Riga, Tallinn, Vilnius

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod .Petra » čtv 12. bře 2015 15:58:34

Díky za vaše pohledy.
Je vždy zajímavé poznat jiné názory.
:)
.Petra
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 16:29:07

.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista.
:)


to je právě to, že ty věci prováděli i lidé co netrpěli sadismem :what:

"Sadismus je sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci. Označení je odvozeno od jména francouzského spisovatele markýze de Sade."
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 16:45:26

Milgramovy experimenty ukázaly že:

"Kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností.

Když chce žák ukončit celý postup, experimentátor říká učiteli, že musí pokračovat dál. Na otázku učitele, kdo je odpovědný za možnou újmu, ujišťuje ho experimentátor, že on a jeho pracoviště. Žák naříká stále více a experimentátor říká: „Musíte pokračovat.“ A tak se 65 % „učitelů“ dopracovalo až k 450V šoku, přičemž žádný z celého souboru neprojevil přání experiment ukončit dříve, než při hodnotě 300 V.

Šokovali „žáka“, i když zmlknul v předstírané agonii. Tak Milgram prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností. V Německu se při opakování pokusu našlo dokonce 85 % poslušných.

Mučený si za to může sám

Určitým překvapením bylo zjištění, že mnoho „učitelů“ prohlásilo, že jejich „žák“ si za své utrpení může sám: jednak se sám přihlásil do pokusu a souhlasil s ním a za druhé, neuměl svůj úkol a na zadání odpovídal nesprávně."
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 16:54:31

"Stanfordský experiment: Jak může chutnat moc

Jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v níž je mu přidělena určitá role. V případě Stanfordského experimentu to byla role autority. „Chtělo se mi z toho zvracet. Měla jsem dojem, že jsou všichni úchylové,“ vzpomíná manželka Philipa Zimbarda.



„Průběh experimentu byl překvapivý jak pro aktéry, tak především pro tvůrce experimentu, zvrhnul se velice rychle, jak rychle se zjevila nelidská a temná stránka osobností účastníků.“


Stanfordský vězeňský experiment vyprojektoval a v roce 1971 realizoval Philip Zimbardo, který chtěl ověřit svou myšlenku, že chování člověka je determinováno prostředím a rolí, kterou v něm zaujme. Byl to jakýsi kontrapunkt k Milgramovu experimentu, v němž se jedinec ocitl pod tlakem druhé osoby na krátkou dobu; v Zimbardově pokusu neovlivňovalo jednání nic jiného, než zadané sociální uspořádání a experiment měl trvat mnohem déle, a to celé dva týdny. Jak pobíhal?

V areálu Stanfordovy univerzity nechal vybudovat Zimbardo věrnou napodobeninu vězení. Placení dobrovolníci (15 USD na den) byli vybráni na základě novinového inzerátu a ze 75 přihlášených bylo na základě osobnostních charakteristik vybráno 24 mentálně a emočně nejstabilnějších mladých mužů většinou ze střední společenské vrstvy a ti byli rozděleni na 12 „vězňů“ a 12 „dozorců“. Dozorci byli vystrojeni ve vojenském stylu, dostali dřevěné obušky a zrcadlové brýle k zamezení očního kontaktu a byli instruováni v tom smyslu, že není dovoleno fyzické trestání vězňů. Zimbardo sám vystupoval jako jeden z dozorců, aby mohl být aktivně přítomen pokusu a zaznamenat jeho průběh.

Vězni byli oblečeni do levných halen a nebylo jim povoleno žádné spodní prádlo. V kontaktu s dozorci se měli hlásit pouze přiděleným číslem. Kolem kotníku měli upevněný tenký řetěz, který jim měl připomínat jejich postavení. Podmínky byly tvrdé, na spaní dostali jen matraci a také jídlo bylo velmi skromné. Měli zůstat doma do začátku experimentu; ten zahájila lokální policie, která je zatkla a obvinila z loupežného přepadení. Policie v Palo Alto souhlasila s účastí v experimentu a přesně napodobila standardní postup: vězňům byla přečtena jejich práva, byli vyfotografováni, byly jim sejmuty otisky prstů, byli svlečeni, prohledáni, odhmyzeni a zavedeni do cel, které měly být jejich domovem další dva týdny.

Standardní nástupy a počítání vězňů se změnily v přehlídky krutosti, trápení a ponižování, vězni byli nuceni k intenzivnímu cvičení, tělesné tresty byly častější a častější.

Průběh experimentu byl překvapivý jak pro aktéry, tak především pro tvůrce experimentu, zvrhnul se velice rychle, jak rychle se zjevila nelidská a temná stránka osobností účastníků. Vězni byli podrobeni šikaně, trestům a ponižování ze strany dozorců a u řady z nich se začaly projevovat známky těžkého mentálního a emočního stresu. Ve druhém dnu vězni zorganizovali hromadnou revoltu a vzpouru proti nelidským podmínkám. Dozorci museli pracovat přes čas a rozhodli se likvidovat vzpouru použitím hasících přístrojů. K tomuto počínání nedal Zimbardo žádný pokyn; celý plán vyšel z iniciativy dozorců.


Standardní nástupy a počítání vězňů se změnily v přehlídky krutosti, trápení a ponižování, vězni byli nuceni k intenzivnímu cvičení, tělesné tresty byly častější a častější, byly zabaveny matrace a vězni museli spát na holé chladné zemi. Plnění základních hygienických potřeb se stalo privilegiem, vězňům byl zakazován přístup do koupelny. Záchody museli čistit holýma rukama. Byli opakovaně svlékáni do naha a sexuálně ponižováni.

Během pokusu vykázala třetina dozorců extrémní projevy sadismu a sám Zimbardo byl zčásti celou atmosférou pohlcen a proti krutostem nijak nezasáhl. Velmi záhy museli být z pokusu vyřazeni dva vězni, kteří vykazovali extrémní projevy stresu. Zajímavé bylo, že žádný další vězeň nechtěl ukončit pokus předčasně, všichni se přizpůsobili velmi rychle a akceptovali svou roli.

Dva noví vězni, kteří nastoupili na místa vyřazených, byli instruováni, aby zahájili hladovku na protest proti krutému zacházení s ostatními a zároveň s nadějí, že tak dosáhnou dřívějšího propuštění. Překvapením bylo, že spoluvězni je vnímali jako jedince vyvolávající problémy, a nikoli jako kolegy, kteří jim chtějí pomoci. Když bylo vězňům oznámeno, že jeden jejich druh bude propuštěn ze samovazby, pokud se ostatní vzdají svého prostěradla, všichni až na jednoho to odmítli udělat.

Pátý den večer dorazila na scénu čerstvá absolventka university zamilovaná do Zimbarda, Christine Maslach a viděla, co viděla. Udělalo se jí špatně při pohledu na vězně vedené večer do koupelny s papírovými sáčky na hlavách. Na její popud Zimbardo šestý den ráno pokus ukončil. Nutno dodat, že byla jediná ze všech padesáti pozorovatelů, která se takto zachovala. A v duchu úsloví, nic neudělal, kdo udělal jen půl, si krátce na to vzala Zimbarda za muže. Její jednání označil Zimbardo za heroické (Tedy jednání v Palo Alto). Proti tomu se rázně ohradila a ještě po pětadvaceti letech prohlásila: „Chtělo se mi z toho zvracet. Kdyby se to přihodilo vám, také byste v tom neviděli nic heroického. Bylo to hrozné. Měla jsem dojem, že jsou všichni úchylové.“

Zimbardo svým experimentem prokázal výchozí hypotézu, že jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v níž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Svou úlohu sehrávají sociální a ideologické faktory, které spoluurčují, že se jedinec bude chovat ve shodě s přidělenou rolí a jejími atributy, nikoli podle vlastní úvahy, nebo vnitřního přesvědčení a sdílených hodnot. Výsledky byly prakticky využity v penitenciární oblasti ke zlepšení všeobecných poměrů; recentně Zimbardo vystupoval jako expert a zčásti také obhájce v procesech s personálem věznice Abu Graib, kde se situace Stanfordského experimentu zopakovala v reálných podmínkách."
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 17:11:01

Odolali byste nacistické ideologii?

"Pod svícnem bývá největší tma. Pátráme po záhadách v hlubinách oceánů, přitom nejzáhadnější je naše vlastní myšlení. Myslíme si, že se známe, že určité ohavné věci bychom nikdy neudělali. Experimenty psychologů ale ukazují, že stačí změnit podmínky, ve kterých se pohybujeme, a jsme schopní páchat věci, které nám do té doby přišly nemyslitelné.

Kromě slavného Stanfordského vězeňského experimentu, který ukázal, jak snadno se člověk dostane do role krutého bachaře, vrhl světlo na lehkou manipulativnost člověka i experiment Třetí vlna.

Experiment proběhl během jednoho týdne roku 1967 na Cubberly High School v kalifornském Palo Alto. Nevedl ho ani psycholog či psychiatr – ale učitel historie Ron Jones.

Ten chtěl studentům druhého ročníku přiblížit situaci při nástupu nacismu v Německu. První den experimentu museli studenti pouze vzorně sedět, komunikovat ve stoje, své odpovědi vměstnat maximálně do tří slov a začínat je oslovením „Pane Jonesi.“ Učitel jim také zdůrazňoval sílu disciplíny a jednoty.

Nazítří Jones pojmenoval osazenstvo třídy hnutím Třetí vlna a stanovil speciální pozdrav, jímž se „členové hnutí“ museli zdravit i mimo třídu.

Třetí den začal žít experiment svým vlastním životem, k hnutí přibyli další studenti, Jones jim rozdal karty se speciálními úkoly, též je instruoval, jak „lovit“ nové členy, třem studentům pak dal speciální průkazky – měli donášet na ty, jež pravidla nedodržovali. Jenže dobrovolně donášelo i dalších 20 studentů. Na konci třetího dne mělo hnutí na 60 účastníků a někteří studenti dokonce těm spolužákům, kteří nedodržovali pravidla, vyhrožovali.

Čtvrtý den se experiment vymkl kontrole, studenti se do experimentu zcela ponořili a jejich loajalita byla perfektní, přibyli i další noví členové. Jones oznámil, že jejich buňka je součástí celonárodního hnutí, které má změnit americkou společnost, a v pátek v poledne bude jeho existence a síla demonstrována v televizi.

Další den přišlo do stanovené místnosti na 200 lidí, nechyběly transparenty, studenti skandovali oficiální heslo. Žádné televizní prohlášení se však nekonalo. Naopak jim Jones oznámil, že absolvovali experiment, při němž se chovali stejně jako přívrženci nacismu v Německu, a že všechno, co jim řekl, byla lež. Studenty to zdrtilo."
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 17:12:46

"Experiment nebyl ve své době příliš zdokumentován, vyšly o něm pouze dvě zprávy ve školním časopise Cubberley Catamount. Až o devět let později ho detailně popsal sám Jones a poté byly vydány další články, v některých se vyjadřovali i studenti, kteří se experimentu zúčastnili. Popsané chování pak psychologové našli například v ganzích mladistvých delikventů nebo u mládeže v teroristických organizacích v Africe či na Blízkém Východě, podobné procesy samozřejmě probíhaly i v Hitlerjugend.

Jonesův experiment se dostal i na filmová a divadelní prkna. Vycházejí z něj například tvůrci krátkého televizního snímku The Wave z roku 1981, známější je pak pět let starý německý film Die Welle (obojí v češtině Vlna), který podobný experiment, s tragičtějšími důsledky, „přenesl“ do současného Německa.

Loni Wings Cultural Society v Novém Dillí představila hru The Wave a před třemi lety Jones představil stejnojmenný muzikál nastudovaný s několika studenty. Každopádně se původní experiment zařadil mezi ty nejpozoruhodnější, jež ve 20. století proběhly, na rozdíl od jiných však měl celkem šťastný konec. A ukázal, že za hroznými činy, v jakémkoliv prostředí, nestojí jen bandy psychopatů."
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 17:34:27

"Experiment "Apatický svědek" (1968)

V roce 1964 byla zabita žena. Noviny psaly, že minimálně 38 lidí bylo svědky tohoto trestného činu, ale ani jeden z nich nepodnikl žádné kroky, aby tomu zabránil (podívejte se na detaily). Psychologové John Darley a Bibb Latane se rozhodli objasnit, zda má na člověka vliv to, že se nachází ve velké skupině lidí, a jak to ovlivní ochotu poskytnout pomoc. Zkoušeným osobám oznámili, že diskuse bude velmi osobní, proto budou umístěni v jednotlivých místnostech, a komunikace bude probíhat prostřednictvím interkomu.

Během probíhající komunikace jeden z účastníků diskuse simuloval epileptický záchvat. Smyslem bylo zjistit, jak se v této situaci ostatní zachovají.

Vyšlo najevo, že když byl člověk přesvědčen, že je jediným svědkem této události, pak na pomoc přispěchalo 85% z prověřovaných lidí. Ale když věděli, že tam nejsou sami, pomohlo pouze 31% účastníků experimentu - zbytek spoléhal na ostatní."

"Experiment "Hodný samaritán" (1973)

V Bibli je příběh o hodném samaritánovi. V něm je popsán příběh s židem, na kterého zaútočili loupežníci, okradli ho a chudáka krutě zmlátili. Kolem něj šli dva duchovní, ale ani jeden se u něj nezastavil, aby mu pomohl. Židovi pomohl až samaritán, který projížděl kolem, ale, jak jistě víte, samaritáni v té době byli v opozici k židům. Takže, samaritán se projevil milosrdněji a blíže k Bohu, než oba duchovní.

Američtí psychologové John Darley a Daniel Batson uskutečnili experiment o tom, zda napomáhá náboženství rozvoji soucitu. V roli zkoušených se ocitli studenti jednoho semináře. Polovina z nich dostala za úkol přečíst si kázání o Hodném samaritánovi ve vedlejší budově, druhá polovina si musela přečíst kázání o možnosti získání práce v budově semináře. Tímto způsobem byla první skupina více limitovaná časem, než skupina druhá.

Po cestě k místu čtení kázání mohli studenti potkat člověka, který kašlal a chytal se za srdce - přičemž vypadal velmi věrohodně.

Pouze 10% studentů se zastavilo, aby mu poskytlo pomoc. Ale ani ve skupině, která si připravovala kázání o Hodném samaritánovi, skutečných "samaritánů" nebylo o nic více, než v sousední skupině."

"Eshův experiment (1951)

Solomon Esh provedl sérii experimentů, které demonstrovaly sílu konformismu ve skupinách. Lidem, kteří se experimentu zúčastnili, bylo řečeno, že jde o experiment, který má za úkol prověřit zrak. Do skupiny byli zařazeni současně jak skutečně prověřovaní lidé, tak "nastrčení pokusní králíci". Byly jim zadávány jednoduché otázky týkající se délky několika linií a "nastrčení pokusní králíci" poskytovali shodné, vědomě lživé odpovědi.

Při tom 32% skutečně prověřovaných lidí lživá tvrzení podporovali. Když odpovídali pravdivě, cítili se velmi nepříjemně. Experiment prokázal, že mnozí z nás jsou ochotni přijmout společný názor většiny jako jedinou a nezvratnou pravdu."
Návštěvník
 

Nový příspěvekod .Petra » čtv 12. bře 2015 19:21:55

Návštěvník píše:
.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista.
:)


to je právě to, že ty věci prováděli i lidé co netrpěli sadismem :what:

"Sadismus je sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci. Označení je odvozeno od jména francouzského spisovatele markýze de Sade."


Dneska má slovo "sadismus" všeobecnější význam. Když někoho uspokojuje týrat lidi, zvířata, způsobovat bolest.
.Petra
 

Nový příspěvekod .Petra » čtv 12. bře 2015 19:23:57

Kdysi jsem všechny tyto experimenty také brala vážně.

Dnes už ne.

:)
.Petra
 

Re:

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. bře 2015 19:44:42

.Petra píše:
Návštěvník píše:
.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista.
:)


to je právě to, že ty věci prováděli i lidé co netrpěli sadismem :what:

"Sadismus je sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci. Označení je odvozeno od jména francouzského spisovatele markýze de Sade."


Dneska má slovo "sadismus" všeobecnější význam. Když někoho uspokojuje týrat lidi, zvířata, způsobovat bolest.


pokud někoho uspokojuje týrání lidí, zvířat, způsobovat bolest - pak je tam psychopatická porucha osobnosti a ve většině případů je tam stejně sexuální podtext - jsou to prostě lidé, kterým dělá dobře způsobovat násilí druhým :what:
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod nop » čtv 12. bře 2015 22:11:19

ros píše:K těm post-sovětským republikám:
cílené stěhování obyvatel se ukazuje jako silný mocenský názor....

Byla také jiná přemísťování.
Tatary vystěhoval Stalin z Krymu severněji k příbuzným Tatarům u Kazaně.
V Jugoslávii prezident Tito po II. sv. válce podporoval stěhování a promíchávání obyvatel, domníval se, že tím zmírní národní cítění Chorvatů, Srbů a Bosňáků a jejich staleté rozmíšky a že oslabí národní soudržnost a předejde možným vznikům odbojných snah na národním základě.
Kiid vydržel jen do války na Balkáně a bylo to ješšě horší. Každý národ chtěl najednou více a Srbové dokonce i část nesrbského území v sousedství.
V roce 1945 Stalin opřený o závěry konference na Jaltě uplatnil nárok na kus východního území Polska a tak se na př. výrazně polské město Lvov stalo sovětským městem a za to Polákům "daroval" na západě kus bývalého území Německa u Odry.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2467
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod nop » čtv 12. bře 2015 22:22:51

.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista. :)

Spor o dobro v člověku planul už v čase Sókrata i Konfucia.
Konfucius říkal, že člověk je v zásadě dobrý ,
ale jeho pokračovatel Mencius naopak tvrdil, že je z principu špatný a třeba jej vychovat. Oponoval Konfuciovi: "je-li člověk dobrý, nač ho potom vychovávat?".

Já ale říkám, že dítě je dobré maličké, spí a ssaje mléko a nezlobí.
Skřítkové jsou v něm, až získá sílu něco dělat a ta nezkušenost ho naučí rozebírat hračky a ničit je a dále neohrabanost (a možná i vůle ke špatnosti) ho vede k tomu bít druhé děti.
Buddha prý viděl tři sklony: pud sebezáchovy, soucit a sklon konat zlo (ubližovat). Záleží na tom, co převáží, individuálně, ne u všech stejně..
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2467
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod nop » čtv 12. bře 2015 22:33:37

Návštěvník píše:
.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista. :)


to je právě to, že ty věci prováděli i lidé co netrpěli sadismem :what:

"Sadismus je sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci. Označení je odvozeno od jména francouzského spisovatele markýze de Sade."

Oprava: sadismus není sexuální potěšení z provádění zla, ale jenom potěšení z provádění zla.

Od časů, kdy Freud kontaminoval psychologii nadměrným zaměřením pro sex se předpokládá, že existuje-li nějaké potěšení, pak je sexuálního rázu.
Ale jsou i jiná potěšení, na př. z dobrého jídla, umění, krásy nebo když se práce daří a mnoho dalších, když můj oblíbený sportovní ansábl (fotbalový klub) vyhraje.
Navíc se v psychologii předpokládá, že potěšení je perverzního druhu , ale jsou i čistá potěšení na př. zmrzlina a dětský úsměv.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2467
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod .Petra » pát 13. bře 2015 8:23:43

nop píše:
.Petra píše:Je to prima vidět lidi jinak, než je vidíte vy. Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.
Ale že to tak vidím, není jistě moje volba. Nepotřebuji žít s představou, že v každém je schován sadista. :)

Spor o dobro v člověku...


Každý má právo na svůj názor. Není důvodu z toho dělat spor.
Odjakživa vnímám "princip dobra", který působí ve všem, tedy samozřejmě i v lidech. Ale když někdo vnímá něco jiného, tak je to jeho věc.
:)
.Petra
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod .Petra » pát 13. bře 2015 8:38:45

Jana píše:Princip dobra je podstatou nás všech, ale někdy, když věříme tomu, že víme, co je (hlavně na těch druhých) zlé, se vzdalujeme pravdě a ztrácíme sami sebe. Tedy ztrácíme spojení s naší podstatou.

Mizí možnost láskyplnosti.


Spojení není možné nikdy ztratit. Ale někdo si to může myslet.
:)
.Petra
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. bře 2015 12:18:29

.Petra píše:Tipuji, že sadismus se ve většině lidí nenachází.


sadismus se ve většině lidí skutečně nenachází a přesto i lidé, kteří tímto netrpí se za určitých okolností chovají jako sadisté - to je fakt

jak je to možné - se snažily zmapovat uvedené experimenty a výsledky ukázaly, že

jednotlivec může snadno odhodit některé osobnostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v níž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Svou úlohu sehrávají sociální a ideologické faktory, které spoluurčují, že se jedinec bude chovat ve shodě s přidělenou rolí a jejími atributy, nikoli podle vlastní úvahy, nebo vnitřního přesvědčení a sdílených hodnot.

kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností vůči autoritě a přenášením zodpovědnosti na ní


pak jsou ještě další výzkumy zabývající se inklinací lidí chovat se většinově - tedy stádně ...

a také jak moc lze manipulovat chování člověka za pomocí nátlaku a použitím vůči němu síly ať už fyzické či psychické, případně obojím (to se hodně ověřovalo například ve výslechové praxi ...)


a tudíž platí to co napsala Jana, že

"Za určitých okolností a genetických daností se v nás může objevit absolutně všechno, a pokud si to nejsme ochotni a schopni přiznat, tak nejsme schopni přijmout ani ty ostatní."

to co si kdo o tom myslí, jak co bere vážně nebo nevážně a jak to kdo vnímá je druhá věc a je to čistě individuální záležitost :)
Návštěvník
 

Nový příspěvekod .Petra » pát 13. bře 2015 14:50:10

Návštěvník píše:a tudíž platí to co napsala Jana, že



Máš tedy s ni shodný názor. A to je samozřejmě čistě individuální záležitost.

:)
.Petra
 

Nový příspěvekod .Petra » pát 13. bře 2015 14:57:49

Jana píše:
.Petra píše:
Jana píše:Princip dobra je podstatou nás všech, ale někdy, když věříme tomu, že víme, co je (hlavně na těch druhých) zlé, se vzdalujeme pravdě a ztrácíme sami sebe. Tedy ztrácíme spojení s naší podstatou.

Mizí možnost láskyplnosti.


Spojení není možné nikdy ztratit. Ale někdo si to může myslet.
:)


Nejen, že si lze myslet, že jsme od štěstí pravého Já, od láskyplnosti Bytí, odděleni, ale je možné to i prožívat.


To musí být asi nepříjemné, když si nejen myslíte, že můžete ztratit spojení, ale dokonce i to, že to prožíváte.
.Petra
 

Re:

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. bře 2015 16:00:12

.Petra píše:
Návštěvník píše:a tudíž platí to co napsala Jana, že



Máš tedy s ni shodný názor. A to je samozřejmě čistě individuální záležitost.

:)


názor je něco co není empirickou zkušeností ...

když prší je to empirická zkušenost - ne názor

že se lidé, kteří netrpí sadismem chovají v určitých podmínkách a situacích - jako sadisti nebo takové chování buď otevřeně schvalují nebo minimálně podporují tichým souhlasem - je fakt doložený x příklady v historii i v současnosti

vytvářet názor či-li myslet si o lze cokoliv, dokonce i popírat to - to je individuální záležitost :)
Návštěvník
 

Re: Riga, Tallinn, Vilnius

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. bře 2015 16:04:22

Jana píše:
.Petra píše:
Jana píše:Princip dobra je podstatou nás všech, ale někdy, když věříme tomu, že víme, co je (hlavně na těch druhých) zlé, se vzdalujeme pravdě a ztrácíme sami sebe. Tedy ztrácíme spojení s naší podstatou.

Mizí možnost láskyplnosti.


Spojení není možné nikdy ztratit. Ale někdo si to může myslet.
:)


Nejen, že si lze myslet, že jsme od štěstí pravého Já, od láskyplnosti Bytí, odděleni, ale je možné to i prožívat.


pochopitelně že je to možné :) proto je tolik hledajících a také Mistrů, kteří se jim věnují :)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Petra

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník