Duše se oddělila od Boha ( od Lásky a Štěstí )...
dojde ke zrušení Ega - té fatamorgány, která Duši provází v jejím pozemském životě, kterou si sama vytvořila jen tím, že si myslela, že bude chytřejší než sám Bůh
Návštěvník píše:Duše se oddělila od Boha ( od Lásky a Štěstí )...
A co to ostatní, co není není Láska a Štěstí? Je to něco mimo Něho, co On nestvořil a nemá nad tím tedy moc? Není všemocný?
Hendruk na jednom setkání řekl: "Kdyby to, co nazýváme Bohem, bylo jen to pozitivní, byl by Bůh omezen vším tím, co mu nechceme přisoudit, byl by tudíž omezen zvenčí....i takovýma věcma, jako je třeba zapomnění, nevědomost a všechno ostatní, čeho se tak obáváme. Spousta některých speciálních směrů z Boha udělá strašáka, že na jednu stranu postaví Jeho a na druhou stranu ten zbytek, který musí být zkrocen – v tom lepším případě, v tom horším naprosto zničen, v zájmu toho dobrého."
dojde ke zrušení Ega - té fatamorgány, která Duši provází v jejím pozemském životě, kterou si sama vytvořila jen tím, že si myslela, že bude chytřejší než sám Bůh
Ta "fatamorgána" se podle mě vytváří postupným vydělováním se ze všeho kolem. Ego tj. pocit samostatné existence začne vznikat po narození v době, kdy malé dítě ještě nemá žádné představy o Bohu, ani snahu být chytřejší než on. Človíček se začne považovat za ego=já, které má nějaké jméno, protože ho tím způsobem vidí a oslovují jeho rodiče, a všechno ostatní začne vnímat jako ne-já.
armin píše:Návštěvník píše:dojde ke zrušení Ega - té fatamorgány, která Duši provází v jejím pozemském životě, kterou si sama vytvořila jen tím, že si myslela, že bude chytřejší než sám Bůh
Holt tam autor následujícího příspěvku zapomněl napsat uvozovkyTa "fatamorgána" se podle mě vytváří postupným vydělováním se ze všeho kolem. Ego tj. pocit samostatné existence začne vznikat po narození v době, kdy malé dítě ještě nemá žádné představy o Bohu, ani snahu být chytřejší než on. Človíček se začne považovat za ego=já, které má nějaké jméno, protože ho tím způsobem vidí a oslovují jeho rodiče, a všechno ostatní začne vnímat jako ne-já.
aby bylo zřejmé, že nemluví o žádném optickém jevu v atmosféře, ale o postupném vznikání ega po inkarnaci do lidského těla
Přirovnání ega k fatamorgáně je dobré přirovnání - je něčím jiným než se zdá být a je obrazem něčeho skutečného.
Není pravda, že ego je jen pocit samostatné existence a že ego vzniká po narození. Ego není pocit.
A je vcelku jedno, o čem si myslíme, že je to ten jediný správný způsob, a máme pak potřebu dělat druhým bourače v domnění, že to je naše poslání. Kdo má zájem rozpoznávat v sobě tyhle snahy a učit se je "pouštět", uvítá zkušenosti toho, kdo takovou cestou sám šel. Proč by se tím měl zabývat někdo, koho bourání baví?No, pokud děláme cokoliv s myšlenkou, že je to naše poslání a že jsme tady od toho, abychom napravovali špatnosti a nedokonalosti druhých, tak je to všechno dobré jen pro růst našeho ega, tudíž ať děláme cokoliv, tak všechno je marnost nad marnost a všechno je špatně. Pokud však dovolíme, aby to, kým jsme, bylo ve službách Boží vůle, pak špatně není vůbec nic.
Souhlasím, jen si myslím, že to není myšlenka o našem poslání, která vede k potřebě kritizovat druhé, usvědčovat je z nevědomosti - "bourat jejich mylné představy" a napadat jejich přístup. Spíš je to nevědomé nutkání prosazovat svoje vlastní přesvědčení. Není snadné si to u sebe uvědomit, natož "pustit" navyklý způsob, jakým ego reaguje.
Na internetových fórech se neustále střetávají ti, co chtějí jen polemizovat a druhé usvědčovat z neznalosti, s optimisty, kteří mají zájem diskutovat a zajímají se, jak se na věc dívají jiní.
wiki: "polemika je vyloženě konfliktní a snaží se vyvrátit názor druhé strany."
Návštěvník píše:wiki: "polemika je vyloženě konfliktní a snaží se vyvrátit názor druhé strany."
Polemika (z řec. polemiké techné, válečnické umění) znamená původně umění sporu, později odborný, politický nebo umělecký spor vůbec. Na rozdíl od diskuse a dialogu, které hledají spíše shodu, cílem polemiky je vyvrátit názor protivníka, případně ho i odborně nebo lidsky zpochybnit. Polemiky se obvykle vedou písemně, v denním nebo odborném tisku. Prostředkem polemiky jsou především argumenty, mohou to však být i různé informace nebo domněnky a často se v polemikách užívaly a užívají též pomluvy, nepravdivá a zkreslená tvrzení atd. Protikladem polemiky jako útočné řeči je apologie jako řeč obranná, obhajoba.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Polemika
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků