Diskuze - E. Tomáš: Milarepa

[Petra]

Představa, že sám jsi činitelem, je vždycky spjata s představou hříchu

Nemám ráda slovo hřích, ale podtrhla bych totéž. Když navíc slovo hřích nahradíme souslovím nezralý čin,
Můžeme říci, že představa, že jsem činitelem je známkou nezralosti.

Mně se nelíbí ani slova "nezralý čin" nebo "nezralost". Je to posuzování až odsuzování.
Ale většina lidí myslí v těchto konceptech.
Každý je tam, kde právě je. Je nutné to označovat jako zralost či nezralost? Změní to něco na následcích?
Pomůže to někomu, když se mu řekne: "Tvůj čin je známkou nezralosti." ? Pokud si posouzení vysloveně nevyžádal?

Snad by také stačilo řict: Je to čin z připoutanosti.

[rosada]

Snad by také stačilo řict: Je to čin z připoutanosti.

Jo stačilo.
Ale i tady se dá říct, že to někdo posuzuje.
Já "změkčila" slovo hřích, ty slovo "nezralost", kdyby to tak šlo dál nezbyde než mlčet.
Tím že používáme slova, automaticky posuzujeme, co tím kterým slovem popíšeme a co už ne. Nebo spíš naopak jaké slovo použijeme na to, co chceme popsat, zachytit. Slovy chytáme dění...

Obě se, ale shodneme (snad) na tom, že Marpa, když požadoval krupobití nejednal z připoutanosti. Je to však něco, co se spíš vycítí, vně to poznat není a proto je kolem tolik nedorozumění (viz. Teonikův příklad se psem).

[Petra]

Stejně tak je tomu u rozpoznání míry zralosti lidského ducha. Když si takové konstatování někdo bere osobně, jako nějaké odsuzování (sebe nebo někoho jiného), které se mu nelíbí, je to jedním ze znaků nezralosti - ještě silného, osobními problémy naplněného "jáčka".

A už zase nějaké jáčko vesele odsuzuje a namlouvá si, že je to konstatování. Že by se jednalo o jeho nezralost?

[Světlonoš]

Nevylučuje to, že konstatování je nepravdivé. Každý popis je v podstatě hypotézou vytvořenou rozumovým zpracováním momentálně dostupných faktů o daném jevu.

No aspon že tak,
já už myslel že to je pravda...

[nop]

Představa, že sám jsi činitelem, je vždycky spjata s představou hříchu

Nemám ráda slovo hřích, ...že představa, že jsem činitelem je známkou nezralosti.

Mně se nelíbí ani slova "nezralý čin" nebo "nezralost". ....

Já vůbec nechápu jak spojovat činění s hříchem. Nění v tom nejasná představa nebo nepodařený překlad?
od začátku: malé dítě je krmeno, opatrováno, konejšeno. To ta matka to všechno činí. Je v tom hřích?
od prostředku: chodím do práce a tam něco konám, je to hřích? Oráč orá a seje, pekař peče. kde máte hřích? Neupeče se to samo.
od konce: jako důchodce si loupu jablko, abych nekousal tvrdou slupku. je v tom hřích?

[Návštěvník]

Konstatování je popis jevu

Konstatování jsou například formulace, popisující, jak fungují různé fyzikální zákonitosti.
Např. Archimedes konstatoval: "Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná hmotnosti kapaliny tělesem vytlačené."

Nebo Newtonovy zákony http://cs.wikipedia.org/wiki/Newtonovy_ ... %C3%A1kony

[irulan]

Každý je tam, kde právě je. Je nutné to označovat jako zralost či nezralost? Změní to něco na následcích?

no kolikrát si tak říkám, když jsme nějaký čin někoho právě posoudili (tedy porovnali ho s tím, co bychom dělali my, nebo jaká má pravidla společnost)..dokonce i činy, které plynou ze situace, kterou jsme sami jako osoba nezažili.. Pořád musíme něco hodnotit a posuzovat, srovnávat..nejsou ale dva lidi s naprosto stejnými zkušenostmi. A z jakého pohledu lze hodnotit zralost nebo nezralost, pokročilého a začátečníka, duchovního a neduchovního člověka... Jsou vůbec nějaké úrovně? Jen v naší hlavě...straší....

[ros]

....
Především znakem nezralosti je, když někdo takové posudky vydává

Sám ví ... a mele ...

S těmito posudky ... posílám ... do p....

Táhněte do háje, všichni pryč,
já jsem chtěl do ráje a nemám klíč

[Petra]

Každý je tam, kde právě je. Je nutné to označovat jako zralost či nezralost? Změní to něco na následcích?

no kolikrát si tak říkám, když jsme nějaký čin někoho právě posoudili (tedy porovnali ho s tím, co bychom dělali my, nebo jaká má pravidla společnost)..dokonce i činy, které plynou ze situace, kterou jsme sami jako osoba nezažili.. Pořád musíme něco hodnotit a posuzovat, srovnávat..nejsou ale dva lidi s naprosto stejnými zkušenostmi. A z jakého pohledu lze hodnotit zralost nebo nezralost, pokročilého a začátečníka, duchovního a neduchovního člověka... Jsou vůbec nějaké úrovně? Jen v naší hlavě...straší....

[Petra]

Je bohužel dost lidí,

Když už se toho věčného posuzování nedokážeš vzdát, tak aspoň začni nejdříve u sebe.

[Ivan Ivanič Ivaněnko]

Konstatování !!!!

Kurva, a kde se vzalo ????

Konstatování je popis jevu pokud možno nezkreslený osobními emocemi - tedy nezávislý na tom, zda se mi něco líbí nebo nelíbí, co bych chtěl, nebo nechtěl atd.

I výrok, že se mi něco líbí nebo nelíbí je konstatováním, popisujícím můj aktuální emocionální vztah k předmětu, který se mi líbí nebo nelíbí.

Schopnost emocemi nezkresleného popisu jevu - konstatování - je základem například vědeckého myšlení i když toto konstatování provádí osoba.
Nevylučuje to, že konstatování je nepravdivé. Každý popis je v podstatě hypotézou vytvořenou rozumovým zpracováním momentálně dostupných faktů o daném jevu.

S odsuzováním to nemá nic společného, tedy pokud se nejedná o rozhodování u soudu o vině a trestu.

No na to se neptám,
ptám se, kde se to tu vzalo,
jak to že to tu je, jak se to objeví, kde se to objeví, co to je...?

A hlavně proč se to tu objevilo...

[papadev]

Ahoj Iru,
Myslis-li,ze v nasi hlave strasi "urovne",pak je dobre si rict,ze tak samo tam strasi "ne-urovne"

... ... ...

Kde se to tu vzalo a proc to tu je?

Protoze CHCI!

... ... ... o

[Jarda Malej]

Myslis-li, že v naší hlavě straší "úrovně", pak je dobré si říct, ze tak samo tam straší "ne-urovně"

[střevo]

Myslis-li, že v naší hlavě straší "úrovně", pak je dobré si říct, ze tak samo tam straší "ne-urovně"

Strašidelnej les. Tu strašící hejbátko toho, tu strašící hejbátko onoho...)

[ros]

[střevo]

Konstatování, Tvrzení a Hlásání ...

MUCHA:

K: Hle mucha

T: Je to mucha, je to mucha, je to mucha...

H: Je to mucha, není to mucha... podívej na ty její pohyby, jak sosá, bude to asi mucha, buď jako ona a budeš šťastná, je ti to jasný?

[roman]

Ale kdyby byl někdo vystrašenej,
at se tedy ponoří do srdce,
tam prej nestraší (povídali zde někteří)

Co je to - ponoření se do srdce???

[roman]

Myslíš si, že když někdo něco dělá, že to dělá proto, že se toho nedokáže vzdát?

No tak to funguje přece ne?? A co to znamená vzdát se činnosti?? To že k ní nejseš připoután?? Změní to něco na tom aby činnost byla vykonána???

[střevo]

Myslíš si, že když někdo něco dělá, že to dělá proto, že se toho nedokáže vzdát?

Určitě !

Dělá to proto, protože jej žene Vůle Univerza...(ale co jiného bys také nakonec dělal ???)

Pro akt spojení, kde to všechno "mizí"...

Vlastně pro domělou radost (lepší zítřek), jinak by všichni svým vědomím stáli v jednom bodě, již v té radosti.

[irulan]

To je dáno tím, že lidé čtou nepozorně a nevědí o čem je řeč,
že konstatujeme o konstatování,
nikoliv o úrovních...

no jo asi jsem četla nepozorně..protože si o tom konstatování myslím (no a taky jako osoba jak jinak), že není konstatováním, tak jak bylo míněno, tedy nezabarveno osobním -objektivní popis. Protože jsme všichni subjekty, tak cokoliv ze sebe vypustíme je subjektivní a zabarvený náma (osobou). Objektivní konstatování- jo existuje vůbec? ani obecný poučky nejsou nikdy absolutně obecný a univerzální. To i vědci neustále všechny teorie mění a přepracovávají. Projevený svět není nikdy popsatelný absolutně, digitálně, nula nebo jednička, ano nebo ne...Všude je hromada mezistupňů a ty každej vnímá jinak. Podle sebe. Takže jestli si někdo myslíme, že objektivně konstatujeme, tak si to leda tak můžem myslet, to je jediný co s tím můžem dělat. Řekl subjekt.