Téma osvícení

[Jana]

Už jsem tu, jdeme na to.

Škoda, kdybys tu nebyla, popovídali bychom si lépe.

No i přes to jsem ráda, že tu jsme a že si můžeme popovídat.

[Veil]

Říkáš: "Nejsem nic, nikdo tady není, nikdo nic nedělá", ano?

Aby to nevypadalo, že jsem nějakým ničím, které s tebou mluví, tak bych preferoval, že prostě není žádné já. To je přesnější.

Z mého pohledu tohle poznání pramení z Moudrosti, když tady není připoutanost k mysli a smyslovým vjemům.
Pak Moudrost říká: "Nejsem nic."

No to by ale pořád byla něčí moudrost, ne? Pořád by byl někdo, kdo by nebyl připoután k mysli nebo věmům. Není někdo, kdo má moudrost, nebo mysl, nebo myšlenky atd. Není někdo, kdo se na něco může nějak dívat. Je jen všechno (ostatní) a nic najednou.

Nedá se tady o ničem mluvit, nic z mentálního pohledu třídit. Všechno je "tohle".

Není nikdo, kdo by mohl o něčem mluvit. Mluvení se zdánlivě děje, ale nikdo to nedělá. To samé třídění a cokoli jiného.

Mudrcové k tomu říkají: "Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je." Mohou to říkat, protože jim v poznání nechybí poslední dvě lekce dzogčhenu a je jim jasné ono spojení.

Právě. Mistři říkají já jsem to. Takže je pořád nějaké já, které si myslí, že je osvícené a že je tím. Tomu říkám osobní osvícení a je to hluboký sen.

Pak tady píšeš:

i Newman, který má to první období jen ve vyprávění a v té době o tom nemluvil a začal až ve 2. fázi říká, že všechno je bezpodmínečná láska.

To znamená, že i tady je shoda, když řekneme, že bezpodmínečná Láska je vším, ano?
"Tohle" tudíž není nic jiného, než ničím nepodmíněná láska.

Tohle je prostě záhadné. Naprosté mystérium. Ale ano, má to "nádech" bezpodmínečné lásky, je "v tom" určitá (nevím, jak to vyjádřit) milost.

Takže můžeme o tom všem mluvit z pohledu Moudrosti a říkat: "Není to nic."

Ne tak docela. My o tom nemůžeme mluvit a není žádná moudrost, kterou někdo má. Všechno se jen zdánlivě děje.

Můžeme se na to všechno dívat s poznáním Lásky, kdy: "Láska je vším".

Opět, my nic nemůžeme a nikdo nemá poznání.

A pak se můžeme dívat na všechno z pohledu iluze oddělenosti, tedy dvojnosti, ega nebo jak bys to chtěl nazvat, kdy tohle je něco jiného, než jsi Ty, ano?

Co můžeme a nemůžeme viz výše. Tohle ale je něco jiného, než jsem já, protože není žádné já. Je jen tohle.

[dodo]

A čo tak zdanlivo rozobrať neexistenciu ružových papúč s tyrkysovým brnbolcom mojej starej mamy ?

Tie neexistovali ani skutočne, ani zdanlivo. Moja zdanlivá stará mama totiž nikdy žiadne ružové papuče s tyrkysovým brnbolcom nemala.

[Jana]

Říkáš: "Nejsem nic, nikdo tady není, nikdo nic nedělá", ano?

Aby to nevypadalo, že jsem nějakým ničím, které s tebou mluví, tak bych preferoval, že prostě není žádné já. To je přesnější.

Máš na mysli osobní já. Máš na mysli, že nejsi nic, co by se dalo z tohohle, co je, nějak vyčlenit? Nějak od toho, co je, odlišit?

Z mého pohledu tohle poznání pramení z Moudrosti, když tady není připoutanost k mysli a smyslovým vjemům.
Pak Moudrost říká: "Nejsem nic."

No to by ale pořád byla něčí moudrost, ne?

Proč by musela něčí být? Musí být něčí nebe, aby mohlo existovat?

Pořád by byl někdo, kdo by nebyl připoután k mysli nebo vjemům. Není někdo, kdo má moudrost, nebo mysl, nebo myšlenky atd. Není někdo, kdo se na něco může nějak dívat. Je jen všechno (ostatní) a nic najednou.

Ale tuhle představu, že by tady někdo takový musel být, mít nemusíme, že ne? Tahle představa si klidně může zmizet, ne?

Nedá se tady o ničem mluvit, nic z mentálního pohledu třídit. Všechno je "tohle".

Není nikdo, kdo by mohl o něčem mluvit. Mluvení se zdánlivě děje, ale nikdo to nedělá. To samé třídění a cokoli jiného.

Tak se to zdánlivě děje z pohledu Moudrosti.

Mudrcové k tomu říkají: "Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co je." Mohou to říkat, protože jim v poznání nechybí poslední dvě lekce dzogčhenu a je jim jasné ono spojení.

Právě. Mistři říkají já jsem to. Takže je pořád nějaké já, které si myslí, že je osvícené a že je tím. Tomu říkám osobní osvícení a je to hluboký sen.

A když říkají, že Ty jsi TO, tak říkají, že jsi na tom, co se týče osvícení, stejně jako oni. A když říkají, že všechno je to, tak tím říkají stejně jako Ty, že všechno je osvícené. Tak co se Ti na tom zdá osobního?

Pak tady píšeš:

i Newman, který má to první období jen ve vyprávění a v té době o tom nemluvil a začal až ve 2. fázi říká, že všechno je bezpodmínečná láska.

To znamená, že i tady je shoda, když řekneme, že bezpodmínečná Láska je vším, ano?
"Tohle" tudíž není nic jiného, než ničím nepodmíněná láska.

Tohle je prostě záhadné. Naprosté mystérium. Ale ano, má to "nádech" bezpodmínečné lásky, je "v tom" určitá (nevím, jak to vyjádřit) milost.

Díky, tohle je od Tebe milé.

Takže můžeme o tom všem mluvit z pohledu Moudrosti a říkat: "Není to nic."

Ne tak docela. My o tom nemůžeme mluvit a není žádná moudrost, kterou někdo má. Všechno se jen zdánlivě děje.

Takže o tom mluvit nemůžeme, i když je jasné, že ta Moudrost jen je (podobně jako nebe), aniž by ji mohl kdokoliv vlastnit? Jen se to zdánlivě děje. A o tom, že zdánliví velikáni se z Tvého pohledu dopouštějí chyby, o tom mluvit můžeme?

Můžeme se na to všechno dívat s poznáním Lásky, kdy: "Láska je vším".

Opět, my nic nemůžeme a nikdo nemá poznání.

Takže dívat se z pohledu lásky nejde.

A pak se můžeme dívat na všechno z pohledu iluze oddělenosti, tedy dvojnosti, ega nebo jak bys to chtěl nazvat, kdy tohle je něco jiného, než jsi Ty, ano?

Co můžeme a nemůžeme viz výše. Tohle ale je něco jiného, než jsem já, protože není žádné já. Je jen tohle.

Dobře, takže to, co tohle všechno skutečně je a čím jsi Ty, není spojené. Jsi tedy něco jiného a proto můžeš kritizovat "zdánlivé velikány".

[Jana]

A čo tak zdanlivo rozobrať neexistenciu ružových papúč s tyrkysovým brnbolcom mojej starej mamy ?

Tie neexistovali ani skutočne, ani zdanlivo. Moja zdanlivá stará mama totiž nikdy žiadne ružové papuče s tyrkysovým brnbolcom nemala.

Oj to je nádherné slovo ten brnbolec.

[Veil]

Máš na mysli osobní já. Máš na mysli, že nejsi nic, co by se dalo z tohohle, co je, nějak vyčlenit? Nějak od toho, co je, odlišit?

Ne. Mám na mysli jakékoli já. Není žádné já ať už jako cokoli.

Pořád by byl někdo, kdo by nebyl připoután k mysli nebo vjemům. Není někdo, kdo má moudrost, nebo mysl, nebo myšlenky atd. Není někdo, kdo se na něco může nějak dívat. Je jen všechno (ostatní) a nic najednou.

Ale tuhle představu, že by tady někdo takový musel být, mít nemusíme, že ne? Tahle představa si klidně může zmizet, ne?

Ale zas říkáš tuhle představu mít nemusíme - ale kdo by jí měl nebo neměl? Že jsi já není jen představa. Pro já je to žitá realita.

Právě. Mistři říkají já jsem to. Takže je pořád nějaké já, které si myslí, že je osvícené a že je tím. Tomu říkám osobní osvícení a je to hluboký sen.
A když říkají, že Ty jsi TO, tak říkají, že jsi na tom, co se týče osvícení, stejně jako oni.

A to je ta lež. Oni si myslí, že jsou pravým já, nebo vědomím, nebo nadjá, nebo čímkoli. A přišli na to, protože se považují za vědomí, ve kterém se vše zobrazuje. Takže stačí chvíli nepřemýšlet a jste vědomím, přesně jak předvádí ten guru v tvém videu. A to celé je sen. Není žádné já, ať již osvícené, nebo neosvícené, pravé, nebo nepravé. Není ani žádné vědomí.

A když říkají, že všechno je to, tak tím říkají stejně jako Ty, že všechno je osvícené. Tak co se Ti na tom zdá osobního?

Osobního na tom je, že říkají, že oni jsou tím. Nejsou. Kdyby tomu rozuměli, tak kam pak vodí ty hledající a proč? A proč říkájí, že oni jsou to? A proč říkají, že je k tomu cesta a proč jí vyučují? Celé je to směšné nepochopení.

Ne tak docela. My o tom nemůžeme mluvit a není žádná moudrost, kterou někdo má. Všechno se jen zdánlivě děje.
Takže o tom mluvit nemůžeme, i když je jasné, že ta Moudrost jen je (podobně jako nebe), aniž by ji mohl kdokoliv vlastnit? Jen se to zdánlivě děje. A o tom, že zdánliví velikáni se z Tvého pohledu dopouštějí chyby, o tom mluvit můžeme?

Nemůžeme mluvit o ničem a o ničem ve skutečnosti nemluvíme. Není nikdo, kdo by mohl mluvit, nebo se někam dostat po nějaké cestě. Celé je to iluze. Že si myslíš, že jsi, že mluvíš, je jen šmouha na objektivu, jen závoj klamu, nebo jak to říct.

Můžeme se na to všechno dívat s poznáním Lásky, kdy: "Láska je vším".

Nemůžeme se na nic dívat, protože není žádné já

Opět, my nic nemůžeme a nikdo nemá poznání.
Takže dívat se z pohledu lásky nejde.

Samozřejmě, že ne. Kdo by se z toho pohledu díval?

Dobře, takže to, co tohle všechno skutečně je a čím jsi Ty, není spojené. Jsi tedy něco jiného a proto můžeš kritizovat "zdánlivé velikány".

Co tohle skutečně je nikdo neví a není žádné já s tím spojené. Kritizování se jen zdánlivě děje, jako cokoli jiného.

[Veil]

Abych to ještě rozvedl, když tu není já je jasné, že tohle je vším, že to nemá skutečnou minulost ani budoucnost (jinými slovy je to kompletní), že je to zdánlivě se hýbající prázdnota a ve skutečnosti se vůbec nic neděje.

[Jana]

Máš na mysli osobní já. Máš na mysli, že nejsi nic, co by se dalo z tohohle, co je, nějak vyčlenit? Nějak od toho, co je, odlišit?

Ne. Mám na mysli jakékoli já. Není žádné já ať už jako cokoli.

No, "na mysli" je všechno iluze. Nicméně mrkni na: Neboť já už jsem tím, co hledám..

Pořád by byl někdo, kdo by nebyl připoután k mysli nebo vjemům. Není někdo, kdo má moudrost, nebo mysl, nebo myšlenky atd. Není někdo, kdo se na něco může nějak dívat. Je jen všechno (ostatní) a nic najednou.

Ale tuhle představu, že by tady někdo takový musel být, mít nemusíme, že ne? Tahle představa si klidně může zmizet, ne?

Ale zas říkáš tuhle představu mít nemusíme - ale kdo by jí měl nebo neměl?

Uvědomění bez připoutanosti k představám?

Že jsi já není jen představa. Pro já je to žitá realita.

To zní zajímavě. Můžeš něco víc o té žité realitě, která je já a která není představou napsat něco víc?

[Veil]

No, "na mysli" je všechno iluze. Nicméně mrkni na: Neboť já už jsem tím, co hledám..

Už jsem říkal několikrát, že Tony není ideální na citování. Pojďme se chvíli bavit bez citací.

Uvědomění bez připoutanosti k představám?

Uvědomění koho?

Že jsi já není jen představa. Pro já je to žitá realita.
To zní zajímavě. Můžeš něco víc o té žité realitě, která je já a která není představou napsat něco víc?

Není to skutečnost - jen se snažím říct, že pro já jeho existence není věcí nějaké víry, nebo představy. Je to pro něj to nejdůležitější a to jediné, na co by mohl přísahat. Myslím, tedy jsem a podobně. Je to ale kompletní iluze.

[Veil]

A celé duchovno je jen rozvíjení neexistujícího já do univerzálního vědomí, nadjá a podobně. Celé je to naprostý a úplný sen. A já to samozřejmě miluje.

[Jana]

No, "na mysli" je všechno iluze. Nicméně mrkni na: Neboť já už jsem tím, co hledám..

Už jsem říkal několikrát, že Tony není ideální na citování. Pojďme se chvíli bavit bez citací.

Uvědomění bez připoutanosti k představám?

Uvědomění koho?

Nebe koho?

Bez ztotožnění je tady čisté uvědomění.

Že jsi já není jen představa. Pro já je to žitá realita.
To zní zajímavě. Můžeš něco víc o té žité realitě, která je já a která není představou napsat něco víc?

Není to skutečnost - jen se snažím říct, že pro já jeho existence není věcí nějaké víry, nebo představy. Je to pro něj to nejdůležitější a to jediné, na co by mohl přísahat. Myslím, tedy jsem a podobně. Je to ale kompletní iluze.

Pořád do toho taháš mysl, představu individuality, která je od toho, co je, nějak oddělená.

V samotném uvědomění lásky, kterou tohle je, není žádná oddělenost na Ty a tohle.

[Veil]

Nebe koho?

Bez ztotožnění je tady čisté uvědomění.

A pak už stačí jen celý život se s ničím neztotožňovat... Stejná práce, jako být vědomím. Není žádné čisté uvědomění, stejně jako není nikdo, kdo by si mohl uvědomovat nebo se s něčím ztotožňovat nebo neztotožňovat.

Pořád do toho taháš mysl, představu individuality, která je od toho, co je, nějak oddělená.

Já o mysli nemluvím. Není žádná mysl. To ty si to přetáčíš na to, že jsi láskou.

V samotném uvědomění lásky, kterou tohle je, není žádná oddělenost na Ty a tohle.

A kdo si tu lásku uvědomuje?

[Veil]

Říkáš v podstatě to, co mistři. Oni říkají, že jsou tím, nadjá, univ. vědomím, ty říkáš, že jsi láskou. Stejná písnička. Pořád je to já jsem cokoli.

Ale pořád není žádné já.

[Jana]

Říkáš v podstatě to, co mistři. Oni říkají, že jsou tím, nadjá, univ. vědomím, ty říkáš, že jsi láskou. Stejná písnička. Pořád je to já jsem cokoli.

Ale pořád není žádné já.

Tohle je i není pravda. V mysli tady nic takového není skutečné, ale uvědomění je Tvé pravé Já.

Veile, můžeš říct, jestli je tady, nebo není uvědomění?

Byla by tady odpověď na tuhle otázku, kdyby tady nebylo žádné uvědomění?

[Veil]

Tohle je i není pravda. V mysli tady nic takového není skutečné, ale uvědomění je Tvé pravé Já

Tvé pravé já je pohádka co vymysleli mistři. Samozřejmě není žádné pravé já, protože není žádné jakékoli já.

Veile, můžeš říct, jestli je tady, nebo není uvědomění?

Samozřejmě, že není.

Byla by tady odpověď na tuhle otázku, kdyby tady nebylo žádné uvědomění?

Kupodivu ano. Odpověď na otázku je to, co se zdánlivě děje. To neznamená, že si to někdo uvědomuje. Celé je to trik.

[Veil]

I proto je takové utrpení poslouchat mistry, protože to co říkají je tak uboze poznatelné. Tohle je naprostá anarchie, naprostá svoboda, totální kouzlo. Mistři to berou jako že sen je skutečný, jen to pozoruje vědomí. Tohle je mnohem mnohem mnohem větší kouzlo a mystérium...

[miroslav]

jen se snažím říct, že ..

Kdo se snaží říct a proč???

[Veil]

jen se snažím říct, že ..

Kdo se snaží říct a proč???

Po třista patnácté: Nikdo Míro.

[Jana]

Veile, můžeš říct, jestli je tady, nebo není uvědomění?

Samozřejmě, že není.

Hm

Takže tohle je tady bez uvědomění, že tohle tady je.

No

Takže, Veile, vzdávám to.

Dál už se s Tebou hodlám bavit jen o bambulích na bačkorách Dodovo babičky.

[dodo]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím....

Veile, můžeš říct, jestli je tady, nebo není uvědomění?

Samozřejmě, že není.

Fí ha, to je divné, raz je všetko vnímané vedomím a potom zas uvedomenie neexistuje ?

To je zábavnejšie ako bambule na bačkorách mojej babičky.