UNIVERZÁLNÍ ODPOVĚĎ NA VEŠKERÉ DUCHOVNÍ HLEDÁNÍ

[Veil]

Tázající: Takže když mluvíš o fyzické vzdálenosti, myslíš doslova, že vzdálenost mezi mým tělem a koncem místnosti, kde je radiátor - pro mě je vzdálenost od toho kde sedím k radiátoru - to je ten typ vzdálenosti, který myslíš? Je to placaté?

Alexis: Ano, je to skoro jako placatost, není žádný skutečný prostor. Protože ta energie má oddělení, zdánlivě všechno přeměňuje na totální reálnost. Jako hmota, forma je pak absolutně formou, není formou bez formy, musí to být absolutní forma, pevná, skutečná.

Tázající: Takže nejsou tři dimenze? Jsou to dvě dimenze?

Alexis: Je to žádná dimenze. Když ta oddělené energie zdánlivě obývá tělo, vypadá to, že všechno je ve skutečné vzdálenosti ode mne. A to je sen. Není žádný skutečný prostor. Není žádný skutečný čas. A vědomí je také svým způsobem vzdálenost. Tady a teď, uvnitř a vně, subjekt a objekt, to je všechno sen o dualitě. A co je zde odhaleno je, že čas, prostor a vědomí jsou absolutně iluzorní. Objevují se tu vzpomínky, samozřejmě. Objevuje se tu cedule, nebo auto, dům za oknem, ale to není skutečná vzdálenost. Není skutečná vzdálenost a není skutečný prostor. Je jen bezprostřednost toho, co se jeví. To je cítěný pocit, cítěný pocit lokalizace. Takže když se lidé snaží říkat o nedualitě "já tu nejsem", je to rozpor ve vyjádření, je to nepřesné, říct, že tu nikdo není. Svým způsobem není žádná přesnost, ale co by bylo přesnější je "není nikdo a není tady". Celý pocit "tady" je pozicí a tedy pocitem někoho kdo je tu.

Tázající: Takže všechno brané za skutečné je iluze.

Alexis: Ano, iluze je, že tohle je absolutně skutečné.

Tázající: Takže mluvení s Alexis je sen? Když jsi ve snu, nevíš, že je to sen.

Alexis: Je to trochu jako hologram. Není to nejlepší přirovnání, ale je to trochu jako hologram. Jen se to jeví. Jako co se to jeví to není iluzorní, jen to není skutečné, není to pevné, není to hmotné. To neznamená, že se to vůbec neděje na žádné úrovni. Zdánlivě se to děje, zdá se, že se to děje, ale to to nedělá absolutně skutečným - jen pro tu energii kontrakce, oddělení a lokalizace, pro tu to vypadá a jeví se to jako naprosto skutečné.

Tázající: Čas je jen iluze, ale jak se pro tebe změnil zážitek těla?

Alexis: Změnil se tak, že není nikdo, kdo by měl tělo. Je jen tělo, které se jeví. Pocity se jeví. Je to totálně radikální a šílené. Nedává to smysl tomu pocitu, že je někdo, kdo má tělo. To bude obvykle znít naprosto směšně. Ale opravdu je jen bezprostřední jevení se těla, pocitu, mluvení… Takže jak se pro mě změnil zážitek těla? Já zemřelo.
Jiný způsob jak to popsat je, tělo běhalo kolem, následovalo a sledovalo učitele, dělalo nejrůznější praktiky a sádhany, chodilo všude možně… a pak jednoho dne tělo prostě nechalo já za sebou.

Tázající: Jak se manifestuje fyzická bolest? Když se například řízneš do prstu.

Alexis: Je to jen bolest. Nijak se nemanifestuje, je to jen bolest, jak se jeví. Takže objeví se bolest, pak se možná objeví náplast, je to velmi jednoduché. Není to nijak magnificentní, nebo zvláštní, prostě jednoduché, tělo se o sebe stará. Celý ten pocit já je, jako by tělo záviselo na já a já se muselo o tělo starat, protože pokud já tu nebudu, všechno se rozpadne… Ve skutečnosti prostě všechno jde dobře.

Tázající: Takže když někdo říká, že vše co je je co je a já jsem to, tak pořád mluví z lokalizované perspektivy?

Alexis: Ano, tak by to vypadalo. Není žádné já jsem, které by tím bylo. Je jen co je. Když je tohle slyšeno to „Je jen co se děje, tohle je nic zdánlivě se jevící. Ó a já jsem tam taky někde…“ , tak se jen snaží vytáhnout zpět to já, které je vystrašené, nebo vyděšené. Tohle je rouhání: „Já jsem je naprosto nepotřebné.“ Totálně nepotřebné. Je k ničemu. Myslí si, že je velmi důležité a zvláštní. Není.

Tázající: Můžeš říct víc o tom, jak se tělo stará samo o sebe?

Alexis: Prostě jen dělá, co dělá. Vždycky dělalo, co dělá. Iluze je, že někdo ovládá funkce těla. Rozhoduje co si obléct, jaké jídlo jíst, a jestli si dát kávu nebo čaj – to všechno se už děje samo od sebe. Podmínky a preference se jen dějí. Není v tom žádná svobodná vůle, ani možnost volby. I tyhle slova a tahle gesta rukou se prostě jen dějí, volně plují, je to volný proud. A tak to je pro každého. Iluze je, že to někdo vlastní jako kontrolovaný zážitek. Subjektivní a objektivní zážitek. To je sen. Když to zkolabuje, je to jen volné proudění (free flowing) a vše prostě jen proudí. Je to velmi radostné, ale bolest i smutek mohou také vyvstát. Všechno je vítáno. A je to velmi přirozené. Nemůže to být víc přirozené. Je to svým způsobem čisté a přirozené.

Tázající: Takže odkud mluví celý ten dav uznávající vědomí, tak ve skutečnosti prodlužují dualitu? Není divu, že je to celé tak matoucí.

Alexis: Prodlužují sen, který se ve skutečnosti neděje a nikdo to neovládá. Je to jako tornádo. Nemá to autonomii. Je to jen chaos. Vše co je, je chaos. A to to nedělá zlé nebo špatné, ale ani dobré. Je to prostě jaké to je. Ale ano, mnoho lidí je zdánlivě naprosto chycených v tom snu a přesvědčených, že cesta, TA CESTA k osvícení, je zůstávat vědomě jako přítomnost vědomí, nebo jak to je. Tohle to dělalo dlouhou dobu. Byla to velká zábava, dalo se pak cítit výjimečně a důležitě a dokonce až impozantně… ano, podařilo se mi být v přítomném okamžiku celý den, koukněte jak skvělý jsem (smích). Je to vtip. Je to vtip.

Tázající: A přitom taková námaha.

Alexis: Ano a je to taky odstup. Desocializace. A jak někdo říkal, je to jen prodlužování snu, který se ve skutečnosti ani neděje. Jsou to prostě všechny ty pokusy udělat tohle víc snesitelné, lepší, zvláštní, barevné. Je to... je to sladké svým způsobem. Svým způsobem je to totálně nevinné. Ale není to nedualita. Je to kompletní dualita. Je to skoro, jako by to chtěli ještě zintenzivnit, ten dualismus. Aby udělali dualitu ještě víc intenzivně dualitní. A ti lidé ještě říkají, že to je nedualita.

Tázající: Takže chyby i úspěchy jsou kompletně, totálně nerelevantní, obě spektra dosažení něčeho, nikdy nebyl nikdo, kdo by neuspěl nebo uspěl. Jako role ve hře života, my tu roli bereme s takovou důležitostí a pokud neuděláme něco správně, tak budeme potrestáni, nebo půjdeme do pekla, jestli jsi vyrůstal v náboženské víře… a když jsi hodný, půjdeš do nebe, je to vždycky někde, ale není nikdo. Je to… na jednu stranu to zní jako taková úleva od té myšlenky, že jsi zodpovědný za svůj život a za životy dalších lidí, nejen za svůj. Že nikdo nikdy nebyl zní hezky, ale ta myšlenka, že už teď tu nikdo není, kdo by viděl tuhle realitu… to je další level. Není to skutečně role pak, není to, že ty tu jsi a máš roli, prostě tu nikdo není.

Alexis: Není žádné tu.

Tázající: Ano. Žádné tady ani žádné já. Takže není žádná realita? Nebo je to realita, ale je nesprávně pochopena, protože jí vidí já a … nevím? Snažím se zeptat na otázku, ale nemůžu najít správný způsob jak vysvětlit na co se chci zeptat.

Alexis: Není žádná realita. Můžeš to nazývat přirozenou realitou, protože svým způsobem je to velmi přirozené. Svým způsobem to má kvalitu toho, že je to totálně organické, plynulé, a jaké to je, ale můžeš to nazývat skutečnou nerealitou. Nerealitou protože slovo realita by opět bylo vykládáno jako něco pevného, nebo solidního a to není. Takže je to jako skutečně neskutečné. Skutečná nerealita. Nic nestojí za záclonou. Není žádná záclona, není nic za. Není nic za ani před, je jen …

Tázající: Žádný čaroděj ze země Oz?

Alexis: Žádný čaroděj ze země Oz. Ne.

Tázající: Ten kdo ho hledá, nebo sám čaroděj?

Alexis: Prostě nic.

Jiný tázající: Jsem v úžasu, když sleduju vědce přijít ke stejnému závěru, o kterém mluvíš, že tahle zpráva nemá větší prostor.

Alexis: Je tak radikální a nekompromisní a totálně šílená svým způsobem, že se zdá se nepotkává s energií oddělení a ta oddělená energie je tak zoufalá, něco získat, někam se dostat, něčeho dosáhnout a být ujištěn „Ne, jsem skutečný!“ a všichni ti učitelé jim říkají ano, jsi skutečný, neboj jsi skutečný a já tě budu učit… něco ti dám… A tohle je jako „ABSOLUTNĚ NE“. (smích) Absolutně ne. Ne. A tahle (oddělená) energie zdá se žije na tom pohybu, že je problém, který musí být napraven, nebo vyřešen, nebo vyléčen. Není to, není to problém.

Tázající: Závěry se kterými věda přichází, že není žádná realita, na které se dá stát. I tam původ toho hledání je popud, že jsou skuteční. Protože jinak by nebyla žádná věda. Kdo by o to stál? Kdyby lidé nepotřebovali najít odpověď.

Alexis: No, není nic špatného ani správného na vědě. Co se zdánlivě jeví je ten pocit, že „já jsem problém“ a musí být řešení, nebo postup jak žít život. A co je odhaleno je, že život už se žije. Už je tím, čím je a není žádná skutečná kontrola. Stažená energie je jen pocitem … je to jen napětí, a tělo si to nějak interpretuje jako ovládání, ve skutečnosti to jen napíná. Takže není žádné řešení, protože není žádný problém. Není žádný návod, protože život nemusí být rozluštěn. Ačkoli věda bude zdánlivě pomáhat s pochopením nějakých věcí, není to tak, že by život byl nějakou existenční složitou zkouškou, která musí být vyřešena a tohle odkrývá, že tohle je čistě čím to je. Totálně jednoduché. Což také totálně zničí validitu úspěchu nebo neúspěchu o kterých Katherine mluvila. Úspěch a neúspěch nemohou být dosaženy, když je odhaleno, že nikdo nic neovládá, že není nikdo a není žádná kontrola. A tak je všechno už volně proudící chaos. Překrásný volně proudící chaos.

Tázající: Aniž bys nutně jmenoval konkrétní učitele, přijde mi velmi zvláštní, že nevidí tu chybu. Ale ok, kompletnost jevící se jako konkrétní učitelé.

Alexis: Ano, i lidé kteří se posmívají, nesprávně to vykládají, nebo zcela odmítají tuhle zdánlivou komunikaci, jsou jednoduše kompletností jevící se tak. Ta kompletnost je naprosto bezpodmínečná a všezahrnující. Takže ano. Tak se to jeví. Dualismus se jeví jako učení, učitelé, práva a rituály, guruové, tantry, jógy a všechno to podobné. A příroda, je to všechno kompletní a svobodné. A když jsou tu lidé, kteří cítí, jako že toho dosáhli a mají kontrolu, že ovládli tělo, nebo vědomí vědomí, a ten odtažitý stav, kdy jste totálně jen vědomím či co… pravděpodobně je to jako cítit se bohem, nebo bytí bohem, může to být cítěno jako velmi posilující a svým způsobem je to celkem sladké, že tenhle pokus vychází z toho pocitu cítit se jako bůh, být zvláštní a všemocný a teď pomůžu ostatním, aby to taky dosáhli, nebo tak něco. Je to celé sen.
Hodně z toho se tváří upřímně, ale je to všechno iluzorní.

Tázající: Takže nikdo tu není, nebo tu není nikdo kdo by věděl něco líp, než kdokoli ostatní? Tohle všechno naprosto srovnává, žádná hierarchie, naprostá rovnost, nebo absence srovnání. Je to absence srovnání.

Alexis: Ano, je jen jsoucno. Toto.

Tázající: Ano. Žádný čas, ve kterém bys mohl někam jít, kdyby bylo nějaké ty. Ale i bez absence času není žádný způsob, jak bys mohl cokoli označit, kde byl progres, nebo cokoli. Ale pak co květiny, stromy jak rostou. Je to taky tohle skutečné nereálno?

Alexis: Je jen skutečné nereálno. Ano.
Je to tak hojné, svobodné a divoké, nespoutané. A je to vším.

[Jana]

Ano, je jen jsoucno. Toto.

[Návštěvník]

Jsoucno je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují. Jsoucna se tedy vyznačují tím, že jsou, že se účastní bytí; nicméně nelze říci, že by bytí bylo jejich vlastností (atributem): bez něho by totiž vůbec nebyla.

[Návštěvník]

Bytí jako podstatné jméno (řecky to einai, latinsky esse, anglicky being, německy das Sein) je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude. Jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších jsoucnech, událostech a zkušenostech, filosofie přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí.

[Návštěvník]

Jaký je rozdíl mezi bytím a jsoucnem?

[Návštěvník]

Rozumí tomu tady někdo?

Já tomu rozumím,

to napsal nějaký konzument věčné blaženosti...

Blbosti se nečtou od předu, ale od zádu,

tam to máš vyjasněný hnedka o co go...

Tohle?


Pokud stále chováme, byť skrytě, touhy po realizaci ve světě či vyšších světech, pak moc vědomí je mimo nás, a tak se nelze divit, že nespočíváme v Sobě – ve svobodném vědomí, jeho čerstvou osvěžující věčnou blaženost nekonzumujeme – neprožíváme jako svou vlastní neomezenou podstatu.

[Návštěvník]

Realizovat bez touhy po blaženosti?

[Návštěvník]

Zbavit se touhy znamená realizovat se?

[Návštěvník]

káma – chtíč,
kródha – hněv,
lóbha – chamtivost,
móha – klamné emoční pouto nebo pokušení,
mada – pýcha,
matsarja – závist, žárlivost.

Tamasické stavy mysli je třeba přijmout, jen tak dojde k jejich rozpuštění,

naopak jejich potláčení je jen posiluje...

[Návštěvník]

káma – chtíč,
kródha – hněv,
lóbha – chamtivost,
móha – klamné emoční pouto nebo pokušení,
mada – pýcha,
matsarja – závist, žárlivost.

Tamasické stavy mysli je třeba přijmout, jen tak dojde k jejich rozpuštění,

naopak jejich potláčení je jen posiluje...

Bylo by zajímavé vysvětlit na jakém principu funguje rozpouštění tasmatických stavů mysli.
Jak se člověk může osvobodit od chtíče, hněvu, chamtivosti, připoutanosti, pýchy, závisti, žárlivosti?
Co je doopravdy osvědčené a funguje to?

[Návštěvník]

káma – chtíč,
kródha – hněv,
lóbha – chamtivost,
móha – klamné emoční pouto nebo pokušení,
mada – pýcha,
matsarja – závist, žárlivost.

