Téma osvícení

[Jana]

Ano, tohle je vším, protože tohle je láska.

Takže láska je ukazovací zájmeno "tohle"?
Nebo co máš na mysli tím "tohle"?

Na cokoliv to ukáže, je tohle. Tohle, co je, má stejnou kvalitu lásky, sat-čit-ánandy.

To, co se jeví, že existuje, a není láska, je to, čemu říkají Probuzení zdánlivost, iluze, sen, mája.

Proto je také láska nejpřímější způsob osvícení.

Z osobního pohledu je skutečností tvar (forma, tělo, jednotlivost) s patřičným rozmanitým jménem. Například osoba Mudrce viděná jako podvodník.

Moudrost na tuhle informaci řekne: "Není to nic", a Láska se v tom poznává: "Jsi Já."

[Veil]

Na cokoliv to ukáže, je tohle. Tohle, co je, má stejnou kvalitu lásky, sat-čit-ánandy.

To, co se jeví, že existuje, a není láska, je to, čemu říkají Probuzení zdánlivost, iluze, sen, mája.

Proto je také láska nejpřímější způsob osvícení.

Z osobního pohledu je skutečností tvar (forma, tělo, jednotlivost) s patřičným rozmanitým jménem. Například osoba Mudrce viděná jako podvodník.

Moudrost na tuhle informaci řekne: "Není to nic", a Láska se v tom poznává: "Jsi Já."

A to celé je nesmysl. Je to jak osvícení chápe já. Je to poznání.

[Návštěvník]

Na cokoliv to ukáže, je tohle. Tohle, co je, má stejnou kvalitu lásky, sat-čit-ánandy.

To, co se jeví, že existuje, a není láska, je to, čemu říkají Probuzení zdánlivost, iluze, sen, mája.

Proto je také láska nejpřímější způsob osvícení.

Z osobního pohledu je skutečností tvar (forma, tělo, jednotlivost) s patřičným rozmanitým jménem. Například osoba Mudrce viděná jako podvodník.

Moudrost na tuhle informaci řekne: "Není to nic", a Láska se v tom poznává: "Jsi Já."

A to celé je nesmysl. Je to jak osvícení chápe já. Je to poznání.

"Když je všechno jednota, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno boží vůle, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno tělo boží, kde je jaká nedokonalost?"

Veil

[miroslav]

Ano, tohle je vším, protože tohle je láska.

Takže láska je ukazovací zájmeno "tohle"?
Nebo co máš na mysli tím "tohle"?

Na cokoliv to ukáže, je tohle.

Tak ono to ukazuje?

Ono to už ukazuje, podívejme, budliky budliky.
A už i žíká: "tohle", no není to k sežrání?

Na cokoliv ukáže je tohle. Víc ještě zatím nechápe.

A Jana - už taky nic víc nechápe? Nebo jen tak plácá?

[Jana]

Na cokoliv to ukáže, je tohle. Tohle, co je, má stejnou kvalitu lásky, sat-čit-ánandy.

To, co se jeví, že existuje, a není láska, je to, čemu říkají Probuzení zdánlivost, iluze, sen, mája.

Proto je také láska nejpřímější způsob osvícení.

Z osobního pohledu je skutečností tvar (forma, tělo, jednotlivost) s patřičným rozmanitým jménem. Například osoba Mudrce viděná jako podvodník.

Moudrost na tuhle informaci řekne: "Není to nic", a Láska se v tom poznává: "Jsi Já."

A to celé je nesmysl. Je to jak osvícení chápe já. Je to poznání.

Veile, v době, kdy jsi psal, že "Láska, láskuje lásku" a že osobní já neexistuje, málem jsi dostal své subfórum mezi Probuzenými a kdybys pokračoval dál, tak jsem Ti možná odevzdala Poradnu do péče a odešla do duchovního důchodu.

Jenže Ty jsi nahlédl dál, ono to tak je, že prvotní je ne-existence a z ní vyvěrá Jsoucno, tedy to, co jest.

Ale pro Tebe najednou to, co JE, přestalo z Tvého subjektivního pohledu existovat, a zůstala tady jen ne-existence a podvodníci Probuzení, kteří existenci potvrzují. A jako spolubojovníka proti nim sis přibral do party holčinu Alexis, která Ti nakonec potvrdí i to, že mezi ty podvodníky bude patřit i Jim Newman, které ho jsi tady citoval.

Vždyť on říká, že vše na, co se ukáže, JE.

JE to láska, absolutno...

Všechno tohle, co je, je to, "co je".

A co je to "co je"?

Veile, zkus to "co je", prosím, popsat.

[Jana]

Na cokoliv to ukáže, je tohle. Tohle, co je, má stejnou kvalitu lásky, sat-čit-ánandy.

To, co se jeví, že existuje, a není láska, je to, čemu říkají Probuzení zdánlivost, iluze, sen, mája.

Proto je také láska nejpřímější způsob osvícení.

Z osobního pohledu je skutečností tvar (forma, tělo, jednotlivost) s patřičným rozmanitým jménem. Například osoba Mudrce viděná jako podvodník.

Moudrost na tuhle informaci řekne: "Není to nic", a Láska se v tom poznává: "Jsi Já."

A to celé je nesmysl. Je to jak osvícení chápe já. Je to poznání.

"Když je všechno jednota, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno boží vůle, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno tělo boží, kde je jaká nedokonalost?"

Veil

Pane jo, to vážně psal?

Vidíš to.

[Návštěvník]

"Když je všechno jednota, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno boží vůle, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno tělo boží, kde je jaká nedokonalost?"

Veil

Pane jo, to vážně psal?

Vidíš to.

Psal no.

[Jana]

"Když je všechno jednota, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno boží vůle, kde je jaká nedokonalost? Když je všechno tělo boží, kde je jaká nedokonalost?"

Veil

Pane jo, to vážně psal?

Vidíš to.

Psal no.

[Jana]

Hele, Návštěvníku, jsi Boží.

[Veil]

Veile, v době, kdy jsi psal, že "Láska, láskuje lásku" a že osobní já neexistuje, málem jsi dostal své subfórum mezi Probuzenými a kdybys pokračoval dál, tak jsem Ti možná odevzdala Poradnu do péče a odešla do duchovního důchodu.

Dobře Jano. Připusťme, že se naprosto pletu a jsem naprosto ztracen. Ty všem nabízíš své rady, tak mi teda poraď, řekni mi, co jsi. Můžeš pro hledajícího udělat aspoň to, nebo se budeš dál vytáčet kličkami, že jsi to co já a že to musím zjistit sám? Já vůbec nevím co jsem, tak mi to moc nepomáhá. Tak prosím osviť mne svou moudrostí a vysvětli mi, kdo sem píše pod jménem Jana?

A protože nevěřím citacím mistrů, byla bys tak hodná a napsala mi to svými slovy?

Můžeš to v rámci té lásky o které mluvíš udělat?

[Jana]

Veile, v době, kdy jsi psal, že "Láska, láskuje lásku" a že osobní já neexistuje, málem jsi dostal své subfórum mezi Probuzenými a kdybys pokračoval dál, tak jsem Ti možná odevzdala Poradnu do péče a odešla do duchovního důchodu.

Dobře Jano. Připusťme, že se naprosto pletu a jsem naprosto ztracen.....

Tak zlé to být nemůže.


Nemůžeš být naprosto ztracen.

Všimni si, že když se Tě zeptám: "Kde jsi?" Tak odpovíš to samé, jako každý z nás:

"Tady jsem" , "Jsem tady, kde jinde?"

Už ses našel, Veile ? Jsi ?

A Teď kdo jsem? Jsem tohle jsoucí "Jsem". To nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.

Mezi Tebou a mnou není absolutně vůbec žádný rozdíl, protože Absolutno je jen jedno.

Tohle poznání je Láska.

[Veil]

Všimni si, že když se Tě zeptám: "Kde jsi?" Tak odpovíš to samé, jako každý z nás:
"Tady jsem" , "Jsem tady, kde jinde?"

To sis vymyslela, nebo se to skutečně stalo? Ty ses mě někdy ptala kde jsem a já ti takhle odpověděl?

A Teď kdo jsem? Jsem tohle jsoucí "Jsem". To nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.

Takže jsi nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená?

[Jana]

Všimni si, že když se Tě zeptám: "Kde jsi?" Tak odpovíš to samé, jako každý z nás:
"Tady jsem" , "Jsem tady, kde jinde?"

To sis vymyslela, nebo se to skutečně stalo? Ty ses mě někdy ptala kde jsem a já ti takhle odpověděl?

Odpověděl bys jinak?

A Teď kdo jsem? Jsem tohle jsoucí "Jsem". To nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.

Takže jsi nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená?

Jasně, tohle Jsoucno - tahle naše existence - je nekonečná, věčná, časoprostorem neomezená.

[miroslav]

Jasně, tohle Jsoucno - tahle naše existence - je nekonečná, věčná, časoprostorem neomezená.

Jsoucno - to ano, ale "naše existence"?? Proč si to pořád všechno potřebuješ přivlastňovat a sebe zvěčňovat?

[Veil]

Všimni si, že když se Tě zeptám: "Kde jsi?" Tak odpovíš to samé, jako každý z nás:
"Tady jsem" , "Jsem tady, kde jinde?"

To sis vymyslela, nebo se to skutečně stalo? Ty ses mě někdy ptala kde jsem a já ti takhle odpověděl?

Odpověděl bys jinak?

Takže sis to vymyslela...

A Teď kdo jsem? Jsem tohle jsoucí "Jsem". To nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.

Takže jsi nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená?

Jasně, tohle Jsoucno - tahle naše existence - je nekonečná, věčná, časoprostorem neomezená.

Takže abych to shrnul, jestli jsem to správně pochopil: Nepíše mi člověk Jana, ale píše mi samotné tohle jsoucí jsem, které je nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.
Je to tak správně?

[Jana]

Všimni si, že když se Tě zeptám: "Kde jsi?" Tak odpovíš to samé, jako každý z nás:
"Tady jsem" , "Jsem tady, kde jinde?"

To sis vymyslela, nebo se to skutečně stalo? Ty ses mě někdy ptala kde jsem a já ti takhle odpověděl?

Odpověděl bys jinak?

Takže sis to vymyslela...

Je ve mně jistota, že je v Tobě možnost poznání, že jsi právě teď tady, že nejsi nikde jinde, než tady. Nemusí tady být ztotožnění s tělem, s formou, jménem. Nemusí tady být ztotožnění s konatelem. S představou, že "já tohle píšu", "já tohle dělám", dokonce může být vyjádření: "Já tohle píšu" i bez ztotožnění, že jsem tou individualitou, která něco dělá. Prostě je tady tenhle projev. Jeví se, že se to děje, ale ve své podstatě se absolutně nic neděje. A to, co skutečně je, je vždycky nekonečně tady.

A Teď kdo jsem? Jsem tohle jsoucí "Jsem". To nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.

Takže jsi nekonečná, věčná, časem a prostorem neomezená?

Jasně, tohle Jsoucno - tahle naše existence - je nekonečná, věčná, časoprostorem neomezená.

Takže abych to shrnul, jestli jsem to správně pochopil: Nepíše mi člověk Jana, ale píše mi samotné tohle jsoucí jsem, které je nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.
Je to tak správně?

S Absolutnem se absolutně nic neděje. Ten projev absolutna je jen zdánlivý, jak už jsi kdysi psal. Jeví se to tak.

[Veil]

Takže abych to shrnul, jestli jsem to správně pochopil: Nepíše mi člověk Jana, ale píše mi samotné tohle jsoucí jsem, které je nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.
Je to tak správně?

[miroslav]

Je ve mně jistota, že je v Tobě možnost poznání

To je přece blbost. To by byla dualita

Zase z toho trčí Jana. Když je v tobě jistota, tak to teda už musí bejt. Ta aby si všichni sedli víš na co a zpívali halelujá.

[Jana]

Takže abych to shrnul, jestli jsem to správně pochopil: Nepíše mi člověk Jana, ale píše mi samotné tohle jsoucí jsem, které je nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené absolutní Jsoucno, zvané Absolutno.


Je to tak správně?

Při ztotožnění s osobním já, se jeví, že jsme konateli a tím, kdo píše.

S poznáním, že nejsme tělo, mysl individualita, konatel, s poznáním, že ve skutečnosti žádné oddělené individuální já neexistuje, se tohle všechno jen děje - děje se psaní, čtení..

A s poznáním, čím tohle ve skutečnosti je, se celý ten děj, projev, forma, tvar jenom tak jeví, je to jen zdánlivé.

To skutečné je neměnné.

Stejně tak jako zdánliví Mistři zdánlivě podvádějí, tak zdánlivá Jana zdánlivě píše, to, co zdánlivý Veil zdánlivě čte.

[miroslav]

S Absolutnem se absolutně nic neděje. Ten projev absolutna je jen zdánlivý.

A kdo to ví že je to tak? No přece Jana, která je totiž tou nejvyšší skutečností, protože to říkal pan Tomáš. Takže to tak muší bejt, když to Jana říká Veile. Ty asi nedáváš pozor nebo co.