Téma osvícení

[miroslav]

jen se snažím říct, že ..

Kdo se snaží říct a proč???

Po třista patnácté: Nikdo Míro.

Takže například tohle

jen se snažím říct, že ..

je jenom snové blábolení?

[Veil]

Hm
Takže tohle je tady bez uvědomění, že tohle tady je.

No i to "tohle je tady" je hodně přitažené za vlasy. Prostě o tom nejde s jistotou mnoho říct.

No
Takže, Veile, vzdávám to.

Nevzdávej to. Nijak se ti nechci vysmívat, nebo něco takového. Tohle je prostě vším. Hraje to všechny role a není nic jiného.

Skoro každý z těch mistrů ti řekne, že není žádné já. A pak to překroutí a zapomenou na to a jedou si svoje osobní osvícení. A ty se divíš, že je kritizuji. Vždyť přece ta jejich zpráva je tak krásná, já je vlastně univerzální já a je vším, nikdo neumře a vše je azuro, jen musíš celý život meditovat a možná na to přijdeš. Přitom tohle už je smrt. Už teď tu nikdo není.

[miroslav]

Skoro každý z těch mistrů ti řekne, že není žádné já. A pak to překroutí a zapomenou na to a jedou si svoje osobní osvícení.

Tohle přesně děláš ty.

[Veil]

Já jsem je filtr "reality". Dokud je já jsem, já jsem to, já jsem vědomí, já jsem nadjá a podobně, je to dualita. Je to všechno ostatní a já a já si všechno přebírá, že to pozoruje, že se to děje jemu, že něco dělá, někam směřuje, myslí, mluví, vnímá, atd. Proto já nikdy nevidí nedualitu, protože je z podstaty své pozice dualitou. Je to ale ta jediná dualita a navíc to ani není skutečné. Je to vysněná dualita ze strany neskutečného já. Já tu už teď není.

[Návštěvník]

A když já někoho kritizuje, to není dualita?

[Pedriito]

Veilovi, a spol, muselo to jáčko vydatně nakopat zadky,
když kvůli němu takhle vyváděj

[Pedriito]

Asi z něj maj pěkný bobky, co kdyby jim narušilo tu jejich osobní, ortodoxní, vytuněnou advaitu

[salmo1cz.]

No ono když se na ty obrázky podíváte, tak boží sen kde tedy bůh realizuje vesmír včetně nás nevychází ze srdce, ale více méně z břicha.
Tak trochu se pak vkrádá myšlenka zda jde o lásku nebo žaludeční guláš, konec konců to mohou být i hovna.
Je to jen další pohádka na otázku Proč.

[Návštěvník]

No ono když se na ty obrázky podíváte, tak boží sen kde tedy bůh realizuje vesmír včetně nás nevychází ze srdce, ale více méně z břicha.
Tak trochu se pak vkrádá myšlenka zda jde o lásku nebo žaludeční guláš, konec konců to mohou být i hovna.
Je to jen další pohádka na otázku Proč.

Ty obrázky, které vycházejí ze břicha, jsou kde?

[Veil]

Toto je poslední část pětidílného učení Dawy Gjaltsena,
která zní
„spojení je velká blaženost“.

Další dualitní učení, tak si na něj pojďme posvítit.

Když se podíváme na svůj každodenní život, rozumíme tomu.

Pán jede bomby hned od začátku. Kdo se může podívat na svůj život? Kdo má život? Kdo mu rozumí, když i vědci došli k tomu, že vesmír není skutečný? Čemu pak může kdo rozumět?

Kdykoliv se nám podaří vytvořit nějaké spojení, je to dobrý pocit.

Vážně? Já spojil prsty s přibouchnutými dveřmi a moc dobrý pocit to nebyl. Když se spojím s nemocí, taky žádná paráda. Ani spojení se ženou nemusí být dobrý pocit. Natož třeba s někým, s kým se spojit nechci. Co třeba nedobrovolné spojení ve vězení, znásilnění atd.?

Když se dokážete spojit se sebou samými, je to dobrý pocit.

Eh? Jak se může někdo spojit sám se sebou? To je odpojený sám od sebe? Aby to nebylo málo dualitní, tak ještě vytvoříme druhé já, ke kterému se první já snaží spojit

V mezilidských vztazích je jedna z nejpodstatnějších věcí, snaha o spojení na úrovni fyzické, emocionální nebo spirituální.

Aha, a já myslel, že se tu bavíme o nedualitě a osvícení. Místo toho se bavíme o skutečných lidech spojených na nějaké úrovni. Kdybychom se chtěli bavit o nedualitě, tak by bylo nutné poznamenat, že snaha o spojení je samozřejmě dualitou a kdo se může snažit o spojení? Jen někdo, kdo spojený není. A kdo je ten někdo, kdo spojený není? Je to já. Proto vymýšlí opičárny jako tohle, aby se oddělený jedinec spojil se vším. Jenže všechno jedince vůbec nevidí a neuznává. Jedinec i když si tohle bude opakovat celý život spojení nikdy nedosáhne, protože on sám je tím oddělením.

Ať už dokážete vytvořit toto spojení na kterékoliv úrovni, vždy vám to přináší dobrý pocit.

Mluvíme tu k já, které se nikdy nemůže opravdu spojit se vším, může si to maximálně představovat, protože tohle já, to uvědomování je právě tím oddělením.

Čím hlubší spojení dokážete vytvořit, tím lepší jsou pocity a tím menší je závislost na vnějších okolnostech.

Nevím jestli mám pokračovat, tohle s nedualitou nemá absolutně nic společného. Pojďme serfovat na pocitech. Aspoň něco, když už já není vším.

Spojení je tedy základní věcí lidského života.
Děti se nemohou řádně rozvíjet, pokud jim chybí citové spojení s rodiči, hlavně spojení lásky.
Takže: „Spojení je velká blaženost“.

Kdo tu blaženost potřebuje? Jen já. Kdo potřebuje spojení? Jen já. Co není skutečné? Já.

Díky spojení nebo skrz něj vyvstává mnoho zkušeností.
Mnoho krásných zkušeností. Překrásných zkušeností.

No nádhera. Tak aspoň může já serfovat na představách krásného spojení.

Pouhé spočívání v prázdnotě vás možná opravdu šťastné neudělá, ale pokud spočinete v neoddělitelném stavu prázdnoty a jasnosti, budete šťastní.

Kdo v ní má spočívat? Kdo má být šťastný?

Například: příkladem může být třeba situace, kdy v životě nic necítíte.
Lidé si připadají ztracení, zneuznaní, nechtění. Zavržení, izolovaní.
Když se takto cítíte, co to je ?
jaké jsou vaše pocity ?
Cítíte, že chybí spojení.

A co když spojení nechybí a umírám v bolestech na rakovinu? Co když jsem spojený se svými blízkými a všichni zemřou. Co se mi tu snaží nabulíkovat?

Cítíte se odtržení od své rodiny, odtrženi od svých kolegů a přátel, sami se izolujete.
A tohle přerušené spojení, když se v něm zabydlíme, zapůsobí, že cítíme bolest a depresi.
A naopak, když cítíme spojení s tou vnitřní otevřeností, spojení s vnitřním světlem, a naučíme se tento stav rozpoznávat, zrodí se v nás naděje.

Naděje a trpaslíci jsou to nejhorší. Naděje je vždycky někde jinde. Naděje je vždycky na něco jiného, než to co je. A trpaslíci se vejdou všude...

Zrodí se čtyři nezaměnitelné kvality a deset prádžnaparamit.

Proč tak málo? Proč ne 1000 kvalit a milion pašapeprmintů? Já vymýšlí spoustu nesmyslů.

Zrodí se nespočetné osvícené kvality.

Osvícené kvality čeho? Já? Pak bude já s osvícenými kvalitami . Copak není jasné, jak je to totální dualita?

Jen tomu musíte věřit.
Říkám to, protože toto jsou praxe, o kterých jste nikdy předtím neslyšeli, nikdy jste je neprováděli a budete muset uvěřit v jejich účinnost, než se o tom sami přesvědčíte.

Tak to je mi jasné, že musíš věřit, že to účinkuje, jinak to neúčinkuje . A to že to účinkuje je jen víra, že to účinkuje...

Až té zkušenosti dosáhnete, už nebudete muset spoléhat na něčí výklad.
Je tedy důležité věřit v tu zkušenost a opakovaně v ní setrvávat.

Jojojo, oblbuj se a věř že to půjde a pořád do kola. Já se nikdy nespojí se vším. Hlavně nespoléhat na výklad tohohle experta.

Postupně umožněte, kladu důraz na toto slovo, nevytvářejte, ale umožněte – tu naději.
Umožněte tu radost. Umožněte vaše vnitřní kvality. Jste připraveni na to, aby se ve vás zrodily, dozráli jste k proměně. Protože jste poznali ten prostor, spojení otevřenosti a uvědomění.
Z toho místa povstane blaženost.

Je to celé návod na "očištění" já. Jenže já není skutečné

„Spojení je velká blaženost“
můžeme si to představit jako širé bezmračné nebe
a hřejivý sluneční svit.

No jo no. Můžeme si to představit a to je tak všechno. Když už bych chtěl dualitní učení, tak aspoň takové, kde si nemusím konstantně stavět vzdušné zámky, věřit všemu co nakráká někdo, kdo tomu nerozumí a oblbovat se vírou v účinnost představování si jak mám osvícené kvality.

Ze spojení zářivého slunečního svitu a širého nebe se rodí mnoho elementů: země, voda, oheň…

I ty pohádkáři.

Vznikají všechny přírodní elementy a z nich pak – představte si ovocné stromy , a představte si, jak se v tom čistém nebi teplo slunce dotýká těch stromů a plodů.
A postupně díky nebi a teplu slunce plody uzrávají. A ty jsou blažeností pro ty, kteří ji potřebují. To je ten příklad. Radost, vnitřní radost je plodem který teplem uvědomění uzrál v širém nebi.

Uf, to bylo namáhavé si jen přečíst tolik blábolů najednou.

[miroslav]

Uf, to bylo namáhavé si jen přečíst tolik blábolů najednou.

No, když si dáš jako postulát, že nikdo není a je jen "tohle", tak to pak nemáš v životě lehký. Celý svět a všichni lidé se ti změní v hlavě v blábol.

Je to trochu podobné jako když "geniální" vědec přišel na to, že vlastně nikdo není, vědomí není, lidé nejsou, zvířata nejsou, atd. protože všechno jsou to jenom atomy, později elementární částice a nyní kvanta.
A když nikdo není, tak ani nikdo nemůže pochopit, to, co je.

Tak si to užívej a nemusíš se namáhat to druhým vysvětlovat.

[VOSTÁLNÍK]

Skoro každý z těch mistrů ti řekne, že není žádné já. A pak to překroutí a zapomenou na to a jedou si svoje osobní osvícení.

Tohle přesně děláš ty.

Ale já je,

to je čuráku pouze pomůcka !!!!!!!!!!!!!! že já není,

ovšem někteří blbové nechápou,

že já je ztotožněné Já,

a pak skončej v nicotě

a serou hovna vo neexistenci...

[VOSTÁLNÍK]

Veil píše:
i Newman, který má to první období jen ve vyprávění a v té době o tom nemluvil a začal až ve 2. fázi říká, že všechno je bezpodmínečná láska.

A já ti málem uvěřil, že je všechno ničím !!!

A vona to láska !

To je ale kráááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááásááááááááááááááááááááááááááááása !




PS.

Strč si Nováka i lásku do prdele...

[VOSTÁLNÍK]

Bezpodmínečná láska

To znám,

víra, naděj a láska ale největší je

Bezpodmínečná láska !!!





Stč si ty biblický žvásty do prdele a to bezopdmínečně...

[VOSTÁLNÍK]

Skoro každý z těch mistrů ti řekne, že není žádné já. A pak to překroutí a zapomenou na to a jedou si svoje osobní osvícení.

Tohle přesně děláš ty.

Ale já je,

to je čuráku pouze pomůcka !!!!!!!!!!!!!! že já není,

ovšem někteří blbové nechápou,

že já je ztotožněné Já,

a pak skončej v nicotě

a serou hovna vo neexistenci...

Tedy já je pouhý pocit individuální existence a jako pocit je pocitován v srdci

podobně jako myšlenky jsou uvědomovány v hlavě

podobně jako prdel se používá na sraní a nohy na chůzi atd.

Takže to co je, je ego,

ztotožněné Vědomí...


Nějakým já a jeho neexistencí se zaobírají leda zasraný pocitářský trdla...

[VOSTÁLNÍK]

jen se snažím říct, že ..

Kdo se snaží říct a proč???

Po třista patnácté: Nikdo Míro.

Po třistapadesáté prvé,

ty, ty sráči pocitářskej, ty se snažíš říct,

žádný nikdo, jebe blbej a voblblej hovnama z you tube...

[VOSTÁLNÍK]

Fí ha, to je divné, raz je všetko vnímané vedomím a potom zas uvedomenie neexistuje ?

Ale existuje, ale pouze pro ego,

Uni. Vědomí nefunguje jako ego, funguje bez uvědomění,

konání bez konání, vidění bez vidění, poznání bez vědění atd.

prostě něco jako intuice nebo wu wei, takže vlastně ani není zapotřebí pozorování...


Pro blba Veila ovšem neexistuje, jelikož je to blb co si není schopen uvědomit ani to, co je uvědomění,

ví o tom hovno hovní a jen sere hovna vo nějaký neexistenci...

[VOSTÁLNÍK]

Kupodivu ano. Odpověď na otázku je to, co se zdánlivě děje. To neznamená, že si to někdo uvědomuje. Celé je to trik.

Leda že bys nevěděl pitomče co jsi napsal,

což u tvých vopičáren rozhodně nehrozí, vyliž prdeláku nákýho Nováka...

Takže v tvém případě rozhodně ne...

[VOSTÁLNÍK]

Je pozoruhodné, že každý, kdo zdánlivě prošel oběma fázemi, měl nejprve první fázi "já jsem vědomí" a pak druhou fázi "není žádné vědomí". Nikdy naopak. I to lecos vypovídá.

A co je na tom pozoruhodného blbe ???

Nejdříve je individuální vědomí, a pak se ztotožní s pocitem lásky takže pak už není vědomí a je nic a pak je voblblej láskou


Normální pocitářský ztotožnování,

takže táhni do prdele kreténe debilní a nepozoruhodný,

seš nudenj pocitářskej trapák a sráč hoven...


Udivuje mě, že takovejhle sráč hoven se u toho sraní nesmyslů tváří tak pozoruhodně moudře,

blb jsi, nic víc leda pitomej blb...

[VOSTÁLNÍK]

Rozdíl mezi probuzením a neprobuzením - mezi viděním a neviděním - je pouze vědomost, že zde nikdo není. Není tu žádné 'já'. To, co se zjevuje ve vědomí jsou vjemy. Mohou to být tělesné pocity, myšlenky...nezáleží na tom, co se zjevuje - 'já' tam nenajdete. Hledejte 'já' - nelze najít určitý bod, určité místo, které je 'já'. Kde je vaše 'já'? Pokračujte v hledání 'já' a vše, co najdete, jsou vjemy, tělesné vjemy, uvědomění myšlenky ,,Já nemůžu najít já."

Zvláštní věc je, že to, co hledá 'já' je to, čím jste. Jste tím hledaným. To, čím jste, je jednota. Jednota je pozorovatel všeho. Jednota je vše a vše vidí jako sebe samu. Vše, co se událo je to, že porůznu hledáme cosi dalšího, cosi zosobněného, objekt zvaný osvícení, něco, co je někde jinde a mělo by spadnout z nebe a nabít nás novou energií, něco, co přichází a doplňuje nás.

Ve skutečnosti to, co hledáme, je ztráta myšlenky 'já'. Je to zkrátka ztráta osobní identity, která samozřejmě nikdy ve skutečnosti neexistovala. Hledáme ztrátu neskutečného.

Parsons

Nikoliv,

to je holý blábol a pitomost,

probuzení není žádný pitomý poznání že zde nikdo není,

ale je to sebeuvědomění že je zde Já ,

že tím jsem a ono je vším...


Účelem hledání "já" jak doporučoval Mahariši není zjištění že já neexistuje,

účelem je rozpustit já a dojít k sebepoznání, tedy k Já,

pokud někdo dojde k ničemu, tak neustále zůstává ve ztotožnění s "já" respektivě egem

To, čím jste, je jednota

Nikoliv, to čím jsem je Já...

Vše, co se událo je to, že porůznu hledáme cosi dalšího, cosi zosobněného, objekt zvaný osvícení, něco, co je někde jinde a mělo by spadnout z nebe a nabít nás novou energií, něco, co přichází a doplňuje nás.

No to je žvást,

to co je hledáno je naše podstata a přirozenost,

a ne žádná zasraná jednota,

tedy je hledáno Já,



je evidentní že o Já nemá ani páru,

a považuje to za něco zosobněného co přichází , doplnuje a nabíjí