Tamasické stavy mysli je třeba přijmout, jen tak dojde k jejich rozpuštění,

naopak jejich potláčení je jen posiluje...

Bylo by zajímavé vysvětlit na jakém principu funguje rozpouštění tasmatických stavů mysli.
Jak se člověk může osvobodit od chtíče, hněvu, chamtivosti, připoutanosti, pýchy, závisti, žárlivosti?
Co je doopravdy osvědčené a funguje to?

Osvědčilo se a funguje pochopení, že každá ta naše osobní emoce je pouhý obsah našeho vědomí - jeden z mnoha. Pak je snadné tyto jednotlivé obsahy vědomí pouze ve své mysli neosobně pozorovat, když se objeví, místo abychom se s nimi ztotožnili.... a tím se tyto navyklé reakce uložené v naší mysli postupně rozpouštějí. Dělá-li se to poctivě a vytrvale, tak se naše podvědomí čistí a od těchto reakcí pomaličku zprázdňuje

:-)

[Veil]

Bylo by zajímavé vysvětlit na jakém principu funguje rozpouštění tasmatických stavů mysli.
Jak se člověk může osvobodit od chtíče, hněvu, chamtivosti, připoutanosti, pýchy, závisti, žárlivosti?
Co je doopravdy osvědčené a funguje to?

Alexis: Je tak radikální a nekompromisní a totálně šílená svým způsobem, že se zdá se nepotkává s energií oddělení a ta oddělená energie je tak zoufalá, něco získat, někam se dostat, něčeho dosáhnout a být ujištěn „Ne, jsem skutečný!“ a všichni ti učitelé jim říkají ano, jsi skutečný, neboj jsi skutečný a já tě budu učit… něco ti dám… A tohle je jako „ABSOLUTNĚ NE“. (smích) Absolutně ne. Ne. A tahle (oddělená) energie zdá se žije na tom pohybu, že je problém, který musí být napraven, nebo vyřešen, nebo vyléčen. Není to, není to problém.

[Návštěvník]

No to se jen zdá,

oddělená energie vskutku žije na pohybu, či spiše na fascinaci pohybem,

jenže ne na pohybu řešení problému,

ale na pohybu těla,

to je kořen ega a ne pitomosti jako jsou nějaké problémy...

[Návštěvník]

Osvědčilo se a funguje pochopení, že každá ta naše osobní emoce je pouhý obsah našeho vědomí - jeden z mnoha. Pak je snadné tyto jednotlivé obsahy vědomí pouze ve své mysli neosobně pozorovat, když se objeví, místo abychom se s nimi ztotožnili.... a tím se tyto navyklé reakce uložené v naší mysli postupně rozpouštějí. Dělá-li se to poctivě a vytrvale, tak se naše podvědomí čistí a od těchto reakcí pomaličku zprázdňuje

Ego není schopno nějakého neosobního nebo neutrálního pozorování,

právě proto z důvodů onoho podvědomí,

takže to platí pro UV nebo hodně uvolněné ego,

v opačném případě dochází jen k sebevoblbování

určitému zhypnotizování sebe sama sebou samým...

[Veil]

takže to platí pro UV

Tázající: Takže odkud mluví celý ten dav uznávající vědomí, tak ve skutečnosti prodlužují dualitu? Není divu, že je to celé tak matoucí.

Alexis: Prodlužují sen, který se ve skutečnosti neděje a nikdo to neovládá. Je to jako tornádo. Nemá to autonomii. Je to jen chaos. Vše co je, je chaos. A to to nedělá zlé nebo špatné, ale ani dobré. Je to prostě jaké to je. Ale ano, mnoho lidí je zdánlivě naprosto chycených v tom snu a přesvědčených, že cesta, TA CESTA k osvícení, je zůstávat vědomě jako přítomnost vědomí, nebo jak to je. Tohle to dělalo dlouhou dobu. Byla to velká zábava, dalo se pak cítit výjimečně a důležitě a dokonce až impozantně… ano, podařilo se mi být v přítomném okamžiku celý den, koukněte jak skvělý jsem (smích). Je to vtip. Je to vtip.

Tázající: A přitom taková námaha.

Alexis: Ano a je to taky odstup. Desocializace. A jak někdo říkal, je to jen prodlužování snu, který se ve skutečnosti ani neděje. Jsou to prostě všechny ty pokusy udělat tohle víc snesitelné, lepší, zvláštní, barevné. Je to... je to sladké svým způsobem. Svým způsobem je to totálně nevinné. Ale není to nedualita. Je to kompletní dualita. Je to skoro, jako by to chtěli ještě zintenzivnit, ten dualismus. Aby udělali dualitu ještě víc intenzivně dualitní. A ti lidé ještě říkají, že to je nedualita.

[Veil]

No to se jen zdá,
oddělená energie vskutku žije na pohybu, či spiše na fascinaci pohybem,
jenže ne na pohybu řešení problému,
ale na pohybu těla,
to je kořen ega a ne pitomosti jako jsou nějaké problémy...

Pořád platí:
A tahle (oddělená) energie zdá se žije na tom pohybu, že je problém, který musí být napraven, nebo vyřešen, nebo vyléčen. Není to, není to problém.

[Veil]

A proč sem píšeš? Chceš něco napravovat?

Tohle je jen jednoduché sdílení pro nikoho. Je to odpověď na tu energii, která říká, že tohle není dokonalé, že je to poznatelné, že je cesta jak tohle poznat, dokonce jak se stát bohem, že je úkolem hledajícího se někam dostat. Že je skutečný jedinec a dualita k překonání. A ta odpověď je: Ne, tak to není.

Izzy Cloke: Tohle nemá žádný záměr nebo vůli někomu pomoct. Nesnažím se někomu pomoct, nesnažím se o nic. Skutečně tu není žádná zpráva, žádný záměr za ní a to je ta krása na tom. Tohle nic nepožaduje. Po nikom. Tohle nepotřebuje být nějakým konkrétním způsobem. Jakmile začneme říkat, že tohle je proces, tohle je cesta k osvícení, ke svobodě, okamžitě je tu ten tlak na domnělého jednotlivce, aby se někam dostal a v určitém smyslu to je celá žitá zkušenost jednotlivce "já jsem tu, necítím, že tohle je dost dobré, něco je špatně, jak se dostanu tam kde je to správné?" a pak skutečně cítí že to "místo", ať už je to osvícení, nebe, svoboda, skutečně cítí, jako by to bylo skutečné a v budoucnosti a pak je jeho úkol a odpovědnost se tam dostat. A to je masivní zátěž a přitom je to zátěž, která ve skutečnosti neexistuje. Prostě není potřeba. Nic se nemusí stát. Tohle je ono. Tohle je to, po čem jednotlivec touží, je to všechno. A tak je to pořád přehlíženo, protože to je vždy v budoucnosti. Osvícení musí být v budoucnosti, musí být dál na cestě, jen když si přečtu další knihu, když uvidím další satsang...

[miroslav]

Skutečně tu není žádná zpráva, žádný záměr za ní a to je ta krása na tom.

To jsem si myslel, je to zkrátka k ničemu.
Ale ani žádná krása na tom není. Tobě se to snad zdá krásné?

[Veil]

To jsem si myslel, je to zkrátka k ničemu.

Tobě je to k ničemu. Ano. Ty potřebuješ cestu, namlouvat si, že jsi tím, že jsi vědomím, pravým já, že jsi nesmrtelný, všeobjímající, atd. Jsou to všechno nesmysly.

Ale ani žádná krása na tom není. Tobě se to snad zdá krásné?

Není žádné já. Není pozice, ze které by se to dalo objektivně hodnotit. A samozřejmě je to krásné a děsivé a divoké... Ale to jsou jen slova, jen co se zdánlivě jeví.

[Návštěvník]

Tobě je to k ničemu.

Je to k ničemu když není žádné já,

Tak komu by to asi tak mohlo být k něčemu?


Leda že by zde bylo tvé blbé já, tomu by to mohlo být dobře k sebevoblbovani,

Což je asi právě onen případ...