Znovu k tématu „Riga, Tallinn, Vilnius“
Tyto republiky leží u Baltského moře.
Myslí tam na agresi ze strany Ruska.
Tam také leží Finsko, a to už jednu agresi z Ruska zažilo.
=
Na stránce o masakru Hepnarové
Masakr na zastávce tramvaje od Petra » pát 13. bře 2015 22:25:32
a Masakr v Ústí nad Labem od Petra » pát 13. bře 2015 22:00:03
jsem na okraji našel článek o válčení ve Finsku:
http://www.totalmag.cz/valka/90-special ... valka.htmlZimní invaze na Sever ... Finská zimní válkaRozpínavost Sovětského svazu byla neuvěřitelná. Nikdo si dnes nedokáže představit, jak se marxisticko-leninská ideologie dokázala vyrovnat s „územními požadavky“. Stát na severu Evropy – Finsko se krátce před takzvanou Velkou vlasteneckou válkou, stalo cílem sovětské agrese.
Finská veřejnost byla ve střehu. S velkým napětím sledovala průběh zářijové krize v Československu, po němž Německo žádalo postoupení pohraničí – Sudet. Finové cítili podivné mrazení na diplomatickém poli.
Sovětská vláda začátkem října předložila Finsku požadavek na zřízení své základny na Hoglandu. Podklad pro roztržky byl položen.
Na počátku války použila sovětská vláda proti Finsku neobyčejně záludnou zbraň. V pohraniční vesnici Terijoki ( nyní Zelenogorsk ) na Karelské šíji, kam druhý den po vpádu na finské území vstoupily jednotky Rudé armády, byla ustanovena „lidová vláda Finska“ jako protiváha oficiální vlády v Helsinkách. V jejím čele stanul, nebo byl spíše ustanoven vůdce Komunistické strany Finska Kuusinen, který byl „řádně“ vyškolen v Sovětském svazu, kde žil od roku 1918.
Stratégové v Sovětském svazu si představovali, že se podaří rozložit finskou národní pospolitost, podkopat autoritu legální finské vlády, rozbití jednoty národa a vyvolání občanské války ve prospěch sovětských válečných cílů. Příprava letáků a jiné způsoby propagace „vysněného“ nového zřízení nemělo žádnou odezvu u finského obyvatelstva. Právě naopak. Přesvědčili se o tom, že agrese ze strany Sovětského svazu na finské území již bylo dlouho připravováno a plně zapadalo i do německých plánů na rozdělení sfér vlivu.
Vpád do Finska, ke kterému došlo bez oficiálního vyhlášení války 30. listopadu
1939 se potýkal téměř na všech úsecích se značnými potížemi. Finové se nezalekli mnohonásobné převahy. Odvážnými útoky odráželi útočící jednotky Rudé armády, která byla velmi slabě vyzbrojena. Spíše podcenila houževnatost nepřítele a prostředí. Boje byly na obou stranách doprovázeny střídavými úspěchy.
Například: 11. prosince generál Österma, velitel vojsk, bránící hlavní obranné pásmo, předložil maršálu Mannerheimovi návrh protiútoku na frontě široké 45 kilometrů od Finského zálivu až k jezeru Yskjärvi. Představa, že si zopakují vítězství jako v bitvě ve Vyborgské bráně, která skončila jasnou porážkou Rudé armády, je naplňovala přesvědčivým sebevědomím.
Ofenzíva byla zahájena – válečné soukolí protiofenzívy proti Rudé armádě mělo závažné slabiny již v přípravné fázi, která byla značně uspěchaná. Chyběly průzkumné zprávy o síle, výzbroji a rozmístění nepřítele. Nebyla zajištěna nezbytná, dostatečně účinná a plynulá dělostřelecká podpora útočící pěchoty. Nedostatek rádiových pojítek ochromoval velení. Nebyla zajištěna součinnost vojsk a přesuny v zimních podmínkách. Vázlo zásobování municí i proviantem, stejně jako odsun raněných. Úspěchy nestály za řeč. Když se protiútok nevydařil, taková nenadálá aktivita Finů jednotky Rudé armády překvapila.
Rudá armáda ale nedokázala slabosti a taktické chyby Finů využít. Nedokázala pronásledovat ustupující finské jednotky. Ani se o to nepokusila. Byla totiž se silami na dně. Jako důkaz lze použít dopis, který byl nalezen v blůze jednoho z padlých sovětských vojáků: „Milý švagře! Když tě teď taky povolali do boje za veliký blahobyt, musím Ti říci, že osobně bych dal všechny úspory a všechno co mám, jen abych nemusel válčit. Posíláme proti Finům tanky, kanóny a pěšáky a jediným výsledkem jsou mrtví soudruzi. Někdy je jich po naší zteči až 300 a Finové nás nenechají je posbírat. Střílejí strašně přesně a podtínají nás jako kosou. Před pár dny jsme poslali 147 chlapců do útoku a vrátilo se jich 23. Ničeho pořádného jsme v naší věci nedosáhli. Souboj s Finy je neskutečně těžký. Zatím nejsme s to zatlačit je za obranné linie a čekáme jen samou hrůzu. Měli bychom je obklíčit, protože bomby s nimi nehnou. Zuby nehty se drží své země.“
Ostudný nezdar sovětské ofenzívy, na němž nic nezměnil ani nevydařený pokus o protiofenzívu, pohnul Stalinovi žlučí.
Stalin se tak naštval, že požadoval exemplární potrestání. Rozeřval se na Vorošilova. I Vorošilovi povolily nervy. Vyskočil z křesla a odsekl Stalinovi: „Vy sám za to můžete! Vy sám jste dal popravit naše nejlepší velitele!“ Stalin jej dal vykázat z místnosti. Vorošilov uchopil podnos s pečeným seletem a třískl jím o stůl.
Usilovně se hledali viníci porážek. Řada velitelů byla zbavena velení. Další byli zbaveni funkcí a hodností. K trestu smrti byli odsouzeni velitel 44. střelecké divize Vinogradov, velitel 662. pěšího pluku Sarov, komisař Podchomutov, velitel 3. praporu 662. pluku kapitán Čajkovskij, velitel 163. střelecké divize Zelencov, velitel 54. divize Gusevskij.
Celé finské dobrodružství nakonec neslavně skončilo Moskevským mírem 13. března 1940. Sovětský svaz byl za toto ilegální napadení jiné země dne 14. prosince 1940 vyloučen ze Společnosti národů.
Válka tedy skončila. Ještě mnoho let po válce se zkreslovaly údaje z obou stran. Ale jeden údaj je pravdivý. Protože skončila válka, byla provedena výměna zajatců. 5572 sovětských zajatců bylo propuštěno. Vojáci NKVD je sami naložili do vlaků. Ale vagony měly zabedněná okna a byly pod ozbrojenou stráží přepraveny do speciálního tábora Južskij jako státní zločinci. Všichni byli podrobeni přísnému vyšetřování, které prováděla padesátičlenná komise NKVD. Propuštěni domů byli pouze ti, kteří padli do zajetí jako ranění. Okolo 350 zajatců bylo odsouzeno k trestu smrti a okamžitě zastřeleno za protisovětskou činnost. Většina ostatních z počtu 4354 byla odtransportována do pracovních táborů – do gulagů.
=
Zbývá také otázka „… vyloučen ze Společnosti národů.“ (OSN)
A jak dnes? Rusko je v tom?
no vida, taky řešení.... nebudeš ani ten ten, co lyncuje, ani ten co jde proti lynčování.
papa
