- Marcion_teaching.jpg (15.7 KiB) Zobrazeno 3954 krát
k pojmu
pantokrator.vznikl asi v 9. století, na obrazech připomíná nyní „dědu na obláčku“ do 19. st., výtvarný vliv trvá tedy přes celý feudalismus,
Pohleďme na jiné pojetí z doby raného křesťanství.
Markión ze Sinopé (asi 100 Sinopé – asi 160 Řím) byl významný křesťanský teolog 2. století, jehož dualistické učení o zlém Bohu Starého zákona a dobrém Bohu Ježíše Krista církev ostře odmítla jako heretické..... vzniká samostatná církevní organizace, jejíž hlavou a autoritativním biskupem je Markión.
Markiónovo učení je často označováno za gnostické, od křesťanské gnóze se ovšem odlišuje v tom, že zatímco podle gnostiků je
v duši každého člověka jiskra Boží jako stopa Stvoření, podle Markiona je celé Stvoření dílem zlého Boha, zákonodárce a
soudce Starého zákona....
Spojuje je však systematický protiklad dobrého
Boha Nového zákona plného lásky, Otce, jehož zvěstuje Ježíš Kristus, a „zlého“ Boha Starého zákona, který je zodpovědný za Stvoření světa, zákon atd.,,,
Markión odmítá celý Starý zákon, který připisuje
demiurgovi, který se, stejně jako v gnózi zjevuje jako zlý Bůh. Stvoření a hmotu pokládá Markión za zcela špatné a pro duchovního člověka za nepřijatelné, proto odmítá i plození a zakazuje pohlavní styk.
Demiurg je též zodpovědný za veškeré utrpení a bolest. Vykoupení se pro člověka skrývá v návratu k duchovnímu životu.
Kristus je představen jako Bůh lásky, který člověka osvobozuje od zákona. Pouze víra v tohoto boha lásky je nezbytná ke spáse. Ježíše nepokládá Markión za Mesiáše, ale za božskou bytost se zdánlivým tělem
(doketismus), které nemůže trpět...
Demiurg (řec. démiurgos, umělec, řemeslník) je v Platónově dialogu Timaios jakýsi architekt, který buduje Vesmír podle vzoru světa idejí. V novoplatonismu metafyzická postava, syn Moudrosti, prostředník mezi dokonalým Bohem a hmotným světem....
V Platónově mýtu je to tvůrce, který ovšem netvoří sám, nýbrž podle daného vzoru.
V dialogu Timaios Platón vypráví mýtus o původu světa, kde hraje hlavní roli demiurg.[1] Je to jakýsi vrchní stavitel Vesmíru, který tak zhmotňuje vzor, jak jej vidí ve věčných idejích. Tak například čas, který vznikl současně s Vesmírem, je podle Timaia „pohyblivý obraz věčnosti“.....
Doketismus z řeckého δοκέω (dokeó) »zdání«, je označení pro helenistický heretický pohled na Ježíše. Vychází z řeckého filosofického monoteismu, kdy Bůh je protikladem světa - země, tedy nehybný beze změny a tak dokonalý. S tímto pohledem se setkáváme u Platóna i v kosmologii od Aristotela (samozřejmě i u jiných řeckých filosofů). Pro člověka vnímajícího Boha takto, je samozřejmě nepřijatelná představa spojení božství a lidství, východiskem tedy je Ježíšovo pouze
zdánlivé tělo, nebo minimálně tělo neschopné utrpení. Řadí se mezi ostatní christologické bludy patristické epochy.
[1] S. Moll, A new portrait of Markion