Poradna zdarma

Pedriito píše:Já prostě nikdy nepochopím ty věčné bojůvky mezi hledajícími, vyzkoušel jsem si to, co na tom jako je, a nechápu to ještě víc...

Taky

vostal petr píše:

No jestli myslíš relaxaci, tak jsem mírně zmatená.
Když relaxuji nejsem ve střehu. Jsem tak nějak otevřená všemu.
Co přijde to přijde. Když začnu hlídat a rozlišovat, čemu se otevřít, tak je po relaxaci.

Chápu něco blbě?

Napsal jsem otevřít se Vesmiru,

jak to kdo pochopí je už jeho věc,

v podstatě to ale je jakýmkoliv způsobem se otevřít působení šakti,

relaxace, meditace na elementy, kundalini nebo šakti

třeba i něco jiného co mě nenapadá...

Při otevření se nejspíš nic nehlídá, člověk se obvykle otvírá tomu k čemu má důvěru...

O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Stačí otevřít se všemu.
Vždyť vše je On

Bať

Réza píše:

Pedriito píše:Já prostě nikdy nepochopím ty věčné bojůvky mezi hledajícími, vyzkoušel jsem si to, co na tom jako je, a nechápu to ještě víc...

Taky

Nezbývá než respektovat

Pedriito píše:

Stačí otevřít se všemu.
Vždyť vše je On

Bať

I když to bývá pro os. mysl rádo oříškem... viz. "dobro" a "zlo"

vostal petr píše:
No správně, jenže učí to ten pablb se svejma čtyřma vznešenejma pravdama ?

Učí prostě hovno hoven...

Protože furt učí úsilí a šmrdlání s pozorností

No vždyt to píšu furt, že je to popsáno naprosto blbě,

že se to nemá praktikovat...

Paradox znamená to pustit a ne to cvičit jak debil Mrdoslav..

Je velký rozdíl mezi úsilím o něco a pouštěním něčeho? Kdo vyvíjí jaké úsilí a kdo pouští? Oboje je voda na mlýn domnělé osobě, které se říká že se má o něco snažit, nebo nějak něco pouštět. Nebo dokonce trénovat vědomí (jak říká Zdeněk). Všechno je to k smíchu. Žádný žák, žádný učitel, žádné učení. Nemůžeš nic dělat, protože není žádné ty. Tahle informace může vést k té relaxaci, kterou nikdo nedělá a rozpustit tu staženou energii.

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Veil píše: Oboje je voda na mlýn domnělé osobě,

No a? Je to v Boží režií. Když chce mít domnělou osobu, tak ji bude mít. S tím nic nenaděláš.

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Kde je pak nějaký viník, někdo, kdo dělá něco špatně? Kde je pak někdo, komu by se dalo nadávat do idiotů?

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Vědomí/Absolutnu to přináší uspokojení, když si v podobě domnělé osoby říká: To jsem dokázal/a. Na tom není nic chybného.

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Při tomto vhledu přestane poučování druhých = domnělých osob. Podle toho se pozná, jestli jde jen o záležitost v mysli (domnělé osoby) nebo jestli ten vhled byl skutečně realizován. Když je realizován, tak se také přestane dokola říkat to samé - jako kolovrátek, naopak se objevují jedinečné reakce na různé podněty. To je osvobození, osvícení.

Návštěvník píše:

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Kde je pak nějaký viník, někdo, kdo dělá něco špatně? Kde je pak někdo, komu by se dalo nadávat do idiotů?

Nikdo takový není. Jen zdánlivě. To říkám celou dobu. Nikomu jsem do idiotů nenadával.

Návštěvník píše:

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Při tomto vhledu přestane poučování druhých = domnělých osob. Podle toho se pozná, jestli jde jen o záležitost v mysli (domnělé osoby) nebo jestli ten vhled byl skutečně realizován. Když je realizován, tak se také přestane dokola říkat to samé - jako kolovrátek, naopak se objevují jedinečné reakce na různé podněty. To je osvobození, osvícení.

Kdo tu koho poučuje? Kdybys to jak říkáš realizoval, vyvstalo by pochopení že tu není nikdo kdo by mohl něco realizovat, nebo říkat pořád dokola. Že to je vše už osvícené. Nelze nic generalizovat, že po nějakém zážitku pak nemůže být něco. To je směšné. Všechno už je osvícené. Všechno je čistá spontálnost. Pro nikoho.

Veil píše:

Návštěvník píše:Kde je pak nějaký viník, někdo, kdo dělá něco špatně? Kde je pak někdo, komu by se dalo nadávat do idiotů?

Nikdo takový není. Jen zdánlivě. To říkám celou dobu. Nikomu jsem do idiotů nenadával.

A teoreticky, možná dokonce i prakticky, tady není nikdo, kdo by si něco takového mohl brát osobně.

Veil píše:

Návštěvník píše:

Veil píše:Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Při tomto vhledu přestane poučování druhých = domnělých osob. Podle toho se pozná, jestli jde jen o záležitost v mysli (domnělé osoby) nebo jestli ten vhled byl skutečně realizován. Když je realizován, tak se také přestane dokola říkat to samé - jako kolovrátek, naopak se objevují jedinečné reakce na různé podněty. To je osvobození, osvícení.

Kdo tu koho poučuje? Kdybys to jak říkáš realizoval,

Tady někdo psal, že něco realizoval?

Ty píšeš "přijde vhled". To je to samé, jako když se řekne, že ten vhled byl realizován. Máš s tím nějaký problém?

Návštěvník píše:

Veil píše:

Návštěvník píše:Kde je pak nějaký viník, někdo, kdo dělá něco špatně? Kde je pak někdo, komu by se dalo nadávat do idiotů?

Nikdo takový není. Jen zdánlivě. To říkám celou dobu. Nikomu jsem do idiotů nenadával.

A teoreticky, možná dokonce i prakticky, tady není nikdo, kdo by si něco takového mohl brát osobně.

Když ten vhled nebyl realizován, tak je tady pořád domnělá osoba, která si to bere osobně.

Návštěvník píše:

Veil píše:

Réza píše:O tu důvěru jde. Jenže když to relaxaci fakt vezmeš poctivě, otvíráš se všemu, důvěřuješ tomu, že ti Vesmír přinese jen dobré. A může přinést Ježíše Buddhu... Je to o té důvěře v život, a když ji někdo ztratí v dětství nebo i později, tak u můžeš o relaxaci a důvěře v život vykládat do aleluja a on se neivolní. Pak je dobré sáhnout po nějaké technice, podpoře, pomoci.

Třeba díky tomu přijde i hlubší vhled, že nic ve skutečnosti neděláš ty (poctivě či nepoctivě).

Kde je pak nějaký viník, někdo, kdo dělá něco špatně? Kde je pak někdo, komu by se dalo nadávat do idiotů?

Kde by byl, je prostě tam kde zrovínka je,

proč by jako neměl bejt ?

Taoisti to viděla dvěma způsoby, budto odejít od lidí,

nebo hlásat anarchii,

protože budto jedeš v pitomostech, protože v nich jedou i ostatní,

nebo nejedeš, což pak znamená jedno z toho...

Taoisti to viděla dvěma způsoby, budto odejít od lidí,

nebo hlásat anarchii,

Tos sebral kde? Musíš být kopírista někoho, kdo si říká taoista?

petr vostál píše: budto odejít od lidí,

nebo hlásat anarchii,

protože budto jedeš v pitomostech, protože v nich jedou i ostatní,

nebo nejedeš, což pak znamená jedno z toho...

Taoismus nechává věci, tak jak jsou. Tao na věci nepůsobí, ani se do nich nevměšuje, ale ponechává je jejich vlastnímu vývoji, a tak dosáhne výsledku přirozeně. Taoismus neznamená od něčeho utíkat nebo inklinovat k anarchismu.

Taoismus neznamená od něčeho utíkat nebo inklinovat k anarchismu.

Ale ano, znamená...

Protože neustále narážíš do pitomců co plánujou,

což samozřejmě v jiných duchovních pseudosměrech nevadí,

tam plánují všichni "pseudoosvícenci"

To je především tím, že taoismus nemá nějakou "metafyziku" ale jen praxi života...