Petra píše:Pokusím se také o popis Jednoty:
...
...
...
Když z Ní "jáčko" vyleze, tak vnímá napořád hluboký a trvalý mír a klid, které jsou pod těmi všemi vzruchy - radostmi a bolestmi - neustále přítomné. Zdánlivě je všechno stejné jako předtím ("nosí se voda a štípe se dříví"), ale "něco" je navždy jinak.
rosada píše:Petra píše:Pokusím se také o popis Jednoty:
...
...
...
Když z Ní "jáčko" vyleze, tak vnímá napořád hluboký a trvalý mír a klid, které jsou pod těmi všemi vzruchy - radostmi a bolestmi - neustále přítomné. Zdánlivě je všechno stejné jako předtím ("nosí se voda a štípe se dříví"), ale "něco" je navždy jinak.
"Jáčko" leze z jednoty - docela komická představa, něco jako jáčko leze do bezu.
Tara píše:Protože jsem přes ty příběhy, které podle mne nejlépe zprostředkují zkušenost,stejně jako poezie, kdysi mne také velmi oslovila knížka od Larsena Člověk v blázinci a je přesně o tom, o čem je tato debata - jáčko, rersp. pocit osobního já coby konatele, samostantně existující jednotky a Já, Boha, Absolutna...
Pokud najdu nějaké ukázky z knížky, vložím do Příběhů na foru Tara.
.Petra píše:
Dej sem vlastní popis Jednoty, když se ti ten můj nezdá.
Děkuji, děkuji - otevřelo se nebe
Děkuji, děkuji, žes poznal jsi sám sebe.
děkuji,
odkud kam to slůvko zní,
Okdkud kam se láska vine?
Když první je i poslední
a neznám srdce jiné
Jen láska zůstává
Ostatní přichází a mizí
Jen já tu zůstávám
Není tu nikdo cizí
Já jsem
rosada píše:
Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet
,Petra píše:rosada píše:
Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet
"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.
,Petra píše:"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.
rosada píše:,Petra píše:rosada píše:
Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet
"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.
Jasně, ale kde je ta dvojnost?
.Petra píše:rosada píše:Jasně, ale kde je ta dvojnost?
Ona někde je?
rosada píše:.Petra píše:rosada píše:Jasně, ale kde je ta dvojnost?
Ona někde je?
No na to jsem se ptala.
Petra píše::)
Prosím, kdo má zájem, popište Jednotu.
Kdyby to šlo, tak nejlépe vlastními slovy. Ale když je odněkud převezmete, je to taky ok.
Ja.na píše:Petra píše::)
Prosím, kdo má zájem, popište Jednotu.
Kdyby to šlo, tak nejlépe vlastními slovy. Ale když je odněkud převezmete, je to taky ok.
Musíme také porozumět tomu, že slovo „blaženost“ je někdy špatně chápáno jako jen stav intoxikace extrémní radostí a extází. Synonymem pro slovo „blaženost“ je jednoduše „příjemný“ nebo „pokojné, klidné přijetí“. V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.
Michael Milner – http://www.onenessflorida.org
Návštěvník píše: jak se lze pustit té tendence prožívat ... ... ... blaženost ? jestli to vůbec dotyčný prožívající může udělat ?
podle mne to není v jeho možnostech a proto se doporučuje zůstat u pouhého (v uvozovkách) uvědomování si toho co ve mně probíhá
Návštěvník píše:Návštěvník píše: jak se lze pustit té tendence prožívat ... ... ... blaženost ? jestli to vůbec dotyčný prožívající může udělat ?
podle mne to není v jeho možnostech a proto se doporučuje zůstat u pouhého (v uvozovkách) uvědomování si toho co ve mně probíhá
Tím se sklon - jakýkoliv sklon - postupně rozpouští.
Nedostává se mu další a další energie, kterou jinak získává buď sebeztotožňováním s ním, nebo jeho vnitřním odmítáním. Z hlediska posilování jakéhokoliv sklonu jsou si oba tyhle přístupy rovné. Když na sklon zareagujeme jako na něco skutečného (buď souhlasně, v jeho duchu, nebo nesouhlasně, protože ten sklon považujeme za něco nežádoucího a chceme se ho zbavit), automaticky se tím posílí. Pozornost obsahující preferování nebo odmítání mu dodává energii.
V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník