Riga, Tallinn, Vilnius

[Návštěvník]

To musí být asi nepříjemné, když si nejen myslíte, že můžete ztratit spojení, ale dokonce i to, že to prožíváte.

Petro mohla jsi si povšimnout, kdyby jsi vnímala co hledající lidé říkají, že pro někoho je to natolik "nepříjemné", že dokonce chce spáchat sebevraždu ...

ale té bolesti a utrpení přesahující osobní snesitelnost - asi nemůže porozumět nikdo kdo to nikdy neprožíval - jak se říká sytý hladovému nikdy nevěří

[nop]

a tudíž platí to co napsala Jana, že

Máš tedy s ni shodný názor. A to je samozřejmě čistě individuální záležitost.

názor je něco co není empirickou zkušeností ...

když prší je to empirická zkušenost - ne názor ...

Zase slova a slova.
Také se mohlo říci: "máš tedy s ní shodný vjem, shodně to cítíš, máš podobné prožívání, působí to na tebe také tak, bereš to také tak..." a pod.
Nenechejme se ovládat slovy, jsou jako rozcestí, vedou sem a nebo tam, a bereš je podle toho, kudy máš sklon jít.
Volba správného slova může být důležitá, věbuje se tomu pozornost v odborných publikacích.
V učebnici třeba fyziky je tomu věnovaná stránka hned za úvodem.
Pak žák ví rozdíl mezi sílou a výkonem, nebo že "výkon je práce uskutečněná za určitý čas" a pod.

[.Petra]

a tudíž platí to co napsala Jana, že

Máš tedy s ni shodný názor. A to je samozřejmě čistě individuální záležitost.

názor je něco co není empirickou zkušeností ...

Jestli pro tebe je to samé, že prší, jako když se udělá kdovíjaký experiment na desítek kdovíjalých lidech a z toho se udělá závěr, že je to všeobecně platná pravda pro všechny - pro každého z několik miliard lidí, tak opravdu nemá cenu o tom s tebou diskutovat.

Věř si, čemu chceš.
Až mi na každém z těch 7 miliard dokážeš, že se zachová sadistcky, tak to bude ten déšt'. Do té doby je to jen teorie, které někdo uvěří a někdo ne. Nic víc.

[nop]

je těžké se dorozumět, když někdo směsuje fakta a empirickou zkušenost s názorem na to ...

proto je adekvátní vyjadřování vhodné k diskuzi, která by mohla ledasco objasnit, pokud to nemá být jen přestřelka kdo z koho a emočního vydovádění se nebo nezábavnou zábavou

Práce kromě fyzikálního vymezení může být definovaná jako psychický úkaz:
"práce je výsledný jev vyvstalý jako výsledek konfliktu mezi přáním něco dosáhnout a mojí mobilizací k činnosti."

[Návštěvník]

[quote=".Petra"]
nejspíš jsi nepochopila, že ty experimenty se dělaly ohledně mapování toho, co způsobuje fakt, že lidé, kteří netrpí žádnou formou sadistické psychopatie se dopouštějí, schvalují a podporují sadistické chování

a těch faktorů se našlo více a proto ta citace Jany je konstatovaným faktem

a kdyby jsi věnovala pozornost tomu co je uváděno, tak nikdo, že se to týká 100%

[Petra]

Spojení není možné nikdy ztratit. Ale někdo si to může myslet.

Nejen, že si lze myslet, že jsme od štěstí pravého Já, od láskyplnosti Bytí, odděleni, ale je možné to i prožívat.

pochopitelně že je to možné proto je tolik hledajících a také Mistrů, kteří se jim věnují

A Mistr se ti snaží pomoci, abys poznal, že si to jen myslíš.

[Návštěvník]

A Mistr se ti snaží pomoci, abys poznal, že si to jen myslíš.

samozřejmě ...

[Petra]

nejspíš jsi nepochopila, že ty experimenty se dělaly ohledně mapování toho, co způsobuje fakt, že lidé, kteří netrpí žádnou formou sadistické psychopatie se dopouštějí, schvalují a podporují sadistické chování

a těch faktorů se našlo více a proto ta citace Jany je konstatovaným faktem

a kdyby jsi věnovala pozornost tomu co je uváděno, tak nikdo, že se to týká 100%

Asi nepořádně čteš. Jana tvrdila, že to platí pro každého.

[Návštěvník]

nejspíš jsi nepochopila, že ty experimenty se dělaly ohledně mapování toho, co způsobuje fakt, že lidé, kteří netrpí žádnou formou sadistické psychopatie se dopouštějí, schvalují a podporují sadistické chování

a těch faktorů se našlo více a proto ta citace Jany je konstatovaným faktem

a kdyby jsi věnovala pozornost tomu co je uváděno, tak nikdo, že se to týká 100%

Asi nepořádně čteš. Jana tvrdila, že to platí pro každého.

Jana to psala ve všeobecné rovině

stejně jako psala ve všeobecné rovině, že je možné si myslet a tudíž díky tomu i prožívat oddělenost

[Petra]

Asi nepořádně čteš. Jana tvrdila, že to platí pro každého.

Jana to psala ve všeobecné rovině

Kolik % tedy tipuješ? A počítáš sama sebe do té sadistické?

Začíná to tady být jak u blbých na dvoře. Zřejmě proto, že když někdo není schopen normálně diskutovat, tak se uchyluje do "všeobecné roviny".

Ale je prima, že si stejně jako já nemyslíte, že když na to přijde, že se každý bude chovat sadisticky. To je jediné + této diskuze o sadismu.

[Návštěvník]

Spor o dobro v člověku planul už v čase Sókrata i Konfucia.
Konfucius říkal, že člověk je v zásadě dobrý ,
ale jeho pokračovatel Mencius naopak tvrdil, že je z principu špatný a třeba jej vychovat. Oponoval Konfuciovi: "je-li člověk dobrý, nač ho potom vychovávat?".

Já ale říkám, že dítě je dobré maličké, spí a ssaje mléko a nezlobí.
Skřítkové jsou v něm, až získá sílu něco dělat a ta nezkušenost ho naučí rozebírat hračky a ničit je a dále neohrabanost (a možná i vůle ke špatnosti) ho vede k tomu bít druhé děti.
Buddha prý viděl tři sklony: pud sebezáchovy, soucit a sklon konat zlo (ubližovat). Záleží na tom, co převáží, individuálně, ne u všech stejně..

"Mnoho lidí věří, že člověk se rodí jen s dobrými úmysly a až později se "zkazí". Existují však i zastánci názoru, že děti jsou odmalička zlé a až věkem se z nich stávají slušní lidé.


Výzkumem dětí, jejich vnímání okolního světa, procesu učení a socializace se už léta zabývají v Infant Cognition Center na Yale University. Některé výsledky tohoto ústavu byly nedávno prezentovány v rámci pořadu 60 Minutes televizního kanálu CBS. Malé děti a batolata se sice ještě neumí vyjadřovat a dávat tak najevo své preference nebo názory, umí ale sledovat loutkové divadlo a vybírat si.

V prvním z těchto výzkumů vidíme plyšáka, který se nemůže dostat do krabice s hračkou. Jedna z ostatních plyšových hraček mu pomůže krabici otevřít, zatímco druhá mu krabici zavře. Dítě si pak (ve dvojitě slepém testu) může jednoho z plyšáků – pomáhajícího nebo škodícího – vybrat. Více než tři čtvrtiny dětí si vybraly "hodného" plyšáka. Zdá se tedy, že dítě samo již ve třech měsících věku rozezná, co je dobré a co špatné, a dává přednost hračkám, které se chovaly "správně".


Když jsou ale děti tak morálně dokonalé, proč časem někteří lidé začnou závidět, být škodolibí, mstít se a dělat špatné věci?

Druhá část videa se pak soustředí na smysl pro spravedlnost. Nejdříve dítě vidí scénu, při které jedná z figurek sebere ostatním míč, se kterým si hrají, a uteče. V druhé scéně se pak tato "zlá" figurka snaží dostat do krabice s hračkou a opět jsou tu další dvě. Jedna, která jí pomůže, a druhá, která jí krabici zavře. Zajímavé je, že přes 80 % dětí si teď vybralo plyšáka, který krabici zavřel – tedy toho "zlého" potrestal. Děti tedy možná mají vrozený i smysl pro jakousi spravedlnost, kdy cítí, že ten, kdo se nechoval hezky, by měl být potrestán.

Kde se bere zlo...

Když jsou ale děti tak morálně dokonalé, proč časem někteří lidé začnou závidět, být škodolibí, mstít se a dělat špatné věci? Infant Cognition Center nám nabízí odpověď i na tuto otázku. Z jednoduchého experimentu vyplynulo, že dítě si raději vybere toho plyšáka, který má "rád" stejný druh sušenek jako dítě. A co víc – nejenže si dítě vybralo plyšáka se stejnými preferencemi, dokonce v další části upřednostňovalo špatné zacházení s plyšákem preferencí odlišných.


Pokud záliba v jiných sušenkách způsobí takový rozdíl v chování, představte si, co by asi způsobila jiná barva pleti.

Pokud záliba v jiných sušenkách způsobí takový rozdíl v chování, představte si, co by asi způsobila jiná barva pleti, odlišná národnost nebo jiné vyznání či třeba jen styl oblékání. Rozdílnost ostatních lidí ovšem není jediná věc, která nás vede ke špatným činům, jak ukazuje další z výzkumů.

Pro příklad si představme situaci, kdy má jeden člověk rozdělit 10 korun mezi sebe a druhou osobu. Ta pak rozhodne, jestli rozdělení proběhne, nebo jestli oba odejdou s prázdnou. V situaci, kdy byste měli dostat 3 koruny nebo méně, většina lidí nabídku odmítne. Přestože je to rozhodnutí iracionální, většina lidí je ochotna obětovat svůj podíl pro to, aby druhý nebyl v takové výhodě.

A stejně tak i pokud nejde o "potrestání nefér chování", občas upřednostňujeme (jak je vidět i ve videu s dětmi) možnost, kdy dostaneme méně, před tou, kdy sice dostaneme více, ale zlepšení pro druhou stranu bude o poznání větší, než to naše. Pokud použijeme řeč ekonomiky, dětem zde nejde o absolutní zisk, ale o relativní. Nechtějí mít tedy dost pro sebe – stačí jim, když budou mít více než ostatní. A to i v případě, kdy by kvůli tomu měli strádat.

Tato tendence ovlivňuje naše životy každý den. Častěji si vybíráme lidi, produkty a činnosti, které k nám "víc sedí". Stejně tak se často něčeho vzdáme jen proto, že někdo jiný na tom bude ještě hůř než my.

... a kde dobro?

Co z nás činí lepší lidi je výchova. Starší děti se v předchozím experimentu chovaly férověji a ty nejstarší z nich pak dokonce štědře – darovali ostatním více než sobě. Tyto projevy prosociálního chování by pak měly být výsledkem výchovy. Férové jednání se objevuje o dětí kolem osmi let věku, štědrost u devíti- až desetiletých..

Jak říká Paul Bloom, působící na Yale University, postupem času se učíme odolávat těmto sklonům, které máme už od dětství. Když jsme ovšem pod tlakem, musíme řešit komplikované situace a nedaří se nám, vracíme se v našem chování zpátky do dětství. Začínáme být iracionální, sobečtí a podléháme předsudkům. Stejně tak ale mnoho z nás začne být v takových chvílích obětavější, hrdinnější a spravedlivější.

Co tyto dva světy rozděluje ovšem zůstává záhadou. Od narození v sobě máme oba ..."

[Návštěvník]

Asi nepořádně čteš. Jana tvrdila, že to platí pro každého.

Jana to psala ve všeobecné rovině

Kolik % tedy tipuješ?

potřebuješ procenta ? a jak to mám já ?

každý má možnost sledovat co se děje ve světe a v něm samotném a jak to mezi sebou souvisí ... do jaké míry se jako lidstvo osvobozujeme od egoismu nebo naopak jestli jako lidstvo ještě více do toho egoismu nepadáme ...

to jsou velice závažné otázky pro člověka i pro celek a toto téma nám dává možnost k hlubší kontemplaci nad tím

ps. ale aby jsi neřekla, že se vyhýbám přímé odpovědi tak zcela osobně to mám tak, jako irulan a ros - můžu si myslet cokoliv, že já bych tohle a tamto v životě neudělala, že bych toho nebyla schopná, že se to ve mně nemůže objevit ... ale to by se ukázalo, kdybych tomu byla vystavená, jaká reakce by přišla

[Návštěvník]

toto téma nám dává možnost k hlubší kontemplaci nad tím

a pochopitelně nad námi - kdo jsme

[Návštěvník]

"Za určitých okolností a genetických daností se v nás může objevit absolutně všechno, a pokud si to nejsme ochotni a schopni přiznat, tak nejsme schopni přijmout ani ty ostatní."

[Návštěvník]

každý má možnost sledovat co se děje ve světe a v něm samotném a jak to mezi sebou souvisí ...

Souvislosti ve světových událostech jako třeba že 6.3.2015 brzo ráno podle našeho času (o této události se na internetu zatím nikdo nezmínil kromě mne), dováděli minouši před orbitální stanicí a ruský prezident se od 5.3.2015 nachází na neznámém místě...?
Třeba se fakt učil lítat s tou bílou koulí, co tam po nebi poskakovala, jako když ji řídí někdo úplně poprvé....

[Petra]

"Za určitých okolností a genetických daností se v nás může objevit absolutně všechno, a pokud si to nejsme ochotni a schopni přiznat, tak nejsme schopni přijmout ani ty ostatní."

Ale jo, kdo má v genech sadismus, u toho se může projevit. Můžeme si přiznat, že nevíme, jestli ten gen máme nebo ne.
Otázkou je, jestli takový gen vůbec existuje. Ale věřit na něj můžeme...
...ale nemusíme.
Pokud si myslíme, že je v nás schován sadista, tak jsme schopni přijímat sadisty.
Já se radši sadistovi vyhnu...

[Návštěvník]

Agrese pod kontrolou


Agresi je možno řídit na genetické úrovni. K tomuto závěru dospěli ruští vědci ze Sibiře. Zkušební cestou zjistili, že tato kvalita je dědičná. A působením na geny je možno stupeň agresivity podstatně snížit.

Zkoušky se prováděly na krysách. Genom krysy je blízký lidskému – shoduje se na 90%. A proto mnohé z toho, co platí pro ně, platí také pro lidi. V průběhu několika let se zabývali odborníci z novosibirského Ústavu citologie a genetiky selekcí šedých krys podle příznaku agrese vůči člověku. Byly vytvořeny dvě skupiny pokusných zvířat: do jedné patřily ochočené krysy, a do druhé – divocí agresoři. O metodice práce vyprávěla zpravodajovi Hlasu Ruska vědecká pracovnice Ústavu citologie a genetiky RAV Marie Konošenková:

Provádí se genetická selekce. Zvířata se kříží mezi sebou. Jejich potomstvo se charakterizuje stejným chováním: krotké krysy mají krotké potomky, a agresivní – potomky agresivní.

Přitom obě skupiny živočichů žijí v naprosto stejných podmínkách, což vylučuje vliv okolí. Závěr – mechanismus chování krys určuje jejich dědičnost, což ukázala také genetická analýza, podotýká Marie Konošenková:

Vědci naší laboratoře zkoumali spolu s německými kolegy genom krotkých a agresivních zvířat. Ve dvou chromosomech byly nalezeny úseky, které se u krotkých a agresivních zvířat liší.

Vyšlo najevo, že právě tyto úseky odpovídají za fungování receptorů serotoninového systému. A serotonin je hormonem radosti. Zvířata, která ho mají málo, pociťují stále nespokojenost, která vyvolává agresi. Dokonce ve hrách krysích mláďat můžeme pozorovat účinek tohoto genetického fenoménu: potomci „dobrých“ zvířat déle hrají a déle „zůstávají dětmi“.

V současné době rozpracovávají vědci léky, které by mohly ovlivnit geny krys. První výsledky jsou nadějné: pomocí těchto léků je možno snížit agresivitu. Po injekci takových „uklidňující prostředků“ projevuje agresivní zvíře obdivuhodnou toleranci a dokonce dovolí se vzít do rukou. A podle slov experimentátorů takové chování vůbec není příznačné pro agresivní krysy.

Možná, že v budoucnu bude možno použít podobné metodiky také pro snížení agresivity lidí. Od běžných antidepresiv se tento způsob liší tím, že nemá za následek potlačení psychiky. A proto je pro léčení mnohem perspektivnější.

Má to pravdaže opačnou stránku: agresivitu je možno nejen snižovat, ale také zvyšovat, říkají vědci. A to už je cesta k vychování všelijakých maniaků. Ostatně mnohé objevy a technologie mohou lidem přinést jak dobro, tak i zlo. Vzpomeňme si třeba na atomovou energii.

Číst všechno: http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru ... kontrolou/

[Návštěvník]

"Za určitých okolností a genetických daností se v nás může objevit absolutně všechno, a pokud si to nejsme ochotni a schopni přiznat, tak nejsme schopni přijmout ani ty ostatní."

Ale jo, kdo má v genech sadismus, u toho se může projevit. Můžeme si přiznat, že nevíme, jestli ten gen máme nebo ne.
Otázkou je, jestli takový gen vůbec existuje. Ale věřit na něj můžeme...
...ale nemusíme.
Pokud si myslíme, že je v nás schován sadista, tak jsme schopni přijímat sadisty.
Já se radši sadistovi vyhnu...

Na toto téma, odstranění agrese ze života všech lidí, je jedna stará sci-fi, Návrat z hvězd od Stanislava Lema.

Návrat astronautů po mnoha desítkách let na Zemi, kde mezitím byly všechny děti betatrizovány a tak se vytvořila nová generace, pro které násilí bylo přímo nemyslitelné....
Kosmonauti s pobytem mezi těmi lidmi měli dost problémů a nakonec využili možnost letět znova do vesmíru, kam současní obyvatelé Země už nedokázali létat......
Je to opravdu zajímavé čtení...

[Petra]

.

Zkoušky se prováděly na krysách. Genom krysy je blízký lidskému – shoduje se na 90%.

V jiných experimentech se dávala krysám ( 2.000 bílých krys) strava typická pro anglické dělníky. Pokus nebyl dokončen, protože po 16-dnech mezi nimi vznikl krysí kanibalizmus a v krátké době se krysy navzájem požraly.

[irulan]

Pokud si myslíme, že je v nás schován sadista, tak jsme schopni přijímat sadisty.
Já se radši sadistovi vyhnu...

no vida, taky řešení.... nebudeš ani ten ten, co lyncuje, ani ten co jde proti lynčování. Zavru oci, me se to netyka
Víme kulový, jak se zachovame ve vypjaté a nebezpečné situaci, kdyz k tomu nedošlo. Zamyslet se nad vlastními potenciálními slabostmi je poznavanim sama sebe, alespon pro me jo. Kdyz se neco hnusnyho děje, zajímá me proc a kdy nastává ten zlom a jestli vubec existuje skutečná "volba". Jsme ovlivněni výchovou, osobnimi dispozicemi, zkušenostmi... můžeme vubec změnit svůj osud?