Ježíš Nazaretský

[vostalpetr]

Bývaly to doby euforie.

Jsou stále,
jen se efouruje jiným způsobem a pro jiné věci a ne tak hromadně a organizovaně...



Víra, naděje, láska...

[Návštěvník]

80. KRISTUS - NEJVĚTŠÍ HYPNOTIZÉR A MAGNETIZÉR?



(1099) V poslední kapitole své knihy jsem nucen krátce a nestranně rozvinout svůj ná­zor na Kristovy zázraky. Jsem často obtěžován dotazem: „Co říkáte Kristovým zázrakům?" Bývá mi přímo řečeno: „Nyní si dovedete Kristovy zázraky vysvětlit," nebo: „Kristus byl největší hypnotizér a magnetizér, jaký kdy žil. Vyžadoval víru, působil silou vůle, sugescí, hypnózou a magnetizmem."

Rozeberme tedy některé jeho zázraky. Zkoumejme hned ten první: proměnění vody ve víno v Káni Galilejské. (Evangelium sv. Jana 2, 1-11.)

(1100) Mezi jiným čteme: bylo pak tam postaveno šest kamenných štoudví, z nichž kaž­dá brala do sebe míry dvě nebo tři. Dí jim Ježíš: „Naplňte štoudve vodou!"

Při slově „vodou" se všem přítomným musela jistě vybavit v duši představa vody a ni­čeho jiného. Kdyby Ježíš už při onom slově vyvolával u přítomných silou své vůle předsta­vu vína, zkřížily by se přirozeně jeho myšlenky, obě představy, a neměl by jistý úspěch, škodil by si. Toho si je hypnolog vědom. Mimo to některou osobou vyřčené slovo je moc­nější a účinnější než v téže chvíli a touž osobou vsugerována pouhá představa. Tento smys­lový klam by se nepodařil.

Služebníci svatby věděli, co činí. Naplnili tudíž štoudve vodou až po okraj. Je přiroze­né, že pak v nich museli vidět jen vodu. Evangelium praví: A Ježíš řekl jim: „Nyní nalijte a neste správci svatby." I nesli. - Jedině v této chvilce se musel zázrak stát.

(1101) Jakým způsobem však k němu došlo? Žádné slovní sugesce k tomu Ježíš nepou­žil. Je to tedy buď skutečný zázrak, nebo smyslový klam, kterého by Kristus mohl dosáh­nout jedině telepatickou cestou po slovech „Nyní nalijte a neste správci svatby". Pravím „po slovech", neboť teprve těsné po nich by Ježíš musel silou své vůle působit na všechny přítomné. Evangelium dále uvádí: „Když pak správce svatby okusil vody vínem učiněné a nevěděl, odkud je, služebníci však, kteří vážili vodu, to věděli, správce svatby zavolal že­nicha a řekl jemu: ,Každý člověk dává nejprve dobré víno a když se podnapili, tehdy špat­nější. Ty však jsi zachoval dobré víno až dosavad.' Tím učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedníci jeho."

(1102) Jako praktik krátce rozvedu, jak by se podobný zázrak vydařil jakoukoli možnou myšlenkovou sugescí:

1. Přímé slovní sugesce užito nebylo.

2. Kdyby chtěl Kristus všem přítomným vsugerovat telepatickou cestou představu vína místo vody, musel by v tom případě umět uplatnit svůj vliv na všechny přítomné osoby. To je však ve větší společnosti, pro telepatickou sugesci nepřipravené, absolutně nemožné. Není to možné ani u 4-6 osob. Na svatbě však bylo jistě přítomno mnohem více lidí. Vždyť jen sám Ježíš přivedl svých pět učedníků a také ti, stejně jako jiní, ještě Kristovu moc ne­znali, a on by musel působit i na ně.

3. Telepatická sugesce nemá naprosto žádný účinek na magnetickou osobu v bdělém stavu. Několik magnetických osob ve společnosti jistě bylo. Ani slovem vsugerována před­stava (bez vedlejších pomocných dojmů) by neměla účinek na celou společnost, složenou z magnetických i nemagnetických osob. Je pravda, že psýcha je nakažlivá a strhne někdy celé masy lidí, jež jsou nějakým způsobem předem disponované a připravené. Nikdy se to však nemůže stát při takovém klidném, nevinném a nepřipraveném pokusu, jaký se udál v Káni. V takovém případě se psychická nákaza nechce dostavit. Můžete to zkusit!

(1103) 4. Aby se Kristu pokus klamnou sugescí podařil, musela by se celá společnost skládat z vybraných, nemagnetických a vyzkoušených citlivců a všichni by museli být na­prosto střízliví - bez předchozího požití alkoholu. To se však v Káni nestalo, protože skoro všechnu zásobu vína už společnost vypila. A i kdyby tam byli všichni střízliví, u některých by se jistě stalo, že vyslaná představa vína by se v jejich mysli přerodila v jinou představu, jak se často při telepatických pokusech stává. Příčinou toho je podvědomé JÁ, kterému je takový vjem příležitostí a prostředkem, aby se obléklo do různých symbolizmů.

5. Osoba, která je po víně v „ráži", telepatické sugesce nepřijme. Ve svatební společnos­ti bychom jistě podobné účastníky našli, neboť Kristus učinil zázrak, když už se vína nedo­stávalo. Kdo dovede telepaticky působit na sebemenší společnost, jejíž každý jednotlivec vypil půl litru vína, ať se mi představí! V Káni jistě mnozí vypili více, neboť víme, že víno tam bylo domovem a ze zvyku se přece pije a snese více. Někdo může namítnout, že tam, kde je víno domovem, nepůsobí na člověka velkým účinkem. Tvrdím, že působí vždy, po­zvolna otravuje a otupuje nervy častým a hojnějším pitím. Telepatická sugesce se pak prá­vě u takovýchto osob nedaří.

(1104) 6. Kdyby přes všechny překážky Kristus dosáhl klamu smyslů (telepatické su­gesce), jistě by se stalo, že by mnohému účastníku svatby představa a dojem vína po něko­lika dnech vyprchaly, nebo aspoň zeslábly, a pak by musel klam ustoupit pravdě. Stalo by se tak proto, že oko některého účastníka by samovolně vpašovalo do vrchního podvědomí dojem vody při pouhém pohledu na ni (přesto, že bílé víno je barvou velmi podobné vodě), a tak by byl podvod odhalen. Sám jsem dosáhl při podobném pokusu slovní sugescí klamu při 14 střízlivých subjektech najednou. Avšak po čase mě někteří z nich usvědčovali z pod­vodu, i když u jiných dojem klamné sugesce zůstal.

7. Podvod by byl odhalen také v případě, že by se ve společnosti náhle objevila cizí oso­ba, která ušla Ježíšově pozornosti. Ta by podvod jistě vyzradila, neboť zhmotnělá myšlenka, vtisknutá do protonace, jejíž pomocí by se chtěl Kristus zajistit, nemá účinek na každého.

(1105) 8. Štoudví bylo šest, každá „brala do sebe míry dvě nebo tři''. Jedna míra (zvaná bath) činila podle různých pramenů 20-40 litrů. Každá štoudev měla tedy asi 40-100 litrů. Takže dohromady šlo o stovky litrů vína. Toto množství se sotva vypilo v den svatby. Mu­selo zbýt i na další dny pro osoby, které se dostavily později ze zvědavosti a nebyly do su­gesce zahrnuty. Ty by určitě odhalily pravdu a Ježíš by byl usvědčen z klamu a podvodu.

Jak ani nemohlo jinak být, i v Káni se o Ježíšově divu jistě mluvilo. I kdyby bylo všech­no víno vypito, ve štoudvích by zůstaly nepatrné zbytky, ve kterých by případní nedůvěřiv­ci poznali vodu.

9. Konečně musíme uvažovat i o tom, že Kristus při této události předem od přítomných žádnou víru nevyžadoval. V evangeliu čteme: „I uvěřili učedníci jeho." To znamená, že po­znali, že Kristus onen div způsobil mocí božskou, tím, že je Bůh. Šlo tedy o přímý zásah božské moci Ježíše Krista.

(1106) Člověku znalému skrytých sil a často operujícímu s metapsychickými jevy se ni­kdy za týchž podmínek a okolností, jaké byly v Káni, podobný pokus nezdaří. Proto opač­ná tvrzení mohou vyvěrat jen z naprosté neznalosti věcí.

Nyní se podívejme na další zázrak: Ježíš uzdravuje člověka od narození slepého. (Ev. sv. Jana 9, 1-38.)

(1107) Uvádím verše, které pro náš případ mají význam:

Verš 1-2. Uzřel člověka slepého od narození. I otázali se ho učedníci: „Mistře, kdo hře­šil, tento, nebo rodiče, když se slepý narodil?"

Verš 6-7. Plivl na zem a udělal ze sliny bláto, pomazal mu jím oči a řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníce Siloe." I odešel, umyl se, přišel a viděl.

Verš 13. Přivedli k farizejům toho, jenž býval slepý.

Verš 18-20. I nevěřili, že byl slepý a prohlédl a povolali jeho rodiče. I otázali se jich: „To je váš syn, o němž říkáte, že se slepý narodil? Jak tedy nyní může vidět?" Rodiče od­pověděli: „Víme, že tohle je náš syn a že se narodil slepý."

Verš 24-25. Opět tedy povolali člověka, který býval slepý, a řekli mu: „Vzdej chválu Bohu tím, že budeš mluvit plnou pravdu. My víme, že ten člověk je hříšník." Uzdravený řekl: „Je-li hříšník, nevím, jedno vím, že jsem byl slepý, ale nyní vidím."

Verš 32-33. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby nebyl od Boha, nic by nemohl činit.

(1108) Podle evangelia je tedy nepochybné, že onen člověk byl skutečně od narození slepý. Prohlásil to sám a dosvědčili to i jeho rodiče a známí.

Je možné od narození slepému člověku vrátit zrak silou lidské vůle, sugescí hypnózou nebo magnetizmem obsaženým ve slině? Trvám na tom, že to možné není a nikdy nebude! Někteří odborníci však jsou toho názoru, že byla-li předem žádána víra, pak to možné je. Prý kde nebylo víry, žádné zázraky se nekonaly, nedařily se.

(1109) Takováto tvrzení nejsou důsledná. Mnozí učenci hledají, nalézají a jmenují skry­té lidské síly a tvrdí, že jimi lze Kristovy zázraky vysvětlit. Mohli bychom se domnívat, že když to tak vytrvale učí, ony síly sami vyzkoušeli a prokázali vlastními pokusy, neboť je jis­té, že v očích nestranné a kritické vědy nemohou pouhá tvrzení bez důkazů obstát. Nic ta­kového není však doloženo.

Je příliš dobře známo, že skutky jsou zaměňovány se slovy a frázemi, jimiž se mnohdy zničí i smysl v jádru dobré věci. Jestliže se utkává nadpřirozené s přirozeným a projevuje se usilovná snaha hranice mezi nimi smazat a uvrhnout člověka do množství bludů a vědec­kých domněnek bez průkazné síly, je to z vědeckého hlediska nepřípustné. Proto je třeba zabránit šíření podobných nauk. Kdyby v sobě měly cosi oprávněného, životného a blaho­dárného, staly by se už dávno předmětem odborných diskuzí, aby se jejich platnost proká­zala. Teprve pak by mohly být použity v zájmu lidstva a praktickým lékařstvím rozšířeny a dále zdokonalovány. K tomu by však musely být jasné, samozřejmé a průkazné.

(1110) Slepý člověk, měl-li by být uzdraven sugescí, by musel být stižen hysterickou slepotou. Jak už jsem se dříve zmínil, pak je skutečně možné pouhou sugescí probudit zrak k činnosti. V tomto případě slepota spočívá jen v porušení zrakové pozornosti. Sám jsem před svědky u citlivců uvedený stav vyvolával a zase zdařile sugescí odvolával. To však byly jen pokusy. Psychiatrie dosud nemá žádný doklad o vyléčení ani jediného případu vro­zené hysterické slepoty pomocí sugesce nebo hypnózy.

Sv. Jan Evangelista, očitý svědek popsaného zázraku, zaznamenal uzdravení slepého v době, kdy ještě žili i ostatní svědci zázraku. Kdyby jeho záznam nebyl pravdivý, lež by se ještě za jeho života prokázala.

(1111) Konečně je třeba uvést, že Kristus od slepého předem nežádal jakoukoli víru. Tepr­ve po uzdravení, prošetření zázraku farizeji a po následném vyloučení uzdraveného ze židov­ské náboženské obce čteme: Ježíš uslyšel, že ho vyvrhli, a naleznuv jej, řekl mu: „Věříš v Sy­na Božího?" Odpověděl: „Kdo je to, Pane, abych v něho věřil?" Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho. Je to ten, jenž s tebou mluví." On pak řekl: „Věřím, Pane!" a padl na kolena a klaněl se mu.

To je důkaz, že Kristus v tomto i jiných případech nežádal víru potřebnou k uzdravení, ale víru náboženskou, potřebnou ke spasení. Žádal ji z důvodů mravních, nikoli léčebných.

Je také známo, že Kristus někdy žádal víru nikoli od nemocných, ale od těch, kteří při­šli za nemocné prosit.

Kristus uzdravoval také na dálku. Aniž by s nemocnými mluvil a viděl je, uzdravoval i lidi, kteří byli daleko tomu, aby v něho věřili. Uzdravoval i lidi proti němu zaujaté, např. služebníka nejvyššího kněze, Malcha, jemuž Petr uťal ucho.

Zázrak uzdravení slepého od narození se vymyká všem možnostem psychologické vědy - takovému nemocnému nelze vrátit zrak sugescí, hypnózou nebo magnetizmem.

(1112) Kletba nad fíkovým stromem.

Tuto událost vyprávějí dva evangelisté - Matouš a Jan. Sv. Matouš (21, 18-20): Ráno při návratu z Betanie do města Jerusalema pocítil Ježíš hlad. Spatřil u cesty jeden fíkovník. Šel k němu a nalezl na něm jen zelené listí. I řekl: „Ať se na tobě už nikdy ovoce neurodí." Nato fíkovník uschl. Učedníci se divili a řekli: „Jak je možné, že uschl?"

(1113) Nabízí se otázka. Bylo náhlé uschnutí fíkovníku zrakovým klamem způsobeným sugescí? Odpovídám, že ne. Kristus měl kromě 12 apoštolů také 72 učedníků. Je jisté, že by všichni sugesci nepodléhali stejně a někteří vůbec. Fíkovník stál u hlavní cesty mezi městy, kudy šli vícekrát. Jak uvádí sv. Marek (11, 13-14, 20-21), uschlého stromu si všimli hned druhý den, a jistě na něj upozornili i jiní lidé, kteří nebyli divu přítomni. Lidská po­vaha je velmi sdílná a vždycky se najdou lidé, kteří vyprávějí, co nápadného a mimořádné­ho viděli a slyšeli. Ti, kteří nebyli očitými svědky, by pak museli vidět, že není pravda, co jim učedníci povídají. Sugesce by také časem u některých učedníků vyprchala, a při někte­ré další příležitosti by spatřili, že strom uschlý není. Jistě by mezi nimi vznikla hádka.

Námitka, že byl strom už uschlý a že Kristus vzbudil v učednících jen klamou předsta­vu jeho zeleného listí, neobstojí (i kdyby ji po proneseném prokletí odvolal) -jistě by se na podvod brzy přišlo. Ostatně není možné vpašovat něco takového do textu, který výslovně říká, že strom měl před Ježíšovým příchodem listí.

Ani v tomto případě by nejlepší odborník nemohl způsobit sugescí zrakový klam za okolností, za nichž učinil zázrak Kristus.

(1114) Nasycení tisíců mužů (kromě žen a dětí). Dvě podobné události zaznamenal sv. Matouš: Nasycení pěti tisíc mužů: 14, 13-21 (též sv. Marek 6, 32-44, sv. Lukáš 9, 10-17, sv. Jan 6, 1-13) a nasycení čtyř tisíc mužů (též sv. Marek 8, 1-10). Obě události jsou čtenáři nepochybně z evangelií známé, takže je není třeba podrobně popisovat.

Co o nich máme soudit? Tvrdím, že sebevyspělejší hypnolog nemůže veřejně způsobit klamnou představu nasycení tisícových zástupů několika málo chleby a rybičkami, ani že po nasycení bylo sebráno několik plných košů zbylých drobků.

Oba Kristovy zázraky nelze vysvětlit klamnou sugescí z těchto důvodů:

Na tak ohromný zástup lidí nelze působit sugescí nebo snad pouhou myšlenkou tak, aby podlehli klamné představě všichni. Současný magnetohypnolog by na první sugesci uchvá­til nejvýše čtvrtinu davu, a také by o něm muselo být předem známo, že tak silnou schop­ností vládne. Jestliže by se opakovaně namáhal (což Kristus nikdy neučinil), ručím za to, že zůstane více než polovina těch, kteří budou vidět reálně, takže se vysmějí těm, kdo před­stavě o chlebu a rybách podlehli.

Je pravda, že mohu vsugerovat: „Jste najedeni a nasyceni!" Ale co je to platné, když bude většina těch, kteří žádné koše drobků neuvidí.

(1115) Námitka odborníků, že za Kristových časů byli lidé sugestibilnější a snáze pod­léhali společné halucinaci, je nesprávná. Naopak, životospráva tehdejších lidí nebyla tak špatná jako za našich časů, takže nebylo tolik hysteriků a epileptiků. Kristus konal své zázraky mezi zdravým venkovským lidem, kde duševně nemocných bylo velmi málo. Koneč­ně o venkovanech i dnes říkáme, že jsou zdravější a mají dobré nervy.

(1116) Kristus prováděl své zázraky s takovou jednoduchostí a naprostým klidem, jako by to byly nejobyčejnější věci. Uzdravoval za každých okolností bez jakékoli přípravy. Často působil nepřímo, aniž by kdo tušil, co se bude dít. Současný hypnolog působí přímou sugescí, z níž už předem vysvítá, co se má stát.

Kdybychom chtěli působit Kristovou metodou na nejlepší citlivce, zdařilo by se jen vel­mi málo byť jednoduchých pokusů. Má-li se dostavit hromadná psychická nákaza, musí se bezpodmínečně dít něco význačného, co uchvacuje a strhává duši. Takže ani Kristovo na­sycení zástupů se nepodařilo vysvětlit přirozeným způsobem.

Jak vysvětlit náhlé Kristovo zmizení zástupům, které ho chtěly zatknout a kame­novat? S tímto příběhem se v evangeliích setkáváme na několika místech. Jednou Ježíš unikl jejich rukám v podloubí v chrámu Šalamounově. Jindy zmizel z očí farizejů a záko­níků, když učil u chrámové pokladny, ve chvíli, kdy ho chtěli ukamenovat. Jindy, když ho z okraje hory chtěli shodit do propasti, se Kristus náhle obrátil a prošel klidně jejich stře­dem, aniž by na něho mohli vztáhnout ruce.

(1117) I tímto je vyvrácena námitka, že Kristus nemohl učinit zázrak bez předchozí existence víry v jeho provedení. Ke svým zázrakům si nikdy nevybíral vhodnou společnost, konal je se zdarem v každé nahodilé situaci. Tvrdím, že i nejvyspělejší hypnolog se ně­kdy setká s nezdarem. Kristus však nikdy.

Je pravda, že i dnešní hypnolog se také dovede z očí společnosti náhle ztratit. Sám jsem to několikrát provedl. Ale jaká to musí být společnost? Samí dobří citlivci! S nimi mohu s plným zdarem tento pokus uskutečnit. Avšak žádný hypnotizér se nedočká úspěchu v na­hodilé společnosti a za podmínek a okolností, jaké měl Kristus.

Na hromadnou všeobecnou halucinaci se nikdy nemůžeme spoléhat, nezdaří se. Kdo tvrdí opak, ať to demonstruje před mýma očima! Bude přitom muset působit přímou slovní suges­cí, aby dospěl alespoň ke čtvrtinovému úspěchu. Kristus však ve svých případech nikdy hla­sitou sugesci nepoužil, nikdy neřekl předem ani slovo, ze kterého by bylo patrné, že zmizí.

Podle mínění odborníků musel působit pouhou myšlenkou. Všechny tyto hypnology ujišťuji, že v takovém případě dopadnou ještě hůře než při využití sugesce. Podobný div zmizení se může dobrému hypnologovi telepatickou cestou podařit u skupiny do 10 osob, jestliže je však předem pro svou techniku získá a přizpůsobí. Ani pak ale není úspěch úpl­ný. Obyčejně 1-2 lidé při sebevětší námaze hypnologa nepodlehnou. Při Kristových zázra­cích však bývala společnost nahodilá a daleko početnější, mnohdy tisícová.

(1118) Námitka, že Kristus jako hypnotizér u svých odpůrců vyvolával kataleptický stav (strnuti) je ještě nesmyslnější, protože je mnohem obtížnější. Jestliže se nezdaří, ba je té­měř nemožná hromadná všeobecná sugesce pouhou myšlenkou, jak se může podařit to, co je mnohem obtížnější?!

Skutečnost, že řečníci, velcí vojevůdci či buřiči dokázali svou sugescí strhnout k činu celé davy, nemá s Kristovými divy žádnou souvislost. U davu totiž platí, že se nechá unést pádnými slovy, pak podléhá nadšení a to působí sugestivně na ostatní. Dav je podrážděn vnějšími dojmy, a tím lehčeji se dostavuje zvýšená sugestibilita. Řečník apeluje na city davu, vyvolává často jeho zlou vášeň - vždyť lidská přirozenost je nakloněna více ke zlé­mu než k dobrému. Dav totiž reaguje bez úvahy, na tu není čas, je zaujat jedinou myšlen­kou. Stačí jen povel a dav se žene za svými pudy a bije se do krajnosti, nehledí ani na krev. Mnohdy ani necítí rány, které sám utržil. Je to nadměrným vzrušením jeho citů, neboť je v abnormálním psychologickém stavu, kdy rozum přestává pracovat. Uznávám, že takto lze dav ovládnout a strhnout. Co se však stane, když dav zjistí, že byl oklamán? Pak se vrhne na vůdce. Ten ať zkusí vyvolat zrakový klam, že zmizel, nebo ať volně odejde jeho stře­dem! Jistě to nedokáže.

Kristus to dokázal. V zahradě Getsemanské klidně řekl ozbrojenému zástupu: „Já jsem!" a všichni padli na zem. Hned potom se jim dobrovolně vydal na smrt. Vidíte, jsme opět tam, kde je lidská moc a znalost v koncích.

(1119) Vracím se ještě k námitce, že Kristus nemohl vykonat zázrak bez předchozí víry lidí. Je to tvrzení nepravdivé a nikde o tom není psáno, nikde není žádný důkaz. Je nespráv­né se odvolávat na ono místo evangelia, kde se říká, že nemohl vykonat divy a zázraky ve svém domově Nazarete, protože jeho obyvatelé neměli víru. Pravdou je, že jako všude jin­de, tak i v Nazarete divy dokázal, ač tam v něho nevěřili. Vykonal jich však málo, protože lidé ho tam podceňovali a ponižovali, nebyli ho tudíž hodni. Podívejme se na věc blíže.

U sv. Matouše (13, 58) čteme: „A neučinil tam mnoho divů pro jejich nevěru." Z toho vyplývá, že i v Nazarete konal zázraky, ale bylo jich méně než jinde. U sv. Marka (6, 5) čteme: „A nemohl tam učinit žádný zázrak, jen uzdravil několik nemocných přiložením svých rukou."

Zajisté si Nazaretští divy nezasloužili. Přestože nevěřili, ukázal jim svou moc uzdrave­ním několika nemocných. Nebylo to však magnetizmem. Tím nelze pouhým jedním polo­žením rukou uzdravit osoby postižené různými nemocemi. Podaří se to jen v ojedinělých případech.

(1120) U sv. Lukáše (4, 28-30) čteme: „Když ho slyšeli, naplnili se všichni v synagoze hněvem. Povstali, vyhnali ho ven z města, dovedli až na kraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho srazili dolů. Ale on prošel prostředkem jich a ubíral se odtud." Právě tam učinil Kristus velký div, který na sobě všichni pocítili: ukázal jim, že jejich nevěra, zlost a síla proti němu nic nezmůže. Dal se klidně dovést až na kraj propasti, ale najednou se obrátil a prošel jejich středem, takže všichni byli drženi jeho božskou mocí. Stáli jako zka­menělí a nemohli na něho vztáhnout ruce. Tento zázrak účinkoval na ně mocněji, než kdy­by byl uzdravil všechny nemocné v Nazarete. Zároveň byli zahanbeni.

Tak silně tam byla zarytá nevěra, a přece se velký div plně podařil, přestože celá mysl odpůrců byla zaujata myšlenkou, jak Krista srazí do propasti. Přesto se nepokusil jejich zlost a odpor usmířit, získat si jejich přízeň. Nechal je v jejich zlobě a klidně mezi nimi prošel.

(1121) Něco takového a za uvedených podmínek a okolností nedokáže nejlepší hypno­log ani při pouhých 5 přítomných nahodilé společnosti, protože by na ně musel působit pouhou myšlenkou. Stejně neúčinná by byla pouhá myšlenka na jejich strnuti. Na tom tr­vám a své slovo neberu zpět!

(1122) Na mnohých místech v evangeliu se dovíme, jak Kristus uzdravil malomocné. U sv. Lukáše v kapitole 17 čteme, že jich bylo najednou uzdraveno deset. Je možný takový úkon pouhou sugescí? Chce někdo tvrdit, že existuje hysterické malomocenství a že tako­vého člověka lze jen sugescí nebo magnetizmem zbavit hnisajících vředů? Ani autosugescí nelze tento zázrak vyložit, neboť Kristus uzdravené vyzval, aby se ukázali kněžím, aby po­tvrdili, že jsou zdrávi. Také tvrdím, že sugescí, hypnózou ani magnetizmem nelze náhle uzdravit vodnatelného, jak to čteme u sv. Lukáše, kap. 14. Pouhým slovem nelze naráz uti­šit bouři na moři. Zde nemohl Kristus způsobit sugestivní zrakový klam, neboť v tu dobu byly na břehu velké zástupy lidí, a divily se spolu s jeho učedníky, a ptaly se: „Kdo je ten­to, že ho větry a moře poslouchají?" Sugescí nelze vzkřísit mrtvé tělo, jež už 4 dny leželo v hrobě a zapáchalo (víme, že buněčné jádro umírá třetí den) atd.

Dále víme, že ve společnosti skeptiků se pokusy nedaří, nebo, pokud ano, jsou to jen vý­jimečné případy. Právě při Kristových zázracích bývalo přítomno mnoho takových lidí, fa­rizejů a zákoníků, ale Kristovi to nevadilo. Je nepochybné, že Kristus neuzdravoval suges­cí, hypnózou ani magnetizmem, ale že zasahovala moc od uvedených disciplín naprosto odlišná. Ostatně nikde nenajdeme příklad, že by Kristus uváděl do hypnotického spánku.

(1123) Jsou lidé, kteří chtějí Kristovy zázraky vysvětlit přirozeně, a tak ho řadí do kate­gorie starých indických a perských mágů, buddhistických jogínů a sibiřských Šamanů, kte­ří dokážou na lidi sugestivně působit.

Uzdravovací schopnosti magnetizérů spočívají v daru podvědomé činnosti. Při kladení rukou na chorá místa je lékař za pomoci oduší s nemocným spojen a za aktivity podvědo­mých psychofyzických uzdravovacích sil dává popud k oživení porušené funkční činnosti tkání. Lékař dociluje úspěchu jen při opakovaném kladení rukou, a to ještě jen u některých osob. Kristus uzdravoval každého napoprvé. Je pravda, že je možné realizovat podivuhodné věci, avšak vždy jen v užším kruhu, rozhodně nikoli v tisícových davech. Dnes, kdy sami ovládáme sugesci, hypnózu a magnetizmus, mluvíme o jejich vlivu se značnou rezervou.

Jestliže kdysi jistý svědek napsal, co viděl vlastníma očima, pak mu věřím, že psal upřímně. Ale stalo se totéž, co mým subjektům, kteří si nedají vymluvit, že z pouhého ja­dérka před jejich zraky vyrostl strom, rozkvetl a vydal plody, které sami trhali a společně jedli. Přitom tvrdí, že nebyli uspáni. Byla to skutečná sugesce v bdělém stavu.

Na mnohých místech evangelia čteme, že Kristus vymítal nečisté a zlé duchy. Všeobec­ně se má za to, že šlo o epilepticko-hysterické záchvaty, protože se na posedlost zlými du­chy v tomto materialistickém věku nevěří. Nevěří se totiž vůbec v existenci jakýchkoli du­chovních bytostí, ani v Boha.

(1124) Mám za to, že uznávám-li existenci Boha a lidské duše, pak důsledně uznávám i existenci inteligentních duchovních bytostí, jež nejsou závislé na těle a hmotě.

K této víře mě kromě božího zjevení přivádí následující úvaha. Bůh stvořil různé říše: nerostnou, rostlinnou, živočišnou a lidskou. Mezi nimi není ostrá hranice. Všude jsou jaké­si přechodové spojovací tvary nejen mezi jednotlivými říšemi, ale i mezi jejich řády. Záro­veň je všude znát stálý postup od méně dokonalého k dokonalejšímu, jak potvrzují i přírod­ní vědy.

Nejdokonalejší tvor na Zemi, člověk, náleží svým tělem do živočišné říše. Avšak svou duší, která je podobná Bohu, se mu blíží - patří do říše duchovní. Uvědomme si však, že mezi duší připoutanou k tělu člověka a mezi absolutním svrchovaným nejdokonalejším du­chem - Bohem - je velká mezera. Z toho analogicky soudím, že tato mezera musí být vypl­něna nějakou střední spojovací říší duchů různých stupňů dokonalosti a nezávislých na těle a hmotě. Věřím tedy, že duchové existují, a boží zjevení mi potvrzuje, čeho se rozumem domýšlím.

(1125) Můj duch, duše, chci-li, může při magnetickém spojení pouhou telepatickou myšlenkou ovládnout, řekl bych posednout citlivce. Způsobím, že duch bude zuřit, až nám z toho bude úzko. Proč by tedy nemohl člověka ovládnout duch zlý, který je mocnější, pro­tože je svou podstatou dokonalejší?

S tímto jevem se někdy setkáváme ve spiritistických kroužcích, kde je k tomu vhodná příležitost. U mnohých médií bývá vědomí úplně zaniklé a podvědomá činnost čeká, aby toho využila. Je-li v kroužku přání, aby se tak stalo, pak se čeká, jaký duch se projeví. To je přímá výzva pro duchovní bytost, aby se v médiu projevila. Netvrdím však, že médium ovládne nějaký cizí duch, snad záhrobní duše, jak se Spiritisté domnívají. Jde totiž většinou o vlastní podvědomou činnost média, a nikoli o projevující se záhrobní duše - ty nejsou určeny k tomu, aby se nám skrze médium zjevovaly. Věřím však, že to někdy může být vyšší zlý duch, který médium ovládne. Soudím podle toho, co se s médiem děje, protože zlo mů­žeme čekat jen od zlého ducha.

(1126) Takového případu zlý duch využije a projevuje se prostřednictvím subjekta, kte­rého použije k projevu stejným způsobem jako hypnolog, totiž působením na esplana, pro­tosplana a oduší. Přímo na duši subjekta (média) duch působit nemůže, stejně jako to nedo­káže hypnolog.

Je velmi zajímavé, že když subjekta z podobného špatného vlivu vyprostím a podřídím své vůli, většinou naprosto zavrhuje svá dřívější sdělení a radí, abychom jim nevěřili. Z če­ho čerpal své dřívější vědomosti?

S podobnými jevy posedlosti se setkával Kristus. Dobře věděl, kdy se jedná o zlého du­cha, a proto ho přímo oslovoval.

(1127) V geresanské krajině Kristus uzdravil člověka, který byl posedlý nečistými du­chy. Tento člověk se zdržoval v hrobkách, a ani železy ho nikdo nemohl spoutat - přetrhal řetězy a rozbil pouta, křičel a tloukl se kameny. Že šlo o posedlost zlými duchy, je patrné z toho, že Kristus dovolil, aby tito duchové vešli do dvoutisícového stáda vepřů, které se pak hnalo úprkem do moře a utonulo. Událost popisují evangelisté. Že se to skutečně stalo, potvrzují i lidé z města, kteří vyšli Kristu vstříc a prosili, aby od nich odešel, neboť ztrátou vepřů jim vznikla velká škoda.

Uvedený jev nelze vysvětlit ani provést pomocí sugesce, protože zkoušet její moc na vepřích je nesmysl. Z děje je patrné, že zasáhla Kristova nejvyšší moc, která neměla nic společného se sugescí a hypnózou.

(1128) Jiný případ posedlosti vidíme u chlapce, jehož přivedl otec ke Kristu na úpatí hory Tábor. Chlapec byl hluchoněmý a trpěl záchvaty padoucnice, jež se projevovaly zvláště při ubývání a přibývání měsíce.

Na Kristův dotaz chlapcův otec odpověděl, že syn nemocí trpí už od dětství. Kristus předem svým učedníkům naznačil, že původcem této hrozné choroby je zlý duch. Potom nečistému duchu přikázal: „Duchu hluchý a němý, já rozkazuji tobě, vyjdi z něho a již do něho nevcházej!" Duch vykřikl a z chlapce vyšel.

(1129) Je pozoruhodné, že chlapec byl hluchoněmý od dětství. Jak by mohl slyšet Kris­tovu sugesci? A přece byl uzdraven. Je naprostým nesmyslem tvrdit, a jen laik by to mohl říci, že lze telepatickou myšlenkou naráz zbavit takového nemocného všech jeho nemocí (hluchota, němota, padoucnice). Říci, že šlo o záchvaty hysterie spojené s démonizmem, je také nesmysl. Při hysterických záchvatech se ztrácí vědomí. Posedlí, s nimiž se Kristus se­tkával, však měli při záchvatech vědomí jasné. Vždyť se vrhali k Ježíšovým nohám a kla­něli se mu. V náhlém uzdravení posedlých opět poznáváme Kristův zázrak.

(1130) Sugescí a hypnózou lze náhle v jediném okamžiku uzdravit jen choroby, které vznikly psychickou cestou. Avšak choroby fyzické, od narození trvající nemoci a vleklé chronické potíže nelze pouhým lidským slovem, sugescí, hypnózou ani magnetizmem náh­le a naráz vyléčit.

Kristus konal divy na mrtvé přírodě, na člověku a zlém duchu, tedy v říši hmoty, v říši du­cha spojeného s hmotou i v říši pouhých duchů. Jsou to divy, pravé zázraky, způsobené nad­přirozenou mocí. Sebelepší hypnolog - pouhý člověk - něco podobného nedokáže. V Kristo­vých zázracích se jeví jeho božská moc, a nikoli výsledky lidské cvičenosti a znalosti přírodních sil, o nichž jsem v této knize napsal. Na Krista se musíme dívat jako na Boha.

http://knihovna.orgfree.com/kafka/80.html

Břetislav Kafka

NOVÉ ZÁKLADY EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE