvat cestou. Nazývám to cestou odsud sem. Nevěnujte příliš pozornost reakcím lidí okolo vás. Protože zprvu to může být nepovzbudivé. Řeknou vám: "Chováš se poslední dobou trošku divně. Co se ti stalo?" Dokonce můžou říci: "Vypadáš deprimovaně." (smích) Takže nepijte tyto druhy komentářů. Ve skutečnosti, někdy, někdy jsou to naše tajné pochyby, které se projeví ve formě těchto hlasů, takže je můžete slyšet. Jen pokračujte, buďte přítomní a pozorujte toto: Vše co se objeví na této straně očí a na této straně očí, vše je jako oblak, vše se pohybuje. Nic není stálé. Jste toho svědkem. A nedržte se žádného sebeportrétu ohledně toho, kým jste, protože všechny obrazy přicházejí z minulosti. A tehdy pokládám tuto otázku: "To, co vidí vše ostatní, vše ostatní, může být toto samo spatřeno?" A vy to musíte zjistit. Někteří lidé cítí: "Znám na tuto otázku odpověď." Já říkám: "Ne, nechci tento druh odpovědi." Pokaždé se dívejte svěže. Potvrďte to pokaždé nanovo. Jsi dokonce pozorovatel pozorování. Tato schopnost je již v tobě. Kdo můžeš být? Může být pozorovatel viděn? Může být pozorovatel pozorován? Není to otázka pro mysl. Jestliže tato otázka fascinuje nebo inspiruje nebo rezonuje, následujte ji. Nepouštějte se do chytrých Advaita (neduální moudrost) diskuzí jako: "Kdo to má učinit?" ..a všech těchto nesmyslů. Učiňte to. Nechte pozornost, aby se odvrátila od objektů. A jsou tu objekty na této straně a jsou objekty tady. Objekty emocí a myšlenek a také paměti. Všechny tyto jsou před "zrakem" Toho. Může být toto, toto samo být spatřeno? Zjistěte to. Nechci od nikoho žádnou odpověď, protože jakmile to zjistíte, něco se ve vás změní. Jestliže necháte někoho, kdokoliv to může být, aby jste kvůli němu opustili své vlastní vnitřní hledání pravdy, to je pak velmi smutné. Protože jak se vrátíte zpět do vaší svobody, nejenom oni, ale celý svět bude těžit z vaší svobody. Takže pokud to vypadá, že se lidé snaží sabotovat vaši přitažlivost pro niterní objevení, nevěnujte tomu příliš pozornosti.

Následujte své srdce.

Neříkejte: "Ale já jsem angažovaný, musím udělat tuhle věc a tamtu.." Následujte sem, protože Pravda není v konfliktu s normální existencí.

Výtažek ze Satsangu: "Ty jsi Neznámý".
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 17. bře 2016 7:41:59

Když záříte jako důkaz Pravdy




(Mooji:) Někdy vám říkám... ...andělé začnou tancovat a zpívat uvnitř vašeho bytí.

Zná někdo tento pocit?

Protože lidé si myslí, že jste jen poetičtí či tak něco.

Ne, všechny buňky, všechny buňky ve vašem těle a vašem bytí oslavují... jsou prostě uvolněné.

Říkají: "Děkuji, děkuji, děkuji!"

Jsou velmi šťastné a vy je můžete cítit, ožijí.

Nejsou jen spící, stagnující, mdlé, unavené... jsou osvěžené, jednoduše protože se ubíráte do svého nitra,
abyste potvrdili pouze své Já a spojili se s Já a mysl dočista zmizí.

Nechci, aby se mysl přišla učit.

Nechceme mysl studenta.

Žádnou mysl.

V tomto stavu pak vidíte, že mysl zůstává v pozadí, aby sloužila praktickým účelům, pragmatickým, praktickým věcem.

Ale nepotřebujete ten psychologický vztah.

Vy jste Já

Musí tu být nějaké místo na Zemi, které pravdivě uznává Já, ne jako nějaké vrtošivé citování nebo filozofické vyjádření,
ale to, že jste To.

Nedělejte z toho nějakou ceremonii nebo rituál.´Musíte dojít k poznání. Poté, co ty bytosti, které stále hledají tuto svobodu,
naleznou její důkaz ve vás.

"Počkat, ono je to možné?

Nikdy jsem si nemyslel, že to bylo možné.

Četl jsem, že to bylo možné, ale nyní potkávám vše-mohoucího."

Není to o větším množství knih, které potřebujeme, ale potkat bytosti, jejichž život je důkazem Pravdy.

Nové systémy víry, nová náboženství - nepotřebujete žádné náboženství.

Říkám to i pro tyto satsangy, nemusíme nikoho konvertovat z žádného náboženství.

Mohou být cokoliv, mohou pokračovat ve svém náboženství.

Jsou tu, aby nalezli Pravdu, ne jiné náboženství.

Když jsi dobrý katolík, můžeš nalézt sám sebe jako čisté vědomí.
Nějaké námitky?
(smích)

Když jsi dobrý muslim,můžeš nalézt sám sebe jako čisté vědomí.

Křesťan - čisté vědomí,

dokonce i nevěřící - čisté vědomí.

Můžeš to najít.

Takže se lidé nemusejí cítit ohrožení.

"Ó můj Bože, zkoušejí převracet na jinou víru."

Nepokouším se nikoho převracet.
Nepotřebujete to.

Možná potřebujete navrácení nebo tak něco. (smích)

Konvertace? K čemu to?
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 27. bře 2016 10:10:23

Mooji - O Bohu (Mooji on God)



[T:] Často používáš slovo "Prázdno."
Ale také mnohokrát mluvíš o Bohu.
Můžeš říct, že jsou jedno?
[M:] Dokonce i vyslovit "oni" - by udělalo z Prázdna něco dalšího.
Řekněme, že jakýkoli koncept, který můžeme držet,
jakýkoli cit, pocit nebo myšlenka vyvstává v této Jednotě,
v tom, co nazývám nebo na co poukazuji jako na Prázdno.
Jakékoli vnímání, jakékoli myšlenky musí vyvstat v tomto místě Prázdna,
včetně naší představy o Bohu.
Pro mě je přirozené mluvit o Bohu,
protože po velmi dlouho byl Bůh můj "velký Druhý", na chvíli.
Teď, když mluvím o Bohu,
je to pocit, hluboký pocit uvnitř.
Je to tak, že mluvím k Otci? O tom nepřemýšlím.
Jestli To mluví ke mně?
Je to přirozený instinkt uvnitř,
který odkazuje k tomu, co nazývám Svrchovaná moc.
Někdy jsem v takové náladě, kde cítím říct:
"Otče, děkuji za tuto schopnost vnímat a zažívat, ze které se právě teď raduji."
Někdy tohle řeknu.
Jindy tam tato nálada není
a já nemluvím o Bohu. Ne, protože....
Někdy tam jednoduše tahle nálada není.
A...
není tam žádný pocit něčeho dalšího.
Dokonce i Bůh - jak jsem předtím říkal - nemám pocit, že je něco dalšího.
[T:] Když cítíš, že Bůh je v tobě, a dokonce i, že Bůh jsi ty, Bůh jsem já,
může přijít reakce, že cítíš velkou sílu a že toho můžeš tolik dělat...
můžeš změnit svět, mohou přijít zázraky.
[M:] Ve skutečnosti je pro mě pravdou pravý opak. Nevím, co ostatní, ale....
Když jsem objevil Boha, boží sílu ve mně,
zjistil jsem, že jsem nemohl dělat tolik věcí.
Nechtěl jsem dělat tolik věcí.
Měl jsem falešnou představu mé vlastní moci dělat, měnit, opravovat...
Když jsem potkal Boha, tak říkajíc, necítil jsem, že bych musel něco dělat.
Necítil jsem se jako někdo, kdo něčeho velkého dosáhl;
dokonce ani ten, kdo ničeho nedosáhl.
Byl jsem jen šťastný.
Šťastný a usazený v míru.
Dokonce jsem ani o Bohu nepřemýšlel; cítil jsem se jako...
Když jsi se svou maminkou, přemýšlíš o své mamince?
Cítil jsem se jako - když jsem s Bohem, nepřemýšlím o Bohu.
Lidé říkají: "Ale ty jsi v dualitě."
Já o dualitě ani nepřemýšlím.
Takže nevím, jaký je můj stav, jednoduše jsem...doma.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. dub 2016 13:22:39

Pozoruj, co nemůže být pozorováno (See What Cannot Be Seen - Mooji)



Pozoruj, co nemůže být pozorováno
[Tazatel:] Otázka není velmi jasná, ale...
po mnoha zkušenostech,
které se staly,
je to jako...
Je opravdu možné být
naprosto, úplně, opravdově svobodný?
[Mooji:] Ano.
Jinak jsem blázen.
[Smích]
[T:] Ne, to si nemyslím.
Takže,
předtím, když mluvila ta druhá paní,
něco bylo pochopeno.
Ale je to...
problém je, že to není nikdy dokončeno.
Mám na mysli...
[M:] Mmm. Ok. Ok.
Cokoli můžeš pozorovat,
dokončit nebo nedokončit, zahoď to.

