.
Osoba si někde přečte, že její pravou podstatou je jakési "Já", a tak si začne představovat, že není osobou, ale něčím jiným - tím, jak si to "Já" začne představovat.
Osoba si někde přečte, že čas a prostor jsou jen představou, a tak si začne podle svých možností představovat, že čas a prostor jsou představy.
Návštěvník, který je přesvědčený, že poznává to nejvyšší:
Nejednám ze svobodné vůle; vůbec žádnou vlastní vůli nemám.Ramana:
Dost nyní s tím zlořádem. Jste vysoce povznesený nad obyčejným konáním. Jenom my ostatní jednáme z osobních motivací.Návštěvník:
Ale Vy jste sám v jednom z vašich děl řekl, že všechno činění probíhá automaticky.Ramana:
Dost!....
Někdo uvěří svým vlastním představám a považuje je za Poznání. Protože to jsou jen představy, tak v něm vzniká potřeba se s tím, co si o sobě začal nově myslet, neustále chlubit ostatním. Zcela naivně se domnívá, že jeho představám uvěří.
, tedy přesněji řečeno - mazáním toho co jí konfrontuje s bludy co hlásá, považujíc je za svou vlastní osvícenost
