Vědomí jako prosvětlené bytí
U tohoto bezprostředního prožitku vědomí jako bezčasého prosvětleného bytí, jež je zdrojem veškeré zkušenosti a skutečnosti, kosmické, tělesné i duševní
se rozplynuly dualistické představy, že věci mohou probíhat "jak chce Vševládce, nebo jak chci já".
Zmizela iluze osobního já i jeho představy o Tom, koho osobní já vidí jako Vševládce.
Rozpustilo se ono stínové já, které překrývalo bezprostřední uvědomování skutečného neduálního Self.
Přitom jednota subjektu i objektu, vědomí čistého nekonečného Bytí je tu neustále, ale znovu a znovu ho překrývá navyklé sebeztotožňování vědomí s iluzorním osobním já - s egem, které pořád něco chce nebo odmítá a jehož navyklé aktivity se dočasně rozplynou jen v hlubokém bezesném spánku.