Téma osvícení

[miroslav]

To je ta první fáze, uvědomění sat-čit-ánandy. To je v pořádku.

Nemá to první fázi. Je to mimo projekci mysli, takže není možné to, co existuje, jakkoliv rozfázovat.

Nicméně pokračuj.

Tak se ti to jeví, tak proto to takhle píšeš.
První fáze se rozfázovat opravdu nedá. Druhá fáze začne až se toho skálopevného přesvědčení, že je to tak jak píše, pustíš.
Pak se ti otevře poznání, co je to ve skutečnosti ta iluze, zdánlivé atd.

[Veil]

Miroslave, mou zkušeností je,

Zkušenost je iluzorní. Tvá zkušenost je naprostý sen. Tvoje zkušenost je pořád ve světě příběhů a nesmyslů mistrů. A všechno co tu zdánlivě píšeš, zakládáš na té zkušenosti. To je vše.

že skutečná je jen blaženost, sat-čit-ánanda.

Nic není skutečné. Kdo by to mohl říct?

To, že se jeví, že milovaná bytost je tělem se zásluhami a vinami, z mého pohledu není skutečnost, ale nevědomost,

Nevědomost je, že je to z tvého pohledu. Operuješ právě jen s vědomostí, jen s poznáním. A osvícení je opak vědomostí a poznání. Proto to nikdy nenajdeš. Ale to je v pořádku. Ani to nemáš najít. Protože neexistuje nalezení toho, byť si to mistři naivně myslí na konci své cesty k něčemu, k čemu žádné cesty nejsou. Osvícení není nalezením, co jedinec hledá. Osvícení je konec jedince.

Uvědomění lásky, kterou je, je skutečné.

Uvědomění je jen sen. Stejně jako vědomí. Nic takového ve skutečnosti není. Tvoje uvědomění lásky je rovněž jen a jen sen.

[Jana]

To je ta první fáze, uvědomění sat-čit-ánandy. To je v pořádku.

Nemá to první fázi. Je to mimo projekci mysli, takže není možné to, co existuje, jakkoliv rozfázovat.

Nicméně pokračuj.

Tak se ti to jeví, tak proto to takhle píšeš.
První fáze se rozfázovat opravdu nedá. Druhá fáze začne až se toho skálopevného přesvědčení, že je to tak jak píše, pustíš.
Pak se ti otevře poznání, co je to ve skutečnosti ta iluze, zdánlivé atd.

Sat-čit-ánanda je bez projekce iluze oddělenosti, tudíž je vším, co skutečně existuje a nic mimo ni neexistuje.

Jestli se bavíme o tom, co JE skutečné, tak vše, co by se nalézalo mimo ni, je jen to, co je zdánlivé a neskutečné.

Nicméně můžeš, Miroslave, zkusit najít citaci nějakého Probuzeného, která vyjadřuje onen pokročilý stav poznávající, co je ve skutečnosti ta iluze, to zdánlivé, které není sat-čit-ánanda, a přesto to existuje, JE.

Díky

[Veil]

Sat-čit-ánanda je bez projekce iluze oddělenosti, tudíž je vším, co skutečně existuje a nic mimo ni neexistuje.

Jestli se bavíme o tom, co JE skutečné, tak vše, co by se nalézalo mimo ni, je jen to, co je zdánlivé a neskutečné.

Tohle je vším. Zkus to pochopit.

[Jana]

Miroslave, mou zkušeností je,

Zkušenost je iluzorní. Tvá zkušenost je naprostý sen. Tvoje zkušenost je pořád ve světě příběhů a nesmyslů mistrů. A všechno co tu zdánlivě píšeš, zakládáš na té zkušenosti. To je vše.

že skutečná je jen blaženost, sat-čit-ánanda.

Nic není skutečné. Kdo by to mohl říct?

To, že se jeví, že milovaná bytost je tělem se zásluhami a vinami, z mého pohledu není skutečnost, ale nevědomost,

Nevědomost je, že je to z tvého pohledu. Operuješ právě jen s vědomostí, jen s poznáním. A osvícení je opak vědomostí a poznání. Proto to nikdy nenajdeš. Ale to je v pořádku. Ani to nemáš najít. Protože neexistuje nalezení toho, byť si to mistři naivně myslí na konci své cesty k něčemu, k čemu žádné cesty nejsou. Osvícení není nalezením, co jedinec hledá. Osvícení je konec jedince.

Uvědomění lásky, kterou je, je skutečné.

Uvědomění je jen sen. Stejně jako vědomí. Nic takového ve skutečnosti není. Tvoje uvědomění lásky je rovněž jen a jen sen.

Nic není skutečné. Kdo by to mohl říct?

Kdo něco takového mohl říct?



To, „Co je“, je skutečné.

„Co je“ není logické, není závěr. Nedá se to popsat, protože se to nedá s ničím jiným srovnat. Vzhled je popsatelný, to „není“ je nepopsatelné. Protože co je, je současné „je“ a „není“, nelze to popsat. Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Jim Newman

Podobná slova vyvstávají u všech Probuzených, kteří se pokoušejí popsat „Co je“.

[Jana]

Sat-čit-ánanda je bez projekce iluze oddělenosti, tudíž je vším, co skutečně existuje a nic mimo ni neexistuje.

Jestli se bavíme o tom, co JE skutečné, tak vše, co by se nalézalo mimo ni, je jen to, co je zdánlivé a neskutečné.

Tohle je vším. Zkus to pochopit.

Pochopit lze jen to, co je obsahem mysli. „Co je“ mysl přesahuje. Nedá se to pochopit, je to pouze uvědomitelné. Kdyby to nebylo uvědomitelné, tak by to nebylo možné ani popsat.

[miroslav]

Nicméně můžeš, Miroslave, zkusit najít citaci nějakého Probuzeného, která vyjadřuje onen pokročilý stav poznávající, co je ve skutečnosti ta iluze, to zdánlivé, které není sat-čit-ánanda, a přesto to existuje, JE.

Díky

Citace nehledám - ale tuhle jsi sem před několika dny shodou okolností dala sama. Nepopisuje sice ten "stav" - k čemu by to také bylo - k nějaké představě na základě popisu nějakého stavu?
Ne. Ale popisuje cestu k němu, což je jediné důležité

Takže ještě jednou a pomalu:
PAPAJI : Odnaučení, ano. Odnaučit se. To je to! Protože učení jsou jen představy. Zbavte se všeho učení, všech znalostí, které máte uložené v tašce, všeho, co jste viděli, slyšeli, očuchali, ochutnali, jen na chvíli. To vše patří minulosti. Nechte stranou, co jste slyšeli. Co se nenaučí, to se samo odhalí.

[Veil]

Pochopit lze jen to, co je obsahem mysli.

Jestli je to tak, tak proč sem svoje obsahy mysli neustále vyléváš?

Nedá se to pochopit, je to pouze uvědomitelné.

Ale není. To je jen obsah tvojí mysli.

Kdyby to nebylo uvědomitelné, tak by to nebylo možné ani popsat.

Není to uvědomitelné a není možné to popsat.
Jen věříš nesmyslům... Ale i to je přece podle tebe obsah mysli.

[Jana]

Nicméně můžeš, Miroslave, zkusit najít citaci nějakého Probuzeného, která vyjadřuje onen pokročilý stav poznávající, co je ve skutečnosti ta iluze, to zdánlivé, které není sat-čit-ánanda, a přesto to existuje, JE.

Díky

Citace nehledám - ale tuhle jsi sem před několika dny shodou okolností dala sama. Nepopisuje sice ten "stav" - k čemu by to také bylo - k nějaké představě na základě popisu nějakého stavu?
Ne. Ale popisuje cestu k němu, což je jediné důležité

Takže ještě jednou a pomalu:
PAPAJI : Odnaučení, ano. Odnaučit se. To je to! Protože učení jsou jen představy. Zbavte se všeho učení, všech znalostí, které máte uložené v tašce, všeho, co jste viděli, slyšeli, očuchali, ochutnali, jen na chvíli. To vše patří minulosti. Nechte stranou, co jste slyšeli. Co se nenaučí, to se samo odhalí.

Tak fajn, Miroslave, vyhrál jsi.



Zbavili jsem se všech znalostí, které máme. Nevíme nic o světě, nevíme nic o politice, nevíme nic o druhých, jak co kdo má špatně. Nevíme nic o sobě....Je to dokonale ignorantský stav.

A jak je to dál?

Přečteme si to celé: PAPAJI : "Je vám vnucena představa, že nejste v nebi....že nejste svobodní...Spánek je také ignorantský stav. Ani pak nic nevidíš, že? Nevidíte žádnou z těchto věcí, které vidíte v bdělém stavu, ale šťastně spíte a také zažíváte štěstí. Příští ráno říkáš: ‚Spal jsem velmi šťastně. Byl jsem velmi klidný. Nic se mi nesnilo, vidíš. Neříkáš to? Tak kdo byl vzhůru, když jsi spal? Že jsi. To musí být. To je již zdarma...."

Miroslave, jsme v nebi? Jsme šťastní? Svobodní? Je tohle dokonalé? Boží? Nemá to chybu?

Jasně, že ano. Protože tohle všechno, co je, je Láska, můžeme na všechno ostatní zapomenout.

Není co víc si přát.

No řekni.

[Jana]

Pochopit lze jen to, co je obsahem mysli.

Jestli je to tak, tak proč sem svoje obsahy mysli neustále vyléváš?

Nedá se to pochopit, je to pouze uvědomitelné.

Ale není. To je jen obsah tvojí mysli.

Kdyby to nebylo uvědomitelné, tak by to nebylo možné ani popsat.

Není to uvědomitelné a není možné to popsat.
Jen věříš nesmyslům... Ale i to je přece podle tebe obsah mysli.

A co s Tebou, chlapče?

[miroslav]

Jasně, že ano. Protože tohle všechno, co je, je Láska, můžeme na všechno ostatní zapomenout.

Není co víc si přát.

No řekni.

Když si nebudeš nic přát, nebudeš muset ani na nic zapomínat.

[Jana]

Jasně, že ano. Protože tohle všechno, co je, je Láska, můžeme na všechno ostatní zapomenout.

Není co víc si přát.

No řekni.

Když si nebudeš nic přát, nebudeš muset ani na nic zapomínat.

Díky, nic si nepřeju, tohle, co je, to stačí, ne? Nebo to nestačí a Ty si něco přeješ?

[miroslav]

Jasně, že ano. Protože tohle všechno, co je, je Láska, můžeme na všechno ostatní zapomenout.

Není co víc si přát.

No řekni.

Když si nebudeš nic přát, nebudeš muset ani na nic zapomínat.

Díky, nic si nepřeju, tohle, co je, to stačí, ne? Nebo to nestačí a Ty si něco přeješ?

Ani nevědomky si přát - třeba abys měla pravdu, nebo aby tě ostatní respektovali atd. To si člověk nemusí uvědomovat, přesto ho tyhle potřeby - přání směrují v jeho chování, myšlení, reagování atd..

[Jana]

Díky, nic si nepřeju, tohle, co je, to stačí, ne? Nebo to nestačí a Ty si něco přeješ?

Ani nevědomky si přát - třeba abys měla pravdu, nebo aby tě ostatní respektovali atd. To si člověk nemusí uvědomovat, přesto ho tyhle potřeby - přání směrují v jeho chování, myšlení, reagování atd..

Miroslave, s poznáním, že tohle, co je, je Láska, nebe, ráj, je to dokonalé, Boží, blažené a šťastné, je nesmyslné si přát ještě cokoliv víc, ne?

Ať se děje, co se děje, ve skutečnosti se nic neděje.

V okamžiku, kdy se v tomhle ráji objeví ego, které ví, co je kde špatně, ví, co je tady zlé, tak je vyhnáno z ráje a je na Poradně zabanované. Prostě tahle už to chodí.



Ale s tímhle, čím to skutečně je, se ani tak nic neděje.

Je to tak?

[miroslav]

Miroslave, s poznáním, že tohle, co je, je Láska, nebe, ráj, je to dokonalé, Boží, blažené a šťastné, je nesmyslné si přát ještě cokoliv víc, ne?

Zní to logicky, ale je vidět, že se toho člověk zdaleka nezbavil, jen teď má to nejlepší, tak má pocit, že si nic nepřeje - "co víc si přát"?
Pokud se člověk toho chtění nejlepšího, nejsprávnějšího atd. opravdu zbavil, tak ho tyhle myšlenky a ubezpečování se vůbec ani nenapadne.

[Jana]

Miroslave, s poznáním, že tohle, co je, je Láska, nebe, ráj, je to dokonalé, Boží, blažené a šťastné, je nesmyslné si přát ještě cokoliv víc, ne?

Zní to logicky, ale je vidět, že se toho člověk zdaleka nezbavil

Na to jsi přišel jak? Podle čeho usuzuješ?

Z mého pohledu je naprosto uvolněný, baví se tím, co je.

Pokud se člověk toho chtění nejlepšího, nejsprávnějšího atd. opravdu zbavil, tak ho tyhle myšlenky a ubezpečování se vůbec ani nenapadne.

Mrkni například na Eduarda Tomáše:

https://www.youtube.com/watch?v=w4h9s4RjpAU

9.00: "To je takový dobro, kdybyste ho chtěli popsat, tak se vám to prostě nepodaří..." Znamená to, že se toho chtění nesmírného dobra, kterým tohle je, nezbavil, protože o tom mluví?

Můžu Ti uvést nekonečně množství příkladů, že není vůbec problém o tom, "co je", mluvit, i když to je nepopsatelné.

[Veil]

Nedualita v praxi je nepřítomnost ega, které by zažívalo něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je.

Přesně tak si to jedinec představuje. Že je nějaké zlé ego, kterého když se zbaví, tak pro něj nastane nedualitní zažívání, nebo nedualitní zkušenosti.

Je to samozřejmě naprostý nesmysl. Není žádné zlé ego. Konec já je konec jedince, ne jen nějaké jeho zlé části.

Stejně tak nedualita není stav. Nedualita není, jak svět vypadá, když se zbavíte ega. Nedualita není k čemu se dostanete po letech hledání.

Tohle je neduální a bohužel pro jedince, už je to vším i ničím zároveň. Jedinec to nikdy nepochopí, nikdy to nenajde. Je to naprosto marná snaha. Protože jedinec je ta jediná dualita. Já je dualita a může to být osobní, nebo neosobní já, je to úplně jedno. Já je vždycky dualita. A samozřejmě není žádná skutečná dualita, protože není žádný skutečný jedinec a není žádné já.

Je to šach-mat všem těm nesmyslům.

[Veil]

A všichni ti mistři mluví z pozice já jsem to, což je samozřejmě pořád naprostý sen. Proto jim ta nedualita tak strašně nejde a tak strašné nesmysly o tom povídají. Protože možná měli záblesk tohohle, pak ale já vyděšeně uteklo zpět a jalo se vysvětlovat, jak jsou tím. Nejsou.

Tázající: Takže když někdo říká, že vše co je je co je a já jsem to, tak pořád mluví z lokalizované perspektivy?

Alexis: Ano, tak by to vypadalo. Není žádné já jsem, které by tím bylo. Je jen co je. Když je tohle slyšeno to „Je jen co se děje, tohle je nic zdánlivě se jevící. Ó a já jsem tam taky někde…“ , tak se jen snaží vytáhnout zpět to já, které je vystrašené, nebo vyděšené. Tohle je rouhání: „Já jsem je naprosto nepotřebné.“ Totálně nepotřebné. Je k ničemu. Myslí si, že je velmi důležité a zvláštní. Není.

[Jana]

Nedualita v praxi je nepřítomnost ega, které by zažívalo něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je.

Přesně tak si to jedinec představuje. Že je nějaké zlé ego, kterého když se zbaví, tak pro něj nastane nedualitní zažívání, nebo nedualitní zkušenosti.

Mrkněme se na to, co o tomhle říká Jim Newman, kterého jsi tady svého času citoval, stručně řečeno:

Podle Newmana je zkušenost ega (já), které zažívá něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je, součástí iluze separace.

Newman vysvětluje, že toto hledání, toto chtění něčeho jiného, je výsledkem neuspokojení, které vede k pocitu, že něco chybí. Ale podle Newmana nic není ztraceno, takže není co hledat.

Konec hledání není nalezením něčeho, ale koncem hledajícího, koncem zkušenosti, že ‘tohle’ je skutečné. To, co se děje právě teď, je vše, co je. Nechybí nic, není žádný skutečný nedostatek, není třeba, aby se něco dělo.

Takže Newman ve své podstatě potvrzuje, že nedualita v praxi je nepřítomnost ega (zdánlivého já) , které by zažívalo něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je.

Newman také zdůrazňuje, že to, co se děje právě teď, je vše, co je. Nechybí nic, není žádný skutečný nedostatek, není třeba, aby se něco dělo, tohle, co je, už je dokonalé.

Zdá se, že Tobě Veile a slečně Alexis v tom, co je, pořád něco plave, něco překáží a vadí, nějací ti podvodníci učitelé guruové, Mudrcové. Jeví se to tak, že ani slečna Alexis a ani Ty netušíte, o čem Jim Newman a všichni ti ostatní Probuzení mluví.

Ale jakákoliv nepatřičnost je jen zdánlivá, takže není co řešit. Tohle, co je, už dokonalé je.

[Veil]

Mrkněme se na to, co o tomhle říká Jim Newman

Rychle rychle, mrkněme na to, co o tom někdo říká. Nemáš sama co říct, rychle k citacím je to jediné co umíš. Bohužel sama nedokážeš posoudit, které citace jsou nesmyslné, takže to máš dost těžké.

Podle Newmana je zkušenost ega (já), které zažívá něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je, součástí iluze separace.

Podle tebe je podle Newmana... Tohle Newman neříká a jestli to říká, nemyslí to jak to ty chápeš. Newman o žádném egu nemluví, protože ego je vynález mistrů, aby zůstalo zachované já. Proto vytvořili nepravé já, aby to jejich domnělé právé já zůstalo zachováno. Je to nesmysl. Není žádné já. Není žádné ego, nepravé já, ani právé já, ani osobní ani neosobní já. Celé je to nesmysl mistrů.

Konec hledání není nalezením něčeho, ale koncem hledajícího, koncem zkušenosti, že ‘tohle’ je skutečné.

Sama si protiřečíš a ani to nevidíš. Pořád přece říkáš, že je něco skutečné. Tady máš jasně napsáno a sama to cituješ, že konec hledání je koncem zkušenosti, že tohle je skutečné. A protože není nic jiného, než tohle, není nic skutečné.

Takže Newman ve své podstatě potvrzuje, že nedualita v praxi je nepřítomnost ega (zdánlivého já) , které by zažívalo něco jiného, než chce, a chtělo by něco jiného, než je.

Tak to vůbec neříká a tvůj vývod je čistě tvůj vývod. Líbí se mi, jak něco okopíruješ, něco si tam domyslíš, něco svého si tam přidáš a výsledek už je čistě tvůj blábol. Ale už víme, že se prezentuješ jako láska, ale lžeš a podvádíš, jako s těmi podvodníky, co ses snažila nastrčit. Ubohost převlečená za lásku.

Kdežto Tobě Veile a slečně Alexis v tom, co je, pořád něco plave, něco překáží a vadí, nějací ti podvodníci učitelé guruové, Mudrcové. Jeví se to tak, že ani slečna Alexis a ani Ty netušíte, o čem Jim Newman a všichni ti ostatní Probuzení mluví.

Je úplně jasné, o čem ti tvoji mistři mluví a jsou to naprosté bláboly, jak je tu pořád vysvětlováno. Nemáš na to, tu diskuzi vést, tak jen vyhazuješ citace, lžeš a křivě obviňuješ, nebo okopáváš kotníky různými způsoby. Opět jen ubohost převlečená za lásku.

A když jsi v koncích, což je hned, tak poslední záchrana je dělat, že všichni mluví o tom samém, takže to je všechno v pohodě. Nemluví. Jen to nechápeš. Ale stejně si ty bláboly budeš mlít pořád do kola. Nic jiného totiž nemáš.