Být Jednotou a popis "jáčkem"...

[Petra]

Ať o Jednotě napíšeme cokoliv, Jednotu to nezmění.

[rosada]

Pokusím se také o popis Jednoty:

...
...
...

Když z Ní "jáčko" vyleze, tak vnímá napořád hluboký a trvalý mír a klid, které jsou pod těmi všemi vzruchy - radostmi a bolestmi - neustále přítomné. Zdánlivě je všechno stejné jako předtím ("nosí se voda a štípe se dříví"), ale "něco" je navždy jinak.

"Jáčko" leze z jednoty - docela komická představa, něco jako jáčko leze do bezu.
Ale jinak, jo - když to dám do uvozovek celé: "jáčko vyleze z jednoty" protože, tak to jáčku vlastně připadá, že je zase venku, tak pak už je to jiné (i když stejné) navždy.
Může tu být však i jiný postoj/koncept a to obrácený: část vědomí vleze zase z zpátky do role a tak se opět stane jáčkem. Čí je toto koncept jáčka nebo ...
je tu vůbec možnost nějakého nebo?

[Tara]

Protože jsem přes ty příběhy, které podle mne nejlépe zprostředkují zkušenost,stejně jako poezie, kdysi mne také velmi oslovila knížka od Larsena Člověk v blázinci a je přesně o tom, o čem je tato debata - jáčko, rersp. pocit osobního já coby konatele, samostantně existující jednotky a Já, Boha, Absolutna...
Pokud najdu nějaké ukázky z knížky, vložím do Příběhů na foru Tara.

[.Petra]

Pokusím se také o popis Jednoty:

...
...
...

Když z Ní "jáčko" vyleze, tak vnímá napořád hluboký a trvalý mír a klid, které jsou pod těmi všemi vzruchy - radostmi a bolestmi - neustále přítomné. Zdánlivě je všechno stejné jako předtím ("nosí se voda a štípe se dříví"), ale "něco" je navždy jinak.

"Jáčko" leze z jednoty - docela komická představa, něco jako jáčko leze do bezu.

Karl: Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven.

Dej sem vlastní popis Jednoty, když se ti ten můj nezdá.

[rosada]

Protože jsem přes ty příběhy, které podle mne nejlépe zprostředkují zkušenost,stejně jako poezie, kdysi mne také velmi oslovila knížka od Larsena Člověk v blázinci a je přesně o tom, o čem je tato debata - jáčko, rersp. pocit osobního já coby konatele, samostantně existující jednotky a Já, Boha, Absolutna...
Pokud najdu nějaké ukázky z knížky, vložím do Příběhů na foru Tara.

Klikla jsem na ty Příběhy - trefila jsi mé nejoblíbenější pasáže z Kamene mudrců - koukám, že už to tu nějaký čas je - díky za připomenutí.
"blázinec neznám - nečetla jsem ... jdu si přečíst.

[rosada]

Dej sem vlastní popis Jednoty, když se ti ten můj nezdá.

Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet

A popis jednoty ... jak píše Tara, lepší je to v kontextu poezie nebo obecně literatury. ... např toto viewtopic.php?f=273&t=2894&start=20#p76009

Z mého pera vybírám toto:

Děkuji, děkuji - otevřelo se nebe
Děkuji, děkuji, žes poznal jsi sám sebe.

děkuji,
odkud kam to slůvko zní,
Okdkud kam se láska vine?
Když první je i poslední
a neznám srdce jiné

Jen láska zůstává
Ostatní přichází a mizí
Jen já tu zůstávám
Není tu nikdo cizí
Já jsem

Mohu taky napsat, že Jednota je:
zářivá, je to láska, prostor, ticho,
ale stejně jako ty jsi použila slovo živá (ano je Živá ... "Živé prázdno"), tak jako by ta slova nešla už na nic jiného použít,
ale ona slova jsou běžně používána jinak. I slovo jednota ... tak co naplat.

[,Petra]

Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet

"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.

[rosada]

Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet

"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.

Jasně, ale kde je ta dvojnost?

[Malý Vlk]

"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.

Tuhle mi vylezlo todlecto jáčko na obličeji. Já vypadal! Použil jsem okamžitě Jednotu ve spreji a bylo!

A není to spíše Íjáček? Íjáček vyleze z Jednoty, to bych chápal. Ale je mi záhadou, proč ho nenechali přivázaného venku...

[.Petra]

Nebyla to kritika těch popisů. Jen jsem chtěla upozornit na to, že vlasně "jáčko" z Jednoty vylézt nemůže. I kdyby se rozkrájelo nemůže, ale nic mu nezabrání v tom si to myslet

"Jáčko" vyleze z Jednoty do dvojnosti. V Jednotě neexistuje, ve dvojnosti ano.

Jasně, ale kde je ta dvojnost?

Ona někde je?

[rosada]

Jasně, ale kde je ta dvojnost?

Ona někde je?

No na to jsem se ptala.

[.Petra]

Jasně, ale kde je ta dvojnost?

Ona někde je?

No na to jsem se ptala.

Prostor a čas existují jen ve dvojnosti. Jen v dvojnosti existují "kde" , "tady", "tam", "teď" atd.. Proto se nedá říct o dvojnosti, že někde je. I když si to "jáčko" může představovat a někam ji umisťovat.

[Ja.na]

:)

Prosím, kdo má zájem, popište Jednotu.

Kdyby to šlo, tak nejlépe vlastními slovy. Ale když je odněkud převezmete, je to taky ok.

Musíme také porozumět tomu, že slovo „blaženost“ je někdy špatně chápáno jako jen stav intoxikace extrémní radostí a extází. Synonymem pro slovo „blaženost“ je jednoduše „příjemný“ nebo „pokojné, klidné přijetí“. V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.
Michael Milner – www.onenessflorida.org

[Pavla]

:)

Prosím, kdo má zájem, popište Jednotu.

Kdyby to šlo, tak nejlépe vlastními slovy. Ale když je odněkud převezmete, je to taky ok.

Musíme také porozumět tomu, že slovo „blaženost“ je někdy špatně chápáno jako jen stav intoxikace extrémní radostí a extází. Synonymem pro slovo „blaženost“ je jednoduše „příjemný“ nebo „pokojné, klidné přijetí“. V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.
Michael Milner – http://www.onenessflorida.org

to je hezká definice blaženosti, jen mi tam nesedí ta extáze a největší radost... ... extáze je vystřelení energie jedním směrem, jedna z poloh rozhoupané houpačky... po extázi následuje nutný a přirozený propad do druhého extrému... do neextáze....

[Pavla]

mysl je hodně přizpůsobivá a jde tím směrem, kterým ji vede naše pozornost....

Jde si to krásně vyzkoušet v praxi... Mně tahle schopnost mysli uvědomovat si to, na co myslím a co je pro mě důležité poprvé vědomě trkla, když jsem byla těhotná... Nikdy dřív jsem nepotkávala tolik těhotných žen, tolik maminek s kočárkem, tolik lidí s maličkým dítětem, jako když jsem sama byla v radostném očekávání. (teda samozřejmě jsem je potkávala, ale nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost a nevšímala si žen s bříškem a miminek, jako když se to týkalo konkrétně mě a byl v tom i můj osobní zájem)...

Takže se vůbec nedivím tomu, že do blaženosti se lze krásně i vmyslet, protože mysl je mocný kouzelníka do vědomí nám přihraje to, kam směřujeme svoji pozornost...

Eduard Tomáš v jedné ze svých rad uvádí, že pokud nejste zamilovaní a rádi byste zažili ten stav zamilovanosti, rádi byste ho poznali, můžete si začít hrát na to, že zamilovaní jste, jako dobrý herec, prostě se do něho vmyslet... Předstírat, že jsem zamilovaný...... Stejně tak jde hrát, že jsem osvícená.... jde se do toho stavu vmýšlet, představovat si, jaké to asi je, jak bych se asi cítila, chovat se jako by to už bylo reálné....
"Uvěř, že jsi Mistr a staneš se jím".... V podstatě je to tvořivá hra mysli. Hra na osvíceného, hra na zamilovaného, na blaženého.... Do jisté míry, dle vlastní pročistěnosti se skutečně i něco stane... Pokud je sesynchonizovaná osobní vůle s vůlí Jednoty, lze skutečně nějaké takové stavy zamilovanosti, nebo osícenosti i zažívat... Dochází ke zhmotnění, ke zrealizování myšlenky....
Jen to není opravdové.... Je to iluze... Krásná hra na něco... proto tomu stavu říkám blažené, osvícené ego

Že je to jen hra mysli, ne opravdovost si jde ověřit dobře, protože z té role je člověk čas od času vyhazován v závislosti na nezpracované vasany... Energie té role není opravdová a násilně udržitelná, proto ve chvílích,kdy mysl ovládne nějaká silnější myšlenka (a závislosti a neuvědomované tendence jsou silnější než povrchová hra mysli), je člověk z té role pryč a musí se do ní znova vmyslet.... tak si trošku egoisticky zařádí, když se uklidní, může hra na osvíceného pokračovat....

Jako malá jsem si třeba takhle celé dny hrála na to, že jsem princezna...

na těch hrách nic špatného není, problém by mohl nastat v případě, že člověk sám už nerozezná, že je to jen hra na něco a považuje to za opravdové...

[Návštěvník]

Jak chápu já stav extáze - je to opojení něčím, pěkně Pavla píše - vystřelení jedním směrem, ale za něčím, nebo k něčemu, vždy je tam VZTAH a opojení tím objektem, tedy vztah, kde je subjekt, objekt a zaujetí až opojení objektem.
Ramakrišna např. byl takto za-u-jat Bohyní Kálí a byl to ten největší extatik, kterého jsem měla (díky spisu o něm) možnost poznat. Indové jsou vůbec založením extatikové a jak je Vivékananda s láskou nazýval také sentimentální uctívači.

V tom blaženém stavu uctívání lze vydržet různě dlouho a většinou se z něj moc nechce, protože nic nenutí se z říše Bohů, jak nazývá Trungpa tuto oblast, se dostat. Je to stav prožívání osoby - buď pozitivních nebo negativních pro něj emocí - říše Bohů, nebe pekla. V nebi je dobře, teploučko i když smrádeček :-) a můžeme pěkně lenošivě se koupat v boží slávě. Než nám začne něco chybět :-)

Je to vlastně vylezení ven.


Tiché spočívání v sobě samém při pochopení, kdo jsem já je neextatický stav, protože zde chybí VZTAH já a to. Vše je zrcadleno jako přirozená sounáležitost toho, co právě je v tom co právě. Není to vystřelení nějakým směrem za něčím, nějakým objektem, který nás uchvátil nebo zaujal nebo se nám líví nebo je nám v něm dobře (VZTAH), ale ukotvení v přístavu s nápisem Domov, nebo také Skutečnost.

Jedno od druhého se liší právě tím - buď kraválem (známé extatické žalozpěvy plné touhy nenaplnění, zbožňování, nebo opěvování) nebo tichem. A Ticho není nic jiného, než spojnice soucitu a moudrosti srdce.

Jak jednou jeden napsal: "Aby nastalo utišení mysli, musí mu předcházet utišení srdce. Ne naopak."

Pak se jedno zrcadlí v druhém, neb jsou jedním.

(odkaz na Trungpovo z-mapování lidské mysli s názvem Šest říší: http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=273&t=2894&p=77792#p77792

[Návštěvník]

jak se lze pustit té tendence prožívat ... ... ... blaženost ? jestli to vůbec dotyčný prožívající může udělat ?
podle mne to není v jeho možnostech a proto se doporučuje zůstat u pouhého (v uvozovkách) uvědomování si toho co ve mně probíhá

Tím se sklon - jakýkoliv sklon - postupně rozpouští.

Nedostává se mu další a další energie, kterou jinak získává buď sebeztotožňováním s ním, nebo jeho vnitřním odmítáním. Z hlediska posilování jakéhokoliv sklonu jsou si oba tyhle přístupy rovné. Když na sklon zareagujeme jako na něco skutečného (buď souhlasně, v jeho duchu, nebo nesouhlasně, protože ten sklon považujeme za něco nežádoucího a chceme se ho zbavit), automaticky se tím posílí. Pozornost obsahující preferování nebo odmítání mu dodává energii.

[Návštěvník]

jak se lze pustit té tendence prožívat ... ... ... blaženost ? jestli to vůbec dotyčný prožívající může udělat ?
podle mne to není v jeho možnostech a proto se doporučuje zůstat u pouhého (v uvozovkách) uvědomování si toho co ve mně probíhá

Tím se sklon - jakýkoliv sklon - postupně rozpouští.

Nedostává se mu další a další energie, kterou jinak získává buď sebeztotožňováním s ním, nebo jeho vnitřním odmítáním. Z hlediska posilování jakéhokoliv sklonu jsou si oba tyhle přístupy rovné. Když na sklon zareagujeme jako na něco skutečného (buď souhlasně, v jeho duchu, nebo nesouhlasně, protože ten sklon považujeme za něco nežádoucího a chceme se ho zbavit), automaticky se tím posílí. Pozornost obsahující preferování nebo odmítání mu dodává energii.

jj při tom "bdělém uvědomování" nesmí být snaha to co je uvědomováno změnit ... a pokud tam tato tendce vstoupí tak i to si pouze uvědomovat ...

[Tara]

V probuzeném stavu se jednoduše děje prožitek toho „co je“ bez konfliktu a vzdoru. Výsledkem toho je mír, vnitřní ticho a úspora energie, která byla předtím konzumována na zápasy mysli. Tento přebytek energie může vyústit v extázi a největší radost nebo ve stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost. To je blaženost.

Píše se tu, že přebytek energie, která byla nutná pro zápas mysli a nyní zápasu není, je tu jen mír, vnitřní ticho - může vyústit buď v extázi nebo ve stav tichosti.

Hmm, tedy ze stavu míru, čiré pozornosti bez uchopení a posouzení do stavu extáze nebo do stavu tichosti, čistoty???

Ano. Nedříve mi to přišlo jako nějaký nesmysl, ale ten první stav čiré pozornosti ještě není tím cituji: stav tichosti a čistoty, kdy moudrost a soucit srdce rozzáří pevnost

Jestli by někdo věděl, čím se ty stavy od sebe liší, jaký prvek v esenci toho kterého stavu je přítomný, nebo není přítomný....

[Tara]

Jinak řečeno: zvítězí buď osvícená osoba (ale OSOBA!) nebo Moudrost... :-)