Zralost srdce a mysli je nezbytná

[nop]

.
Tazatel: V sadhaně jsou výšky a pády nevyhnutelné, ale upřímně hledající jde přes to dál. Co pro něho může udělat "džnanín"?

Nisargadatta: Když je hledající poctivý, může se mu dát světlo. Světlo je zde stále a pro všechny, ale je málo hledajících, a mezi těmito mály je ještě méně těch, kteří jsou skutečně zralí. Zralost srdce a mysli je nezbytná.

mě by zajímalo, proč ti, co dosud mají nedozrálé srdce a mysl, se s oblibou přehrabují duchovních textech, když stejně ono duchovní světlo hledat nechtějí

Ouha, napadlo mne v paralele:
"mě by zajímalo, proč ti, co dosud neznají abecedu (batolata), se s oblibou přehrabují v leporelách, když stejně texty hledat nechtějí"

[.Petra]

Poznání dokonalosti se obejde i bez advaity, bezpodmínečná Boží láska poznává všechno jako dokonalé.

Boží přítomnost totiž není jiná, než dokonalá.

Nic jiného tady ve skutečnosti není.

Je to krása, štěstí, svatost, radost...

"NENÍ ŽÁDNÉ JINÉ"

Komu nejde o nic jiného než o štěstí a blaženost, tomu to jistě stačí.

Když zmizí iluze ega, které pořád o něco jde, tak zůstává jen Boží přítomnost, která je blahem a štěstím.

Jo, myslí si, že mu zmizelo ego, a je blažený, že pro to nemusel nic udělat.

[Honzam]

Poznání dokonalosti se obejde i bez advaity, bezpodmínečná Boží láska poznává všechno jako dokonalé.

Boží přítomnost totiž není jiná, než dokonalá.

Nic jiného tady ve skutečnosti není.

Je to krása, štěstí, svatost, radost...

"NENÍ ŽÁDNÉ JINÉ"

Komu nejde o nic jiného než o štěstí a blaženost, tomu to jistě stačí.

Když zmizí iluze ega, které pořád o něco jde, tak zůstává jen Boží přítomnost, která je blahem a štěstím.

[Návštěvník]

Balsekar:

Realita je realita, ale ne když o ní mluvíš.

Když o realitě mluvíte, proměnili jste ji v mentální představu. Slovní vyjádření „realita“ je mentální představou. Realita jako taková je něco, na co nemůžete myslet. Pokud realitou jste, nemůžete o ní mluvit. A jakmile o něčem mluvíte nebo přemýšlíte, je to v oblasti fenomenality, a proto je to konceptuální.

Začneme-li o tom mluvit, jedná se o mentální představy. To je důvod, proč tou nejvyšší naukou je tichost.

K čemu je ten neustálý hovor na tato témata? Když člověk probírá s přáteli, jak se na to sám dívá a jak chce jednat… Je to prostě konceptualizace.

Tazatel: Takže to skutečně nemá žádný smysl?

Ve skutečnosti je to plýtvání energií.

[.Petra]

Takže lpění na představě o představách je čistě tvůj vynález a problém.

To, že je tady někdo takový, kdo by mohl lpět na představě o představách, je taky jen představa, nicméně tyhle představy tady mohou i s tím lpěním na nich být.

Slovíčkaření. (Nisargadatta: Slovíčkaření Vás dál nepřivede.)

[Návštěvník]

Jsi Jana nebo to, co si myslíš, že ve skutečnosti jsi?

Jsem - nezávisle na jméně i na myšlenkách.

Balsekar vysvětluje rozdíl mezi osobním já, které se vžívá do svého přesvědčení, že je Bytím, Celkem, který existuje nezávisle na myšlenkách, a mezi Probuzeným:

RB: Jakmile se jednou přestanete vnímat jako já jednající v těle, nemusíte se ztotožnit s ničím jiným. O to tu jde.

Tazatel: Přesto tím nejbližším by asi byl vesmír. Vesmír, který je věčný a obsahuje všechno.

RB: Ano, jenže vy si ve skutečnosti myslíte, že jste Celkem.
Kdo si myslí, že je Celkem? Není třeba si myslet, že jste totožný s Celkem.

Myšlenka „Já jsem Celek“ se vůbec neobjeví. Není nijak nutné mít takovou představu.

Jakmile jednou zmizí pocit totožnosti s tímto psychosomatickým systémem jako s individuálně jednajícím já, všechny myšlenkové závěry jsou zbytečné. Všechno se chápe v nádherné rozmanitosti.

K otázce „Kdo jste vy?“ vám povím něco docela zábavného Jeden můj přítel v San Francisku chtěl mít stále přehled, kde právě jsem, a tak zavolal Rayovi, jestli jsem už přijel. Ray odpověděl „Ještě ne, a kdo jste vy?“, a Adrien řekl „Tohle, milý příteli, je moc, moc těžko definovatelná věc.“

Tazatel: Ale džňáni by to nepovažoval za tak moc těžko definovatelnou věc. Pokud tomu dobře rozumím, džňáni by mohl odpovědět jedině…

BR: Řekl by: „Tady Raméš.“

[Návštěvník]

RB: Myšlenka „Já jsem Celek“ se vůbec neobjeví. Není nijak nutné mít takovou představu.

Ale představa je to lákavá, to je fakt. Když se člověk do ní vžije a přisvojí si ji, může ji pak používat jako ochranný štít při obhajobě svých zážitků a pocitů.