Pozoruj, co nemůže být pozorováno.
Všechno, co můžeš pozorovat, zahoď.
A rychle.
Cokoli můžeš pozorovat -
z přítomnosti, minulosti, budoucnosti,
jakoukoli představu, myšlenku, pocit
- na moment, jen na moment -
pozoruj, jak daleko můžeš sama jít.
Nech všechno, nech všechno.
Cokoli, co se sebou spojuješ,
včetně pocitů těla - protože je můžeš vnímat.
Smysly nevnímají tebe,
jsi to ty, kdo je vnímá,
kdokoli jsi.
Pak na moment - pojďme tudy:
Zahoď všechno a pak - mohu vidět, že to není, kdo jsem;
na moment takhle. Ok?
Protože to nemůže být bez mého pozorování toho,
alespoň ne ve zkušenosti, která se děje tady (v srdci).
Takže, nech mě všechno tohle na moment nechat, hmm?
Rozumí někdo mé otázce?
Děkuji.
Takže cokoli je pozorováno,
nepřijmeme to, hmm?
Cokoli je pozorováno nebo pozorovatelné,
nehodlám to na moment přijmout,
protože je to jen další objekt vnímání, ok?
A dokonce i samotné vnímání, pozorování
je také nějak pozorováno.
Stejně jako víte, že přemýšlíte,
víte, že vnímáte nebo pozorujete,
nebo vyciťujete nebo cítíte.
je to také uvědoměno.
Takže, všechno toto můžete nechat,
protože je to následné k vám samým -
kdo je jejich pozorovatel či vnímatel.
Rozumíš tomu takhle? Ok.
Takže, když všechno, co jsi udělala -
- a můžeš projít tento vesmír velmi rychle - ukážu ti jak.
Cokoli je produktem jakékoli kombinace pěti elementů
- v jakékoli kombinaci -
je to jevové, je to předmětové.
Nech to.
Takže jedním šmahem můžeš nechat celý fyzický vesmír -
včetně svých smyslů, těla.
A také sféru myšlenek,
jakoukoli myšlenku z jakéhokoli časového rámce,
můžeš pro teď také odložit.
Tohle pro vás ve skutečnosti není obtížné, překvapivě.
Proč?
Protože mnohokrát jste v tomto místě automaticky.
Ale nejste si toho vědomi.
Teď chci, abyste si toho byli vědomi,
takže zanechte všechno.
A co je tu, co nemůže být zanecháno,
zkuste, jak nejvíc můžete.
Pusťe všechno.
Jsou tu myšlenky - nereferujte o vašich myšlenkách,
o vašich pocitech, touhách, vzpomínkách
nebo o čemkoli, co můžete pozorovat v předmětovém světě.
Stále budete vědět, že JSTE,
i když všechny tyto věci zmizí.
Budete stále vědět - "Já Jsem."
Co je toto "Já Jsem"?
Otázka není ani...
Pravda už je vyjádřena.
Vědomí, "Já jsem", je tady.
Co je toto "Já", které jsem?
Jsem znamená "být".
Já Jsem.
Kdo je toto "Já", kterým být?
Kdo je "Já"?
Nepřemýšlejte, nemyslete.
Teď vyciťujte. Pozorujte.
Nechte otázku ukázat vám odpověď.
[T:] V těle jsou nějaké pocity
a pozornost jde tam.
[M:] Ano.
Pocity v těle jsou pozorovány,
pozornost, která tam jde, je také pozorována.
Co pozoruje tyto?
Nedávej mi jen verbální odpověď.
Vidíte? Pravda už je okamžitá:
Je to pozorováno.
Uvědomujete si sílu tohoto?
Je to pozorováno (uvědoměno).
Teď - o čemkoli mluvíte nebo cokoli zažíváte,
je pozorováno, je vnímáno.
Takže má otázka je:
To, co vnímá vše - jakékoli jemnosti to mohou být -
může to samo o sobě být vnímáno?
Toto jsou přímé otázky,
mějme nějaké přímé odpovědi,
pokud tu odpověď je.
To, co vnímá (pozoruje),
může to samo o sobě být vnímáno (pozorováno)?
Co je výsledkem takové otázky nebo sebepozorování?
Je pozorovatel hmotný?
Má nějakou formu nebo tvar?
Je rozpoznatelný
jakoukoli silou, kterou máš?
Mluv teď ze své zkušenosti.
Může být pozorovatel vně tebe?
Kdo jsi ty?
Jsi odlišná od pozorovatele?
Jsi sama objektem
v pohledu pozorovatele?
Nebo jsi samotným pozorovatelem?
Je tu pozorovatel
sám o sobě jako jev?
Ne každému z vás je tato otázka jasná,
ale mnohým z vás ano.
Ptáme se na otázku,
kterou za tebe nikdo nemůže zodpovědět.
Musíš odpovědět teď,
nebo alespoň objevit.
Může být odpovědí cokoli jiného než ty?
Teď ti pomáhám.
[Smích]
Jestli je tu jiná odpověď než ty,
bude to další objekt.
A jakýkoli objekt -
nebudeš schopna mít s ním jakýkoli vztah -
je to bezvýznamné, není to stálé, zmizí to.
Co se uvnitř tebe děje? Co se děje?
[T:] Je tu více prostoru.
A když je položena otázka:
Může být pozorovatel pozorován?
Je to jakoby se něco dělo, nějaká rozptýlení.
Všechno mě začne rozptylovat.
[M:] Ehmm. Co pozoruje rozptýlení?
"Všechno mě začíná rozptylovat" je také myšlenka.
Jemné pocity s větším významem, než je nutné, vidíte?
Dokonce i rozptýlení je pozorováno.
Jsi unavená?
Pokud jsi se mnou jen mentálně,
budeš vyčerpaná.
Ale jestli jsi se mnou srdcem,
dodá ti to energii.

[T:] Uvědomuji si, že ta mentální část
zkouší pozorovat pozorovatele,
nebo něco takového.
[M:] Ano, ale já se neptám té mentální části.
Ptám se toho, co pozoruje tuto mentální část.
Tvoje odpověď odtud také přichází.
[Smích]
[M:] Došlo ti to?
[T:] Děkuji.
Co tu je, co nemůže být zanecháno?
Nechte na chvíli všechno - vaše myšlenky, pocity, touhy, vzpomínky
nebo cokoli, co můžete pozorovat v předmětovém světě.
Když všechny tyto věci zmizí, budete stále vědět "Já Jsem".
Co je "Já jsem"? Co je "Já", které jsem?
Jsem znamená "být". Co je toto "Já", kterým být?
Nepřemýšlejte. Pociťujte a pozorujte.
Nechte samy otázky ukázat vám odpověď.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 10. dub 2016 21:44:10

Kdy stisknout klávesu "Delete"



Kdy stisknout klávesu "Delete" (Vymazat) a kdy nechat věci být?
[T:] Zajímalo by mě, jak víš, kdy je lepší stisknout klávesu "Delete" (Vymazat)
a zbavit se tak něčeho, co není původní, jak jsi předtím říkal,
a kdy to nechat se projevit a být, Ano.
aniž bychom to odmítali.
[T:] To je krásná otázka, velmi jemná.
Velmi jemná věc.
Ze všeho nejdřív nepospíchejte s tím, abyste něco vymazali,
jinak je tam cítit vyhýbání se.
Někdy se nechceme na něco podívat,
chceme se toho zbavit,
což jsme stejně po dlouhou dobu dělali - vyhýbali se,
něčemu, s čím bychom mohli být konfrontováni.
Nelíbí se nám to, a tak chceme...víte... je to jako zamačkávání mravenců.
Chcete se jich zbavit...
Nejdříve si toho buďte vědomi.
Strávíme tedy chvilku jen pozorováním,
nejdřív to může být pociťováno jako trochu nepřirozené,
nejít s reflexem či naučenou reakcí.
Ale reakce se stane.
Je tu něco, v čem se akce i reakce odehrávají a jsou pozorovány.
Je tu tento prostor, nazvěme to tak,
ve kterém je pozorováno odehrávání akcí i reakcí.
Jsme si ho vědomi?
Někdy můžete vidět, když třeba přecházíte silnici a něco přijde, uhnete z cesty,
ale uvnitř není žádné trhnutí, vlastně se jen odehraje reakce.
Nemůžete ani říct, že vy jste zareagovali,
reakce se stala, vlastně.
Akce a reakce se také dějí.
Někdy si můžete myslet, že se něco děje
a vy na to reagujete, ale ani to.
Akce a reakce se také dějí, jako projev přírodní síly - projevuje se.
Vaše pravé místo je pozorovatel toho.
Jen skrze ztotožňování, vzdělání jsme začali brát to, co se děje, osobně.
Takže se zdá, že něco se děje vám,
zatímco se to jen děje.
Všechno se jen děje.
Stejně jako váš dech. Jen se děje.
Říkáte: "Dýchám."
Ale ve skutečnosti nedýcháte,
dýchání se jen děje.
Srdce bije.
Krev proudí.
Myšlenky vyvstávají.
Uvnitř jakési inteligentní prostornosti,
ve které jsou pozorovány.
Teď přichází tvá otázka:
"Kdy bych měla vymazat a kdy jen dovolit, aby se něco stalo a bylo to pozorováno."
Nejdřív bych řekl: Nespěchejte s vymazáním.
Nejdříve jednoduše pozorujte, pokud můžete, to, co se děje.
To není složité.
Dokonce i když něco reaguje
a začne vytvářet příběhy,
zkuste rozeznat, že i to vyvstává v tišší inteligenci,
která jen pozoruje.
Za tímto pozorováním není nezávislý pozorovatel.
Za tímto pozorováním není nezávislý pozorovatel, který pozoruje.
Když setrváte déle v pozorování, nenajdete malého pozorovatele.
Jako toho chlapce v "Yellow Brick Road", za plátnem, malý pozorovatel.
Není tu vlastně žádný pozorovatel.
Jen tu jen síla samotného pozorování.
A dokonce i tato síla pozorovat,
tato síla pozorování,
je také pozorována, můžete říct.
Nezačněte kolísat.
Nechte, ať je to ve vás slyšeno.
Dokonce i síla pozorování je také uvnitř této pozorující inteligence.
Kdy tedy vymazat?
Vlastně tu ani není nikdo, kdo by vymazával.
Vymazání se také děje.
Když je něco rozpoznáno, že nerezonuje s tím, co cítíme jako pravdu,
zvadne to samo o sobě, samo to odpadne.
Zatřese se to a spadne. Nebudete chtít vědět, kam to spadne.
Je to pryč.
Taková je - ani ne tak výmluvnost, ale schopnost Bytí v očistě sebe sama.
Stejně, jako když se říznete,
a bez použití čehokoli se tělo samo začne uzdravovat.
Bytí neustále samo sebe skládá.
Ale mysl se chce dostat do akce,
podepsat šek.
To jsem udělala já. já jsem to udělala.
A toto: "Já jsem to udělala" přináší mnoho trablí.
Protože s sebou přináší pocit,
že je tu nezávislý herec, který něco dělá.
A v tohoto herce jste uvěřili
a teď ho nazýváte "já",
nazýváte ho sami sebou.
Jen tomu, co říkám, nechte najít si své místo,
nemusíte to nikde parkovat,
nezkoušejte tato slova nikde parkovat.
Ví, kam jdou a přistanou tam, kde mají.
Ano.

V jistém bodě samo Bytí vytasí svůj vlastní meč
a začne tnout;
když bude zrovna v takové náladě.

Někdy se stane Kálí,
tne mečem,

jindy si jednoduše nečinně sedne
s panoramatickým výhledem na vše, co vyvstává.

Ale pozoruje to nestranně,
pozorování se jen děje,
ale není tu investování do výsledku pozorování.
Je to jako pozorující prostor, ale bez očí.
Jeho oči jsou samy o sobě prostorem, všechno je tím...
V takových chvílích můžete toto začít pociťovat,
nemůžete to vědět, myslet si to,
cítíte určitou správnost toho všeho,
k čemu tato slova poukazují,
co už tady je.
Je to právě tady.
To je, co vaše pozorování opravdu cvičí nebo posiluje,
jen rozhrnuje záclonu,
takže můžete jasně vidět, že vše je samo o sobě v pořádku.
Děláme nepotřebnou práci,
když už ji dělá samo Bytí.
A mysl chce Bytí překontrolovat.
Je to skoro, jako když dáváte mistrovy poznámky
dítěti, aby se na ně podívalo, jestli jsou správné.
Když žádáte mysl, aby zkontrolovala to, co dělá Bytí.
Když relaxujete, ve vaší vlastní relaxaci,
se začne dít určité poznání
a dá autentičnost a rozpoznání toho, co už tak je.
Tohle je krása pozorování.
Mysl chce jednat, chce dělat, chce reparát, chce praktikovat,
co je dalšího, jaký je další krok, kam jít.
A tak tohle můžete dělat po velmi dlouhou dobu.
Nakonec řeknete: "Podívej, abych byl upřímný, vůbec nikam jsem nedošel.
Opravdu nic nedosáhl,
jen se toho hodně naučil a stal se velmi zaneprázdněným.
Zaneprázdněným Bytím."
Vymazání se tedy děje.
Pak dokonce i tento koncept vymazávání -
- jak bylo řečeno - jen jako záblesk do Bytí -
a teď to můžete zapomenout.
Nedělejte si z toto tetování.
Jen - ano.
Něco to rozpoznává
a protože je tu přirozená touha být sám sebou,
odpočívat ve Vědomí, spočívat ve svém Bytí,
ne neustále rozdělávat a hasit ohně,
je tu čas, kdy je vaše Bytí šťastné jen tím, že je.
Toto rozpoznání přijde s větším klidem.
Samo se ve vás ohlásí,
potvrdí se ve vás.
Tak.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. dub 2016 14:44:31

Mooji - Rúmí a párek s hranolky

Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. dub 2016 22:10:08

Mooji - Rúmí a párek s hranolky

Mooji: Ano, něco se již musí dít. (čte dopis) "Skrze oči všech bytostí vidím tu samou prázdnotu. Je to prázdnota, dívající se na mne. Já jsem tato prázdnota, která se dívá a vnímá sama Sebe." Ach! Toto je.... Toto je kompletní. Co tu můžeš dodat? Copak tu můžeš dodat? Jaký rozhovor bude mít prázdnota s prázdnotou? Něco jiného nahradilo konverzaci. Konverzace byla nahrazena něčím jiným. A toto "něco jiné" ...všechny bytosti po tom šílí. (Mooji pokračuje ve čtení) "Jaká zázračná hra!" Říkáš, že je to hra? Je to hra, ne? "Jaká zázračná hra!"Jak ohromující vidění! Jaký to mír, konečně To nalézt coby realitu!" Pak v poslední části říkáš: "Jak se v tom upevnit?" Vidíte? Takže první část je svědectví vyvstávající ze samotného Bytí. A ta poslední část, před podpisem, tam vstupuje mysl. Říká: "Jak se v tom upevnit?" Vidíte to? A ty začneš: "Ano, ano. Ó ano, jak se v tom upevnit?" Pokud se toho dotkneš, dostaví se pochybnost. "Jak v tom setrvat?" Ale neptáš se: "Ale kdo tohle říká?" Odkud tohle přišlo? Není to jako to ostatní. Tvé nádherné psaní, nádherné věci. Ach Rúmí. Přicházejí slova Rúmí. A v poslední moment, párek s hranolkama. Och! Nepasuje to k sobě. Odkud to přišlo? Ale ty to napíšeš...Božské se kompletně rozpouští samo do Sebe...párek s hranolkama. Ne, ne. Neprověřuješ to. Ve skutečnosti věříš, že je to součást první části. Přichází tu dvě rozdílné věci. Jedna takováto: "Skrze oči všech bytostí vidím tu samou prázdnotu. Je to prázdnota, dívající se na mne. Já jsem tato prázdnota, která se dívá a vnímá sama Sebe." Ach! Co takto hovoří? "Jaká zázračná hra! Jak ohromující vidění! Jaký to mír, konečně To nalézt coby realitu!" Bum! Párek s hranolkama. Jak se v tom upevnit? Neprověřuješ to!

Tazatelka: A tohle ve mně způsobilo tolik napětí!
Mooji: Samozřejmě!
T: Je to jakoby...nejdou ruku v ruce, toto napětí.
M: Takže jsi si toho vědoma. Dokonce i ta první část z Bytí plynule přichází. Byla vyjádřena. Ve skutečnosti sama promlouvá. Aby se takto mohla dostavit, objevuje se z radosti. Objevuje se díky absenci "tebe" a přítomnosti Toho. V poslední minutě vklouzne tahleta... aby vnesla pochybnost. Ale jak se v tom upevnit? Před tím tam toto nebylo. Když jsi tu psala tato slova, had vyčkával. Dorazil v poslední minutě. A ty tomu tak uvěříš a to vytvoří pochybnost. A když se pak dostaví pochybnost, začneš se cítit oddělená a pak se začneš ptát: "Jakou mi doporučíš techniku, abych setrvala pevně v tomto porozumění?" Pak to prověříš a uvidíš.. Co, kdo má stát pevný? Musíš to zjistit. Polož tuto otázku: "Kdo se má upevnit?"
T: Není to možné.
M: Ano.
T: Není tu nic, co by se mělo dodat.
M: Ano. A znovu, prověřit znovu! Někdy to prověříš a pak...Prověříš to poprvé a mysl se někdy cítí: "Ok, dobrá! Ok, to je ono." Znovu to podruhé prověříš. A potřetí. Kdo, kdo je to? Když to prověříš znovu a znovu, pak se tenhleten odhlásí. (check-check out) Ty jsi ho odhlásila. Prověř ho. kdo to mluví? Potvrď to. A pak řekneš: "Ve skutečnosti tu pro tohoto ve mně není místo. Pro tato slova ve mně není místo. Nenáleží mi. Není to má otázka. Není to má pochybnost. Tato pochybnost se dostavila. Je to něco.. pozůstatky. Vyplouvají jisté koncepční pozůstatky. Nepotřebuji to. Co musím udělat? Co jsem dělala, když tato slova z Toho vyšla? Nic. Jen jsem tu. Vychází to z mé radosti. Pak se něco dostaví. Z minulosti, z mysli. Pochybnost. Víš: "Jsem hodna tu zůstat? Musím učinit něco víc, abych byla schopna tu zůstat?" A ty se toho dotkneš a bude to mít dlouhý život...tento typ pochybností. Proděláš spoustu různých terapií a různé ideje a mantry, ve snaze vrátit se zpět do toho, co pouze jen sníš. Takže nepřijmi tento hlas. Začni ho nyní prověřovat. Takovou spoustu věcí jsme ubytovali, takovou spoustu konceptů, tolik představ. Nikdy jste to neprověřili.
Nemusíte se kvůli tomu cítit provinile. Pouze ukazuji, jak jednoduše absorbujeme takovou spoustu dojmů. Některé představy, které máte, byly představy vašich přátel. Předali vám je a vy je zkrátka přijali. Vaše babička jich pár předala, vaše máma jich předala mnohem víc, táta přihodil svou spoustu, bratranci přihodili. Pak škola přihodila, společnost, noviny, televize.. přidaly vše. A vy zkrátka jako koncepční popelnice přijmete vše. A pak si představujete: "Toto jsou mé názory. Toto já..toto jsem já, toto je kým jsem." ale nikdy jste to neprověřili. Ale tady se něco se opravdu dívá a říká: "Ale toto není moje! Odkud to přišlo?" Jakmile začnete toto objevovat: "Kdo je to?" Všechny tyhle věci začnou samy mizet. Jen si pamatujte: "Ale tohle nemohu být já! Já jsem ten, kdo je toho svědkem. A tak s tím nebudu více ztrácet čas. Setrvejte pouze s tím, kdo je svědkem. Setrvejte pouze se svědkem. Čeho jste svědkem přijde a odejde. Zůstaňte pouze v místě vidění. Jen pozorování: "Ale tohle nejsem. To je také fenomén. Je to také další zadání. Jakpak mohu říci, že jsem to já, když přímo vím, že to být nemohu. Mohu být nalezen? Jdu skrze vše. Vnímám, toto nejsem. Ale mohu se na cokoliv podívat a říci, že to jsem? Tyto otázky tě utvrdí. Ony potvrdí. Pokud pochybnost setrvá, potvrdíš to. Prošetři to. "Jak se v tom upevnit?" Dokonce toho můžeš využít. Kdo v tom není upevněn? Co je pevné nebo nepevné? Věnuj pozornost sobě. Znovu pocítíš prostor. Můžeš hovořit k prostoru o pevnosti nebo nepevnosti? Nic to neznamená. Pouze pokud si myslíš, že jsi objekt, začneš si myslet: "Je to pravda, nebo ne? Je to pevné, nebo není?" Ale jak procházíš a nic tu nenacházíš, nic se nelepí. Žádné místo, žádné kapsy, kam bys mohla cokoliv dát. Tedy tato otázka před tebou zemře, rozplyne se jako kouř ve větru. Nic to není.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 21. kvě 2016 11:59:38

Mooji - Mistrova rada č.2: Je to nic, nic, nic!



Chci se s vámi o něco podělit. Říkáte mi: "Děje se mi tohle všechno..." Dostávám tolik dopisů od vás všech. O tom, co se vám děje a proč nemůžete něco udělat a že se to snažíte udělat a proč je mysl tak silná a takové věci. Tak já vám dnes něco dám, dám vám něco, co má sílu.
Tohle (ťuká si na hlavu) - tohle je nic. Není to nic. Tohle je všechno. To by měla být vaše mantra. Ať vám cokoliv přijde na mysl, je to jalové, je to hloupost. Není to nic, k ničemu to nepřispívá. Vyrostli jsme na jalové, nehodnotné stravě této kultury, toho přílišného přemýšlení o životě, co budeme dělat...To je nic, nikdy to nepřispělo k ničemu lepšímu tady. Nic z toho nikdy k ničemu nepřispělo. Jasné? Dejte prázdnotě šanci. Cokoliv sem přichází (ťuká si na hlavu), vaše mantra od Moojiho je: Nic! Není to nic, nic, nic. (ťuká si na hlavu).

Je to jako kdyby někdo vešel a nabízel vám talíř hoven.

"To je dárek pro tebe, prosím, přemýšlej o tom, je to opravdu dobré a výživné." Není to ic! Není to nic, nic, nic, nic, nic, nic.

Udržujte si trochu prostoru prázdnoty ve svém srdci. Neodmítejte nic z toho všeho.

Vyzkoušejte to, zkuste to. Já jsem s vámi, zkuste to. Dobře? Ani mě nepotřebujete. Moje slova ve vašem srdci stačí, jako bych byl s vámi.

Prostě na to nedbejte, cokoliv vám mysl nabídne: "Tohle je lepší nápad, tohle je pro tebe lepší, toto je výhodnější, budeš z toho mít tohle..." Nesmysl, nic, nic, nic. Jak mám zachránit svoje manželství, co můžu udělat pro své děti, mám strach...To je nic, nic, nic, nic, nic.
Dobře? Tohle vám Stvořitel nedal jako dar. Dal vám to jako příležitost používat mysl a rozeznávat s ní, ale je to tam nahromaděné, je to už celé klaustrofobní, je pozdě, nedá se s tím už pokračovat dál. Je to nic, nic, nic, nic, nic. Dobře? Buďte na okamžik prázdní, buďte ničím. Dnes takto fungujte, s ničím. Dobře, musíte nakoupit, musíte jíst. Jezte. Jezte, to je taky nic. Ale jezte. Ale nemluvte o tom: "Jo, ty kalorie dneska, a co mám dělat..." a tyhle obavy. "Nic, nic, nic, ok? Dělejte to jeden den a na konci dne mi řekněte, jestli jste trpěli byť jedinou věcí. Ve skutečnosti to pro vás bude takový rozdíl... Já vám neřeknu, v čem bude rozdíl.
Chtěl bych, abyste se se mnou podělili, co se ve vás událo. A nejen podělili. Žijte to, buďte tím! Toto je něco, co není praxe. Je to praxe ničeho, která vám nedává nic a zanechává ve vás všechno. Prázdné, radostné, úplné. Dobře?

Namaste.

Užijte si to trochu.

Ahoj.
Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. čer 2016 6:29:11

Mooji - Jít poslepu znamená opravdu vidět

Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » čtv 23. čer 2016 17:49:43

m1.PNG


Někteří lidé říkají:
"Je to příliš dobré, než aby to byla pravda."

m2.PNG


Pak mi někdo řekl:
"Je to příliš dobré, než aby to pravda nebyla."
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » pát 24. čer 2016 18:29:52

m3.PNG


m4.PNG


m5.PNG


m6.PNG


m7.PNG


m8.PNG


m9.PNG


m10.PNG
Přílohy
m11.PNG
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » ned 26. čer 2016 7:22:21



Mooji - Uvnitř nic než Bůh

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » pon 07. lis 2016 17:48:45



Mooji - Válka a Pravda (War and Truth)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » pon 07. lis 2016 19:02:17

m1.PNG


Pokud byste šli do míst největších maskrů,

m2.PNG


kde je spousta zraněných a umírajících lidí

m3.PNG


a jsou zde i mrtví,

m4.PNG


kdyby vaše oči byly schopny vidět anděly,
kteří tam přicházejí

m5.PNG


úplně v totálním klidu a lásce.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Jana » ned 26. úno 2017 10:42:01



Kdybyste měli jen 5 minut

m1.PNG

Já se objevilo

Tvoje stará představa o tobě zmizela

m2.PNG

a tvá skutečná přirozenost je viděna, vždycky tady byla.

m3.PNG

Bylo to jako závoj, který je teď odhrnutý.

Vypadá to, že se to objevilo, ale ono to tady bylo vždycky.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11259
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 10. úno 2019 8:12:16

Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 17. úno 2019 10:47:27

Návštěvník
 

Re: ...nic, nic, nic

Nový příspěvekod Zdeněk » ned 17. úno 2019 12:34:26

Mooji píše:A prázdnota je ten největší prostor, že? Protože je ...
Mooji zřejmě dosáhl prázdnoty, jak je patrno z úvodního videa v tomto vlákně, ale pak ji nevědomky uchopil a zůstal mu jen její stín, zachycený v paměti a pojmech. "Ale je zrcadlo, které vám ukazuje vaši bezforemnost".
To je bezpochyby velká věc a ohromná pomoc. Ale žádné zrcadlo nemůže odrážet nic, prázdnotu. Není to možné. Záblesky v zrcadle jsou toliko směrovky na cestě. Směrovky jsou velmi důležité, bez nich nemožno dojít k cíli. Ale nejsou a nemohou být pravým cílem, to je základní Moojiho omyl.

Ježíš z Nazaretu následoval ony směrovky po cestě křížové, aby vykoupil židovskou karmu, neboť sám byl židem. Kde Moojiho cesta končí, Ježíšova začíná. Což jistě neznamená, že se Mooji nedostal daleko. Ale ani on nemůže uniknout koloběhu karmy. Ve srovnání s prvním videem je postupem času myslím očividné, že svou svobodu ztrácí.

p.s.
Vidět směrovky neznamená dostat se na místo, kam ukazují. Umožňuje to však o nich diskutovat.
Zdeněk
 
Příspěvky: 369
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Další

Zpět na Mooji

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron