Slepý Osel

[Návštěvník]

http://www.oslikuv.net/skola/cl047.htm


Tohle je možná nejdůležitější článek z celých mých stránek. Nejdůležitější však pro ty, kteří cvičí a praktikují. Jen ti mohou docenit a poznat jeho přínos... uvidět něco co se nedá s ničím srovnat.

Takže cvičící a praktikující... možná praktikujete dlouhou dobu a nějak se tak v tom placatíte bez zjevných výsledků. Právě pro vás je tento článek článkem, který jste tak dlouho potřebovali najít. Protože tento článek odhaluje ten skrytý kámen úrazu a vašeho nezdaru, či marného úsilí. Tak čtěte velice pozorně.

Zakladním kamenem úrazu většiny praktikujících je to, že se snaží sebe někam dostat, nebo sebe nějak změnit. Tedy oni sami jsou v pohybu a snaží se měnit pak relativně a souběžně vznikající okolí, které díky tomuto pohybu zažívají jako realitu. Dále je nutné pochopit, že nejprve si musíte vy sami v sobě vytvořit subjekt a objekt, poutníka, cíl a cestu k němu a následně jim přiřadit patřičně smyšlené vlastnosti, aby to všechno mělo smysl... tedy aby byla uskutečněna a naplněna pýcha... musí být poutník něčím nedokonalý, cíl co nejzářivější a cesta co nejtěžší... a třeba si i najít vzory... atd. Je však nutno vidět tohle všechno jen jako mentální produkt pohybující se mysli. A je-li sám pozorovatel v pohybu, nikdy nemůže najít pravdu... nikdy nenajde spočinutí, protože jeho vnímání okolí se mění zároveň s tím jak si utváří filtry pro své vnímání.

Takže marné je někam utíkat, uchylovat se do klášterů, postit se, hledat a týrat se... protože dokud není zastavené to kolo utváření... máte v ruce jen vlastní halucinace, jež nemohou být stálé a trvalé... Ať už jsou to zážitky, pocity, emoce kladné či záporné... vše se odvíjí od toho jak si je vytváříte, aby hlavní směr byl zachován. Většina lidí nevidí ten princip, kterým si vše podmiňují... vytvářejí si vždy nějaké měřítko či matrici, s pomocí které pak vyhodnocují to co se děje... a je-li to v souladu s matricí zažívají štěstí a radost a není-li to v souladu zažívají muka a utrpení. Samozřejmě jistou matrici nám již vnutila společnost, jistou jsme si přinesli z minula a jistou si utváříme tady... bez matrice byli by všichni postaveni mimo soud, a byli by blažení... Blaženost je však stav, který znamená povznesení se z kola bludného střídání štěstí a neštěstí, života a smrti.

Ale nebudu vám to vyvětlovat, protože veškerá komunikace probíhá na procesu představivosti... a blaženost je něco co si neumíte představit... takže to pak většinou dopadne, že si to zařadíte jako nějaké zářivé emocionálně fantasticky zažívané štěstí... a to je právě další kámen úrazu. Protože jste lapení jen ve smyslovém zažívání... jehož výsledek je stále relativní vzhledem ke splnění vašich vlastních ideálů jež jste si předtím stanovili. Bez těch vašich měřítek načerpaných většinou zase ze smyslového zažívání byste nemohli nikdy nic posoudit a nemuseli byste nic zažívat.

Ano tato volba tu opravdu je... dá se vzdát veškerého zažívání... opravdu nemusíte nic zažívat a můžete spočinout v blahu... Ale abyste to dokázali, musíte mít nejprve zkušenost, a sílu jít bezesmyslnou pustinou abyste zastavili ten motor co vás nutí vytvářet nesčetně podmínek proto, abyste tu mohli o něčem snít a někam směřovat... nesčetně podmínek, proč si nezasloužíte nebo nemůžete být šťastní. Být šťastný stále je nuda, být nešťastný stále je nuda... takže jediné co se dalo vymyslet, je koloběh kdy jedno střídá druhé, v přímo úměrné intenzitě toho předcházejícího. Takže jen zvyšujete kontrast a napětí střídající uvolnění... a myslíte si, že to chce něco víc, větší intenzitu větší odvaz... více a více nacpat do těch trubek požitkářství... zvýšit průtok, citlivost...

A právě tohle všechno se tady provádí ať už v materiálním, či duchovním směru... prostředky jsou různé... materialisté investují do vnějšího a duchovní zas do vnitřního... Materialisté potřebují něco mít aby se mohli radovat... duchovní zas mít jemnější cit, aby se dokázali radovat i z věcí které přímo nemají. Ale všichni se opírají jen o zažívané a prožívané a zrychlují svůj pohyb až do doby dokud nevysají všechny své prostředky a pak koukají, jak všechno oč usilovali a získali je jim odebráno... že vše oč usilovali... a čeho dosáhli, bylo podmíněné a relativní vzhledem ke společenské matrici v dané dimenzi... a že z hlediska univerzálního promarnili jen čas... A taky to sami uvidíte, až přijde den D. Mohli byste to vidět už dnes, a poučit se... jenže to byste se museli nejprve zastavit. A zastavit se... to se některým jeví jako rouhání proti vysněnému a jiným jako dávání příležitosti ostatním... Lepší je bojovat a rvát se, něco dokázat... dokázat něco, hlavně však to co někdo jiný ocení... než neuspět a zemřít pak jako nikdo.

Takže syndrom nějakého pokroku a blud zdokonalování čehokoliv a jiné hry jsou tu jen proto, aby vašemu utrpení dávali smysl. Vy chcete a musíte mít smysl, jinak byste se zbláznili... nedokážete se na chvíli zastavit a být jen tak beze smyslu pro bytí samotné. Budete se bránit zastavení toho promítacího kola stínů... budete se odvolávat na všechny možné zákony... a chtít mě potrestat, kdybych vám naordinoval rychlou a bezpečnou metodu, kdy během pár dní by se to ve vás překrystalizovalo a narodili byste se jako jiní. A já to násilím nebudu dělat, a vy nejste schopni takového odevzdání... protože jste jako rozmazlené děti... ani nevíte co chcete... a dokud skutečně nevíte co opravdu chcete... kolo vás semele. Nejprve musíte najít sílu a pevnost, najít pevnou půdu pod nohama, stát se pevní a vytrvalí jako skála, neměnní a stálí jako zlato. A k tomu by vám měl pomoci první element... jež je charakteristický svou pevností nehybností a bezvolí...

Všichni se ženou vpřed... sami svými předsudky minulými utvářeni... a ženouce se k neskutečnému... padají nakonec vysílením do propasti smrti. Abyste se zklidnili musíte jít vzad... zpět k tomu odkud se to všechno rodí... Ne k vysněnému cíli... ale k počátku. Tak počíná si moudrý, aby odhalil všechny své pohnutky a příčiny jejichž skrytý a zakletý koloběh mu nedává smyslu ani klidu. Ví a uvažuje... dokud se já sám měním, mění se i vše okolo... abych našel základní nit musím se zastavit.

Element Země :

Dáme se tedy do toho... Vůle hýbe duchem.... kdo ovládne svou vůli neporuší ducha... Až dosud jste jednali až na impuls vůle... nikdy jste nebyli ještě před vůli samotnou... ještě nikdy jste neviděli jak věci skutečně vypadají, když si o nich nic nemyslíte... Proto abyste tohle viděli a poznali, s čím to vlastně zacházíte, k čemu se nutíte směřovat a čeho se bojíte... abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle... musíte ztuhnout, zkamenět, zastavit se...

Takže si sedněte... a mějte na paměti vlastnosti charakterizující kámen... uvolněte se a nechte se prorůst kamenem... tuhněte a tvrdněte... a všímejte si co vás od kamene odvádí... všímejte si jakéhokoliv pohybu, emocí, pocitů a tohle všechno konfrontujte vlastnostmi kamene... který nemá žádnou vůli se hýbat a někam jít něco dělat, který nemá ani oči ani uši, ani myšlenky pocity a emoce... stávejte se jen kamenem, bezvládně ležícím někde u silnice pohozeným... na dně rozvodněné řeky ležícím... přes který se jen převaluje všechno co se děje... necháváte plynout a jdete dovnitř, stále do sebe... nic nemůžete měnit... nemáte vůli... ať se děje co se děje... kamenu to nevadí...

ZAPAMATUJTE SI: Neustále konfrontovat nějakou snahu a vůli... uvědomováním si nehybnosti a ztuhlosti kamene... a neustále konfrontovat prožívání emocí, bolestí a svědění... uvědomováním si toho, že kámen necítí... Neustále se přesouvat ve vědomí do kamene, neustále se nechat jím prorůstat, a kamennět. Myšlenka určuje tok energie... takže když jste v tom dobří... opravdu se stanete kamenem... Když to děláte... ucítíte nejprve všechno co máte kde zablokované... každá buňka vašeho těla bude brnět a jako by pálit... budete mít pocit, že jste moc těžcí abyste se udrželi pohromadě a nezbortili... budete jasně cítit kde je co zablokované, protože to nebude chtít zkamenět. Tady je nutná trpělivost a neustále se promítání do role kamene... a indiferentnost a zahazování své volby a vůle... Nejprve to bude těžké a pak čím dál snazší... jako když se člověk učí chodit... Děti se to naučí samy... ale dospělý člověk z vozíku, bude se ptát jak... jak to má udělat aby se na těch nohách sakra udržel!!! Musí překonat mnoho bloků... a většinou to vzdá a zůstane na vozíku... Pak když budete vytrvalí a cvičením získáte zkušenosti a inspiraci v tom co jak nejlépe a nejefektivněji působí, pak toho stavu bude možné dosáhnout během pár sekund... jako když vypnete vypínač.

Až dokážete tento stav dosáhnout, poznáte to tak, že jste uvolnění a tělo ač bylo těžké a hrozilo mu zborcení a uhoření, rozkočení či cokoliv... je nyní prázdné lehké... které nic nevyruší... vše jako by se ustálilo... zklidnilo, vyrovnalo a vyjasnilo. Myšlenky samy ustaly, když jsme je konfrontovali neschopností jim vyhovět... Tento stav je charakteristický tím, že nic vás neruší... ani to co vás kdysi přitahovalo nejvíce ani to co vás kdysi odpuzovalo nejvíce... nic se vás nedotýká, nic s vámi nepohne... jste jen svědci... kamenné sochy, pouhá dlaždice na náměstí... nemáte žádné přání, jsou zbytečná... když se nemůžete hýbat, když nemáte vůli ani možnost se pohnout... všechno vyhasne a na místo toho nastoupí spokojenost... a naskočí vám úsměv sjednoceného člověka...

Až tohle dokážete, pak teprve můžete přejít k elementu vody... přechod popíšu příště. Zatím pilně cvičte. Nevýhodou tohoto cvičení je, že vás může vyrušit jen pohyb... takže toho klidu dosahujete jen když se sami nehýbete... ale nebojte... s elementem vody... se naučíte dosahovat tohohle i za pohybu těla... tedy při práci, při sportu... nebudete již tak unaveni a váš výkon bude větší... a s dalšími elementy i za pohybu mysli... atd.

Držím tedy palce.

Ještě bych uvedl, že tohle je základ, a že sami to budete mít těžké... protože je jen jedinná věc co vás bude rušit... a to je vědění o možnosti kdykoliv tohle skončit a jít dělat něco jiného... "užitečnějšího, smysluplnějšího" a právě na toto vědění bude vsázet všechno ten, který vás drží v kole smrti. Kdybych vytvořil pro vás podmínky, abyste o toto vědění a naději se nemohli opřít... pak bych se dostal do sporu s listinou základních lidských práv a svobod a byl bych odsouzen za týrání a mučení. Proto se v Tibetu vyučuje, až adept dokáže se odevzdat plně nauce a prokáže své nasazení mistrovi. Nicméně tohle už dávno znaly čarodějnice při svém iniciačním rituálu... se prostě spoutaly do koženého vaku, který jim znemožňoval jakýkoliv pohyb... a nechali se zavěsit na neurčitý počet dní do pustého lesa... bez pomoci... a dozoru... A až se v nich vůle a odpor ega zlomil... protože se neměl o co opřít ani koho si přivolat na pomoc, otevřely se jim dveře poznání samy... Udělat to já dnes někomu, kdo je zvyklý na láskyplné zacházení a zhýčkané pohodlíčko seminární... a někdo ho najít dřív než se to zlomí... pak bych šel já do vězení a on do blázince. A to já si na triko nevezmu... takže sami musíte dokázat své nasazení... Ti co však vydrží, budou odměněni víc, než ti nejbohatší a nejslavnější, či nejúspěšnější lidé tohoto světa. Dal jsem vám metodu, jež je šetrná a pomalá... v té razantní... a rychlé... byste museli projít a vymáchat se v kotli svých emocí a pocitů... vystupňovaných až na hranici šílenství... Jo... jo... nic není zadarmo... teda v pekle... a vykoupit se z něj... to je práce nejtěžší... pak už je vše zadarmo... pak... tedy jakmile už nemáte svou vůli ani naději... je opravdu vše zadarmo... Takže pokud volíte pomalou metodu, kterou uvádím... nečekejte výsledky za týden... jasný? Než se zbavíte všech bloků... to chvíli potrvá... a ta chvíle je přímo úměrná vašemu nasazení... Vám stačí... když vás začne bolet noha... zazvoní telefon... a už cvičení ukončujete... máte-li takový přístup... pak se nedivte, že vaší sklizní bude jen pochybnost a pocit promarněného času... buď se blíží blaho nebo se vy jemu vzdalujete... nic mezi tím není... dát si pohov... znamená... dát protivníkovi šanci, aby opevnil pozice tam kde se mu hroutí... byť by toho dosáhl pocitem, že se vám dnes vyjímečně daří a stačí tedy jen chvilka... a zítra, jindy to prý doženete.... pamatujte že zbraně... tedy pocity a emoce... musíte s kamennou tváří i myslí nechat jen plynout... jako by nebyly vaše...

Pro inspiraci třeba afirmace, které jsem používal já... Je nutné neustále si vsugerovávat, že jste neschopní pohybu... jako by zalití něčím co vás těsně obléhá a svírá... a dále, že kolem vás plyne čas a vy tak už sedíte stovky let... střídá se den a noc, jaro a zima... evoluce... vesmíry... a vy jen nedotknutelně tomu všemu přihlížíte... jako by v nějaké časové kapsli. (jako ve filmu Stroj času si to promítejte) Neustále stáčet pozornost do tělesné pozice a pozorovot tělo jako neschopné pohybu... musíte o tom přesvědčit svou mysl... prostě dokud se ve vás nezničí naděje, že je možné vstát a sezení ukončit... nikdy se nestane to o čem mluvím... Musíte zlomit jen odpor mysli něco dělat... dokud se tohle nezlomí, nikdy neuvidíte jak lehké a přirozené je sezení... dokud se tohle ve vás nezlomí... nebude pro vás cvičení tím na co se těšíte nejvíce... Až se to zlomí, pak je možné sedět bez bolesti i celý den a být v takové pohodě a uvolnění o jakém se vám nesnilo.

Já jsem se třeba stával sochou Buddhy, zlatou a nehybnou vystavenou všemu co se děje kolem... a jen nehybně pozoroval. Možná vám pomůže ze začátku mít otevřené oči, abyste konfrontovali snící mysl prostředím... Prostě být jen svěděk... a soutředit se a prohlubovat uvolnění... kterému nejvíce nesvědčí víra, naděje či jiná možná budoucnost... je dobré se nechat zasypat do hrobu, těsně svázat, zalít do betonu, nebo jen být stoletým patníkem na rušném náměstí... a prostě selhat v jakémkoliv úsilí a snaze... Takový čerstvě zasypávaný nebožtík bez rakve... nyní může si navíc skvěle uvědomovat co bylo v životě to cenné a co bylo marněním času... kde jsou majetky, přátelé, rodina, zdraví... zážitky z dovolených, sexuální... alkoholické... čím bych se blýsknul před nebeskou bránou? Na co bych se vymluvil když bych viděl jak jsem přestavěl ten chrám Otce na prasečák?

A na závěr bych ještě uvedl, že tohle není technika ani metoda... a že je to přirozený průběh, který se děje automaticky... to co uvádím je jen metoda jak vyšachovat ze hry to co tomu přirozenému až kamennému uvolnění stojí v cestě. A tedy jak na vaše napětí... napětí mezi vašimi sny a skutečností, které je zdrojem štěstí i neštěstí a které vy proto sami neustále v sobě vytváříte a na němž s nasazením života lpíte... nedivte se pak že klidu nenajdete.

Praktické poznámky k elementu Země :

Afirmace "vše je vpořádku tak jak má (mělo) být" vede k uvolnění a pocitu bezpečí a k otevření se.

Je třeba si uvědomit, že subjekt i objekt a cíl k dosažení je utvářen myslí. A neustále tohle bořit... nehledě na možné variace a vynalézavost mysli... stále se věnovat zdroji a né jeho projevům. 2 měsíce jsem ztratil tím že jsem chtěl utéct někam jinam... za světlem za lepším... byť bez fyz. těla, než jsem si uvědomil, že to co hledám není někde jinde, ale schováno ve mě. Pak teprve pozornost teče dovnitř nerušeně sama. Další měsíc tím, že jsem neměl rovná záda... trubky byly přiškrceny a nešlo nahodit celkové vyladění potřebné k přerodu z fyzické do jiné sféry.

Kamennost možná nejlépe zakotví ve tvaru pyramidy jež je tak těžká, hladká, přesná a pevná... mající těžiště v solar plex... že s ní ani zemětřesení nepohne. A kamennost se urychlí, necháte-li zkamenět jako první mysl... tak že je jako paralyzovaná nějakým jedem...

Mnohé bloky a projevy odporu byly překonány nahlížení z bodu "nejsem". A tedy rušení zažívajícího jež byl podhoubím všech bloků. Toho se "zmizení" se dá dosáhnout upřením soustředěné pozornosti na místo kde jste tak intenzivně, že zmizíte a zůstane jen okolí. Pak doporučuji zamilovat si to rozšíření, to vibrování zvukem co ucho neslyší... a odevzdat se mu aby si s vámi udělalo co chce... prostě ho milovat víc než cokoliv jiného byť by to znamenalo pocit smrti...

K dosažení bezvůle... je dobré představit si že jste zavěšení v oblasti kde vrchní část hlavy lomí se v zadní část hlavy... na oku a visíte v prostoru... uvadající bez síly a usychající bez chutí... jako mrtvoly bilancující do hrobu spouštěni pak... podřizujete se všemu, přijímáte vše... protože už není kudy kam... vše selhalo... Vše muselo selhat, protože to bylo vaším produktem... tohle je ten nejtemnější úsek. Dokud však jím neprojdete a nedosáhnete stavu bez vůle... nemůžete začít s elementem vody... jež je již jen o radosti z poddajnosti. Teprve až budete bez vůle jste připraveni na to aby vás to samo vtáhlo... a všechno ostatní se už děje samo... bez "jak". Zkrátka prohlubování zdarma a bez osobní práce... no není to fantastické!!! Stačí se jen nechat unášet... a nevytvářet odpor...

Škoda že jsem se nevyfotil před a po... abyste viděli proměny jichž ani vizáž není ušetřena... kdykoliv jdu teď nyní kolem zrcadla, mám radost... a nejvíce na co se těším je sezení... všechny ostatní oblasti života... mají jiný svěží punc spokojenosti... celkově je vše jiné... a člověk začně vnitřně medovatět, nežebrá, ale přetéká...

Beznadějný případ

Rozpustit se v lávě...

Stát se součástí toho kde jste tak aby tělo zmizelo...

[Návštěvník]

Jakákoliv technika buduje pekelnou karmu! Ať už je to modlitba, ať už je to mantra, jóga či meditace... ty všechny sračky vás dostanou jen a jen do pekel. Komu to sloužíte? Komu se klaníte! Co chcete zdokonalovat měnit! Vzpamatujte se!

Zajisté se tedy ptáte: "Co máme ale dělat!" A já vám na to odpovídám... "Není žádné máme, není žádné co, není možné nic dělat. Jen v pekle to je všechno možné. Ani na chvíli nepomyslete na sebe... ticho mrtvého mějte celý den."

Zajisté se znovu ptáte: "Ale, co máme tedy dělat?!" A já znovu odpovídám: "Nikdy víc! A ticho už!"

A vy se zase ptáte: "Ale jak to máme udělat?" A tak vám opakuji: "Nedělejte nic! Dělání není možné... pokud chcete něco dělat, dělejte jen to, o čemž nevíte, že to děláte!"

Proč musíte něco s něčím dělat? Žádný problém neexistuje... řešení tedy není možné nikdy nalézt! Samo hledání je cílené dělání! Kdo je ten konající, hledající, posuzující! Každý záměrně vykonaný čin buduje karmu... ať už je to půst nebo krádež! Není divu, že vás pak žere svědomí, když jste něco dělali! Jen ten, kdo neví co dělá, vchází do ráje! Ale vám pořád něco schází... příčina je v tom "já", které může existovat jen v tom hladu! Pak se buď smiřte s věčným peklem a nebo si nestěžujte!

Jaká je příčina vašeho konání? Ha? Proč se staráte o svůj zítřejší den? Nejprve si ve své makovici vytvoříte sami svým mlsným jazýčkem rozlišovacím problém a pak hledáte řešení? Zastavte to! A všechna napětí z nichž peklo a karma se budují zmizí! Ale nezastavujte to vědomě! Vyserte se na všechny cíle, a cílené činnosti! Je těžké vám něco říct, protože vy si z toho uděláte koncept a cíl a pak není divu, že jste věčně mrtví! Vzdejte se všech zisků a všechna napětí a ztráty zmizí... vzdejte se všech odměn a nebudou tresty. Vzdejte se nirvány a nebude utrpení... ale jakmile si teď řeknete: "Tak jo vzdám se toho...," tak už jste to minuli! A stará gramofonová karmická deska se otáčí stejně jako předtím, a stejný červ, jež vám vnitřně vyžírá království nebeské pokračuje s vámi na věky věků!

Když máte hlad jezte, když se vám chce spát, spěte, když jste unavení odpočívejte, když jste smutní plačte, když máte vztek vztekejte se. Vše kde není rozpor s tím co je je meditace. Je-li tu bolest stačí si uvědomovat bolest, je-li tu stres, strach, stačí si ho jen uvědomovat a nemanipulovat s ničím, do ničeho nezasahovat... neposuzovat nic jako nepříjemné a příjemné... nechtít měnit aktuální stav věcí! Jenže vy jste stále zahleděni do lepšího, které tady není... pak není divu, že trpíte 24 hodin denně. Sníte o sobě a krásné slasti... stále o tom přemýšlíte! A jestliže je tu touha pak je tu posuzování... Stále posuzujete... stále jste hladoví a neúplní! Rozdělujete blaho království na chci a nechci, na plus pocit a mínus pocit. A ten plus je vždy někde v budoucnu někde v představě! Jestliže cokoliv posuzujete vytváříte napětí, ze kterého žijí všichni démoni jež vás zotročují. Jenže s posuzováním souvisí vaše požitky... a proto se ho nechcete vzdát... nechcete se pustit požitků smyslového zažívání... a proto nechcete ani umřít... Nehcete se probudit... neboť vaše odměna je v další periodě snu. Přece jste netrpěli zbytečně tolik let, abyste to pouhý krok před cílem zabalili že?! Dokud je tu naděje... pak vás probuzení nezajímá. A ona tu vždy je... co? PRD! Naděje je jen představa ve vaší kebuli... jen zase další sen! Dokud nepoložíte svůj vnitřní život na kříž... nebo dokud neprohlédnete, že všechny požitky jsou pomíjivé a tedy prázdné... nedokážete se pustit. A dokud se nedokážete pustit pak vám nic nemůže pomoci.

Techniky vymýšlí jen touha uchopit nějaký pocit či stav. Ale vše zažívané je pomíjivé, nikdy nic z toho co získáte netrvá věčně! Je jen jediná technika, a to, že nesmí být použita žádná technika. Pokoušíte-li se překonat svůj pocit, který jste si sami v sobě díky posuzování vyrobili... pak se veškerá válka a utrpení odehrává uvnitř vás... jinak je všechno v nirváně a extaticky tancuje svobodnou radostí...

Připojíte se? Řeknete-li že ano... propadáte peklu... řeknete-li že ne... propadáte peklu... Co tedy uděláte? Neřeknete-li nic, propadáte peklu... řeknete-li nic... propadáte peklu... Co tedy uděláte?

Prásk!!!!

Slepý Osel

[Návštěvník]

http://www.oslikuv.net/skola/main.htm#09

[malesrdce]

Slepý Osel: O otroctví

Autorem tohoto článku je můj milovaný Slepý Oslík

Děti jsou mé oblíbené téma...
na nich je vidět, co jsme všechno zapoměli...
od čeho jsme utekli...
co jsme ztratili...


Když se Vaše oči setkají s očima dítěte,
usmějete se, jako by jste v nich viděli radost...
kdo z lidí to dokáže, kdo umí svým pohledem
rozesmívat zasmušilé tváře?


Jak to všechno začalo... aneb jak jsem ztratil svobodu.

Hrál jsem si... tak to nazývali ty velké bytosti... Jenže já se učil studoval vnímal... bylo to krásné... tolik věci kolem mě čekalo na své prozkoumání... na kterou se jen zaměřit první... jak to všechno zvládnout...

Všiml jsem si, že ti velcí mají pusu i k něčemu jinému... než jen k papání... dokážou měnit zvuk... tím, že s ní hýbou... jak to jen dokáží? Chtěl jsem to taky umět... a tak jsem je začal bedlivěji studovat. A pak se mi to povedlo! S vypětím sil a soustředění, jsem ze sebe vydal něco jako ma-ma. A co se to nestalo najednou mě všichni objímali pusinkovali ma-ma... a zase jsem středem pozornosti... to si musím zapamatovat... stačí říct ma-ma a je to. A tak jsem to ukázal i babičce, a dalším lidem a všichni mě chválili. Ale později se něco změnilo... když jsem po nějakém čase řekl ma-ma, už to nefungovalo... Jak je to jen možné... vždyť to dělám úplně stejně jako předtím... ma-ma... a zase nic. Co se to s těmi lidmi stalo... že by ohluchli?

A tak jsem si vzal pastelky... to jsou speciální věci, které za sebou nechávají stopy, které mají stejnou barvu jako to co držím v ruce. A tak jsem si s nimi hrál a bavilo mě dívat se jak za sebou nechávají stopy... a dělám to já... jak fascinující... tvořím! Já sám dokážu tvořit... fantastické... A pak přišli velcí a opět mě chválili a ukazovali můj výtvor všem blízkým, a ti mě taky chválili. Jenže pak se stalo to samé co s ma-ma... Po čase mě už nikdo za stejné výtvory nechválil... co se to zase s těmi lidmi stalo? Že by oslepli?

A tak jsem zjistil, že když něco dělám, musí to mít nějaký smysl... proč?! Proč si nemůžu kreslit jen tak... proč musí ty čáry něco znamenat?! A pak přišel ten ústav zvaný škola. Tam si už není možné dělat věci jen tak pro radost z dělání z tvoření... musí mít vše nějaký smysl... a ten kdo dokáže dát věcem ten nejlepší smysl ten dostává nějaké čísla, kterým rozumí zase jenom rodiče... A ti se buď zlobí nebo radují.... a tak se musím snažit, aby jsem měl ty jedničky.

Možná v tomto ústavu a možná někdy dříve jsem ztratil svou svobodu... začal jsem otročit pro potěšení druhých... Bylo mi řečeno co mám kreslit a když to nedokážu - jsem špatný! Bylo mi řečeno jak se chovat a když to nedokážu tak jsem špatný! Bylo mi řečeno jak mám mluvit a když to nedokážu tak jsem špatný! Takže musím dělat věci, které se ode mě očekávají jinak jsem špatný!!! Musím se stát aspoň normálním... tj. takovým jako většina... Mohu se stát i velkým, když dám většině to co se jim líbí... Pak budu velice váženým občanem...

Ale kde jsou mé potřeby, kde je má volnost... Stále slyším potřebuješ to a to a až to budeš mít budeš šťastný... Ale kdo vytvořil tento pomyslný žebříček hodnot.... a jsou to vůbec HODNOTY? Neustále se tyto hodnoty rozrůstají... A tak člověk musí více otročit... Kdysi se člověk spokojil se zdravím, pak k tomu přibyla střecha nad hlavou, pak rodina, a tohle bylo tehdy snadno dosažitelné... když už jste to měli mohli jste odpočívat... a to se někomu sakra nelíbilo, protože už Vás nemohl více vykořisťovat a tak tento žebříček hodnot rozšiřoval a rozšiřoval a jeho cílem je aby jste nikdy nepoznali odpočinek... aby jste neustále otročili... udělal z Vás ždímačku na utrpení...

Protože člověk který odpočívá není výdělečnou jednotkou... A bez výdělečných jednotek někdo příjde přece o zisk... Pracujete na jiné! Ale čas Vám nikdo pak nevrátí!

Dostaváte za svou práci tak malou almužnu... a navíc co jsou peníze... je to kus papíru, který je potištěn obrázkem a kterému vaše mysl dáva moc... Ukažte lidem co si za tento kus papíru pořídí a oni jich budou chtít více... Peníze jsou jen prostředníkem k tomu, abyste si něco koupili, něco o čem tvrdí jiní, že to potřebujete... Zkrátka Vás všichni jen využívají pro svůj zisk!

Např.: Taková elektřina. Lidé postavili elektrárnu aby jim usnadnila práci. K tomu, aby se elektrárna postavila a elektřina rozvedla stačí jednorázově zaplatit na hlavu směšnou částku... a pak by mohla být elektřina zadarmo. Jak si někdo mohl přivlastnit elektřinu! Jen si spočítejte kolikrát se elektřina promítne do ceny určitého výrobku... je to řetěz jehož konec je v nedohlednu!!! 100x je malé číslo! A teď si představte kdyby tato položka byla nulová... a ona je ve skutečnosti nulová. Elektřina je zadarmo. Za vítr ani za slunce či za proud řeky nikdo platit nemusí a už vůbec nemluvě o energii skryté v atomech. Ten kdo si přivlastnil energii má doslova zlatý důl... může si dovolit diktovat své požadavky... může doslova vytunelovat celé národní hospodářství země tím, že zdraží energii a naše ceny výrobků budou mnohem vyšší než dovážené a o to jde! Proč se elektřina zdražuje co za tím asi je? Jen si zkuste domyslet, kdyby elektřina vůbec nebyla... A tak neslouží elektřina nám, ale my sloužíme jí... pokud ovšem nejsme "vlastníkem" elektřiny. Jen si spočítejte kolik se asi na konci měsíce sejde peňez za elektřinu na hromádce v celostátním měřítku. Toto číslo je určitě více než 9 místné. A kam jdou pak? Kdyby elektřina byla zadarmo, najednou by jsme nepotřebovali k topení dřevo, zemní plyn, různé další věci, které jednak znečišťující životní prostředí a taky zbytečně zatěžují naše kapsy.... a tak je to se vším... s telefonními inpulzy ať už mobilní nebo jiné... s vodou kde nám vzniká i stočné... každý se snaží přiživit... dravá konkurence vykořisťovatelů jež si chováme ve svém lůně...

Pracujete, děláte rizikové věci, ničíte si zdraví... jen si vemte kolik nemocí, úrazů a kolik lidí zemřelo jen kvůli své práci. Když vidím staré nemocné lidi, kteří se sotva plazí ulicemi, když vidím následky tohoto systému, když vidím toliko utrpení... moje srdce volá se slzami v očích dóóóóóst....

V přírodě je všechno zadarmo! K čemu by Zemi byly peníze? Dá vám své plody i bez nich. Stačí vyvinout jen malé úsilí... A máte vše potřebné ke štěstí... navíc jste volní... Můžete si dělat co chcete... Tady se pak ukáže kdo opravdu umí a kdo je potřebný, kdo je schopen přežít, kdo si zaslouží žít... Tady se musíte spolehnout sami na sebe! A to mnoho lidí nedokáže že?! Jinak by to všechno nedospělo do systému ve kterém se nacházíme.

Jako vzor podívejte se na domorodé Havajce. Ti pracují jen z ruky do pusy a to jen sklízením plodů Země. Nic víc nepotřebují a zbytek dne se věnují radostem života... Navíc jaká je to práce sklízení plodů... to svede každý.... Dokud ovšem do jejich Země nepříjde někdo kdo si ji přivlastní násilím!! A udělá z ní ziskový důl... zabere si půdu... a staví hotely a turistické atrakce... A tak se ptám kdo mu dal právo! Kdo dal někomu právo přivlastnit si jakýkoliv úsek Země!!!

Stejně tak byli vyhnání indiáni ze své země a jejich krásná zem byla proměněna na chmurný monument moderní civilizace!!! No a ne snad stejný národ se postupně rozlézá a podmaňuje si celý svět... a tak mění krásnou zemi v srdce svírající torzo...


Jak si podmanit tvora :

a) naučit ho Vaší řeči
(angličtina se už rozrůstá...)
b) vyvolat v něm pocit touhy po něčem
(americké smetánkové seriály...)
c) ukázat mu, že to po čem touží máte jenom Vy
(filmy o supersuper věcech a hrdinech made in Hollywood)
d) dokázat mu, že když něco splní dostane to po čem toužil
(s poctivostí nejdřív pojdeš... byznys je tvrdý)
e) dokázat mu, že když příjde nebezpečí, tak ho ochráníte
(která země ve světě vždy zjednává pořádek?)

A když se Vám to povede bude Vám daný tvor zobat z ruky. Vy se pak musíte jenom snažit o to, abyste stále něčím novým upoutávali jeho pozornost. To je tzv. nabídka. Avšak nejhorší na tom je, že i tuto nabídku vytvářejí již jiní, stejně podmanění tvorové... čili Vy jste jen prostředník.

Takový jednoduchý příklad :
Podmaním si množství tvorů které nalákám na kolečkové brusle a ty zaměstnám v továrně na výrobu skateboardů. No a v továrně na kolečkové brusle zaměstnám tvory, které jsem nalákal na skateboard. Pak až je hotovo prodám se ziskem jedné straně kolečkové brusle a druhé straně skateboardy. Nesmím však dovolit, aby tito podmanění tvorové přišli na to, že k tomu, aby uspokojili své potřeby mě vůbec nepotřebovali! To by byl můj konec... Musím proto zlepšovat a zdokonalovat svou nabídku jak kolečkových bruslí tak skateboardů a zároveň nesmím použít moc kvalitních materiálů, aby životnost výrobků nebyla moc vysoká... jinak bych neměl zdroj trvalého zisku...

Nyní to zkuste na zvířatech... ukážete-li psovi hračku taky si s ní bude hrát... Ale když mu jí vezmete... už ho nezajímá... pro něho zmizela... tudíž není... a jde dál bez pocitu že jste mu hračku upřeli, nebo že jste ho o ni okradli. Příjmají pouze přítomnost! Minulost ani budoucnost pro ně neexistují... protože vědí že život o nich není. Pes se nikdy nebude zajímat o kvalitu své, natož cizí boudy! Nebude jiným závidět jejich honosný obojek... ono čím honosnější obojek si necháte nasadit tím větší otroctví zakusíte! A to on dobře ví... :-)).

Zvířata se nedokáží naučit Vaší řeči nemají touhu a proto se nedají ovládat! Jen z pomocí násilí je donutíte k určité poslušnosti, která je spíše jejich sebezáchovným jednáním, než tím, že Vás poslouchají. To si jen Vy myslíte :-)). Zkuste zakázat slavíkovi zpívat!

Originál článku naleznete na stránkách autora, mého milovaného slepého Oslíka: http://www.hloupy.chytrak.cz/dek07.htm
A zde je odkaz na Jeho stránky: http://oslikuv.net/

[irulan]

ahoj, díky za další odkaz na Oslíkovy texty...taky to ráda čtu, nutí mě to přemýšlet nad vlastními předsudky a představami.
Tohle http://konechledani.blog.cz je tak trochu podobný, ale ty to už znáš viď..

[papadev]

POSTŘEHY PĚKNÉ,ALE JÁ PROTI TOUŽENÍ NIC NEMÁM,ZÁLEŽÍ: PO ČEM TOUŽÍM..

TOUŽÍM-LI BÝT OTROKEM.....NO,NIC MOC

TOUŽÍM-LI SE OSVOBODIT....TROCHU LEPŠÍ,NE?

........................

[Návštěvník]

Jedinou příčinou utrpení je touha

http://www.sps-ko.cz/documents/CJL_Skri ... HISMUS.pdf

Tanhá je jedním z 12 článků řetězu podmíněného vznikání. Tanhá je také tématem Druhé vznešené pravdy, ve které se praví, že touha je základní příčinou veškerého utrpení. Buddhistické spisy ji popisují jako touhu po smyslových objektech, které jsou spojeny s příjemnými pocity, nebo jako touhu po smyslových potěšeních. Tanhá je termín jak pro „touhu mít (získat) …“, tak pro „touhu nemít (zbavit se)…“. Můžeme toužit po přítomnosti příjemných pocitů i po nepřítomnosti nepříjemných pocitů.

Touha či žádostivost pramení z mylného konceptu existence „já“, přesněji řečeno z mylného přesvědčení, že pokud „má“ přání budou splněna, povede to k „mému“ trvalému štěstí. Takovéto mylné domněnky obyčejně mají za následek další a další touhy a opakovanou snahu dosáhnout žádaného výsledku.

Pro žádostivost existuje ještě jeden odlišný buddhistický termín lobha. Tanhá představuje spíše abstraktní pohled na žádostivost jako na příčinu znovuzrozování, zatímco lobha je žádostivost jako jedna z příčin konkrétního karmicky neprospěšného jednání, mluvení a myšlení (viz akusala múla).

Tanhá nezahrnuje jen touhu po materiálních objektech či smyslových potěšeních, ale i touhu po (dalším) životě nebo smrti (pokud si někdo přeje spáchat sebevraždu), touhu po slávě (nebo po zapomenutí), touhu po různých mentálních nebo emočních stavech (štěstí, radosti, lásce). Tanhá zahrnuje všechno toužení, všechny žádosti a každé chtění, nezávisle na jejich intenzitě.


http://cs.wikipedia.org/wiki/Tanh%C3%A1

[papadev]

TUH JE VÍC DRUHŮ

1-MOHU TOUŽIT PO RŮZNÝCH VĚCECH(JAXEM UŽ NAZNAČIL)

2-A MOHU (I PO JEDNÉ VĚCI)TOUŽIT RŮZNÝMI ZPŮSOBY

A KAŽDÝ TEN JEDNOTLIVÝ PŘÍPAD MŮŽE VÉST K USKUTEČNOVÁNÍ A MOUDROSTI..A MŮŽE OD USKUTEČNOVÁNÍ A MOUDROSTI VZDALOVAT...ZÁLEŽÍ NA PŘÍSTUPU KAŽDÉHO Z NÁS

SLEPOTA POMINE,OTEVŘU-LI OČI...
..............................

[Návštěvník]

TUH JE VÍC DRUHŮ

Neodolám a řeknu co mě při čtení té věty napadlo, že tuhy jsou opravdu různé



.......

Touha je stav, kdy se upínám k něčemu, co tu podle mě teď právě není. Touha

zahrnuje všechno toužení, všechny žádosti a každé chtění, nezávisle na jejich intenzitě.

Dokud potřebuju toužit po něčem, co bych rád zažil, OK. Je to příležitost vyzkoušet si, jestli stav, o kterém jsem přesvědčený, že tu teď není a že stojí za to o něj usilovat, je trvale uspokojivý, nebo ne.

[papadev]

TOUHA

Byla Touha,I kdyz jeste nebylo nic?
Ano,Touha uz byla,
protoze jinak by nic
bylo porad...

To Touha udelala z niceho neco...

A ted zase Touha
touzi udelat
z neceho nic...

... ... ...

[konec zvonec]

vsiml jsem si jak maly rozdil je mezi ...

touzenim
a
souzenim

a taky ... je zajimavy premyslet o souzeni i touzeni ... jako o necem ... co nic neznamena a je to v poradku ... kdyz uz je to tady.

a taky ... kdyz je vsechno v poradku ... tak nezbyva nic co bych musel.

[papadev]

Nevim,co vadi na "museni"

Kdyz mam potrebu-co s ni?
Holt ji musim uspokojit

Jo az nebudu mit zadne potreby-to bude jina,pak tech "musu" mozna bude min

Je taky bezne,ze musim,protoze me nekdo nuti...a z jiste I jinych duvodu

Jeden typ lidi po musim primo prahne-na vsechny strany se pta:co musim udelat,rekni mi prosim...

Jine-samostatnejsi musis irituje----nic nemusim-je jejich kredo,kteremu pak otroci

Musim dychat? Musim umrit?

Asi ano,ale jen jako clovek s temito potrebami-omezenimi

... ... ...

[konec zvonec]

Nevim,co vadi na "museni"

Kdyz mam potrebu-co s ni?
Holt ji musim uspokojit

Jo az nebudu mit zadne potreby-to bude jina,pak tech "musu" mozna bude min

Je taky bezne,ze musim,protoze me nekdo nuti...a z jiste I jinych duvodu

Jeden typ lidi po musim primo prahne-na vsechny strany se pta:co musim udelat,rekni mi prosim...

Jine-samostatnejsi musis irituje----nic nemusim-je jejich kredo,kteremu pak otroci

Musim dychat? Musim umrit?

Asi ano,ale jen jako clovek s temito potrebami-omezenimi

... ... ...

potreba i museni jsou pocity ... mam pocit ze musim .... mam potrebu ze musim ...

predstav si ze mas sen ... pocit ze poskakujes po louce ... tak zivy ze nerozeznas ze to neni opravdu ... a klidne pri tom muzes umyvat nadobi ... nebo dychat ...
na tomhle by mohlo byt videt, ze je to jen situace ktera probiha a ja na ni nemam zadny vliv.

chapu ze kdyz pak nesnis ... tak je tezsi si to takhle uvedomit.

mam pocit ze ME se neco deje ... kdyz umaznu ME ... tak se to proste deje ... aniz by se to delo nekomu ...
pak tady neni nikdo kdo by na to mel vliv, musel nebo potreboval.
proste cely je to jen pocit ze se to deje ME ... presvedceni ze se to deje ME.

je to jen uhel pohledu ... to co se deje se nemeni ... porad se to deje ... existuje.
a tak strom se jenom deje ... kos s ejenom deje ... prsty na klavesnici se jenom deji ... pohyb oci se jenom deje .... dychani se jenom deje.

takze muze byt zajimavy opravdu dukladne prozkoumat co to vlastne to ME je ... co to vlastne je? co si privlastnuje vsechny ty situace?
pro me tohle zkoumani bylo klicovy.

[papadev]

pro me je taky tohle zkoumání klíčový

potreba je možná pocit,tak jako vše tady...

ale co dělám,když mám hlad?

řeším to přes pocitovou stránku nebo se najím...?

...................

[konec zvonec]

pro me je taky tohle zkoumání klíčový

potreba je možná pocit,tak jako vše tady...

ale co dělám,když mám hlad?

řeším to přes pocitovou stránku nebo se najím...?

...................

a to je prave to co ke zkoumani ...
opravdu mas hlad ty?
nebo se proste objevi hlad?
je ten hlad opravdu tvuj?

to zkoumani se prave tyka ... ja ... ty ... me.

je zde ... najim se ... nebo se objevuje jezeni?
je zde ... resim to ... nebo se objevuje reseni?
delam to ci ono ja ... nebo se to deje?

je to celkem maly posun pozornosti ... od ... me se deje ... k ... deje se.
tohle je to zkoumani, o kterem jsem psal.

[Návštěvník]

řeším to přes pocitovou stránku nebo se najím...?

Pocitová stránka tam podle mě je, jenže pocit se tam jen mihne, většinou si ho neuvědomujeme a rovnou podle něj jednáme.

Kdo má např. pocit, že je tlustý a že by potřeboval zhubnout (přitom to tak nemusí být, jenom má ten pocit), tak když dostane hlad, objeví se mu pocit, že to musí být něco nízkokalorického, aby moc nepřibral, nebo se rozhodne dát si místo jídla pauzu. Přes pocitovou stránku (která se přidala k rozumovému závěru) se to dál nedostane a hlad má prostě smůlu.

Když se naopak někdo musel doteď uskrovňovat a může si konečně dopřát jídlo podle svého gusta, objeví se pocit a teď si to vynahradím..." a vybere si pěkně tučnou pečeni... A kdo musí šetřit, toho jeho pocit "hele víš že to nesmí moc stát" drží při výběru jídla zpátky.

Jsou to trochu extrémní příklady, ale je na nich vidět, že pokud mi není úplně jedno, co jím, vždycky se při výběru jídla objeví nějaký pocit a ten určí, co si vyberu a čím hlad utiším.

[papadev]

souhlasím s tím,že žádné "mě"...nemusí být,ok

sám uznávám,že sou jen jevy=vjemy...kdo je má je diskutabilní a co ty vjemy sou je také diskutabilní....chceš-li se bavit na této úrovni--ok

v této poloze bych myslel tuším jen toto:existuje autor vjemů,ten je všechny imaginuje--všechny vesmíry,všechny bytosti a myšlenky všech bytostí,přičemž každá ta bytost dělá to samé co autor,imaginuje a tvoří a prožívá se....

řada lidí tvrdí,že už si to vyřešila,že se uvědomují--prožívají--zkrátka ví,že sou autor

ok

blázince sou plné lidí,co si uvědomují--prožívají se---zkrátka ví,že sou císař nero nebo kristus

a všichni mají společné to,že jako autor nemohou nic vědomě tvořit a měnit,že jako nero nemohou vládnout a že jako kristus neoživí lazara...a všichni mají společné to,že se jim tento jejich sebeklam nedá vymluvit...

........................

[konec zvonec]

řeším to přes pocitovou stránku nebo se najím...?

Pocitová stránka tam podle mě je, jenže pocit se tam jen mihne, většinou si ho neuvědomujeme a rovnou podle něj jednáme.

Kdo má např. pocit, že je tlustý a že by potřeboval zhubnout (přitom to tak nemusí být, jenom má ten pocit), tak když dostane hlad, objeví se mu pocit, že to musí být něco nízkokalorického, aby moc nepřibral, nebo se rozhodne dát si místo jídla pauzu. Přes pocitovou stránku (která se přidala k rozumovému závěru) se to dál nedostane a hlad má prostě smůlu.

Když se naopak někdo musel doteď uskrovňovat a může si konečně dopřát jídlo podle svého gusta, objeví se pocit a teď si to vynahradím..." a vybere si pěkně tučnou pečeni... A kdo musí šetřit, toho jeho pocit "hele víš že to nesmí moc stát" drží při výběru jídla zpátky.

Jsou to trochu extrémní příklady, ale je na nich vidět, že pokud mi není úplně jedno, co jím, vždycky se při výběru jídla objeví nějaký pocit a ten určí, co si vyberu a čím hlad utiším.

takovym pocitum by se dalo rikat tendence ... nasbirame je behem zivota a zijeme podle nich ... spousta z nich je uzitecnych ... treba tendence cistit si zuby. ... nektere mene.

zadna z nich vsak nema vliv na to co opravdu jsem ... na podstatu.

[Návštěvník]

řada lidí tvrdí,že už si to vyřešila,že se uvědomují--prožívají--zkrátka ví,že sou autor

ok

blázince sou plné lidí,co si uvědomují--prožívají se---zkrátka ví,že sou císař nero nebo kristus

No to je pěkná vyhlídka

Naštěstí to tu není pořád, ale taky mě potrefila tahle zkušenost (vůbec nevím, proč), že je tu jen pozorující Vědomí, a to za co jsem se doteď považoval - osoba - odjakživa bylo jen iluzí, něco jako snová osoba... a i když se to pořád hejbe, nemá to vlastní samostatnou existenci, je to jen jeden z mnoha prázdných tvarů Vědomí, které je nekonečně prázdné a živé současně...

Navíc se teď stává, že obsahy vědomí se vnímají jako ne-já

[papadev]

zkušenosti máme(jak tu sme)---dejme tomu podobné---co z nich si odvodíme---to je další věc...

pro mě Pozorující-není jediný aspekt Vědomí,Ono dále Tvoří(aby mělo co pozorovat( a Prožívá se jako ono Stvořené...

osoba je iluze-ok,ale osoba je Vědomí---sama píšeš že vlastní existenci nemá--vlastní existenci nemá nic--a vše je Vědomí...

že to tak je bych také řekl,ano sem 100% tím Vědomím a zároveň-kouzlo!!--Jím nejsem

touhle řečí víc se k tomu nepřiblížím

ten,u koho převáží Jsem Tím i ten u koho převáží Nejsem Tím--oba sou už dost mimo

Jsem tím,protože ničím jiným být nemohu,je tu jen To Vědomí---a Nejsem Tím,protože nedisponuji Silami,Schopnostmi,Pamětí,Inteligencí... a dalšími atributy Toho Jediného Vědomí

........................