Téma osvícení

[Jana]

Protože hovínko, Miroslave, na rozdíl od Tebe je, ale Ty, podle Veila, neexistuješ.

Je to radikální zpráva, ale jinak to vždycky bude dualita...

Můžeš to trošku blíž vysvětlit?

Co bude jinak vždy dualita?

To, že Miroslav je absolutnem jako všechno, co existuje?

Nebo je dualitou, že Miroslav sice vůbec neexistuje, ale jeho hovínko už ano. To existuje?

[Veil]

Můžeš to trošku blíž vysvětlit?
Co bude jinak vždy dualita?

Pokud je někdo tím, je to dualita.
Pokud je něco, co si je vědomé něčeho, je to dualita.
Pokud je něco skutečného, je to dualita.
Pokud něco existuje, je to dualita.
Pokud je subjekt a objekt, je to dualita.
Pokud je tady, je to dualita.
Pokud je teď, je to dualita.
Atd.

[Veil]

To, že Miroslav je absolutnem jako všechno, co existuje?

Klidně můžeš pokračovat s ukazováním. Na co můžeš ukázat, je absolutno. Na sebe ale ukázat nemůžeš. Ne skutečně.

Nebo je dualitou, že Miroslav sice vůbec neexistuje, ale jeho hovínko už ano. To existuje?

Tělo je absolutno, myšlenky jsou absolutno, pocity jsou absolutno, jen ten kdo to všechno vnímá je jen iluze.

[Jana]

Můžeš to trošku blíž vysvětlit?
Co bude jinak vždy dualita?

Pokud je někdo tím, je to dualita.
Pokud je něco, co si je vědomé něčeho, je to dualita.
Pokud je něco skutečného, je to dualita.
Pokud něco existuje, je to dualita.
Pokud je subjekt a objekt, je to dualita.
Pokud je tady, je to dualita.
Pokud je teď, je to dualita.
Atd.

Takže dualitou je, že to je někdo, že to je něco jiného, než to ostatní, nebo, že je to, co je a to je absolutně stejné (bez ohledu na to, jestli to nazveš absolutno nebo láska)?

Dualitou je, že jsi někdo, něco jiného, než to všechno ostatní, nebo že jen jsi, existuješ, a jsi tím vším, co existuje?

[miroslav]

Protože hovínko, Miroslave, na rozdíl od Tebe je, ale Ty, podle Veila, neexistuješ.

Je to radikální zpráva, ale jinak to vždycky bude dualita...

Je to radikální zpráva a to je tak všechno. K čemu je jakákoliv zpráva? Na skutečnosti žádná zpráva nic nezmění, sama zpráva ať radikální nebo hloupá nebo chytrá je skutečností, stejně jako to hovínko nebo Veil nebo Jana, nebo Horní Třebáň nebo noční můra.
Všechno je Absolutno, nic jiného není a hlavně není to třeba vůbec řešit, natož se o tom dohadovat.
Jestli je něco dualita nebo nedualita jsou jen pojmy.

[Veil]

Takže dualitou je, že to je někdo, že to je něco jiného, než to ostatní, nebo, že je to, co je a to je absolutně stejné (bez ohledu na to, jestli to nazveš absolutno nebo láska)?

Asi nerozumím dotazu. Zkus to nějak jednodušeji popsat, na co se ptáš. Není žádná skutečná dualita.

Dualitou je, že jsi někdo, něco jiného, než to všechno ostatní, nebo že jen jsi, existuješ, a jsi tím vším, co existuje?

Dualitou je, že jsi. Není žádná skutečná dualita. Není žádné já. Už je jasné, jak nesmyslné každé učení je?

[Veil]

V tom řekněme odhalení je zřejmé, že všechno je spojité, bez oddělení. Je to trochu jako ty obrazy, na které se díváte tak dlouho až z toho vystoupí jiný obraz, který tam byl zdánlivě schovaný. Jako změna v perspektivě. Co tomu brání, je ta pozice já jsem tady.

[Jana]

Takže dualitou je, že to je někdo, že to je něco jiného, než to ostatní, nebo, že je to, co je a to je absolutně stejné (bez ohledu na to, jestli to nazveš absolutno nebo láska)?

Asi nerozumím dotazu. Zkus to nějak jednodušeji popsat, na co se ptáš. Není žádná skutečná dualita.

Ano, není, žádná skutečná dualita.

Dualita je jen iluze, není to nic skutečného.

Doslova to znamená - dvojnost:

Existují dvě skutečnosti - to, co jsem a to, co nejsem.

Nondualita - je nedvojná, tedy je tady jediná skutečnost jsem i nejsem zároveň. Z pohledu moudrosti nejsem nic, z pohledu lásky jsem vším, co existuje.

Pak tady může být ještě další lehce zkreslené poznání, že se to "jsem - nejsem" rozdělí na to, že to ostatní, co nejsem, existuje a to, co jsem, neexistuje.

Dualitou je, že jsi někdo, něco jiného, než to všechno ostatní, nebo že jen jsi, existuješ, a jsi tím vším, co existuje?

Dualitou je, že jsi. Není žádná skutečná dualita. Není žádné já. Už je jasné, jak nesmyslné každé učení je?

Tohle je sice nádherné a osvobozující poznání, nebýt nic, ale není to celé.

Dokud se neotevře poznání, že jsi absolutně vším, tedy dokud se neobjeví spojení s tím díky ničím nepodmíněné lásce, tak tady není ani poznání nezrozenosti, nekonečnosti, věčnosti, dokonalosti, blaženosti, nirvány, ráje, tedy toho, o čem mluví všichni probuzení včetně Jima Newmana.

A ta ničím nepodmíněná láska není něčím, co by si musel někdo zasloužit, nebo by musel splňovat nějaké podmínky.

Ani neznamená, že své tělo hodíš ze samé lásky do klece lvů, ať se nažerou.

Je to jenom štěstí, že jsi, že jsme, že je to, co je.

Takže Miroslav má pravdu, že není potřeba vůbec nic řešit.

A na druhou stranu i tohle je zábava.

[Jana]

V tom řekněme odhalení je zřejmé, že všechno je spojité, bez oddělení.

Ano!

Je to trochu jako ty obrazy, na které se díváte tak dlouho až z toho vystoupí jiný obraz, který tam byl zdánlivě schovaný. Jako změna v perspektivě. Co tomu brání, je ta pozice já jsem tady.

Přesně

Je to hlubší poznání, než jak se to jeví jen skrz smyslové vnímání a mysl.

A ta spojitost je tou dokonalostí

[miroslav]

Tělo je absolutno, myšlenky jsou absolutno, pocity jsou absolutno, jen ten kdo to všechno vnímá je jen iluze.

Není to náhodou obráceně?

Teda ono je to celkem jedno jestli si myslíš to nebo ono, stejně si nic nemyslíš

Akorát se tu jeví ta "radikální" zpráva, nikdo ji nevidí, nečte, neslyší ani o ní neví. Kde se vzala, tu se vzala.

[Jana]

Tělo je absolutno, myšlenky jsou absolutno, pocity jsou absolutno, jen ten kdo to všechno vnímá je jen iluze.

.

Tohle jsem přehlédla.

Myšlenky a smyslové vnímání vytvářejí povrchní obraz toho, čím se to jeví, že to je a jeví se to jako proměnlivé, což je ta zdánlivost toho, co skutečně je. Ten zdánlivě schovaný "obraz" je absolutno, které je ve všem absolutně stejné.

Pozorované, pozorující a pozorování je jedním, stejně tak vnímané, vnímající a vnímání je jedním.

Je to trochu jako ty obrazy, na které se díváte tak dlouho až z toho vystoupí jiný obraz, který tam byl zdánlivě schovaný. Jako změna v perspektivě.

[Veil]

Existují dvě skutečnosti - to, co jsem a to, co nejsem.
Nondualita - je nedvojná, tedy je tady jediná skutečnost jsem i nejsem zároveň.

Nejsou žádné skutečnosti a není nic skutečného. Všechno se jen zdánlivě jeví samo od sebe a to včetně osvícení, i to je jen co se zdánlivě jeví. A všechno se to jeví pro nikoho.

Z pohledu moudrosti nejsem nic, z pohledu lásky jsem vším, co existuje.

Prostě a jednoduše není nikdo, kdo by mohl něco takového tvrdit. Není žádné já, byť by se maskovalo za všechno. To je jen omyl mistrů. Jsem vším je pořád sen.

Pak tady může být ještě další lehce zkreslené poznání, že se to "jsem - nejsem" rozdělí na to, že to ostatní, co nejsem, existuje a to, co jsem, neexistuje.

Není žádné poznání. Poznání je jen ve snu o existenci já.

Dokud se neotevře poznání, že jsi absolutně vším, tedy dokud se neobjeví spojení s tím díky ničím nepodmíněné lásce, tak tady není ani poznání nezrozenosti, nekonečnosti, věčnosti, dokonalosti, blaženosti, nirvány, ráje, tedy toho, o čem mluví všichni probuzení včetně Jima Newmana.

Jen s tím smlouváš, jako každý mistr. Není žádné já, které by bylo vším. Je jen všechno.

[Veil]

Tělo je absolutno, myšlenky jsou absolutno, pocity jsou absolutno, jen ten kdo to všechno vnímá je jen iluze.

Není to náhodou obráceně?

Není. Copak myšlenky, tělo a pocity nejsou absolutno?

[miroslav]

Tělo je absolutno, myšlenky jsou absolutno, pocity jsou absolutno, jen ten kdo to všechno vnímá je jen iluze.

Není to náhodou obráceně?

Není. Copak myšlenky, tělo a pocity nejsou absolutno?

A co iluze, ta snad není absolutno, stejně jako třeba myšlenka nebo sen?

[Jana]

Nejsou žádné skutečnosti a není nic skutečného.

Tak toho jsem se nejvíc bála, že napíšeš.



Absolutno je skutečné.

Láska je to jediné skutečné, co doopravdy je.

jakmile nepoznáváš lásku, tak o ničem skutečném nemůžeš mluvit.

no

[Veil]

Absolutno je skutečné.
Láska je to jediné skutečné, co doopravdy je.

Sama jsi tu citovala Newmana, že konec já je konec zážitku, že tohle je skutečné.

Ale samozřejmě pro jedince je to naprosto skutečné.

Proto se tu tak pereš za skutečnost toho, protože pokud tohle není skutečné, nemáš nic.

A tohle samozřejmě skutečné není.

[miroslav]

Ale samozřejmě pro jedince je to naprosto skutečné.

Co to je "jedinec"?

Je třeba Jana jedinec? Nebo Veil - je jedinec?

[Jana]

Absolutno je skutečné.
Láska je to jediné skutečné, co doopravdy je.

Sama jsi tu citovala Newmana, že konec já je konec zážitku, že tohle je skutečné.

Veile, dokázal bys, prosím, najít celou souvislost s onou citací? Můžeš tady najít tu citaci?

[Jana]

Jim Newman, sdílí paradox, že to, co se zdá být skutečné, není takové, jak se zdá, je to jen zdánlivé. Tvrdí, že to, co se objevuje, je a zároveň není. Je to prázdné, které se objevuje jako vše.

Dokonale to, co říká, odpovídá poznání i ostatních Probuzených. Forma je prázdnota a prázdnota je forma.

V tomto paradoxu vzniká zkušenost, že se to, co se objevuje, děje ‘mně’. Tato zkušenost není paradoxní; jeví se pro osobní já velmi skutečně. Z této zkušenosti pak vzniká potřeba dosáhnout celistvosti, osvobodit se od pocitu, že to, co je, není úplné, dokonalé, v pořádku a je tu touha nalézt pocit, že to v pořádku je.

Newman říká, že tato zkušenost duality je iluzorní. Ve skutečnosti je TO celek, je to úplné. Nic nechybí, není skutečný nedostatek, není skutečná potřeba, aby se něco stalo.

Jeho učení se zaměřuje na to, že zkušenost oddělení a hledání je iluzorní, a že to, co je, je již celé a úplné.

[Jana]

Non dualism points to the completeness which is beyond words or understanding. It points to the wholeness, which is not effected by the experience of separation. It points to the unconditional love, which is already everything. It points to the unbounded absolute freedom, which is so free, it can appear as separation seeking freedom. There is only what is — everything — never anything else and this everything is the absolute freedom longed for already.

Nedualismus poukazuje na úplnost, která je mimo slova nebo porozumění. Poukazuje na celistvost, která není ovlivněna zkušeností odloučení. Poukazuje na bezpodmínečnou lásku, která je již vším. Poukazuje na neomezenou absolutní svobodu, která je tak svobodná, že se může jevit jako oddělení hledající svobodu. Existuje jen to, co je – všechno – nikdy nic jiného a toto všechno je již vytoužená absolutní svoboda.

http://www.simply-this.com/essays