Kde má Poly její vlákna?

[Návštěvník]

Tady si představy o těch druhých děláme většinou z toho, co kdo na internet napíše,

Jde taky o to jakým způsobem kdo píše, protože ta samá věc se dá říct různě. S pochopením nebo kriticky

Říct s pochopením nebo kriticky? Někdo to psaní druhého může vidět jako kritiku, druhý, který jede na stejné vlně jako autor toho psaní, to zase jako kritiku nevidí.
Je to prostě individuální vnímání.

[Návštěvník]

Tvůj popis obsahu tvé lednice vypovídá o tom, že u tebe v domácnosti není moc rušný pohyb osob, obsluhujících se potravinami uložených v té lednici...
To já pro změnu nikdy nevím, zda to, co je ráno v naší lednici, tam bude ještě i večer i když celý den budu mimo domov....

Tady si představy o těch druhých děláme většinou z toho, co kdo na internet napíše, někteří i podle toho, jaké mají dojmy z ostatních ze společných setkávání se, při komunikaci z očí do očí.
Někdy se zůstane u holých faktů z netu, někdy se do toho vloží fantazie či dokonce nesprávně vnímaná dosavadní zjištěná fakta..

Lidé jsou jako černé skříňky. Poznáváme je většinou podle toho co produkují (včetně vizáže a mimiky, to když je přímo vidíme) a také podle toho, jak reagují na podněty naše, nebo těch ostatních.
A také je lze poznávat - pocítit i přímo, naladěním se na ně

Čím je kdo natvrdlejší, jednodušší nebo duševně nemocnější, tím je pravděpodobnější, že druzí ho mohou poznávat reálněji než on sám sebe, mohou třeba předvídat jeho chování a reakce na daný podnět.

Ještě dodej, že ti také nějaké texty voní nebo smrdí...

[Linda]

Tady si představy o těch druhých děláme většinou z toho, co kdo na internet napíše,

Jde taky o to jakým způsobem kdo píše, protože ta samá věc se dá říct různě. S pochopením nebo kriticky

Říct s pochopením nebo kriticky? Někdo to psaní druhého může vidět jako kritiku, druhý, který jede na stejné vlně jako autor toho psaní, to zase jako kritiku nevidí.
Je to prostě individuální vnímání.

Jasně. Vnímáme individuálně podle toho, jak se zrovna cítíme a co si o druhých představujeme.

Přesto, když někdo vytrvale píše s pochopením to, co jiní píšou kriticky, všimne si toho po čase víc lidí, a hlavně - to, co píše, nevolává v ostatních agresivní reakce, i když s ním třeba nesouhlasí. Jinak řečeno

Poznáváme je většinou podle toho co produkují (včetně vizáže a mimiky, to když je přímo vidíme) a také podle toho, jak reagují na podněty naše, nebo těch ostatních. A také je lze poznávat - pocítit i přímo, naladěním se na ně

Emoční tělo každého účastníka zareaguje při čtení diskuse pokaždé instinktivně na konkrétní druh energie, která z určitého projevu (příspěvku) vychází, a navíc na to, co si o tom pisateli sám myslí, jak ho hodnotí.

S jakou energií pak sám písemně zareaguje, závisí jen na všech jeho neuvědomovaných posudcích a motivacích, proto se to nedá vůlí ovlivnit.

[Návštěvník]

Ještě dodej, že ti také nějaké texty voní nebo smrdí...

Texty samy o sobě ne, ale lidé za nimi svým způsobem ano. Mohou mít jakousi auru, či charisma, která je z nich cítit.
Například u Petra má jeho aura v poslední době tendenci se zabarvovat do takové smradlavě hnědé.

To je kafebronzdozelena přece....

Co když se na tom Petrově ochranném zrcadlovém poli kolem něho (neplést si to s aurou, ta je uvnitř), odráží jen to, co přijde z venku?

[Návštěvník]

Jde taky o to jakým způsobem kdo píše, protože ta samá věc se dá říct různě. S pochopením nebo kriticky

Říct s pochopením nebo kriticky? Někdo to psaní druhého může vidět jako kritiku, druhý, který jede na stejné vlně jako autor toho psaní, to zase jako kritiku nevidí.
Je to prostě individuální vnímání.

Jasně. Vnímáme individuálně podle toho, jak se zrovna cítíme a co si o druhých představujeme.

Přesto, když někdo vytrvale píše s pochopením to, co jiní píšou kriticky, všimne si toho po čase víc lidí, a hlavně - to, co píše, nevolává v ostatních agresivní reakce, i když s ním třeba nesouhlasí. Jinak řečeno

Poznáváme je většinou podle toho co produkují (včetně vizáže a mimiky, to když je přímo vidíme) a také podle toho, jak reagují na podněty naše, nebo těch ostatních. A také je lze poznávat - pocítit i přímo, naladěním se na ně

Emoční tělo každého účastníka zareaguje při čtení diskuse pokaždé instinktivně na konkrétní druh energie, která z určitého projevu (příspěvku) vychází, a navíc na to, co si o tom pisateli sám myslí, jak ho hodnotí.

S jakou energií pak sám písemně zareaguje, závisí jen na všech jeho neuvědomovaných posudcích a motivacích, proto se to nedá vůlí ovlivnit.

Každý holt píšeme jak umíme. Já třeba nikdy neměla vlohy ke psaní, trochu jsem se rozepsala vlastně až na netu. ale stejně mi to pořád nejde, tak jako těm, co v tom mají lepší praxi....
No a někteří, co sice hodně píšou, tak třeba píšou jen o jednom a totéž a o tom, jak tu záležitost vnímají oni. Po mnoha letech sice už nemají vlastně co říci a jen opakují to, co už psali předtím, ale dokážou to aspoň podat v novém balení. To je vlastně také umění, které bychom mohli aspoň trochu ocenit.

[Návštěvník]

Co když se na tom Petrově ochranném zrcadlovém poli kolem něho (neplést si to s aurou, ta je uvnitř), odráží jen to, co přijde z venku?

Podle mé zkušenosti s Petrovou černou skříňkou jsem nezaznamenal žádné zrcadlové pole kolem něho a vidím nejen jeho auru ale skrz ni mu už vidím až do "žaludku" jako většině lidem se kterými déle komunikuji. To co se ti jeví jako zrcadlové pole, je jen navyklý způsob obranných negativních reakcí. Ty nezrcadlí ale zaujatě odrážejí to, co není v souladu s jeho nastavením, v poslední době bohužel dost monotonně.

Ve světlých chvílích, když je v pohodě a zaujetí "spí", se projevuje vtipně a to velmi kvalitně.

Zrcadlení je něco jiného než ochranné negativní reakce.

Zajímavé, ty vidíš cizí auru na dálku...to já jen jednou ve výjimečném případě a ještě k tomu pouze očima toho dotyčného...
Myslíš, že by Péťa tu zrcadlovou kouli s bodlinkami kolem sebe nesvedl vytvořit a udržet? Já si myslím že jo, je to přece chlap a má nějakou výdrž...
Ale je možné, že ho někdo natolik namíchl, že nakonec sáhl po té negativní obraně... před 10 lety se ním dalo na JZ ještě příjemně pokecat...

[Návštěvník]

Myslíš, že by Péťa tu zrcadlovou kouli s bodlinkami kolem sebe nesvedl vytvořit a udržet?

Jo, to dovedl, ale bodlinová koule není zrcadlová koule. Zkus si vedle sebe postavit zrcadlo a ježka a uvidíš ten rozdíl.

Asi píšeme každý o něčem jiném. Já o tom, co před 20 lety J.Chvátal přednášel na Strahově v budově svazu českých léčitelů (a nebo jak se to tenkrát vlastně nazývalo).

[Pavla]

Co když se na tom Petrově ochranném zrcadlovém poli kolem něho (neplést si to s aurou, ta je uvnitř), odráží jen to, co přijde z venku?

Podle mé zkušenosti s Petrovou černou skříňkou jsem nezaznamenal žádné zrcadlové pole kolem něho a vidím nejen jeho auru ale skrz ni mu už vidím až do "žaludku" jako většině lidem se kterými déle komunikuji. To co se ti jeví jako zrcadlové pole, je jen navyklý způsob obranných negativních reakcí. Ty nezrcadlí ale zaujatě odrážejí to, co není v souladu s jeho nastavením, v poslední době bohužel dost monotonně.

Ve světlých chvílích, když je v pohodě a zaujetí "spí", se projevuje vtipně a to velmi kvalitně.

Zrcadlení je něco jiného než ochranné negativní reakce.

spravne pises, ze je to podle tve zkusenosti... Podle me zas....: Jeste jsem si nevsimla, ze by nekdy Petr nebyl v pohode. Jeho vyzarovani je krasne pruzracne, jasne a ciste a jeho poznani, ci uvedomeni mimoradne. Neni v nem ani stopa falesnosti....To vse ve velice srandovnim kontrastu s hrubym vnejsim projevem.

[Návštěvník]

Mladé puberťáky dobře znám.
Jen ta duchovní puberta u starších je pro mne záhadou.

[.Petra]

Právě jsem četla Petra na "inspiruj.cz"...

[.Petra]

Jeste jsem si nevsimla, ze by nekdy Petr nebyl v pohode.

Správně píšeš: "Ještě jsem si nevšimla"

Podle mě je Petr někdy zhulenej tak, že je mimo...V takových chvílích z něho leze jen vztek, vztek na všechno...(zřejmě zesílení toho negativního)
V jeho světlých chvílí z něho jdou moc dobrý věci...

[Pavla]

Právě jsem četla Petra na "inspiruj.cz"...

takze Jana ho tady zase zabanovala, to se zase vyznamenala

[Pavla]

Jeste jsem si nevsimla, ze by nekdy Petr nebyl v pohode.

Správně píšeš: "Ještě jsem si nevšimla"

Podle mě je Petr někdy zhulenej tak, že je mimo...V takových chvílích z něho leze jen vztek, vztek na všechno...(zřejmě zesílení toho negativního)
V jeho světlých chvílí z něho jdou moc dobrý věci...

ty ten jeho projev hodnotis jako vztek? Ty moc dobry veci z neho lezou i kdyz je za "drsnaka"...

[.Petra]

Podle mě je Petr někdy zhulenej tak, že je mimo...V takových chvílích z něho leze jen vztek, vztek na všechno...(zřejmě zesílení toho negativního)
V jeho světlých chvílí z něho jdou moc dobrý věci...

ty ten jeho projev hodnotis jako vztek?

V okamžicích nepříčetnosti z přehulení je to vztek. V takových chvílích je neprodyšně zablokovaný...Zřejmě si toho není vůbec vědom.

Ty moc dobry veci z neho lezou i kdyz je za "drsnaka"...

Je děsivě vulgární, ale jinak ok.

[.Petra]

Právě jsem četla Petra na "inspiruj.cz"...

takze Jana ho tady zase zabanovala, to se zase vyznamenala

Myslím, že ho ted nezabanovala, ale dovolila mu přístup jen do plivnice, což pro něho je jistě na h.....

[Pavla]

Ty moc dobry veci z neho lezou i kdyz je za "drsnaka"...

Například když hodnotí Janiny projevy

spis nazory, a nejen Janiny, casto i tvoje

[Pavla]

Podle mě je Petr někdy zhulenej tak, že je mimo...V takových chvílích z něho leze jen vztek, vztek na všechno...(zřejmě zesílení toho negativního)
V jeho světlých chvílí z něho jdou moc dobrý věci...

ty ten jeho projev hodnotis jako vztek?

V okamžicích nepříčetnosti z přehulení je to vztek. V takových chvílích je neprodyšně zablokovaný...Zřejmě si toho není vůbec vědom.

Ty moc dobry veci z neho lezou i kdyz je za "drsnaka"...

Je děsivě vulgární, ale jinak ok.

ja ho tady ctu uz nejaky cas a zablokovani jsem si fakt jeste nevsimla...

[nop]

Mladé puberťáky dobře znám.
Jen ta duchovní puberta u starších je pro mne záhadou.

Co když "duchovní puberta starších" je zakonzervovaný, zamrzlý, nedospělý stav pozůstalý z puberty ?
V muzeu také neplyne čas, ale stojí.

[Návštěvník]

Mladé puberťáky dobře znám.
Jen ta duchovní puberta u starších je pro mne záhadou.

Co když "duchovní puberta starších" je zakonzervovaný, zamrzlý, nedospělý stav pozůstalý z puberty ?
V muzeu také neplyne čas, ale stojí.

Zamrzlá puberta, nedospělý stav, je jako dítě......proč tedy tolik námitek, když někdo i když je dospělý, jedná stále jako dítě?

[Návštěvník]

Já bych řekl, že duchovní je celistvé, nerozdělené, jednotné, jedno-duché. Určitě se dá hovořit o duchovní cestě, o začátku uvědomění si své podstaty, o postupném vrůstání do Absolutna a tedy i o konečném stavu "setrvání za oponou" kde není hereckých rolí, rekvizit, masek, kde v čirém světle není co porovnávat.
Všechny ty rozdíly na plátně tohoto světa jsou neustále se měnící hrou světla. Jsou hrou s možností propadu do děje, s možností ulpět u upřednostňovat jednu barvu nad jinou, ale to podle mne není duchovní, nýbrž slouží to k pochopení dočasné, tedy zdánlivé připoutanosti k určitému bodu tvořivé mysli.
Každá hra končí "za oponou". A zpravidla se po skončení hry všechny kladné i záporné postavy z děje znovu objeví svorně na scéně a následuje děkovačka a zasloužený odpočinek.