Téma osvícení

[zrcadlo]

Veile,
Dovedlo tě to jen k pohádkám kterým věříš a kvůli kterým se rozčiluješ, když jim někdo nevěří. Proto se tak rozčiluješ, protože tušíš, že jsou to všechno jen pohádky.

[osmička]

Učí cestu pro já, jak se já má z neskutečného já stát skutečným Já. Přitom není žádné já. Tak co koho učí se neztotožňovat s kým? Učí akorát dualitu a vším co dělají ji podporují. Přímo učí, že tohle není co je, ale je třeba vzít iluzi a jít s ní někam jinam, kde iluze nebude iluzí. Naprosto opak toho, jak to je.

Tak to je pěkně utkvělá přestava. Praví mistři trpělivě a stále dokola vysvětlují. Že nejde, aby se ze neskutečného já stalo skutečné Já. Přesto to dost jedinců takto stále slyší. Humorné je, že pak s touto s svou mylnou představou bojují, jak o život.
Místo, aby naslouchali významu. Vyvrací to, co saslechli někde z rychlíku a zcela pomateně si vysvětlili.

"Mistři jsou špatní, protože hlásají nesmysly"
aleternativní vyjádření téhož je:
"Hlubokou moudrost Mistrů jsem nepochopil, zdá se mi to jako nesmysly a proto je odsuzuji, proto své špatné pochopení"
a jsme u cimmrmanovského: "za neznalost žáka může, učitel!"

[osmička]

Je to úplně jednoduché. Ten spor není o nějakém jiném vyjádření téhož. Mistři říkají něco kompletně jiného, než se píše tady. Oni jednají, jako by já bylo skutečné a výsledkem jejich učení má být poznání, že tohle já je ve skutečnosti pravé Já, univerzální vědomí, je jedno jak jinak tomu ještě říkají. Výsledkem je já jsem univerzální vědomí, já jsem pravé já, já jsem bůh. Já jsem tedy jediný subjekt.

njn, co s tím, když tomu tak věříš.

Píšeš tady je psáno něco jiného!

A tady je psáno, taky něcio jiného!

A někde jinde je dokonce říkáno něco jiného.
A za rokem ... to bys ani nevěřil.

[Jana]

Teď ses zasekl a meleš jak kolovrátek pořád stejné fráze, které máš naučené a které Ti brání vidět to všechno v širších souvislostech.

Ahá. Tak tím to je. Takže protože jsem se zasekl, tak říkám něco úplně odlišného od nich a poukazuju na to, že co říkají je nesmysl. A když se odseknu, tak budu doporučovat cesty k pravému Já, pořádat semináře kde se mi budou klanět, nosit hábity a vést důvěřivé chudáky někam na cestu jinam a krmit je hloupostmi o tom, že se stanou bohem? Tak to radši zůstat zaseknutý.

Zkus chvíli vycházet z toho, že nic o tom nevíš, a tím pádem nemůžeš o tom vůbec nic tvrdit.

Mistři z toho vychází?

Veile, Veile, všiml si si, že teď dokonce popíráš to, co sám říkáš? Ty neexistuješ, tudíž nic neříkáš, je jenom tohle, nepopsatelné nepojmenovatelné, ale přesto si myslíš, že vedle toho jsou tady nějací zdánliví mistři, kteří ve své podstatě při hlubším poznání neříkají nic jiného, než, když se zrovna trefíš a nemluvíš z dvojnosti, říkáš i Ty, ale podle Tebe, Ty na rozdíl od nich to říkáš správně a ti zdánliví se pletou.

Ego sice ve skutečnosti neexistuje, ale hlásat o sobě, že já jediný říkám pravdu, a všichni ti mistři, guruové, probuzení na rozdíl od Tebe se pletou, je superego jak vyšité.

Není Ti to podezřelé, že ti velikáni, ať už se jedná o Buddhu, Ježíše, Moojiho, Maharišiho, Maharadže, Gangají... a další, se ve své podstatě dokonale shodnou a od nikoho z nich neslyšíš, že by kritizoval učení jiného, i když používá zcela jiný slovník?

Není to tím, že oni všichni skutečnost poznávají do největší hloubky, kde absolutně není o čem polemizovat, co kritizovat?

[Jana]

Veile, moc se mi líbí Rozhovor s houbou, obzvlášť tohle:

Pán: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic neřekla.

Houba: Neřekla.

Pán: Hmm, a tohle jsi řekla?

Houba: Ne.

Pán: Aha. Je to jasné. Ty vlastně vůbec neexistuješ. Nemyslíš, tedy nejsi.

Tak tady v tom duchu si spolu, Veile, můžeme perfektně rozumět.

Jenže ten rozhovor pokračuje:

H: Proč bych neměla myslet?

P: No. protože jsi můj přelud. Kdybys myslela, tak bych o tom musel něco vědět.

H: Ale co když jsi naopak ty moje halucinace?

P: Ale já myslím!

H: Tím bych si na tvém místě nebyla tak jistá.

[Veil]

Veile, Veile, všiml si si, že teď dokonce popíráš to, co sám říkáš? Ty neexistuješ, tudíž nic neříkáš, je jenom tohle, nepopsatelné nepojmenovatelné, ale přesto si myslíš, že vedle toho jsou tady nějací zdánliví mistři, kteří ve své podstatě při hlubším poznání neříkají nic jiného, než, když se zrovna trefíš a nemluvíš z dvojnosti, říkáš i Ty, ale podle Tebe, Ty na rozdíl od nich to říkáš správně a ti zdánliví se pletou.

Je to pořád dokola. Není žádné já a všechno co se zdánlivě děje, se děje samo od sebe. Nejsem to tedy já, kdo něco říká, něco myslí, někde se plete nebo neplete. I tak je tu ale poukazování na to, v čem se zdánliví mistři pletou a kde říkají naprosté nesmysly. Není nikdo kdo by mluvil z dvojnosti nebo nedvojnosti. Není žádné skutečné já, žádné univerzální vědomí, které se nějak ztotožňuje s něčím (čímkoli).

Ego sice ve skutečnosti neexistuje, ale hlásat o sobě, že já jediný říkám pravdu, a všichni ti mistři, guruové, probuzení na rozdíl od Tebe se pletou, je superego jak vyšité.

Nikdy tu nebylo nic o tom, že já jediný říkám pravdu. Zjevnost nesmyslů, co mistři šíří, je zcela veřejná a není psána jen zde, ostatně je tu spousta odkazů na další a další způsoby vysvětlení toho, proč co říkají je nesmysl z více různých úhlů a hledisek. Viz například kostky a bubliny apod.

Není Ti to podezřelé, že ti velikáni, ať už se jedná o Buddhu, Ježíše, Moojiho, Maharišiho, Maharadže, Gangají... a další, se ve své podstatě dokonale shodnou a od nikoho z nich neslyšíš, že by kritizoval učení jiného, i když používá zcela jiný slovník?

A opět - to na čem se shodnou je přesně tak daleko, jak se já dokáže dostat. Tedy k poznání ( ), že já je vším, bohem atd. Občas někdo z nich trefí na konci života to, co se říká tady - viz ta jedna lucidní věta tuším od Nissargadaty, ve které popřel celý život svého učení. Ale ano, ti nejznámější mistři se shodují pouze na tom, kam se nejdál já dostane. A jsou nejznámější právě proto. Protože já tohle miluje. Miluje cestu, miluje stát se něčím skutečným, miluje co nejsložitější cestu jak se někam dostat, protože pak má pocit, že čím složitější to je, tím reálnější bude odměna - tedy stát se něčím skutečným, ideálně nesmrtelným . Proto jsou tak populární. To co se píše tady nikdy populární nebude, protože to jde přímo proti tomu a odhaluje to jako naprostý nesmysl.

Není to tím, že oni všichni skutečnost poznávají do největší hloubky, kde absolutně není o čem polemizovat, co kritizovat?

Není. To co se tu píše není nějaký spirituální orgasmus, kdy jste pak na obláčku a jen mimochodem žijete dál ve skutečném světě a vesmíru. To co se tu píše je naprostý rozpad všeho reálného včetně prostoru a času.

[Jana]

To co se tu píše je naprostý rozpad všeho reálného včetně prostoru a času.

Ale to je naprosto dokonalý. Tohle je přesně to, na co upozorňují všichni ti probuzení. A jejich povídání, i Tvoje povídání (pokud je to podáno přijatelným způsobem), je katalyzátorem onoho rozpadu.

[Jana]

Není nic dokonalejšího, než když se iluze oddělenosti rozpadne v Boží přítomnosti.

Píšu záměrně Boží, protože ona je dokonalá, Boží.

[Vostálník]

Je to pořád dokola. Není žádné já a všechno co se zdánlivě děje, se děje samo od sebe. Nejsem to tedy já, kdo něco říká, něco myslí, někde se plete nebo neplete. I tak je tu ale poukazování na to, v čem se zdánliví mistři pletou a kde říkají naprosté nesmysly. Není nikdo kdo by mluvil z dvojnosti nebo nedvojnosti. Není žádné skutečné já, žádné univerzální vědomí, které se nějak ztotožňuje s něčím (čímkoli).

Jasně pablbe,

je to pořád dokola,

s pitomci to totiž je stále dokola a ty jsi pitomec prvotřídní,

je jen energie a bezpodmínečná láska,

a větší číslo než 10 neexistuje, páč pablb chodí jen do první třídy,

takže hnupe pitomej,

sráči z první řídy,


mazej do prdele !

[Jana]

S připoutaností k představám, co si myslíme, že o nás a o tom všem víme, se může jevit spousta věcích jako zlých, nebezpečných, špatných, nepatřičných, život ohrožujících, nedokonalých.

Bez těchhle připoutaností je jasné, že to, co je věčné, je pořád stejné, nijak se to nemění, není to ničím nijak nikdy ohroženo. Je to ten klid za tím vším. A to, co vzniká, zákonitě musí zanikat. Je to jen zajímavá podívaná proměn, kdy to pomíjivé nemá absolutně žádnou možnost přeměnit to Dokonalé v něco nedokonalé.

Je to obráceně. S poznáním toho neměnného ve všem i všechno proměnlivé dostává punc dokonalosti.

Já jsem tohle, Ty jsi tohle, všechno je tohle, a tohle je všechno, co je.

Takže i s nedokonalým poznáváním dokonalosti všeho, i s případným Tvým nadáváním není možné o tom, kým skutečně, jsi, říct nic jiného, než, že jsi dokonalý.

[Jana]

Když se nadechujete – a teď dobře poslouchejte, protože je to jedna z nejúžasnějších metod – představujte si, že vdechujete utrpení všech lidí na celém světě. Vdechujete veškerou temnotu, negativitu, peklo, jež existuje kolem vás. A nechte vše proniknout do svého srdce.

Tak dobře, vdechuji veškerou negativitu, utrpení o kterém mluvíš a které nejspíš vnímáš a s ním i veškerou negativitu a utrpení světa a nechávám to pronikat do svého srdce. Ne kvůli touze po vlastní extázi, ale pro tu možnost transformace. Protože Ti z celého srdce přeju, abys byl šťastný a žádné utrpení jsi k ničemu nepotřeboval. A abys v tom, co kdy píšu, už nikdy žádné utrpení nenalézal.

Tak jsem to zkoušela. Moc pěkný. Jen je to pořád stejný. Stejný blaho, stejná láska.

[Jana]

Možná je to tak trochu, jako když dítě bere mateřská láska do náruče.

[Jana]

Ono to tak je, že z hloubky poznání, čím tohle všechno je, zmizí jakákoliv starost o to všechno i obavy. Je to tak nějak, jak to psal Honzam o tom, co k tomu říká Buddha. Nebo jak to říká Neem Karoli Baba:

[VOSTÁLNÍK]

Hlavně je to tak krávo pitomá,

že jsem ti už mnohokráte psal že s tím máš jít doprdele,

což ovšem tvůj pitomej pocitářskej mozek nechápe,

proč by to měl pustít....


Tvoje další oslavné kydy náký pitomý extáze mě nezajímají a budou vždy nekompromisně posílány do prdele !!!

[Jana]

že jsem ti už mnohokráte psal že s tím máš jít doprdele,

Díky za pozvání, nemám zájem ani o tu Tvou prdel, do které kde koho posíláš, ani o Tvou nesnášenlivou mysl.

Zůstávám nejraději v milujícím srdci, a Ty máš také svobodu být kdekoliv uznáš za vhodné.

[Jana]

Jedno si, Petře, můžeš uvědomit. Mě se Tvé nadávky nijak nedotýkají, neberu si je osobně a ani se na Tebe nehněvám, takže žiju dál v klidu, míru a pohodě. Můj život je šťastný a Tvé negativní myšlenky na něj nemají žádný vliv. Ten, na koho Tvé negativní myšlenky vliv ale mají, jsi Ty sám. Co vysíláš, to se Ti vrací. Ty žiješ se svou negativitou, a pak se nediv, že musíš být sprostý.

[Veil]

A co jako nechápeš na tom, co jsem ti jasně ty mrdko napsal ???
Že ty mně rozhodně radit nebudeš !!!!
Ty jsi tady hovno co nic neví a ne já,
pleteš si role,
hovnoserko !!!!

Aspoň je krásně vidět, kam tě ta tvoje cesta dovedla.

[VOSTÁLNÍK]

No jasně,

ale úplně stejně je to ale vidět i u tebe a u Jany,

právě proto to takto píšu,

i když samozřejmě je jasný,

že idiotovi jako jsi ty nebo Jana to ani náhodou nedojde,

že právě z nich si tímto dělám prdel :



tak zase ty zmrde blbej nezapomen psát druhým něco vo pohádkách,

kriple pitomej !!!!


Ps.

Já vás přece varoval, že u mě funguje voko za voko a že si s vámi vytřu prdel !!!!

[VOSTÁLNÍK]

Aspoň je krásně vidět, kam tě ta tvoje cesta dovedla.

Cesta neexistujem já neexistuji a proto sem nic nepíšu,

nějak se ti to ty zasranče míchá

pátý přes devátý,

nebo že bych fakt existoval ???


No to by přece nešlo, to by nebyla nedualita !!!!

[VOSTÁLNÍK]

Aspoň je krásně vidět, kam tě ta tvoje cesta dovedla.

Víš pablbe Veile co ?


Mě ta tvoje štastná myšlenka "Já neexistuje" přijde dost nekonzistentní,

páč druhým pak píšeš (navzdory jejich neexistenci) kam je jejich cesta dovedla,

a o sobě pak píšeš, že sem nepíšeš, což je opět hodně nekonzistentní vyjádření...




Takže ta tvoje štastná myšlenka je dost neštastná,

protože stále musíš používat "já" a "ty"

Proč se na to nevysereš ???


Vono s já a dualitou není žádného problému,

to není problém,

problém pro já vzniká díky chtění a nechtění toho já,

takže je zcela zbytečné popírat já nebo ty,

ale je mnohem lepší uvolnit se od chtění a nechtění,

a od pomíjivosti dění...


A k tomu postačí mít štastnou myšlenku (prastrýce Kubišty) která je složena ze tří vět :


1) VŠECHNO JE NA HOVNO

2) I KDYBY TO NEBYLO NA HOVNO TAK SE NA TO MOHU VYSRAT

3) I KDYBYCH SE NA TO NEVYSRAL TAK SE TO STEJNĚ POSERE


To je také metoda negování (neti neti)

ale je pouze negováno chtění, nebo spíše nějaký cíl a zisk toho chtění a nechtění...


To lze používat vcelku přirozeně,

zatímco popírat sám sebe je podobné snaze přeskočit vlastní stín,

ten mizernej stín ti vždycky uteče, at děláš co děláš,

ale se svým chtěním a nechtěním můžeš udělat mnohé...


No ale každý si vybírá svou štastnou myšlenku pro dosažení extáze,

jen mně přijde rozumný mít i rozumnou štastnou myšlenku,

vždyt i myšlenka že "já jsem Napoleon" mně přijde mnohem rozumnější než tvrzení že "já neexistuje"

a coby Napoleon se pak můžeš na nějakou nedualitu vysrat,

jen si musíš dát bacha na bitvu u Waterloo a obloukem se vyhnout Moskvě...