Ivan Odilo Štampach

[nop]

Často je vhod nemyslet moc složitě. Vesmír má sklon plnit přání. Nemysli moc, nebo...

Lepší je tedy nemyslet a jednat rovnou podle toho, co chceme?

Naopak. Nejednat podle toho, co mne napadne. Víš dobře co je dobré a co je nedobře, nevymlouvej se, že myšlenky přijdou nežádaně samy,
Máš možnost volby, nejsi loutka ovládaná větrem, náladami a politikou.Vykašli se na kontroverní témata, škoda promrhat energii a čas.

Lidová rada: nemaluj čerta na zeď

[Návštěvník]

Víš dobře co je dobré a co je nedobře

Hm... jenže když se o tom dozvíme něco podstatného, co jsme doteď nevěděli, můžeme to uvidět úplně opačně.

Nemyslet ("Nemysli moc, nebo...") a řídit se jen pocitem, který nám říká, že tohle je dobré, má za následek, že naletíme všemu, co nám připadá dobré. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí sledovat povolební vyjednávání. Leckdo rychle vystřízliví, když vidí, jak mylné bylo jeho upřímné přesvědčení, podle kterého volil "to dobré".

[nop]

Víš dobře co je dobré a co je nedobře

Hm... jenže když se o tom dozvíme něco podstatného, co jsme doteď nevěděli, můžeme to uvidět úplně opačně.

Nemyslet ("Nemysli moc, nebo...") a řídit se jen pocitem, který nám říká, že tohle je dobré, má za následek, že naletíme všemu, co nám připadá dobré....".

Inu, život je boj,,,,,

[Jana]

Něco jako ďábel tedy neexistuje?

Zmatek ti může vyhovět. Často je vhod nemyslet moc složitě. Vesmír má sklon plnit přání. Nemysli moc, nebo ti vytvoří na co mysíš, ale skromnost neškodí.
Goethe říká ve Faustovi: "závisí na konec člověk na tom, co sám stvoří."

Lidová rada: nemaluj čerta na zeď

Krásné, Nope, díky.

„Podle vaší víry se vám staň.“

Věříš-li Boží lásce, nemůžeš Boží království minout.

[Návštěvník]

Víš dobře co je dobré a co je nedobře

Hm... jenže když se o tom dozvíme něco podstatného, co jsme doteď nevěděli, můžeme to uvidět úplně opačně.

Nemyslet ("Nemysli moc, nebo...") a řídit se jen pocitem, který nám říká, že tohle je dobré, má za následek, že naletíme všemu, co nám připadá dobré....".

Inu, život je boj...

Není - aspoň pro mě ne.

Můžeme se přece učit ze všeho, s čím se setkáváme, když si uvědomujeme, že existuje rozdíl mezi

a) rozumným uvažováním o tom, co pozorujeme, bez kterého bychom ani nepřešli zdárně ulici plnou jedoucích aut: díky mysli a jejím schopnostem můžeme pochopit, co znamená na semaforu zelená a co červená - a co z toho vyplývá pro řidiče i pro nás,

a mezi

b) planým přemítáním o všem možném - "co by, kdyby..., až by...

Probuzení mluví právě o nutnosti začít tohle v sobě rozpoznávat a upouštět od navyklého přemítání, které vzniká z posuzování toho, co se děje, a z chtění osobního já, aby něco bylo, nebo naopak nebylo

[Návštěvník]

"Věříš-li Boží lásce, nemůžeš Boží království minout."
Co je to Boží království? Jak věřit lásce někoho, koho neznám a možná ani nevěřím, že existuje?

[Návštěvník]

" planým přemítáním o všem možném - "co by, kdyby..., až by...
Probuzení mluví právě o nutnosti začít tohle v sobě rozpoznávat a upouštět od navyklého přemítání, které vzniká z posuzování toho, co se děje, a z chtění osobního já, aby něco bylo, nebo naopak nebylo"
Možná to jde, ale při pokusu upouštět od přemýšlení "co by, kdyby, až by..." se objevuje pocit mezery a potřeba ji vyplnit něčím smysluplným, užitečným, co s tím?

[Návštěvník]

při pokusu upouštět od přemýšlení "co by, kdyby, až by..." se objevuje pocit mezery a potřeba ji vyplnit něčím smysluplným, užitečným, co s tím?

Té mezeře se říká bod zastavení. Je prázdný od všeho konkrétního, co by nás mohlo uspokojit. A přitom...



Dokud si ale osobní já nevyzkoušelo všechny možnosti a žádná z nich ho plně neuspokojila, bude se tomu zastavení bránit a hledat nějakou uspokojivou náhradu ... a nevznikne zájem a ochota vnímat zcela neosobní uspokojivost té mezery, prázdné od všeho, čeho by se osobní já mohlo chytit a užívat si to.

[Jana]

Co je to Boží království?

Netuším, jestli to někde někdy někdo popsal tak, aby to mohlo být srozumitelné pro toho, kdo se na to ptá. Ty pokusy o slovní vyjádření jsou krásné, najdeš jich na těchto stránkách spousty, například tady, ale nikdy ten popis nemůže sdělit úplnou pravdu.

Jak věřit lásce někoho, koho neznám a možná ani nevěřím, že existuje?

Možná nejlepší způsob je hledat zdroj lásky v sobě a zkoumat jak moc je možné jí věřit.

Skutečná láska je jen jedna a ta je Boží.

[Návštěvník]

Co je to Boží království? Jak věřit lásce někoho, koho neznám a možná ani nevěřím, že existuje?

Albert Einstein o Bohu:

"Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé" (v knize Aus meinen späten Jahren).

"To nejhlubší a nejkrásnější, co může člověk prožít, je pocit tajemna. Ten je podkladem jak náboženství, tak i všeho hlubšího usilování ve vědě a umění. Kdo to nezažil, připadá mi jako mrtvý, nebo přinejmenším slepý. Cítit, že za tím, co prožíváme, je skryto něco pro našeho ducha nedosažitelného, čeho krása a vznešenost nás zasahuje jen zprostředkovaně ve slabém odrazu, to je náboženství. V tomto smyslu jsem náboženský. Stačí mi tušit v úžasu tato tajemství a pokusit se v pokoře zachytit duchovně omezený obraz vznešené struktury bytí." (Ze zvukového záznamu "Mein Glaubensbekenntnis".)

Věčnou sílu a moc, která se projevuje ve vesmíru, si nelze představovat osobně. Je však třeba ji ctít a je nutno žasnout nad podivuhodným řádem, který vytvořila - a to ne nějakým neurčitým pocitem, nýbrž jako bezpodmínečný požadavek rozumu myslícího člověka.

"My, Spinozovi přívrženci, vidíme svého Boha v podivuhodném řádu a zákonitostech bytí a v oduševnění bytostí, které se nám jeví u lidí a zvířat."

Bůh a kosmická síla vesmíru jsou identičtí. Bůh je imanentní a transcendentní zároveň.

http://www.teologicketexty.cz/casopis/2 ... nstvi.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Einstein

[Návštěvník]

Nakukuju do mezery mezi myšlenky a kde nic, tu nic. Mělo by tam být napětí?

[Návštěvník]

Mezi jednotlivými myšlenkami vznikají mezery - prostory ticha. Právě tehdy si začnete uvědomovat, že jste hlubší než vaše myšlenky.
Myšlenky, emoce a všechno, co vnímáte, tvoří obsah vašeho života. „Váš život“ je to, z čeho odvozujete své já, a „váš život“ je obsah nebo si to myslíte.
Neustále vám uniká nanejvýš zjevný fakt: vaše nejhlubší já nemá nic společného se skutečnostmi, které se dějí ve vašem životě, nic společného s obsahem. Vědomí vašeho vlastního já je totožné s přítomným okamžikem. Je stále stejné. Vědomí - neboli prostor přítomnosti - se na nejhlubší úrovni nikdy nemění. Obvykle si své já pletete s obsahem, a proto jej vnímáte jen prostřednictvím obsahu vašeho života. Jinými slovy, vaše vědomí Bytí je zamlženo myšlenkami a vnějšími okolnostmi vašeho života. Přítomný okamžik je zastřen časem.
Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem.
http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=170

[nop]

.... jste hlubší než vaše myšlenky.
Myšlenky, emoce a všechno, co vnímáte, tvoří [b]obsah vašeho života. ....
Neustále vám uniká nanejvýš zjevný fakt: vaše nejhlubší já nemá nic společného se skutečnostmi, které se dějí ve vašem životě, nic společného s obsahem. ....
Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem.[/b]
http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=170

Flexibilní část má schopnost vnímat a zasahovat.
Když se rozhodnu péci, zpracuji těsto atd. Beze mne se to samo neupeče.
Jsem část, nadaná od Brahmy účinností. Je to i část Brahmova dění v čase Bráhmova dne, nebo jsem si dal život sám a je jen můj?

Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.
"Jsem prostor, v němž se všechno děje." Ale to je smysl dění: nechat dobrovolně prostoupit bytí ne mnou, ale děním, aby se hmota dala zbožštit.
Hra obsahuje i složky: hodnocení, rozhohování, vůli, ochotu.

[Návštěvník]

Pozorující vědomí - Svědek

Pozorující Božské vědomí, někdy také nazývané „Svědek“, je nezaujatý pozorovatel všeho dění, zakotvený v živém tichu. Nic neřeší, neposuzuje, neanalyzuje. Je to posvátné vědomí, které je obsaženo v každé stvořené bytosti nebo věci a zároveň je i nekonečným vědomím, ve kterém tyto bytosti a věci jsou obsaženy. V okamžiku, kdy se v nás byť jen na chvíli projeví, přináší s sebou zvláštní dar. Je to dar osvobození. Osvobození od karmy. Svědek svojí neosobností nevytváří novou karmu, jen pozoruje, jak je odžívána karma stará.

Pokaždé, když se úplně ztišíme a oprostíme mysl od jakéhokoli vnitřního dialogu, máme velkou šanci, že se v nás dostane na povrch něco, co je tak velké a vznešené, že naše malé osobní Já splaskne jako bublina a konečně se alespoň na chvíli dotkne něčeho, co nelze omezit jakýmkoli názvem, nebo jménem.

Svědek, je jen další z chabých pokusů o charakteristiku něčeho, co charakterizovat nelze. Nicméně, jelikož je naše každá myšlenka, slovo a čin navždy zanesena svou unikátní vibrací do tohoto všeobsahujícího vědomí, je název Svědek docela výstižný.

http://www.vedomapritomnost.cz/meditace ... vedek.html

[Návštěvník]

Tichá esence věcí a bytostí

Každá věc a bytost skrývá v sobě unikátní prostor, který zůstává bez vědomé pozornosti nepostřehnut. Je to tichá esence, nepohnutý základ, bez kterého by nemohlo nic v tomto fyzickém světě existovat. Fyzický svět je dualitní a nemůže v něm existovat nic bez svého protikladu....... Modrá barva by bez jiné barvy nemohla být poznána jako modrá,....... světlo by nemohlo být vnímáno bez existence tmy,........ teplo by nebylo možno pocítit bez existence chladu,........ zvuk by nemohl být slyšen, kdyby neexistovalo ticho........

Aby mohl být vnímán jakýkoliv pohyb, musí existovat i jeho protiklad – nepohyb. Statický základ, ve kterém se všechno pohybuje.

Všechno pohybující se, je zachytitelné jako obrazy a zvuky.

Všechno nepohybující se, je zachytitelné jako ticho, které je esencí všech věcí a bytostí. Ticho je zde výrazem pro vědomí, které je podkladem jakéhokoli pohybu.

....... Zaměřte se na cokoli a vnímejte tuto tichou esenci každé věci a každé bytosti. Skrze ticho ve vlastním srdci se můžeme spojit s jakoukoli věcí, s jakoukoli bytostí. Toto ticho je Bůh. Jeho projevem je silou vůle manifestující se Božská láska a moudrost ve všem stvořeném. Láskyplné ticho, které nic nepožaduje a nic neočekává.......

http://www.vedomapritomnost.cz/meditace ... tosti.html

[Jana]

Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.

Když to dění je láskou, radostí, kde je nějaký pocit zodpovědnosti?
Kde je nějaká chtivost výsledku?

[nop]

Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.

Když to dění je láskou, radostí, kde je nějaký pocit zodpovědnosti?
Kde je nějaká chtivost výsledku?

Staráš se o malé pacienty a máš pocit zodpovědnosti,
a přála bys jim co nejlepší výsledky.

[Jana]

Pokud tady nějaká starost byla, tak nezaclánět Boží lásce a ta si dělá to svoje, třeba i skrz bytost Jany. Pokud Boží přítomnosti nezacláníme svou chtivostí, egem, nevědomou chytrostí, kdy si myslíme, že víme, co jak by správně mělo být na rozdíl od toho, co je, je ta Boží láska, která je Boží přítomností, tím nejlepším a nejpravdivějším, co existuje. Může tady být třeba i fatální stav těla, může tu být klidně i projev, který se může jevit z osobního pohledu nepřijatelný, a s Boží přítomnosti tu je zároveň to nejdokonalejší, nejčistší, nejcelistvější a nejkrásnější, co může existovat, skrz které je jasné, že všechno, co právě existuje, tady má své místo, ať se to jeví jakkoliv.

Prostě vše je poznáváno jako tvar Jediného.

[Návštěvník]

Nakukuju do mezery mezi myšlenky a kde nic, tu nic. Mělo by tam být napětí?

http://jenomto.blogspot.cz/2012/07/adya ... -v-ja.html

[Návštěvník]

Kdo jsem?

Před mnoha lety nás Sokrates vyzýval, abychom poznali sami sebe. Ptali jste se někdy sami sebe, proč si myslel, že je to tak důležité? Jaký užitek můžeme mít z toho, když se seznámíme s vlastním Já? A co ksakru to vlastní Já vlastně je? Podívejme se na to blíže.

Zopakujte si Zkušenost první: Zastavení myšlenek a znovu objevte mezeru mezi myšlenkami. Procvičujte několik minut a pokládejte si jednu z přípravných otázek. Ptejte se každých 15 vteřin a nezapomeňte, že musíte dávat velmi dobrý pozor na to, co se děje bezprostředně potom, kdy si otázku položíte.

Z hlediska zkušenosti není o této mezeře mezi myšlenkami moc co psát. Je to prostě prostor vyplněný tichem, patrný pouze poté, co jedna myšlenka končí, a předtím, než druhá začíná. Protože v tomto intervalu mezi dvěma myšlenkami neprobíhá žádné myšlení, neuvědomíte si tento prostor dříve, než začnete opět myslet, a možná ani tehdy ne. Mysl následuje pohyb. Je fascinována pohybem a formou. Ona mezera nezná ani jedno z těch dvou. Nic neobsahuje. Nic neznamená, tedy nic z hlediska mysli. To je ovšem velká chyba. Řeknu vám proč. Všechny myšlenky v mysli pocházejí z onoho nic, které jsme identifikovali jako čisté uvědomění.

Zkuste si to sami. Zopakujte cvičení a pozorujte tu mezeru. Automaticky, bez jakéhokoliv úsilí z vaší strany, přichází další myšlenka zcela spontánně. Zcela nová myšlenka, jasná jako denní světlo. To je zázračné, pokud o tom přestanete přemýšlet. (Narážka je zde úmyslně.) Každá nová myšlenka je zázrakem stvoření a přichází z ničeho. Z toho vyplývá, že nicota není prázdná. V nicotě musí něco být, jinak by nemohla tvořit myšlenku. Zajímavé, viďte?


PROTOŽE V TOMTO INTERVALU MEZI DVĚMA MYŠLENKAMI NEPROBÍHÁ ŽÁDNÉ MYŠLENÍ, NEUVĚDOMÍTE SI TENTO PROSTOR DŘÍV, NEŽ ZAČNETE OPĚT MYSLET…

Zopakujte si toto cvičení ještě několikrát. Hlavně nezapomeňte, že musíte být pozorní a čekat, co se stane.

Teď už byste měli docela dobře ovládat pozorování intervalu mezi myšlenkami. Nyní vám položím otázku: Kdo pozoruje tu mezeru? Nejsou zde žádné myšlenky, žádné emoce, žádný pohyb - ale vy jste tu stále, ne? Neupadli jste do kómatu. Vy jste se neztratili někde v neznámu. Byli jste pořád zde a čekali jste, až se myšlenky znovu objeví, nemám pravdu? Kdo to čekal? Kdo je to ten vy? Kdo pozoruje, když mysl zmizí?

Když se identifikujete se svými myšlenkami, které jsou úhledně poskládány do vašich vzpomínek a plánů do budoucna, obracíte se k "já". "Já" to je sbírka "věcí", jako je váš věk, pohlaví, vaše záliby a lásky, vaše naděje a vzpomínky, vše, čemu říkáte můj život. Nic z toho však neexistuje ve chvíli, kdy se vaše myšlenky zastaví. Abyste pozorovali, musíte si uvědomovat, je to tak? Takže ve chvíli, kdy se vaše mysl vypne, si uvědomujete nic. V té chvíli není nic než čisté uvědomění. A nyní jste vyřešili záhadu toho, kdo jste. Vy sami jste uvědomění!


KDO POZORUJE, KDYŽ MYSL ZMIZÍ?

Zní to nemožně? Tento fakt nelze popřít. Vaše přímé vnímání odhalilo, že vaše vlastní Já je uvědomění. Tak to je. Než se zrodilo "já" a vytvořilo obraz, který rozpoznáváte jako sebe sama, existovalo osamělé vlastní Já, čisté uvědomění. O tom všem byl ten povyk před 2 500 lety, když Sokrates kladl ony zvídavé otázky. Přiměl lidi, aby nezkoumali jen obsah svého myšlení, ale i myšlenky samotné. Samozřejmě, že vy i já teď víme, že toto vede velmi rychle k čistému uvědomění, k nedělitelnému vlastnímu Já.

Zamysleme se trochu déle nad tím, že jsme čistým uvědoměním. Podívejte se do své minulosti. Vraťte se do dětství a do nějaké etapy svého dospívání. Teď vzpomínejte na dobu, kdy vám bylo dvacet, třicet atd. let až do současnosti. Přemýšlejte o tom, co děláte právě teď. Během života se vaše zájmy i pocity měnily, tělo vyrostlo a zestárlo, rodina dospěla a přátelé přicházeli a odcházeli. Ale byla tu vaše část, která s vámi byla, jak daleko do minulosti si vzpomenete, a je s vámi neustále. Zůstala nezměněna po všechny etapy vašeho života.


"JÁ"- TO JE SBÍRKA "VĚCÍ", JAKO JE VÁŠ VĚK, POHLAVÍ, VAŠE ZÁLIBY A LÁSKY, VAŠE NADĚJE A VZPOMÍNKY, VŠE, ČEMU ŘÍKÁTE MŮJ ŽIVOT.

V každé etapě svého života - ne, v každé vteřině - zatímco vaše tělo - mysl se stávalo tím, čím je dnes, vaše uvědomění stálo nehybně a bdělo jako věčný svědek. Když jste řekli "Chci svou mámu", "Nenávidím tělocvik", "Budu tě milovat navždy" nebo "Nemám rád hlasitou hudbu", identifikovali jste věci a pocity, které se děly "vám", ne vašemu vlastnímu Já. Věci a pocity vašeho života, jako je stesk po mamince, nenávist k hodinám tělocviku atd., se změnily a sídlí nyní v té části vás, které říkáme paměť. Věci ve vašem životě se změnily a mění se dodnes. Ale vaše uvědomění zůstalo nehybným svědkem filmu, kterému říkáme život.

Lord Alfred Tennyson hovořil o této záhadě trvalé neměnnosti v básni Potok, když napsal: "Lidé mohou přicházet a lidé mohou odcházet, ale já běžím stále dál." Stejně tak můžeme i my říci, i když méně vybraným stylem, že naše bezpečí, pocity, myšlenky, tělo a okolí přichází a odchází, ale naše uvědomění pokračuje navždy.

Proč je tak absolutně nezbytné znát "vaše vlastní Já"? Když si začnete cenit svého vnitřního Já jakožto neměnného, nespoutaného, věčného uvědomění, vaše závislost na chřadnoucím těle a upadající mysli se bude pomalu zmenšovat. Uvědomíte si, že jste za sférou změny a smrti. Uvědomíte si, že za všemi věcmi a myšlenkami, kterými je "já", existujete navěky jako uvědomění.


VY JSTE UVĚDOMĚNÍ! VAŠE UVĚDOMĚNÍ ZŮSTALO NEHYBNÝM SVĚDKEM FILMU, KTERÉMU ŘÍKÁME VÁŠ ŽIVOT.

Pokud vám pouhých několik minut pozorování oné mezery mezi vašimi myšlenkami přineslo klid a uvolnění, představte si, jaká radostná dobrodružství vás čekají, až čisté uvědomění pronikne do vašeho myšlení, stravování, práce a milování. Objevit sám sebe jako čisté uvědomění na dně vaší mysli je prvním krokem k plnému a bohatému životu. Zapojení uvědomění do denní činnosti je dalším krokem. A konečně, až se naučíte hojit své rány a rány ostatních, objevíte vpravdě požehnání, o které jste se zasloužili sami.


Uvedený text je ukázkou z knihy: Frank J. Kinslow: Tajemství okamžitého léčení, s. 33-37.

http://svetlojelaska.blog.cz/1209/tajem ... ka-z-knihy