Ivan Odilo Štampach

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod reseek. » úte 14. lis 2017 18:29:13

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."
To, co se projevilo, už není tím, z čeho to vzniklo?

Analogie:

Člověk, kterému se v noci zdá nějaký sen, je v tom snu konkrétní snovou osobou. Je tahle snová osoba totožná s tím, z koho ta snová osoba vzniká? Se snícím člověkem?

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?

Vysvětluje to Ramesh Balsekar ve své knize Peace and Harmony in Daily Living:

"Coby vnímající bytosti nejsme nic jiného než iluzorní snové postavy. Samotná projevená existence je pouhým jevem ve Vědomí a všechny charakteristiky vnímajících bytostí – tvar, vnímání, schopnost poznávat, pociťovat atd. – jsou pouze změnami ve Vědomí, stejně jako je tomu ve snu. Všechny aktivity znamenající pohyb a události jsou jejich promítnutím do imaginované časo-prostorové konstrukce, aby se tak daly smyslově vnímat, aby se dalo určit, jak dlouho trvaly. Všechno to ale probíhá ve Vědomí, naprosto stejně jako ve snu.

Důležité je pochopit, že snícím je Vědomí, ve kterém se všechno děje coby sen: snící je subjektivním a dynamickým vnímajícím aspektem statického Vědomí, zatímco část, která se jeví jako obsah snu, vnímaný jako cosi odlišného, je zpředmětněným aspektem Vědomí. Jinak řečeno ke snu, který je projevením v oblasti jevů, dochází ve Vědomí. Je vnímán a rozpoznáván ve Vědomí a je interpretován Vědomím prostřednictvím duality, která je základem celého projevení v oblasti jevů: vztahem subjekt-objekt.

To jediné, co tu je, je Vědomí... Postavy, které se nám ve snu jeví jako živé a skutečné osoby s vlastními pocity a reakcemi – což se týká i naší osoby – se po probuzení vnímají jako čistě iluzorní postavy, které neměly žádnou možnost samostatně se rozhodovat a prosazovat vlastní vůli.

Náš každodenní život, v němž se považujeme za subjekty, vstupující do vztahů s jinými lidskými bytostmi v podobě objektů, je ve skutečnosti živým snem, který se od našeho nočního snu nijak zásadně neliší.

Pravdivé vnímání navazuje přímý vztah mezi Zdrojem, neprojeveným, a mezi projeveným vesmírem: projevení může na sebe vzít nespočetné množství tvarů, ale substrátem všech tvarů je Vědomí, které je podstatou každého jevu bez výjimky – stejně jako zlato je podstatou každé zlaté ozdoby, ať má jakékoliv pojmenování a tvar. Vnímá se, že nic z poznávaného neexistuje nezávisle na Vědomí.

...

Je-li Vědomí ve svém statickém stavu, v klidu, neexistuje nic, co by mohlo vnímat nebo poznávat, protože tu není žádné projevení. Vznikne-li nějaká aktivita, která způsobí, že vyvstane projevení a v něm i domnělý vnímající, není to nic jiného než Vědomí. Stručně řečeno ať už tu je nějaká projevená oblast jevů (plus konceptuální individuální vnímající), nebo tu žádné projevení není, to, co je neměnné a trvalé, je podstata – Vědomí.

Člověk intuitivně poznává mír a harmonii neměnnosti tohoto Základu, Bytí, které se nemění. Prožívá je v hlubokém spánku a v těch vzácných okamžicích bdělého stavu, kdy je mysl tichá a neobsazená; pokud je ale mysl v pohybu, marně o tuto neměnnost usiluje, protože se mylně ztotožňuje se svým aktivním psychofyzickým organismem a považuje se za jedince, který se snaží něčeho dosáhnout."

Vědomí je tu synonymem Brahmy, všetvořícího Bytí, nazývaného na západě Bůh.

Kniha "Peace and Harmony in Daily Living" ke stažení pdf: http://icapdf.abhappybooks.com/book/978-8188479566
reseek.
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 9:29:30

"Bůh je Jediný Zdroj, z něhož se rozvinulo celé projevení."

"Analogie:

Člověk, kterému se v noci zdá nějaký sen, je v tom snu konkrétní snovou osobou. Je tahle snová osoba totožná s tím, z koho ta snová osoba vzniká? Se snícím člověkem?

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?"

Je. Zdá se mi sen, ve kterém jsem snovou postavou, ale pořád jsem to já, i když to, co snová postava prožívá, se mi neděje. Horší je to s tím Jediným Zdrojem z něhož se rozvinulo celé projevení, s Bohem. Pokud budu v tom snu rozmlouvat s Bohem, tak asi budu mluvit k někomu jinému, než k snícímu, k sobě.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 9:52:06

Bez snícího člověka by neexistovala. Ale je tím snícím?"

Je. Zdá se mi sen, ve kterém jsem snovou postavou, ale pořád jsem to já...

To je pocit, který se obvykle objevuje. Je to ale opravdu tak?

Když se na to podíváme pozorněji, ukáže se, že člověk se může ve svém snu stát třeba i vrahem, ale ve skutečnosti, v bdělém stavu by nikoho zabít nedokázal, ani by ho něco takového nenapadlo.

Snová osoba je pouhá iluze. Není tím, komu se sen zdá. Protože kdyby opravdu byla tím, komu se sen zdá ("pořád jsem to já..."), byli bychom zodpovědní i za to, co jsme ve snu udělali.

Zábavná představa - trestní zákoník by obsahoval i postihy za naše jednání ve snu.

:D
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 10:21:26

Že nejsme svou snovou osobou vyplývá i ze zkušenosti lucidního snění.

Lucidní snění (bdělý, vědomý spánek) je pojmenování pro stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní a to mu dá možnost se ve svém snu vědomě a bez omezení (záleží na jednotlivých dispozicích) pohybovat či ho měnit.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucidn%C3 ... %9Bn%C3%AD

Někteří z nás prožívají lucidní snění: člověk usne, ale vědomí nezmizí; jasně si dál je vědomý sebe sama a pozoruje svůj sen jako divadelní představení, jako pozorované dění. Jeho vlastní osoba je ve snu, který právě probíhá, pouze pozorovaným objektem. Může proto jednání své snové osoby měnit, podle své vůle, jako by to byla loutka.

Po takové zkušenosti se už nepovažuje za svou snovou osobu.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 11:14:52

Hm, i když se mi ve snu třeba zdá, že jsem vrah, tak ve skutečnosti nejsem vrah, ale pořád to jsem já, ne?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 11:52:36

Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 12:19:54

Co je já? Dá se to zjistit.

Jsou mi tři roky - vnímám sama sebe jako "já".
Je mi dvacet - třicet - šedesát let, a pořád se vnímám stejně, po celou dobu jako "já".

jenže:

buňky všech částí těla se neustále mění a v šedesáti se tělo změnilo už na tolik, že nic v něm nezůstalo stejné jako ve třech létech:
=> nejsem tělem.

svět ve své mysli vidím a posuzuju v šedesáti úplně jinak než ve třech létech, mám zcela jiné myšlenky i pocity:
=> nejsem mysl.

Tak co jsem?

Pozorující neosobní Vědomí, které si to všechno v Sobě uvědomuje?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. lis 2017 12:30:26

Návštěvník píše:Hm, i když se mi ve snu třeba zdá, že jsem vrah, tak ve skutečnosti nejsem vrah, ale pořád to jsem já, ne?


No, jasně, jsi všemi vrahy, všemi obetmi. Akorát si to ted neuvědomuješ. Prožíváš se právě jako (jeden) člověk, který ve spánku může snít, že je něco jiného - třeba vrah nebo obet vraždy. Až tě to přestane bavit, tak si přivedeš do cesty někoho nebo něco, co tě z téhle formy prožívání zase dostane ven.

:)
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » čtv 16. lis 2017 2:58:29

Marcion_teaching.jpg
Marcion_teaching.jpg (15.7 KiB) Zobrazeno 3896 krát
k pojmu pantokrator.
vznikl asi v 9. století, na obrazech připomíná nyní „dědu na obláčku“ do 19. st., výtvarný vliv trvá tedy přes celý feudalismus,

Pohleďme na jiné pojetí z doby raného křesťanství.

Markión ze Sinopé (asi 100 Sinopé – asi 160 Řím) byl významný křesťanský teolog 2. století, jehož dualistické učení o zlém Bohu Starého zákona a dobrém Bohu Ježíše Krista církev ostře odmítla jako heretické..... vzniká samostatná církevní organizace, jejíž hlavou a autoritativním biskupem je Markión.
Markiónovo učení je často označováno za gnostické, od křesťanské gnóze se ovšem odlišuje v tom, že zatímco podle gnostiků je v duši každého člověka jiskra Boží jako stopa Stvoření, podle Markiona je celé Stvoření dílem zlého Boha, zákonodárce a soudce Starého zákona....
Spojuje je však systematický protiklad dobrého Boha Nového zákona plného lásky, Otce, jehož zvěstuje Ježíš Kristus, a „zlého“ Boha Starého zákona, který je zodpovědný za Stvoření světa, zákon atd.,,,
Markión odmítá celý Starý zákon, který připisuje demiurgovi, který se, stejně jako v gnózi zjevuje jako zlý Bůh. Stvoření a hmotu pokládá Markión za zcela špatné a pro duchovního člověka za nepřijatelné, proto odmítá i plození a zakazuje pohlavní styk. Demiurg je též zodpovědný za veškeré utrpení a bolest. Vykoupení se pro člověka skrývá v návratu k duchovnímu životu.
Kristus je představen jako Bůh lásky, který člověka osvobozuje od zákona. Pouze víra v tohoto boha lásky je nezbytná ke spáse. Ježíše nepokládá Markión za Mesiáše, ale za božskou bytost se zdánlivým tělem (doketismus), které nemůže trpět...

Demiurg (řec. démiurgos, umělec, řemeslník) je v Platónově dialogu Timaios jakýsi architekt, který buduje Vesmír podle vzoru světa idejí. V novoplatonismu metafyzická postava, syn Moudrosti, prostředník mezi dokonalým Bohem a hmotným světem....
V Platónově mýtu je to tvůrce, který ovšem netvoří sám, nýbrž podle daného vzoru.

V dialogu Timaios Platón vypráví mýtus o původu světa, kde hraje hlavní roli demiurg.[1] Je to jakýsi vrchní stavitel Vesmíru, který tak zhmotňuje vzor, jak jej vidí ve věčných idejích. Tak například čas, který vznikl současně s Vesmírem, je podle Timaia „pohyblivý obraz věčnosti“.....

Doketismus z řeckého δοκέω (dokeó) »zdání«, je označení pro helenistický heretický pohled na Ježíše. Vychází z řeckého filosofického monoteismu, kdy Bůh je protikladem světa - země, tedy nehybný beze změny a tak dokonalý. S tímto pohledem se setkáváme u Platóna i v kosmologii od Aristotela (samozřejmě i u jiných řeckých filosofů). Pro člověka vnímajícího Boha takto, je samozřejmě nepřijatelná představa spojení božství a lidství, východiskem tedy je Ježíšovo pouze zdánlivé tělo, nebo minimálně tělo neschopné utrpení. Řadí se mezi ostatní christologické bludy patristické epochy.
[1] S. Moll, A new portrait of Markion
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 18. lis 2017 12:50:14

"Pohleďme na jiné pojetí z doby raného křesťanství."
Jaké pojetí platí teď?

"Řadí se mezi ostatní christologické bludy patristické epochy."
Co není blud?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » sob 18. lis 2017 15:38:49

Návštěvník píše:"Pohleďme na jiné pojetí z doby raného křesťanství."
Jaké pojetí platí teď?

"Řadí se mezi ostatní christologické bludy patristické epochy."
Co není blud?

Co platí teď je obyčejný monoteismus, který nevidíme, protože jsme zaslepeni všedností, schematismem a "duchovním materialismem" jak tomu řekl Trungpa.
Věří se, že všechno se podobá vztahům mezi lidmi v minimálním počtu.
Když se objeví bytost s vysokými schopnostmi, ctitel Orientu poví: potkal jsem bódhisatvu, ale křesťan řekne "zjevila se mi Matka Boží", protože dál jeho fantasie nesahá (viz Medžugorie, La Saleta, Filipov v Čechách, kolik je těch Matek Božích?), nebo je zmatený a potřebuje Junga a Freuda.
Na štěstí ubývá představ o ďáblovi.
Ale repertoár bytostí žijících v evropském klasickém prostoru je malý: Bůh, Ježíš, Maria, u někoho i anděl strážný a svatí. Bohužel čemu nerozumí (na př. jasnovidnost, homeopatie a věštění), to připisují ďáblovi.
Co platí teď? Všednost.

O bludu. Kdo má blud, neví o tom, že ho má. Neví, kam až ještě myslí správně a kde je hranice, za kterou se už mýlí.

Při zpovědí řekne žena faráři: "ještě mám nejasnost a nejsem si jistá, není-li to pokoušení k pýše".
Farář : "řekněte a posoudíme".
Žena : "Když jsem před zrcadlem, cítím se nejkrásnější na světě."
Farář: " Upokojte se, to není hřích, ale pouhý omyl".

K historii:.
Do VI. století bylo sečteno a popsáno prý 160 náboženských omylů a k nim stejné množství nápravných názorů. Některé "chyby v myšlení či víře" vyšuměly jsouce opuštěny, za jiné se vedly i války,
Na př. spor o to, že Ježíš má božskou i lidskou přirozenost, nebo je pouze významný prorok (tvrdil Nestor a jeho stoupenci nestoriáni).
Manichejci měli problém s tím, že tělo člověka se tvoří silou ďábla (celý hmotný svět je dílo ďábelské plné klamu) a proto by bylo lépe nejíst cokoliv,

Po r, 1500 nastala nová expanze náboženských bojů. Podceňovaly se dobré skutky, ke spáse je potřebí milost, ale Kalvín zase tvrdil, že bůh tvoří i lidi, kteří nebudou spaseni, i kdyby se sebevíce snažili, a po něm biskup Arminius mluvil opačně. Konec sporům ještě nenastal.

To, že podle Marxe má hmota prvost před vědomím, to je prkotina v porovnání s tím, co dokáží hlásat věřící.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. lis 2017 11:11:31

"Na štěstí ubývá představ o ďáblovi."
Má to nějakou souvislost s ubýváním moci zla?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » pon 20. lis 2017 14:33:51

Návštěvník píše:"Na štěstí ubývá představ o ďáblovi."
Má to nějakou souvislost s ubýváním moci zla?

To nevím, jestli si někdo představí zlo, spadají potom jeho dojmy do oblasti psychologie.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. lis 2017 10:43:23

Představa ďábla patří do oblasti psychiatrie?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » úte 21. lis 2017 12:17:36

Návštěvník píše:Představa ďábla patří do oblasti psychiatrie?

Obsah psychiatrie je moc pestrý, a v dnešní době prvek ďábla začíná být méně frekventovaný.
Vyskytuje se pořád dosud na církevní půdě, u lidí docela zdravých, ale zahlcených plevelem. Ti, kdo mají představu ďábla, produkují semena této "víry" a z těch zase vyrůstají jinému plevelné výhonky.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. lis 2017 8:31:57

"Ti, kdo mají představu ďábla, produkují semena této "víry" a z těch zase vyrůstají jinému plevelné výhonky."
Víš o tom něco? Stalo se ti to?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » stř 22. lis 2017 11:38:34

Návštěvník píše:"Ti, kdo mají představu ďábla, produkují semena této "víry" a z těch zase vyrůstají jinému plevelné výhonky."
Víš o tom něco? Stalo se ti to?

Setkáváme se s všeličím. Spíše v literatuře. Spisovatelé jsou snaživí.
Na příklad komunisté při šíření marxismu rozhazovali okolo ty myšlenky o revoluci a porážce kapitálu. Zatím došlo spíše k rozkradení kapitálu.
Představa ďábla - rebela byla pro některé lidi fajn, byla to alternativní volba. Dnes je vyčichlá, není IN.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. lis 2017 8:47:34

Něco jako ďábel tedy neexistuje?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » čtv 23. lis 2017 12:28:41

Návštěvník píše:Něco jako ďábel tedy neexistuje?

Zmatek ti může vyhovět. Často je vhod nemyslet moc složitě. Vesmír má sklon plnit přání. Nemysli moc, nebo ti vytvoří na co mysíš, ale skromnost neškodí.
Goethe říká ve Faustovi: "závisí na konec člověk na tom, co sám stvoří."
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 23. lis 2017 13:08:31

nop píše: Často je vhod nemyslet moc složitě. Vesmír má sklon plnit přání. Nemysli moc, nebo...

Lepší je tedy nemyslet a jednat rovnou podle toho, co chceme?
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Probuzení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků