Téma osvícení

[Veil]

Ale já jsem vědomím které je vším,
A proto také mohu být i nevědomostí která neví že je vším,
Takže co máš za problém ?

No problém je jen v tom, že je to nesmysl. Protože ty nejsi vědomí, které je vším a nikdy jsi nebyl. Nemáš absolutně žádný dobrý důvod myslet si, že jsi vědomím, které je vším, protože jsi jím nikdy nebyl a nikdy nebudeš. Vždycky jsi byl jen tím omezeným nevším. A i to omezené nevšechno jsi jen ve snu.

A KDYŽ TY NEJSI VĚDOMÍM KTERÉ JE VŠÍM, NEMŮŽE BÝT VĚDOMÍ VŠÍM.

Že bys neuměl číst či chápat tvrzení, že jsem vším

Což chápat jak to myslíš se dá, ale nechápeš, že je to jen pohádka. Nikdy jsi nebyl vědomím, které je vším. Nikdy. A nikdy nebudeš samozřejmě. Ale můžeš věřit mistrům, že oni jsou, ale ve skutečnosti nejsou a nikdy nebyli, i to je jen výmysl a i kdyby nebyl, což je, tak je to celé jen sen a není žádné vědomí. Mistři totiž zpochybnili kde co, ale zapomněli zpochybnit sebe. Takže jsou pořád ve snu o já a Já, o vědomí a univerzálním vědomí. Celé je to jen zoufalá snaha zachovat sebe, učinit se skutečným, ideálně věčným, nesmrtelným, všeobsahujícím, prostě bohem. Je to naprostá hloupost samozřejmě.

A co mistři nechápou je, že to jejich vymyšlené vědomí je přesně to oddělení, kterého se snaží zbavit. Komedie na entou.

[Jana]

Ale já jsem vědomím které je vším,
A proto také mohu být i nevědomostí která neví že je vším,
Takže co máš za problém ?

No problém je jen v tom, že je to nesmysl.

Problém má ego, problém má mysl. Jestliže je tady poznání, že ani jedno z toho není skutečné, že to je jen zdánlivé, tak kde je jaký problém? Zdánlivý problém není žádným skutečným problémem, není to tak?

Protože ty nejsi vědomí, které je vším a nikdy jsi nebyl. Nemáš absolutně žádný dobrý důvod myslet si, že jsi vědomím, které je vším, protože jsi jím nikdy nebyl a nikdy nebudeš. Vždycky jsi byl jen tím omezeným nevším. A i to omezené nevšechno jsi jen ve snu.

Na Jimovi Newmanovi se mi líbí, že se jeho výklad oprošťuje od všech představ, kterých by se bylo možné chytat.

Je možné tomu, co JE, dávat různá jména, když je jasné, že to, co je, je tím, co JE, tak to nijak nevadí.

V okamžiku, kdy nám chybí poznání, že to, co JE je pořád stejné bez ohledu na to, jak to nazveme a představujeme si pod různými jmény různé věci, tak je možné se hádat do krve.

To, co není, umíš pojmenovat skvěle. Teď by bylo možné zaměřit pozornost na to, co JE.

Je v Tobě schopnost dívat se na realitu podobným způsobem jak Jim Newman, nevidíš v něm podvodníka, tak můžeš u toho zůstat a poznávat to, co JE, stejným způsobem, jako to poznává on.

On neříká, že tohle neexistuje, ale že to, na co to ukazuje JE láska. Všechno, na co ukáže je láska (žádný podvodník).

Takže když se podíváš tímhle způsobem na kohokoliv a je v Tobě otevřenost tomuto poznání, tak je v Tobě uvědomění, že láska je vším, co existuje a ta bytost, kterou si uvědomuješ je pro Tebe vším.

To, že někdo nebo něco není láskou, není vina poznávaného, ale toho, kdo se dívá skrz mysl jako skrz něco skutečného a věří, že ví, co je na kom špatně a proč dotyčný není láskou, ale podvodníkem.

A KDYŽ TY NEJSI VĚDOMÍM KTERÉ JE VŠÍM, NEMŮŽE BÝT VĚDOMÍ VŠÍM.

Jim Newman, aby se to nepletlo, mluví o neexistujícím osobním vědomím, které vnímá rozmanitosti. Nedualita žádné rozmanitosti neobsahuje.

Sat-čit-ánanda je přesně to, co Newman popisuje, co je tím vším:

"...vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska."

Ve Védách se uvádí pět vlastností, která vystihují povahu TOHO, co JE.

sat – Bytí (JE to, co JE)
cit – vědomí (bez vědomí to, co JE, neexistuje, proto je absolutní vědomí a Bytí totéž, je tím, co JE)
ānanda — blaženost/láska
ananta - neomezené
amala – zbavené všech myslitelných nedokonalostí

[Návštěvník]

Ale já jsem vědomím které je vším,
A proto také mohu být i nevědomostí která neví že je vším,
Takže co máš za problém ?

No problém je jen v tom, že je to nesmysl. Protože ty nejsi vědomí, které je vším a nikdy jsi nebyl. Nemáš absolutně žádný dobrý důvod myslet si, že jsi vědomím, které je vším, protože jsi jím nikdy nebyl a nikdy nebudeš. Vždycky jsi byl jen tím omezeným nevším. A i to omezené nevšechno jsi jen ve snu.

A KDYŽ TY NEJSI VĚDOMÍM KTERÉ JE VŠÍM, NEMŮŽE BÝT VĚDOMÍ VŠÍM.

Že bys neuměl číst či chápat tvrzení, že jsem vším

Což chápat jak to myslíš se dá, ale nechápeš, že je to jen pohádka. Nikdy jsi nebyl vědomím, které je vším. Nikdy. A nikdy nebudeš samozřejmě. Ale můžeš věřit mistrům, že oni jsou, ale ve skutečnosti nejsou a nikdy nebyli, i to je jen výmysl a i kdyby nebyl, což je, tak je to celé jen sen a není žádné vědomí. Mistři totiž zpochybnili kde co, ale zapomněli zpochybnit sebe. Takže jsou pořád ve snu o já a Já, o vědomí a univerzálním vědomí. Celé je to jen zoufalá snaha zachovat sebe, učinit se skutečným, ideálně věčným, nesmrtelným, všeobsahujícím, prostě bohem. Je to naprostá hloupost samozřejmě.

A co mistři nechápou je, že to jejich vymyšlené vědomí je přesně to oddělení, kterého se snaží zbavit. Komedie na entou.

Bez vědomí vůbec nic neexistuje, bez vědomí si nic neuvědomuješ. Jestli nic neexistuje, tak ani nemůžeš mít vůbec žádnou zkušenost. Jestli neexistuje vědomí, tak nemusíš mít strach, že by existovali nějací nechápající mistři, kteří něco zapomněli zpochybnit, že by existovala nějaká zoufalá snaha.

[Veil]

Bez vědomí vůbec nic neexistuje, bez vědomí si nic neuvědomuješ. Jestli nic neexistuje, tak ani nemůžeš mít vůbec žádnou zkušenost.

To je jeden způsob, jak chápat to, co se zdánlivě děje. To pochopení je ale umělé, protože se zakládá na spoustě příběhů, které ale z nějakého důvodu nejsou předmětem přezkumu. Například: Já jsem skutečný, tohle je skutečnost, existuje skutečný čas a prostor, existuje nějaké vědomí, platí příčina a následek atd.

Bez všech těch pohádek je to zkrátka nepopsatelné pro nikoho.

[Veil]

Tazatel: Žiju v Indii a tady je hnutí, že je nějaká duchovní cesta a v nějakém bodě realizují, že to ve skutečnosti není cesta a já se snažím to pochopit, advaitu, ale pořád je tu ta myšlenka, co je to sádhana, nebo duchovní praxe, neboli něco co mám dělat, abych se někam dostal. Co je to z tvojí perspektivy?

Jim Newman: Zábava (smích).

Tazatel: Je to tak, že to vidíš, jen jako způsob, jak zabít čas? Jako když někdo hraje fotbal?

Jim Newman: Jo. Ve skutečnosti je to hledání lepšího zážitku. Jednotlivec, ta iluze „bytí jednotlivcem“, tak část z toho je přesvědčení, že co je hledáno s tím má něco společného. Že nalezení záleží na tom, co jednotlivec dělá ve svém příběhu. Tahle zpráva je kompletně nepřijatelná pro ten oddělený zážitek, protože chce být toho součástí, chce poznat kompletnost. Ta nepřijatelná část je, že už je to kompletní. Není žádná kompletnost k nalezení. To nemůže být akceptováno, protože není nikdo, kdo by to mohl akceptovat, není to oddělené.

Tazatel: Hmm, ale pak tady ten zdánlivý jednotlivec tady (ukazuje na sebe) cítí, že možná něco nedělá správně, nestane se něčím…

Jim Newman: Zážitek oddělení je, že se něco musí stát. Myšlenka, že je to už hotové, je neakceptovatelná.

Tazatel: Co tím myslíš, že je to už hotové?

Jim Newman: Je to už hotové. Po čem je touženo, kompletnost, nebo nedvojnost je tohle, už je vším. Není to nikdy neúplné, což je také neakceptovatelné pro jedince. Není to ve vztahu k jedinci. Jeví se to jako iluze oddělení. To je taky kompletnost. Není nic jiného, než nic, které se jeví.

Tazatel: Takže necháváš osoby bez návodu.

Jim Newman: Ó kompletně. Nejen tak, ale prostě není žádný návod. Návod by fungoval jen, kdyby bylo skutečné oddělení. Kdyby byla inteligence, která se pohybuje od toho, že je jedincem k nedvojnosti, kdyby to bylo možné, tak by byl nezbytně nutný návod. A naděje. A úsilí. A někdo by toho byl schopen a někdo nebyl.
Odkud tohle přichází, nemůže být žádný návod, protože ve skutečnosti není žádný jedinec. Není žádné oddělení. Takže nemůže být žádný návod.

Tazatel: A poslední věc, na kterou se zeptám… Takže teď půjdu na ramanaz, a získal jsem dojem, že ok, kompletnost už je tu, takže teď jen sedět a užívat kompletnost, víš? Jako meditovat …

Jim Newman: Kdo si užije tu kompletnost?

Tazatal: Jo. Takže potěšení je taky základní zážitek?

Jim Newman: Zážitek je iluzí. Zážitek je oddělení. Tohle není… nemluvíme o novém pocitu, nebo lepším pocitu, nebo lepším zážitku. Všechno, co se objevuje, už je tím.

Tazatel: Tak se aspoň mohu chlubit ostatním, že jsem duchovně víc pokročilý (smích).

Jim Newman: (Smích) Můžeš být šťastnější, než ostatní (smích). Můžeš si nasadit směšný klobouk a být výjimečným. Můžeš si nasadit opravdu pěkný klobouk, směšný klobouk a sednout si na pódium a říkat lidem, jak být šťastní (smích). Né, je to obyčejné. Jednoduché.

[Jana]

Jim Newman: Zážitek oddělení je, že se něco musí stát. Myšlenka, že je to už hotové, je neakceptovatelná.

Tazatel: Co tím myslíš, že je to už hotové?

Jim Newman: Je to už hotové. Po čem je touženo, kompletnost, nebo nedvojnost je tohle, už je vším. Není to nikdy neúplné, což je také neakceptovatelné pro jedince. Není to ve vztahu k jedinci. Jeví se to jako iluze oddělení. To je taky kompletnost. Není nic jiného, než nic, které se jeví.

Absolutno je ve své podstatě neměnné, stále hotové, celistvé a nic to víc nepotřebuje. Ať se to jeví jakkoliv, nic se neděje.

Jim Newman: (Smích) Můžeš být šťastnější, než ostatní (smích). Můžeš si nasadit směšný klobouk a být výjimečným. Můžeš si nasadit opravdu pěkný klobouk, směšný klobouk a sednout si na pódium a říkat lidem, jak být šťastní (smích). Né, je to obyčejné. Jednoduché.[/i]

Taková drobnost, Veile. Tohle už dokonalé je, celistvé, je to tím štěstím, rájem, blahem, láskou, tím vším, po čem se touží a hledá.

Ale objevuje se v tom ta legrace, že věříme, že jsme těly, osobami, individualitami, prostě něčím, co je od toho celistvého, po čem touží například i alkoholici a narkomani, odpojeni, ale v tom opojení (alkoholem, drogou) může být šance na chvíli vymazat informaci, že jsme tou osobou, která něco má, nemá, musí, nesmí, je a mohla by nebýt.

A pak je tady ta zpráva od Jima Newmana a dalších Probuzených, která by tu nepravdivou informaci dokázala vymazat trvale.

Veile, přiznej se, nepřipadáš si tak trochu taky jako podvodník, když sem dáváš tyhle citace?

[Veil]

Vědomí zdánlivě vychází z té bubliny, toho oddělení, té energie. To stažení je oddělené, nebo se spíš cítí oddělené... v tom co se jeví jako oddělení vytváří pocit vzdálenosti, subjekt a objekt. Vědomí předpokládá vzdálenost.

Řeknu to nahlas a jasně, protože hodně lidí tohle nechce slyšet, ale vědomí znamená vzdálenost. Nemůže být vědomí bez duality. Vědomí znamená subjekt uvědomující si objekt. Je to vzdálenost, je to zdánlivý nástroj, který vytváří pocit já a ty, tohle a tamto, subjekt a objekt. Vědomí je dualita. Ten nápad, že všechno je vědomí... vím, že hodně lidí s tím bude nesouhlasit, což je v pořádku, protože celku je dovoleno nesouhlasit, to je také kompletnost nesouhlasící, takže je to v pořádku, ale ten nápad, že celek je vědomím je naprostý rozpor. Čeho by si mohlo být vědomé? Pokud je to kompletní, bez oddělení, bez skutečného oddělení, čeho by si to mohlo být vědomé? Nedává to smysl. Je to cesta já, jak se pokusit zachovat svou zdánlivou existenci. A nápad, že pokud budeš zaměřovat pozornost na vědomí a na vědomí vědomí a svědka a svědka svědka a tak dál, tak najednou expanduje a vybuchne jako balón a nakonec se promění v jednotu... omlouvám se, ale je to kompletní lež. Je to sen. Tohle nefunguje.

Nicméně, není to špatně... není to problém, je to jen celek tvářící se jako oddělení. A bohužel pro mnoho mnoho lidí, a já vím, že tohle je skutečně radikální a nepopulární a frustrující, ale vědomí je oddělení. Vědomí je dualita. Dvojnost.

Alexis

[Návštěvník]

Vědomí zdánlivě vychází z té bubliny, toho oddělení, té energie. To stažení je oddělené, nebo se spíš cítí oddělené... v tom co se jeví jako oddělení vytváří pocit vzdálenosti, subjekt a objekt. Vědomí předpokládá vzdálenost.

Řeknu to nahlas a jasně, protože hodně lidí tohle nechce slyšet, ale vědomí znamená vzdálenost. Nemůže být vědomí bez duality. Vědomí znamená subjekt uvědomující si objekt. Je to vzdálenost, je to zdánlivý nástroj, který vytváří pocit já a ty, tohle a tamto, subjekt a objekt. Vědomí je dualita. Ten nápad, že všechno je vědomí... vím, že hodně lidí s tím bude nesouhlasit, což je v pořádku, protože celku je dovoleno nesouhlasit, to je také kompletnost nesouhlasící, takže je to v pořádku, ale ten nápad, že celek je vědomím je naprostý rozpor. Čeho by si mohlo být vědomé? Pokud je to kompletní, bez oddělení, bez skutečného oddělení, čeho by si to mohlo být vědomé? Nedává to smysl. Je to cesta já, jak se pokusit zachovat svou zdánlivou existenci. A nápad, že pokud budeš zaměřovat pozornost na vědomí a na vědomí vědomí a svědka a svědka svědka a tak dál, tak najednou expanduje a vybuchne jako balón a nakonec se promění v jednotu... omlouvám se, ale je to kompletní lež. Je to sen. Tohle nefunguje.

Nicméně, není to špatně... není to problém, je to jen celek tvářící se jako oddělení. A bohužel pro mnoho mnoho lidí, a já vím, že tohle je skutečně radikální a nepopulární a frustrující, ale vědomí je oddělení. Vědomí je dualita. Dvojnost.

Alexis

A tak to vzniká...

Pleteš dokupy dvěi různá pojmenování. Vědomí, Uvědomění a Něco, co má mnoho jmen ale málokdo ví, oč ve skutečnosti jde. Navíc, to pojmenování Uvědomění pomáhá pochopit krásu a hloubku vyjádření pomocí našeho jazyka...

Máme tedy Uvědomění - někdo to vnímá jako "Uvědomění SI", jiný to vnímá jako "Uvědomění SE", další jako "Uvědomění ČEHO" atd.

Ale Uvědomění samo ta zájmena neobsahuje. Ty tam dodáváme my, abychom nastavili hranice toho, jak chceme aktuálně vidět "svět" a popsat.

S tím Vědomím je to stejné. Vědomí samo nepotřebuje nic, ale lidská mysl provádí automatické korelace svých vyjádření podle toho, jak ona předpokládá, že zrovna teď potřebuje.

Ve skutečnosti ani Vědomí, ani Uvědomění neexistují samy o sobě, jsou to jen slova, kterým dáváme kontextový obsah, abychom mohli vyjádřit myšlenku. Dodržujeme jakýsi všeobecný náhled obsahu jednotlivých slov, abychom mohli doufat, že námi vyjádřenou myšlenku bude jiný mít alespoň mizivou šanci pochopit tak, jak jsme ji vyjádřili a chtěli vyjádřit.

Pokud tedy někdo hovoří v kontextu, že Vědomí je individuální, zdá se být docela kůl (cool), začít mu tvrdit, že neeee - Vědomí je přeci popisem všeobecné existence, a naopak, když v nějakém kontextu Vědomí vystupuje jako jedinečná existence, je velmi motivující začít tvrdit, že Vědomí souvisí "přece" s individuálními formami.

Problémek toho, že v zápalu takových přetlačovacích diskuzí ztratíme tu primární skutečnost - i tu potřebu ji co nejlépe vyjádřit - je pak už nezajímavý...

[Mno]

Vědomí zdánlivě vychází z té bubliny, toho oddělení, té energie. To stažení je oddělené, nebo se spíš cítí oddělené... v tom co se jeví jako oddělení vytváří pocit vzdálenosti, subjekt a objekt. Vědomí předpokládá vzdálenost.

Řeknu to nahlas a jasně, protože hodně lidí tohle nechce slyšet, ale vědomí znamená vzdálenost. Nemůže být vědomí bez duality. Vědomí znamená subjekt uvědomující si objekt. Je to vzdálenost, je to zdánlivý nástroj, který vytváří pocit já a ty, tohle a tamto, subjekt a objekt. Vědomí je dualita. Ten nápad, že všechno je vědomí... vím, že hodně lidí s tím bude nesouhlasit, což je v pořádku, protože celku je dovoleno nesouhlasit, to je také kompletnost nesouhlasící, takže je to v pořádku, ale ten nápad, že celek je vědomím je naprostý rozpor. Čeho by si mohlo být vědomé? Pokud je to kompletní, bez oddělení, bez skutečného oddělení, čeho by si to mohlo být vědomé? Nedává to smysl. Je to cesta já, jak se pokusit zachovat svou zdánlivou existenci. A nápad, že pokud budeš zaměřovat pozornost na vědomí a na vědomí vědomí a svědka a svědka svědka a tak dál, tak najednou expanduje a vybuchne jako balón a nakonec se promění v jednotu... omlouvám se, ale je to kompletní lež. Je to sen. Tohle nefunguje.

Nicméně, není to špatně... není to problém, je to jen celek tvářící se jako oddělení. A bohužel pro mnoho mnoho lidí, a já vím, že tohle je skutečně radikální a nepopulární a frustrující, ale vědomí je oddělení. Vědomí je dualita. Dvojnost.

Alexis

A tak to vzniká...

Pleteš dokupy dvěi různá pojmenování. Vědomí, Uvědomění a Něco, co má mnoho jmen ale málokdo ví, oč ve skutečnosti jde. Navíc, to pojmenování Uvědomění pomáhá pochopit krásu a hloubku vyjádření pomocí našeho jazyka...

Máme tedy Uvědomění - někdo to vnímá jako "Uvědomění SI", jiný to vnímá jako "Uvědomění SE", další jako "Uvědomění ČEHO" atd.

Ale Uvědomění samo ta zájmena neobsahuje. Ty tam dodáváme my, abychom nastavili hranice toho, jak chceme aktuálně vidět "svět" a popsat.

S tím Vědomím je to stejné. Vědomí samo nepotřebuje nic, ale lidská mysl provádí automatické korelace svých vyjádření podle toho, jak ona předpokládá, že zrovna teď potřebuje.

Ve skutečnosti ani Vědomí, ani Uvědomění neexistují samy o sobě, jsou to jen slova, kterým dáváme kontextový obsah, abychom mohli vyjádřit myšlenku. Dodržujeme jakýsi všeobecný náhled obsahu jednotlivých slov, abychom mohli doufat, že námi vyjádřenou myšlenku bude jiný mít alespoň mizivou šanci pochopit tak, jak jsme ji vyjádřili a chtěli vyjádřit.

Pokud tedy někdo hovoří v kontextu, že Vědomí je individuální, zdá se být docela kůl (cool), začít mu tvrdit, že neeee - Vědomí je přeci popisem všeobecné existence, a naopak, když v nějakém kontextu Vědomí vystupuje jako jedinečná existence, je velmi motivující začít tvrdit, že Vědomí souvisí "přece" s individuálními formami.

Problémek toho, že v zápalu takových přetlačovacích diskuzí ztratíme tu primární skutečnost - i tu potřebu ji co nejlépe vyjádřit - je pak už nezajímavý...

[miroslav]

Řeknu to nahlas a jasně, protože hodně lidí tohle nechce slyšet, ale vědomí znamená vzdálenost.

Alexis

Každý správný mamalas,
když mluví, tak nahlas
aby všichni mamlasi
věděli že souhlasí

Tyhle duchovní pojmy, to je ráj pro duchovňácký mamlasy, kteří protřebují mluvit, poučovat a nemají co říci...

[Návštěvník]

Řeknu to nahlas a jasně, protože hodně lidí tohle nechce slyšet, ale vědomí znamená vzdálenost.

Alexis

Každý správný mamalas,
když mluví, tak nahlas
aby všichni mamlasi
věděli že souhlasí

Tyhle duchovní pojmy, to je ráj pro duchovňácký mamlasy, kteří protřebují mluvit, poučovat a nemají co říci...

Promluvil Mamlas Mamlasovič Mamlasovičenko

[Veil]

A tak to vzniká...

Pleteš dokupy dvěi různá pojmenování. Vědomí, Uvědomění a Něco, co má mnoho jmen ale málokdo ví, oč ve skutečnosti jde. Navíc, to pojmenování Uvědomění pomáhá pochopit krásu a hloubku vyjádření pomocí našeho jazyka...

Ne.

Máme tedy Uvědomění - někdo to vnímá jako "Uvědomění SI", jiný to vnímá jako "Uvědomění SE", další jako "Uvědomění ČEHO" atd.

Není žádné uvědomění. Ať už uvědomění si, uvědomění se, uvědomění čeho, uvědomění cokoli. Není žádné vědomí, není žádné uvědomění.

S tím Vědomím je to stejné. Vědomí samo nepotřebuje nic, ale lidská mysl provádí automatické korelace svých vyjádření podle toho, jak ona předpokládá, že zrovna teď potřebuje.

Tak znova. Není žádné vědomí. Je to jen příběh. Není žádné skutečné vědomí. Není žádné skutečné uvědomění.

Ve skutečnosti ani Vědomí, ani Uvědomění neexistují samy o sobě, jsou to jen slova, kterým dáváme kontextový obsah, abychom mohli vyjádřit myšlenku. Dodržujeme jakýsi všeobecný náhled obsahu jednotlivých slov, abychom mohli doufat, že námi vyjádřenou myšlenku bude jiný mít alespoň mizivou šanci pochopit tak, jak jsme ji vyjádřili a chtěli vyjádřit.

Tady ale nejde o nějaký limit slov. Tady jde o to, že není žádné vědomí ani uvědomění. Není to tak, že by to bylo jen špatně popsáno, nedokonale vyjádřeno. Všechno co mistři říkají o vědomí, nadjá, univerzálním vědomí, pravém já, to všechno je totální nesmysl. Přesně jak to je v té citaci - je to kompletní lež.

[Veil]

Když si dáš tu práci a zamyslíš se nad tímhle: ten nápad, že celek je vědomím je naprostý rozpor. Čeho by si mohlo být vědomé? Pokud je to kompletní, bez oddělení, bez skutečného oddělení, čeho by si to mohlo být vědomé?
, tak to přeci musí být jasné. Selský rozum? Jak by si mohlo být něco, co je vším, vědomo něčeho? Čeho? To přece nedává smysl . Když se nad tím dost nezamyslíš, možná řekneš, že může být vědomo samo sebe. Ale to je jen nedomyšlenost. Jak by si mohlo být vědomo samo sebe, pokud je samo sebou? Už by tam musela být hranice vědomé/čeho vědomé. Už by to byla dualita. Pokud je něco vším, nepotřebuje to být si ničeho vědomé, protože to jednoduše už je vším

[Návštěvník]

A tak to vzniká...

Pleteš dokupy dvěi různá pojmenování. Vědomí, Uvědomění a Něco, co má mnoho jmen ale málokdo ví, oč ve skutečnosti jde. Navíc, to pojmenování Uvědomění pomáhá pochopit krásu a hloubku vyjádření pomocí našeho jazyka...

Ne.

Máme tedy Uvědomění - někdo to vnímá jako "Uvědomění SI", jiný to vnímá jako "Uvědomění SE", další jako "Uvědomění ČEHO" atd.

Není žádné uvědomění. Ať už uvědomění si, uvědomění se, uvědomění čeho, uvědomění cokoli. Není žádné vědomí, není žádné uvědomění.

S tím Vědomím je to stejné. Vědomí samo nepotřebuje nic, ale lidská mysl provádí automatické korelace svých vyjádření podle toho, jak ona předpokládá, že zrovna teď potřebuje.

Tak znova. Není žádné vědomí. Je to jen příběh. Není žádné skutečné vědomí. Není žádné skutečné uvědomění.

Ve skutečnosti ani Vědomí, ani Uvědomění neexistují samy o sobě, jsou to jen slova, kterým dáváme kontextový obsah, abychom mohli vyjádřit myšlenku. Dodržujeme jakýsi všeobecný náhled obsahu jednotlivých slov, abychom mohli doufat, že námi vyjádřenou myšlenku bude jiný mít alespoň mizivou šanci pochopit tak, jak jsme ji vyjádřili a chtěli vyjádřit.

Tady ale nejde o nějaký limit slov. Tady jde o to, že není žádné vědomí ani uvědomění. Není to tak, že by to bylo jen špatně popsáno, nedokonale vyjádřeno. Všechno co mistři říkají o vědomí, nadjá, univerzálním vědomí, pravém já, to všechno je totální nesmysl. Přesně jak to je v té citaci - je to kompletní lež.

Jistě. Prostě to nemáš vůbec jednoduché...

[Jana]

Když si dáš tu práci a zamyslíš se nad tímhle: ten nápad, že celek je vědomím je naprostý rozpor. Čeho by si mohlo být vědomé? Pokud je to kompletní, bez oddělení, bez skutečného oddělení, čeho by si to mohlo být vědomé?
, tak to přeci musí být jasné. Selský rozum? Jak by si mohlo být něco, co je vším, vědomo něčeho? Čeho? To přece nedává smysl . Když se nad tím dost nezamyslíš, možná řekneš, že může být vědomo samo sebe. Ale to je jen nedomyšlenost. Jak by si mohlo být vědomo samo sebe, pokud je samo sebou? Už by tam musela být hranice vědomé/čeho vědomé. Už by to byla dualita. Pokud je něco vším, nepotřebuje to být si ničeho vědomé, protože to jednoduše už je vším

Co takhle samo sebe si vědomé Vědomí? Sat-čit-ánanda? V tom není žádná vzdálenost, ty tři věci jsou totéž. Tahle trojjedinost není žádnou dvojností.

Veile, Jim Newman říká:

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat.

A i když to nejde popsat, tak popisy Probuzených to naprosto nádherně vystihují.

Tobě se daří sem dávat citáty a psát jen o tom, co není. To je v pořádku. Dokázal bys najít nějaký citát o tom, co tohle je? Nebo bys to dokázal popsat sám?

Díky.

[miroslav]

Promluvil Mamlas Mamlasovič Mamlasovičenko

NEJVĚTŠÍ MAMLAS PROMLUVIL ŘKA:

[Návštěvník]

NEJVĚTŠÍ MAMLAS miroslav PROMLUVIL ŘKA:

Promluvil Mamlas Mamlasovič Mamlasovičenko

NEJVĚTŠÍ MAMLAS PROMLUVIL ŘKA: