Ivan Odilo Štampach

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 9:04:05

Nakukuju do mezery mezi myšlenky a kde nic, tu nic. Mělo by tam být napětí?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 14:01:24

Mezi jednotlivými myšlenkami vznikají mezery - prostory ticha. Právě tehdy si začnete uvědomovat, že jste hlubší než vaše myšlenky.
Myšlenky, emoce a všechno, co vnímáte, tvoří obsah vašeho života. „Váš život“ je to, z čeho odvozujete své já, a „váš život“ je obsah nebo si to myslíte.
Neustále vám uniká nanejvýš zjevný fakt: vaše nejhlubší já nemá nic společného se skutečnostmi, které se dějí ve vašem životě, nic společného s obsahem. Vědomí vašeho vlastního já je totožné s přítomným okamžikem. Je stále stejné. Vědomí - neboli prostor přítomnosti - se na nejhlubší úrovni nikdy nemění. Obvykle si své já pletete s obsahem, a proto jej vnímáte jen prostřednictvím obsahu vašeho života. Jinými slovy, vaše vědomí Bytí je zamlženo myšlenkami a vnějšími okolnostmi vašeho života. Přítomný okamžik je zastřen časem.
Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem.

http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=170
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » stř 29. lis 2017 17:34:39

Návštěvník píše: .... jste hlubší než vaše myšlenky.
Myšlenky, emoce a všechno, co vnímáte, tvoří [b]obsah vašeho života
. ....
Neustále vám uniká nanejvýš zjevný fakt: vaše nejhlubší já nemá nic společného se skutečnostmi, které se dějí ve vašem životě, nic společného s obsahem. ....
Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem.[/b]

http://amiresah.cz/clanky.php?mn_post=170

Flexibilní část má schopnost vnímat a zasahovat.
Když se rozhodnu péci, zpracuji těsto atd. Beze mne se to samo neupeče.
Jsem část, nadaná od Brahmy účinností. Je to i část Brahmova dění v čase Bráhmova dne, nebo jsem si dal život sám a je jen můj?

Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.
"Jsem prostor, v němž se všechno děje." Ale to je smysl dění: nechat dobrovolně prostoupit bytí ne mnou, ale děním, aby se hmota dala zbožštit.
Hra obsahuje i složky: hodnocení, rozhohování, vůli, ochotu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 17:44:18

Pozorující vědomí - Svědek

Pozorující Božské vědomí, někdy také nazývané „Svědek“, je nezaujatý pozorovatel všeho dění, zakotvený v živém tichu. Nic neřeší, neposuzuje, neanalyzuje. Je to posvátné vědomí, které je obsaženo v každé stvořené bytosti nebo věci a zároveň je i nekonečným vědomím, ve kterém tyto bytosti a věci jsou obsaženy. V okamžiku, kdy se v nás byť jen na chvíli projeví, přináší s sebou zvláštní dar. Je to dar osvobození. Osvobození od karmy. Svědek svojí neosobností nevytváří novou karmu, jen pozoruje, jak je odžívána karma stará.

Pokaždé, když se úplně ztišíme a oprostíme mysl od jakéhokoli vnitřního dialogu, máme velkou šanci, že se v nás dostane na povrch něco, co je tak velké a vznešené, že naše malé osobní Já splaskne jako bublina a konečně se alespoň na chvíli dotkne něčeho, co nelze omezit jakýmkoli názvem, nebo jménem.

Svědek, je jen další z chabých pokusů o charakteristiku něčeho, co charakterizovat nelze. Nicméně, jelikož je naše každá myšlenka, slovo a čin navždy zanesena svou unikátní vibrací do tohoto všeobsahujícího vědomí, je název Svědek docela výstižný.

http://www.vedomapritomnost.cz/meditace ... vedek.html
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. lis 2017 17:48:02

Tichá esence věcí a bytostí

Každá věc a bytost skrývá v sobě unikátní prostor, který zůstává bez vědomé pozornosti nepostřehnut. Je to tichá esence, nepohnutý základ, bez kterého by nemohlo nic v tomto fyzickém světě existovat. Fyzický svět je dualitní a nemůže v něm existovat nic bez svého protikladu....... Modrá barva by bez jiné barvy nemohla být poznána jako modrá,....... světlo by nemohlo být vnímáno bez existence tmy,........ teplo by nebylo možno pocítit bez existence chladu,........ zvuk by nemohl být slyšen, kdyby neexistovalo ticho........

Aby mohl být vnímán jakýkoliv pohyb, musí existovat i jeho protiklad – nepohyb. Statický základ, ve kterém se všechno pohybuje.

Všechno pohybující se, je zachytitelné jako obrazy a zvuky.

Všechno nepohybující se, je zachytitelné jako ticho, které je esencí všech věcí a bytostí. Ticho je zde výrazem pro vědomí, které je podkladem jakéhokoli pohybu.

....... Zaměřte se na cokoli a vnímejte tuto tichou esenci každé věci a každé bytosti. Skrze ticho ve vlastním srdci se můžeme spojit s jakoukoli věcí, s jakoukoli bytostí. Toto ticho je Bůh. Jeho projevem je silou vůle manifestující se Božská láska a moudrost ve všem stvořeném. Láskyplné ticho, které nic nepožaduje a nic neočekává.......

http://www.vedomapritomnost.cz/meditace ... tosti.html
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Jana » stř 29. lis 2017 18:25:54

nop píše:Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.


Když to dění je láskou, radostí, kde je nějaký pocit zodpovědnosti?
Kde je nějaká chtivost výsledku?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod nop » stř 29. lis 2017 23:39:54

Jana píše:
nop píše:Když se zúčastním dění, přejímám část zodpovědnosti, a participuji na výsledku.


Když to dění je láskou, radostí, kde je nějaký pocit zodpovědnosti?
Kde je nějaká chtivost výsledku?

Staráš se o malé pacienty a máš pocit zodpovědnosti,
a přála bys jim co nejlepší výsledky.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Jana » čtv 30. lis 2017 6:44:22

Pokud tady nějaká starost byla, tak nezaclánět Boží lásce a ta si dělá to svoje, třeba i skrz bytost Jany. Pokud Boží přítomnosti nezacláníme svou chtivostí, egem, nevědomou chytrostí, kdy si myslíme, že víme, co jak by správně mělo být na rozdíl od toho, co je, je ta Boží láska, která je Boží přítomností, tím nejlepším a nejpravdivějším, co existuje. Může tady být třeba i fatální stav těla, může tu být klidně i projev, který se může jevit z osobního pohledu nepřijatelný, a s Boží přítomnosti tu je zároveň to nejdokonalejší, nejčistší, nejcelistvější a nejkrásnější, co může existovat, skrz které je jasné, že všechno, co právě existuje, tady má své místo, ať se to jeví jakkoliv.

Prostě vše je poznáváno jako tvar Jediného.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6882
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:32:12

Návštěvník píše:Nakukuju do mezery mezi myšlenky a kde nic, tu nic. Mělo by tam být napětí?

http://jenomto.blogspot.cz/2012/07/adya ... -v-ja.html
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:43:35

Kdo jsem?

Před mnoha lety nás Sokrates vyzýval, abychom poznali sami sebe. Ptali jste se někdy sami sebe, proč si myslel, že je to tak důležité? Jaký užitek můžeme mít z toho, když se seznámíme s vlastním Já? A co ksakru to vlastní Já vlastně je? Podívejme se na to blíže.

Zopakujte si Zkušenost první: Zastavení myšlenek a znovu objevte mezeru mezi myšlenkami. Procvičujte několik minut a pokládejte si jednu z přípravných otázek. Ptejte se každých 15 vteřin a nezapomeňte, že musíte dávat velmi dobrý pozor na to, co se děje bezprostředně potom, kdy si otázku položíte.

Z hlediska zkušenosti není o této mezeře mezi myšlenkami moc co psát. Je to prostě prostor vyplněný tichem, patrný pouze poté, co jedna myšlenka končí, a předtím, než druhá začíná. Protože v tomto intervalu mezi dvěma myšlenkami neprobíhá žádné myšlení, neuvědomíte si tento prostor dříve, než začnete opět myslet, a možná ani tehdy ne. Mysl následuje pohyb. Je fascinována pohybem a formou. Ona mezera nezná ani jedno z těch dvou. Nic neobsahuje. Nic neznamená, tedy nic z hlediska mysli. To je ovšem velká chyba. Řeknu vám proč. Všechny myšlenky v mysli pocházejí z onoho nic, které jsme identifikovali jako čisté uvědomění.

Zkuste si to sami. Zopakujte cvičení a pozorujte tu mezeru. Automaticky, bez jakéhokoliv úsilí z vaší strany, přichází další myšlenka zcela spontánně. Zcela nová myšlenka, jasná jako denní světlo. To je zázračné, pokud o tom přestanete přemýšlet. (Narážka je zde úmyslně.) Každá nová myšlenka je zázrakem stvoření a přichází z ničeho. Z toho vyplývá, že nicota není prázdná. V nicotě musí něco být, jinak by nemohla tvořit myšlenku. Zajímavé, viďte?


PROTOŽE V TOMTO INTERVALU MEZI DVĚMA MYŠLENKAMI NEPROBÍHÁ ŽÁDNÉ MYŠLENÍ, NEUVĚDOMÍTE SI TENTO PROSTOR DŘÍV, NEŽ ZAČNETE OPĚT MYSLET…

Zopakujte si toto cvičení ještě několikrát. Hlavně nezapomeňte, že musíte být pozorní a čekat, co se stane.

Teď už byste měli docela dobře ovládat pozorování intervalu mezi myšlenkami. Nyní vám položím otázku: Kdo pozoruje tu mezeru? Nejsou zde žádné myšlenky, žádné emoce, žádný pohyb - ale vy jste tu stále, ne? Neupadli jste do kómatu. Vy jste se neztratili někde v neznámu. Byli jste pořád zde a čekali jste, až se myšlenky znovu objeví, nemám pravdu? Kdo to čekal? Kdo je to ten vy? Kdo pozoruje, když mysl zmizí?

Když se identifikujete se svými myšlenkami, které jsou úhledně poskládány do vašich vzpomínek a plánů do budoucna, obracíte se k "já". "Já" to je sbírka "věcí", jako je váš věk, pohlaví, vaše záliby a lásky, vaše naděje a vzpomínky, vše, čemu říkáte můj život. Nic z toho však neexistuje ve chvíli, kdy se vaše myšlenky zastaví. Abyste pozorovali, musíte si uvědomovat, je to tak? Takže ve chvíli, kdy se vaše mysl vypne, si uvědomujete nic. V té chvíli není nic než čisté uvědomění. A nyní jste vyřešili záhadu toho, kdo jste. Vy sami jste uvědomění!


KDO POZORUJE, KDYŽ MYSL ZMIZÍ?

Zní to nemožně? Tento fakt nelze popřít. Vaše přímé vnímání odhalilo, že vaše vlastní Já je uvědomění. Tak to je. Než se zrodilo "já" a vytvořilo obraz, který rozpoznáváte jako sebe sama, existovalo osamělé vlastní Já, čisté uvědomění. O tom všem byl ten povyk před 2 500 lety, když Sokrates kladl ony zvídavé otázky. Přiměl lidi, aby nezkoumali jen obsah svého myšlení, ale i myšlenky samotné. Samozřejmě, že vy i já teď víme, že toto vede velmi rychle k čistému uvědomění, k nedělitelnému vlastnímu Já.

Zamysleme se trochu déle nad tím, že jsme čistým uvědoměním. Podívejte se do své minulosti. Vraťte se do dětství a do nějaké etapy svého dospívání. Teď vzpomínejte na dobu, kdy vám bylo dvacet, třicet atd. let až do současnosti. Přemýšlejte o tom, co děláte právě teď. Během života se vaše zájmy i pocity měnily, tělo vyrostlo a zestárlo, rodina dospěla a přátelé přicházeli a odcházeli. Ale byla tu vaše část, která s vámi byla, jak daleko do minulosti si vzpomenete, a je s vámi neustále. Zůstala nezměněna po všechny etapy vašeho života.


"JÁ"- TO JE SBÍRKA "VĚCÍ", JAKO JE VÁŠ VĚK, POHLAVÍ, VAŠE ZÁLIBY A LÁSKY, VAŠE NADĚJE A VZPOMÍNKY, VŠE, ČEMU ŘÍKÁTE MŮJ ŽIVOT.

V každé etapě svého života - ne, v každé vteřině - zatímco vaše tělo - mysl se stávalo tím, čím je dnes, vaše uvědomění stálo nehybně a bdělo jako věčný svědek. Když jste řekli "Chci svou mámu", "Nenávidím tělocvik", "Budu tě milovat navždy" nebo "Nemám rád hlasitou hudbu", identifikovali jste věci a pocity, které se děly "vám", ne vašemu vlastnímu Já. Věci a pocity vašeho života, jako je stesk po mamince, nenávist k hodinám tělocviku atd., se změnily a sídlí nyní v té části vás, které říkáme paměť. Věci ve vašem životě se změnily a mění se dodnes. Ale vaše uvědomění zůstalo nehybným svědkem filmu, kterému říkáme život.

Lord Alfred Tennyson hovořil o této záhadě trvalé neměnnosti v básni Potok, když napsal: "Lidé mohou přicházet a lidé mohou odcházet, ale já běžím stále dál." Stejně tak můžeme i my říci, i když méně vybraným stylem, že naše bezpečí, pocity, myšlenky, tělo a okolí přichází a odchází, ale naše uvědomění pokračuje navždy.

Proč je tak absolutně nezbytné znát "vaše vlastní Já"? Když si začnete cenit svého vnitřního Já jakožto neměnného, nespoutaného, věčného uvědomění, vaše závislost na chřadnoucím těle a upadající mysli se bude pomalu zmenšovat. Uvědomíte si, že jste za sférou změny a smrti. Uvědomíte si, že za všemi věcmi a myšlenkami, kterými je "já", existujete navěky jako uvědomění.


VY JSTE UVĚDOMĚNÍ! VAŠE UVĚDOMĚNÍ ZŮSTALO NEHYBNÝM SVĚDKEM FILMU, KTERÉMU ŘÍKÁME VÁŠ ŽIVOT.

Pokud vám pouhých několik minut pozorování oné mezery mezi vašimi myšlenkami přineslo klid a uvolnění, představte si, jaká radostná dobrodružství vás čekají, až čisté uvědomění pronikne do vašeho myšlení, stravování, práce a milování. Objevit sám sebe jako čisté uvědomění na dně vaší mysli je prvním krokem k plnému a bohatému životu. Zapojení uvědomění do denní činnosti je dalším krokem. A konečně, až se naučíte hojit své rány a rány ostatních, objevíte vpravdě požehnání, o které jste se zasloužili sami.


Uvedený text je ukázkou z knihy: Frank J. Kinslow: Tajemství okamžitého léčení, s. 33-37.

http://svetlojelaska.blog.cz/1209/tajem ... ka-z-knihy
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:53:11

"nezaclánět Boží lásce"
Nezacláníš, nepracuješ?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 9:58:13

" http://jenomto.blogspot.cz/2012/07/adya ... -v-ja.html "

Kód: Vybrat vše
Předpokládám že už jste všichni slyšeli tu frázi „zůstávejte v Já“.

Ramana Mahariši tuhle frázi často používal, když se ho lidi ptali co mají dělat. Co tím myslel. Zkusíme to vyvařit až na tu nejpraktičtější esenci. Takže na základě zkušenosti by to Já mohlo být popsáno jako „Ticho, Vědomí, Duch“. Kdybychom to mohli dát do jednoho slova, to by bylo nádherné, bohužel to nejde, ale tohle jsou asi moje nejoblíbenější popisná slova pro Já – Ticho, Vědomí, Duch.

Spočívání v Já je základní praxe. Jestli je vůbec nějaká praxe která funguje, tak je to tato – zůstávání v tichém, vědomém Duchu. Snažit se o toto spočívání znamená prostě uvědomovast si ticho, uvědomovat si je v mezerách mezi myšlenkami, mezi slovy. Problém je že naše mysly byly naučeny uvědomovat si hluk (vnitřní hluk jako opak vnitřního ticha), takže uvědomování si hluku je tak silný návyk, že se už o to nemusíme snažit. Můžete se přesvědčit, ža vaše uvědomování tíhne k hluku. To může být zevní rámus, nebo vnitřní duševní rámus.


Takže celá praxe je o tom tíhnout svým uvědomováním k vnitřnímu tichu. Zůstávat u něj. Vnitřní ticho neznamená nepřítomnost hluku, spíše je to pozadí na kterém se hluk děje. Takže ve vnitřním tichu kterým jste, se objevuje hluk. Hlukem tu samozřejmě myslíme myšlenky, pocity, emoce . Ale nechápejte mě špatně. Hluk není špatný ani dobrý, je to prostě hluk.

Když přestanete myslet, zůstává Ticho. Později si uvědomíte, že Ticho tam je, ať už myslíte nebo ne. Ticho je jako černá školní tabule, můžete na ni psát spoustu věcí, a ikdyž je celá počmáraná, neznamená že zmizela, že tam není. A když čmárance smažete, zbyde tam ta samá tabule s kterou jste začali. Nezměnila se.Ticho není něco co vytváříte, už je tam a je tam stále. Vy vytváříte hluk.  A protože ticho je tady stále, je lehce přehlíženo.Všimli jste si že máme sklon opomíjet a ignorovat co je stále přítomné? Jdete na rande a zamilujete se a jste tolik vnímaví ke svému milenci. Jste si vědomi nejjemnějších gest, výrazů …a po šesti měsících společného života si už spousty těchto věcí nejste vědomí. Jenom si třeba jasně uvědomujete, že váš miláček příšerně srká limonádu. Všednost plodí nezájem.

Jaký je pocit Ticha? Zkuste se k němu procítit. Nechňapejte po něm žádostivě, ale přiveďte k němu něžně Vědomí ode všeho zevního. Tím že přivedete Vědomí k Tichu se promění celé vaše bytí. Jenom tohle změní všechno. Přináší to hlubší prožitek života. Vaše ramena se uvolní, začnete dýchat pomale a hluboce. Prosím neoddělujte Ticho od Vědomí. To Ticho je živé.  Kdykoliv najdete Ticho, bude tam Vědomí, kdykoliv najdete Vědomí, bude tiché. A kdekoliv cokoliv najdete, bude u toho samozřejmě Vědomí.

Když obrátíte Vědomí na samo Vědomí tak kde bude, kde ho najdete? :) Takže Je to spíše tak, že Vědomí rozpoznává sebe. Protože Vědomí už je, děje se, ještě před tím než se ho snažíte uvědomit. Je tam už přítomné, když začínáte nějakou praxi na jeho nalezení.  A v té praxi nikam nepokročíte, dokud si neuvědomíte, nerozpoznáte,  že hledané už tam je. To rozpoznání Vědomí, které tam už je, má právě tu transformativní sílu. Nejde to uchopit, vytvořit, je možné si jen všimnout, že je to tady a osvětluje to všechno co se děje.

A když si uvědomíte, že Vědomí tam je ještě než začnete pracovat na tom abyste ho našli, přivodí to žádoucí výsledek. Pro mnoho lidí je tohle šok.  Pro mě to také byl. Roky jsem prováděl duchovní praxi a pracoval jsem s Vědomím. Soustředil jsem Vědomí támhle, soustředil jsem ho semhle, vždycky něco dělajíc, stále něco dělajíc. A jednoho dne jsem si všimnul něčeho neobyčejně jednoduchého. Uvědomil jsem si po letech práce s ním, že Vědomí je stále tady. Vědomí mě porazilo na celé čáře, bylo rychlejší než já. Dokonce ještě než jsem si ho začal uvědomovat, už tam bylo. A s rozpoznáním tohoto jednoduchého faktu přišlo uznání a vděčnost, že už to tam je a není to závislé na mojí schopnosti to najít. Vlastně ta snaha to kultivovat a vytvářet dělala všechno těžší. My věříme, že se do toho musíme vyvíjet a míjíme možnost rozpoznání, že Vědomí JE.

Nebo se také můžete zeptat: Co je tady vědomé? A když se pořádně kouknete, tak nic jaksi nemůžete najít. Najdete myšlenky, nějaký obraz o sobě, hluboko zažranou myšlenku: „já jsem ten kdo si uvědomuje.“ A za tou myšlenkou je jen Vědomí a nelze najít nic co sahá za ně, nemá vlastníka.

Vědomí JE. Nebo Duch, je jedno jak si to nazvete. Dá se říci, že je to Záhada. Nejde o tom ani přemýšlet. Jen je jasné, že tato Záhada je vědomá a velmi tichá. Nesmírnost.

Mysl bohužel není zvyklá na Ticho a vždycky je obrácená k hluku. Upoutaná vším stvořeným tak dlouho až začala věřit, že je tím hlukem.
Myslel si někdo z vás někdy „nejsem dobrý“? Pár ano, ok. Tak tato myšlenka je hluk. Rámus ve vašem mozku na podkladě Ticha. Většina lidí se s tím rámusem ztotožňuje. Snaží se dostat a vyvíjet od negativního rámusu k pozitivnímu rámusu. Od ošklivého obrazu o sobě k pěknému obrazu o sobě. Myslí si že hezký rámus je dobrý.  Ale rámus prostě jenom není skutečný. Je to neskutečný rámus.

A my ho vytváříme. Je to stejné jako s tím hlukem co vychází nyní z mých úst. Musím ho neustále prosazovat, jinak přestane  a utichne. Blá blá blá blá. Ha ha. Když ho přestanu vytvářet?    ... Ticho.

……..

Takže ten můj hluk musím znovu prosadit, jinak by vás to nebavilo, protože mysly jsou nastavené na hluk, ne na ticho. Popravdě, když si to uvědomíte, lidé za žádnou cenu Ticho nechtějí . Více hluku… hezkého hluku. A když už ani hezký hluk nefunguje, rychle vytvoří alespoň duchovní hluk. :)) Jemňoučký, hezky znějící hluk. Uklidňující. Což je vskutku ten nejďábelštější hluk, protože je velmi jemný a jde špatně poznat. A pak si můžete začít myslet, že to je tak hezky znějící hluk, že to musí být pravda.

Mysl je nastavená jen na hluk. A když hluk není skutečný, co teda jsem, ptá se mysl podrážděně. Po pravdě většina lidí, když obrátí pozornost od hluku k Tichu se stane vyděšenými a rozčilenými. A nechtějí o tom slyšet. (Posměšně napodobuje:)“Tohle není zajímavé. Jdu si najít lepší hluk.“ A potom se stanou vzrušenými, neklidnými, kroutí se na židli, ospalí. Ospalost,  to je jeden z nejoblíbenějších obranných mechanismů mysli.  (Posměšně): „Proč jsem jen ospalý pokaždé když příjdu na satsang, mlask, mlask, chrr.“ :)) Ale ten nejběžnější obranný mechanizmus je prostě strach. Strach z Ticha. Protože pro to malé, vymyšlené já to znamená smrt.

A ti kdo mě znají vědí, že když příjdou za mnou s tím že mají strach, mnu si spokojeně ruce a jásám radostí, protože ti lidé se dostali k něčemu důležitému. A když někdo příjde a řekne: „bože, miluju co říkáš, tak já: „ó né, vážně?“ To je smutné, je to mysl milující můj hluk.  :))  Nikdo nikdy nepříjde a neřekne, miluju co jsi neřekl.   :))

Takže strach se objevuje, když začneme nahlížet za náš hluk. Skutečnost je pro mysl a smysly kompletní temnota, je nepoznatelná. Ale když u toho zůstáváte pozorností, zjistíte , že je to jakási přítomnost a živost. A také přítomnost dobra a laskavosti. Když je pozornost Vědomí přivedena k Vědomí, Přítomnost se rozšiřuje a vykvete. Prožitek Přítomnosti je velmi transformativní. Je to jako rozpouštědlo.

Vy jste ta Přítomnost která vidí svět. Ta Přítomnost nikdy neodchází, proto vás prosím nesnažte se vaší duchovní praxí udržet cokoliv co přichází a odchází, protože by jste se do nekonečna snažili udržet nějaké příjemné duchovní zážitky. A do nekonečna by jste v tom selhávali.

Důležitá otázka je, kde je vaše pozornost většinu času. Tady na satsangu může být na chvíli zaměřená na Ticho Já, ale pak můžete jít domů, zapomenout na ně a za dva týdny na satsangu se k němu vrátit. A pak se mě budete ptát, proč to nefunguje. Po letech pozorování jsem si naprosto jist, že dostáváme přesně to, čeho si nejvíce ceníme. Náš život je přímá manifestace toho, čeho si ceníme.  A pokud s tím co dostáváte nejste spokojeni, měli byste se dobře podívat, čeho si opravdu ceníte. Nemyslím to, co si myslíte že si ceníte. Spíše jde o zaměření pozornosti a jednání na základě toho. Čím víc si ceníte Tichého Ducha a zůstáváte u něj pozorností, tím víc poznáváte jakou má hodnotu a tím víc o něj budete jevit zájem.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 11:12:38

To Ticho je živé.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 11:17:42

Vědomí JE. Nebo Duch.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 30. lis 2017 21:28:22

Návštěvník píše:To Ticho je živé.

"Ticho a klid

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě. Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, který je hlubší než jméno a forma.

Ticho je vaší přirozeností.

Kdykoli je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte je. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává ticho ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé.

Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.

Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu. Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichem na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně.

I v hlučném prostředí si můžete uvědomovat ticho pod hladinou hluku, prostor, v němž hluk vzniká. To je vnitřní prostor čistého vědomí – vědomí samo.

Můžete si uvědomovat vědomí jako pozadí veškerého smyslového vnímání, veškerého myšlení. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu.

Jakýkoli rušivý hluk vám může být stejně nápomocný jako ticho. Jak? Přestanete-li se bránit a hluk přijmete, také dosáhnete vnitřního klidu a ticha. Kdykoli přijímáte přítomný okamžik – ať už je jakýkoli – jste v klidu.

Vnímejte pauzy mezi jednotlivými myšlenkami, tichý prostor mezi slovy při rozhovoru, mezi tóny piana či flétny nebo pauzu mezi nadechnutím a vydechnutím.

Jestliže vnímáte tyto pauzy, vědomí „něčeho” se stane prostě vědomím. Ve vašem nitru se zrodí beztvarý rozměr čistého vědomí, které nahradí ztotožnění s formou. Pravá inteligence působí potichu. Tvůrčí sílu a řešení problémů najdete v tichu.

Je ticho pouhá nepřítomnost obsahu a hluku? Ne, ticho je inteligence sama – vědomí, z nějž se rodí veškeré formy. A jak by mohlo být toto vědomí odděleno od toho, čím jste? Forma, za kterou se považujete, vzniká právě z tohoto vědomí.

Vědomí je esencí všech galaxií a každého stébla trávy; všech květin, stromů, ptáků a vůbec všeho.

Ticho je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa.

Když se díváte v klidu na strom nebo na člověka, kdo se dívá? Něco hlubšího než člověk.

Vědomí se dívá na svůj výtvor."


z knihy Eckharta Tolle: Ticho promlouvá
pdf http://files.navratksobe.webnode.cz/200 ... %C3%A1.pdf

Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 06. pro 2017 11:14:24

Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 07. pro 2017 13:46:02

Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.


A to je důkaz toho, že Já neztratilo spojení s vámi,

proto se taky ztratíte ve světě kterej je Já....

Hrozná tragedie, ovšem jen pro egocentriky...
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 08. pro 2017 9:26:32

Nerozumím ti. Jak poznáš, že Já neztratilo spojení? Nevypadá to, že by svět byl Já. Proč by si Já samo sobě dělalo svinstva, co se dějí? Kdo je to egocentrik? Ten kdo ztratil spojení s Já? Já je podle tebe svět, ale není egocentrik?
Návštěvník
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:11:50

Jak poznáš, že Já neztratilo spojení?


Nemůže se ztratit to co neexistuje...

Nevypadá to, že by svět byl Já. Proč by si Já samo sobě dělalo svinstva, co se dějí?


Protože je dokonalé...

Kdo je to egocentrik? Ten kdo ztratil spojení s Já?


Ten kdo trpí...

Já je podle tebe svět, ale není egocentrik?


Tvrdím něco takového ?
vostal petr
 

Re: Ivan Odilo Štampach

Nový příspěvekod vostal petr » pát 08. pro 2017 10:15:36

Nerozumím ti.


To je v pořádku,

rád ti budu tak dlouho odpovídat, až nebudeš rozumět i sám sobě...
vostal petr
 

PředchozíDalší

Zpět na Probuzení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků