nop píše:V chování silného souseda nejde o to, kolik obyvatelstva kde je, ale o chování souseda.
Když bude soused chtít, najde si záminku, aby došel "ochránit utiskovanou menšinu".
Před 2. světovou válkou žilo v ČSR 3 miliony Němců.
Po 2. světové válce se vítězové shodli na tom, že by ponechání německé menšiny v Československu mohlo působit nestabilitu a rozhodli se způsobit odstěhování všech Němců.
Říká se tomu "vyhnání", jako by Češi vyhnali Němce.
.Petra píše:nop píše:.....
Po 2. světové válce se vítězové shodli na tom, že by ponechání německé menšiny v Československu mohlo působit nestabilitu a rozhodli se způsobit odstěhování všech Němců.
Říká se tomu "vyhnání", jako by Češi vyhnali Němce.
Ano, to byly "pochody smrti", jak to Němci a Rakušáci nazývají. Dodnes na ně vzpomínají.
nop píše:.Petra píše:nop píše:.....
Po 2. světové válce se vítězové shodli na tom, že by ponechání německé menšiny v Československu mohlo působit nestabilitu a rozhodli se způsobit odstěhování všech Němců.
Říká se tomu "vyhnání", jako by Češi vyhnali Němce.
Ano, to byly "pochody smrti", jak to Němci a Rakušáci nazývají. Dodnes na ně vzpomínají.
Nevím, jestli ten název "pochody smrti" je způsobilý.
Brněnský pochod smrti
Jako brněnský pochod smrti je označováno vysídlení Němců z Brna po druhé světové válce, které bylo součástí celkového vysídlení občanů německé národnosti z území Československa. Výnosem rady Zemského národního výboru pro Velké Brno ze dne 29. května 1945 nařídili představitelé města vysídlení německého obyvatelstva podle schválených „Prozatímních všeobecných směrnic". Téhož dne se předsednictvo ZNV usneslo, že nebudou nadále Němcům vystavována potvrzení o jejich loajálním chování či antifašistické činnosti.[1][p. 1][p. 2]
Dne 30. května 1945 ve 22 hodin večer bylo vyvedeno ze třinácti seřadišť přes Staré Brno po Vídeňské ulici směrem na Rajhrad (dnes silnice I/52) přibližně 25 tisíc německých obyvatel (ženy, děti a starci).[5] Za dozoru ozbrojených Revolučních gard brněnské Zbrojovky (zejména mladých, ani ne 20letých mužů) a armádních jednotek následoval pochod bez jídla, bez vody, bez lékařské péče a bez zastávek pro odpočinek.[1] Po přenocování v rajhradské sokolovně, orlovně, hostinských sálech, v zemském sirotčinci (sloužícímu za protektorátu jako Kinderlandverschickung-Lager) i jiných prostorách a na fotbalovém hřišti dorazili vysídlenci v ranních hodinách 31. května 1945 do Pohořelic.[6] Po zjištění, že se mezi vyhnaným obyvatelstvem nachází i Češi ze smíšených manželství, jejich děti, němečtí Židé a němečtí antifašisté, byla tato část vrácena zpět do Brna.[1] Přibližně 10 tisíc Němců, kteří byli ještě schopni pochodu, bylo hnáno dál k Mikulovu a do Rakouska. Zbytek vysídlenců neschopných dalšího pochodu zůstal v pohořelickém táboře.[1]
Sběrný tábor v Pohořelicích se vyznačoval krutými podmínkami – chyběly postele, hygienická zařízení, léky, vázlo zásobování potravinami. Velmi rychle se zde šířila epidemie úplavice a tyfu. Denně umíralo v táboře 60 až 70 lidí, zčásti i na následky stále pokračujícího týrání. V pohořelickém táboře zemřelo 459 brněnských Němců, 170 jich zemřelo v okolních obcích, kde byli rozmístěni kvůli nedostatku místa v táboře (celkem 629 osob). Při pochodu k rakouské hranici přibyli další mrtví (rakouská strana eviduje 1062 dalších obětí). Přesné počty zemřelých Němců se liší především u českých a německých historiků. Při celé vysídlovací akci z Brna mělo zemřít 1691 obětí.[1]
Ve stopách pochodu smrti: Brno si připomíná 65 let od odsunu Němců
Velikost textu:
6. 6. 2010 10:41, autor: ČT Brno
aktualizováno 6. 6. 2010 11:41
Brno/Pohořelice - Doslova ve stopách Němců odsunutých konci května 1945 se v sobotu už počtvrté vydali Brňané, kterým není tato temná kapitola dějin lhostejná. Po trase takzvaného pochodu smrti chtějí dojít až do Pohořelic a připomenout si tak tragický osud tisíců převážně starých lidí, žen a dětí, které z Brna živelně vyhnali čeští obyvatelé.
nop píše:Co bylo předtím:
„roku 1933 došlo ve vzájemných vztazích Čechů a Němců v českém pohraničí k postupným změnám.
In einem Interview mit der damals führenden französischen Tageszeitung Le Matin vom 10. Januar 1919 erklärte der Gründungspräsident der ČSR, Masaryk:
„Unsere geschichtlichen Grenzen stimmen mit den ethnographischen Grenzen ziemlich überein. Nur die Nord- und Westränder des böhmischen Vierecks haben infolge der starken Einwanderung während des letzten Jahrhunderts eine deutsche Mehrheit. Für diese Landesfremden wird man vielleicht einen gewissen modus vivendi schaffen, und wenn sie sich als loyale Bürger erweisen, ist es sogar möglich, daß ihnen unser Parlament […] irgend eine Autonomie bewilligt. Im übrigen bin ich davon überzeugt, daß eine sehr rasche Entgermanisierung dieser Gebiete vor sich gehen wird.“
.Petra píše:....
Už mi dochází, že sadistická, bezmezná brutalita se najde v každém národě, nejen u arabských bojovníků islámského státu nebo německých fašistů.
irulan píše:.Petra píše:....
Už mi dochází, že sadistická, bezmezná brutalita se najde v každém národě, nejen u arabských bojovníků islámského státu nebo německých fašistů.
nezamýšlíte se někdy, do jaké míry tyhle věci dřímou v nás samých?
Petra píše:irulan píše:.Petra píše:....
Už mi dochází, že sadistická, bezmezná brutalita se najde v každém národě, nejen u arabských bojovníků islámského státu nebo německých fašistů.
nezamýšlíte se někdy, do jaké míry tyhle věci dřímou v nás samých?
Máš pocit, že v tobě by to mohlo dřímat?
V každém určitě ne. Ale je otázkou, kolik takových je. Kolik jich řekne "nech toho", kolik bude bez problémů přihlížet, kolik jich to bude "provádět".
Petra píše:Máš pocit, že v tobě by to mohlo dřímat?
V každém určitě ne. Ale je otázkou, kolik takových je. Kolik jich řekne "nechte toho", kolik bude bez problémů přihlížet, kolik jich to bude "provádět".
irulan píše:Kdo si může být tak jistý, aby řekl, že to v něm není? Záleží na konkrétních situacích v životě. Myslím, že takový Kainův syndrom je v každém z nás. V každém z nás je i to dobro i to zlo a nevím zcela jistě do jaké míry jsme schopni to pochopit a do jaké míry jsme schopni opravdicky volit.
Myslím si, že jednoznačný soud: "oni jsou zlí a já bych toho nebyl nikdy schopen" je výzvou pro "pánaboha" podrobit člověka zrovna takové zkoušce.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník