Ivan Odilo Štampach

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:53:11

"nezaclánět Boží lásce"
Nezacláníš, nepracuješ?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:58:13

" http://jenomto.blogspot.cz/2012/07/adya ... -v-ja.html "

Kód: Vybrat vše
Předpokládám že už jste všichni slyšeli tu frázi „zůstávejte v Já“.

Ramana Mahariši tuhle frázi často používal, když se ho lidi ptali co mají dělat. Co tím myslel. Zkusíme to vyvařit až na tu nejpraktičtější esenci. Takže na základě zkušenosti by to Já mohlo být popsáno jako „Ticho, Vědomí, Duch“. Kdybychom to mohli dát do jednoho slova, to by bylo nádherné, bohužel to nejde, ale tohle jsou asi moje nejoblíbenější popisná slova pro Já – Ticho, Vědomí, Duch.

Spočívání v Já je základní praxe. Jestli je vůbec nějaká praxe která funguje, tak je to tato – zůstávání v tichém, vědomém Duchu. Snažit se o toto spočívání znamená prostě uvědomovast si ticho, uvědomovat si je v mezerách mezi myšlenkami, mezi slovy. Problém je že naše mysly byly naučeny uvědomovat si hluk (vnitřní hluk jako opak vnitřního ticha), takže uvědomování si hluku je tak silný návyk, že se už o to nemusíme snažit. Můžete se přesvědčit, ža vaše uvědomování tíhne k hluku. To může být zevní rámus, nebo vnitřní duševní rámus.


Takže celá praxe je o tom tíhnout svým uvědomováním k vnitřnímu tichu. Zůstávat u něj. Vnitřní ticho neznamená nepřítomnost hluku, spíše je to pozadí na kterém se hluk děje. Takže ve vnitřním tichu kterým jste, se objevuje hluk. Hlukem tu samozřejmě myslíme myšlenky, pocity, emoce . Ale nechápejte mě špatně. Hluk není špatný ani dobrý, je to prostě hluk.

Když přestanete myslet, zůstává Ticho. Později si uvědomíte, že Ticho tam je, ať už myslíte nebo ne. Ticho je jako černá školní tabule, můžete na ni psát spoustu věcí, a ikdyž je celá počmáraná, neznamená že zmizela, že tam není. A když čmárance smažete, zbyde tam ta samá tabule s kterou jste začali. Nezměnila se.Ticho není něco co vytváříte, už je tam a je tam stále. Vy vytváříte hluk.  A protože ticho je tady stále, je lehce přehlíženo.Všimli jste si že máme sklon opomíjet a ignorovat co je stále přítomné? Jdete na rande a zamilujete se a jste tolik vnímaví ke svému milenci. Jste si vědomi nejjemnějších gest, výrazů …a po šesti měsících společného života si už spousty těchto věcí nejste vědomí. Jenom si třeba jasně uvědomujete, že váš miláček příšerně srká limonádu. Všednost plodí nezájem.

Jaký je pocit Ticha? Zkuste se k němu procítit. Nechňapejte po něm žádostivě, ale přiveďte k němu něžně Vědomí ode všeho zevního. Tím že přivedete Vědomí k Tichu se promění celé vaše bytí. Jenom tohle změní všechno. Přináší to hlubší prožitek života. Vaše ramena se uvolní, začnete dýchat pomale a hluboce. Prosím neoddělujte Ticho od Vědomí. To Ticho je živé.  Kdykoliv najdete Ticho, bude tam Vědomí, kdykoliv najdete Vědomí, bude tiché. A kdekoliv cokoliv najdete, bude u toho samozřejmě Vědomí.

Když obrátíte Vědomí na samo Vědomí tak kde bude, kde ho najdete? :) Takže Je to spíše tak, že Vědomí rozpoznává sebe. Protože Vědomí už je, děje se, ještě před tím než se ho snažíte uvědomit. Je tam už přítomné, když začínáte nějakou praxi na jeho nalezení.  A v té praxi nikam nepokročíte, dokud si neuvědomíte, nerozpoznáte,  že hledané už tam je. To rozpoznání Vědomí, které tam už je, má právě tu transformativní sílu. Nejde to uchopit, vytvořit, je možné si jen všimnout, že je to tady a osvětluje to všechno co se děje.

A když si uvědomíte, že Vědomí tam je ještě než začnete pracovat na tom abyste ho našli, přivodí to žádoucí výsledek. Pro mnoho lidí je tohle šok.  Pro mě to také byl. Roky jsem prováděl duchovní praxi a pracoval jsem s Vědomím. Soustředil jsem Vědomí támhle, soustředil jsem ho semhle, vždycky něco dělajíc, stále něco dělajíc. A jednoho dne jsem si všimnul něčeho neobyčejně jednoduchého. Uvědomil jsem si po letech práce s ním, že Vědomí je stále tady. Vědomí mě porazilo na celé čáře, bylo rychlejší než já. Dokonce ještě než jsem si ho začal uvědomovat, už tam bylo. A s rozpoznáním tohoto jednoduchého faktu přišlo uznání a vděčnost, že už to tam je a není to závislé na mojí schopnosti to najít. Vlastně ta snaha to kultivovat a vytvářet dělala všechno těžší. My věříme, že se do toho musíme vyvíjet a míjíme možnost rozpoznání, že Vědomí JE.

Nebo se také můžete zeptat: Co je tady vědomé? A když se pořádně kouknete, tak nic jaksi nemůžete najít. Najdete myšlenky, nějaký obraz o sobě, hluboko zažranou myšlenku: „já jsem ten kdo si uvědomuje.“ A za tou myšlenkou je jen Vědomí a nelze najít nic co sahá za ně, nemá vlastníka.

Vědomí JE. Nebo Duch, je jedno jak si to nazvete. Dá se říci, že je to Záhada. Nejde o tom ani přemýšlet. Jen je jasné, že tato Záhada je vědomá a velmi tichá. Nesmírnost.

Mysl bohužel není zvyklá na Ticho a vždycky je obrácená k hluku. Upoutaná vším stvořeným tak dlouho až začala věřit, že je tím hlukem.
Myslel si někdo z vás někdy „nejsem dobrý“? Pár ano, ok. Tak tato myšlenka je hluk. Rámus ve vašem mozku na podkladě Ticha. Většina lidí se s tím rámusem ztotožňuje. Snaží se dostat a vyvíjet od negativního rámusu k pozitivnímu rámusu. Od ošklivého obrazu o sobě k pěknému obrazu o sobě. Myslí si že hezký rámus je dobrý.  Ale rámus prostě jenom není skutečný. Je to neskutečný rámus.

A my ho vytváříme. Je to stejné jako s tím hlukem co vychází nyní z mých úst. Musím ho neustále prosazovat, jinak přestane  a utichne. Blá blá blá blá. Ha ha. Když ho přestanu vytvářet?    ... Ticho.

……..

Takže ten můj hluk musím znovu prosadit, jinak by vás to nebavilo, protože mysly jsou nastavené na hluk, ne na ticho. Popravdě, když si to uvědomíte, lidé za žádnou cenu Ticho nechtějí . Více hluku… hezkého hluku. A když už ani hezký hluk nefunguje, rychle vytvoří alespoň duchovní hluk. :)) Jemňoučký, hezky znějící hluk. Uklidňující. Což je vskutku ten nejďábelštější hluk, protože je velmi jemný a jde špatně poznat. A pak si můžete začít myslet, že to je tak hezky znějící hluk, že to musí být pravda.

Mysl je nastavená jen na hluk. A když hluk není skutečný, co teda jsem, ptá se mysl podrážděně. Po pravdě většina lidí, když obrátí pozornost od hluku k Tichu se stane vyděšenými a rozčilenými. A nechtějí o tom slyšet. (Posměšně napodobuje:)“Tohle není zajímavé. Jdu si najít lepší hluk.“ A potom se stanou vzrušenými, neklidnými, kroutí se na židli, ospalí. Ospalost,  to je jeden z nejoblíbenějších obranných mechanismů mysli.  (Posměšně): „Proč jsem jen ospalý pokaždé když příjdu na satsang, mlask, mlask, chrr.“ :)) Ale ten nejběžnější obranný mechanizmus je prostě strach. Strach z Ticha. Protože pro to malé, vymyšlené já to znamená smrt.

A ti kdo mě znají vědí, že když příjdou za mnou s tím že mají strach, mnu si spokojeně ruce a jásám radostí, protože ti lidé se dostali k něčemu důležitému. A když někdo příjde a řekne: „bože, miluju co říkáš, tak já: „ó né, vážně?“ To je smutné, je to mysl milující můj hluk.  :))  Nikdo nikdy nepříjde a neřekne, miluju co jsi neřekl.   :))

Takže strach se objevuje, když začneme nahlížet za náš hluk. Skutečnost je pro mysl a smysly kompletní temnota, je nepoznatelná. Ale když u toho zůstáváte pozorností, zjistíte , že je to jakási přítomnost a živost. A také přítomnost dobra a laskavosti. Když je pozornost Vědomí přivedena k Vědomí, Přítomnost se rozšiřuje a vykvete. Prožitek Přítomnosti je velmi transformativní. Je to jako rozpouštědlo.

Vy jste ta Přítomnost která vidí svět. Ta Přítomnost nikdy neodchází, proto vás prosím nesnažte se vaší duchovní praxí udržet cokoliv co přichází a odchází, protože by jste se do nekonečna snažili udržet nějaké příjemné duchovní zážitky. A do nekonečna by jste v tom selhávali.

Důležitá otázka je, kde je vaše pozornost většinu času. Tady na satsangu může být na chvíli zaměřená na Ticho Já, ale pak můžete jít domů, zapomenout na ně a za dva týdny na satsangu se k němu vrátit. A pak se mě budete ptát, proč to nefunguje. Po letech pozorování jsem si naprosto jist, že dostáváme přesně to, čeho si nejvíce ceníme. Náš život je přímá manifestace toho, čeho si ceníme.  A pokud s tím co dostáváte nejste spokojeni, měli byste se dobře podívat, čeho si opravdu ceníte. Nemyslím to, co si myslíte že si ceníte. Spíše jde o zaměření pozornosti a jednání na základě toho. Čím víc si ceníte Tichého Ducha a zůstáváte u něj pozorností, tím víc poznáváte jakou má hodnotu a tím víc o něj budete jevit zájem.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 11:12:38

To Ticho je živé.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 11:17:42

Vědomí JE. Nebo Duch.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 21:28:22

Návštěvník píše:To Ticho je živé.

"Ticho a klid

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě. Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, který je hlubší než jméno a forma.

Ticho je vaší přirozeností.

Kdykoli je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte je. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává ticho ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé.

Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.

Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu. Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichem na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně.

I v hlučném prostředí si můžete uvědomovat ticho pod hladinou hluku, prostor, v němž hluk vzniká. To je vnitřní prostor čistého vědomí – vědomí samo.

Můžete si uvědomovat vědomí jako pozadí veškerého smyslového vnímání, veškerého myšlení. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu.

Jakýkoli rušivý hluk vám může být stejně nápomocný jako ticho. Jak? Přestanete-li se bránit a hluk přijmete, také dosáhnete vnitřního klidu a ticha. Kdykoli přijímáte přítomný okamžik – ať už je jakýkoli – jste v klidu.

Vnímejte pauzy mezi jednotlivými myšlenkami, tichý prostor mezi slovy při rozhovoru, mezi tóny piana či flétny nebo pauzu mezi nadechnutím a vydechnutím.

Jestliže vnímáte tyto pauzy, vědomí „něčeho” se stane prostě vědomím. Ve vašem nitru se zrodí beztvarý rozměr čistého vědomí, které nahradí ztotožnění s formou. Pravá inteligence působí potichu. Tvůrčí sílu a řešení problémů najdete v tichu.

Je ticho pouhá nepřítomnost obsahu a hluku? Ne, ticho je inteligence sama – vědomí, z nějž se rodí veškeré formy. A jak by mohlo být toto vědomí odděleno od toho, čím jste? Forma, za kterou se považujete, vzniká právě z tohoto vědomí.

Vědomí je esencí všech galaxií a každého stébla trávy; všech květin, stromů, ptáků a vůbec všeho.

Ticho je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa.

Když se díváte v klidu na strom nebo na člověka, kdo se dívá? Něco hlubšího než člověk.

Vědomí se dívá na svůj výtvor."


z knihy Eckharta Tolle: Ticho promlouvá
pdf http://files.navratksobe.webnode.cz/200 ... %C3%A1.pdf

Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 06. pro 2017 11:14:24

Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 07. pro 2017 13:46:02

Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.


A to je důkaz toho, že Já neztratilo spojení s vámi,

proto se taky ztratíte ve světě kterej je Já....

Hrozná tragedie, ovšem jen pro egocentriky...
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2017 9:26:32

Nerozumím ti. Jak poznáš, že Já neztratilo spojení? Nevypadá to, že by svět byl Já. Proč by si Já samo sobě dělalo svinstva, co se dějí? Kdo je to egocentrik? Ten kdo ztratil spojení s Já? Já je podle tebe svět, ale není egocentrik?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:11:50

Jak poznáš, že Já neztratilo spojení?


Nemůže se ztratit to co neexistuje...

Nevypadá to, že by svět byl Já. Proč by si Já samo sobě dělalo svinstva, co se dějí?


Protože je dokonalé...

Kdo je to egocentrik? Ten kdo ztratil spojení s Já?


Ten kdo trpí...

Já je podle tebe svět, ale není egocentrik?


Tvrdím něco takového ?
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:15:36

Nerozumím ti.


To je v pořádku,

rád ti budu tak dlouho odpovídat, až nebudeš rozumět i sám sobě...
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2017 10:29:07

Ty sám sobě rozumíš?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:52:10

Mně stačí že rozumím tobě..
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2017 10:53:32

Alespoň někdo, kdo mi konečně rozumí.

:'-(
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:58:09

No vidíš jak sám sobě rozumíš a to jen díky tomu, že ti rozumím a nerozumím sobě...
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2017 11:05:51

Rád bych ti rozuměl, aby sis rozuměl, ale jsem s rozumem v (píp).
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 11:36:56

No vidíš to, za chvíli mně začneš rozumět a to jen díky tomu, že přestaneš rozumět sobě,

takže už se nedeš muset na nic ptát protože budeš u mě všemu rozumět ale jen u mě,

u sebe nikoliv...
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. pro 2017 9:04:17

Rozumím, nesmím si sám sobě rozumět, abych porozuměl tomu, jak si nerozumíš.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Probuzení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků