Koncept "požehnaný život"

[Petra]

Zajímalo by mne, kdo z vás tady potřebuje a používá koncept "požehnaný život"?

Z mého pohledu není žádný život požehnaný nebo všechny - tím prostým faktem, že je životem.

Otázkou je, kdy a proč začne mysl člověka rozlišovat svůj život a životy druhých jako požehnané a nepožehnané. Co ji k tomu vede?

Vidím za tím hlavně manipulaci.
"Podívejte, Bůh mně žehná, můj život je požehnaný, a proto věřtě tomu, co říkám, a váš život bude taky požehnaný." Němcům za Hitlera to dost dlouho fungovalo. Většina z nich milovala a obdivovala svého vůdce, Ádu, který je vedl pevnou rukou k lepším zítřkům. Bůh by mu přece nedal tolik úspěchu, tolik štěsti (prošel mnohými atentáty na svou osobu), kdyby nekonal v jeho smyslu...

Že se tím opravdu dá snadno manipulovat, se nedá přehlédnout.

Samozřejmě, že si každý pod konceptem "požehnaný život" může představovat, co chce - podle svého nastavení.

Měl Ježíš "požehnaný život"? Spíš to vypadá na to, že měl věčný. Z mrtvých vstání...

[Návštěvník]

Kdo posuzuje život jako požehnaný nebo nepožehnaný?

Osobní já toužící po blaženosti. "Buď takový a takový a Pán Bůh ti požehná." Výhodný obchod pro ego.

[Petra]

K pojmu "Požehnaný život" se hlásím já. Výraz požehnaný mě oslovil v dětství, když babička zadělávala těsto na buchty a říkala: "Podívej se, jak je ten kvásek požehnaný."
Kdyby nebyl požehnaný, buchty by nevykynuly.

Asi proto si toho, co je požehnané, co přeje životu, všímám.

Ty si myslíš, že Bůh stvořil něco, co nepřeje životu?
Nebo si myslíš, že Bůh není jediný stvořitel?

[Petra]

Kdo posuzuje život jako požehnaný nebo nepožehnaný?

Osobní já toužící po blaženosti. "Buď takový a takový a Pán Bůh ti požehná." Výhodný obchod pro ego.

Tak nějak.

[Návštěvník]

Zajímalo by mne, kdo z vás tady potřebuje a používá koncept "požehnaný život"?

Z mého pohledu není žádný život požehnaný nebo všechny - tím prostým faktem, že je životem.

vidím to taky tak

Otázkou je, kdy a proč začne mysl člověka rozlišovat svůj život a životy druhých jako požehnané a nepožehnané. Co ji k tomu vede?

tahle otázka je hodna prozkoumání u toho kdo rozlišuje požehnaný život od nepožehnaného

[Návštěvník]

Kdo posuzuje život jako požehnaný nebo nepožehnaný?

Osobní já toužící po blaženosti. "Buď takový a takový a Pán Bůh ti požehná." Výhodný obchod pro ego.

jj

[Návštěvník]

Otázkou je, kdy a proč začne mysl člověka rozlišovat svůj život a životy druhých jako požehnané a nepožehnané. Co ji k tomu vede?

Řekl bych, že v okamžiku, kdy přijme za svou představu druhých o tom, jaká má být a objeví se zjištění, že taková není. Objevuje se tíživé svědomí-plod mysli, coby zotročovatel a trýznitel živé duše a svými soudy ji omezuje a zahání do kouta-do tmy. A zatracující svědomí samozřejmě své soudy aplikuje na ostatní - podle sebe soudím tebe. A místo radosti z bytí (což je nejvyšším požehnáním) se objevuje starost o existenci ve světě "štvavých vlků" .

Proč se mysl stala soudící a nepřejícnou? Netuším, ale snad už je na čase, aby se od té špíny řádně umyla.

Jako malý sem ve městě řekl "mami potřebuju čůrat", mamča mi stáhla kalhoty, já vystrčil pindíka na auta i lidi a nad kanálem si ulevil. Vše bylo s čůráním na veřejnosti dobré(požehnané) až do té doby, když jsem šel ze školy a nemohl to vydržet, tak jsem si ulevil v parku u stromu. Kolemjdoucí učitelka mi začala spílat a vyhrožovat školním rozhlasem a dvojkou z chování, až mě vyděsila tak, že největší úlevou pro mě bylo, když svou hrozbu nakonec nevyplnila a já pocítil vděčnost k ní, že něco tak strašného, co jsem provedl, zůstalo nepotrestáno. Od té doby mám problémy se vyčůrat, když hrozí, že by mě u toho někdo mohl vidět.

[Návštěvník]

Otázkou je, kdy a proč začne mysl člověka rozlišovat svůj život a životy druhých jako požehnané a nepožehnané. Co ji k tomu vede?

Řekla bych, že nedorozuměním je dělit Život na svůj život a životy těch "jiných".

Život je jen jeden a prožívaný ve snu nevědomosti může mít tu chuť života rozloženou na celé spektrum chutí, které se jeví jako by neměly spolu nic společného.

Probuzený život má plnou naplněnou chuť a je požehnaný i když třeba tělo umírá ve škarpě. A životu v zajetí iluze oddělenosti pořád něco chybí, i když je tady vrchol přepychu a všeho možného, co by se dalo představit.

jestli je nedorozumměním dělit život na svůj a těch druhých, pak je tu jen jeden život projevující se v x modifikacích a nelze ho tedy považovat ani za požehnaný ani za nepožehnaný

repsektive buď ho jako celek nazveme POŽEHNANÝM nebo ho jako celkek nazveme NEPOŽEHNANÝM

hovořit o konkrétním jednom životě někoho a nazývat ho požehnaným, protože je žit z hlediska celku a ne jednotlivce má smysl akorát pro toho kdo žije pod diktátem ztotožnění s prožívající oddělenou entitou a tím trpí a hovoří tak probuzení akorát když se k nim obrací někdo s prosbou pro pomoc, aby ho inspirovali

jinak samozřejmě jim je jasné, že život jak nevědomý tak vědomý vychází ze stejného Zdroje a stejným Zdrojem je také tvořeno, čímž je jakékoliv hodnocení na požehnané a nepožehnané nesmyslné

naše babičky měli po většinou takovou tu přirozenou moudrost a jídlu žehnali a také připravovali s láskou - byly takové přirozeně moudré a láskyplné, aniž by si to o sobě myslely nebo to o sobě říkaly

ono je taky velký rozdíl, když se vyjádří žehnám a nebo když někomu řeknu přeji ti požehnaný život (tam už je předpoklad, že snad ten člověk požehnaný život nežije a je mu třeba změny z požehnaného na nepožehnaný) já aspoň v tom ten rozdíl vidím a přijde mi, že na toto i reagovala například Petra

[Linda]

Otázkou je, kdy a proč začne mysl člověka rozlišovat svůj život a životy druhých jako požehnané a nepožehnané. Co ji k tomu vede?

Řekla bych, že nedorozuměním je dělit Život na svůj život a životy těch "jiných".

Život je jen jeden a prožívaný ve snu nevědomosti může mít tu chuť života rozloženou na celé spektrum chutí, které se jeví jako by neměly spolu nic společného.

Probuzený život má plnou naplněnou chuť a je požehnaný i když třeba tělo umírá ve škarpě. A životu v zajetí iluze oddělenosti pořád něco chybí, i když je tady vrchol přepychu a všeho možného, co by se dalo představit.

... je tu jen jeden život projevující se v x modifikacích a nelze ho tedy považovat ani za požehnaný ani za nepožehnaný

Protože na požehnané a na nepožehnané - nebo dokonce proklínané, což je opakem požehnanosti - potřebuje všechno dělit osobní já, které hodnotí: "Tohle je správně, to lidem prospívá - proto je to požehnané, přináší jim to dobro a lásku, - a tohle požehnané není..."

Ve skutečnosti je největším pomocí (Eduard to dokonce nazval Milostí), když se naplní čas a nastane TND; jedinec prožívá utrpení, protože se mu vrací karma, kterou si vytváří svými snahami o "požehnané" jednání (potlačováním nežádoucích pocitů, jejich negováním, atd...). Jen to mu umožňuje začít rozpoznávat sebeklamy, jejich pomocí se snažíme dosáhnout uspokojení "požehnaného života", pod jejich vlivem jednáme v tom nejlepším úmyslu a vůbec si je neuvědomuje.

[Alaja]

Řekla bych, že nedorozuměním je dělit Život na svůj život a životy těch "jiných".

Život je jen jeden a prožívaný ve snu nevědomosti může mít tu chuť života rozloženou na celé spektrum chutí, které se jeví jako by neměly spolu nic společného.

Probuzený život má plnou naplněnou chuť a je požehnaný i když třeba tělo umírá ve škarpě. A životu v zajetí iluze oddělenosti pořád něco chybí, i když je tady vrchol přepychu a všeho možného, co by se dalo představit.

A chce se ti žít všechny životy jiných izolovaných živých jednotek? Chceš jíst jiné živé bytosti a chceš být jimi snězená? Chceš způsobovat jiným bytostem bolest a sama zároveň být neustále zraňována?

Život je opravdu jen jeden a není to jen neustálá Blaženost.
Jistě by jsi nechtěla prožívat to, co prožívají ti, co jsou v dnešní době ukřižováni na dřevěné kříže kdesi kousek od nás na jih, nebo hromadně znásilňována partou nadržených mužů třeba kdesi v krásné Indii, nebo prožívat to, co prožívají ti, co pomalu umírají na nevyléčitelnou rakovinu....

Nejspíš by jsi se jen chtěla koupat v neustálém štěstí a Blaženosti a všechny provázející rušivé strasti a bolesti z ní vygumovat, aby tě nerušily...

[Linda]

řekla bych, že aby tady mohla být TND, tak se musí přerušit trvalé spojení s guruem.

Kdo s tím má zkušenost, ví, že probíhá právě díky jemu a jeho Milosti. Bez spočívání u nohou Jsoucího - ať ve tvaru, nebo Beztvarého - by člověk to utrpení nedokázal přijímat.

[Alaja.]

Život je opravdu jen jeden a není to jen neustálá Blaženost.

Existuje skutečný pravý Život našeho pravého Já, který je Blažeností a pak je tady iluze oddělenosti, sen, který není tím pravým vědomým Životem.

Pouze sám Život vytváří podmínky, které nejsou Blažeností.
Kdyby chtěl být pouze Blažený, tak okamžitě veškerý pobyt života ve hmotě zruší, aby mu negativní emoce, chtíče, představy a pod., vzniklé z kontaktu s hmotou, nepřekážely v prožívání Blaženosti.

Proč tak dosud neudělal? Je to snad nad jeho síly, vymanit se okamžitě ze zajetí hmoty a astrálu?

[Návštěvník]

Pouze sám Život vytváří podmínky, které nejsou Blažeností.

Kdyby chtěl být pouze Blažený, tak okamžitě veškerý pobyt života ve hmotě zruší, aby mu negativní emoce, chtíče, představy a pod., vzniklé z kontaktu s hmotou, nepřekážely v prožívání Blaženosti.

jj

[Návštěvník]

Tedy ještě jinak, řekla bych, že aby tady mohla být TND, tak se musí přerušit trvalé spojení s guruem.

tak to teda rozhodně ne ...

[Návštěvník]

Tedy ještě jinak, řekla bych, že aby tady mohla být TND, tak se musí přerušit trvalé spojení s guruem.

tak to teda rozhodně ne ...

Kdyby tu bylo opravdu otevřené spojení s guruem, tak by tady bylo jen jedno Vědomí, jedno jediné Světlo.

Musela tady být oddělenost, iluze oddělenosti, která mohla dovolit vzniknout temnotě duše.

při otevřeném spojení s Guruem je všechno jen jedno Vědomí - ne nějaký stavy na jedné straně Guruovi blaženosti a na druhé stavy TND

když zůstane otevřené spojení s Guruem, tak se TND a cokoliv jiného vnímá jako tvar Vědomí a neupřednostňuje se před jiným tvarem ... právě to TND učí vidět JEHO ve všem a ne jenom v nějakým prožívání Světla a Blaženosti a zbavuje nejen pocitu oddělenosti, ale i osobního prožívání cohokoliv

[Alaja]

když zůstane otevřené spojení s Guruem, tak se TND a cokoliv jiného vnímá jako tvar Vědomí a neupřednostňuje se před jiným tvarem ... právě to TND učí vidět JEHO ve všem a ne jenom v nějakým prožívání Světla a Blaženosti a zbavuje nejen pocitu oddělenosti, ale i osobního prožívání cohokoliv

Kde by se ve Světle osvíceného vzala nějaká temnota jakožto nějaká opravdová skutečnost. Temnota, nevědomost je jen sen o oddělenosti.
Ve spánku se může zdát cokoliv, při probuzení je jasné, že se vůbec nic nedělo. Ve spánku může dítě ze sna plakat po mámě, která ho zatím drží v náruči.

Myslíš, že světlo osvíceného gurua je schopno prorazit tmu neosvíceného hledajícího, když se tomu hledající brání zuby nehty?

[Návštěvník]

"Bylo Světlo a tmy ho nepoznaly..."

:-)

Alajo, že ty se považuješ za to světlo a janinu, chuděru zkušenou všemi za tmu... :-)))))

[Alaja]

"Bylo Světlo a tmy ho nepoznaly..."

:-)

Alajo, že ty se považuješ za to světlo a janinu, chuděru zkušenou všemi za tmu... :-)))))

Ty si opět nějak moc vymýšlíš o jiných lidech bohapusté nesmysly.
Proč to děláš?

Ohrožuju tě nějak?

[Alaja]

Myslíš, že světlo osvíceného gurua je schopno prorazit tmu neosvíceného hledajícího, když se tomu hledající brání zuby nehty?

Mám zkušenost, že sebevětší světlo je nám houby platné, když spíme a nevidíme.

Že jo??

[Návštěvník]

když zůstane otevřené spojení s Guruem, tak se TND a cokoliv jiného vnímá jako tvar Vědomí a neupřednostňuje se před jiným tvarem ... právě to TND učí vidět JEHO ve všem a ne jenom v nějakým prožívání Světla a Blaženosti a zbavuje nejen pocitu oddělenosti, ale i osobního prožívání cohokoliv

Kde by se ve Světle osvíceného vzala nějaká temnota jakožto nějaká opravdová skutečnost. Temnota, nevědomost je jen sen o oddělenosti.
Ve spánku se může zdát cokoliv, při probuzení je jasné, že se vůbec nic nedělo. Ve spánku může dítě ze sna plakat po mámě, která ho zatím drží v náruči.

těžko se shodnem Jano

vědomí neprožívá, vědomí si uvědomuje, vnímá a to co si uvědomuje, ať je to světlo, tma, nebo prožívajícího TND nebo blaženost se ho naprosto nijak nemůže dotknout - stejně jako kamery se nedotýká naprosto nic z toho co zabírá proto když je tu vědomé spojení s Guruem není to vůbec o tom, že by někdo prožíval něco - že by Guru prožíval světlo a žák TND

Bhagavan Šrí Ramana Mahariši řekl, že Já je neomezené a všudypřítomné, proto i když je někdo od něj daleko, není v tom problém, protože on je vždy všude.