Jsme určeni k probuzení?

Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod Jana » čtv 05. úno 2015 7:21:29

Otázka: Ahoj Eckharte. Jestliže je cílem vesmíru, aby se forma probudila, nebo aby se vědomí stalo vědomým samo sebe, proč je to tak vzácný jev? Vypadá to spíše, jako že jsme že jsme určeni k tomu, abychom se neprobudili.

Eckhart: (velmi nadšeně): Ok, děkuji.

Jak říkáte, vypadá to, jako bychom byli určeni k neprobuzení. (Ne vy osobně.) Ale není to pravda. Jste určeni k probuzení. Stejně tak jako žalud, který spadne na zem, je určen k tomu, aby se stal dubem. A každá malá cibulka, kterou teď dáte do země, je určena k tomu, aby se stala na jaře krásnou květinou. Ale ne hned teď, protože v tomto světě, kde za světem formy leží vědomí, a samo sebe vyjadřuje nesčetnými dočasnými formami, tedy v tomto světě se vyvíjí v čase. Existuje i v jiném světě, bezčasovém. Ale v tomto světě platí čas.

Obrázek

Vesmír se vyvíjí od stavu jednoty do stavu mnohosti. I na této planetě je evoluce vědomí. Formy se stávají složitějšími, když se vědomí přesunuje do mnoha životných forem. Postupně dochází k rozkvětu vědomí ve vesmíru. A vy jste toho součástí. A děje se to podobně jako s tím semenem, ten proces se rozvíjí v čase. Je tady paradox.

Mimochodem, musíme být schopni přijmout paradoxy a žít s nimi. Protože pokud to není paradox, není to pravda. Mysl hledá pravdu: takhle to je, a nemůže to být obojí. Ale někteří fyzikové si začínají uvědomovat i v říši vědy: je toto částice, nebo je to vlna? Nu, záleží na způsobu, jakým se na to díváte. Musíme tedy žít s paradoxem. A paradox také platí tehdy, když mluvíme o nalezení bezčasové dimenze v sobě samém, když se do ní probouzíme. Já někdy říkám, když začínám přednášku: Jsme tady na dvě hodiny, abychom v nich nalezli bezčasovost v sobě samých. (:-)) V tom můžete vidět ten paradox. Lidé říkají: Co tím myslíte? Proč potřebujeme dvě hodiny, abychom našli bezčasovost v sobě? Ale je to tak.

Okamžik seberealizace je samozřejmě bezčasový. Ale realizace bezčasovosti, ve vašem životě stále přítomná, potřebuje čas k probuzení. Probudit se trvá nějaký čas. Ale vy jste jako budík: už jste nastaveni, abych to trochu zjednodušil. Byli jste stvořeni, abyste v pravou chvíli začali zvonit. Všechno, co víme, je, že nevíme kdy. Ale jakmile začnete zvonit, uvědomíte si, že čas nebyl nikdy reálný. A můžete si dokonce pomyslet: Musel jsem opravdu projít vším tím časem? Ale tak to je. Takže zde se věci vyvíjejí v čase, a každý člověk je, jako semeno, vlastně už víc než semeno, určen k probuzení.

Proto jsme tady, abychom to vyjádřili, abychom byli pro to hybnou silou. A nyní se to začíná stávat stále častěji. V minulosti to bylo výsadou velmi málo jednotlivců, i když sem tam vždy nějací byli, ale dnes prochází procesem probuzení mnohem více lidí. A pro mnoho lidí je to proces. Proces znamená: probudíte se, a pak jdete zpátky. Zpátky do času. Proto to zabere čas. A pak něco přijde … ach, to je nádhera, žádné problémy, klid, pocit života, přítomnost, hlubší vztahy mezi formami, vidění esence života, všech forem života. A pak se něco stane, hustota se vrátí zpět, sen forem přijde zpět, a vy zase upadnete do spánku. Je to jako když spíte a něco se vám zdá, pak se probudíte, a pak vás zase přemůže spánek. (:-))))

Mají to i psi, když se dívám na svého psa … kdoví co se děje v psím snu, asi je to podobné lidským snům, i když pes má asi jiné starosti, kosti, jiné psy. Takže se to postupně střídá: bezčasovost a návrat do času. Vzácně se stane, že se jednotlivec probudí najednou a už neupadne do identifikace s formou, myšlenkami a tak dále. Někdy se to stane, ale většinou je to proces. Takže si užívejme ten proces, a čím více se ptáte, proč to trvá tak dlouho, tím více jste v říši času. Ono to vlastně nemusí trvat dlouho, můžete si to uvědomit právě teď, ale když si uvědomíte pozadí svého života, vidíte, že to může zabrat nějaký čas.

Otázka: „Takže postupný proces je v pořádku? Vědomí to chápe, že to jde pomalu?“

Ano. Vědomí chce zakusit samo sebe jako formu, řekněme, že vesmír chce zřejmě zakusit sám sebe jako formu, protože to je to, co se právě děje. Vesmír vytváří formy. Vyjadřuje sám sebe skrze formy, jako formy. Je to pohyb vesmíru směrem ven. A to je sen: vesmír sní ten sen. Vesmír to miluje. A pak přijde probuzení uprostřed snu. A to je uvědomění si zdroje. Odkud vše pochází.

Je to cesta domů, k neprojevenému, bezčasovému, před Velkým třeskem. K nicotě, kterou žádný fyzik nemůže pochopit. Ani tam nejde, protože nemůže. Na otázku, co bylo před Velkým třeskem, je odpověď „nic“. Celý vesmír vzešel z ničeho. A to samozřejmě největší fyzikové nemohou pochopit. Mysl každého fyzika se zastaví před momentem Velkého třesku. Nemohou jít dál za něj, musí se zastavit, jinak by se museli zbláznit. (:-)) Protože tam se dotýkáme neprojeveného, bezčasového, věčného, prázdnoty, nicoty, což je současně plností, která nemůže být popsána žádnými slovy. To je to, co leží za vesmírem. A nikdy to nezmizí. Je to stále podstata každé životní formy. Prázdnota, ne-forma.

Buddhisté tomu říkají prázdnota ležící za všemi věcmi. Forma, a prázdnota. Prázdnota je pro mě trochu zavádějící pojem. Jde vlastně o neexistenci formy. Ale duch z ní opět něco udělá. Je to něco, co absolutně nemůže být pojmenováno. Jak říká učení tao, ve chvíli, kdy to pojmenujete, to ztrácíte. Není to ono. Může to být poznáno pouze tehdy, když mysl zastaví a uvědomí si, že to co zůstává, je světlo vědomí. To, v čem se objevuje vše ostatní. Já jsem to.

Takže existuje cesta vesmíru ven, do formy, do snu o formě, a potom je tu probuzení do toho, kdo jsem, protože já jsem vesmír. (Vy jste také vesmír, ale mluvím o tom hlavně v já-formě.) Takže Já jsem vesmír. A pak najednou poznám sám sebe ve své podstatě. Jdu domů, ke svému původu. Ke svému životu bez formy, kterým jsem. A pak se vesmír změní. Já zažívám vesmír, moment, kdy poznám sám sebe jako bez formy, jsem doma, a současně probíhá i sen o formě.

Ale sen o formě se změní. Když už nejste v něm ztraceni, můžete si opět užívat sen o formě, a dokonce se stát velmi mocnými spolutvůrci tvůrčího procesu. Naučíte se – už to vlastně děláte teď – vytvářet formu prostě jen myšlením, přivádět formu k bytí. Ale nemůžete to dělat plně, dokud nejste skutečně zakořeněni v ne-formě. Tam už nepůsobí ego, a tehdy vás ne-forma může použít, vaši formu, aby sama sebe vyjádřila skrze vás.

Přijde čas, kdy lidé budou moci vytvářet jakékoli formy, vnější formy, prostě pomocí myšlenky. Myšlenka je kreativní. Spíše než abyste měli mysl, která vás rozptyluje, můžete prostě využít její sílu. Pokud jste zakotvení v beztvarém vědomí. Ona ji může využít skrze vás.

Samozřejmě ironií je, že když jste hluboce zakořeněni, je toho velmi málo, co byste jako lidé chtěli tvořit. Když jste hluboce spojeni, už vám není třeba mnoho formy. (:-))) Takže, když jste schopni tvořit jakoukoli formu chcete, využijete to jenom příležitostně, není toho už tolik, co potřebujete. Beztvaré probuzení do bezčasovosti ve vás. Probuzení do beztvarosti ve vás.

To se nyní děje na planetě, a zrychluje se to. Nemám ani tušení, jestli se probudí celé lidstvo, nebo část lidstva, nebo se probudí určité procento a pak za sebou přitáhne zbytek, nebo se lidstvo rozdělí do různých dimenzí, nebo druhů. To všechno nepotřebujeme vědět. Ale jsme součástí rozsáhlého, velmi rozsáhlého rozpínání kosmických proporcí, a čím více mu budeme otevřeni a budeme to vědět, tím rychleji to v tomto světě času proběhne. Ve světě času propukne bezčasovost. Možná to rozpustí celou tuto dimenzi. Nechci příliš spekulovat. „Kurz zázraků“ například ukazuje na možnost, že vesmír, jako forma snu, se úplně rozpustí. Nepotřebujeme o tom spekulovat, protože je to velmi jednoduché. Probudit se, disidentifikovat se od formy, být světlem, kterým jsme.

To, co řekl Ježíš: „Já jsem světlo světa“, může být velmi mocným ukazatelem, který je možno někdy použít. Je to samozřejmě jenom myšlenka, ale je to myšlenka, která ukazuje na realitu ležící za vším. Je to taková mantra. „Já jsem světlo světa“. Když si to sem tam řeknete, potom už není dál na co myslet. Protože když přijdou ještě myšlenky, pak nejste světlo světa, ale jste někdo nebo něco. Já jsem světlo světa, světlo, v němž se objevuje tento prostor, světlo, v němž se objevuje každá myšlenka, kde vzniká. Nepotřebujete mít pojem, který byste použili sami na sebe, abyste vyjádřili, kdo jste. Musíte se cítit pohodlně s myšlenkou, že nevíte, kdo jste, pojmově. „Já jsem světlo světa“ vlastně nic neříká., nevysvětluje vám, kdo jste. Je to pomocný ukazatel, nic víc. Není to vysvětlení. Jako vysvětlení to není moc užitečné, ale jako ukazatel je to velmi mocné.

Prevzaté z http://dotekticha.blogspot.ie/2011/05/j ... uzeni.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6880
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 05. úno 2015 8:26:52

Probuzení do beztvarosti ve vás.


miroslav píše:"všechno, co existuje, je tou existencí, která je ve mně vědomá"

tohle je přímo opak stavu bez ega

To co je v někom vědomé, není vším co existuje !!
Vše co existuje, je vědomé, to ano, ale nikdy ne v někom. V někom je vědomé vždy jen něco velmi málo.


;)
Návštěvník
 

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod lelek » čtv 05. úno 2015 21:28:15

Z hlediska někoho existuje někdo. A v takovém případě se jedno (moje) já porovnává s druhým (jiným) já. Tak vznikají kamarádské, manželské, profesní, nepřátelské, válečné i jiné vztahy. A tak jsou tu miliardy příběhů, které si ve své celistvosti může jen málokdo uvědomit. A když si to náhodou (i když, nic prý není náhoda) občas někdo uvědomí, zjišťuje, že Pravda je mimo tenhle velký chuchvalec vztahů.. a z uvědomění se stává pochopení.
lelek
 

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod irulan » čtv 05. úno 2015 23:03:46

lelek píše:Z hlediska někoho existuje někdo. A v takovém případě se jedno (moje) já porovnává s druhým (jiným) já. Tak vznikají kamarádské, manželské, profesní, nepřátelské, válečné i jiné vztahy. A tak jsou tu miliardy příběhů, které si ve své celistvosti může jen málokdo uvědomit. A když si to náhodou (i když, nic prý není náhoda) občas někdo uvědomí, zjišťuje, že Pravda je mimo tenhle velký chuchvalec vztahů.. a z uvědomění se stává pochopení.

A co ze je to ta Pravda? Musi neco takového vubec byt?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod lelek » čtv 05. úno 2015 23:37:17

irulan píše:
lelek píše:Z hlediska někoho existuje někdo. A v takovém případě se jedno (moje) já porovnává s druhým (jiným) já. Tak vznikají kamarádské, manželské, profesní, nepřátelské, válečné i jiné vztahy. A tak jsou tu miliardy příběhů, které si ve své celistvosti může jen málokdo uvědomit. A když si to náhodou (i když, nic prý není náhoda) občas někdo uvědomí, zjišťuje, že Pravda je mimo tenhle velký chuchvalec vztahů.. a z uvědomění se stává pochopení.

A co ze je to ta Pravda? Musi neco takového vubec byt?

Byla doba, kdy tu nebyl nikdo, kdo by realizoval byť jen otázku vztahující se k něčemu, čemu dnes nůžeme říkat "Pravda". Natož Pravdu samou.. Doba iluzí zas zmizí a zas tu nikdo nebude. A tak pořád dokola. Věčnost je holt konstanta...
lelek
 

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod irulan » čtv 05. úno 2015 23:46:48

Aha, takze Pravdu si nikdo uvědomit nemůže, pac s Pravdou mizí uvědomujici si. Kdo by pak mohl svěčit o tom, ze je vubec nejaka Pravda?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod lelek » pát 06. úno 2015 0:23:30

Kdyby si Pravdu nikdo nemoh' uvědomit, asi by o Ní nebylo tolik zvěstí, byť coby doměnek.. A nebylo by k Ní tolik se vztahujících nadějí a cest.
Že kdysi nebyla doba hemžící se uvědomujícími se bytostmi a že "náš" čas opět pomine, neznamená že teď zrovna není v rozpuku.
Spíš se jen podívat (dokud je to zrovna možné) na ten neustálý koloběh věků.. A
na slůvko "Pravda", a jemu podobné přitom myslet netřeba.
lelek
 

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. dub 2016 13:39:28

ET - Civilizace posedlá formou

To je krása veškerého skutečného umění. Odráží pořád ten stav Vědomí, ze kterého vychází. A potom v tomto světě naleznete spoustu pseudoumění. Chytré mysli se snaží být ještě chytřejší, tak si řeknou, pojďme vymyslet něco nového. Co bychom mohli udělat tady? Třeba tohle bychom mohli dát sem, hmmm, to by vypadalo chytře. A potom OK, udělejme... Nazývají to umění, ale něco chybí, zachyceno úplně ve formě, je to jen manipulace se starými formami, nepřichází nic nového. Také vás nic nevede zpět do nehmotného, což je původní příčinou veškerého umění. Je to posvátné, portál, přístupový bod k posvátnému. Poté, když to vidíte či cítíte, zažíváte sami sebe, v tomto vidíte odrážet sami sebe, odraz ne hmotného, prozařuje skrze formu. To je skutečné umění - všechno, kde je více, než vidíte anebo slyšíte. Není to to, co lze vidět, či slyšet, je to více než to. A to prozařuje skrze formu.
A to je to, co se může stát vám. To, co se děje vám. Není to konec konců každého životní náplní vytvářet umění. Tohle jen zkrátka lidé dělají. Je to jejich funkcí, částečnou, v tomto světě, ale pro vás mnohem důležitější je stát se tím uměleckým dílem, celý život a celé vaše bytí se projasní. Takže ne-hmotné prozařuje zevnitř. A to se stane, když nebudete již dále úplně ztotožněni se světem forem. Může se to stát, když budete mít spojení s říší Ticha uvnitř vás. Potom se skrze formu něco prozařuje, co nemá s formou nic společného. Může prozařovat pouze jako Ticho a neočekávat žádný druh formy jako takové. V minulosti se vzácně objevilo několik svatých, vždy se vyskytovalo několik svatých mužů či žen v Indii, kteří nikdy nic neudělali. To je pro Západ dost zvláštní. Řekneme: "Co vytvořili a vykonali?" Oni nevykonali vůbec nic, jen tak seděli. Západ by řekl: "Jaká že je tohle bezmezná existence?! Honem dělej něco. Najdi si práci!" Jeden by řekl, protože je úplně pohlcen formou neporozuměním, všechno, co vidí, je sedící bezcenná forma. Řekne: "No tak, vždyť je to parazit společnosti, nechá se jen krmit ostatními lidmi, nosí mu jídlo, vždyť by měl pracovat, aby se uživil, tak jako já."

Je to mysl, která nezná nic jiného, než formu. Je úplně pomýlená.
To je na Indii krásné, že to dokážou vždy rozpoznat, protože úplně neztratili kontakt. Možná se dostali do opačného stavu vidění věcí. takže ztratili zájem o formy, poněvadž vkročili více do Bytí. Indie se pomalu stává Západem. Mají čím dál více počítačů, mobilních telefonů. To je také dobré, ale otázka zní: "Kde najdeme rovnováhu?" Vždy jsem byl, jako většina lidí, úplně pohlcen ve hmotě/formě. Až pak nastal posun. A já ztratil rovnováhu. :D Úplně jsem se ztratil v nehmotném. Nemůžeme se vlastně ztratit v nehmotném, je to tak řečeno, protože nehmotné je v podstatě tím, čím jste vy. Ale přesto z normální perspektivy to vypadá, jako bych se ztratil. Byl tady totiž někdo, kdo měl slibnou karieru a najednou jen sedí na lavičce v parku. Nic už nedělá. Jen Je. Jen permanentně zakouší tu sladkost bytí, tu krásu. Prostě jen úžas z toho být naživu, jen radost a prosté bytí. A potom sledování okolního světa a pozorování, jak se odráží ve všech životních formách, jak odráží radost z bytí. Radost bytí ve stromech, ptácích a dokonce i v lidech, jak pobíhají kolem jako šílení, dobře věda, že hluboko uvnitř to jsou ty stejné bytosti. Je to nádherné. Z vnějšího pohledu se zdá, jako by zmizela schopnost zacházet s běžnými denními věcmi, schopnost manipulovat s externím světem dočasně zmizela. ...

Však postupně se zase sama upraví, takže opět mohu konat, avšak i ve stejný okamžik Být. Není to osudem každého z vás, posunout se do tak hlubokého Bytí, tak, že byste dále nebyli schopni zacházet s věcmi okolo vás. Stává se to příležitostně, ale má to tendenci se přihodit lidem, kteří zažijí dramatický přechod z jednoho stavu do druhého tak, že na nějaký čas jsou "pryč". Jak se píše v krásné Sútře Buddhy: "Gaté Gaté, dál, dál, až k tomu nejvzdálenějšímu břehu..." A přesto se zdá, že naším osudem zde, pokud jsme stále v těle (ve formě), je vyvažovat rovnováhu mezi formou a beztvarým. Proto jsme tady. Pro většinu z vás je to přechod k novému. Co je novým stavem vědomí, které povstává? Je to rovnovážný stav. Dvě dimenze, ta projevená a neprojevená, vyrovnaná lidská bytost. Je to tak radikální transformace, že pokud určitý počet lidí takovým způsobem žije, stávají se uměleckým dílem. Stávají se tím, co je transparentní pro beztvaré, pro božské. Mění to celý svět, celý způsob, jakým vnímáte svět vytvořený člověkem se zcela mění.Vůbec není důležité nyní spekulovat o tom, jak by vypadal svět, kdyby v něm žilo dostatečně mnoho Vědomých lidí. To nyní není důležité. Pro nás je důležité do toho stavu vstoupit. A co to udělá s vašim životem, kdož ví. To, jak se změní váš příběh, způsob, jak se bude odvíjet v čase, co děláte tam venku, jak to ovlivní způsob, kde žijete, co děláte atd., to nelze předpovědět a ani to nepotřebujete. Stanete se velkým umělcem, anebo vyhrajete Wimbledon? Samozřejmě mějme na paměti, že velcí umělci i tenisté nejsou uskutečněnými mistry.
Mají přístup k tomu, co je větší, než omezená lidská mysl. Jen na malém poli své aktivity. A většina z nich, když se vrací do svého normálního života odtud, kde vládnou mistrovstvím, jsou stejně šílení, jako každý druhý. Občas dokonce ještě více. Poněvadž se někdy myslí vytvořená entita dostane dovnitř, podívá se, co vytvořila a řekne: "To já jsem vytvořila." To jsem byl já. Ta největší iluze. Pak samozřejmě se ego cítí výjimečné. Identifikuje se se stavem, jenž přišel z místa, kde není žádné ego. A říká: "To já jsem vytvořil." A začne věřit tomu, co o vás říkají ostatní, že vy jste nejlepší. Protože si svou vizi výjimečnosti promítnou do vás. Řeknou: "Óch, to je úžasná pop star." Některé slavné popstars, když vytvoří píseň, mají v sobě ten záblesk života a svěžesti, ano, něco tam je a potom se osobnost, ta osoba vrací zpátky. V ten moment, kdy ukročí zpět z procesu tvoření. Objeví se stará osobnost. Někdy je to hrozné břemeno. Některé schopnosti, které pocházejí z říše nehmotného, aby se mohly integrovat do této osoby, najednou nemohou přijít. Jsou špatně přijaty a oni začnou věřit, že jsou někdo velice výjimečný. A tu přichází ohromný konflikt mezi silou, která pochází z beztvarého a omezenou osobou, která vše překroutí a činí si z toho nároky... a kouzlo, které přichází z nehmotné říše do vašeho života, je...
když se podíváte na naši civilizaci, se zdá, že dočista zmizelo, protože civilizace je téměř úplně nikoliv posvátnou, ale světskou. Je bezútěšnou strukturou, kterou lidé vytvořili. Pohleďte na mainstreamovou civilizaci. A kolik lidí, bez ohledu na to do jaké země přijdete, se zdá být unaveno, znuděno. Je tam únava, kterou nesou a civilizace je obrušuje, další den bezútěšné aktivity, zbytečného pobíhání dokola.
Návštěvník
 

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. dub 2016 17:12:18

Pokračování (13,06)
I ti, kteří stále dokola pobíhají, tam hluboko cítí, že je to bez významu. Jaký to má smysl? A když se zeptáte manažerů z velkých společností. kam jdou, proč pořád tak pobíhají jako šílení, nedokáží vám odpovědět, kromě toho, že "My expandujeme, naše společnost expanduje, pohlcujeme další společnosti. To je nejspíš smysl existence, růst, stát se většími, nahromadit toho více, to je vše, proč jsme..." To je dočista bezvýznamná aktivita. Je spousta důvodů, proč celá civilizace dosahuje hranice kolapsu. Jedním z nich je, že lidé tento stav pořád udržují. Dále již ale břemeno struktur, které vytvořili, nést nemohou. Příliš komplikovaný svět. Zachovávají absurdní složitost kvůli složitosti, kterou sami vytvořili. Nedokáží již více nést břímě svých vlastních, myslí vytvořených, výtvorů. Je to jen odraz jejich stavu vědomí, ve kterém není ani skulinka v proudu jedné formy za druhou, jedné myšlenky za druhou. Hlas v hlavě nikdy neustávající v hovoru je podstatou civilizace posedlé věcmi.

A proto nevěda nic o tom, co byste nazvali nejdůležitější , dimenzí Posvátné lidské existence-

Ticho. Nehmotné. Božské.
Návštěvník
 

Re: Tolle

Nový příspěvekod Jana » čtv 01. pro 2016 8:16:31

1.PNG


V jakémkoliv kole bodě karmy je možné z něj vyskočit

2.PNG


je to právě v těch nejhorších časech, kdy jsou naše příležitosti největší.

3.PNG


Takže pokud ve svém životě máte intenzivní utrpení

4.PNG


tak je doba, ve které je příležitost překročit karmu...

...

5.PNG


Takže jste na zrychlené cestě probuzení.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6880
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tolee

Nový příspěvekod Jana » čtv 01. pro 2016 8:21:56

6.PNG


Jedinou překážkou může být to, že si vaše mysl špatně vykládá vaši minulost...
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6880
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jsme určeni k probuzení?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 23. kvě 2017 14:25:42



Usilovně se snažím a pořád nic. Proč?
Návštěvník
 


Zpět na Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník