Ivan Odilo Štampach

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 08. lis 2017 10:32:44

Vědomí jako prosvětlené bytí

U tohoto bezprostředního prožitku vědomí jako bezčasého prosvětleného bytí, jež je zdrojem veškeré zkušenosti a skutečnosti, kosmické, tělesné i duševní

se rozplynuly dualistické představy, že věci mohou probíhat "jak chce Vševládce, nebo jak chci já".

Zmizela iluze osobního já i jeho představy o Tom, koho osobní já vidí jako Vševládce.

Rozpustilo se ono stínové já, které překrývalo bezprostřední uvědomování skutečného neduálního Self.

Přitom jednota subjektu i objektu, vědomí čistého nekonečného Bytí je tu neustále, ale znovu a znovu ho překrývá navyklé sebeztotožňování vědomí s iluzorním osobním já - s egem, které pořád něco chce nebo odmítá a jehož navyklé aktivity se dočasně rozplynou jen v hlubokém bezesném spánku.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » stř 08. lis 2017 11:13:53

Návštěvník píše:...
Návštěvník píše:
nop píše:Mně dosud pojem Vševládce nevadil, asi proto, že mne neoslovil a nechal jsem jej nepovšimnutý.
Teď vidím, že je nepřijatelný. Vadí to, že není kompatibilní s přikázáním lásky.

Jaký model by byl kompatibilní s přikázáním lásky?

Více :
".... ne jak já chci, ale jak ty chceš."

"učte se ode mne, který jsem pokorný a tichého srdce"

"Ježíš, ne Caezar " ( T. G. Masaryk)


".... ne jak já chci, ale jak ty chceš."

Ne jak chce Vševládce, ale jak chceš ty? Nebo to má být jak chceš ty, ale ne Vševládce?[/quote]
Ježíš se vzdává svého přání uchránit se:
Marek 14: 32. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďte tuto, až se pomodlím.
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
34 I dí jim: Smutná jest duše má až k smrti. Počekejte tuto a bděte.
35 A poodšed maličko, padl na zem a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty


S Pantokratorem to nemá co dělat, je to omyl a končím s tímto pojmem jako s omylem.
Navíc připomíná svádění Ježíše od ďábla, "jestliže se mi pokloníš..", v tomto případě v omylu. že se klaním božské bytosti.

A odchylujeme se trochu od pojmů:
immedialisté,
Bůh,
církev,
Odilo atd.
Snad by si to zasloužilo jiné vlákno jako Probouzení v církvi.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 08. lis 2017 11:17:16

Můžeš to vysvětlit? Bůh není Vševládce? Kdo má být další vládce, když Ježíš říká: ".... ne jak já chci, ale jak ty chceš."?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » stř 08. lis 2017 11:24:55

Návštěvník píše:Můžeš to vysvětlit? Bůh není Vševládce? Kdo má být další vládce, když Ježíš říká: ".... ne jak já chci, ale jak ty chceš."?

Vidíš po výtvarné stránce, že Pantokratorem (Vševládcem) je vyobrazený Ježíš. Ten může s Otcem působit-
"Otec a já jedno jsme".
Na Boha se hodí slovo Omnipotens = Všehomocný, mající potenci ke všemu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 09. lis 2017 10:54:22

nop píše:
"Mně dosud pojem Vševládce nevadil, asi proto, že mne neoslovil a nechal jsem jej nepovšimnutý.
Teď vidím, že je nepřijatelný. Vadí to, že není kompatibilní s přikázáním lásky.

Vidíš po výtvarné stránce, že Pantokratorem (Vševládcem) je vyobrazený Ježíš. Ten může s Otcem působit-
"Otec a já jedno jsme".
Na Boha se hodí slovo Omnipotens = Všehomocný, mající potenci ke všemu."


Ivan Odilo Štampach:
"Způsobem bytí byl Ježíš roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži (Flp 2, 6 – 8). Ježíš nevítězí svou božskou mocí, nýbrž svou bezmocí. Obrazy Krista Pantokratora, Vševládce v absidách raně křesťanských a románských chrámů jsou impozantní, ale míjejí se s evangelii. Výstižnější se z hlediska smyslu a ducha křesťanství jeví latinská verze kréda, která řecké slovo Pantokrator tlumočí přídavným jménem omnipotens, tedy nikoli všemocný či dokonce vševládný, nýbrž všemohoucí. Bůh v tomto pojetí vše může, a tedy nic nemusí. Není na ničem závislý, je dokonale svobodný. Božská skutečnost je prostorem tvůrčí svobody. A právě toto zobrazuje a ztělesňuje Ježíš, který si z nás nečiní otroky nýbrž přátele (srov. Jan 15, 15)."

Zajímavá myšlenka: Všemohoucí Bůh může vše, ale neuplatňuje to. Jako Všemohoucí může dát každému člověku lásku, ale může ho i nechat trpět v krutém světě. Proč? Proč Bůh není Vševládce, aby udělal všechny lidi šťastné?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » ned 12. lis 2017 10:22:26

Je otázka, jestli myslíme vždy dobře.
Origenes tvrdil, že když se modlíme za něco, správně se máme obracet k Bohu a žádat „ve jménu Ježíše“.

Zkusme se podívat na tento („staronový“) jiný sled myšlení

A/ věřící se obrací ke Kristu – má vzor proroka a léčitele, který uzdravuje tělo i ducha
B/ a vymítá škodlivé bytosti,
C/ věřící má k Němu osobní postoj, nezřídka lásku.

D/ Kristus ukazuje k Bohu, spojuje věřícího s Bohem,
E/ Bůh je Všemocný, v něm je všechno možné.
F/ věřící se obrací k Bohu ve jméně (skrze) Ježíše,
G/ věřící vidí spásu a splněná přání jako od Ježíše, ve skutečnosti je to od Boha, který je všemocný,
avšak přichází to přes Ježíše,

H/ věřící vidí Všemocného skrze Ježíše a ztotožňuje oba spolu. V praxi to funguje.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Jana » ned 12. lis 2017 11:22:01

Možná by bylo dobré si uvědomit, kým nebo čím ve skutečnosti Kristus je. O čem to mluvil Ram Dassův učitel, když říkal, že je třeba být s Kristem stále a nemít jen jeho občasnou návštěvu, jako ji zakouší uživatelé LSD.

Co se to vlastně těm uživatelům LSD děje, že u nich návštěva Krista může být? Co se to děje Probuzeným, že zakoušejí Kristovu přítomnost stále?

Dochází k osvobození od ega. Droga to centrum, kde vzniká iluze oddělenosti, umrtví na chvíli, u Probuzeného se připoutanost k ego mysli rozplynula úplně, protože je tady poznání skutečnosti, poznání Pravdy, ve které je zakoušeno Boží ničím neomezené vědomí.

Celá ta existence je Kristem, pravým Já, Světlem, Láskou.

Není možné si přát víc. Tudíž modlitba se při setkání s Kristem mění v díkůvzdání.

Proto Ram Dassův učitel říká, že Láska je mnohem lepší medicína, než LSD.

Milovat a poznat v milovaném i sebe.

Setkat se s milovaným v tom místě mezi tady a teď,

v tom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » ned 12. lis 2017 13:45:49

Jinými slovy: Je Stvořitel, který má moc, je tudíž vševládný,
příroda, kterou stvořil, ho poslouchá,
v náboženství je chápaný jako pantokrátor,
a lidé jsou zmateční (příroda poslechne a není důvod ji trestat, ale lidé to občas zkazí),

a lidé si obraz vševládce spojují s Kristem, to je chyba v myšlení.
Tím se do vztahu zatahuje Ježíš, který je laskavý.

V židovství je důležité dodržování věrnosti,
Bůh bojuje za svůj lid a vládne přírodě, národu a v srdcích věrných. Kristus vládne v srdcích, Nicméně i vítr a bouře ho poslechnou.
Jeho úlohou ale není vládnout jim nebo andělům, proto pojem Pantokrator se na něj nehodí.

Pocit Odilových přátel "Tyran na nebesích" je mimo mísu, ale oni bohužel tento omyl bolestně prožívají. Hodilo by se rozšířit pojem "Bůh je Láska".
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 12. lis 2017 21:30:43

Bůh bojuje za svůj lid a vládne přírodě, národu a v srdcích věrných

Ivan Odilo Štampach:

Různá pojetí Boha a člověka zotročují nebo osvobozují. Bůh tam, a my zde; Bůh jako totalitní kosmický diktátor;
Bůh jako Dech, Život a Světlo; jedinost a mnohost v Bohu; božská jiskra na dně lidství.

Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 13. lis 2017 10:24:17

"Bůh bojuje za svůj lid a vládne přírodě, národu a v srdcích věrných."
Proti komu?

a lidé si obraz vševládce spojují s Kristem, to je chyba v myšlení.
Tím se do vztahu zatahuje Ježíš, který je laskavý.
Vševládce není laskavý?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » pon 13. lis 2017 23:13:26

Návštěvník píše:"Bůh bojuje za svůj lid a vládne přírodě, národu a v srdcích věrných."
Proti komu?

a lidé si obraz vševládce spojují s Kristem, to je chyba v myšlení.
Tím se do vztahu zatahuje Ježíš, který je laskavý.
Vševládce není laskavý?

Poslyš nečekanou moudrost:
kdo bojuje ? lidé,
kdo je přísný ? lidé
kdo se tváří jako vrchní inspektor? lidé
Kdo je vševládný? lidé se tváří.

A tak lidé se nacpali tam, kde má být bůh, který je láska
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2017 8:49:05

Bůh je na rozdíl od lidí laskavý, protože je láska? Je méně laskavé, když člověka zabije člověk, než když člověka zabije přírodní katastrofa, nemoc nebo stáří?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2017 9:51:13

Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2017 10:39:50

"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."
To, co se projevilo, už není tím, z čeho to vzniklo?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2017 13:26:35

Návštěvník píše:"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."
To, co se projevilo, už není tím, z čeho to vzniklo?

Analogie:

Člověk, kterému se v noci zdá nějaký sen, je v tom snu konkrétní snovou osobou. Je tahle snová osoba totožná s tím, z koho ta snová osoba vzniká? Se snícím člověkem?

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod reseek. » úte 14. lis 2017 18:29:13

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."
To, co se projevilo, už není tím, z čeho to vzniklo?

Analogie:

Člověk, kterému se v noci zdá nějaký sen, je v tom snu konkrétní snovou osobou. Je tahle snová osoba totožná s tím, z koho ta snová osoba vzniká? Se snícím člověkem?

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?

Vysvětluje to Ramesh Balsekar ve své knize Peace and Harmony in Daily Living:

"Coby vnímající bytosti nejsme nic jiného než iluzorní snové postavy. Samotná projevená existence je pouhým jevem ve Vědomí a všechny charakteristiky vnímajících bytostí – tvar, vnímání, schopnost poznávat, pociťovat atd. – jsou pouze změnami ve Vědomí, stejně jako je tomu ve snu. Všechny aktivity znamenající pohyb a události jsou jejich promítnutím do imaginované časo-prostorové konstrukce, aby se tak daly smyslově vnímat, aby se dalo určit, jak dlouho trvaly. Všechno to ale probíhá ve Vědomí, naprosto stejně jako ve snu.

Důležité je pochopit, že snícím je Vědomí, ve kterém se všechno děje coby sen: snící je subjektivním a dynamickým vnímajícím aspektem statického Vědomí, zatímco část, která se jeví jako obsah snu, vnímaný jako cosi odlišného, je zpředmětněným aspektem Vědomí. Jinak řečeno ke snu, který je projevením v oblasti jevů, dochází ve Vědomí. Je vnímán a rozpoznáván ve Vědomí a je interpretován Vědomím prostřednictvím duality, která je základem celého projevení v oblasti jevů: vztahem subjekt-objekt.

To jediné, co tu je, je Vědomí... Postavy, které se nám ve snu jeví jako živé a skutečné osoby s vlastními pocity a reakcemi – což se týká i naší osoby – se po probuzení vnímají jako čistě iluzorní postavy, které neměly žádnou možnost samostatně se rozhodovat a prosazovat vlastní vůli.

Náš každodenní život, v němž se považujeme za subjekty, vstupující do vztahů s jinými lidskými bytostmi v podobě objektů, je ve skutečnosti živým snem, který se od našeho nočního snu nijak zásadně neliší.

Pravdivé vnímání navazuje přímý vztah mezi Zdrojem, neprojeveným, a mezi projeveným vesmírem: projevení může na sebe vzít nespočetné množství tvarů, ale substrátem všech tvarů je Vědomí, které je podstatou každého jevu bez výjimky – stejně jako zlato je podstatou každé zlaté ozdoby, ať má jakékoliv pojmenování a tvar. Vnímá se, že nic z poznávaného neexistuje nezávisle na Vědomí.

...

Je-li Vědomí ve svém statickém stavu, v klidu, neexistuje nic, co by mohlo vnímat nebo poznávat, protože tu není žádné projevení. Vznikne-li nějaká aktivita, která způsobí, že vyvstane projevení a v něm i domnělý vnímající, není to nic jiného než Vědomí. Stručně řečeno ať už tu je nějaká projevená oblast jevů (plus konceptuální individuální vnímající), nebo tu žádné projevení není, to, co je neměnné a trvalé, je podstata – Vědomí.

Člověk intuitivně poznává mír a harmonii neměnnosti tohoto Základu, Bytí, které se nemění. Prožívá je v hlubokém spánku a v těch vzácných okamžicích bdělého stavu, kdy je mysl tichá a neobsazená; pokud je ale mysl v pohybu, marně o tuto neměnnost usiluje, protože se mylně ztotožňuje se svým aktivním psychofyzickým organismem a považuje se za jedince, který se snaží něčeho dosáhnout."

Vědomí je tu synonymem Brahmy, všetvořícího Bytí, nazývaného na západě Bůh.

Kniha "Peace and Harmony in Daily Living" ke stažení pdf: http://icapdf.abhappybooks.com/book/978-8188479566
reseek.
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 9:29:30

"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."

"Analogie:

Člověk, kterému se v noci zdá nějaký sen, je v tom snu konkrétní snovou osobou. Je tahle snová osoba totožná s tím, z koho ta snová osoba vzniká? Se snícím člověkem?

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?"

Je. Zdá se mi sen, ve kterém jsem snovou postavou, ale pořád jsem to já, i když to, co snová postava prožívá, se mi neděje. Horší je to s tím Jediným Zdrojem z něhož se rozvinulo celé projevení, s Bohem. Pokud budu v tom snu rozmlouvat s Bohem, tak asi budu mluvit k někomu jinému, než k snícímu, k sobě.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 9:52:06

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?"

Je. Zdá se mi sen, ve kterém jsem snovou postavou, ale pořád jsem to já...

To je pocit, který se obvykle objevuje. Je to ale opravdu tak?

Když se na to podíváme pozorněji, ukáže se, že člověk se může ve svém snu stát třeba i vrahem, ale ve skutečnosti, v bdělém stavu by nikoho zabít nedokázal, ani by ho něco takového nenapadlo.

Snová osoba je pouhá iluze. Není tím, komu se sen zdá. Protože kdyby opravdu byla tím, komu se sen zdá ("pořád jsem to já..."), byli bychom zodpovědní i za to, co jsme ve snu udělali.

Zábavná představa - trestní zákoník by obsahoval i postihy za naše jednání ve snu.

:D
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 10:21:26

Že nejsme svou snovou osobou vyplývá i ze zkušenosti lucidního snění.

Lucidní snění (bdělý, vědomý spánek) je pojmenování pro stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní a to mu dá možnost se ve svém snu vědomě a bez omezení (záleží na jednotlivých dispozicích) pohybovat či ho měnit.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucidn%C3 ... %9Bn%C3%AD

Někteří z nás prožívají lucidní snění: člověk usne, ale vědomí nezmizí; jasně si dál je vědomý sebe sama a pozoruje svůj sen jako divadelní představení, jako pozorované dění. Jeho vlastní osoba je ve snu, který právě probíhá, pouze pozorovaným objektem. Může proto jednání své snové osoby měnit, podle své vůle, jako by to byla loutka.

Po takové zkušenosti se už nepovažuje za svou snovou osobu.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 11:14:52

Hm, i když se mi ve snu třeba zdá, že jsem vrah, tak ve skutečnosti nejsem vrah, ale pořád to jsem já, ne?
Návštěvník
 

Další

Zpět na Probuzení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků