Návštěvník píše:Jana píše:Je to, co říká Nisardadatta podle Tebe opravdu nesmysl?
Správně jsi nedávno potvrdila, že ve slovech to skutečně není - takže klidně potvrdím, že to, co říká Nisargadatta slovy, je nesmysl. Nesmysl ale není to, co ho vede to lidem takto "říkat"...
Rozumím, z osobního pohledu, ve kterém věříme, že jsme oddělenými individualitami a realitu poznáváme jen skrz smyslové vnímání a mysl, se to takhle jeví.
Z povrchního pohledu se jeví rozbouřené moře jako neustálá proměna, děj, projev. Při ztotožnění s vlnou je možné prožívat vzestup růst i hrůzu pádu, vlnobití jako boj o život, zánik vlny, smrt.
V nejhlubším poznání je v hlubinách klid a v celistvém poznání oceánu se nic se samotným oceánem neděje.
Z pohledu vlny je tvrzení oceánu, že je tady klid a nic se neděje, o nic nejde, nesmyslné.
Probuzení je poznání pravého Já, které je vším, co je a které je neměnné.
Iluzí odděleností je víra, že jsme tvarem, formou, smrtelným osobním já, které je od zbytku odděleno.
Konkrétní slova jsou určena konkrétním lidem, kteří jsou připraveni pochopit ta slovní spojení správně a také správně je uvést do vlastního života.
Kdyby to totiž bylo v těch slovech, mluvili by všichni úplně stejné věty. Protože ale takto nemluví, musí v tom být nějaký fígl...
Ano, není to ve slovech, ale v otevřenosti pro Poznání nebo zabedněnosti, která "ví", co říkají Probuzení špatně.
Jakmile poznáváš Skutečnost stejně jako Probuzení, mohou být použita jakákoliv slova a je jasné, o čem Probuzení mluví.
Se zabedněností v nevědomosti a ve víře, že jsi určitou formou a že víš, že ti druzí jsou na rozdíl od Tebe hlupáci a cokoliv jiného, co nejsi, mohou Probuzení vytesávat slova do zlata a není to nic platné.
Proto takové Nisargadatta vyhazoval, posílal pryč a neplýtval energií, aby pro ně vymýšlel nějaká nejvhodnější slůvka.
A ten "fígl" je pouze v tom, že oni mluví k živým lidem, kteří v dané chvíli mají konkrétní schopnost pochopení těchto slov.
Ten fígl spočívá v tom, že s tím, jak se otevíráš Pravdě, se k Tobě dostává přesně to, co potřebuješ. Sám začneš rozlišovat, co Ti chutná Pravdou, co osvobozuje. To, co Tě neoslovuje, necháš být. Co je radostí a naplněním, to probouzí.
My tedy máme dvě možnosti, jak s tím naložit:
1. vzít ta slova úplně doslovně jako všeobecně platné dogma, a tak se dostat často do polemiky s jinými vyjádřeními
anebo
2. snažit se pochopit to, co se snaží mluvčí těmi slovy vyjádřit - doslova se dá napsat "jít za pouhá slova".
Pravdu nalézáš za slovy, nikoliv ve slovech. Jakmile ji nalézáš za slovy, je jasné i to, co Probuzený těmi slovy říká.
Nicméně pokud nalezneš jediného Probuzeného, kterému absolutně důvěřuješ, můžeš všechno, co víš, pustit a nechat ho, ať veškerou práci na Tvém probuzení udělá on. Můžeš jet obrazně řečeno do Světa Probuzených na hřbetě Probuzeného. Nepřemýšlet o tom, co říká, co tím myslí, ale rovnou se dívat jeho očima, vnímat, co vnímá, nepolemizovat o tom. To, co je zatím nevyjasněno nechat, ať se rozpustí ve Tvé pozornosti k tomu. Dovolit tak, ať Milost Probuzených mění Tvé srdce. Tím, že s ní jedeš na jedné vlně Tě nemůže Milost Probuzených minout. Můžeš si všimnout, že většina Probuzených svým učitelům nejen bezmezně věřila, ale věnovala maximálně pozornost tomu, co Probuzení říkali.
Podívej se na Nisargadattu, ručně sám sepsal celou knihu promluv svého gurua a bezmezně mu věřil:
„Řeknu vám svůj případ. Byl jsem prostý člověk, ale věřil jsem svému mistrovi. Co mi řekl, to jsem dělal. Řekl, abych se soustřeďoval na Já jsem, což jsem dělal. Řekl, že jsem nad vším, co lze vnímat a chápat, a já jsem mu věřil. Odevzdal jsem se mu srdcem i duší, svou veškerou pozornost a věnoval mu všechen volný čas, který mně zbýval po práci pro zabezpečení rodiny. Výsledkem mé víry a opravdového úsilí, bylo, že jsem si uvědomil své Já za tři roky." (Maharaj Nisargadatta - Já jsem To)
