vostalpetr píše:žil život takový, jaký chtěl a to má něco do sebe
měl dost síly, aby ji dokázal demonstrovat a použít ve prospěch druhých ... to je smysl, který vidím v jeho bytí třeba já
Každého ovlivnuje jeho kultura v který žije,
takže je poněkud těžšší se vymanit z jejího vlivu,
což si myslím, že zrovna jemu se moc nepovedlo,
at už chtěl nebo nechtěl, dostal se do křížku s oficiální duchovností
protože když veřejně něco hlásáš, dostaneš do sporu s lidmi, co hlásají něco jiného
tak to určitě jo, hlásal něco o hodně jiného, než oficiální duchovnost a nijak se tím netajil, tudíž bylo otázkou času,kdy se pohár trpělivosti tehdejších mocných naplní..,
jenže Ježíše považuju za nadmíru inteligentního člověka a podezřívám ho z toho, že ten konflikt vyvolal záměrně a na to, že bude potupně týrán a vražděn, že byl připravený a to očekával
vostalpetr píše:No ale nakonec, z každýho průseru jde udělat vítězství,
dokonce i z prohry a ze smrti
což je pěkná věc,
kterou pak velmi pěkně zdůvodnili jeho následovníci, že se obětoval za hříchy lidstva
nemyslím si, že tehdejší Ježíšovi souputníci a následovníci vůbec jen jeho slova a činy pochopili (nic proti nikomu), ale po tolika letech je pořád tolik spekulací kolem těch událostí, že stejný problém mají lidé i dnes a nezbývá než přijmout nějakou pro sebe přijatelnou variantu, pokud tohle téma někoho zajímá (jako třeba mě
)
to, že se obětoval za hříchy lidstva, to tak nějak naznačoval i on sám, když prohlašoval, že skrze něho můžou přijít lidi k Otci...
vostalpetr píše:Dříve to obětování bohům bylo vcelku v kurzu,
každou chvíli někoho podřízli, tu slepici, tu ovci, tu nějakou lidskou obět...
Dneska už snad víme, že jde jen o puštění vůle (žít)
takže není snad nutné se bičovat a trýznit a křižovat na kříži
Ale na toto přišel již před Ježíšem Budha,
asi ho Ježíš neznal...
Ne cesta blahobytu, ne cesta utrpení, ale cesta spokojenosti
nevím, jestli JK znal Buddhu, ale když se člověk zaposlouchá do jeho kázání, mnohdy by se dalo říct, že něco z těch východních myšlenek v něm bylo
nezastával mezi židy propadované "oko za oko, zub za zub, ale učil... "kdo po tobě chce košili, dej mu i kabát..)- např... učil nelpění na majetku, na rodině, napráci... učil radovat se z polních lilií a ptáků v oblacích a sám byl propagátorem volného svobodného bytí, kdy nesel ani nesklízel jako ti ptáci v oblacích, přesto se o něho staral Otec...
a s tím křížem, v tom právě vidím Mistra v práci s energií...
pro mě je neskutečně inspirativní dokument o turínském plátně, Ježíšově pohřebním rouchu, které bylo v jeho hrobce nalezené ve stavu, jako by stále bylo ovinuté o tělo, jen to tělo v něm už nebylo, ale na látce zůstaly jakoby vypálené stopy.... a moje romantická představivost se ubírá směrem, že JK se prostě energetickým procesem, tím, že chtěl z toho plátna přetransformoval ven, potom i ven z hrobky a poté díky zkušenosti, kterou prožil na kříži, kdy dokázal přežít vlastní smrt,tak potom ovládal praktiky jako je procházení zdmi, mizení a zjevování se v uzavřených místnostech...
podle mě si to ukřižování krásně naplánoval jako praktickou zkoušku toho, co je možné s vlastním tělem a bytím konat a povedlo se mu to... (jen na chvíli dostal sterach a zaváhal ... to ve svém zvolání... "otče, proč jsi mě opustil", ale i tam, s probodenýma rukama, krvácející, znemožněný, vysmívaný se rychle vzpamatoval a "zemřel" smířem se slovy... "děj se vůle tvá..."
, díky, je mi to celkem jedno... jestli mám mít svůj chlíveček, tak mi ho zařiď, jinak mi je jedno, jestli mi někdo něco smaže... stejně to je jen pár slov, které zítra třeba nebudou platit 
