od Jana » stř 20. led 2016 7:16:41
Z pohledu racionálního myšlení, když řekneš, že jsem ničím, je v rozporu s tím, když řekneš, že jsem vším, a přeci je ve skutečnosti obojí tímtéž. Tedy tímtéž je to ve vědomí srdce, ne v představách mysli.
Ve Tvém světě je osoba Jana na určité duchovní úrovni, má určité vlastnosti, ve světě jiných bytostí se osoba Jana jeví úplně jinak, ve světě většiny ze sedmi miliard se ta osoba Jana, kterou můžeš určitým způsobem definovat, vůbec nevyskytuje. Ani jeden z těchhle sedmi miliard světů není skutečností.
Při ztotožnění s individuální soustavou těla a mysli se Ti jevím jako osoba ve světě, kterou můžeš nějak klasifikovat, definovat, popsat, ohodnotit, posoudit, vyzdvihnout, nebo kritizovat. Skrz pohled racionálního myšlení vniká iluze, že mě můžeš definovat jako něco zcela jiného, než jsi Ty.
Když se to obrátí naruby, tak zmizí ztotožnění s individuální soustavou těla a mysli, nevidíš sebe a tím pádem ani mě jako myslící tělo ve světě, ale poznáváš mě jako vědomou existenci, která stejně jako Ty není ničím a je zároveň vším. Je možné mluvit o projev u Jany, projevu Petry, ten se v tomhle okamžiku může jevit jako naprosto skutečný, vědomí se může zachycovat v představách osobního příběhu Petry nebo Jany, ale to, co jsem, je bez příběhu, je to to, co je tady pořád stejné, co se nemění a zároveň všechny ty proměny, které se objevují, jsem také. Proto existence stromu, sklenice vody, existence Petry, prostě existence čehokoli, je ve vědomí srdce takovým blahem, protože zůstává stále stejnou existencí, tou nejdokonalejší existencí, jaká může existovat, protože je naprosto celistvá. Proto je v tom taková krása.
U Osha jsem v tom videu slyšela jen první věty, u Spiry také jen část tohohle videa, ale ani v nejmenším nepochybuji, že mluví o poznání stejné existence jakou poznávám, protože Bytí je jen jedno jediné.
Ani jeden z poznávajících pravdu, když se pokouší tu nepopsatelnost popsat, zcela jistě nemluví o svém osobním světě, ve kterém by osoba Jana figurovala jako část našeho společného světa (protože něco takového neexistuje). Někdy se mohou zmínit o svém guruovi, který je pro ně vším, někdy promlouvají k žákovi, který je pro ně vším, někdy mluví ke svému bližnímu, který je pro ně vším, ale vždycky mluví k tomu celému Jedinému. Promlouvají jako Vědomí k Vědomí.
