Téma osvícení

[Veil]

Je to nádherná časoprostorem neomezená svoboda nevědět nic.

Moment moment moment. Tak jsi časem neomezená, nebo o tom nic nevíš? To je dost zásadní rozdíl . Protože to ty jsi říkala, že jsi časem neomezená. Najednou už nevíš?

To jindy jinde si jen představuješ, není to nic skutečného.
Skutečné je vždycky jen "tohle", co je tady a teď - neměnné a stejné.

Ty říkáš, že jsi prostorově neomezená. V takovém případě žádné tady přece nemůže pro tebe existovat (tady by přece bylo jasné omezení v prostoru). Jestli jsi prostorem neomezená, tak mi řekni, co mám na stole. Nebo to co nevidíš, to neexistuje? Proč jako prostorem neomezená mi nemůžeš říct, co je v prostoru, který teď vidím?

Veile, Veile, a to jsi tady začal psát tak zapáleně o nondualitě. A teď bys chtěl informaci o něčem, co má Tvé neexistující osobní já na něčem.

Je to naprosto jednoduchý a logický dotaz. Tvrdíš, že jsi prostorem neomezená. Ty to tvrdíš, ne já. Tak proč nevidíš, co mám na stole??? Vysvětli mi to prosím. Fakt to nemůžu pochopit, jak to, že něco, co je prostorem neomezené, nevidí ani za roh?

[.Petra]

Je to přesně opačně - my jsme v Brahmanu i s celým světem.

Péťo, zkus najít schválně nějakou citaci třeba zrovna od Nisargadatty nebo někoho jiného, jestli jsme tím, co je v něčem.

Tohle je docela zásadní poznání.

Manifestace Brahmanu = svět - je v něm, tedy v Brahmanu. Brahmán ale svoji manifestaci samozřejmě přesahuje. To je zásadní poznání. My jako forma, jako mnohost, existujeme jen v tomto světě. Paprsek Nadjá v každém z nás je ovšem neustále Nadjá/Brahman, tedy tím, co manifestaci přesahuje.

Podle Nisargadatty vůbec nejsme, protože žádné já vlastně neexistuje, tedy ani žádné my. Je jen Brahman.

Jestli mi v hlubokém spánku dokážeš potvrdit, že jsi, že jsme - tak to třeba budu vidět jinak. Ale v hlubokém spánku žádné já, ani žádné my není.

[Veil]

Nicméně, můžu říct, že se tady objevily vhledy do minulých inkarnací, není podstatné, co se v těch inkarnacích odehrávalo, protože to všechno byla snová záležitost, ale podstatné je zjištění, že bez ohledu, jaká tady byla forma těla, projevu, tak to, co jsem - nejsem, je pořád absolutně stejné, nijak se to nemění.
Proto je i jasné Ježíšovo vyjádření: "Dříve než Abraham, já jsem."

Nezajímají mě tvoje sny o minulých životech. To jsou všechno jen bláboly. Jestli jsi neomezená časem, tak jednoduše musíš vidět všechno, současnost, minulost i budoucnost. Jestli nevíš, co vyjde ve sportce, tak mám pro tebe smutnou zprávu - jsi omezená časem. A jestli myslíš, že neomezenost v čase potvrdíš blábolem o minulém životě... ten tvůj minulý život asi není veškerý čas, který uběhl od začátku všeho, ne? Takže i kdyby sis reálně vzpomněla na minulé životy, co ta doba, kdy jsi minulé životy neměla? Kdybys nebyla omezená časem, měla bys přece přístup do jakéhokoli času.

[Jana]

Je to nádherná časoprostorem neomezená svoboda nevědět nic.

Moment moment moment. Tak jsi časem neomezená, nebo o tom nic nevíš? To je dost zásadní rozdíl . Protože to ty jsi říkala, že jsi časem neomezená. Najednou už nevíš?

K osvobození od snu dvojnosti, k osvobození od žití v iluzi oddělenosti osobního já, nepotřebuješ vůbec nic vědět. Je to ve skutečnosti osvobození od všeho, co víš.

To jindy jinde si jen představuješ, není to nic skutečného.
Skutečné je vždycky jen "tohle", co je tady a teď - neměnné a stejné.

Ty říkáš, že jsi prostorově neomezená. V takovém případě žádné tady přece nemůže pro tebe existovat (tady by přece bylo jasné omezení v prostoru). Jestli jsi prostorem neomezená, tak mi řekni, co mám na stole. Nebo to co nevidíš, to neexistuje? Proč jako prostorem neomezená mi nemůžeš říct, co je v prostoru, který teď vidím?

Protože ve mně není připoutanost k tělu a mysli.

Uvědom si, že v nondualitě neexistuje žádná vzdálenost, ani v čase a ani v prostoru. Forma projevu je zdánlivá, prázdná, iluzí.

Všechno to má absolutně stejnou kvalitu absolutna. Je to hlubší a skutečnější poznání reality, než je pouhé smyslové vnímání.

Je to naprosto jednoduchý a logický dotaz. Tvrdíš, že jsi prostorem neomezená. Ty to tvrdíš, ne já. Tak proč nevidíš, co mám na stole??? Vysvětli mi to prosím. Fakt to nemůžu pochopit, jak to, že něco, co je prostorem neomezené, nevidí ani za roh?

Protože to, co vidí formu předměnu ležícího na stole, která je časoprostově omezená, může vidět zase jen to, co je časoprostorově omezené (tělo, oči lidské bytosti).

[Jana]

Nezajímají mě tvoje sny o minulých životech. To jsou všechno jen bláboly. Jestli jsi neomezená časem, tak jednoduše musíš vidět všechno, současnost, minulost i budoucnost. Jestli nevíš, co vyjde ve sportce, tak mám pro tebe smutnou zprávu - jsi omezená časem. A jestli myslíš, že neomezenost v čase potvrdíš blábolem o minulém životě... ten tvůj minulý život asi není veškerý čas, který uběhl od začátku všeho, ne? Takže i kdyby sis reálně vzpomněla na minulé životy, co ta doba, kdy jsi minulé životy neměla? Kdybys nebyla omezená časem, měla bys přece přístup do jakéhokoli času.

Je skvělé, že Tě nezajímají sny.

Pak bys mohl uznat, že to, co je proměnlivé, se jen zdánlivě jeví jako skutečnost, je to ve skutečnosti snová záležitost.

A skutečnost je stále stejná, nemění se.

Výstižně to popisuje například Jim Newman:

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Je to jeden z nejvýstižnějších popisů toho, co máš na stole, čím je i Tvůj stůl, čím jsi i Ty, čím jsem i já, čím je všechno na co se ukáže, čím je všechno, co je.

[Veil]

Je to nádherná časoprostorem neomezená svoboda nevědět nic.

Moment moment moment. Tak jsi časem neomezená, nebo o tom nic nevíš? To je dost zásadní rozdíl . Protože to ty jsi říkala, že jsi časem neomezená. Najednou už nevíš?

K osvobození od snu dvojnosti, k osvobození od žití v iluzi oddělenosti osobního já, nepotřebuješ vůbec nic vědět. Je to ve skutečnosti osvobození od všeho, co víš.

No, na to se tě nikdo neptal, ale ponechme to tedy tak, že byť o sobě prohlašuješ, že jsi nekonečná a časem a prostorem neomezená, tak to pravda není. Protože prostě jak říkáš, jsi jen tady a teď, nejsi jinde, atd. Už z toho je jasné, že časem i prostorem omezená jsi.

To jindy jinde si jen představuješ, není to nic skutečného.
Skutečné je vždycky jen "tohle", co je tady a teď - neměnné a stejné.

Ty říkáš, že jsi prostorově neomezená. V takovém případě žádné tady přece nemůže pro tebe existovat (tady by přece bylo jasné omezení v prostoru). Jestli jsi prostorem neomezená, tak mi řekni, co mám na stole. Nebo to co nevidíš, to neexistuje? Proč jako prostorem neomezená mi nemůžeš říct, co je v prostoru, který teď vidím?

Protože ve mně není připoutanost k tělu a mysli.

No, to je krásné. Ale to je něco, čemu věříš, nějaké tvoje vnitřní nastavení. Nemůžeš ale říct, že jsi prostorově neomezená, protože žádný takový zážitek nemáš, jinak bys musela vědět, co mám na stole atd.

Uvědom si, že v nondualitě neexistuje žádná vzdálenost, ani v čase a ani v prostoru. Forma projevu je zdánlivá, prázdná, iluzí.

Já se tě neptám na žádnou nondualitu, ani co si ty myslíš o realitě. Jen jestli jsi skutečně prostorově neomezená, jak říkáš, nebo nejsi. A to promiň, prostě nejsi.

Všechno to má absolutně stejnou kvalitu absolutna. Je to hlubší a skutečnější poznání reality, než je pouhé smyslové vnímání.

No to říkáš ty a já ti můžu nebo nemusím věřit, ale je mi to opravdu naprosto jedno. Jen ti ukazuji, že nejsi neomezená, věčná, prostorem ani časem neomezená, jak tvrdíš.

Je to naprosto jednoduchý a logický dotaz. Tvrdíš, že jsi prostorem neomezená. Ty to tvrdíš, ne já. Tak proč nevidíš, co mám na stole??? Vysvětli mi to prosím. Fakt to nemůžu pochopit, jak to, že něco, co je prostorem neomezené, nevidí ani za roh?

Protože to, co vidí formu předměnu ležícího na stole, která je časoprostově omezená, může vidět zase jen to, co je časoprostorově omezené (tělo, oči lidské bytosti).

Ty jako absolutno nemůžeš vidět předmět ležící na stole, protože je časoprostorově omezený? Takže ty slova sem nepíšeš na klávesnici, protože ta je jen časoprostorově omezená a tedy ji vůbec nevidíš? A nesedíš na židli ani za stolem, nemáš počítač, ani dům, ani zahradu, to všechno je časoprostorově omezené, takže to vůbec nevidíš?

I kdyby všechno co říkáš byla pravda, pořád by to, že nevidíš co mám na stole, bylo tvoje prostorové omezení. Pokud bys nemohla vidět časoprostorově omezené věci, bylo by to další omezení. A tys přece říkala, že jsi prostorově neomezená, ne?

[Pedriito]

Nikdo není Bůh, ten pojem bez člověka ani neexistuje. Žádný člověk, žádný Bůh. To je ten podvod myšlenky.
Ale chápu, že ten pojem Bůh, je název pro něco absolutního.
Ovšem duchovňácké omýlačky, že ten řek, a tak je psáno, je výsměch sama sobě.
Totální zpitomělost, která už startuje do toho svýho zapovídanýhi pekla.
Tož, lože pekelné, když jinak nedá.

[miroslav]

K osvobození od snu dvojnosti, k osvobození od žití v iluzi oddělenosti osobního já, nepotřebuješ vůbec nic vědět. Je to ve skutečnosti osvobození od všeho, co víš.

Nemusíš nic vědět a když se k něčemu chceš vyjádřit, najdeš si k tomu nejaký citát. A je to.

[Jana]

Protože prostě jak říkáš, jsi jen tady a teď, nejsi jinde, atd. Už z toho je jasné, že časem i prostorem omezená jsi.

Veile, v nondualitě neexistuje žádná skutečná vzdálenost.

Vzdálenost existuje jen při vztahování k osobnímu já.

Celou dobu píšeš o nedualitě, o neexistenci osobního já, a pak jako by to nebylo vůbec jasné?

[Veil]

Veile, v nondualitě neexistuje žádná skutečná vzdálenost.
Vzdálenost existuje jen při vztahování k osobnímu já.
Celou dobu píšeš o nedualitě, o neexistenci osobního já, a pak jako by to nebylo vůbec jasné?

Co je jasné mně nechme teď stranou. Tys tu dala odvážná vyjádření, jak jsi nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, tak se ptám, proč si to myslíš a ukazuji ti, že nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená rozhodně nejsi. Takže pořád nevidím žádný dobrý důvod, pro který by sis měla myslet, že jsi absolutnem, které má takové kvality.

[Jana]

Co je jasné mně nechme teď stranou. Tys tu dala odvážná vyjádření, jak jsi nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, tak se ptám, proč si to myslíš a ukazuji ti, že nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená rozhodně nejsi. Takže pořád nevidím žádný dobrý důvod, pro který by sis měla myslet, že jsi absolutnem, které má takové kvality.

Jinými slovy, vůbec nevadí, že Ti to, co Ti píšu, není jasné, a tím pádem Ti nemůže být jasné, co píšu.

[Jana]

Uděláme rekapitulaci:

Být tím, co už je.

Já jsem "tohle", Ty jsi "tohle", všechno je "tohle" a "tohle" je všechno, co je:

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Jim Newman říká, že všechno je láska.

Ale Ty to máš rozdělené na sebe, který neexistuješ,

a na Mistry, kteří jsou podvodníky.

Co je jasné mně nechme teď stranou.

Takže nechme stranou to, co Ti není jasné.

Stačí, že je to, co je, viď.

Když o tom nepřemýšlíš, není "tohle" nádhera?

[Veil]

Jinými slovy, vůbec nevadí, že Ti to, co Ti píšu, není jasné, a tím pádem Ti nemůže být jasné, co píšu.

Opravdu nevadí. Ostatně komu by to vadilo?

Ono to je celé velmi jednoduché. Říkáš, že jsi nekonečná, věčná, prostorem i časem neomezená a ukázali jsme si, že ve skutečnosti nejsi nic z toho. Jen tomu věříš, jen si to myslíš, možná jsi o tom dokonce skálopevně přesvědčená, ale to prostě není to samé, jako taková skutečně být.

Tím neříkám, že tím někdo může být, to samozřejmě ne. Tos jen naletěla mistrům.

A k tomu tady a teď, kde jak říkáš pořád jsi - osvícení je koncem tady a teď.

[Návštěvník]

Všechno je absolutno..png

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Ten Newman o sobě tvrdí, že je absolutno? - Já jsem absolutno? Neříká, že žádné já není?

[miroslav]

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Hovínko je také absolutno.

[Veil]

Já jsem "tohle", Ty jsi "tohle", všechno je "tohle" a "tohle" je všechno, co je

Já nejsem tohle. Není žádné já. Je jen tohle.

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Líbí se mi, jak si najdeš jednu větu, která rezonuje s tím, co si ty myslíš, že je správně a na té se točíš, aniž bys vůbec zachytila, že hlavní co říká Newman je, že není žádné já. To sdělení si přetáčíš, jako že není žádné nepravé já, ale tak to vůbec neříká.

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Absolutně všechno je absolutno, jen není žádné já.

Když o tom nepřemýšlíš, není "tohle" nádhera?

Tak o tom nepřemýšlej a nikdo tě nebude opravovat.

[Veil]

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Hovínko je také absolutno.

No tak to každopádně. Hovínko na rozdíl od tebe je absolutno.

[miroslav]

Tos jen naletěla mistrům.

Zdánlivá Jana nalétává mistrům:

[Jana]

Absolutně všechno je absolutno.
A Ty tvrdíš, že já nejsem absolutno.

Hovínko je také absolutno.

No tak to každopádně. Hovínko na rozdíl od tebe je absolutno.

Protože hovínko, Miroslave, na rozdíl od Tebe je, ale Ty, podle Veila, neexistuješ.

[Veil]

Protože hovínko, Miroslave, na rozdíl od Tebe je, ale Ty, podle Veila, neexistuješ.

Je to radikální zpráva, ale jinak to vždycky bude dualita...